Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni Anglii chovali různí králové a královny a v římské církvi papežové a koncily. Tak by z víry vznikl zmatek.“ (Martyn, díl 5, str. 340) {VDV 195.1} Účast na bohoslužbách vyžadovala státní církev pod hrozbou pokuty nebo vězení. „Williams se proti tomuto zákonu postavil a kritizoval jej. Nejhorším ustanovením anglického zákoníku bylo, že nařizoval příslušnost ke státní církvi. Nutit lidi, aby se sdružovali s lidmi odlišné víry, pokládal Williams za zjevné porušování jejich přirozených práv. Nutit násilím nevěřící a ty, kterým se nechce, k účasti na bohoslužbách je totéž jako vyžadovat od nich pokrytectví… Tvrdil, že ‚nikoho nelze nutit, aby se bohoslužeb účastnil proti své vůli‘. Jeho protivníci, ohromeni jeho učením, volali: ‚Cože, není snad dělník hoden své mzdy?‘ ‚Ano,‘ odpovídal, ‚je hoden mzdy, ale od těch, kdo ho najímají.‘“ (Bancroft, část 1, kap. 15, odst. 2) {VDV 195.2} Současníci si Rogera Williamse vážili a milovali ho jako věrného Božího služebníka, muže výjimečného nadání, mimořádně čestného a opravdově laskavého. Nemohli však tolerovat, že státní správě vytrvale upíral právo vládnout nad církví a prosazuje požadavky náboženské svobody. Tvrdili, že kdyby se toto nové učení zavedlo v praxi, „zničilo by základy státu a vlády v zemi“ (Bancroft, část 1, kap. 15, odst. 10). Nakonec Williamse odsoudili k vyhnanství — vyloučili ho z osad. Aby se vyhnul vězení, musel uprchnout uprostřed mrazivé zimy do divokých lesů. {VDV 196.1} „Čtrnáct týdnů jsem prožil v drsné přírodě, neměl jsem co jíst a kde spát,“ napsal později. „Krkavci mě živili v pustinách.“ Dutiny stromů mu sloužily jako přístřeší (Martyn, díl 5, str. 349.350). Tak pokračoval jeho namáhavý útěk sněhem a divokým lesem, až našel útočiště u jednoho indiánského kmene, u jehož příslušníků si důvěru a náklonnost získal tím, že jim zvěstoval evangelium. {VDV 196.2} Když se konečně po měsících putování dostal k břehům Narragensettského zálivu, položil tam základy prvního novodobého státu, který v plném rozsahu uznával právo na náboženskou svobodu. Základní zásadou osady Rogera Williamse bylo, „že každý smí uctívat Boha podle vlastního svědomí“ (Martyn, díl 5, str. 354). Jeho malý stát, Rhode Island, se stal útočištěm pronásledovaných a utlačovaných. Rostl a prospíval, až se jeho zásady — občanská a náboženská svoboda — staly nejdůležitějšími zásadami Americké republiky. {VDV 196.3} Ve slavném dokumentu, který američtí předkové vydali jako svou chartu práv — v Prohlášení nezávislosti — se říká: „Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovni a Stvořitel jim dal nezcizitelná práva, mezi něž patří právo na život, svobodu a úsilí o štěstí.“ Ústava zaručuje nedotknutelnost a neporušitelnost svědomí naprosto jasnými slovy: „Jako kvalifikace pro jakýkoli veřejný úřad ve Spojených státech nesmí být nikdy vyžadována náboženská příslušnost.“ „Kongres nesmí vydat zákon, který by předepisoval vyznávání určitého náboženství nebo omezoval svobodné vyznávání náboženství.“ {VDV 196.4} 178
Cirkevni a Státní Militantni „Tvůrci ústavy uznávali věčnou zásadu, že vztah člověka k Bohu je mimo rámec lidského zákonodárství a že jeho právo na svobodu svědomí je nezadatelné. Tuto pravdu není nutné dokazovat, vyplývá z podstaty naší bytosti. Právě toto vědomí dalo mnoha lidem sílu postavit se proti lidským zákonům a nepovolit ani v plamenech hranic. Pochopili, že jejich odpovědnost vůči Bohu je nadřazena nad lidská nařízení a jiní lidé nemají právo ovládat jejich svědomí. Je to přirozená zásada, která nemůže být ničím odstraněna.“ (Kongresové dokumenty USA, série 200, dokument č. 271) {VDV 196.5} Nová existence v Novém světě Když se po Evropě rozšířily zprávy o zemi, kde každý může užívat plodů své práce a žít podle hlasu svého svědomí, vydaly se k břehům Nového světa tisíce lidí. Počet osad rychle narůstal. „Stát Massachusetts vydal zvláštní zákon, který umožňoval volný vstup a pomoc z veřejných prostředků křesťanům jakékoli národnosti, ‚kteří utíkali za Atlantický oceán před válkami, hladem nebo před útlakem perzekutorů‘. Tak se uprchlíci a utlačovaní stali podle ustanovení zákona hosty státu.