Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni 11. Kapitola — Protest Princů Jedním z nejskvělejších svědectví, která kdy zazněla ve prospěch reformace, byl protest německých křesťanských knížat na sněmu ve Špýru roku 1529. Díky odvaze, víře a pevnosti těchto Božích mužů se podařilo pro následující staletí zajistit svobodu myšlení a svědomí. Protest knížat dal také reformační církvi název protestantská; jeho základní myšlenky tvoří pak „nejvlastnější podstatu protestantismu“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6). {VDV 133.1} Reformaci nastaly těžké a chmurné časy. Přes wormský edikt, který postavil Luthera mimo zákon a zakazoval šířit a podporovat jeho učení, vládla nicméně v německé říši dosud náboženská snášenlivost. Boží prozřetelnost jako by zadržovala síly, které se stavěly proti pravdě. Karel V. chtěl reformaci zničit, od každého úderu, k němuž se několikrát chystal, byl ale nucen nakonec upustit. Znovu a znovu se již zdálo, že se blíží neodvratný konec pro všechny, kdo se opovážili vzdorovat Římu; v rozhodný okamžik se však na východní hranici objevila turecká vojska; pak zase vyhlásil německému císaři válku francouzský král nebo dokonce sám papež, žárlivý na jeho rostoucí vliv. A v této době mezinárodních konfliktů mohla reformace sílit a šířit se. {VDV 133.2} Nakonec však katoličtí panovníci urovnali své spory, aby mohli proti reformátorům zakročit společně. Sněm ve Špýru, který se konal roku 1526, poskytl každému státu plnou svobodu ve věcech náboženských až do svolání všeobecného koncilu. Jakmile však pominula nebezpečí, která vedla k tomuto ústupku, svolal císař v roce 1529 do Špýru druhý sněm, který měl kacířství vyhladit. Na něm měla být knížata pokud možno pokojným způsobem přivedena k tomu, aby se postavila proti reformaci. Kdyby se to nepodařilo, byl Karel připraven sáhnout po meči. {VDV 133.3} Papežovi stoupenci jásali. Dostavili se do Špýru v hojném počtu a zcela nepokrytě dávali najevo své nepřátelství vůči reformátorům i jejich příznivcům. Melanchthon o tom řekl: „Jsme vyvrheli, jsme smetí světa. Kristus však shlédne na svůj ubohý lid a zachrání ho.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Evangelická knížata, která se sněmu účastnila, nesměla nechat kázat evangelium ani ve svých domovech. Obyvatelé Špýru však toužili slyšet Boží slovo a přes zákaz se v tisícových zástupech shromažďovali k bohoslužbám, které se konaly v kapli saského kurfiřta. {VDV 133.4} Císařovo poselství To uspíšilo příchod rozhodné chvíle. Císař poslal sněmu poselství, v němž ho žádal, aby zrušil usnesení zaručující svobodu svědomí, protože toto usnesení zapříčinilo velké nepořádky. Tento svévolný císařův počin však vyvolal ze strany evangelíků bouřlivou odezvu a zvýšil jejich ostražitost. Jeden z nich k tomu poznamenal: „Kristus znovu upadl do rukou Kaifáše a Piláta.“ Papežovi stoupenci byli vzteky bez sebe. Jistý fanatický katolík prohlásil: „Turci jsou lepší než luteráni, protože Turci dodržují postní dny, zatímco luteráni 118
Cirkevni a Státní Militantni je ignorují. Budeme-li muset volit mezi Písmem svatým a starými církevními bludy, zavrhneme raději Písmo svaté.“ Melanchthon k tomu poznamenal: „Každý den zde na sněmu hodí Faber po nás, evangelících, nějaký nový kámen.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) {VDV 134.1} Náboženská tolerance byla zaručena zákonem a evangelické státy byly odhodlány vystoupit proti porušování svých práv. Luther, pro něhož stále ještě platila klatba wormského ediktu, se nesměl špýrského sněmu zúčastnit. Na jeho místo však nastoupili jeho spolupracovníci a šlechtici, které Bůh povolal, aby hájili Boží věc v tak nebezpečné době. Šlechetný Fridrich Saský, bývalý Lutherův ochránce, zemřel, nicméně vévoda Jan, jeho bratr a nástupce, uvítal reformaci s radostí; a jakkoli měl rád klid a mír, za věc víry se postavil velice rozhodně. {VDV 134.2} Kněží požadovali, aby se státy, které přijaly reformaci, bezpodmínečně podrobily římské pravomoci. Reformátoři naproti tomu žádali svobodu, která jim byla předtím zaručena. Bylo pro ně nepřijatelné, aby Řím znovu vládl v zemích, které tak radostně přijaly Boží slovo. {VDV 134.3} Nakonec byl předložen kompromisní návrh, aby v těch zemích, kde se reformace ještě neprosadila, byl přísně dodržován wormský edikt, a „v těch státech, kde se lid od něho odchýlil a kde nelze vynutit jeho dodržování bez nebezpečí vzpoury, aby nezaváděli žádné nové reformy, nedotýkali se sporných bodů, nestavěli se proti sloužení mše a nepřipustili, aby římští katolíci přijímali luterství.