Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Milosrdná Boží prozíravost řídila události tak, aby přinesly dobro Božímu lidu. Čekající
křesťané tak dostali slíbené znamení a všichni měli možnost uposlechnout Ježíšovo
varování. Události probíhaly tak, že ani Židé ani Římané nemohli útěku křesťanů zabránit.
Když Cestius ustoupil, Židé vyrazili z Jeruzaléma a pronásledovali jeho ustupující vojsko.
Zatímco vojska obou stran byla plně zaměstnána, křesťanům se otevřela možnost opustit
město. V té době nebyl v zemi nepřítel, který by se mohl pokusit jim v tom zabránit. V době
obležení byli Židé shromážděni v Jeruzalémě, aby slavili svátky stánků, a tak se křesťané v
celé zemi mohli dát na útěk, aniž by je při tom někdo rušil. Bez váhání uprchli na bezpečné
místo — do města Pelly v Pereji za Jordánem. {VDV 23.4}
Židovská vojska, pronásledující Cestia a jeho armádu, udeřila na jeho zadní voj s takovou
zběsilostí, jako by jej chtěla úplně zničit. Jen s velkými nesnázemi se Římanům podařilo
ustoupit. Židé neměli takřka žádné ztráty a vítězoslavně se vrátili s kořistí do Jeruzaléma.
Tento zdánlivý úspěch jim však přinesl jen neštěstí. Naplnil je tvrdošíjným odporem vůči
Římanům, a to mělo za následek, že na odsouzené město záhy dolehlo hrozné
utrpení. {VDV 24.1}
Když Titus znovu oblehl město, postihly Jeruzalém strašné pohromy. Město bylo
obklíčeno v době Velikonoc, kdy se za jeho hradbami shromáždily milióny Židů. Zásoby
potravin, které by vystačily pro obyvatele města na léta, kdyby byly pečlivě uskladněny,
byly zničeny z řevnivosti a msty soupeřících skupin, a proto nyní všichni prožívali hrůzy
hladovění. Mírka pšenice se prodávala za talent. Hlad doléhal tak, že muži okusovali kůži
svých opasků, svou obuv a povlak svých štítů. Lidé se ve velkém množství vydávali v noci
za hradby města, aby tam nasbírali divoce rostoucí rostliny, ačkoli mnozí při tom byli
chyceni a po krutém mučení usmrceni. Ti, kdo se bezpečně vrátili, byli často oloupeni o to,
co nasbírali s nasazením života. Vůdci používali nejnelidštější způsoby mučení, aby od
strádajících vymohli poslední skrovné zásoby, které snad ještě mohli někde ukrýt. Těchto
krutostí se často dopouštěli lidé, kteří měli ještě dost jídla a chtěli si jen vytvořit zásoby
potravin pro budoucnost. {VDV 24.2}
Tisíce lidí zahynuly hladem a morem. Zdálo se, že vymizely přirozené city. Muži
okrádali své ženy, ženy okrádaly své muže. Bylo vidět, jak děti odtrhují jídlo od úst svých
starých rodičů. Když se prorok ptal: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko?“,
dostalo se mu odpovědi ve zdech tohoto odsouzeného města: „Ženy, které bývají tak
milosrdné, vařily vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého
lidu.“ Izajáš 49,15; Pláč 4,10. Znovu se splnilo varovné proroctví vyslovené před čtrnácti
staletími: „Ta změkčilá a zhýčkaná mezi vámi, která se pro zhýčkanost a změkčilost ani
nepokusila postavit nohou na zem, bude nepřejícně hledět na svého vlastního muže i na
svého syna a na svou dceru, … i na své děti, které porodí. Tajně je sní pro nedostatek všeho
v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve tvých branách.“ 5. Mojžíšova
28,56.57. {VDV 24.3}
14