Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni 23. Kapitola — Tajemství svatyně Základem i hlavním pilířem víry v příchod Ježíše Krista se stal především text: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (očištění).“ Daniel 8,14. Tato slova znali velmi dobře všichni, kdo věřili v brzký Kristův příchod — tisíce lidí považovali toto proroctví za heslo své víry. Věřili, že na událostech předpověděných těmito slovy závisí splnění jejich veliké touhy a naděje. Podle výpočtů měla lhůta určená proroctvím skončit na podzim roku 1844 a stejně jako ostatní křesťané i adventisté věřili, že svatyní je země nebo nějaká její část. Předpokládali, že očištění svatyně bude znamenat očištění země ohněm posledního soudu a dojde k tomu při druhém příchodu Ježíše Krista. Proto došli k závěru, že se Kristus vrátí na tuto zem v roce 1844. {VDV 269.1} Stanovené datum ovšem uplynulo a Pán nepřišel. Věřící věděli, že Boží slovo nemůže selhat, že chyba musí být v jejich výkladu proroctví. V čem se ale mýlili? Někteří řešili problém prohlášením, že období 2,300 dnů neskončilo v roce 1844 — neměli pro to však jiné zdůvodnění než to, že Ježíš nepřišel tehdy, když ho čekali. Dospěli k závěru, že kdyby lhůta předpověděná proroctvím skončila v roce 1844, Kristus by se vrátil, aby očistil svatyni — vyčistil zemi ohněm. Protože však nepřišel, nemohla tato lhůta skončit. {VDV 269.2} Přijmout takový závěr znamenalo zavrhnout dosavadní výpočet prorockých období. Dalším studiem zjistili, že období 2,300 prorockých dnů začalo na podzim roku 457 př. Kr., kdy vstoupil v platnost Artaxerxův dekret o obnově Jeruzaléma. Vezmeme-li toto datum jako výchozí bod, pak sled událostí předpověděných v knize Daniel 9,25-27 dokonale souhlasí. Šedesát devět týdnů, prvních 483 let z 2,300 let, sahá k Mesiáši, Pomazanému. Kristův křest a jeho pomazání Duchem svatým v roce 27 po Kr. se vyplnily přesně podle předpovědi. Uprostřed sedmdesátého týdne měl být Mesiáš zabit. Tři a půl roku po svém křtu, na jaře roku 31 po Kr., byl Kristus ukřižován. Sedmdesát týdnů neboli 490 let bylo odděleno přednostně pro Židy. Koncem tohoto období zpečetil národ zavržení Krista pronásledováním jeho učedníků a apoštolové se v roce 34 po Kr. obrátili k pohanům. Tehdy skončilo 490 let, první část z 2,300 prorockých dnů, a zbývalo 1810 let. Období 1810 let od roku 34 po Kr. skončilo v roce 1844. Jak prohlásil anděl: „Tehdy přijde svatyně ke svému očištění.“ Všechny proroctvím předpověděné údaje se neklamně splnily v určenou dobu. {VDV 269.3} Všechno v tomto výkladu bylo srozumitelné a jasné až na to, že nevymezoval, jaká událost je předpověděna očištěním svatyně, ke kterému došlo v roce 1844. Popřít, že prorocké období skončilo v uvedeném roce, by znamenalo vnést do celé věci zmatek a nebrat v úvahu, že se řada důležitých událostí odehrála přesně v době určené proroctvím. {VDV 270.1} Bůh vedl svůj lid ve velkém adventním hnutí. Provázel toto dílo svou mocí a slávou a nepřipustil, aby skončilo zklamáním a aby ho kdokoli mohl hanobit jen jako falešný projev 248

Cirkevni a Státní Militantni fanatismu. Bůh nedovolí, aby se jeho slovo stalo předmětem pochybností a nejistoty. I když po zklamání mnozí lidé odmítli výpočty prorockých lhůt a zavrhli hnutí, které na jejich základě vzniklo, jiní věřící nebyli ochotni vzdát se své víry a svých prožitků, které stály na Písmu a svědectví Ducha svatého. Věřili, že studiem proroctví došli k správnému výkladu a jejich povinností je držet se poznané pravdy a pokračovat dál ve studiu Bible. S opravdovou modlitbou prověřovali svůj výklad Písma a snažili se odhalit svou chybu. Protože ve svém výpočtu prorockých údobí k žádné chybě nedospěli, začali se podrobněji zabývat otázkou svatyně. {VDV 270.2} Pozemská svatyně Studiem zjistili, že v Písmu není jediný doklad podporující obecně přijatý názor, že svatyně znázorňuje naši zemi. Našli však v Bibli vysvětlení, co je to svatyně, jaký má účel, kde se nachází a jaká služba se v ní koná. Svědectví biblických pisatelů je tak jasné a podrobné, že nedává prostor pro pochybnosti. Apoštol Pavel napsal v listě Židům: „I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské. To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby. Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná svatyně svatých (nejsvětější svatyně). Tam byla truhla smlouvy ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy. Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici.“ Židům 9,1-5. {VDV 270.3} Svatyní, o níž apoštol hovoří, byl stánek postavený na Boží příkaz Mojžíšem jako pozemský příbytek Nejvyššího. „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich,“ (2. Mojžíšova 25,8) přikázal Bůh Mojžíšovi, když s ním byl na hoře. Když Izraelci putovali pouští, bylo možno svatyni stěhovat z místa na místo; přesto to však byla velkolepá stavba. Její stěny byly z prken bohatě obložených zlatem a zasazených do stříbrných soklů, střechu tvořila vrstva koberců a pokrývek, její vrchní část byla z kůže. Vnitřek byl z jemného plátna překrásně zdobeného vetkanými postavami cherubínů. Kromě vnějšího nádvoří, na kterém stál oltář pro zápalné oběti, tvořily samotný svatostánek dvě místnosti, nazývané svatyně a svatyně svatých. Oddělovala je od sebe krásná a drahocenná opona, podobná oponě, která uzavírala vchod do první místnosti, do svatyně. {VDV 270.4} Ve svatyni stál na jižní straně svícen se sedmi lampami a osvětloval svatyni ve dne i v noci. Na severní straně stál stůl s předkládanými chleby a před oponou, oddělující svatyni od svatyně svatých, byl zlatý kadidlový oltář, z něhož každý den stoupal k Bohu oblak příjemné vůně spolu s modlitbami Izraele. {VDV 271.1} Ve svatyni svatých stála truhla zhotovená ze vzácného dřeva, obloženého zlatem, sloužící coby schránka pro dvě kamenné desky, na které Bůh vyryl Desatero přikázání. Truhlu přikrývala slitovnice, drahocenné umělecké dílo, které tvořilo víko posvátné schránky. Nad ní se vypínali dva cherubíni, každý na jedné straně, zhotovení z ryzího zlata. V této části svatyně se ukazovala Boží přítomnost v podobě oblaku slávy mezi cherubíny. {VDV 271.2} 249

