Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni průvod znovu seřadil a představitelé Francie se dali do díla, ke kterému se přísahou zavázali. „V krátkých vzdálenostech od sebe byly postaveny hranice, na nichž měli být zaživa upáleni protestanté. Hranice měly být zapalovány v okamžiku, kdy se přiblíží král s průvodem, aby přihlížel popravě.“ (Wylie, sv. 13, kap. 21) Utrpení těchto svědků Ježíše Krista se nedá ani vylíčit. Oběti však nezakolísaly. Když byl vyzván jeden z mučedníků, aby odvolal, odpověděl: „Věřím jen tomu, co dříve hlásali proroci a apoštolové a čemu věřili všichni svatí. Má víra je zakotvena v Bohu a odolá všem pekelným mocnostem.“ (D’Aubigné, Dějiny reformace v Evropě v době Kalvínově, sv. 4, kap. 12) {VDV 153.3} Znovu a znovu se průvod zastavoval na místech, kde v mukách umírali protestanté. Když dorazil zpátky ke královskému paláci, dav se rozešel, král a preláti se odebrali do svých komnat spokojeni s tím, co se toho dne odehrálo. Ubezpečovali se navzájem, že započaté dílo bude pokračovat až do úplného vykořenění kacířství. {VDV 153.4} Evangelium pokoje, které Francie odmítla, bude vykořeněno, přinese to však strašlivé následky. 21. ledna 1793, dvě stě padesát osm let poté, co Francie začala pronásledovat stoupence reformace, procházel ulicemi Paříže jiný průvod se zcela jiným záměrem. „Hlavní postavou byl opět král. Znovu nastala vřava a znovu se ozývaly výkřiky — i nyní bylo slyšet volání po dalších obětech. Znovu byly postaveny černé šibenice a znovu den skončil hroznými popravami. Ludvík XVI. se rval se svými vězniteli a katy. Násilím ho dovlekli ke špalku a přinutili pokleknout; pak dopadla sekera a jeho hlava se skutálela na pódium.“ (Wylie, sv. 13, kap. 21) Král nebyl jedinou obětí, nedaleko od jeho popraviště zemřelo v čase hrůzovlády pod gilotinou dva tisíce osm set lidí. {VDV 153.5} Reformace otevřela světu Bibli, rozpečetila předpisy Božího zákona a ukázala, jaké požadavky klade na svědomí člověka. Nekonečná láska odhalila lidem Boží zákony a zásady. Bůh radil: „Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky každého jiného lidu. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ.“ 5. Mojžíšova 4,6. Francie odmítla Boží dar, a tím zasela símě anarchie a sebezničení. Jako nevyhnutelný následek přišla revoluce a hrůzovláda. {VDV 154.1} Farel ve Švýcarsku Ještě předtím, než plakáty proti mši vyvolaly pronásledování, musel odvážný Farel uprchnout ze své rodné země. Odešel do Švýcarska, kde podpořil Zwingliho v jeho práci a pomohl reformaci k tomu, aby si získala oblibu. Přestože další léta strávil ve Švýcarsku, i nadále rozhodujícím způsobem ovlivňoval reformační hnutí ve Francii. V prvních letech vyhnanství usiloval o šíření evangelia ve své rodné zemi — často kázal svým krajanům žijícím blízko hranic, neúnavně sledoval dění ve Francii, radil a povzbuzoval. Spolu s dalšími exulanty přeložil spisy německých reformátorů do francouzštiny a nechal je vytisknout ve velkých nákladech podobně jako francouzský překlad Bible. Kolportéři roznesli tyto knihy po celé Francii. Jelikož je dostali za velmi nízké ceny, zisk z prodeje jim umožňoval pokračovat v práci. {VDV 154.2} 138

Cirkevni a Státní Militantni Své působení ve Švýcarsku zahájil Farel skromně: v odlehlé farnosti působil jako učitel. Učil děti obvyklým předmětům, přitom je však opatrně seznamoval i s pravdami Bible a doufal, že prostřednictvím dětí naváže styk s rodiči. Někteří uvěřili, ale kněží okamžitě zasáhli, aby Farelovo úsilí zmařili. Zburcovali pověrčivý venkovský lid, aby se postavil proti Farelovi. Tvrdili, že „to nemůže být Kristovo evangelium, protože jeho hlásání nepřináší pokoj, ale válku.“ (Wylie, sv. 14, kap. 3) Podobně jako první učedníci, když byli pronásledováni v jednom městě, odešel i Farel do jiného města. Chodil pěšky od vesnice k vesnici, od města k městu, snášel hlad, zimu a únavu, neustále byl v ohrožení života. Kázal na tržištích, v kostelích, někdy i z kazatelen chrámů. Někdy našel kostel prázdný, bez posluchačů, někdy bylo jeho kázání přerušováno výkřiky a posměšky. Někdy byl dokonce násilím odveden z kazatelny. Nejednou ho přepadla lůza a zbila ho téměř k smrti. Ve svém úsilí však nepolevil — i přes nepřízeň a odmítání se vždy dokázal vzchopit a dál pokračoval v šíření evangelia. Postupně byl také svědkem toho, jak města a městečka, která byla dříve baštou papežství, jedno po druhém otevírají své brány evangeliu. Malá farnost, kde zahájil své působení, přijala brzy reformovanou víru; také města Murten a Neuchâtel se zřekla římských obřadů a odstranila ze svých kostelů modloslužebné sochy a obrazy. {VDV 154.3} Protestantismus v Ženevě Farel dlouho toužil po tom, aby se evangelium rozšířilo i v Ženevě, která by se pak mohla stát střediskem reformace pro Francii, Švýcarsko a Itálii. Nejprve se mu podařilo získat mnoho okolních měst a vesnic a pak se spolu s jedním spolupracovníkem vydal do Ženevy. Zde mu však dovolili přednést pouze dvě kázání. Kněží, kteří marně usilovali o to, aby byl odsouzen státními úřady, ho pozvali před církevní radu, na kterou si přinesli zbraně ukryté pod kabáty. Byli odhodláni připravit ho o život. Před vchodem do síně se shromáždil rozvášněný dav s klacky a meči, který byl připraven Farela zabít, kdyby se mu podařilo uniknout z rady. Zachránila ho přítomnost státních úředníků a vojáků. Druhého dne časně ráno ho spolu s jeho společníkem převezli na druhou stranu jezera na bezpečné místo. Tak skončil jeho první pokus evangelizovat Ženevu. {VDV 155.1} Dalším, kdo se pokoušel o šíření protestantismu v Ženevě, byl mladý muž jménem Froment. Byl velice skromný a nenápadný, a to do té míry, že i přátelé reformace s ním jednali chladně. Jak tenhle nezkušený mladík může zvládnout nástrahy, před kterými musel utéct i silný a odvážný Farel? „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin.“ Zacharjáš 4,6. „Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ „Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ 1. Korintským 1,27.25. {VDV 155.2} Froment začal pracovat jako učitel. Pravdy, se kterými seznamoval své žáky ve škole, opakovaly pak děti doma. Netrvalo dlouho a do školy začali přicházet i rodiče, kteří si chtěli poslechnout výklad Bible. Školní třídu tak zakrátko zaplnili pozorní posluchači. Froment 139

