Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni Působení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho průpravou k práci ve větším měřítku. Z Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do katedrály v Curychu. Curych byl tehdy nejvýznamnějším městem Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl působit do značné šíře. Církevní představitelé, kteří ho do Curychu pozvali, chtěli zamezit jakýmkoli novotám a v tomto směru také vydali instrukce, jimiž Zwinglimu určovali jeho povinnosti. {VDV 119.4} Poučovali ho: „Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly zajištěny příjmy kapituly, a budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš povzbuzovat a napomínat věrné, a to z kazatelny i ve zpovědnici, aby platili všechny desátky a poplatky a aby svými oběťmi prokazovali oddanost církvi. Horlivě budeš usilovat o zvyšování příjmů ze služby nemocným, ze mší a vůbec z každého duchovního úkonu.“ Dále mu kněží, kteří ho uváděli do jeho nové práce, vysvětlovali: „Také podávání svátostí, kázání a duchovenská péče patří k povinnostem kaplana. Na to si však můžeš zajistit zástupce — zvláště pokud jde o kázání. Svátosti budeš podávat jen významným osobám a jen když o to budeš požádán, nesmíš tak činit komukoli bez rozlišování.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 119.5} Zwingli beze slova vyslechl poučení, poděkoval za čest, kterou mu prokázali povoláním na toto význačné místo, a potom začal vysvětlovat způsob, který by rád zavedl: „Kristův život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše, … budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb. Svou službu zasvětím Boží slávě, chvále jeho jediného Syna, skutečné spáse duší a jejich vzdělávání v pravé víře.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) I když někteří kněží nesouhlasili s jeho plánem a pokoušeli se mu to rozmluvit, zůstal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá zavádět žádné nové způsoby, nýbrž starý způsob používaný církví v dřívějších dobách. {VDV 119.6} Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé začali přicházet na jeho kázání ve velkém počtu. Mezi jeho posluchači byli i mnozí z těch, kteří už dávno přestali chodit na bohoslužby. Zwingli začínal svá kázání tím, že otevřel evangelium a pak četl a vysvětloval svým posluchačům inspirovaný záznam života, učení a smrti Ježíše Krista. Podobně jako v Einsiedelnu představoval i zde Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt jako jedinou dokonalou oběť. Prohlašoval: „Chci vás přivést ke Kristu, k pravému zdroji záchrany.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se shromažďovali lidé všech vrstev, od veřejných činitelů a učenců po řemeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali jeho slovům. Zwingli nejen představoval nabídku nezaslouženého spasení, ale také nebojácně káral zlořády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po návratu z chrámu chválili Boha. Říkali: „Tento muž je kazatelem pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z téhle egyptské temnoty.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.1} 104
Cirkevni a Státní Militantni Zpočátku bylo jeho působení přijímáno s velkým nadšením, časem se však začaly objevovat i nepřátelské reakce. Jeho učení se stalo mnohým mnichům trnem v oku. Z různých stran musel Zwingli čelit kritice, posměchu a výhrůžkám. Na takové jednání trpělivě odpovídal: „Chceme-li získat bezbožné pro Ježíše Krista, musíme nad mnoha věcmi zamhouřit oči.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.2} V té době se objevila nová pomoc, která měla podpořit reformní úsilí. Do Curychu přišel jakýsi Lucian s některými Lutherovými spisy. Poslal ho tam jeden z basilejských stoupenců reformace v domnění, že prodej těchto knih by mohl být účinným prostředkem pro šíření evangelia. Zwinglimu napsal: „Zjisti, zda je to člověk obratný a opatrný; pokud ano, nech ho roznášet mezi Švýcary, od města k městu, od domu k domu Lutherovy spisy, zvláště jeho výklad modlitby Páně, psaný pro křesťany laiky. Čím více se o nich bude vědět, tím více je budou lidé kupovat.