“ (Martyn, díl 5, str. 417) Během dvaceti let od prvního přistání v Plymouthu se v Nové Anglii usadily tisíce „poutníků“. {VDV 196.6} Pro dosažení cíle, po kterém toužili, „se spokojili s tím, že uhájili holou existenci skromným životem v pilné práci. Nepožadovali od půdy nic víc než úrodu úměrnou vynaložené práci. Neutěšovali se klamnými představami o zářivé budoucnosti… Byli spokojeni s pozvolným, ale trvalým pokrokem svého společenského řádu. Trpělivě snášeli útrapy a odříkání života v divočině, svými slzami a svým potem zavlažovali strom svobody, až hluboko zakořenil.“ {VDV 198.1} Bibli pokládali za základ víry, zdroj moudrosti a chartu svobody. Jejím zásadám pilně učili v rodinách, ve školách a v kostelech. Důsledky se projevily v dobrém hospodaření, moudrosti, poctivosti a střídmosti. Člověk mohl v osadě puritánů žít léta, „aniž spatřil opilce, uslyšel proklínání nebo potkal žebráka“ (Bancroft, část 1, kap. 19, odst. 25). Prokázalo se, že zásady Bible jsou nejjistější zárukou národní velikosti. Slabé a izolované osady vyrostly v konfederaci silných států a svět s údivem sledoval „církev bez papeže a stát bez krále“, jak žije v pokoji a prosperitě. {VDV 198.2} Břehy Ameriky však také lákaly stále větší počet přistěhovalců, kteří sem přicházeli ze zcela jiných důvodů, než jaké sem přivedly první „poutníky“. Ačkoli jejich prostá víra a čistota měly velkou, přetvářející sílu, jejich vliv se nyní stále zmenšoval, úměrně stoupajícímu počtu obyvatel, kteří hledali jen hmotné výhody. {VDV 198.3} Zásada, přijatá prvními osadníky, že jen členové církve mohou volit nebo být voleni do státní správy, vedla k hrozným koncům. První osadníci ji původně přijali proto, aby uchovali čistotu státu, v důsledku však přivodila rozklad církve. Protože členství v církvi bylo podmínkou účasti při volbách i podmínkou k získání úřadu, připojili se k církvi mnozí, kteří sledovali pouze své osobní zájmy, aniž by prožili skutečnou změnu srdce. Díky přílivu 179
- Page 135 and 136: Cirkevni a Státní Militantni 12.
- Page 137 and 138: Cirkevni a Státní Militantni mír
- Page 139 and 140: Cirkevni a Státní Militantni rodi
- Page 141 and 142: Cirkevni a Státní Militantni jsme
- Page 143 and 144: Cirkevni a Státní Militantni Kalv
- Page 145 and 146: Cirkevni a Státní Militantni Čas
- Page 147 and 148: Cirkevni a Státní Militantni Své
- Page 149 and 150: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 151 and 152: Cirkevni a Státní Militantni 13.
- Page 153 and 154: Cirkevni a Státní Militantni kdy
- Page 155 and 156: Cirkevni a Státní Militantni Tent
- Page 157 and 158: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 159 and 160: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 161 and 162: Cirkevni a Státní Militantni tou
- Page 163 and 164: Cirkevni a Státní Militantni milo
- Page 165 and 166: Cirkevni a Státní Militantni dom
- Page 167 and 168: Cirkevni a Státní Militantni vý
- Page 169 and 170: Cirkevni a Státní Militantni 15.
- Page 171 and 172: Cirkevni a Státní Militantni cel
- Page 173 and 174: Cirkevni a Státní Militantni do z
- Page 175 and 176: Cirkevni a Státní Militantni „T
- Page 177 and 178: Cirkevni a Státní Militantni zís
- Page 179 and 180: Cirkevni a Státní Militantni svou
- Page 181 and 182: Cirkevni a Státní Militantni zavr
- Page 183 and 184: Cirkevni a Státní Militantni 16.
- Page 185: Cirkevni a Státní Militantni „P
- Page 189 and 190: Cirkevni a Státní Militantni 17.
- Page 191 and 192: Cirkevni a Státní Militantni Druh
- Page 193 and 194: Cirkevni a Státní Militantni že
- Page 195 and 196: Cirkevni a Státní Militantni koch
- Page 197 and 198: Cirkevni a Státní Militantni nab
- Page 199 and 200: Cirkevni a Státní Militantni odlo
- Page 201 and 202: Cirkevni a Státní Militantni pro
- Page 203 and 204: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 205 and 206: Cirkevni a Státní Militantni kapi
- Page 207 and 208: Cirkevni a Státní Militantni Ode
- Page 209 and 210: Cirkevni a Státní Militantni pře
- Page 211 and 212: Cirkevni a Státní Militantni bibl
- Page 213 and 214: Cirkevni a Státní Militantni Odp
- Page 215 and 216: Cirkevni a Státní Militantni Jak
- Page 217 and 218: Cirkevni a Státní Militantni daru
- Page 219 and 220: Cirkevni a Státní Militantni prvn
- Page 221 and 222: Cirkevni a Státní Militantni Sou
- Page 223 and 224: Cirkevni a Státní Militantni 20.
