Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Odečteme-li sedmdesát týdnů, tj. 490 dní od 2,300 dní, zbude 1810 dní. Od roku 34 po Kr.<br />
uplyne 1810 let v roce 1844. Po vypršení této dlouhé prorocké lhůty podle výroku anděla<br />
„dojde svatyně svého očištění“. Tak Miller přesně určil dobu očištění svatyně, k němuž<br />
podle všeobecného přesvědčení mělo dojít při druhém příchodu Ježíše Krista. {VDV 218.5}<br />
Miller a jeho přátelé se nejdříve domnívali, že období 2,300 dnů skončí na jaře roku<br />
1844. Proroctví však odkazovalo na podzim toho roku. Toto nepochopení přineslo zklamání<br />
a rozčarování lidem, kteří stanovili dřívější datum příchodu Pána Ježíše. Ani v nejmenším<br />
však nezpochybnilo, že období 2,300 dní skončí v roce 1844 a že tehdy dojde k velké<br />
události znázorněné očištěním svatyně. {VDV 219.1}<br />
Když Miller začal studovat Písmo, aby dokázal, že je Božím zjevením, ani v nejmenším<br />
nepředpokládal, že dojde k takovému závěru; sám jen stěží věřil výsledkům svého studia.<br />
Biblické důkazy však byly příliš jednoznačné a přesvědčující, než aby je mohl odložit. Po<br />
dvou letech, která věnoval studiu Bible, došel v roce 1818 k pevnému přesvědčení, že<br />
přibližně za dvacet pět let Kristus přijde, aby vykoupil svůj lid. Miller o tom napsal:<br />
„Nemohu ani vypovědět, jaká radost naplnila moje srdce, když jsem pomyslel na tu skvělou<br />
naději, a jak opravdově jsem zatoužil prožívat radost vykoupených. Bible se pro mne stala<br />
novou knihou. Představovala hody pro můj rozum. Všechno, co v jejím učení bylo pro mne<br />
nejasné, tajemné nebo neznámé, se v mé mysli rozplynulo před jasným světlem, které nyní<br />
zazářilo z jejích svatých stránek. Pravda mi připadala průzračná a naprosto dokonalá.<br />
Všechny rozpory a nesrovnalosti, které jsem dříve v Božím slově nacházel, nyní zmizely a<br />
přestože byla řada míst, jimž jsem dosud plně nerozuměl, vyzařovalo nyní z Bible pro mne<br />
tolik světla osvěcujícího mou dosud zatemněnou mysl, že jsem při studiu Písma prožíval<br />
uspokojení, jakého bych se při zkoumání Bible nikdy nenadál.“ (Bliss, str. 76.77) {VDV<br />
219.2}<br />
„Byl jsem opravdově přesvědčen, že nejzávažnější událost předpověděná v Písmu se brzy<br />
splní; pocítil jsem silnou odpovědnost vůči světu — cítil jsem nutkání říci o tom ostatním.“<br />
(Bliss, str. 81) Nemohl se zbavit pocitu odpovědnosti, že světlo, které přijal, musí předat<br />
dalším lidem. Očekával, že narazí na odpor nevěřících lidí, očekával však také, že všichni<br />
křesťané se budou radovat z naděje, že se brzy setkají se Spasitelem, kterého, jak tvrdili,<br />
milují. Obával se jen toho, že díky velké radosti z naděje na slavné vysvobození, které přijde<br />
tak brzy, přijmou mnozí toto učení bez toho, že by dostatečně studovali Písmo a tak se o<br />
pravdě sami přesvědčili. Váhal, zda má o svém objevu hovořit, kdyby se snad dopustil<br />
omylu, aby nepřivedl jiné lidi k pádu. Proto znovu prověřil všechny důkazy, o které opíral<br />
své závěry, a pečlivě zvážil každou námitku, která mu přišla na mysl. Nakonec usoudil, že<br />
ve světle Božího slova všechny námitky mizí jako mlha před slunečními paprsky. Po pěti<br />
letech dalšího studia dospěl ke skálopevnému přesvědčení o správnosti svého<br />
stanoviska. {VDV 219.3}<br />
199