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.3} Když se Bůh chystal zlomit okovy nevědomosti a pověr, napjal i satan všechny své síly — snažil se lidi „zahalit tmou“ a spoutat jejich křídla ještě pevněji. Zatímco v různých koutech Evropy reformátoři ukazovali lidem, že odpuštění a ospravedlnění lze získat jen díky oběti Ježíše Krista, Řím s obnoveným úsilím otevíral ve všech křesťanských zemích trh a nabízel odpuštění za peníze. {VDV 120.4} Církev stanovila za každý hřích poplatek a dala lidem volnost k páchání špatností; hlavně když církevní pokladna byla stále plná. Tak se vedle sebe rozvíjely oba proudy: jeden nabízel odpuštění hříchu za peníze, druhý odpuštění v Ježíši Kristu. Řím podporoval hřích a udělal si z něho zdroj příjmů, reformátoři hřích odsuzovali a poukazovali na Krista jako na smiřující oběť a vysvoboditele. {VDV 120.5} V Německu svěřili prodej odpustků dominikánským mnichům a řídil jej neslavně proslulý Tetzel. Ve Švýcarsku byl obchod s odpustky v rukách františkánů a dohlížel na něj italský mnich Samson. Samson již vykonal pro církev dobrou službu tím, že zajistil pro papežskou pokladnu obrovské finanční částky z Německa a Švýcarska. Nyní projížděl křížem krážem Švýcarsko a vábil k sobě velké zástupy lidí. Obíral chudé rolníky o jejich skromné výdělky a vymáhal od zámožných bohaté dary. Vliv reformace se však již zřetelně projevil. Obchod sice nešlo zastavit, vynášel však podstatně méně. Bylo to ještě v době, kdy Zwingli působil v Einsiedelnu: tehdy Samson — krátce po svém příchodu do Švýcarska — dorazil se svým zbožím do sousedního města. Když se Zwingli dozvěděl o jeho poslání, vystoupil okamžitě proti němu. Nikdy se nepotkali, ale Zwingli odhalil Samsonovy záměry; mnich proto musel odjet a najít odbytiště někde jinde. {VDV 121.1} V Curychu Zwingli kázal proti kramářům s odpustky tak horlivě, že když se pak Samson blížil k městu, vyslala k němu církevní rada posla se vzkazem, aby se Curychu vyhnul. Samson se nakonec do města dostal podvodem, neprodal tam však ani jediný odpustek a krátce nato opustil Švýcarsko úplně. {VDV 121.2} 105
- Page 61 and 62: Cirkevni a Státní Militantni s mo
- Page 63 and 64: Cirkevni a Státní Militantni 6. K
- Page 65 and 66: Cirkevni a Státní Militantni Hus
- Page 67 and 68: Cirkevni a Státní Militantni uval
- Page 69 and 70: Cirkevni a Státní Militantni pode
- Page 71 and 72: Cirkevni a Státní Militantni popr
- Page 73 and 74: Cirkevni a Státní Militantni Jero
- Page 75 and 76: Cirkevni a Státní Militantni sob
- Page 77 and 78: Cirkevni a Státní Militantni byl
- Page 79 and 80: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 81 and 82: Cirkevni a Státní Militantni vůb
- Page 83 and 84: Cirkevni a Státní Militantni lidi
- Page 85 and 86: Cirkevni a Státní Militantni Reak
- Page 87 and 88: Cirkevni a Státní Militantni Zpr
- Page 89 and 90: Cirkevni a Státní Militantni Do t
- Page 91 and 92: Cirkevni a Státní Militantni opor
- Page 93 and 94: Cirkevni a Státní Militantni 85
- Page 95 and 96: Cirkevni a Státní Militantni obá
- Page 97 and 98: Cirkevni a Státní Militantni Sně
- Page 99 and 100: Cirkevni a Státní Militantni toli
- Page 101 and 102: Cirkevni a Státní Militantni nad
- Page 103 and 104: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 105 and 106: Cirkevni a Státní Militantni čes
- Page 107 and 108: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 109 and 110: Cirkevni a Státní Militantni 9. K
- Page 111: Cirkevni a Státní Militantni nena
- Page 115 and 116: Cirkevni a Státní Militantni Vysl
- Page 117 and 118: Cirkevni a Státní Militantni uká
- Page 119 and 120: Cirkevni a Státní Militantni vyvo
- Page 121 and 122: Cirkevni a Státní Militantni vy a
- Page 123 and 124: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 125 and 126: Cirkevni a Státní Militantni Všu
- Page 127 and 128: Cirkevni a Státní Militantni je i
- Page 129 and 130: Cirkevni a Státní Militantni věd
- Page 131 and 132: Cirkevni a Státní Militantni Bož
- Page 133 and 134: Cirkevni a Státní Militantni „V
- Page 135 and 136: Cirkevni a Státní Militantni 12.
