Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
18. Kapitola — Velké probuzení v Americe
William Miller, poctivý a čestný farmář, který původně pochyboval o Boží autoritě
Písma, ale upřímně toužil poznat pravdu, se měl stát hlasatelem druhého Kristova příchodu.
Podobně jako mnozí jiní reformátoři, také Miller se v mládí potýkal s nedostatkem. Byla to
však pro něj velká škola, která ho naučila sebezapření, ale i činorodosti. Pocházel z rodiny,
pro jejíž členy byla typická nezávislost a svobodomyslnost, ale i vytrvalost a horlivé
vlastenectví — tedy vlastnosti, které se výrazně projevily i v jeho povaze. Jeho otec byl
kapitánem v revoluční armádě a skromné poměry, ve kterých Miller vyrůstal, byly dány
oběťmi a strádáním oné bouřlivé doby (viz Dodatek č. 28). {VDV 211.1}
Miller byl tělesně velmi zdatný a od dětství vynikal také nadprůměrnou inteligenci. S
přibývajícími léty se jeho rozumové schopnosti prohlubovaly. Ačkoli neměl možnost
studovat na vysoké škole, díky touze po poznání i návyku všechno pečlivě promýšlet a
kriticky zkoumat se z něho stal člověk se zdravým úsudkem a velkým rozhledem. Vynikal
bezúhonností a těšil se záviděníhodné pověsti; lidé si ho vážili pro jeho poctivost,
hospodárnost a dobročinnost. Díky vynaloženému úsilí a pracovitosti získal záhy dobré
postavení, přitom se ale ještě dále vzdělával. Úspěšně působil na několika postech v civilní i
vojenské sféře a zdálo se, že se před ním doširoka otevírá cesta k bohatství a slávě. {VDV
211.2}
Miller měl opravdově zbožnou matku — své dětství proto prožil v náboženském
prostředí. V raném mládí se však dostal do společnosti deistů, kteří na něj měli podstatný
vliv — většinou šlo totiž o lidi ušlechtilých vlastností, kteří se těšili všeobecné vážnosti
svých spoluobčanů. Jelikož žili v křesťanském prostředí, byli křesťanstvím také do určité
míry ovlivněni. Bibli pak mohli vděčit za vynikající povahové vlastnosti, díky nimž také
získali uznání a důvěru ostatních. Přesto však těmito vlastnostmi působili proti Božímu
slovu. Jejich názory postupně přejal i Miller. Tehdy běžný výklad Bible měl četná úskalí,
která mu připadala nepřekonatelná. Jeho nová víra, která Bibli dala stranou, mu však místo
ní nenabídla nic lepšího a zdaleka mu nepřinášela uspokojení. Přesto se jí držel asi dvacet let
— do svých třiačtyřiceti, kdy si pod vlivem Ducha svatého uvědomil vlastní hříšnost. Jeho
dosavadní přesvědčení mu nepřineslo jistotu, co bude po smrti — budoucnost se mu zdála
temná a chmurná. Později o svých tehdejších pocitech napsal: {VDV 211.3}
„Při pomyšlení na smrt mě mrazilo. Jestliže budou lidé vydávat počet ze svého života,
bude to znamenat záhubu pro všechny. Nebe nad mou hlavou mi připadalo jako z bronzu a
země pod mýma nohama jako železo. Věčnost — co to je? A smrt — proč je? Čím více
jsem o tom uvažoval, tím méně jsem tomu rozuměl. Čím více jsem na to myslel, tím
zmatenější byly mé vývody. Snažil jsem se na to nemyslet, to se mi ale nedařilo — své
myšlenky jsem nedokázal ovládnout. Byl jsem opravdu zoufalý, vůbec jsem ale nechápal
192