Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni Howard Crosby prohlásil: „Je znepokojující, že Kristova církev tak nedostatečně plní záměry svého Pána. Právě tak jako se kdysi Židé díky svým přátelským svazkům s pohanskými národy vzdalovali ve svých srdcích od Boha, tak i dnes Kristova církev pěstováním falešného přátelství s nevěřícím světem opouští Boží směrnice správného života a přijímá škodlivé — i když často zdánlivě správné — zvyky nekřesťanské společnosti. Používá při tom argumenty a dochází k názorům, které jsou cizí Božímu zjevení a neslučitelné s růstem v milosti.“ (Howard Crosby, The Healthy Christian, An Appeal to the Church, str. 141.142) {VDV 255.2} V tomto přílivu světskosti a honby za požitky se téměř vytrácí sebezapření a sebeobětování pro věc Ježíše Krista. „Mnozí dnešní členové našich církví byli v dětství vychováni, aby přinášeli oběti a pro Krista něco vykonali.“ I když má dnes „církev nedostatek prostředků, … nesmí nikoho vyzývat, aby něco dal. To se údajně nesmí! Je třeba konat burzy, výstavy, prodej starožitností nebo společenská setkání, prostě něco, aby se lidé bavili.“ {VDV 255.3} Guvernér státu Wisconsin, Washburn, ve svém novoročním projevu z 9. ledna 1873 řekl: „Zřejmě je třeba vydat zákon, který by umožnil uzavřít školy, kde se vychovávají hazardní hráči. Je to prostě všude. I církve (jistě nevědomky) někdy konají ďáblovo dílo, když pořádají dobročinné koncerty, tomboly, loterie, soutěže o ceny. Obvykle tím sice sledují účely náboženské nebo dobročinné, někdy jsou za tím ale i cíle méně ušlechtilé. To všechno jsou akce, jejichž účelem je získat peníze, aniž se však za ně poskytují odpovídající hodnoty. Nic není tak demoralizujícího, tak jedovatého — zvláště pro mladé — jako získávání peněz nebo majetku bez práce. Úctyhodní lidé, kteří se angažují v takových vlastně hazardních podnicích, uklidňují své svědomí tím, že získané peníze poslouží dobrým účelům. Nelze se pak divit, že mládež tak snadno propadá vzrušení, které přinášejí hazardní hry.“ {VDV 255.4} Sklon přizpůsobovat se světu je patrný ve všech církvích. Robert Atkins vykreslil v jednom svém kázání v Londýně ponurý obraz duchovního úpadku, který zavládl v Anglii: „Opravdu spravedliví lidé se ztrácejí a nikdo si s tím nedělá starosti. Dnešní křesťané — ať patří k jakékoli církvi — milují svět, přizpůsobují se mu, usilují o osobní pohodlí a touží po úctě a vážnosti. Pán je povolal, aby trpěli s Kristem, oni se však zhroutí, sotva zaslechnou drobnou urážku… Odpadlictví, odpadlictví, odpadlictví je vytesáno nad vchodem do každého kostela. Kdyby si to uvědomovali, kdyby to cítili, byla by ještě naděje, ale běda, oni jen volají: Jsme bohatí, máme všeho dost a nic nepotřebujeme.“ (Robert Atkins, Second Advent Library, traktát č. 39) {VDV 255.5} Věroučné problémy Velký hřích, který Písmo vytýká Babylónu, spočívá v tom, že „opojil všechny národy svým smilstvem“. Zjevení 14,8. Opojný pohár nabízený světu představuje falešné učení, které církev přijala jako důsledek svého nesprávného spojení s mocnými tohoto světa. 234

Cirkevni a Státní Militantni Přátelství se světem znehodnocuje víru věřících a na druhé straně má zhoubný vliv na svět, protože šíří učení, které odporuje jasným výrokům Písma. {VDV 256.1} Řím vzal lidem Bibli a vyžadoval, aby přijali jeho učení. Úkolem reformace bylo vrátit lidem Boží slovo. Přesto však církve naší doby lidi učí, aby svou víru zakládali spíše na vyznání a na učení své církve než na Písmu. Charles Beecher o protestantských církvích prohlásil: „Děsí se každého tvrdšího slova proti své věrouce, stejně jako se svatí otcové děsili každého tvrdšího slova proti rostoucímu uctívání svatých a mučedníků, které zaváděli… Protestantské evangelické církve si do té míry svázaly navzájem i každá sobě ruce, že se u nich nemůže stát kazatelem nikdo, kdo kromě Bible neuzná také jejich další knihy… Myslím, že není nijak zkreslené tvrzení, že vyznání mají takovou moc, že to vede k zakazování Bible. Stejně to dělal i Řím, v tomto případě se to ovšem děje rafinovaněji.“ (Charles Beecher, kázání „Bible je dostatečnou věroukou“, přednesené ve Fort Wayne, ve státě Indiana, 22. února 1846). {VDV 256.2} V „opozici“ vůči věrným vykladačům Božího slova stojí vzdělanci a kazatelé, kteří tvrdí, že rozumějí Písmu a správné učení si dovolí označit za kacířství. Tím ale brání těm, kdo hledají pravdu. Kdyby svět nebyl beznadějně „opilý vínem Babylónu“, pravdy Bible by přesvědčily a přivedly k obrácení mnoho lidí. Křesťanská věrouka se však jeví tak zmatená a rozporná, že lidé nevědí, čemu mají vlastně věřit; netouží najít Boha. A vinu na tom nese církev. {VDV 256.3} Poselství druhého anděla ze Zjevení čtrnácté kapitoly bylo poprvé kázáno v létě roku 1844. Tehdy se nejvíce hodilo na církve ve Spojených státech — poselství o blížícím se soudu tam bylo hlásáno velmi „hlasitě“ a církve ho také nejvíce odmítaly a zažily i prudký úpadek. Poselství druhého anděla se však v roce 1844 nenaplnilo beze zbytku. Mravní úpadek církví byl důsledkem toho, že odmítly adventní poselství; úpadek však nebyl úplný. Když pak dále odmítaly jednotlivé pravdy potřebné pro tuto dobu, klesaly stále hlouběji a hlouběji. Ani potom se však nedalo jednoznačně tvrdit, že „padl Babylón, který opojil všecky národy svým smilstvem“. Ještě k tomu nesvedl všechny národy. Snaha přizpůsobit se světu a lhostejnost k aktuálním pravdám pro naši dobu i nadále přetrvává a získává další půdu v protestantských církvích ve všech křesťanských zemích. Těchto církví se také týká obvinění druhého anděla z knihy Zjevení, i když jejich odpadnutí ještě nedosáhlo vrcholu. {VDV 256.4} Bible upozorňuje na to, že před příchodem Pána Ježíše bude satan konat „kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo … nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydá do moci klamu, aby uvěřili lži.“ 2. Tesalonickým 2,9-11. Teprve až nastane takový stav a až se křesťanské církve plně spojí se „světem“, bude pád Babylónu úplný. Církve k tomu spějí, ale proroctví z knihy Zjevení 14,8 se naplní teprve v budoucnosti. {VDV 257.1} 235