- Page 137 and 138: Cirkevni a Státní Militantni mír
- Page 139 and 140: Cirkevni a Státní Militantni rodi
- Page 141 and 142: Cirkevni a Státní Militantni jsme
- Page 143 and 144: Cirkevni a Státní Militantni Kalv
- Page 145 and 146: Cirkevni a Státní Militantni Čas
- Page 147 and 148: Cirkevni a Státní Militantni Své
- Page 149 and 150: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 151 and 152: Cirkevni a Státní Militantni 13.
- Page 153 and 154: Cirkevni a Státní Militantni kdy
- Page 155 and 156: Cirkevni a Státní Militantni Tent
- Page 157 and 158: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 159 and 160: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 161 and 162: Cirkevni a Státní Militantni tou
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Působení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho průpravou k práci ve větším měřítku. Z<br />
Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do katedrály v Curychu. Curych byl tehdy<br />
nejvýznamnějším městem Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl působit do značné<br />
šíře. Církevní představitelé, kteří ho do Curychu pozvali, chtěli zamezit jakýmkoli novotám<br />
a v tomto směru také vydali instrukce, jimiž Zwinglimu určovali jeho povinnosti. {VDV<br />
119.4}<br />
Poučovali ho: „Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly zajištěny příjmy kapituly, a<br />
budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš povzbuzovat a napomínat věrné, a to z kazatelny i<br />
ve zpovědnici, aby platili všechny desátky a poplatky a aby svými oběťmi prokazovali<br />
oddanost církvi. Horlivě budeš usilovat o zvyšování příjmů ze služby nemocným, ze mší a<br />
vůbec z každého duchovního úkonu.“ Dále mu kněží, kteří ho uváděli do jeho nové práce,<br />
vysvětlovali: „Také podávání svátostí, kázání a duchovenská péče patří k povinnostem<br />
kaplana. Na to si však můžeš zajistit zástupce — zvláště pokud jde o kázání. Svátosti budeš<br />
podávat jen významným osobám a jen když o to budeš požádán, nesmíš tak činit komukoli<br />
bez rozlišování.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 119.5}<br />
Zwingli beze slova vyslechl poučení, poděkoval za čest, kterou mu prokázali povoláním<br />
na toto význačné místo, a potom začal vysvětlovat způsob, který by rád zavedl: „Kristův<br />
život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše,<br />
… budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať<br />
s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb.<br />
Svou službu zasvětím Boží slávě, chvále jeho jediného Syna, skutečné spáse duší a jejich<br />
vzdělávání v pravé víře.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) I když někteří kněží nesouhlasili s jeho<br />
plánem a pokoušeli se mu to rozmluvit, zůstal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá<br />
zavádět žádné nové způsoby, nýbrž starý způsob používaný církví v dřívějších<br />
dobách. {VDV 119.6}<br />
Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé začali přicházet na jeho kázání ve<br />
velkém počtu. Mezi jeho posluchači byli i mnozí z těch, kteří už dávno přestali chodit na<br />
bohoslužby. Zwingli začínal svá kázání tím, že otevřel evangelium a pak četl a vysvětloval<br />
svým posluchačům inspirovaný záznam života, učení a smrti Ježíše Krista. Podobně jako v<br />
Einsiedelnu představoval i zde Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt<br />
jako jedinou dokonalou oběť. Prohlašoval: „Chci vás přivést ke Kristu, k pravému zdroji<br />
záchrany.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se shromažďovali lidé všech vrstev,<br />
od veřejných činitelů a učenců po řemeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali<br />
jeho slovům. Zwingli nejen představoval nabídku nezaslouženého spasení, ale také<br />
nebojácně káral zlořády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po návratu z chrámu chválili<br />
Boha. Říkali: „Tento muž je kazatelem pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z<br />
téhle egyptské temnoty.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.1}<br />
104