Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
„Tvůrci ústavy uznávali věčnou zásadu, že vztah člověka k Bohu je mimo rámec lidského
zákonodárství a že jeho právo na svobodu svědomí je nezadatelné. Tuto pravdu není nutné
dokazovat, vyplývá z podstaty naší bytosti. Právě toto vědomí dalo mnoha lidem sílu
postavit se proti lidským zákonům a nepovolit ani v plamenech hranic. Pochopili, že jejich
odpovědnost vůči Bohu je nadřazena nad lidská nařízení a jiní lidé nemají právo ovládat
jejich svědomí. Je to přirozená zásada, která nemůže být ničím odstraněna.“ (Kongresové
dokumenty USA, série 200, dokument č. 271) {VDV 196.5}
Nová existence v Novém světě
Když se po Evropě rozšířily zprávy o zemi, kde každý může užívat plodů své práce a žít
podle hlasu svého svědomí, vydaly se k břehům Nového světa tisíce lidí. Počet osad rychle
narůstal. „Stát Massachusetts vydal zvláštní zákon, který umožňoval volný vstup a pomoc z
veřejných prostředků křesťanům jakékoli národnosti, ‚kteří utíkali za Atlantický oceán před
válkami, hladem nebo před útlakem perzekutorů‘. Tak se uprchlíci a utlačovaní stali podle
ustanovení zákona hosty státu.“ (Martyn, díl 5, str. 417) Během dvaceti let od prvního
přistání v Plymouthu se v Nové Anglii usadily tisíce „poutníků“. {VDV 196.6}
Pro dosažení cíle, po kterém toužili, „se spokojili s tím, že uhájili holou existenci
skromným životem v pilné práci. Nepožadovali od půdy nic víc než úrodu úměrnou
vynaložené práci. Neutěšovali se klamnými představami o zářivé budoucnosti… Byli
spokojeni s pozvolným, ale trvalým pokrokem svého společenského řádu. Trpělivě snášeli
útrapy a odříkání života v divočině, svými slzami a svým potem zavlažovali strom svobody,
až hluboko zakořenil.“ {VDV 198.1}
Bibli pokládali za základ víry, zdroj moudrosti a chartu svobody. Jejím zásadám pilně
učili v rodinách, ve školách a v kostelech. Důsledky se projevily v dobrém hospodaření,
moudrosti, poctivosti a střídmosti. Člověk mohl v osadě puritánů žít léta, „aniž spatřil
opilce, uslyšel proklínání nebo potkal žebráka“ (Bancroft, část 1, kap. 19, odst. 25).
Prokázalo se, že zásady Bible jsou nejjistější zárukou národní velikosti. Slabé a izolované
osady vyrostly v konfederaci silných států a svět s údivem sledoval „církev bez papeže a stát
bez krále“, jak žije v pokoji a prosperitě. {VDV 198.2}
Břehy Ameriky však také lákaly stále větší počet přistěhovalců, kteří sem přicházeli ze
zcela jiných důvodů, než jaké sem přivedly první „poutníky“. Ačkoli jejich prostá víra a
čistota měly velkou, přetvářející sílu, jejich vliv se nyní stále zmenšoval, úměrně
stoupajícímu počtu obyvatel, kteří hledali jen hmotné výhody. {VDV 198.3}
Zásada, přijatá prvními osadníky, že jen členové církve mohou volit nebo být voleni do
státní správy, vedla k hrozným koncům. První osadníci ji původně přijali proto, aby
uchovali čistotu státu, v důsledku však přivodila rozklad církve. Protože členství v církvi
bylo podmínkou účasti při volbách i podmínkou k získání úřadu, připojili se k církvi mnozí,
kteří sledovali pouze své osobní zájmy, aniž by prožili skutečnou změnu srdce. Díky přílivu
179