Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
ale tvé. Ty přece nedovolíš, aby ho zničila pověrčivost nebo fanatismus.“ V těch těžkých
chvílích si však uvědomil, že již déle nevydrží stát stranou. Proto se rozhodl pro návrat do
Wittenberku. {VDV 127.1}
Okamžitě se vydal na cestu. Bylo to nebezpečné — stále pro něj platila říšská klatba a
nepřátelé ho mohli připravit o život. Pro přátele i nadále platil zákaz poskytnout mu pomoc
nebo přístřeší. Císařská vláda přijala nejpřísnější opatření proti jeho přívržencům. Luther
však viděl, že dílo evangelia je ohroženo, a proto neváhal vydat se do boje za pravdu. {VDV
127.2}
V dopise saskému kurfiřtovi, v němž oznámil svůj úmysl odejít z Wartburku, Luther
napsal: „Budiž známo Vaší Výsosti, že odcházím do Wittenberku pod ochranou, jež je
daleko vyšší než ochrana knížat a kurfiřtů. Nemám v úmyslu žádat podporu Vaší Výsosti,
vůbec netoužím po vaší ochraně, spíše budu chránit já vás. Kdybych věděl, že Vaše Výsost
mě může nebo chce ochránit, nešel bych do Wittenberku vůbec. Není meče, který by mohl
podpořit tuto věc. Bůh sám musí učinit vše, bez pomoci a součinnosti člověka. Ten, kdo má
největší víru, ten může nejvíce ochránit.“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 8) {VDV 127.3}
Ve druhém dopise, jejž napsal cestou do Wittenberku, Luther doplnil: „Vím, že vzbudím
nelibost Vaší Výsosti a hněv celého světa. Nejsou však Wittenberští mé stádo? Což mi je
Bůh nesvěřil? A což bych se pro ně neměl v případě nutnosti vystavit nebezpečí smrti?
Kromě toho se obávám, že v Německu dojde ke strašnému výbuchu, kterým Bůh potrestá
náš národ.“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 7) {VDV 127.4}
Velice obezřele, v pokoře, ale energicky a pevně zahájil Luther svou činnost. Jak
prohlásil: „Slovem musíme svrhnout a zničit to, co bylo ustaveno násilím. Nepoužiji sílu
proti pověrčivým a nevěřícím… Na nikom nesmí být nic vynucováno. Pravou podstatou
víry je svoboda.“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 8) {VDV 127.5}
Brzy se po Wittenberku rozkřiklo, že se Luther vrátil a že bude kázat. Posluchači přišli ze
všech stran a kostel se naplnil k prasknutí. Luther vystoupil na kazatelnu a s velkou
moudrostí a laskavostí učil, napomínal a káral. Mluvil také o jednání lidí, kteří se snažili
násilně zrušit mše: {VDV 127.6}
„Mše je věc nedobrá. Bůh s ní nesouhlasí. Měla by být zrušena, a přál bych si, aby byla
na celém světě nahrazena večeří Páně. Nikdo však od ní nesmí být odtržen násilím. Musíme
tuto věc nechat v Božích rukou. Ať jedná Boží slovo, ne my. My nemáme srdce lidí ve
svých rukou, jako má hrnčíř v rukou jíl. Máme právo mluvit, nemáme však právo konat.
Kažme, ostatní je už na Bohu. Kdybych použil násilí, co bych získal? Předstírání,
formálnost, napodobování, náboženské úkony vymyšlené člověkem, pokrytectví… Nebude
v tom však ani upřímnost srdce, ani víra, ani láska. Kde chybějí tyto tři věci, chybí všechno,
a za takový výsledek bych nedal ani zlámaný groš… Bůh pouhým slovem dokáže více než
112