Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni Působení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho průpravou k práci ve větším měřítku. Z Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do katedrály v Curychu. Curych byl tehdy nejvýznamnějším městem Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl působit do značné šíře. Církevní představitelé, kteří ho do Curychu pozvali, chtěli zamezit jakýmkoli novotám a v tomto směru také vydali instrukce, jimiž Zwinglimu určovali jeho povinnosti. {VDV 119.4} Poučovali ho: „Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly zajištěny příjmy kapituly, a budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš povzbuzovat a napomínat věrné, a to z kazatelny i ve zpovědnici, aby platili všechny desátky a poplatky a aby svými oběťmi prokazovali oddanost církvi. Horlivě budeš usilovat o zvyšování příjmů ze služby nemocným, ze mší a vůbec z každého duchovního úkonu.“ Dále mu kněží, kteří ho uváděli do jeho nové práce, vysvětlovali: „Také podávání svátostí, kázání a duchovenská péče patří k povinnostem kaplana. Na to si však můžeš zajistit zástupce — zvláště pokud jde o kázání. Svátosti budeš podávat jen významným osobám a jen když o to budeš požádán, nesmíš tak činit komukoli bez rozlišování.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 119.5} Zwingli beze slova vyslechl poučení, poděkoval za čest, kterou mu prokázali povoláním na toto význačné místo, a potom začal vysvětlovat způsob, který by rád zavedl: „Kristův život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše, … budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb. Svou službu zasvětím Boží slávě, chvále jeho jediného Syna, skutečné spáse duší a jejich vzdělávání v pravé víře.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) I když někteří kněží nesouhlasili s jeho plánem a pokoušeli se mu to rozmluvit, zůstal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá zavádět žádné nové způsoby, nýbrž starý způsob používaný církví v dřívějších dobách. {VDV 119.6} Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé začali přicházet na jeho kázání ve velkém počtu. Mezi jeho posluchači byli i mnozí z těch, kteří už dávno přestali chodit na bohoslužby. Zwingli začínal svá kázání tím, že otevřel evangelium a pak četl a vysvětloval svým posluchačům inspirovaný záznam života, učení a smrti Ježíše Krista. Podobně jako v Einsiedelnu představoval i zde Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt jako jedinou dokonalou oběť. Prohlašoval: „Chci vás přivést ke Kristu, k pravému zdroji záchrany.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se shromažďovali lidé všech vrstev, od veřejných činitelů a učenců po řemeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali jeho slovům. Zwingli nejen představoval nabídku nezaslouženého spasení, ale také nebojácně káral zlořády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po návratu z chrámu chválili Boha. Říkali: „Tento muž je kazatelem pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z téhle egyptské temnoty.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.1} 104

Cirkevni a Státní Militantni Zpočátku bylo jeho působení přijímáno s velkým nadšením, časem se však začaly objevovat i nepřátelské reakce. Jeho učení se stalo mnohým mnichům trnem v oku. Z různých stran musel Zwingli čelit kritice, posměchu a výhrůžkám. Na takové jednání trpělivě odpovídal: „Chceme-li získat bezbožné pro Ježíše Krista, musíme nad mnoha věcmi zamhouřit oči.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.2} V té době se objevila nová pomoc, která měla podpořit reformní úsilí. Do Curychu přišel jakýsi Lucian s některými Lutherovými spisy. Poslal ho tam jeden z basilejských stoupenců reformace v domnění, že prodej těchto knih by mohl být účinným prostředkem pro šíření evangelia. Zwinglimu napsal: „Zjisti, zda je to člověk obratný a opatrný; pokud ano, nech ho roznášet mezi Švýcary, od města k městu, od domu k domu Lutherovy spisy, zvláště jeho výklad modlitby Páně, psaný pro křesťany laiky. Čím více se o nich bude vědět, tím více je budou lidé kupovat.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.3} Když se Bůh chystal zlomit okovy nevědomosti a pověr, napjal i satan všechny své síly — snažil se lidi „zahalit tmou“ a spoutat jejich křídla ještě pevněji. Zatímco v různých koutech Evropy reformátoři ukazovali lidem, že odpuštění a ospravedlnění lze získat jen díky oběti Ježíše Krista, Řím s obnoveným úsilím otevíral ve všech křesťanských zemích trh a nabízel odpuštění za peníze. {VDV 120.4} Církev stanovila za každý hřích poplatek a dala lidem volnost k páchání špatností; hlavně když církevní pokladna byla stále plná. Tak se vedle sebe rozvíjely oba proudy: jeden nabízel odpuštění hříchu za peníze, druhý odpuštění v Ježíši Kristu. Řím podporoval hřích a udělal si z něho zdroj příjmů, reformátoři hřích odsuzovali a poukazovali na Krista jako na smiřující oběť a vysvoboditele. {VDV 120.5} V Německu svěřili prodej odpustků dominikánským mnichům a řídil jej neslavně proslulý Tetzel. Ve Švýcarsku byl obchod s odpustky v rukách františkánů a dohlížel na něj italský mnich Samson. Samson již vykonal pro církev dobrou službu tím, že zajistil pro papežskou pokladnu obrovské finanční částky z Německa a Švýcarska. Nyní projížděl křížem krážem Švýcarsko a vábil k sobě velké zástupy lidí. Obíral chudé rolníky o jejich skromné výdělky a vymáhal od zámožných bohaté dary. Vliv reformace se však již zřetelně projevil. Obchod sice nešlo zastavit, vynášel však podstatně méně. Bylo to ještě v době, kdy Zwingli působil v Einsiedelnu: tehdy Samson — krátce po svém příchodu do Švýcarska — dorazil se svým zbožím do sousedního města. Když se Zwingli dozvěděl o jeho poslání, vystoupil okamžitě proti němu. Nikdy se nepotkali, ale Zwingli odhalil Samsonovy záměry; mnich proto musel odjet a najít odbytiště někde jinde. {VDV 121.1} V Curychu Zwingli kázal proti kramářům s odpustky tak horlivě, že když se pak Samson blížil k městu, vyslala k němu církevní rada posla se vzkazem, aby se Curychu vyhnul. Samson se nakonec do města dostal podvodem, neprodal tam však ani jediný odpustek a krátce nato opustil Švýcarsko úplně. {VDV 121.2} 105

