Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
století před vypuknutím revoluce vládl ve Francii Ludvík XV., který i v oněch zlých časech<br />
proslul jako líný, smyslný panovník nevázaných mravů. Stát se zvrhlou a krutou aristokracií<br />
a se zbídačenými a nevzdělanými nižšími vrstvami se ocitl v těžké finanční situaci. Lid<br />
ztratil naději a trpělivost. Aniž by bylo třeba prorockého jasnozření, bylo zřejmé, že situace<br />
spěje ke strašnému výbuchu. Na varovné hlasy svých rádců král odpovídal: „Snažte se, aby<br />
všechno šlo tak dlouho, pokud budu žít, po mé smrti ať se děje cokoli.“ Nemělo smysl stále<br />
mu opakovat, že je třeba provést reformy. Král registroval rozmáhající se zlo, neměl však<br />
ani sílu ani odvahu podniknout jakékoli kroky k nápravě. Úděl, který čekal Francii, až příliš<br />
dobře vyjadřovalo jeho nestoudné a sobecké heslo: „Po nás potopa.“ {VDV 187.1}<br />
Podezíravost a nedůvěra vládnoucích tříd byla vodou na mlýn Římu, který jí využíval k<br />
tomu, aby vládci drželi lid v otroctví; dobře věděl, že právě tím stát oslabí, a bude si moci<br />
tím více k sobě připoutat vládce i lid. Byla to chytrá politika — Řím věděl, že mají-li být<br />
lidé opravdu zotročeni, musí být spoutány a zotročeny jejich duše. A nejjistější způsob, jak<br />
jim zabránit, aby se vymanili z otroctví, bylo vychovat je tak, aby nebyli schopni těšit se ze<br />
svobody. Tisíckrát horší než tělesné utrpení, které přinášela politika Říma, byla mravní<br />
zkáza. Lid, kterému vzali Bibli a který vychovávali učením prostoupeným fanatismem a<br />
sobectvím, byl vydán napospas nevědomosti a pověrčivosti, propadal neřestem a naprosto<br />
nebyl schopný vládnout si sám. {VDV 187.2}<br />
Konečný výsledek se však podstatně lišil od toho, co si Řím přál. Nedokázal udržet<br />
lidové masy ve slepé poslušnosti svých dogmat, ale vychoval z nich nevěrce a<br />
revolucionáře, kteří v římském katolicismu viděli jen opovrženíhodné kněžské intriky.<br />
Duchovenstvo chápali jako součást svého útlaku. Jediný bůh, kterého znali, byl bůh Říma.<br />
Učení Říma bylo jejich jediným náboženstvím. Hrabivost a krutost Říma považovali za<br />
zákonité ovoce Bible, a s tím nechtěli nic mít. {VDV 187.3}<br />
Řím nesprávně představoval Boží povahu i Boží požadavky, a lidé nyní odmítli Bibli i<br />
jejího původce. Řím vyžadoval slepou víru ve svá dogmata, a přitom se dovolával Bible.<br />
Voltaire a jeho spojenci na to reagovali tím, že úplně odmítli Boží slovo a začali šířit jed<br />
nevěry. Řím srazil lid k zemi svou železnou patou, a nyní se tento ponižovaný a utlačovaný<br />
lid snažil zbavit této tyranie, s tím ale odhodil i veškeré zábrany. To podvodné pozlátko,<br />
které tak dlouho uctíval, ho natolik rozzuřilo, že pak spolu s bludem odmítl i pravdu. Otroci<br />
neřesti zaměnili volnost za nevázanost a vítězoslavně jásali nad svou domnělou<br />
svobodou. {VDV 188.1}<br />
Čas hrůzovlády<br />
Na počátku revoluce král udělal ústupek a poskytl lidu větší zastoupení, než jaké měli<br />
zástupci šlechty a duchovenstva dohromady. Lid se tak sice stal jazýčkem na vahách moci,<br />
nebyl však připraven tohoto postavení moudře a prozíravě využít. V touze odčinit bezpráví,<br />
jež na něm bylo pácháno, se rozhodl zcela přebudovat společenský systém. Pokořovaný lid,<br />
který nebyl s to zapomenout na dlouhá léta útrap a strádání, se rozhodl, že revolucí změní<br />
170
Change language