Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni přepevný je náš Bůh“. Píseň pomohla poutníkům zahnat jejich skleslost a úzkostné předtuchy. {VDV 139.1} Evangelická knížata chtěla předložit sněmu své názory systematicky seřazené a doložené důkazy z Písma. Přípravu dokumentu proto svěřili Lutherovi, Melanchthonovi a jejich spolupracovníkům. Takto vzniklé Vyznání přijali protestanté jako vyjádření své víry; a pak se sešli, aby tento významný dokument podepsali. Byly to slavnostní chvíle, ale i okamžiky napětí — reformátoři se totiž obávali, aby věc reformace nebyla směšována s politikou. Podle nich by reformace měla působit jen vlivem, který vychází z Božího slova. Když chtěli Vyznání podepsat protestantští šlechtici, postavil se Melanchthon proti tomu s odůvodněním: „To je záležitost teologů a kněží, aby navrhovali tyto věci. Autoritu mocných země zachovejme pro jiné věci.“ Jan Saský se ohradil: „Chraň Bůh, abyste mě z toho vylučovali. Jsem rozhodnut udělat to, co je správné, i kdyby mě to mělo stát korunu. Chci vyznávat Pána. Kurfiřtský klobouk a hermelín mi nejsou tak drahé jako kříž Ježíše Krista.“ Po tomto prohlášení vzal pero a podepsal se pod Vyznání. Jiný ze šlechticů vzal do ruky pero a řekl: „Vyžaduje-li to čest mého Pána Ježíše Krista, jsem ochoten … opustit statky a položit svůj život. Spíše bych se vzdal svých poddaných a své půdy a odešel ze země svých otců s holí v ruce, než abych přijal jiné učení než to, které je obsaženo v tomto vyznání.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 6) Takovou víru a odvahu měli tito Boží mužové. {VDV 139.2} Nadešla chvíle, kdy měli předstoupit před císaře. Karel V. přijal evangelické reformátory vsedě na svém trůnu, obklopen kurfiřty a knížaty. Evangelíci přečetli vyznání své víry. Před vznešeným shromážděním jasně vyložili pravdy evangelia a pojmenovali bludy katolické církve. Právem se tento den označuje za „největší den reformace a za jeden z nejslavnějších dnů v dějinách křesťanstva a lidstva“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7). {VDV 139.3} Jen několik let uplynulo od chvíle, kdy mnich z Wittenberku stál ve Wormsu sám před národní radou. Nyní stála na jeho místě nejvznešenější a nejmocnější knížata říše. Lutherovi bylo zakázáno jet do Augsburku, byl tam však přítomen svými slovy a modlitbami. „Jsem přešťastný,“ napsal, „že jsem se dožil této hodiny, v níž byl Kristus veřejně vyvýšen tak vynikajícími vyznavači a v tak slavném shromáždění.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7) Tak se naplnila slova Písma: „O tvých svědectvích před králi budu mluvit.“ (Žalm 119,46) {VDV 139.4} Za života apoštola Pavla se evangelium, pro které byl vězněn, dostalo právě díky Pavlovu uvěznění před knížata a šlechtu císařského města. Podobně i v této době zněla v palácích zvěst, kterou císař zakázal hlásat z kazatelen. To, co mnozí pokládali za nevhodné, aby se říkalo poddaným, poslouchali nyní užaslí vládci a panstvo říše. Králové a šlechtici tvořili posluchačstvo, korunovaná knížata byla kazateli a předmětem kázání byla královská Boží pravda. „Od apoštolských dob,“ poznamenal dobový spisovatel, „se nepřihodilo nic většího, ani nezaznělo velkolepější vyznání.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7) {VDV 140.1} 124

Cirkevni a Státní Militantni „Všechno, co luteráni říkají, je pravda, to nemůžeme popřít,“ prohlásil jeden katolický biskup. „Můžete rozumovými důkazy vyvrátit Vyznání, které přednesl kurfiřt a jeho druhové?“ zeptal se kdosi doktora Ecka. „Pomocí spisů apoštolů a proroků nikoli,“ zněla odpověď, „avšak na základě spisů církevních otců a vyjádření koncilů ano!“ Tazatel ovšem pokračoval: „Rozumím, luteráni vycházejí podle vás z Písma, kdežto my stojíme mimo Písmo.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 8) {VDV 140.2} Reformační víru přijala i další německá knížata. Sám císař prohlásil, že články protestantů jsou ryzí pravda. Vyznání bylo přeloženo do mnoha jazyků a rozšířeno po celé Evropě. V dalších generacích je přijaly milióny lidí jako vyjádření své víry. {VDV 140.3} Vítězství víry a modlitby Věrní Boží služebníci však nebyli ve svém díle osamoceni. Když se proti nim spojily zlé mocnosti a duchové, Pán na ně nezapomněl. Kdyby se jim „otevřely oči“, viděli by jasné důkazy Boží přítomnosti a pomoci, jako prorok v pradávných dobách. Když Elizeův služebník upozorňoval svého pána na nepřátelské vojsko, které obklíčilo město a odřízlo jim všechny ústupové cesty, prorok se modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl.“ (2. Královská 6,17) Najednou sluha viděl, že stráň je plná vozů a ohnivých koní. Nebeské vojsko stálo připraveno ochránit Božího muže. Tak andělé chrání ty, kdo pracují pro obnovu církve. {VDV 140.4} Luther prosazoval mimo jiné i zásadu, že reformace nesmí žádat o podporu světskou moc a své zájmy nesmí hájit se zbraní v ruce. Těšilo ho, že evangelium vyznávají říšská knížata, když ale tito lidé navrhli vytvoření obranného svazu, prohlásil, že „učení evangelia má hájit sám Bůh… Čím méně bude k dílu přispívat člověk, tím mocněji zasáhne Bůh. Podle jeho názoru byla všechna navrhovaná politická opatření projevem nedůstojného strachu a hříšné nedůvěry.“ (D’Aubigné, sv. 10, kap. 14) {VDV 140.5} Když se mocní odpůrci chystali reformaci zničit a zdálo se, že je proti ní namířeno tisíce mečů, Luther napsal: „Satan stupňuje svou zuřivost. Bezbožní velekněží spřádají úklady, hrozí nám válka. Vybídněte lid, aby statečně bojoval před Božím trůnem vírou a modlitbou, tak aby naši nepřátelé, přemoženi Božím Duchem, byli přinuceni přistoupit na mír. Co hlavně potřebujeme, co hlavně musíme dělat, je modlit se. Oznamte lidem, že jsou nyní vystaveni ostří meče a satanově zlobě, a řekněte jim, ať se modlí.“ (D’Aubigné, sv. 10, kap. 14) {VDV 140.6} O něco později se Luther ještě jednou zmínil o svazu, který zamýšlela založit evangelická knížata, a prohlásil, že jedinou zbraní, kterou bychom měli používat, je „meč Ducha“. V listě saskému kurfiřtovi napsal: „Nemůžeme s dobrým svědomím schvalovat navrhovaný obranný svaz. Raději bychom desetkrát zemřeli, než abychom viděli, že pro věc evangelia byla prolita jediná kapka krve. Musíme být jako ‚ovce vedené na porážku‘. Musíme nést Kristův kříž. Vaše Výsost může být bez obav — svými modlitbami dosáhneme více než 125

