Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni Pak na něj znovu a s novou silou dolehl pocit odpovědnosti oznámit druhým, co bylo podle jeho přesvědčení jasným učením Písma. Jak napsal: „Když jsem pracoval, znělo mi stále v uších: ‚Jdi a řekni světu, jaké mu hrozí nebezpečí.‘ Stále se mi vracel výrok: ‚Řeknuli o svévolníkovi: Svévolníku, zemřeš, a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.‘ Ezechiel 33,8.9. Měl jsem pocit, že budou-li nevěřící lidé účinně varováni, dojdou mnozí pokání, pokud však nebudou upozorněni, budu volán k odpovědnosti.“ (Bliss, str. 92) {VDV 219.4} Začal své názory šířit soukromě, kdykoli se k tomu naskytla vhodná příležitost, a modlil se, aby některý kazatel uznal jejich přesvědčivost a začal je vyučovat. Přitom se ale nedokázal zbavit přesvědčení, že je osobně povinen varovat ostatní. Stále mu v mysli zněla slova: „Jdi a řekni světu… Za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.“ Čekal devět let, ale svědomí ho tak tížilo, že v roce 1831 poprvé vystoupil na veřejnosti, aby předložil vysvětlení a důvody svého přesvědčení. {VDV 220.1} Podobně jako byl prorok Elizeus povolán, aby opustil své voly na poli a přijal plášť, který jej zasvěcoval k prorockému úřadu, tak byl William Miller povolán, aby opustil svůj pluh a seznámil lidi s tajemstvím Božího království. S obavami přistoupil k úkolu vést posluchače krok za krokem prorockými údobími až k druhému příchodu Ježíše Krista. Odezva, s níž se setkal u posluchačů, mu však dodala sílu a odvahu. {VDV 220.2} Miller začíná působit na veřejnosti Jen na naléhání svých spoluvěřících, v jejichž slovech rozpoznal Boží volání, se Miller nechal přimět, aby se svými názory vystoupil před širším okruhem posluchačů. Bylo mu tehdy padesát let, nebyl zvyklý mluvit a vystupovat na veřejnosti. Tížil ho pocit, že se pro tento úkol nehodí. Jeho působení, které napomáhalo druhým k záchraně, však od první chvíle provázelo požehnání. Už jeho první vystoupení vyvolalo náboženské probuzení, při němž se obrátili s výjimkou dvou osob všichni členové třinácti rodin. Okamžitě dostal pozvání, aby promluvil i na jiných místech a téměř všude přispěla jeho vystoupení k rozvoji a oživení Božího díla. Hříšní lidé se obraceli, křesťané se probouzeli k většímu posvěcení, deisté a bezvěrci přijímali Písmo a křesťanské náboženství. Lidé, mezi nimiž působil, potvrzovali: „Získal mnohé, na něž jiní nezapůsobili.“ (Bliss, str. 138) Ve svých kázáních ukazoval lidem na velké pravdy křesťanství a snažil se zmírnit rostoucí smyslnost a poživačnost oné doby. {VDV 220.3} Téměř v každém městě byly desítky, v některých i stovky lidí, které přivedl k obrácení. Na mnoha místech se mu otevíraly protestantské kostely skoro všech vyznání, aby v nich kázal, a pozvání přicházela obvykle od kazatelů několika sborů najednou. Přijal zásadu, že bude mluvit jen tam, kam ho pozvou. Brzy však zjistil, že nemůže vyhovět ani polovině pozvání. Mnozí z těch, kdo nepřijali jeho výpočet přesného data druhého příchodu, dospěli k 200
Cirkevni a Státní Militantni přesvědčení, že Kristův příchod se blíží a je třeba se na něj připravit. V některých velkých městech zanechalo jeho působení velký vliv. Obchodníci s lihovinami přestávali prodávat alkohol a proměňovali výčepy na shromažďovací místnosti; hazardní herny byly rušeny; bezvěrci, deisté, univerzalisté, ale i lidé bez jakýchkoli zásad, z nichž někteří nenavštívili celá léta žádný kostel, měnili svůj způsob života. Některé církve konaly modlitební shromáždění v různých čtvrtích téměř každou hodinu, pracující lidé se shromažďovali v poledne, aby se modlili a oslavovali Boha. Nedošlo k nějakému mimořádnému vzrušení, ale všeobecně mysl lidí opanovala vážnost. Millerovo působení — podobně jako činnost dřívějších reformátorů — mělo lidi přesvědčit, vyburcovat jejich svědomí, nikoli vzbuzovat nějaké citové vzrušení. {VDV 220.4} V roce 1833 dostal Miller od baptistické církve, jejímž byl členem, povolení kázat. Mnoho kazatelů tohoto vyznání schvalovalo jeho činnost, takže Miller mohl ve svých aktivitách i nadále pokračovat. Bez ustání cestoval a kázal, i