Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Přestože se reformační hnutí neobešlo bez obětí, krev mučedníků významně napomohla<br />
jeho rozšíření. Jakmile představitelé římské církve zaregistrovali hrozící nebezpečí, postavili<br />
hranici pro některé z nejušlechtilejších a nejváženějších Skotů; tím ovšem postavili<br />
kazatelnu, odkud pak po celé zemi zněla slova umírajících svědků, která rozechvívala srdce<br />
posluchačů a naplňovala je pevnou touhou setřást římské jho. {VDV 168.3}<br />
Mezi mučedníky upálené na hranici patří i Hamilton a Wishart, šlechtici rodem i<br />
povahou, kteří vychovali mnoho oddaných učedníků. A byla to Wishartova hranice, která<br />
„oslovila“ muže, kterého plameny neumlčí a který odzvoní papežství ve Skotsku<br />
umíráčkem. {VDV 168.4}<br />
John Knox zavrhl církevní tradici a mystiku a začal se věnovat studiu Božího slova.<br />
Wishartovo učení ho pak utvrdilo v odhodlání rozejít se s Římem a přidat se k<br />
pronásledovaným reformátorům. {VDV 168.5}<br />
Když na něj jeho přátelé naléhali, aby přijal kazatelský úřad, Knox se třásl před takovou<br />
odpovědností. Po několika dnech přemýšlení o samotě a po těžkém vnitřním zápase však<br />
nakonec souhlasil. Úkol, který tím na sebe vzal, pak plnil odevzdaně a vytrvale až do konce<br />
svého života. Mučednické hranice, které kolem něj hořely, jeho úsilí jenom stupňovaly. Byl<br />
to čestný a otevřený muž, který se nebál lidí. Zdálo se, že jeho odvaha nezná mezí — i když<br />
mu trvale hrozila perzekuce, svůj boj s modlářstvím nikdy nevzdal. {VDV 168.6}<br />
Když ho předvedli před skotskou královnu, v jejíž přítomnosti ochladla horlivost<br />
nejednoho představitele protestantů, John Knox se nezalekl a vyznal přímo a jasně své<br />
přesvědčení. Nedal se získat lichotkami; ani hrozby ho nijak nezastrašily. A když ho<br />
královna obvinila z kacířství a z toho, že navádí lid, aby přijal náboženství zakázané státem,<br />
který tím pak přestupuje Boží přikázání, jež nařizuje, aby poddaní poslouchali svou<br />
vrchnost, Knox na to reagoval slovy: {VDV 169.1}<br />
„Protože pravé náboženství neodvozuje svou sílu ani moc od světských knížat, ale jen od<br />
věčného Boha, nejsou poddaní povinni volit si náboženství podle své vrchnosti. Knížata<br />
často vědí o pravém náboženství méně než kdokoli jiný… Kdyby všichni Abrahamovi<br />
potomci přijali náboženství faraóna, kterému byli tak dlouho poddáni, řekněte, Vaše<br />
Veličenstvo, jaké náboženství by nyní na světě bylo? Nebo kdyby všichni lidé v době<br />
apoštolů přijali stejné náboženství jako římští císařové, jaké náboženství by nyní bylo na<br />
zemi? … Z toho je možno, Vaše Veličenstvo, vidět, že poddaní nejsou povinni vyznávat<br />
náboženství své vrchnosti, i když ji mají poslouchat.“ {VDV 169.2}<br />
Královna Marie řekla: „Vy vykládáte Písmo tak, a oni (římskokatoličtí učitelé) jinak.<br />
Komu mám věřit a kdo to rozsoudí?“ {VDV 169.3}<br />
„Máte věřit Bohu, který mluví jasně ve svém slovu,“ odpověděl reformátor. „A nad to, co<br />
Vás učí Boží slovo, nemáte věřit ani tomu, ani onomu. Boží slovo je jasné a srozumitelné.<br />
Objeví-li se na některém místě nejasnost, vysvětluje Duch svatý, který si nikdy neodporuje,<br />
151
Change language