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Tato opatření sněm schválil k velké radosti katolických kněží a prelátů. {VDV 134.4} Kdyby dodržování tohoto ediktu bylo vynuceno, „nemohla by se reformace ani šířit tam, kde je dosud neznáma, ani by se nemohla upevnit na dobrých základech tam, kde se již rozšířila.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Svoboda projevu by byla potlačena. Nebylo by dovoleno přestoupit na jinou víru. A od přívrženců reformace se žádalo, aby se těmto omezením a zákazům ihned podřídili. Zdálo se, že svět bude brzy připraven o jakoukoli naději. „Znovuzavedení nadvlády Říma … by nutně znamenalo návrat starých zlořádů“ a pak už by se jistě našla příležitost, „jak dokončit zkázu díla, které se beztak už silně otřásalo“ pod náporem rozbrojů a fanatismu (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5). {VDV 134.5} Když se evangelíci sešli k poradě, dívali se jeden na druhého rozpačitě a ustrašeně. Jeden se ptal druhého: „Co budeme dělat?“ „Na stůl“ se dostaly otázky důležité pro celý svět. Mají se vůdci reformace podřídit a přijmout edikt? V této rozhodné chvíli bylo tak snadné sklouznout na nesprávnou cestu. Kolika přijatelnými záminkami a výmluvami bylo možné odůvodnit nutnost podrobit se. Luterská šlechta měla zaručenu svobodu vyznání. Stejné právo měli i všichni jejich poddaní, kteří ještě před vydáním tohoto dekretu přijali reformační víru. Nestačilo by jim už to ke spokojenosti? Kolika nebezpečím by se mohli vyhnout, kdyby přistoupili na podmínky ediktu. Do kolika nebezpečných situací a sporů je neochota poslechnout přivede? Kdo ví, jaké možnosti přinese budoucnost? Proto přijměme 119
- Page 75 and 76: Cirkevni a Státní Militantni sob
- Page 77 and 78: Cirkevni a Státní Militantni byl
- Page 79 and 80: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 81 and 82: Cirkevni a Státní Militantni vůb
- Page 83 and 84: Cirkevni a Státní Militantni lidi
- Page 85 and 86: Cirkevni a Státní Militantni Reak
- Page 87 and 88: Cirkevni a Státní Militantni Zpr
- Page 89 and 90: Cirkevni a Státní Militantni Do t
- Page 91 and 92: Cirkevni a Státní Militantni opor
- Page 93 and 94: Cirkevni a Státní Militantni 85
- Page 95 and 96: Cirkevni a Státní Militantni obá
- Page 97 and 98: Cirkevni a Státní Militantni Sně
- Page 99 and 100: Cirkevni a Státní Militantni toli
- Page 101 and 102: Cirkevni a Státní Militantni nad
- Page 103 and 104: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 105 and 106: Cirkevni a Státní Militantni čes
- Page 107 and 108: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 109 and 110: Cirkevni a Státní Militantni 9. K
- Page 111 and 112: Cirkevni a Státní Militantni nena
- Page 113 and 114: Cirkevni a Státní Militantni Zpo
- Page 115 and 116: Cirkevni a Státní Militantni Vysl
- Page 117 and 118: Cirkevni a Státní Militantni uká
- Page 119 and 120: Cirkevni a Státní Militantni vyvo
- Page 121 and 122: Cirkevni a Státní Militantni vy a
- Page 123 and 124: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 125: Cirkevni a Státní Militantni Všu
- Page 129 and 130: Cirkevni a Státní Militantni věd
- Page 131 and 132: Cirkevni a Státní Militantni Bož
- Page 133 and 134: Cirkevni a Státní Militantni „V
- Page 135 and 136: Cirkevni a Státní Militantni 12.
- Page 137 and 138: Cirkevni a Státní Militantni mír
- Page 139 and 140: Cirkevni a Státní Militantni rodi
- Page 141 and 142: Cirkevni a Státní Militantni jsme
- Page 143 and 144: Cirkevni a Státní Militantni Kalv
- Page 145 and 146: Cirkevni a Státní Militantni Čas
- Page 147 and 148: Cirkevni a Státní Militantni Své
- Page 149 and 150: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 151 and 152: Cirkevni a Státní Militantni 13.
