Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni popsal prorok: „Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?“ Ageus 2,4; Ezdráš 3,12. Tehdy Bůh slíbil, že sláva druhého domu převýší slávu prvního. {VDV 19.1} Druhý chrám se ovšem prvnímu nevyrovnal nádherou a velkolepostí, ani nebyl poctěn stejnými viditelnými důkazy Boží přítomnosti, jakými byl poctěn první chrám. Neprojevila se v něm nadpřirozená moc, která by svědčila o jeho zasvěcení. Nikdo v něm neviděl oblak slávy, který by naplnil nově vystavěný svatostánek. Z nebe nesestoupil oheň, který by strávil oběť na jeho oltáři. Mezi cherubíny ve svatyni svatých nepřebývala Boží sláva, vždyť uvnitř nebyla truhla smlouvy, slitovnice ani desky svědectví. Z nebe nepromlouval hlas, který by kněžím oznamoval Hospodinovu vůli. {VDV 19.2} Po staletí se Židé marně pokoušeli dokázat, že se splnilo Boží zaslíbení, oznámené Ageem. Jejich myšlení totiž zaslepila pýcha a nevěra, proto nepoznali pravý význam prorockých slov. Druhý chrám nebyl poctěn oblakem Hospodinovy slávy, ale živou přítomností toho, v němž přebývala plnost božství tělesně a jenž byl sám Bůh zjevený v těle. „Touha všech národů“ přišla opravdu do svého chrámu, když Ježíš z Nazareta učil a uzdravoval na jeho nádvořích. Kristovou přítomností, a jenom jí, převyšoval druhý chrám první. Avšak Izrael odmítl Dar, který Bůh chrámu nabídl. Se skromným Učitelem, který toho dne naposledy vyšel z jeho zlaté brány, opustila Boží sláva chrám navždy. Naplnila se Spasitelova slova: „… váš dům se vám ponechává pustý.“ Matouš 23,38. {VDV 20.1} Učedníky naplnila hrůza a úžas, když Ježíš předpověděl zničení chrámu. Chtěli lépe porozumět smyslu jeho slov. Více než čtyřicet let bylo vynakládáno mnoho prostředků, práce a stavitelského umění, aby se zvýšila jeho nádhera. Herodes Veliký na něj vynaložil jak římské bohatství, tak židovské poklady, dokonce i císař jej obohatil vlastními dary. Těžké hranoly bílého mramoru takřka neuvěřitelných rozměrů, které byly dopraveny z Říma, tvořily součást stavby chrámu. Na ně upozornili učedníci svého Mistra slovy: „Pohleď, … jaké to kameny a jaké stavby.“ Marek 13,1. {VDV 20.2} Na tato slova Ježíš odpověděl vážně a překvapivě: „Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Matouš 24,2. {VDV 20.3} Učedníci se zničením Jeruzaléma spojovali událost, kdy Kristus přijde osobně na zem v pozemské slávě, aby převzal vládu nad celosvětovou říší, potrestal zatvrzelé Židy a zlomil římskou nadvládu. Pán jim slíbil, že přijde podruhé. Proto si při zmínce o trestech nad Jeruzalémem vzpomněli na jeho druhý příchod. Když se na Olivové hoře shromáždili kolem Spasitele, zeptali se: „Kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?“ Matouš 24,3. {VDV 20.4} Budoucnost byla učedníkům milosrdně zahalena. Kdyby tehdy plně pochopili dvě strašné skutečnosti — utrpení Vykupitele, jeho smrt a zkázu města i chrámu —, přemohla by je hrůza. Kristus jim naznačil význačné události, ke kterým dojde před koncem času. Tehdy 10

Cirkevni a Státní Militantni mu však plně neporozuměli. Skutečný význam jeho slov měl být pochopen, až to Boží lid bude potřebovat. Proroctví, které Kristus vyslovil, mělo dvojí smysl: Předpovídalo zkázu Jeruzaléma a zároveň hrůzy posledního velkého dne. {VDV 20.5} Ježíš vyprávěl naslouchajícím učedníkům o soudech, jež stihnou odpadlý Izrael, a zvláště o trestu, který na sebe přivolají odmítnutím a ukřižováním Mesiáše. Blízkost hrůzného vyvrcholení budou oznamovat neomylná znamení. Strašná hodina přijde náhle a rychle. Spasitel upozornil své následovníky: „Když pak uvidíte znesvěcující ohavnost, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém — kdo čteš, rozuměj — tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor.“ Matouš 24,15.16; Lukáš 21,20.21. Až modloslužebné symboly Římanů budou postaveny na posvátné půdě, která se rozprostírala ještě několik set metrů za městskými hradbami, tehdy Kristovi následovníci mají hledat bezpečí v útěku. Až uvidí varovná znamení, nesmějí ti, kdo se chtějí zachránit, ani okamžik otálet. V celém Judsku i v samotném Jeruzalémě musí okamžitě uposlechnout signál k útěku. Ten, kdo náhodou bude na střeše domu, nesmí už vejít do domu, ani kdyby tím mohl zachránit své nejvzácnější poklady. Ti, kdo budou pracovat na polích nebo vinicích, nesmějí ztrácet čas tím, že se vrátí pro vrchní oděv, který odložili při práci v parnu dne. Nesmějí otálet ani okamžik, aby je nestihla zkáza. {VDV 20.6} Důsledky nevěry Za vlády Heroda byl Jeruzalém nejen velice zkrášlen, ale vybudováním věží, hradeb a pevností se také stal zdánlivě nedobytným. Kdo by tehdy veřejně předpověděl jeho zkázu, byl by — tak jako svého času Noe — považován za bláznivého panikáře. Kristus však řekl: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ Matouš 24,35. Boží hněv vzplanul proti Jeruzalému pro jeho hříchy a zatvrzelá nevěra jeho úděl jen zpečetila. {VDV 21.1} Hospodin prostřednictvím proroka Micheáše prohlásil: „Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé. Sión budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého.“ Micheáš 3,9-11. {VDV 21.2} Tato slova přesně popisují zkorumpované a samospravedlivé obyvatele Jeruzaléma. Tvrdili, že přesně zachovávají požadavky Božího zákona, ve skutečnosti však přestupovali všechny jeho zásady. Nenáviděli Ježíše Krista, protože jeho čistota a svatost odhalovala jejich nepravost. Obviňovali ho, že je příčinou všech nesnází, které je postihly jako důsledek jejich hříchů. I když věděli, že je naprosto bez hříchu, prohlašovali, že jeho smrt je nezbytná, aby se zachránili jako národ. „Když proti němu nezakročíme,“ říkali židovští vůdcové, „všichni v něj uvěří a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“ Jan 11,48. Jestliže obětují Krista, mohou se znovu stát silným, jednotným národem. Tak 11

