Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
13. Kapitola — Reformace v Holandsku a ve Skandinávii
V Holandsku vyvolala papežská krutovláda záhy rozhodný odpor. Již sedm set let před
Lutherem odhalili podstatu římského papežství dva stateční biskupové, kteří byli posláni do
Říma jako vyslanci. Na adresu „svaté stolice“ řekli: Bůh „učinil svou církev, svou královnu
a choť, vznešeným a věčným opatřením pro její dítky, dal jí věno, které nepomíjí ani se
nekazí, dal jí věčnou korunu a žezlo… Z toho všeho žijete jako zloděj. Usadil jste se v
Božím chrámu, stal jste se vlkem ovcím, místo abyste jim byl pastýřem… Chcete, abychom
uvěřili, že jste nejvyšším knězem, chováte se však spíše jako tyran… Místo abyste byl
služebníkem služebníků, jak se sám nazýváte, usilujete stát se pánem pánů… Kvůli vám lidé
opovrhují Božími přikázáními… Duch svatý buduje všechny církve na celé zemi… Město
našeho Boha, jehož jsme občany, sahá do všech končin nebes, a je větší než město, nazvané
svatými proroky ‚Babylón‘, které tvrdí, že je Boží, vyvyšuje se až do nebe a chvástá se, že
jeho moudrost je nesmrtelná, a bez odůvodnění prohlašuje, že se nikdy nezmýlilo a ani
zmýlit nemůže.“ (Gerhard Brandt, Dějiny reformace v Nizozemí a v okolních zemích, sv. 1,
str. 6) {VDV 159.1}
V následujících staletích přicházeli s podobnými protesty i mnozí další. Někteří učitelé,
kteří procházeli různými zeměmi pod různými jmény jako kdysi valdenští misionáři a všude
šířili pravdy evangelia, přišli také do Holandska. Jejich učení se rychle šířilo; kromě toho
přeložili do holandštiny i valdenskou Bibli. O této Bibli, jejímuž textu dali veršovanou
podobu, prohlásili, že „má velkou přednost — nejsou v ní smyšlenky, klamy, podvody,
nýbrž jen slova pravdy, ledacos je v ní tu a tam sice řečeno tvrdě, snadno se však v ní dá
nalézt jádro toho, co je dobré a svaté“ (Gerhard Brandt, Dějiny reformace v Nizozemí a v
okolních zemích, sv. 1, str. 14). Tak popisovali její vliv přátelé staré víry ve dvanáctém
století. {VDV 159.2}
Pak začalo pronásledování. Přes mučení a hranice však počet věřících stále rostl.
Prohlašovali, že Bible je jedinou neomylnou autoritou v náboženských záležitostech a
„nikdo nesmí být k víře nucen, ale má být pro víru získáván kázáním“ (Martyn, sv. 2, str.
87). {VDV 159.3}
Holandsko: Menno Simons
Lutherovo učení našlo v Holandsku příznivou půdu; evangelium zde hlásali upřímní a
věrní muži — například Menno Simons. Přestože byl vychován jako katolík a byl vysvěcen
na kněze, Bibli vůbec neznal a nechtěl ji číst ze strachu, aby ho nesvedla ke kacířství. Když
v něm začaly klíčit pochybnosti, zda je učení o proměňování vína a chleba pravdivé,
považoval to za pokušení od satana. Pochybností se chtěl zbavit modlitbou a pokáním; aby
přišel na jiné myšlenky a umlčel hlas svědomí, vyhledával různé zábavy a radovánky. To
vše se však míjelo účinkem. Po čase začal studovat Nový zákon a četl i Lutherovy spisy;
pak přijal reformační víru. Krátce nato byl svědkem toho, jak v sousední vesnici sťali muže
143