Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
pocit, že se Pán opozdil. V této době nejistoty ochabl zájem povrchních a malověrných lidí,
přestali se snažit. Naopak lidé, jejichž víra vycházela z osobního poznání Bible, stáli na
skále, kterou nemohla strhnout vlna zklamání. „Na všechny přišla ospalost a usnuly.“ Mezi
družičkami první skupiny zavládla lhostejnost, druhá skupina čekala, až se jim věc vyjasní.
V noci zkoušky se však zdálo, že i ty druhé do určité míry ztratily horlivost a oddanost.
Malověrní a povrchní lidé se nyní už nemohli opírat o víru svých spoluvěřících; každý se
musel postavit na vlastní nohy. {VDV 260.1}
Tehdy se objevily i projevy fanatismu. Někteří z těch, kdo se vydávali za nadšené
stoupence poselství, zavrhli Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu. Tvrdili, že je vede
Duch svatý, ale přitom se řídili svými pocity, dojmy a představami. Někteří z nich
projevovali slepou, fanatickou horlivost a odsuzovali všechny, kdo s nimi nesouhlasili.
Většina adventistů jejich blouznivé nápady a jednání nepřijala. Dělali pravdě špatnou
pověst. {VDV 260.2}
Úklady nepřítele
Satan se tímto způsobem snažil ničit Boží dílo. Adventní hnutí vyburcovalo mnoho lidí a
přivedlo k obrácení tisíce hříšníků. Věrní lidé hlásali poselství, i když Pán nepřišel tehdy,
kdy jej očekávali. Vládce zla ztrácel poddané. Aby Boží dílo zdiskreditoval, snažil se
některé věřící svést k extrémům. Jeho pomocníci pak využili každý omyl, každý chybný
krok, každý nesprávný čin a přehnaně ho zvýraznili, aby lidem zošklivili adventisty i jejich
víru. Satan mnohé svedl k tomu, že ústy sice vyznávali víru v druhý Ježíšův příchod, ve
skutečnosti však právě on ovládal jejich srdce a těžil z toho, že se mu dařilo soustředit na
tyto lidi pozornost jako na představitele všech věřících. {VDV 260.3}
Satan je „žalobce svých bratří“ — svádí lidi k tomu, aby sledovali chyby a nedostatky
Božího lidu, aby o nich hovořili a aby přehlíželi všechny jejich dobré činy. Satan vyvíjí
aktivitu vždy, když Bůh usiluje o záchranu lidí. Když Boží synové předstupují před Pána,
přichází s nimi i satan. Do každého probuzeneckého hnutí přivádí lidi neposvěceného srdce
a nevyrovnané mysli; ti pak přijmou některé body pravdy a získají si místo mezi věřícími a
satan může jejich prostřednictvím šířit učení, které oklame nerozvážné. Nikdo se nestane
dobrým křesťanem tím, že se zdržuje ve společnosti Božího lidu, v Božím domě nebo
dokonce u stolu Páně. Satan se často účastní i nejslavnostnějších příležitostí v podobě lidí,
které může použít jako své vyslance. {VDV 260.4}
Vládce zla bojuje o každou píď území, na kterém Boží lid pokročí na své cestě k Božímu
království. V celých dějinách křesťanské církve nenajdeme jedinou reformaci, která by se
nepotýkala s vážnými překážkami. Tak tomu bylo i v době apoštola Pavla. Kdekoli založil
sbor, našlo se v něm několik lidí, kteří zdánlivě přijali víru, vnášeli však do sboru bludné
učení, které — kdyby je lidé přijali — by nakonec vytlačilo lásku k pravdě. Luthera velmi
trápilo a znepokojovalo jednání fanatiků, kteří tvrdili, že Bůh mluví přímo jejich
prostřednictvím, a své vlastní myšlenky a názory kladli nad učení Písma. Mnozí lidé, kterým
239