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Působení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho průpravou k práci ve větším měřítku. Z<br />

Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do katedrály v Curychu. Curych byl tehdy<br />

nejvýznamnějším městem Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl působit do značné<br />

šíře. Církevní představitelé, kteří ho do Curychu pozvali, chtěli zamezit jakýmkoli novotám<br />

a v tomto směru také vydali instrukce, jimiž Zwinglimu určovali jeho povinnosti. {VDV<br />

119.4}<br />

Poučovali ho: „Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly zajištěny příjmy kapituly, a<br />

budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš povzbuzovat a napomínat věrné, a to z kazatelny i<br />

ve zpovědnici, aby platili všechny desátky a poplatky a aby svými oběťmi prokazovali<br />

oddanost církvi. Horlivě budeš usilovat o zvyšování příjmů ze služby nemocným, ze mší a<br />

vůbec z každého duchovního úkonu.“ Dále mu kněží, kteří ho uváděli do jeho nové práce,<br />

vysvětlovali: „Také podávání svátostí, kázání a duchovenská péče patří k povinnostem<br />

kaplana. Na to si však můžeš zajistit zástupce — zvláště pokud jde o kázání. Svátosti budeš<br />

podávat jen významným osobám a jen když o to budeš požádán, nesmíš tak činit komukoli<br />

bez rozlišování.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 119.5}<br />

Zwingli beze slova vyslechl poučení, poděkoval za čest, kterou mu prokázali povoláním<br />

na toto význačné místo, a potom začal vysvětlovat způsob, který by rád zavedl: „Kristův<br />

život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše,<br />

… budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať<br />

s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb.<br />

Svou službu zasvětím Boží slávě, chvále jeho jediného Syna, skutečné spáse duší a jejich<br />

vzdělávání v pravé víře.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) I když někteří kněží nesouhlasili s jeho<br />

plánem a pokoušeli se mu to rozmluvit, zůstal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá<br />

zavádět žádné nové způsoby, nýbrž starý způsob používaný církví v dřívějších<br />

dobách. {VDV 119.6}<br />

Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé začali přicházet na jeho kázání ve<br />

velkém počtu. Mezi jeho posluchači byli i mnozí z těch, kteří už dávno přestali chodit na<br />

bohoslužby. Zwingli začínal svá kázání tím, že otevřel evangelium a pak četl a vysvětloval<br />

svým posluchačům inspirovaný záznam života, učení a smrti Ježíše Krista. Podobně jako v<br />

Einsiedelnu představoval i zde Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt<br />

jako jedinou dokonalou oběť. Prohlašoval: „Chci vás přivést ke Kristu, k pravému zdroji<br />

záchrany.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se shromažďovali lidé všech vrstev,<br />

od veřejných činitelů a učenců po řemeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali<br />

jeho slovům. Zwingli nejen představoval nabídku nezaslouženého spasení, ale také<br />

nebojácně káral zlořády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po návratu z chrámu chválili<br />

Boha. Říkali: „Tento muž je kazatelem pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z<br />

téhle egyptské temnoty.“ (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) {VDV 120.1}<br />

104

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!