Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Kristus v Jeruzalémě viděl symbol světa — zatvrzelého v nevěře a vzpouře —, který<br />
spěje k Božímu soudu. Utrpení hříšného lidstva tížilo jeho srdce a přinutilo jej k hořkému<br />
pláči. V lidské bídě, v slzách a krvi viděl důsledky hříchu. Jeho srdce bylo plné<br />
nekonečného soucitu k souženým a trpícím na zemi. Toužil pomoci všem. Ale ani jeho ruka<br />
nemohla zadržet příval lidského utrpení, protože jen málo lidí hledá skutečný zdroj pomoci.<br />
Byl ochoten položit život, aby jim přinesl záchranu, ale jen někteří z nich přijdou k němu,<br />
aby mohli žít. {VDV 18.1}<br />
Vládce nebes pláče. Syn věčného Boha je smutný, chvěje se úzkostí. Tento výjev, který<br />
naplnil celé nebe údivem, nám ukazuje, jak neobyčejně hříšný je hřích a jak těžký je i pro<br />
nekonečného Boha úkol zachránit viníka před následky přestoupení Božího zákona. Ježíš<br />
prorockým pohledem, který zaměřil na poslední pokolení, viděl, že v závěrečné době bude<br />
svět žít v podobném klamu, který způsobil zkázu Jeruzaléma. Velkým hříchem Židů bylo to,<br />
že zavrhli Krista. Velkým hříchem křesťanského světa je, že zavrhl Boží zákon, základ Boží<br />
vlády na nebi i na zemi. Lidé nebudou brát vážně Hospodinovy příkazy, budou jimi pohrdat.<br />
Milióny lidí spoutaných hříchem — satanových otroků, odsouzených k druhé smrti — také<br />
odmítnou naslouchat slovům pravdy, až nastane jejich den navštívení. Jak strašná to slepota!<br />
Jak divné to poblouznění! {VDV 18.2}<br />
První a druhý chrám<br />
Dva dny před Velikonocemi, když naposledy odešel z chrámu — poté, co odsoudil<br />
pokrytectví židovských vůdců —, vyšel Kristus opět se svými učedníky na Olivovou horu a<br />
posadil se s nimi na travnaté úbočí, odkud se nabízel pohled na město. Ještě jednou si<br />
prohlížel jeho hradby, věže a paláce. Ještě jednou se díval na chrám v jeho oslňující<br />
nádheře, na diadém krásy korunující posvátnou horu. {VDV 18.3}<br />
O tisíc let dříve opěvoval žalmista přízeň, kterou Bůh projevil Izraelcům tím, že učinil<br />
jejich svatyni svým obydlím: „V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Siónu.“ Bůh si<br />
zvolil „kmen Judův, horu Sión, tu si zamiloval. Svou svatyni vybudoval jak výšiny<br />
nebes.“ Žalm 76,3; 78,68.69. První chrám byl vystavěn v době, kdy se Izraeli dařilo nejlépe.<br />
Král David tehdy pro tento účel shromáždil obrovské poklady a na Boží popud byly<br />
vypracovány plány na stavbu chrámu (1. Paralipomenon 28,12.19). Šalomoun, nejmoudřejší<br />
z izraelských panovníků, dílo dokončil. Tento chrám byl nejznamenitější stavbou, jakou kdy<br />
svět viděl. Přesto Hospodin prohlásil o druhém chrámu ústy proroka Agea: „Sláva tohoto<br />
nového domu bude větší nežli prvního.“ „Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím<br />
nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.“ Ageus<br />
2,10.8. {VDV 18.4}<br />
První chrám zbořil Nebúkadnesar a asi pět set let před Kristovým narozením jej znovu<br />
vystavěli Židé, kteří se po celoživotním zajetí vrátili do zničené a téměř opuštěné vlasti.<br />
Mezi nimi byli i starci, kteří pamatovali slávu Šalomounova chrámu a kteří při kladení<br />
základů nové stavby naříkali, že nebude tak krásná jako předešlá. Tehdejší pocity působivě<br />
9
Change language