Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Pět set let předtím Pán prostřednictvím proroka Zachariáše prohlásil: „Rozjásej se,
siónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,
spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ Zacharjáš
9,9. Kdyby učedníci pochopili, že se Pán Ježíš ubírá k soudu a smrti, nebyli by schopni toto
proroctví naplnit. {VDV 266.2}
Podobně také Miller a jeho spolupracovníci splnili proroctví a šířili poselství, které se
měl podle Písma svět dozvědět. Nikdy by tento úkol nesplnili, kdyby porozuměli
proroctvím, která předvídala jejich zklamání. Zvěstovali by jiné poselství, které má být
hlásáno až před příchodem Pána všem národům. Poselství prvního a druhého anděla byla
kázána v pravý čas a své poslání splnila. {VDV 266.3}
Okolí sledovalo celé dění a předpokládalo, že se adventní hnutí zhroutí, jestliže v
očekávanou dobu Kristus nepřijde. I když mnozí podlehli silnému pokušení a zřekli se své
víry, jiní odolali a zůstali pevní. Ovoce adventního hnutí — duch pokory a zpytování srdce,
zřeknutí se světa a změny života —, které provázelo toto hnutí, bylo důkazem, že je to Boží
dílo. Neodvážili se jakkoli popřít, že kázání o druhém příchodu Ježíše Krista provázela moc
Ducha svatého. Ve výpočtu prorockých období také nemohli najít žádnou chybu. Ani ti
nejschopnější odpůrci nedokázali vyvrátit jejich výklad proroctví. Bez důkazů z Bible
ovšem nemohli opustit stanovisko, k němuž dospěli upřímným studiem Písma a pod vlivem
Božího Ducha, stanovisko, které odolalo pronikavé kritice a rozhořčeným útokům ze strany
všeobecně uznávaných náboženských učitelů i proslulých učenců a obstálo navzdory
útokům učenosti, výřečnosti i výsměchu lidí úctyhodných i nízkých. {VDV 266.4}
Zkouška víry a věrnosti
Je pravda, že očekávaná událost nenastala, to ale nemohlo otřást jejich vírou v Boží
slovo. Když Jonáš hlásal v ulicích Ninive, že za čtyřicet dnů bude město zničeno, přijal Pán
pokání Ninivanů a prodloužil jejich zkušební lhůtu. Přesto poslal Jonáše Bůh a Ninive bylo
zkoušeno podle jeho vůle. Adventisté věřili, že Bůh je vedl při šíření poselství o soudu
stejným způsobem. Měli za to, že „poselství prověřilo srdce posluchačů: buď v nich
vzbudilo lásku k příchodu Pána Ježíše, nebo vyvolalo otevřenou či skrytou nenávist, o které
však Bůh ví. Vytvořilo dělicí čáru, … takže lidé, kteří chtěli poznat svá vlastní srdce, mohli
mít jistotu, na které straně by byli, kdyby Pán tehdy přišel. Zda by byli volali: Hle, to je náš
Bůh, na kterého čekáme, on nás spasí, nebo zda by byli volali hory a skály, aby je skryly
před tváří Pána, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka. Máme za to, že je Bůh tímto
způsobem zkoušel, vyzkoušel jejich víru, prověřil je a zjistil, zda v hodině zkoušky ustoupí
z místa, kam je Pán postavil, zda se zřeknou světa a budou bezpodmínečně důvěřovat
Božímu slovu.“ (The Advent Herald and Signs of the Times Reporter, roč. 8, č. 14 z 13.
listopadu 1844) {VDV 266.5}
Pocity lidí, kteří i po zklamání věřili, že je Bůh vedl, vyjadřují následující slova Williama
Millera: „Kdybych měl prožít svůj život ještě jednou a měl tutéž jistotu, jakou jsem měl,
245