Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
smrtí jenom zpečetili své vítězství. Jejich nepřátelé, v bezmoci nad tím, že se zajatci nic<br />
nepohne, naproti tomu pochopili, že vlastně prohráli. „Ve všech pařížských čtvrtích stály<br />
šibenice, každý den plály ohně hranic, postupné popravy měly ještě více šířit hrůzu z<br />
kacířství. Nakonec to však prospělo jen evangeliu. Celá Paříž mohla vidět, jaké muže<br />
vytváří nové učení. Mučednický kůl se stal nejúčinnější kazatelnou. Klid a radost vyzařující<br />
z tváří odsouzených, když kráčeli … na popraviště, hrdinství, s jakým snášeli žár plamenů,<br />
laskavost, s jakou odpouštěli urážky, proměnily v mnoha případech hněv v lítost, nenávist v<br />
lásku a výmluvně promluvily ve prospěch evangelia.“ (Wylie, sv. 13, kap. 20) {VDV<br />
151.2}<br />
Kněží, ve snaze udržovat v lidech hrůzu a děs, rozšiřovali o protestantech ty nejhorší<br />
pomluvy a obvinění: „kacíři“ prý připravovali vyhlazení katolíků, svržení vlády a<br />
zavraždění krále. Pro tato obvinění neměli sebemenší důkaz, jejich tvrzení se však — jako<br />
neblahá předpověď — přesto měla jednou splnit, i když za zcela odlišných okolností a z<br />
úplně opačných příčin. Krutosti, které katolíci páchali na nevinných protestantech, měly v<br />
budoucnu přinést odplatu. A jejich předpověď se o několik staletí později skutečně splnila.<br />
Obětí se vskutku stal král a vláda, ale i poddaní. Krutosti ovšem i potom páchali lidé<br />
nevěřící a sami přívrženci papežství. A bylo to nikoli šíření, ale potlačování protestantismu,<br />
co přineslo o tři staletí později ve Francii tyto pohromy. {VDV 151.3}<br />
Ve všech vrstvách společnosti zavládlo podezírání, nedůvěra a strach. Přes všeobecné<br />
vzrušení bylo zřejmé, jak hluboce zasáhlo Lutherovo učení ty, kdo dosáhli nejvyššího<br />
vzdělání, měli největší vliv a projevili nejšlechetnější charakter, protože nejvyšší funkce<br />
zůstaly najednou neobsazené. Odcházeli řemeslníci, tiskaři, učenci, univerzitní profesoři,<br />
spisovatelé i dvořané. Paříž opouštěly stovky lidí; dobrovolně odcházeli z rodné země a v<br />
mnoha případech tím dali poprvé najevo, že jsou stoupenci reformace. Papežovi přívrženci<br />
se nestačili divit, když zjistili, kolik mezi sebou trpěli kacířů, aniž to tušili. Zlost si pak<br />
vylévali na obětech, které zůstaly v dosahu jejich moci. Vězení se naplnila a zdálo se, že<br />
vzduch ztmavl kouřem hranic, zapálených pro vyznavače evangelia. {VDV 152.1}<br />
František I. se proslavil podporou velkého hnutí za obnovu vědeckého bádání, kterým se<br />
vyznačoval začátek šestnáctého století. S oblibou shromažďoval u svého dvora vzdělané<br />
muže ze všech zemí. Protože měl rád vzdělanost a pohrdal nevědomostí a pověrčivostí<br />
mnichů, reformaci do určité míry toleroval. Snaha zničit kacířství však vedla tohoto<br />
příznivce vzdělanosti až k tomu, že zakázal v celé Francii tisk knih. Na příkladu tohoto<br />
pracovníka se ukazuje, že intelektuální úroveň neochrání před náboženskou<br />
nesnášenlivostí. {VDV 152.2}<br />
Francie se měla veřejně a slavnostně zavázat, že protestantismus zničí. Kněží požadovali,<br />
aby urážka nebes, způsobená zesměšněním mše, byla odčiněna krví, a aby král v zájmu<br />
svého národa tuto hrůznou věc veřejně schválil. {VDV 152.3}<br />
136