Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
konzistoře (zemského církevního úřadu), kde se zasazoval o náboženskou svobodu. „Hájil
práva a výsady církve, ale současně usiloval o to, aby byla zaručena plná svoboda lidem,
kteří cítí, že musí z přesvědčení ze své církve vystoupit.“ Blahodárné účinky jeho působení
lze v kraji, odkud pocházel, pociťovat dosud. {VDV 241.1}
Když si Bengel jednou připravoval kázání pro adventní neděli z dvacáté první kapitoly
Zjevení, pochopil znenadání pravdu o Ježíšově druhém příchodu. Proroctví z knihy Zjevení
začal nyní chápat mnohem jasněji než kdykoli předtím. Uchvátilo ho vědomí nesmírné
důležitosti a nepřekonatelné slávy výjevů předpověděných prorokem a musel na chvíli
upustit od svého uvažování. Když však vystoupil na kazatelnu, vnucovala se mu celá otázka
znovu v plné živosti a síle. Od té chvíle se věnoval studiu proroctví, zvláště proroctví v
knize Zjevení. Brzy dospěl k přesvědčení, že poukazují na blížící se příchod Ježíše Krista.
Datum, které stanovil jako čas druhého Kristova příchodu, se jen o několik roků lišilo od
data, které později vypočítal Miller. {VDV 241.2}
Bengelovy spisy se rozšířily mezi všemi křesťany. V jeho domovině — ve Württemberku
— a do jisté míry i v ostatních částech Německa lidé jeho výklady proroctví přijímali. Hnutí
pokračovalo i po jeho smrti a adventní poselství se šířilo v Německu ve stejné době, kdy
znělo také v jiných zemích. V té době odešli někteří věřící z Německa do Ruska a založili
tam kolonie. Víra v Ježíšův brzký příchod se v německých sborech v Rusku udržovala velmi
dlouho. {VDV 241.3}
Francie a Švýcarsko
Stranou nezůstala ani Francie a Švýcarsko. V Ženevě, kde reformační učení šířili Farel a
Kalvín, zvěstoval poselství o Ježíšově druhém příchodu muž jménem Gaussen. Jako student
přijal Gaussen racionalismus, který se rozšířil po Evropě v druhé polovině osmnáctého a
začátkem devatenáctého století. Když nastoupil do kazatelského úřadu, nejen že nevěděl nic
o pravé víře, ale měl sklon spíše ke skepticismu. Jako mladý se začal zajímat o proroctví;
když si přečetl Rollinovy „Dějiny starověku“, upoutala ho druhá Kapitola knihy Daniel.
Když pak porovnal biblický záznam se zprávou dějepisce, s údivem zjistil, že proroctví se
vyplnilo s obdivuhodnou přesností. To byl pro něj důkaz Boží inspirace Písma, který mu v
pozdějších letech posloužil ve chvílích nebezpečí jako kotva. Racionalismus ho přestal
uspokojovat. Po čase ho studium Bible a hledání většího poznání přivedly k pevné
víře. {VDV 241.4}
Během dalšího studia proroctví dospěl k přesvědčení, že Ježíšův příchod je blízko.
Uvědomil si vážnost a význam této velké pravdy a chtěl ji sdělit lidem. Nicméně obecně
rozšířené přesvědčení, že proroctví knihy Daniel jsou zahalena tajemstvím a nelze jim
porozumět, se pro něj stalo vážnou překážkou. Nakonec se rozhodl — jak to před ním udělal
Farel, když kázal v Ženevě evangelium — začít s dětmi a doufal, že jejich prostřednictvím
vzbudí zájem rodičů. {VDV 242.1}
220