Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Své působení ve Švýcarsku zahájil Farel skromně: v odlehlé farnosti působil jako učitel.
Učil děti obvyklým předmětům, přitom je však opatrně seznamoval i s pravdami Bible a
doufal, že prostřednictvím dětí naváže styk s rodiči. Někteří uvěřili, ale kněží okamžitě
zasáhli, aby Farelovo úsilí zmařili. Zburcovali pověrčivý venkovský lid, aby se postavil
proti Farelovi. Tvrdili, že „to nemůže být Kristovo evangelium, protože jeho hlásání
nepřináší pokoj, ale válku.“ (Wylie, sv. 14, kap. 3) Podobně jako první učedníci, když byli
pronásledováni v jednom městě, odešel i Farel do jiného města. Chodil pěšky od vesnice k
vesnici, od města k městu, snášel hlad, zimu a únavu, neustále byl v ohrožení života. Kázal
na tržištích, v kostelích, někdy i z kazatelen chrámů. Někdy našel kostel prázdný, bez
posluchačů, někdy bylo jeho kázání přerušováno výkřiky a posměšky. Někdy byl dokonce
násilím odveden z kazatelny. Nejednou ho přepadla lůza a zbila ho téměř k smrti. Ve svém
úsilí však nepolevil — i přes nepřízeň a odmítání se vždy dokázal vzchopit a dál pokračoval
v šíření evangelia. Postupně byl také svědkem toho, jak města a městečka, která byla dříve
baštou papežství, jedno po druhém otevírají své brány evangeliu. Malá farnost, kde zahájil
své působení, přijala brzy reformovanou víru; také města Murten a Neuchâtel se zřekla
římských obřadů a odstranila ze svých kostelů modloslužebné sochy a obrazy. {VDV
154.3}
Protestantismus v Ženevě
Farel dlouho toužil po tom, aby se evangelium rozšířilo i v Ženevě, která by se pak mohla
stát střediskem reformace pro Francii, Švýcarsko a Itálii. Nejprve se mu podařilo získat
mnoho okolních měst a vesnic a pak se spolu s jedním spolupracovníkem vydal do Ženevy.
Zde mu však dovolili přednést pouze dvě kázání. Kněží, kteří marně usilovali o to, aby byl
odsouzen státními úřady, ho pozvali před církevní radu, na kterou si přinesli zbraně ukryté
pod kabáty. Byli odhodláni připravit ho o život. Před vchodem do síně se shromáždil
rozvášněný dav s klacky a meči, který byl připraven Farela zabít, kdyby se mu podařilo
uniknout z rady. Zachránila ho přítomnost státních úředníků a vojáků. Druhého dne časně
ráno ho spolu s jeho společníkem převezli na druhou stranu jezera na bezpečné místo. Tak
skončil jeho první pokus evangelizovat Ženevu. {VDV 155.1}
Dalším, kdo se pokoušel o šíření protestantismu v Ženevě, byl mladý muž jménem
Froment. Byl velice skromný a nenápadný, a to do té míry, že i přátelé reformace s ním
jednali chladně. Jak tenhle nezkušený mladík může zvládnout nástrahy, před kterými musel
utéct i silný a odvážný Farel? „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví
Hospodin.“ Zacharjáš 4,6. „Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ „Neboť
bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ 1. Korintským
1,27.25. {VDV 155.2}
Froment začal pracovat jako učitel. Pravdy, se kterými seznamoval své žáky ve škole,
opakovaly pak děti doma. Netrvalo dlouho a do školy začali přicházet i rodiče, kteří si chtěli
poslechnout výklad Bible. Školní třídu tak zakrátko zaplnili pozorní posluchači. Froment
139