Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni Ani v těchto těžkých chvílích však nebyli opuštěni. Prorok napsal: „Sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin… Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.“ „Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ Pán Bůh prohlásil: „Ve tmách vzchází přímým světlo.“ „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím.“ Micheáš 7,8.9; Žalm 139,12; Žalm 112,4; Izajáš 42,16. {VDV 230.2} Království milosti a království slávy Poselství, které učedníci hlásali v Kristově jménu, souhlasilo do nejmenšího detailu a předpověděné události se skutečně odehrály. „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží,“ hlásali. Po uplynutí „času“ — šedesáti devíti týdnů podle proroctví knihy Daniel, deváté kapitoly, kdy měl vystoupit „Pomazaný“, tedy Mesiáš — byl Pán Ježíš skutečně pomazán Duchem svatým, když ho Jan pokřtil v Jordánu. „Boží království“, které se přiblížilo, jak hlásali, bylo nastoleno smrtí Ježíše Krista; nebyla to však pozemská říše, jak se tomu tehdy všeobecně věřilo a učilo. Podobně nebude pozemskou říší ani budoucí, věčné Kristovo království, které bude nastoleno, až „království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího,“ v němž „všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat“. Daniel 7,27. Bible označuje slovním spojením „Boží království“ jak království milosti, tak i království slávy. O království milosti psal apoštol Pavel v listu Židům. Nejdříve ukázal Krista, laskavého Přímluvce, který je schopen „mít soucit s našimi slabostmi“, a pak prohlásil: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ Židům 4,15.16. Trůn milosti představuje království milosti, protože existence trůnu předpokládá existenci království. Také v mnoha svých podobenstvích Ježíš představoval „Boží království“ a popisoval působení Boží milosti na lidská srdce. {VDV 230.3} Podobně trůn slávy představuje království slávy. O tomto království Pán Ježíš řekl: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůn své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy.“ Matouš 25,31.32. Toto království však patří budoucnosti — bude nastoleno až při druhém příchodu Ježíše Krista. {VDV 230.4} Království milosti bylo zřízeno hned po pádu prvních lidí do hříchu, když byl vypracován plán pro záchranu hříšného lidstva. Tehdy toto království existovalo na základě Božího zaslíbení, přesto se lidé mohli už tehdy vírou stát jeho občany. Skutečně je pak nastolila smrt Ježíše Krista. I když Spasitel už začal svou pozemskou službu, mohl unavený umíněností a nevděkem lidí odmítnout smrt na golgotském kříži. V zahradě Getsemane se kalich hořkosti v jeho rukou chvěl. Ještě i tehdy mohl setřít z čela krůpěje krvavého potu a nechat hříšné lidstvo, aby zahynulo ve svých vinách. Kdyby to byl udělal, nebyla by pro hříšníky možnost záchrany. Když však Spasitel obětoval svůj život a posledním dechem zvolal: „Je dokonáno“, zajistil uskutečnění plánu záchrany člověka a slib, který dal Bůh 210

Cirkevni a Státní Militantni prvním lidem po pádu do hříchu, tak proměnil ve skutečnost. Boží království milosti, které do té doby existovalo jako Boží slib, bylo nyní fakticky nastoleno. {VDV 230.5} Zklamání i nové naděje Tak se Kristova smrt — událost, v níž učedníci viděli konec svých nadějí — stala věčnou zárukou pravé naděje. I když jim přinesla kruté zklamání, představovala vrcholný důkaz správnosti jejich víry. Událost, která jim způsobila zármutek a zoufalství, otevřela dveře naděje pro každého Adamova potomka. Na ní závisí budoucí život a věčné štěstí věrných Božích následovníků všech věků. {VDV 231.1} Uskutečnily se záměry nekonečné milosti — jakkoli apoštolům přinesly zklamání. Přestože jejich srdce uchvátila Boží milost a síla jeho učení — vždyť učil „jako ten, kdo má moc“ (Matouš 7,29) —, do ryzího zlata jejich lásky ke Kristu se přimíchala bezcenná struska nafoukanosti a sobecké ctižádostivosti. Dokonce ještě při velikonoční večeři, v hodině zkoušky, kdy jejich Mistr již vstupoval do stínu Getsemane, „vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší“. Lukáš 22,24. Mysleli jen na trůn, na korunu a na slávu, zatímco před nimi stálo pohanění a utrpení v zahradě, soudní dvorana a golgotský kříž. Pýcha a touha po světské slávě zapříčinily, že se tak křečovitě drželi nauk své doby, a nepochopili, co jim Spasitel vyprávěl o podstatě svého království, o svém utrpení a smrti. Tyto omyly jim přinesly bolestné rozčarování, které však bylo nezbytné, jestliže měli najít správný směr. I když učedníci nepochopili smysl poselství, které hlásali, a nedočkali se splnění svých nadějí, kázali varovné poselství, které jim Bůh svěřil, a Pán odmění jejich víru a poslušnost. Právě oni pak směli hlásat slavnou zvěst o zmrtvýchvstalém Spasiteli všem národům. Proto — aby byli připraveni pro tento úkol — Pán dopustil, aby prožili zklamání, které jim připadalo tak hořké. {VDV 231.2} Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš zjevil dvěma učedníkům na cestě do Emaus a „začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“. Lukáš 24,27. Srdce učedníků zahořela. Jejich víra znovu vzplála. „Nově se narodili k živé naději“ (1. Petrův 1,3) — dokonce ještě dříve, než se jim Ježíš nechal poznat. Chtěl osvítit jejich mysl a upevnit jejich víru v pevné „prorocké slovo“. Přál si, aby pravda pevně zakořenila v jejich myslích, a to nejen proto, že se s ním osobně setkali, ale především na základě nepochybných důkazů, které představuje Písmo — na základě symbolů a předobrazů Starého zákona a na základě proroctví. Následovníci Pána Ježíše potřebovali víru založenou na rozumových důvodech, a to nejen pro sebe, ale proto, aby mohli zvěst o Kristu nést celému světu. Aby takovou víru získali, vedl je Ježíš tak, že „začal od Mojžíše a všech proroků“. Takovým způsobem doložil zmrtvýchvstalý Spasitel hodnotu a důležitost Starého zákona. {VDV 231.3} Jakou proměnu učedníci prožili, když měli možnost znovu pohlédnout do milované tváře svého Mistra (Lukáš 24,32). Mnohem plněji a dokonaleji než dříve „nalezli toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci“. Jan 1,45. Nejistotu, pochybnosti, beznaděj vystřídala 211