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

23. Kapitola — Tajemství svatyně<br />

Základem i hlavním pilířem víry v příchod Ježíše Krista se stal především text: „Až po<br />

dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (očištění).“ Daniel<br />

8,14. Tato slova znali velmi dobře všichni, kdo věřili v brzký Kristův příchod — tisíce lidí<br />

považovali toto proroctví za heslo své víry. Věřili, že na událostech předpověděných těmito<br />

slovy závisí splnění jejich veliké touhy a naděje. Podle výpočtů měla lhůta určená<br />

proroctvím skončit na podzim roku 1844 a stejně jako ostatní křesťané i adventisté věřili, že<br />

svatyní je země nebo nějaká její část. Předpokládali, že očištění svatyně bude znamenat<br />

očištění země ohněm posledního soudu a dojde k tomu při druhém příchodu Ježíše Krista.<br />

Proto došli k závěru, že se Kristus vrátí na tuto zem v roce 1844. {VDV 269.1}<br />

Stanovené datum ovšem uplynulo a Pán nepřišel. Věřící věděli, že Boží slovo nemůže<br />

selhat, že chyba musí být v jejich výkladu proroctví. V čem se ale mýlili? Někteří řešili<br />

problém prohlášením, že období 2,300 dnů neskončilo v roce 1844 — neměli pro to však<br />

jiné zdůvodnění než to, že Ježíš nepřišel tehdy, když ho čekali. Dospěli k závěru, že kdyby<br />

lhůta předpověděná proroctvím skončila v roce 1844, Kristus by se vrátil, aby očistil svatyni<br />

— vyčistil zemi ohněm. Protože však nepřišel, nemohla tato lhůta skončit. {VDV 269.2}<br />

Přijmout takový závěr znamenalo zavrhnout dosavadní výpočet prorockých období.<br />

Dalším studiem zjistili, že období 2,300 prorockých dnů začalo na podzim roku 457 př. Kr.,<br />

kdy vstoupil v platnost Artaxerxův dekret o obnově Jeruzaléma. Vezmeme-li toto datum<br />

jako výchozí bod, pak sled událostí předpověděných v knize Daniel 9,25-27 dokonale<br />

souhlasí. Šedesát devět týdnů, prvních 483 let z 2,300 let, sahá k Mesiáši, Pomazanému.<br />

Kristův křest a jeho pomazání Duchem svatým v roce 27 po Kr. se vyplnily přesně podle<br />

předpovědi. Uprostřed sedmdesátého týdne měl být Mesiáš zabit. Tři a půl roku po svém<br />

křtu, na jaře roku 31 po Kr., byl Kristus ukřižován. Sedmdesát týdnů neboli 490 let bylo<br />

odděleno přednostně pro Židy. Koncem tohoto období zpečetil národ zavržení Krista<br />

pronásledováním jeho učedníků a apoštolové se v roce 34 po Kr. obrátili k pohanům. Tehdy<br />

skončilo 490 let, první část z 2,300 prorockých dnů, a zbývalo 1810 let. Období 1810 let od<br />

roku 34 po Kr. skončilo v roce 1844. Jak prohlásil anděl: „Tehdy přijde svatyně ke svému<br />

očištění.“ Všechny proroctvím předpověděné údaje se neklamně splnily v určenou<br />

dobu. {VDV 269.3}<br />

Všechno v tomto výkladu bylo srozumitelné a jasné až na to, že nevymezoval, jaká<br />

událost je předpověděna očištěním svatyně, ke kterému došlo v roce 1844. Popřít, že<br />

prorocké období skončilo v uvedeném roce, by znamenalo vnést do celé věci zmatek a<br />

nebrat v úvahu, že se řada důležitých událostí odehrála přesně v době určené<br />

proroctvím. {VDV 270.1}<br />

Bůh vedl svůj lid ve velkém adventním hnutí. Provázel toto dílo svou mocí a slávou a<br />

nepřipustil, aby skončilo zklamáním a aby ho kdokoli mohl hanobit jen jako falešný projev<br />

248

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!