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Přátelství se světem znehodnocuje víru věřících a na druhé straně má zhoubný vliv na svět,<br />

protože šíří učení, které odporuje jasným výrokům Písma. {VDV 256.1}<br />

Řím vzal lidem Bibli a vyžadoval, aby přijali jeho učení. Úkolem reformace bylo vrátit<br />

lidem Boží slovo. Přesto však církve naší doby lidi učí, aby svou víru zakládali spíše na<br />

vyznání a na učení své církve než na Písmu. Charles Beecher o protestantských církvích<br />

prohlásil: „Děsí se každého tvrdšího slova proti své věrouce, stejně jako se svatí otcové<br />

děsili každého tvrdšího slova proti rostoucímu uctívání svatých a mučedníků, které<br />

zaváděli… Protestantské evangelické církve si do té míry svázaly navzájem i každá sobě<br />

ruce, že se u nich nemůže stát kazatelem nikdo, kdo kromě Bible neuzná také jejich další<br />

knihy… Myslím, že není nijak zkreslené tvrzení, že vyznání mají takovou moc, že to vede k<br />

zakazování Bible. Stejně to dělal i Řím, v tomto případě se to ovšem děje rafinovaněji.“<br />

(Charles Beecher, kázání „Bible je dostatečnou věroukou“, přednesené ve Fort Wayne, ve<br />

státě Indiana, 22. února 1846). {VDV 256.2}<br />

V „opozici“ vůči věrným vykladačům Božího slova stojí vzdělanci a kazatelé, kteří tvrdí,<br />

že rozumějí Písmu a správné učení si dovolí označit za kacířství. Tím ale brání těm, kdo<br />

hledají pravdu. Kdyby svět nebyl beznadějně „opilý vínem Babylónu“, pravdy Bible by<br />

přesvědčily a přivedly k obrácení mnoho lidí. Křesťanská věrouka se však jeví tak zmatená<br />

a rozporná, že lidé nevědí, čemu mají vlastně věřit; netouží najít Boha. A vinu na tom nese<br />

církev. {VDV 256.3}<br />

Poselství druhého anděla ze Zjevení čtrnácté kapitoly bylo poprvé kázáno v létě roku<br />

1844. Tehdy se nejvíce hodilo na církve ve Spojených státech — poselství o blížícím se<br />

soudu tam bylo hlásáno velmi „hlasitě“ a církve ho také nejvíce odmítaly a zažily i prudký<br />

úpadek. Poselství druhého anděla se však v roce 1844 nenaplnilo beze zbytku. Mravní<br />

úpadek církví byl důsledkem toho, že odmítly adventní poselství; úpadek však nebyl úplný.<br />

Když pak dále odmítaly jednotlivé pravdy potřebné pro tuto dobu, klesaly stále hlouběji a<br />

hlouběji. Ani potom se však nedalo jednoznačně tvrdit, že „padl Babylón, který opojil<br />

všecky národy svým smilstvem“. Ještě k tomu nesvedl všechny národy. Snaha přizpůsobit<br />

se světu a lhostejnost k aktuálním pravdám pro naši dobu i nadále přetrvává a získává další<br />

půdu v protestantských církvích ve všech křesťanských zemích. Těchto církví se také týká<br />

obvinění druhého anděla z knihy Zjevení, i když jejich odpadnutí ještě nedosáhlo<br />

vrcholu. {VDV 256.4}<br />

Bible upozorňuje na to, že před příchodem Pána Ježíše bude satan konat „kdejaký mocný<br />

čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo … nepřijali a<br />

nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydá do moci klamu, aby uvěřili<br />

lži.“ 2. Tesalonickým 2,9-11. Teprve až nastane takový stav a až se křesťanské církve plně<br />

spojí se „světem“, bude pád Babylónu úplný. Církve k tomu spějí, ale proroctví z<br />

knihy Zjevení 14,8 se naplní teprve v budoucnosti. {VDV 257.1}<br />

235

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!