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Své působení ve Švýcarsku zahájil Farel skromně: v odlehlé farnosti působil jako učitel.<br />

Učil děti obvyklým předmětům, přitom je však opatrně seznamoval i s pravdami Bible a<br />

doufal, že prostřednictvím dětí naváže styk s rodiči. Někteří uvěřili, ale kněží okamžitě<br />

zasáhli, aby Farelovo úsilí zmařili. Zburcovali pověrčivý venkovský lid, aby se postavil<br />

proti Farelovi. Tvrdili, že „to nemůže být Kristovo evangelium, protože jeho hlásání<br />

nepřináší pokoj, ale válku.“ (Wylie, sv. 14, kap. 3) Podobně jako první učedníci, když byli<br />

pronásledováni v jednom městě, odešel i Farel do jiného města. Chodil pěšky od vesnice k<br />

vesnici, od města k městu, snášel hlad, zimu a únavu, neustále byl v ohrožení života. Kázal<br />

na tržištích, v kostelích, někdy i z kazatelen chrámů. Někdy našel kostel prázdný, bez<br />

posluchačů, někdy bylo jeho kázání přerušováno výkřiky a posměšky. Někdy byl dokonce<br />

násilím odveden z kazatelny. Nejednou ho přepadla lůza a zbila ho téměř k smrti. Ve svém<br />

úsilí však nepolevil — i přes nepřízeň a odmítání se vždy dokázal vzchopit a dál pokračoval<br />

v šíření evangelia. Postupně byl také svědkem toho, jak města a městečka, která byla dříve<br />

baštou papežství, jedno po druhém otevírají své brány evangeliu. Malá farnost, kde zahájil<br />

své působení, přijala brzy reformovanou víru; také města Murten a Neuchâtel se zřekla<br />

římských obřadů a odstranila ze svých kostelů modloslužebné sochy a obrazy. {VDV<br />

154.3}<br />

Protestantismus v Ženevě<br />

Farel dlouho toužil po tom, aby se evangelium rozšířilo i v Ženevě, která by se pak mohla<br />

stát střediskem reformace pro Francii, Švýcarsko a Itálii. Nejprve se mu podařilo získat<br />

mnoho okolních měst a vesnic a pak se spolu s jedním spolupracovníkem vydal do Ženevy.<br />

Zde mu však dovolili přednést pouze dvě kázání. Kněží, kteří marně usilovali o to, aby byl<br />

odsouzen státními úřady, ho pozvali před církevní radu, na kterou si přinesli zbraně ukryté<br />

pod kabáty. Byli odhodláni připravit ho o život. Před vchodem do síně se shromáždil<br />

rozvášněný dav s klacky a meči, který byl připraven Farela zabít, kdyby se mu podařilo<br />

uniknout z rady. Zachránila ho přítomnost státních úředníků a vojáků. Druhého dne časně<br />

ráno ho spolu s jeho společníkem převezli na druhou stranu jezera na bezpečné místo. Tak<br />

skončil jeho první pokus evangelizovat Ženevu. {VDV 155.1}<br />

Dalším, kdo se pokoušel o šíření protestantismu v Ženevě, byl mladý muž jménem<br />

Froment. Byl velice skromný a nenápadný, a to do té míry, že i přátelé reformace s ním<br />

jednali chladně. Jak tenhle nezkušený mladík může zvládnout nástrahy, před kterými musel<br />

utéct i silný a odvážný Farel? „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví<br />

Hospodin.“ Zacharjáš 4,6. „Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ „Neboť<br />

bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ 1. Korintským<br />

1,27.25. {VDV 155.2}<br />

Froment začal pracovat jako učitel. Pravdy, se kterými seznamoval své žáky ve škole,<br />

opakovaly pak děti doma. Netrvalo dlouho a do školy začali přicházet i rodiče, kteří si chtěli<br />

poslechnout výklad Bible. Školní třídu tak zakrátko zaplnili pozorní posluchači. Froment<br />

139

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!