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

popsal prorok: „Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A<br />

jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?“ Ageus 2,4; Ezdráš 3,12. Tehdy<br />

Bůh slíbil, že sláva druhého domu převýší slávu prvního. {VDV 19.1}<br />

Druhý chrám se ovšem prvnímu nevyrovnal nádherou a velkolepostí, ani nebyl poctěn<br />

stejnými viditelnými důkazy Boží přítomnosti, jakými byl poctěn první chrám. Neprojevila<br />

se v něm nadpřirozená moc, která by svědčila o jeho zasvěcení. Nikdo v něm neviděl oblak<br />

slávy, který by naplnil nově vystavěný svatostánek. Z nebe nesestoupil oheň, který by strávil<br />

oběť na jeho oltáři. Mezi cherubíny ve svatyni svatých nepřebývala Boží sláva, vždyť uvnitř<br />

nebyla truhla smlouvy, slitovnice ani desky svědectví. Z nebe nepromlouval hlas, který by<br />

kněžím oznamoval Hospodinovu vůli. {VDV 19.2}<br />

Po staletí se Židé marně pokoušeli dokázat, že se splnilo Boží zaslíbení, oznámené<br />

Ageem. Jejich myšlení totiž zaslepila pýcha a nevěra, proto nepoznali pravý význam<br />

prorockých slov. Druhý chrám nebyl poctěn oblakem Hospodinovy slávy, ale živou<br />

přítomností toho, v němž přebývala plnost božství tělesně a jenž byl sám Bůh zjevený v těle.<br />

„Touha všech národů“ přišla opravdu do svého chrámu, když Ježíš z Nazareta učil a<br />

uzdravoval na jeho nádvořích. Kristovou přítomností, a jenom jí, převyšoval druhý chrám<br />

první. Avšak Izrael odmítl Dar, který Bůh chrámu nabídl. Se skromným Učitelem, který<br />

toho dne naposledy vyšel z jeho zlaté brány, opustila Boží sláva chrám navždy. Naplnila se<br />

Spasitelova slova: „… váš dům se vám ponechává pustý.“ Matouš 23,38. {VDV 20.1}<br />

Učedníky naplnila hrůza a úžas, když Ježíš předpověděl zničení chrámu. Chtěli lépe<br />

porozumět smyslu jeho slov. Více než čtyřicet let bylo vynakládáno mnoho prostředků,<br />

práce a stavitelského umění, aby se zvýšila jeho nádhera. Herodes Veliký na něj vynaložil<br />

jak římské bohatství, tak židovské poklady, dokonce i císař jej obohatil vlastními dary.<br />

Těžké hranoly bílého mramoru takřka neuvěřitelných rozměrů, které byly dopraveny z<br />

Říma, tvořily součást stavby chrámu. Na ně upozornili učedníci svého Mistra slovy:<br />

„Pohleď, … jaké to kameny a jaké stavby.“ Marek 13,1. {VDV 20.2}<br />

Na tato slova Ježíš odpověděl vážně a překvapivě: „Amen, pravím vám, že tu nezůstane<br />

kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Matouš 24,2. {VDV 20.3}<br />

Učedníci se zničením Jeruzaléma spojovali událost, kdy Kristus přijde osobně na zem v<br />

pozemské slávě, aby převzal vládu nad celosvětovou říší, potrestal zatvrzelé Židy a zlomil<br />

římskou nadvládu. Pán jim slíbil, že přijde podruhé. Proto si při zmínce o trestech nad<br />

Jeruzalémem vzpomněli na jeho druhý příchod. Když se na Olivové hoře shromáždili kolem<br />

Spasitele, zeptali se: „Kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání<br />

věku?“ Matouš 24,3. {VDV 20.4}<br />

Budoucnost byla učedníkům milosrdně zahalena. Kdyby tehdy plně pochopili dvě strašné<br />

skutečnosti — utrpení Vykupitele, jeho smrt a zkázu města i chrámu —, přemohla by je<br />

hrůza. Kristus jim naznačil význačné události, ke kterým dojde před koncem času. Tehdy<br />

10

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!