Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Fridrich sám dlouho nevěděl, kam byl Luther odveden. Toto utajení mělo svůj smysl; pokud
kurfiřt nevěděl, kde se Luther zdržuje, nemohl nic vyzradit. Stačilo mu ujištění, že je
reformátor v bezpečí. {VDV 114.3}
Minulo jaro, uplynulo léto a podzim, přišla zima a Luther stále zůstával ve vězení.
Aleander a jeho přívrženci jásali, domnívali se, že „světlo evangelia“ brzy zhasne. Místo
toho však reformátor doplňoval svou lampu ze „zásobárny pravdy“ a její světlo mohlo
zanedlouho zazářit ještě jasněji. {VDV 114.4}
V bezpečí a přátelském ovzduší na Wartburku Luther po nějakou dobu odpočíval po
předchozím vypětí z dlouhých zápasů. Avšak v klidu a odpočinku nemohl najít uspokojení
natrvalo. Byl navyklý na život plný činorodosti a tuhých zápasů, proto těžce snášel
nečinnost. Ve dnech osamělosti mu vyvstával před očima stav církve a Luther zoufale volal:
„Běda! Není nikoho, kdo by se v těchto dnech Božího hněvu postavil jako zeď před Pánem
a zachránil Izraele!“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 2) Znovu se v myšlenkách zabýval sám sebou a
začal se obávat, že by mohl být obviněn ze zbabělosti, protože utekl z boje. Vyčítal si
lhostejnost a pohodlnost. Přitom však v té době vykonal za den více práce, než se zdálo, že
může jeden člověk vykonat. Jeho pero nezahálelo. Lutherovy nepřátele, kteří si namlouvali,
že byl umlčen, to ovšem vyvedlo z míry, když dostali jasný důkaz, že v činnosti neustává.
Po celém Německu se šířilo mnoho traktátů pocházejících z jeho pera. Prokázal také
neobyčejně důležitou službu svým krajanům, když přeložil do němčiny Nový zákon. Ze
svého skalnatého Patmosu bez přestání téměř celý rok hlásal evangelium a káral hřích a
bludy své doby. {VDV 114.5}
Bůh ukryl svého služebníka z dějiště veřejného života nejen proto, aby ho zachránil před
hněvem jeho nepřátel nebo aby mu dopřál období klidu pro důležitou práci. Šlo o něco ještě
důležitějšího. V samotě a v ústraní horské pevnosti byl Luther odloučen od podpory světa a
chráněn před lidskou chválou. Tím byl uchráněn před pýchou a sebejistotou, které jsou tak
často plodem úspěchu. Utrpením a pokořováním byl připravován na to, aby znovu
zanedlouho bezpečně vystoupil do závratných výšin. {VDV 115.1}
Když se lidé těší svobodě, kterou jim přináší pravda, rádi oslavují ty, které Bůh vyvolil,
aby rozlomili okovy bludu a pověry. Satan se snaží odvrátit myšlení a city lidí od Boha a
zaměřit je na lidi. Vede je, aby uctívali nástroje, a zapomínali na „ruku“, která prozřetelně
všechno řídí. Náboženští vůdcové, kteří jsou oslavováni a ctěni lidmi, velmi často
zapomínají na svou závislost na Bohu a začínají spoléhat na sebe. Pak se snaží ovládat
myšlení a svědomí lidí, kteří jsou ochotni nechat se jimi vést, místo toho, aby hledali vedení
v Božím slovu. Právě tím se také často brání postupu reformního úsilí. Před takovým
nebezpečím chtěl Bůh ochránit reformaci. Přál si, aby toto dílo neslo pečeť Boha, nikoli
člověka. Lidé se dívali na Luthera jako na tlumočníka pravdy. Proto musel být odsunut do
ústraní, aby se pohled všech mohl zaměřit na věčného Původce pravdy. {VDV 115.2}
100