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Ani v těchto těžkých chvílích však nebyli opuštěni. Prorok napsal: „Sedím-li ve tmě,<br />

mým světlem je Hospodin… Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.“ „Žádná tma<br />

pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ Pán Bůh prohlásil: „Ve<br />

tmách vzchází přímým světlo.“ „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic<br />

nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou<br />

věci, jež učiním, od toho neupustím.“ Micheáš 7,8.9; Žalm 139,12; Žalm 112,4; Izajáš<br />

42,16. {VDV 230.2}<br />

Království milosti a království slávy<br />

Poselství, které učedníci hlásali v Kristově jménu, souhlasilo do nejmenšího detailu a<br />

předpověděné události se skutečně odehrály. „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží,“<br />

hlásali. Po uplynutí „času“ — šedesáti devíti týdnů podle proroctví knihy Daniel, deváté<br />

kapitoly, kdy měl vystoupit „Pomazaný“, tedy Mesiáš — byl Pán Ježíš skutečně pomazán<br />

Duchem svatým, když ho Jan pokřtil v Jordánu. „Boží království“, které se přiblížilo, jak<br />

hlásali, bylo nastoleno smrtí Ježíše Krista; nebyla to však pozemská říše, jak se tomu tehdy<br />

všeobecně věřilo a učilo. Podobně nebude pozemskou říší ani budoucí, věčné Kristovo<br />

království, které bude nastoleno, až „království, vladařská moc a velikost všech království<br />

pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího,“ v němž „všechny vladařské moci<br />

ho budou uctívat a poslouchat“. Daniel 7,27. Bible označuje slovním spojením „Boží<br />

království“ jak království milosti, tak i království slávy. O království milosti psal apoštol<br />

Pavel v listu Židům. Nejdříve ukázal Krista, laskavého Přímluvce, který je schopen „mít<br />

soucit s našimi slabostmi“, a pak prohlásil: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom<br />

došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ Židům 4,15.16. Trůn milosti<br />

představuje království milosti, protože existence trůnu předpokládá existenci království.<br />

Také v mnoha svých podobenstvích Ježíš představoval „Boží království“ a popisoval<br />

působení Boží milosti na lidská srdce. {VDV 230.3}<br />

Podobně trůn slávy představuje království slávy. O tomto království Pán Ježíš řekl: „Až<br />

přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůn své slávy; a budou<br />

před něho shromážděny všechny národy.“ Matouš 25,31.32. Toto království však patří<br />

budoucnosti — bude nastoleno až při druhém příchodu Ježíše Krista. {VDV 230.4}<br />

Království milosti bylo zřízeno hned po pádu prvních lidí do hříchu, když byl vypracován<br />

plán pro záchranu hříšného lidstva. Tehdy toto království existovalo na základě Božího<br />

zaslíbení, přesto se lidé mohli už tehdy vírou stát jeho občany. Skutečně je pak nastolila<br />

smrt Ježíše Krista. I když Spasitel už začal svou pozemskou službu, mohl unavený<br />

umíněností a nevděkem lidí odmítnout smrt na golgotském kříži. V zahradě Getsemane se<br />

kalich hořkosti v jeho rukou chvěl. Ještě i tehdy mohl setřít z čela krůpěje krvavého potu a<br />

nechat hříšné lidstvo, aby zahynulo ve svých vinách. Kdyby to byl udělal, nebyla by pro<br />

hříšníky možnost záchrany. Když však Spasitel obětoval svůj život a posledním dechem<br />

zvolal: „Je dokonáno“, zajistil uskutečnění plánu záchrany člověka a slib, který dal Bůh<br />

210

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!