Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Jedinečná nádhera pozemské svatyně poskytovala názornou představu slávy nebeské
svatyně, v níž Kristus slouží za nás před Božím trůnem. Velikost a nádheru příbytku Krále
králů, kde mu slouží „tisíce tisíců“ a kde před ním stojí „desetitisíce desetitisíců“ (Daniel
7,10), onen chrám naplněný slávou věčného trůnu, kde serafíni, jeho zářící strážci, zakrývají
v úctě své tváře — mohla jen matně znázornit nejznamenitější stavba, jakou kdy
vybudovaly lidské ruce. Přesto pozemská svatyně a služby, které se v ní konaly, byly
významným zdrojem naučení o důležitých pravdách o nebeské svatyni a velikém díle, které
tam probíhá pro záchranu člověka. {VDV 272.5}
Nebeskou svatyni znázorňovala dvě oddělení pozemského svatostánku. Když apoštol Jan
ve vidění sledoval Boží chrám v nebi, viděl, že „před trůnem hoří sedm světel“. Zjevení 4,5.
Viděl anděla „se zlatou kadidelnicí, jak předstoupil před oltář; bylo mu dáno množství
vonných věcí, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před
trůnem.“ Zjevení 8,3. Apoštol Jan směl sledovat první oddělení nebeské svatyně. Viděl tam
„sedm světel“ a „zlatý oltář“, které ve svatyni na zemi znázorňoval zlatý svícen a kadidlový
oltář. Nebeská svatyně se znovu otevřela (Zjevení 11,19) a Jan nahlédl za vnitřní oponu
svatyně svatých. Tam uviděl „truhlu (schránu) Boží smlouvy“, kterou na zemi znázorňovala
posvátná truhla, do níž Mojžíš uložil Boží zákon. {VDV 272.6}
Ti, kdo studovali tuto otázku, tak našli neklamný důkaz, že v nebi existuje svatyně.
Mojžíš postavil na zemi svatyni podle vzoru, který mu Pán ukázal. Apoštol Pavel učí, že
vzorem je pravá svatyně, která je v nebi. A Jan dosvědčuje, že ji v nebi viděl. {VDV 273.1}
Kristova přímluvná služba
V nebeském chrámu, v Božím příbytku, stojí Boží trůn spravedlnosti a soudu. Ve svatyni
svatých je uložen Boží zákon, základní měřítko pravdy, podle něhož Pán posuzuje celé
lidstvo. Schrána úmluvy, ve které jsou uloženy desky zákona, je přikrytá slitovnicí, před níž
Kristus nabízí svou krev za hříšníka. Tím je znázorněno spojení spravedlnosti a milosti v
plánu vykoupení člověka. Jen nekonečná moudrost mohla vymyslet takové spojení a jen
nekonečná moc je mohla uskutečnit. Toto spojení naplňuje celé nebe úžasem a úctou. Sochy
cherubínů v pozemské svatyni shlížely uctivě na slitovnici a znázorňovaly zájem, s jakým
nebeské zástupy sledují dílo vykoupení lidstva. To je tajemství milosti, které by i andělé
chtěli pochopit: že totiž Bůh může zůstat spravedlivý, i když ospravedlňuje kajícího hříšníka
a obnovuje spojení s hříšným lidstvem, že Kristus může sestoupit, aby zachránil nespočetné
zástupy lidí z propasti zkázy, a přikrýt je neposkvrněným rouchem své spravedlnosti, aby
spolu s anděly, kteří nepadli, mohli navždy žít v Boží přítomnosti. {VDV 273.2}
Dílo Ježíše Krista jako Přímluvce za člověka jedinečně znázornil prorok Zachariáš v
proroctví o muži „jménem Výhonek“. Napsal: „On zbuduje chrám Hospodinův a bude
obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem;
mezi obojím bude pokojná shoda.“ Zacharjáš 6,12.13. {VDV 273.3}
251