Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Pak na něj znovu a s novou silou dolehl pocit odpovědnosti oznámit druhým, co bylo
podle jeho přesvědčení jasným učením Písma. Jak napsal: „Když jsem pracoval, znělo mi
stále v uších: ‚Jdi a řekni světu, jaké mu hrozí nebezpečí.‘ Stále se mi vracel výrok: ‚Řeknuli
o svévolníkovi: Svévolníku, zemřeš, a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou,
ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své
cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.‘ Ezechiel 33,8.9.
Měl jsem pocit, že budou-li nevěřící lidé účinně varováni, dojdou mnozí pokání, pokud však
nebudou upozorněni, budu volán k odpovědnosti.“ (Bliss, str. 92) {VDV 219.4}
Začal své názory šířit soukromě, kdykoli se k tomu naskytla vhodná příležitost, a modlil
se, aby některý kazatel uznal jejich přesvědčivost a začal je vyučovat. Přitom se ale
nedokázal zbavit přesvědčení, že je osobně povinen varovat ostatní. Stále mu v mysli zněla
slova: „Jdi a řekni světu… Za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.“ Čekal devět let,
ale svědomí ho tak tížilo, že v roce 1831 poprvé vystoupil na veřejnosti, aby předložil
vysvětlení a důvody svého přesvědčení. {VDV 220.1}
Podobně jako byl prorok Elizeus povolán, aby opustil své voly na poli a přijal plášť,
který jej zasvěcoval k prorockému úřadu, tak byl William Miller povolán, aby opustil svůj
pluh a seznámil lidi s tajemstvím Božího království. S obavami přistoupil k úkolu vést
posluchače krok za krokem prorockými údobími až k druhému příchodu Ježíše Krista.
Odezva, s níž se setkal u posluchačů, mu však dodala sílu a odvahu. {VDV 220.2}
Miller začíná působit na veřejnosti
Jen na naléhání svých spoluvěřících, v jejichž slovech rozpoznal Boží volání, se Miller
nechal přimět, aby se svými názory vystoupil před širším okruhem posluchačů. Bylo mu
tehdy padesát let, nebyl zvyklý mluvit a vystupovat na veřejnosti. Tížil ho pocit, že se pro
tento úkol nehodí. Jeho působení, které napomáhalo druhým k záchraně, však od první
chvíle provázelo požehnání. Už jeho první vystoupení vyvolalo náboženské probuzení, při
němž se obrátili s výjimkou dvou osob všichni členové třinácti rodin. Okamžitě dostal
pozvání, aby promluvil i na jiných místech a téměř všude přispěla jeho vystoupení k rozvoji
a oživení Božího díla. Hříšní lidé se obraceli, křesťané se probouzeli k většímu posvěcení,
deisté a bezvěrci přijímali Písmo a křesťanské náboženství. Lidé, mezi nimiž působil,
potvrzovali: „Získal mnohé, na něž jiní nezapůsobili.“ (Bliss, str. 138) Ve svých kázáních
ukazoval lidem na velké pravdy křesťanství a snažil se zmírnit rostoucí smyslnost a
poživačnost oné doby. {VDV 220.3}
Téměř v každém městě byly desítky, v některých i stovky lidí, které přivedl k obrácení.
Na mnoha místech se mu otevíraly protestantské kostely skoro všech vyznání, aby v nich
kázal, a pozvání přicházela obvykle od kazatelů několika sborů najednou. Přijal zásadu, že
bude mluvit jen tam, kam ho pozvou. Brzy však zjistil, že nemůže vyhovět ani polovině
pozvání. Mnozí z těch, kdo nepřijali jeho výpočet přesného data druhého příchodu, dospěli k
200