Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni „Lidský jazyk nedokáže vylíčit nádheru této velkolepé podívané… Kdo ji neviděl, nedokáže si vytvořit ani přibližnou představu o té nádheře. Vypadalo to, jako by se celé hvězdné nebe soustřeďovalo v jednom místě u středu oblohy a současně odtud rychlostí světla vystřelovalo na všechny strany. Tisíce záblesků stíhaly v rychlém sledu další tisíce, a přesto jim nebylo konce, jako by byly pro tuto příležitost stvořeny.“ (F. Reed v listu Christian Advocate and Journal, z 13. prosince 1833) „Není možné si představit přesnější zobrazení symbolu fíkového stromu, který shazuje své plody, když jím zatřese silný vítr.“ (Portlandský list Evening Advertiser z 26. listopadu 1833) {VDV 222.1} Newyorské noviny Journal of Commerce otiskly 14. listopadu 1833 obsáhlý článek o tomto podivuhodném úkazu. Uvádí se v něm: „Myslím, že žádný filozof nebo učenec dosud nepopsal a nezaznamenal událost, jaká se stala včera ráno. Přesně ji předpověděl prorok před osmnácti sty lety. Kdybychom snad nechtěli pochopit, že padání hvězd je opravdu padáním hvězd…, pak včerejší úkaz doslovně odpovídá významu jeho slov.“ {VDV 222.2} Tak se ukázalo poslední ze znamení Ježíšova příchodu, o nichž Kristus řekl svým učedníkům: „Až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ Matouš 24,33. Po těchto znameních uviděl apoštol Jan ve vidění další velkou událost — nebe se rozestoupilo jako rozvinutá kniha, nastalo silné zemětřesení, každá hora a každý ostrov se pohnul ze svého místa a bezbožní se v hrůze pokoušeli uprchnout a skrýt se před Synem člověka. Zjevení 6,12-17. {VDV 222.3} Mnozí lidé, kteří padání hvězd viděli na vlastní oči, je považovali za předzvěst přicházejícího soudu za „strašný symbol, nezvratný náznak, milostivé znamení onoho velkého a hrozného dne“ (Portlandský list Evening Advertiser z 26. listopadu 1833). Tak se lidé začali zajímat o splnění proroctví a mnozí začali brát vážně upozornění na blízký druhý Ježíšův příchod. {VDV 222.4} V roce 1840 vzbudilo zájem široké veřejnosti další podivuhodné naplnění proroctví. O dva roky dříve uveřejnil Josiah Litch, jeden z hlavních kazatelů, kteří hlásali druhý příchod Ježíše Krista, výklad deváté kapitoly knihy Zjevení a předpověděl v něm pád osmanské říše. Podle jeho výpočtů měla být tato mocnost poražena „v roce 1840, někdy v měsíci srpnu“. Jen několik dnů před uvedeným datem napsal: „Vycházíme-li z toho, že první údobí 150 let skončilo přesně tehdy, když nastoupil na trůn se souhlasem Turků Konstantin XI., a období 391 let a 15 dnů začalo po skončení prvního údobí, pak prorocké období skončí 11. srpna 1840, kdy se rozpadne osmanská říše, která má hlavní město v Konstantinopoli. A to se také, jak věřím, stane.“ (Josiah Litch v časopisu Signs of the Times z 1. srpna 1840) {VDV 223.1} Přesně v určené době přijalo Turecko prostřednictvím svých vyslanců ochranu spojeneckých velmocí Evropy, a tím se podrobilo křesťanským národům. Tato událost přesně naplnila předpověď (viz Dodatek č. 30). Když se tato zpráva rozšířila v Americe, byl to pro mnohé jasný důkaz, že zásady vypracované Millerem a jeho společníky pro výklad 202

Cirkevni a Státní Militantni biblických proroctví jsou správné a přesné. Adventní hnutí dostalo nový impuls. K Millerovi se přidali vzdělaní a vlivní lidé, kteří jeho názory hlásali a publikovali. V letech 1840—44 se tak hnutí rychle šířilo. {VDV 223.2} William Miller byl díky dlouholetému studiu duchovně silný a vyzrálý. Za spolupráce s „nebeskou moudrostí“ se osvědčil jako muž ryzí povahy, který budil úctu a vážnost všude, kde si cenili poctivosti a mravní bezúhonnosti. Měl laskavé srdce, vynikal křesťanskou pokorou a sebeovládáním. Byl pozorný a vlídný ke všem, vždy ochotný vyslechnout názory druhých a zvážit jejich argumenty. K nejrůznějším názorovým proudům a naukám přistupoval bez předpojatosti a rozčilování, vše však posuzoval Božím slovem. Díky zdravému úsudku a dokonalé znalosti Písma byl schopen odmítnout bludy a odhalit klam. {VDV 223.3} Odpůrci adventního hnutí Přesto však i jeho působení naráželo na rozhořčený odpor. Podobně jako v případě dřívějších reformátorů nesetkaly se pravdy, které hlásal, s příznivým ohlasem u populárních náboženských učitelů. Protože nemohli doložit své názory Písmem, uchylovali se k výrokům lidí a k tradicím otců. Pro hlasatele adventní pravdy byly však přijatelné pouze důkazy, jež vycházely z Božího slova. „Jedině Písmo“ — znělo jejich heslo. Odpůrci nahrazovali nedostatek důkazů z Písma zesměšňováním a pošklebky. Neváhali vynaložit svůj čas, prostředky i důvtip, jen aby škodili lidem, kteří se provinili pouze tím, že radostně očekávali návrat svého Pána, snažili se žít čistým životem a vybízeli druhé, aby se připravili na Kristův druhý příchod. {VDV 223.4} Nepřátelé se usilovně snažili odvést lidi od myšlenek na druhý Ježíšův příchod. Tvrdili, že studovat proroctví, která se vztahují k příchodu Ježíše Krista a konci světa, je hřích a vůbec něco, za co by se lidé měli spíš stydět. Tím podkopávali víru v Boží slovo. Duchovní různých církví tak způsobili, že se mnozí odvrátili od víry nebo se dokonce oddali hříchu a vydali se na cestu špatnosti. Tyto důsledky pak jejich původci přičítali na vrub adventistům. {VDV 223.5} I když Millerova kázání přitahovala celé zástupy inteligentních a pozorných posluchačů, Millerovo jméno se na stránkách náboženského tisku objevovalo jen výjimečně, a to jen jako předmět posměchu a odsuzování. Lehkomyslní a bezbožní lidé, kterým názory církevních představitelů dodávaly odvahy, zesměšňovali Millera hanlivými přívlastky, nemravnými a rouhavými vtipy. Šedovlasého muže, který opustil pohodlí domova a cestoval na vlastní náklady od města k městu, od vesnice k vesnici, který bez odpočinku pracoval, aby svět upozornil na blížící se soud, posměšně nazývali bláznem, lhářem a vypočítavým podvodníkem. {VDV 224.1} Zesměšňování, lži a nadávky používané proti Millerovi vyvolaly rozhořčený odpor, a to i na stránkách nenáboženského tisku. „Chovat se k předmětu tak neobyčejně závažnému, 203