- Page 225 and 226: Cirkevni a Státní Militantni půs
- Page 227 and 228: Cirkevni a Státní Militantni Na c
- Page 229 and 230: Cirkevni a Státní Militantni Jak
- Page 231 and 232: Cirkevni a Státní Militantni vlas
- Page 233 and 234: Cirkevni a Státní Militantni Ukaz
- Page 235 and 236: Cirkevni a Státní Militantni 21.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Anglii chovali různí králové a královny a v římské církvi papežové a koncily. Tak by z víry<br />
vznikl zmatek.“ (Martyn, díl 5, str. 340) {VDV 195.1}<br />
Účast na bohoslužbách vyžadovala státní církev pod hrozbou pokuty nebo vězení.<br />
„Williams se proti tomuto zákonu postavil a kritizoval jej. Nejhorším ustanovením<br />
anglického zákoníku bylo, že nařizoval příslušnost ke státní církvi. Nutit lidi, aby se<br />
sdružovali s lidmi odlišné víry, pokládal Williams za zjevné porušování jejich přirozených<br />
práv. Nutit násilím nevěřící a ty, kterým se nechce, k účasti na bohoslužbách je totéž jako<br />
vyžadovat od nich pokrytectví… Tvrdil, že ‚nikoho nelze nutit, aby se bohoslužeb účastnil<br />
proti své vůli‘. Jeho protivníci, ohromeni jeho učením, volali: ‚Cože, není snad dělník hoden<br />
své mzdy?‘ ‚Ano,‘ odpovídal, ‚je hoden mzdy, ale od těch, kdo ho najímají.‘“ (Bancroft,<br />
část 1, kap. 15, odst. 2) {VDV 195.2}<br />
Současníci si Rogera Williamse vážili a milovali ho jako věrného Božího služebníka,<br />
muže výjimečného nadání, mimořádně čestného a opravdově laskavého. Nemohli však<br />
tolerovat, že státní správě vytrvale upíral právo vládnout nad církví a prosazuje požadavky<br />
náboženské svobody. Tvrdili, že kdyby se toto nové učení zavedlo v praxi, „zničilo by<br />
základy státu a vlády v zemi“ (Bancroft, část 1, kap. 15, odst. 10). Nakonec Williamse<br />
odsoudili k vyhnanství — vyloučili ho z osad. Aby se vyhnul vězení, musel uprchnout<br />
uprostřed mrazivé zimy do divokých lesů. {VDV 196.1}<br />
„Čtrnáct týdnů jsem prožil v drsné přírodě, neměl jsem co jíst a kde spát,“ napsal později.<br />
„Krkavci mě živili v pustinách.“ Dutiny stromů mu sloužily jako přístřeší (Martyn, díl 5, str.<br />
349.350). Tak pokračoval jeho namáhavý útěk sněhem a divokým lesem, až našel útočiště u<br />
jednoho indiánského kmene, u jehož příslušníků si důvěru a náklonnost získal tím, že jim<br />
zvěstoval evangelium. {VDV 196.2}<br />
Když se konečně po měsících putování dostal k břehům Narragensettského zálivu,<br />
položil tam základy prvního novodobého státu, který v plném rozsahu uznával právo na<br />
náboženskou svobodu. Základní zásadou osady Rogera Williamse bylo, „že každý smí<br />
uctívat Boha podle vlastního svědomí“ (Martyn, díl 5, str. 354). Jeho malý stát, Rhode<br />
Island, se stal útočištěm pronásledovaných a utlačovaných. Rostl a prospíval, až se jeho<br />
zásady — občanská a náboženská svoboda — staly nejdůležitějšími zásadami Americké<br />
republiky. {VDV 196.3}<br />
Ve slavném dokumentu, který američtí předkové vydali jako svou chartu práv — v<br />
Prohlášení nezávislosti — se říká: „Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé byli stvořeni<br />
jako sobě rovni a Stvořitel jim dal nezcizitelná práva, mezi něž patří právo na život,<br />
svobodu a úsilí o štěstí.“ Ústava zaručuje nedotknutelnost a neporušitelnost svědomí<br />
naprosto jasnými slovy: „Jako kvalifikace pro jakýkoli veřejný úřad ve Spojených státech<br />
nesmí být nikdy vyžadována náboženská příslušnost.“ „Kongres nesmí vydat zákon, který<br />
by předepisoval vyznávání určitého náboženství nebo omezoval svobodné vyznávání<br />
náboženství.“ {VDV 196.4}<br />
178