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

přepevný je náš Bůh“. Píseň pomohla poutníkům zahnat jejich skleslost a úzkostné<br />

předtuchy. {VDV 139.1}<br />

Evangelická knížata chtěla předložit sněmu své názory systematicky seřazené a doložené<br />

důkazy z Písma. Přípravu dokumentu proto svěřili Lutherovi, Melanchthonovi a jejich<br />

spolupracovníkům. Takto vzniklé Vyznání přijali protestanté jako vyjádření své víry; a pak<br />

se sešli, aby tento významný dokument podepsali. Byly to slavnostní chvíle, ale i okamžiky<br />

napětí — reformátoři se totiž obávali, aby věc reformace nebyla směšována s politikou.<br />

Podle nich by reformace měla působit jen vlivem, který vychází z Božího slova. Když chtěli<br />

Vyznání podepsat protestantští šlechtici, postavil se Melanchthon proti tomu s<br />

odůvodněním: „To je záležitost teologů a kněží, aby navrhovali tyto věci. Autoritu mocných<br />

země zachovejme pro jiné věci.“ Jan Saský se ohradil: „Chraň Bůh, abyste mě z toho<br />

vylučovali. Jsem rozhodnut udělat to, co je správné, i kdyby mě to mělo stát korunu. Chci<br />

vyznávat Pána. Kurfiřtský klobouk a hermelín mi nejsou tak drahé jako kříž Ježíše Krista.“<br />

Po tomto prohlášení vzal pero a podepsal se pod Vyznání. Jiný ze šlechticů vzal do ruky<br />

pero a řekl: „Vyžaduje-li to čest mého Pána Ježíše Krista, jsem ochoten … opustit statky a<br />

položit svůj život. Spíše bych se vzdal svých poddaných a své půdy a odešel ze země svých<br />

otců s holí v ruce, než abych přijal jiné učení než to, které je obsaženo v tomto vyznání.“<br />

(D’Aubigné, sv. 14, kap. 6) Takovou víru a odvahu měli tito Boží mužové. {VDV 139.2}<br />

Nadešla chvíle, kdy měli předstoupit před císaře. Karel V. přijal evangelické reformátory<br />

vsedě na svém trůnu, obklopen kurfiřty a knížaty. Evangelíci přečetli vyznání své víry. Před<br />

vznešeným shromážděním jasně vyložili pravdy evangelia a pojmenovali bludy katolické<br />

církve. Právem se tento den označuje za „největší den reformace a za jeden z nejslavnějších<br />

dnů v dějinách křesťanstva a lidstva“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7). {VDV 139.3}<br />

Jen několik let uplynulo od chvíle, kdy mnich z Wittenberku stál ve Wormsu sám před<br />

národní radou. Nyní stála na jeho místě nejvznešenější a nejmocnější knížata říše. Lutherovi<br />

bylo zakázáno jet do Augsburku, byl tam však přítomen svými slovy a modlitbami. „Jsem<br />

přešťastný,“ napsal, „že jsem se dožil této hodiny, v níž byl Kristus veřejně vyvýšen tak<br />

vynikajícími vyznavači a v tak slavném shromáždění.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7) Tak se<br />

naplnila slova Písma: „O tvých svědectvích před králi budu mluvit.“ (Žalm 119,46) {VDV<br />

139.4}<br />

Za života apoštola Pavla se evangelium, pro které byl vězněn, dostalo právě díky Pavlovu<br />

uvěznění před knížata a šlechtu císařského města. Podobně i v této době zněla v palácích<br />

zvěst, kterou císař zakázal hlásat z kazatelen. To, co mnozí pokládali za nevhodné, aby se<br />

říkalo poddaným, poslouchali nyní užaslí vládci a panstvo říše. Králové a šlechtici tvořili<br />

posluchačstvo, korunovaná knížata byla kazateli a předmětem kázání byla královská Boží<br />

pravda. „Od apoštolských dob,“ poznamenal dobový spisovatel, „se nepřihodilo nic většího,<br />

ani nezaznělo velkolepější vyznání.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7) {VDV 140.1}<br />

124

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!