když jeho osobní práce se zaměřovala především na Novou Anglii a státy Středozápadu. Po několik let hradil všechny náklady sám a ani později nepřijal nikdy tolik, aby to plně pokrylo náklady spojené s cestou na místo, kam byl pozván. Veřejná činnost tedy silně zatěžovala jeho rozpočet, takže v tomto období života jeho majetek postupně mizel. Měl početnou rodinu, a vlastně jen díky tomu, že všichni byli skromní a pracovití, je stačila rodinná farma uživit. {VDV 221.1} Naplňuje se poslední znamení Roku 1833, tedy dva roky poté, kdy s důkazy o brzkém příchodu Ježíše Krista začal seznamovat široký okruh lidí, se objevilo poslední znamení, které mělo podle slov Spasitele ohlásit druhý příchod. Pán Ježíš řekl: „Hvězdy budou padat z nebe.“ Matouš 24,29. A Jan, který ve vidění sledoval výjevy, jež budou ohlašovat Boží den, v knize Zjevení napsal: „Nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody.“ Zjevení 6,13. Toto proroctví se úchvatným a překvapujícím způsobem naplnilo 13. listopadu 1833, kdy došlo k velkému meteorickému dešti. Bylo to největší a nejpodivuhodnější „padání hvězd“, jaké kdy dějiny zaznamenaly: „Celá obloha nad územím Spojených států byla řadu hodin v pohybu. {VDV 221.2} Od chvíle, kdy tuto zemi osídlili první lidé, neukázal se na obloze podobný úkaz, který by jedni sledovali s tak velkým obdivem a druzí s takovou hrůzou a zděšením.“ „Velkolepost úkazu a jeho děsivá krása se zapsaly mnohým do paměti a nikdy z ní nevymizí… Nikdy nepadal déšť hustěji jako tehdy meteority. Na východě, západě, na severu i jihu — všude mohli lidé pozorovat stejný úkaz. Zdálo se, že se pohybuje celé nebe… Úkaz, jak jej ve svém Deníku popsal profesor Silliman, pozorovali obyvatelé na celém území Spojených států… Od dvou hodin v noci až do rozednění se na celé obloze, která byla úplně jasná a bezmračná, odehrával skvělý úkaz, nepřetržitá hra oslnivě zářících světel.“ (R. M. Devens, Americký pokrok neboli Velké události největšího století, kap. 28, odst. 1—5) {VDV 221.3} 201
- Page 157 and 158: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 159 and 160: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 161 and 162: Cirkevni a Státní Militantni tou
- Page 163 and 164: Cirkevni a Státní Militantni milo
- Page 165 and 166: Cirkevni a Státní Militantni dom
- Page 167 and 168: Cirkevni a Státní Militantni vý
- Page 169 and 170: Cirkevni a Státní Militantni 15.
- Page 171 and 172: Cirkevni a Státní Militantni cel
- Page 173 and 174: Cirkevni a Státní Militantni do z
- Page 175 and 176: Cirkevni a Státní Militantni „T
- Page 177 and 178: Cirkevni a Státní Militantni zís
- Page 179 and 180: Cirkevni a Státní Militantni svou
- Page 181 and 182: Cirkevni a Státní Militantni zavr
- Page 183 and 184: Cirkevni a Státní Militantni 16.
- Page 185 and 186: Cirkevni a Státní Militantni „P
- Page 187 and 188: Cirkevni a Státní Militantni „T
- Page 189 and 190: Cirkevni a Státní Militantni 17.
- Page 191 and 192: Cirkevni a Státní Militantni Druh
- Page 193 and 194: Cirkevni a Státní Militantni že
- Page 195 and 196: Cirkevni a Státní Militantni koch
- Page 197 and 198: Cirkevni a Státní Militantni nab
- Page 199 and 200: Cirkevni a Státní Militantni odlo
- Page 201 and 202: Cirkevni a Státní Militantni pro
- Page 203 and 204: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 205 and 206: Cirkevni a Státní Militantni kapi
- Page 207: Cirkevni a Státní Militantni Ode
- Page 211 and 212: Cirkevni a Státní Militantni bibl
- Page 213 and 214: Cirkevni a Státní Militantni Odp
- Page 215 and 216: Cirkevni a Státní Militantni Jak
- Page 217 and 218: Cirkevni a Státní Militantni daru
- Page 219 and 220: Cirkevni a Státní Militantni prvn
- Page 221 and 222: Cirkevni a Státní Militantni Sou
- Page 223 and 224: Cirkevni a Státní Militantni 20.
- Page 225 and 226: Cirkevni a Státní Militantni půs
- Page 227 and 228: Cirkevni a Státní Militantni Na c
- Page 229 and 230: Cirkevni a Státní Militantni Jak
- Page 231 and 232: Cirkevni a Státní Militantni vlas
- Page 233 and 234: Cirkevni a Státní Militantni Ukaz
- Page 235 and 236: Cirkevni a Státní Militantni 21.
