Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni 14. Kapitola — Reformace na britských ostrovech Mezitím co Luther otvíral do té doby uzavřenou Bibli lidem v Německu, pracoval na stejném úkolu Tyndale v Anglii. Viklef přeložil Bibli z latinského textu, který obsahoval mnoho chyb, a tato Bible nikdy ani nevyšla tiskem; ruční opis měl přitom tak vysokou cenu, že si jej mohlo opatřit jen několik bohatých a urozených lidí. K jejímu omezenému rozšíření přispělo i to, že ji církev přísně zakázala. Roku 1516 — rok předtím, než Luther vyhlásil své teze — vydal Erasmus řecký a latinský text Nového zákona, a Boží slovo tak bylo vůbec poprvé vytištěno v původním jazyku. V tomto vydání opravil mnohé chyby předchozích rukopisů, a text se tak stal srozumitelnější. Mnoha vzdělaným lidem to pomohlo k lepšímu poznání pravdy a povzbudilo je to v reformačním úsilí; většina prostých lidí však i nadále k Božímu slovu přístup neměla. Tyndale měl proto navázat na Viklefovo úsilí tím, že dá svým krajanům Bibli v jejich mateřštině. {VDV 165.1} Tyndale pilně studoval a usilovně hledal pravdu — pochopit evangelium mu umožnil Erasmův řecký text Nového zákona. Začal hlásat své přesvědčení a žádal, aby každé učení bylo prověřováno Písmem. Na námitku katolíků, že Bibli vydala církev a že tedy pouze církev ji může vykládat, Tyndale odpověděl: „Víte, kdo naučil orly hledat si kořist? A tentýž Bůh učí své hladovějící děti, aby hledaly svého Otce v jeho slově. Vy jste nám Písmo nedali, naopak, vy jste je před námi ukryli. Upalujete ty, kdo je hlásají a učí, a kdybyste mohli, ‚upálili‘ byste i Písmo.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace šestnáctého století, sv. 18, kap. 4) {VDV 165.2} Tyndalova kázání se setkala s širokou odezvou a mnozí přijali pravdu. Kněží však pozorně sledovali situaci, a jakmile se Tyndale vzdálil, výhrůžkami a zkreslováním faktů mařili jeho úsilí. V mnoha případech se jim to také podařilo. Tyndale o tom řekl: „Co mohu dělat. Zatímco já zasévám, nepřítel pustoší pole, které jsem opustil. Nemohu být všude. Kdyby jen křesťané měli Písmo svaté ve vlastním jazyku, sami by odolali těmto chytrákům. Bez Bible nemohou laikové pravdu plně pochopit.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace šestnáctého století, sv. 18, kap. 4) {VDV 165.3} Tyndale překládá Nový zákon Začal se zabývat novou myšlenkou. Říkal si: „V Hospodinově chrámu byly žalmy zpívány v jazyku Izraele, nemělo by tedy být evangelium hlásáno mezi námi v angličtině? … Má mít církev méně světla v poledne, než měla ráno? … Křesťané musí číst Nový zákon ve své mateřštině.“ Církevní učitelé a učenci se mnohdy liší ve svých názorech. Jen Bible může člověka přivést k poznání pravdy. „Jeden teolog hlásá to, druhý ono… Oba dva pak odporují ostatním… Jak můžeme poznat, kdo mluví pravdu, a kdo hlásá lež? … Jak? … Opravdu jen podle Božího slova.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace šestnáctého století, sv. 18, kap. 4) {VDV 166.1} 148

Cirkevni a Státní Militantni Krátce nato jeden katolický teolog ve sporu s Tyndalem prohlásil: „Snadněji se obejdeme bez Božích zákonů než bez papežových.“ Tyndale však namítl: „Odmítám papeže i se všemi jeho zákony a dopřeje-li mi Bůh života, přičiním se o to — a nepotrvá to dlouho — aby každý zemědělský nádeník znal Písmo lépe než vy.“ (Anderson, Letopisy anglické Bible, str. 19) {VDV 166.2} Myšlenka zpřístupnit lidem Nový zákon v mateřském jazyce, se kterou si do té doby jen pohrával, nyní dostala jasné obrysy a Tyndale začal svůj záměr okamžitě realizovat. Když ho pronásledování vyhnalo z domova, odešel do Londýna, kde mohl ve své práci nerušeně pokračovat. Odtud ho ale papežovi přívrženci po čase znovu vypudili. Zmocnil se ho pocit, že se proti němu spikla celá Anglie a rozhodl se hledat útočiště v Německu. Tam také začal s tiskem anglického překladu Nového zákona. Práci však musel dvakrát přerušit — a když mu zakázali tisknout v jednom městě, odešel do jiného. Nakonec se dostal do Wormsu, kde o několik let dříve hájil Luther evangelium před sněmem. V tomto starobylém městě žilo mnoho přátel reformace a Tyndale tam pokračoval ve své práci bez dalších potíží. V krátkém čase vyšel Nový zákon tiskem v třítisícovém nákladu; další vydání následovalo ještě téhož roku. {VDV 166.3} Tyndale i nadále pracoval velice svědomitě a vytrvale. Přestože anglické úřady velmi pečlivě hlídaly přístavy, dostal se novozákonní překlad různými tajnými cestami do Londýna a odtud se pak šířil po celé zemi. Snahy papežových přívrženců zabránit šíření pravdy vyzněly naprázdno. Durhamský biskup si například koupil od jednoho knihkupce, Tyndalova přítele, celou zásilku Biblí v domnění, že jejich zničením celou věc ve velké míře překazí, dosáhl však pravého opaku — takto získané peníze umožnily nákup materiálu pro nové a lepší vydání, ke kterému by jinak nemohlo dojít. Když byl Tyndale později uvězněn, nabídli mu svobodu pod podmínkou, že prozradí jména lidí, kteří mu pomáhali financovat tisk jeho Biblí. Odpověděl jim, že durhamský biskup se o financování celé záležitosti přičinil více než všichni ostatní. Za celou zásilku knih zaplatil značnou sumu, což Tyndalemu umožnilo pokračovat v činnosti s ještě větším nasazením. {VDV 166.4} Tyndale se dostal do rukou svých odpůrců díky zradě a dlouhé měsíce trpěl ve vězení. A přestože ho nakonec čekala mučednická smrt, díky jeho úsilí měli protestanté pro další staletí k dispozici důležitý „nástroj víry“. {VDV 167.1} Další angličtí reformátoři Latimer hlásal z kazatelny, že se Bible má číst v jazyce lidu. Původcem Písma svatého, jak tvrdil, „je sám Bůh“, a proto má Písmo také něco z moci a věčnosti svého Původce. „Všichni — král, císař, úředník i správce, … jsou povinni poslouchat … svaté Boží slovo.“ „Nechoďme oklikami, řiďme se Božím slovem. Nechoďme ve stopách … našich předků, nedělejme to, co dělali, ale to, co měli dělat.“ (Hugh Latimer, První kázání před králem Eduardem VI.) {VDV 167.2} 149

