Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
stali křesťany jen navenek — „v podstatě zůstali pohany, a dále tajně uctívali své bohy“
(Tamtéž, str. 278). {VDV 253.7}
Neopakuje se totéž téměř v každé církvi, která se nazývá protestantskou? Když zemřeli
zakladatelé prodchnutí pravým duchem nápravy, nastoupila další generace a začala církev
přetvářet. Potomci reformátorů obvykle slepě lpí na věrouce otců a odmítají uznat cokoli, co
jejich otcové nepřijali, přitom se však rozcházejí s jejich příkladem pokory, sebezapření a
odmítání světa. Tak „se vytrácí původní prostota“. Do církve pak proniká záplava světa a
„přináší s sebou světské zvyky, názory a modly“. {VDV 254.1}
Je smutnou skutečností, že domnělí následovníci Ježíše Krista dnes do značné míry
usilují o přátelství se světem, které je „nepřátelstvím vůči Bohu“. Jakubův 4,4. Jak daleko se
většina křesťanských církví vzdálila biblickému vzoru pokory, sebezapření, prostoty a
zbožnosti. John Wesley jednou o správném používání peněz řekl: „Neplýtvejte ani nejmenší
částí této hřivny, jen abyste uspokojili žádost oka zbytečným nebo drahým oblečením nebo
nepotřebnou ozdobou. Nepromrhejte prostředky na výzdobu svých domů zbytečným nebo
nákladným nábytkem, drahými obrazy, malbami, zlacením… Nevynakládejte peníze, abyste
ukojili svou pýchu a dosáhli obdivu a chvály od druhých… Pokud se budeš oblékat do
purpuru a jemného prádla, každý den žít v přepychu a zábavách, budou mnozí lidé jistě
chválit tvůj vybraný vkus, tvou štědrost a pohostinnost. Nekupuj si však jejich potlesk tak
draze, spokoj se raději s poctou, kterou dává Bůh.“ (Wesley, Dílo, kázání 50, Užívání
peněz) V mnoha církvích se však dnes taková naučení neberou vážně. {VDV 254.2}
Všeobecně je dnes populární hlásit se k nějakému náboženství. Státníci, politici, právníci,
lékaři, obchodníci vstupují do církví, aby získali společenskou vážnost a důvěru, a tak
podpořili své zájmy. Křesťanským vyznáním se snaží zakrýt nečestné jednání. Různé
náboženské organizace, podporované dary těchto vlivných lidí, dělají všechno možné, aby
získaly popularitu a příznivce. Na hlavních ulicích budují nápadně vyzdobené kostely,
návštěvníci přicházejí oblečeni v drahém módním oblečení. Vyplácejí vysoké mzdy
výřečným kazatelům, kteří se pak snaží lidi zaujmout a pobavit. Kázání se nesmí dotýkat
rozšířených hříchů, ale musí znít uším posluchačů příjemně a chlácholivě. Hříšníci pak
vstupují do církve, protože je to módní, a jejich hříchy kryje pláštík zbožnosti. {VDV
254.3}
V předním americkém časopise se o současném postoji amerických křesťanů ke světu
píše: „Církev se nepozorovaně podrobila duchu doby a přizpůsobila bohoslužebné formy
moderním požadavkům… Využívá opravdu všechny dostupné prostředky, aby se
náboženství stalo přitažlivým.“ Newyorský časopis Independent píše na adresu metodismu:
„Dělicí čára mezi věřícími a bezbožnými vybledla do jakéhosi polostínu a horlivci na obou
stranách se snaží smazat všechny rozdíly mezi jejich způsobem života a zábavy… Obliba
náboženství přispívá k tomu, že přibývá lidí, kteří chtějí získat požehnání, aniž by přijali
nějaké povinnosti.“ {VDV 255.1}
233