- Page 237 and 238: Cirkevni a Státní Militantni př
- Page 239 and 240: Cirkevni a Státní Militantni Hosp
- Page 241 and 242: Cirkevni a Státní Militantni stal
- Page 243 and 244: Cirkevni a Státní Militantni Př
- Page 245 and 246: Cirkevni a Státní Militantni 22.
- Page 247 and 248: Cirkevni a Státní Militantni poci
- Page 249 and 250: Cirkevni a Státní Militantni Zdro
- Page 251 and 252: Cirkevni a Státní Militantni pror
- Page 253 and 254: Cirkevni a Státní Militantni Pět
- Page 255 and 256: Cirkevni a Státní Militantni neop
- Page 257 and 258: Cirkevni a Státní Militantni fana
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
přesvědčení, že Kristův příchod se blíží a je třeba se na něj připravit. V některých velkých<br />
městech zanechalo jeho působení velký vliv. Obchodníci s lihovinami přestávali prodávat<br />
alkohol a proměňovali výčepy na shromažďovací místnosti; hazardní herny byly rušeny;<br />
bezvěrci, deisté, univerzalisté, ale i lidé bez jakýchkoli zásad, z nichž někteří nenavštívili<br />
celá léta žádný kostel, měnili svůj způsob života. Některé církve konaly modlitební<br />
shromáždění v různých čtvrtích téměř každou hodinu, pracující lidé se shromažďovali v<br />
poledne, aby se modlili a oslavovali Boha. Nedošlo k nějakému mimořádnému vzrušení, ale<br />
všeobecně mysl lidí opanovala vážnost. Millerovo působení — podobně jako činnost<br />
dřívějších reformátorů — mělo lidi přesvědčit, vyburcovat jejich svědomí, nikoli vzbuzovat<br />
nějaké citové vzrušení. {VDV 220.4}<br />
V roce 1833 dostal Miller od baptistické církve, jejímž byl členem, povolení kázat.<br />
Mnoho kazatelů tohoto vyznání schvalovalo jeho činnost, takže Miller mohl ve svých<br />
aktivitách i nadále pokračovat. Bez ustání cestoval a kázal, i když jeho osobní práce se<br />
zaměřovala především na Novou Anglii a státy Středozápadu. Po několik let hradil všechny<br />
náklady sám a ani později nepřijal nikdy tolik, aby to plně pokrylo náklady spojené s cestou<br />
na místo, kam byl pozván. Veřejná činnost tedy silně zatěžovala jeho rozpočet, takže v<br />
tomto období života jeho majetek postupně mizel. Měl početnou rodinu, a vlastně jen díky<br />
tomu, že všichni byli skromní a pracovití, je stačila rodinná farma uživit. {VDV 221.1}<br />
Naplňuje se poslední znamení<br />
Roku 1833, tedy dva roky poté, kdy s důkazy o brzkém příchodu Ježíše Krista začal<br />
seznamovat široký okruh lidí, se objevilo poslední znamení, které mělo podle slov Spasitele<br />
ohlásit druhý příchod. Pán Ježíš řekl: „Hvězdy budou padat z nebe.“ Matouš 24,29. A Jan,<br />
který ve vidění sledoval výjevy, jež budou ohlašovat Boží den, v knize Zjevení napsal:<br />
„Nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní<br />
plody.“ Zjevení 6,13. Toto proroctví se úchvatným a překvapujícím způsobem naplnilo 13.<br />
listopadu 1833, kdy došlo k velkému meteorickému dešti. Bylo to největší a<br />
nejpodivuhodnější „padání hvězd“, jaké kdy dějiny zaznamenaly: „Celá obloha nad územím<br />
Spojených států byla řadu hodin v pohybu. {VDV 221.2}<br />
Od chvíle, kdy tuto zemi osídlili první lidé, neukázal se na obloze podobný úkaz, který<br />
by jedni sledovali s tak velkým obdivem a druzí s takovou hrůzou a zděšením.“<br />
„Velkolepost úkazu a jeho děsivá krása se zapsaly mnohým do paměti a nikdy z ní<br />
nevymizí… Nikdy nepadal déšť hustěji jako tehdy meteority. Na východě, západě, na<br />
severu i jihu — všude mohli lidé pozorovat stejný úkaz. Zdálo se, že se pohybuje celé<br />
nebe… Úkaz, jak jej ve svém Deníku popsal profesor Silliman, pozorovali obyvatelé na<br />
celém území Spojených států… Od dvou hodin v noci až do rozednění se na celé obloze,<br />
která byla úplně jasná a bezmračná, odehrával skvělý úkaz, nepřetržitá hra oslnivě zářících<br />
světel.“ (R. M. Devens, Americký pokrok neboli Velké události největšího století, kap. 28,<br />
odst. 1—5) {VDV 221.3}<br />
201