Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
fanatismu. Bůh nedovolí, aby se jeho slovo stalo předmětem pochybností a nejistoty. I když
po zklamání mnozí lidé odmítli výpočty prorockých lhůt a zavrhli hnutí, které na jejich
základě vzniklo, jiní věřící nebyli ochotni vzdát se své víry a svých prožitků, které stály na
Písmu a svědectví Ducha svatého. Věřili, že studiem proroctví došli k správnému výkladu a
jejich povinností je držet se poznané pravdy a pokračovat dál ve studiu Bible. S opravdovou
modlitbou prověřovali svůj výklad Písma a snažili se odhalit svou chybu. Protože ve svém
výpočtu prorockých údobí k žádné chybě nedospěli, začali se podrobněji zabývat otázkou
svatyně. {VDV 270.2}
Pozemská svatyně
Studiem zjistili, že v Písmu není jediný doklad podporující obecně přijatý názor, že
svatyně znázorňuje naši zemi. Našli však v Bibli vysvětlení, co je to svatyně, jaký má účel,
kde se nachází a jaká služba se v ní koná. Svědectví biblických pisatelů je tak jasné a
podrobné, že nedává prostor pro pochybnosti. Apoštol Pavel napsal v listě Židům: „I ta
první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské. To byl stánek,
v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby. Za oponou byla
druhá část stánku, nazývaná svatyně svatých (nejsvětější svatyně). Tam byla truhla smlouvy
ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi
zazelenala, a desky smlouvy. Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali
slitovnici.“ Židům 9,1-5. {VDV 270.3}
Svatyní, o níž apoštol hovoří, byl stánek postavený na Boží příkaz Mojžíšem jako
pozemský příbytek Nejvyššího. „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich,“ (2.
Mojžíšova 25,8) přikázal Bůh Mojžíšovi, když s ním byl na hoře. Když Izraelci putovali
pouští, bylo možno svatyni stěhovat z místa na místo; přesto to však byla velkolepá stavba.
Její stěny byly z prken bohatě obložených zlatem a zasazených do stříbrných soklů, střechu
tvořila vrstva koberců a pokrývek, její vrchní část byla z kůže. Vnitřek byl z jemného plátna
překrásně zdobeného vetkanými postavami cherubínů. Kromě vnějšího nádvoří, na kterém
stál oltář pro zápalné oběti, tvořily samotný svatostánek dvě místnosti, nazývané svatyně a
svatyně svatých. Oddělovala je od sebe krásná a drahocenná opona, podobná oponě, která
uzavírala vchod do první místnosti, do svatyně. {VDV 270.4}
Ve svatyni stál na jižní straně svícen se sedmi lampami a osvětloval svatyni ve dne i v
noci. Na severní straně stál stůl s předkládanými chleby a před oponou, oddělující svatyni
od svatyně svatých, byl zlatý kadidlový oltář, z něhož každý den stoupal k Bohu oblak
příjemné vůně spolu s modlitbami Izraele. {VDV 271.1}
Ve svatyni svatých stála truhla zhotovená ze vzácného dřeva, obloženého zlatem, sloužící
coby schránka pro dvě kamenné desky, na které Bůh vyryl Desatero přikázání. Truhlu
přikrývala slitovnice, drahocenné umělecké dílo, které tvořilo víko posvátné schránky. Nad
ní se vypínali dva cherubíni, každý na jedné straně, zhotovení z ryzího zlata. V této části
svatyně se ukazovala Boží přítomnost v podobě oblaku slávy mezi cherubíny. {VDV 271.2}
249