Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
jsme si mnoho zbytečných pošetilostí, ty jsi však přede mne postavil své slovo jako
pochodeň a dotýkáš se mého srdce, abych mohl odmítnout všechny zásluhy kromě zásluh
Ježíše Krista.“ (Martyn, díl 3, kap. 13) {VDV 148.1}
Kalvín se připravoval na dráhu kněze. Už ve dvanácti letech byl ustanoven kaplanem
malého kostela a biskup mu ostříhal hlavu podle církevních předpisů. Nebyl vysvěcen, ani
neplnil povinnosti kněze, počítali ho však k duchovenstvu, měl oficiální titul a dostával
plat. {VDV 148.2}
Protože cítil, že se nemůže stát knězem, věnoval se nějaký čas studiu práv; i odtud však
odešel a rozhodl se zasvětit svůj život evangeliu. Váhal ale, zda se má stát učitelem. Byl
přirozeně plachý a ostýchavý a tížil ho pocit odpovědnosti, spojený s tímto povoláním.
Navíc se chtěl dále věnovat studiu. Nakonec však dal na naléhání svých přátel. Prohlásil: „Je
podivuhodné, že člověk tak nízkého původu může být povýšen do tak vysokého postavení.“
(Wylie, sv. 13, kap. 9) {VDV 148.3}
Kalvín začal své dílo tiše a nevzrušeně — jeho slova působila jako rosa osvěžující zemi.
Odešel z Paříže a usadil se v malém městě, které chránila kněžna Markéta. Ta si oblíbila
evangelium a poskytovala ochranu i jeho učedníkům. Kalvín byl tehdy mladý muž, měl
skromné a laskavé vystupování. Své působení začal tím, že navštěvoval lidi v jejich
domovech. Když se kolem něho shromáždila celá rodina, četl jim z Bible a vysvětloval
pravdu o spasení. Lidé, kteří slyšeli toto poselství, je předávali dalším, a tak zanedlouho
rozšířil své působení z města do okolních městeček a vesnic. Navštěvoval zámky i chudé
chaloupky, a budoval základy pro sbory, které později měly vydat svědectví o
pravdě. {VDV 148.4}
Po několika měsících se vrátil do Paříže. Mezi učenci to nezvykle vřelo. Studium starých
jazyků je přivedlo k Bibli, a mnozí, na které její pravdy dosud nezapůsobily, o nich vášnivě
diskutovali, a dokonce se přeli se stoupenci římské církve. Kalvín by sice dokázal dobře vést
teologické spory, měl však splnit vyšší poslání než se účastnit hlučných rozprav učenců.
Mysl lidí byla probuzena a nastal čas, kdy jim měl někdo ukázat pravdu. A tak zatímco na
univerzitách zněly rušné teologické rozpravy, chodil Kalvín dům od domu, otevíral s lidmi
Bibli a vyprávěl jim o ukřižovaném Kristu. {VDV 148.5}
Evangelium na královském dvoře
Boží prozřetelnost dala Paříži další příležitost k přijetí evangelia. Lefévrovo a Farelovo
volání lidé odmítli, nyní však měli poselství znovu vyslechnout příslušníci všech
společenských vrstev. Král se ještě nepostavil plně na stranu Říma — proti reformaci;
bránila mu v tom určitá politická hlediska. Markéta zase nepřestávala doufat, že ve Francii
zvítězí protestantismus. Rozhodla, že v Paříži bude hlásáno reformované křesťanství. V
době královy nepřítomnosti přikázala evangelickému knězi, aby kázal v pařížských
kostelech. Protože to ale katoličtí hodnostáři zakázali, dala kněžna k dispozici palác. Jednu z
133