Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
neobrácených lidí docházelo ovšem v církvích k výrazným změnám; dokonce i kazateli se
stávali lidé, kteří nejen učili bludy, ale ani neznali přetvářející moc Ducha svatého. Tím se
znovu potvrdilo, co se už tolikrát projevilo v dějinách církve od doby Konstantina až do
dnešních dnů — totiž jak neblahé následky přináší každý pokus budovat církev pomocí
státu, snaha prosadit světskou mocí evangelium Ježíše Krista, který prohlásil: „Moje
království není z tohoto světa.“ Jan 18,36. Jakékoli spojení církve se státem, byť jen
nepatrné, nepřibližuje svět církvi, i když se to tak může jevit, ale ve skutečnosti vždy
přibližuje církev světu. {VDV 198.4}
Další generace téměř úplně zapomněla na významnou zásadu hlásanou Robinsonem a
Rogerem Williamsem — že poznání pravdy postupně roste a že věřící mají ochotně přijímat
všechno světlo, které vyzařuje z Božího slova. Protestantské církve v Americe — právě tak
jako v Evropě —, které přijaly požehnání reformace, nepokračovaly v započaté cestě.
Ačkoli čas od času se na scéně objevili lidé, kteří se zasloužili o odhalení starých bludů,
většina lidí se — jako Židé v době Pána Ježíše nebo jako zastánci papežství v době Luthera
— spokojila s tím, že věřila tomu, čemu věřili jejich otcové, a žila tak, jak žili oni. Proto
náboženství znovu upadlo do formalismu, bylo v něm plno bludů a pověr, které by církev
musela odmítnout, kdyby se i nadále držela Božího slova. Duch „reformace“ se postupně
vytrácel, až vznikla téměř tak velká potřeba reformace v protestantských církvích, jaká byla
v římskokatolické církvi v době Lutherově. Projevovalo se v nich právě tolik světskosti a
duchovní otupělosti, ale i stejný obdiv k lidským názorům a nahrazování zásad Božího slova
lidskými výmysly. {VDV 198.5}
Velké rozšíření Bible a jejího poselství na počátku devatenáctého století nepřineslo
odpovídající pokrok v poznání zjevené pravdy a prakticky prožívaného náboženství. Satan
už nemohl skrývat před lidmi Boží slovo, jak to dělal v dřívějších dobách, protože k Bibli
měli přístup všichni. Své záměry proto realizoval tím, že mnohé vedl ke znevažování
biblického poselství. Tak lidé přestali studovat Písmo a dále přijímali nesprávné výklady a
učení, které nevycházejí z Bible. {VDV 199.1}
Když satan poznal, že se mu nedaří potlačit pravdu pronásledováním, použil znovu
metodu kompromisů, která již v minulosti vedla k velkému odpadnutí a vzniku římské
církve. Vedl křesťany, aby se spojili, tentokrát nikoli s pohany, ale s lidmi, kteří se lpěním
na světských věcech projevovali jako skuteční modláři, stejně jako kdysi ctitelé soch.
Výsledek tohoto spojení nebyl o nic méně zhoubný než výsledek obdobného spojení v
dobách minulých. Pod rouškou náboženství vzkvétala pýcha a výstřednosti a církve
zachvátil rozklad. Satan dále převracel učení Bible. Nejrůznější tradice, které ničí milióny
lidí, zapouštěly hluboké kořeny. Církev podporovala a hájila tradice, místo aby usilovala „o
víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu“. Tak odložila zásady, pro které tolik
vykonali a vytrpěli reformátoři. {VDV 199.2}
180