- Page 153 and 154: Cirkevni a Státní Militantni kdy
- Page 155 and 156: Cirkevni a Státní Militantni Tent
- Page 157 and 158: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 159 and 160: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 161 and 162: Cirkevni a Státní Militantni tou
- Page 163 and 164: Cirkevni a Státní Militantni milo
- Page 165 and 166: Cirkevni a Státní Militantni dom
- Page 167 and 168: Cirkevni a Státní Militantni vý
- Page 169 and 170: Cirkevni a Státní Militantni 15.
- Page 171 and 172: Cirkevni a Státní Militantni cel
- Page 173 and 174: Cirkevni a Státní Militantni do z
- Page 175 and 176: Cirkevni a Státní Militantni „T
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
je ignorují. Budeme-li muset volit mezi Písmem svatým a starými církevními bludy,<br />
zavrhneme raději Písmo svaté.“ Melanchthon k tomu poznamenal: „Každý den zde na<br />
sněmu hodí Faber po nás, evangelících, nějaký nový kámen.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap.<br />
5) {VDV 134.1}<br />
Náboženská tolerance byla zaručena zákonem a evangelické státy byly odhodlány<br />
vystoupit proti porušování svých práv. Luther, pro něhož stále ještě platila klatba<br />
wormského ediktu, se nesměl špýrského sněmu zúčastnit. Na jeho místo však nastoupili<br />
jeho spolupracovníci a šlechtici, které Bůh povolal, aby hájili Boží věc v tak nebezpečné<br />
době. Šlechetný Fridrich Saský, bývalý Lutherův ochránce, zemřel, nicméně vévoda Jan,<br />
jeho bratr a nástupce, uvítal reformaci s radostí; a jakkoli měl rád klid a mír, za věc víry se<br />
postavil velice rozhodně. {VDV 134.2}<br />
Kněží požadovali, aby se státy, které přijaly reformaci, bezpodmínečně podrobily římské<br />
pravomoci. Reformátoři naproti tomu žádali svobodu, která jim byla předtím zaručena. Bylo<br />
pro ně nepřijatelné, aby Řím znovu vládl v zemích, které tak radostně přijaly Boží<br />
slovo. {VDV 134.3}<br />
Nakonec byl předložen kompromisní návrh, aby v těch zemích, kde se reformace ještě<br />
neprosadila, byl přísně dodržován wormský edikt, a „v těch státech, kde se lid od něho<br />
odchýlil a kde nelze vynutit jeho dodržování bez nebezpečí vzpoury, aby nezaváděli žádné<br />
nové reformy, nedotýkali se sporných bodů, nestavěli se proti sloužení mše a nepřipustili,<br />
aby římští katolíci přijímali luterství.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Tato opatření sněm<br />
schválil k velké radosti katolických kněží a prelátů. {VDV 134.4}<br />
Kdyby dodržování tohoto ediktu bylo vynuceno, „nemohla by se reformace ani šířit tam,<br />
kde je dosud neznáma, ani by se nemohla upevnit na dobrých základech tam, kde se již<br />
rozšířila.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Svoboda projevu by byla potlačena. Nebylo by<br />
dovoleno přestoupit na jinou víru. A od přívrženců reformace se žádalo, aby se těmto<br />
omezením a zákazům ihned podřídili. Zdálo se, že svět bude brzy připraven o jakoukoli<br />
naději. „Znovuzavedení nadvlády Říma … by nutně znamenalo návrat starých zlořádů“ a<br />
pak už by se jistě našla příležitost, „jak dokončit zkázu díla, které se beztak už silně<br />
otřásalo“ pod náporem rozbrojů a fanatismu (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5). {VDV 134.5}<br />
Když se evangelíci sešli k poradě, dívali se jeden na druhého rozpačitě a ustrašeně. Jeden<br />
se ptal druhého: „Co budeme dělat?“ „Na stůl“ se dostaly otázky důležité pro celý svět. Mají<br />
se vůdci reformace podřídit a přijmout edikt? V této rozhodné chvíli bylo tak snadné<br />
sklouznout na nesprávnou cestu. Kolika přijatelnými záminkami a výmluvami bylo možné<br />
odůvodnit nutnost podrobit se. Luterská šlechta měla zaručenu svobodu vyznání. Stejné<br />
právo měli i všichni jejich poddaní, kteří ještě před vydáním tohoto dekretu přijali<br />
reformační víru. Nestačilo by jim už to ke spokojenosti? Kolika nebezpečím by se mohli<br />
vyhnout, kdyby přistoupili na podmínky ediktu. Do kolika nebezpečných situací a sporů je<br />
neochota poslechnout přivede? Kdo ví, jaké možnosti přinese budoucnost? Proto přijměme<br />
119