Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
ochladla jejich láska k Bohu a víra v jeho slovo. Když pak zaslechli adventní učení,
vzbudilo v nich pouze předsudky a nevěru. Skutečnost, že poselství hlásali většinou laikové,
uváděli kritikové jako důkaz proti němu. Jako kdysi vyvolávalo i nyní svědectví Božího
slova otázku: „Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?“ Jan 7,48. Když zjistili, že
není snadné vyvrátit důkazy o časových údajích z proroctví, odrazovali jiné od studia
proroctví, protože — jak tvrdili — prorocké knihy jsou zapečetěné, a tedy nesrozumitelné.
Mnozí slepě věřili svým farářům a odmítli vyslechnout poselství; jiní — i když se
přesvědčili, co je pravda — se to neodvážili přiznat ze strachu, „aby nebyli vyloučeni ze
synagógy“. Jan 12,42. Poselství, které Bůh poslal, aby vyzkoušel a očistil církev, jasně
ukázalo, kolik lidí miluje spíše tento svět než Krista. Pouta, která je vázala k zemi, byla
silnější než pouta k nebeskému domovu. Proto dali na světskou moudrost a odmítli
poselství, které ukazuje, co je v srdci. {VDV 251.2}
Odmítnutím poselství prvního anděla se zřekli možnosti nápravy, kterou pro ně Bůh
připravil. Nepřijali posla, který mohl napravit špatnosti, jež je odloučily od Boha, a ještě
horlivěji usilovali o přízeň světa. To byla příčina zesvětačtění, odpadlictví a duchovní smrti
v církvích v roce 1844. {VDV 251.3}
Podle čtrnácté kapitoly knihy Zjevení následuje prvního anděla druhý a volá: „Padl, padl
veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvem a dal jim pít z poháru
hněvu.“ Zjevení 14,8. Slovo Babylón je odvozeno od slova „Bábel“ a znamená zmatek.
Bible tímto termínem označuje různé formy falešného nebo odpadlého náboženství. V
sedmnácté kapitole Zjevení je Babylón přirovnán k ženě — žena totiž v Bibli symbolizuje
církev: ctnostná žena představuje pravou církev, hříšná žena církev odpadlou. {VDV 251.4}
Svatý a trvalý vztah mezi Kristem a jeho církví znázorňuje Bible manželským svazkem.
Pán připoutal svůj lid k sobě slavnostní smlouvou, v níž slíbil, že bude jeho Bohem, a v níž
se lidé zavázali, že budou patřit jenom jemu. Pán řekl: „Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím
si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním.“ Ozeáš 2,21. A jindy prohlásil:
„Já jsem váš manžel.“ Jeremjáš 3,14. Apoštol Pavel pak používá v Novém zákoně stejný
obraz, když říká: „Zasnoubil jsem vás jedinému muži,
abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.“ 2. Korintským 11,2. {VDV 252.5}
Jde o projev nevěry církve vůči Kristu, jestliže připustí, aby namísto důvěry a lásky se v
lidském srdci uhnízdil pouhý zájem o světské věci. Bible to přirovnává k porušení
manželského slibu. Také hřích, kterého se Izrael dopustil tím, že odešel od svého Boha, je
znázorněn tímto obrazem. Obdivuhodná Boží láska, kterou odmítli, je popsána tak dojemně:
„Přísahal jsem ti a vešel s tebou v smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses
mou.“ „Stala ses nesmírně krásnou a dosáhla jsi královských poct. Tvé jméno proniklo mezi
pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro důstojnost, kterou jsem na tebe vložil… Ty jsi
však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi své jméno smilstvem.“ „Jako žena věrolomně
opouští svého druha, tak věrolomně jste se zachovali vůči mně, dome izraelský, je výrok
230