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

14. Kapitola — Reformace na britských ostrovech<br />

Mezitím co Luther otvíral do té doby uzavřenou Bibli lidem v Německu, pracoval na<br />

stejném úkolu Tyndale v Anglii. Viklef přeložil Bibli z latinského textu, který obsahoval<br />

mnoho chyb, a tato Bible nikdy ani nevyšla tiskem; ruční opis měl přitom tak vysokou cenu,<br />

že si jej mohlo opatřit jen několik bohatých a urozených lidí. K jejímu omezenému rozšíření<br />

přispělo i to, že ji církev přísně zakázala. Roku 1516 — rok předtím, než Luther vyhlásil své<br />

teze — vydal Erasmus řecký a latinský text Nového zákona, a Boží slovo tak bylo vůbec<br />

poprvé vytištěno v původním jazyku. V tomto vydání opravil mnohé chyby předchozích<br />

rukopisů, a text se tak stal srozumitelnější. Mnoha vzdělaným lidem to pomohlo k lepšímu<br />

poznání pravdy a povzbudilo je to v reformačním úsilí; většina prostých lidí však i nadále k<br />

Božímu slovu přístup neměla. Tyndale měl proto navázat na Viklefovo úsilí tím, že dá svým<br />

krajanům Bibli v jejich mateřštině. {VDV 165.1}<br />

Tyndale pilně studoval a usilovně hledal pravdu — pochopit evangelium mu umožnil<br />

Erasmův řecký text Nového zákona. Začal hlásat své přesvědčení a žádal, aby každé učení<br />

bylo prověřováno Písmem. Na námitku katolíků, že Bibli vydala církev a že tedy pouze<br />

církev ji může vykládat, Tyndale odpověděl: „Víte, kdo naučil orly hledat si kořist? A tentýž<br />

Bůh učí své hladovějící děti, aby hledaly svého Otce v jeho slově. Vy jste nám Písmo<br />

nedali, naopak, vy jste je před námi ukryli. Upalujete ty, kdo je hlásají a učí, a kdybyste<br />

mohli, ‚upálili‘ byste i Písmo.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace šestnáctého století, sv. 18,<br />

kap. 4) {VDV 165.2}<br />

Tyndalova kázání se setkala s širokou odezvou a mnozí přijali pravdu. Kněží však<br />

pozorně sledovali situaci, a jakmile se Tyndale vzdálil, výhrůžkami a zkreslováním faktů<br />

mařili jeho úsilí. V mnoha případech se jim to také podařilo. Tyndale o tom řekl: „Co mohu<br />

dělat. Zatímco já zasévám, nepřítel pustoší pole, které jsem opustil. Nemohu být všude.<br />

Kdyby jen křesťané měli Písmo svaté ve vlastním jazyku, sami by odolali těmto chytrákům.<br />

Bez Bible nemohou laikové pravdu plně pochopit.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace<br />

šestnáctého století, sv. 18, kap. 4) {VDV 165.3}<br />

Tyndale překládá Nový zákon<br />

Začal se zabývat novou myšlenkou. Říkal si: „V Hospodinově chrámu byly žalmy<br />

zpívány v jazyku Izraele, nemělo by tedy být evangelium hlásáno mezi námi v angličtině?<br />

… Má mít církev méně světla v poledne, než měla ráno? … Křesťané musí číst Nový zákon<br />

ve své mateřštině.“ Církevní učitelé a učenci se mnohdy liší ve svých názorech. Jen Bible<br />

může člověka přivést k poznání pravdy. „Jeden teolog hlásá to, druhý ono… Oba dva pak<br />

odporují ostatním… Jak můžeme poznat, kdo mluví pravdu, a kdo hlásá lež? … Jak? …<br />

Opravdu jen podle Božího slova.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace šestnáctého století, sv. 18,<br />

kap. 4) {VDV 166.1}<br />

148

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!