Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Nikde nenašel důkaz, že Mesiáše očekávají, nikde neviděl přípravy na uvítání Knížete
života. Překvapený Boží posel už pomýšlel na návrat do nebe, když znenadání objevil
několik pastýřů hlídajících v noci stáda. Pozorovali hvězdnou oblohu, přemýšleli o
proroctvích, která předpovídala příchod Mesiáše na zem, a toužili po tom, aby Vykupitel
světa už přišel. Byla to malá skupinka lidí připravených přijmout nebeské poselství. Náhle
se jim ukázal Boží anděl a oznámil jim tu radostnou dobrou zprávu. Nebeská sláva ozářila
celou rovinu, ukázal se nespočetný zástup andělů a jako by to pro jednoho posla byla příliš
velká radost, množství hlasů propuklo v chvalozpěv, který budou jednou zpívat zástupy
spasených lidí: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.“ Lukáš 2,14. {VDV
209.4}
Jaké poučení nabízí tato zvláštní událost z Betléma. Jak se v ní ukazuje také naše nevěra,
pýcha i samolibost. Je pro nás varováním, abychom nebyli lhostejní ke znamením doby a
nepropásli den, kdy se k nám Bůh skloní. {VDV 209.5}
Andělé našli ty, kteří čekali na Mesiášův příchod, nejenom na judských kopcích a nejen
mezi prostými pastýři. Také v pohanské zemi žili lidé, kteří očekávali Zachránce. Byli to
mudrci, bohatí a urození — filozofové Východu. Protože zkoumali přírodu, poznali tito
mudrci Boha z jeho díla. Z hebrejských Písem se dověděli o hvězdě, která má vzejít z
Jákoba, a napjatě očekávali příchod toho, který má být nejen „potěšením Izraele“, ale také
„světlem, jež bude zjevením pohanům“ a spásou „až na sám konec země“. Lukáš
2,25.32; Skutky 13,47. Hledali světlo a světlo z Božího trůnu osvětlovalo cestu, po níž
kráčeli. Zatímco jeruzalémští kněží a rabíni, ustanovení strážci a vykladači pravdy tonuli ve
tmě, vedla tyto cizince hvězda seslaná nebem k místu, kde se právě narodil Král. {VDV
210.1}
Kristus se „po druhé zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají“. Židům
9,28. Podobně jako zvěst o narození Spasitele nebylo ani poselství o druhém příchodu Ježíše
Krista svěřeno náboženským vůdcům. Ti totiž přestali udržovat spojení s Bohem a odmítli
Boží světlo. Proto nebyli zahrnuti mezi lidi, o nichž apoštol Pavel napsal: „Vy však, bratří,
nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a
synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ 1. Tesalonickým 5,4.5. {VDV 210.2}
Strážci na hradbách Božího města měli být první, kdo zaslechnou zvěst o druhém
příchodu Spasitele; měli být první, kdo pozvednou hlas a oznámí, že se blíží; měli být první,
kdo upozorní lid, aby se připravil na jeho příchod. Byli však pohodlní, snili o pokoji a
jistotě, zatímco lid „spal“ ve svých hříších. Pán Ježíš viděl svou církev jako neplodný
fíkovník, pokrytý sice zeleným listím, ale bez hodnotného ovoce. Dodržují se okázalé
náboženské formy a obřady, schází však skutečná pokora, pokání a víra, díky nimž by
jedině mohly být bohoslužby pro Boha přijatelné. Místo plodů Ducha se projevuje pýcha,
formalismus, okázalost, sobectví a útlak. Upadající církev zavírá oči před znameními doby.
Bůh na ni však nezapomněl, ani nepřestal být věrný. Křesťané se ovšem vzdálili od Boha a
190