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

biblických proroctví jsou správné a přesné. Adventní hnutí dostalo nový impuls. K Millerovi<br />

se přidali vzdělaní a vlivní lidé, kteří jeho názory hlásali a publikovali. V letech 1840—44<br />

se tak hnutí rychle šířilo. {VDV 223.2}<br />

William Miller byl díky dlouholetému studiu duchovně silný a vyzrálý. Za spolupráce s<br />

„nebeskou moudrostí“ se osvědčil jako muž ryzí povahy, který budil úctu a vážnost všude,<br />

kde si cenili poctivosti a mravní bezúhonnosti. Měl laskavé srdce, vynikal křesťanskou<br />

pokorou a sebeovládáním. Byl pozorný a vlídný ke všem, vždy ochotný vyslechnout názory<br />

druhých a zvážit jejich argumenty. K nejrůznějším názorovým proudům a naukám<br />

přistupoval bez předpojatosti a rozčilování, vše však posuzoval Božím slovem. Díky<br />

zdravému úsudku a dokonalé znalosti Písma byl schopen odmítnout bludy a odhalit<br />

klam. {VDV 223.3}<br />

Odpůrci adventního hnutí<br />

Přesto však i jeho působení naráželo na rozhořčený odpor. Podobně jako v případě<br />

dřívějších reformátorů nesetkaly se pravdy, které hlásal, s příznivým ohlasem u populárních<br />

náboženských učitelů. Protože nemohli doložit své názory Písmem, uchylovali se k<br />

výrokům lidí a k tradicím otců. Pro hlasatele adventní pravdy byly však přijatelné pouze<br />

důkazy, jež vycházely z Božího slova. „Jedině Písmo“ — znělo jejich heslo. Odpůrci<br />

nahrazovali nedostatek důkazů z Písma zesměšňováním a pošklebky. Neváhali vynaložit<br />

svůj čas, prostředky i důvtip, jen aby škodili lidem, kteří se provinili pouze tím, že radostně<br />

očekávali návrat svého Pána, snažili se žít čistým životem a vybízeli druhé, aby se připravili<br />

na Kristův druhý příchod. {VDV 223.4}<br />

Nepřátelé se usilovně snažili odvést lidi od myšlenek na druhý Ježíšův příchod. Tvrdili,<br />

že studovat proroctví, která se vztahují k příchodu Ježíše Krista a konci světa, je hřích a<br />

vůbec něco, za co by se lidé měli spíš stydět. Tím podkopávali víru v Boží slovo.<br />

Duchovní různých církví tak způsobili, že se mnozí odvrátili od víry nebo se dokonce oddali<br />

hříchu a vydali se na cestu špatnosti. Tyto důsledky pak jejich původci přičítali na vrub<br />

adventistům. {VDV 223.5}<br />

I když Millerova kázání přitahovala celé zástupy inteligentních a pozorných posluchačů,<br />

Millerovo jméno se na stránkách náboženského tisku objevovalo jen výjimečně, a to jen<br />

jako předmět posměchu a odsuzování. Lehkomyslní a bezbožní lidé, kterým názory<br />

církevních představitelů dodávaly odvahy, zesměšňovali Millera hanlivými přívlastky,<br />

nemravnými a rouhavými vtipy. Šedovlasého muže, který opustil pohodlí domova a<br />

cestoval na vlastní náklady od města k městu, od vesnice k vesnici, který bez odpočinku<br />

pracoval, aby svět upozornil na blížící se soud, posměšně nazývali bláznem, lhářem a<br />

vypočítavým podvodníkem. {VDV 224.1}<br />

Zesměšňování, lži a nadávky používané proti Millerovi vyvolaly rozhořčený odpor, a to i<br />

na stránkách nenáboženského tisku. „Chovat se k předmětu tak neobyčejně závažnému,<br />

203

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!