Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni Fridrich sám dlouho nevěděl, kam byl Luther odveden. Toto utajení mělo svůj smysl; pokud kurfiřt nevěděl, kde se Luther zdržuje, nemohl nic vyzradit. Stačilo mu ujištění, že je reformátor v bezpečí. {VDV 114.3} Minulo jaro, uplynulo léto a podzim, přišla zima a Luther stále zůstával ve vězení. Aleander a jeho přívrženci jásali, domnívali se, že „světlo evangelia“ brzy zhasne. Místo toho však reformátor doplňoval svou lampu ze „zásobárny pravdy“ a její světlo mohlo zanedlouho zazářit ještě jasněji. {VDV 114.4} V bezpečí a přátelském ovzduší na Wartburku Luther po nějakou dobu odpočíval po předchozím vypětí z dlouhých zápasů. Avšak v klidu a odpočinku nemohl najít uspokojení natrvalo. Byl navyklý na život plný činorodosti a tuhých zápasů, proto těžce snášel nečinnost. Ve dnech osamělosti mu vyvstával před očima stav církve a Luther zoufale volal: „Běda! Není nikoho, kdo by se v těchto dnech Božího hněvu postavil jako zeď před Pánem a zachránil Izraele!“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 2) Znovu se v myšlenkách zabýval sám sebou a začal se obávat, že by mohl být obviněn ze zbabělosti, protože utekl z boje. Vyčítal si lhostejnost a pohodlnost. Přitom však v té době vykonal za den více práce, než se zdálo, že může jeden člověk vykonat. Jeho pero nezahálelo. Lutherovy nepřátele, kteří si namlouvali, že byl umlčen, to ovšem vyvedlo z míry, když dostali jasný důkaz, že v činnosti neustává. Po celém Německu se šířilo mnoho traktátů pocházejících z jeho pera. Prokázal také neobyčejně důležitou službu svým krajanům, když přeložil do němčiny Nový zákon. Ze svého skalnatého Patmosu bez přestání téměř celý rok hlásal evangelium a káral hřích a bludy své doby. {VDV 114.5} Bůh ukryl svého služebníka z dějiště veřejného života nejen proto, aby ho zachránil před hněvem jeho nepřátel nebo aby mu dopřál období klidu pro důležitou práci. Šlo o něco ještě důležitějšího. V samotě a v ústraní horské pevnosti byl Luther odloučen od podpory světa a chráněn před lidskou chválou. Tím byl uchráněn před pýchou a sebejistotou, které jsou tak často plodem úspěchu. Utrpením a pokořováním byl připravován na to, aby znovu zanedlouho bezpečně vystoupil do závratných výšin. {VDV 115.1} Když se lidé těší svobodě, kterou jim přináší pravda, rádi oslavují ty, které Bůh vyvolil, aby rozlomili okovy bludu a pověry. Satan se snaží odvrátit myšlení a city lidí od Boha a zaměřit je na lidi. Vede je, aby uctívali nástroje, a zapomínali na „ruku“, která prozřetelně všechno řídí. Náboženští vůdcové, kteří jsou oslavováni a ctěni lidmi, velmi často zapomínají na svou závislost na Bohu a začínají spoléhat na sebe. Pak se snaží ovládat myšlení a svědomí lidí, kteří jsou ochotni nechat se jimi vést, místo toho, aby hledali vedení v Božím slovu. Právě tím se také často brání postupu reformního úsilí. Před takovým nebezpečím chtěl Bůh ochránit reformaci. Přál si, aby toto dílo neslo pečeť Boha, nikoli člověka. Lidé se dívali na Luthera jako na tlumočníka pravdy. Proto musel být odsunut do ústraní, aby se pohled všech mohl zaměřit na věčného Původce pravdy. {VDV 115.2} 100

Cirkevni a Státní Militantni 9. Kapitola — Reformace ve Švýcarsku Bůh vybíral pro reformaci církve své nástroje stejným způsobem jako při počátečním budování církve: pominul velikány světa, muže bohaté a mocné, kteří byli navyklí přijímat chválu a pocty jako vůdcové lidu. Jejich pýcha, sebejistota a pocit nadřazenosti byly překážkou, jež Bohu nedovolila přetvořit je v bytosti schopné soucitu s bližními, v lidi, kteří se stanou spolupracovníky pokorného Ježíše z Nazareta. Pozvání: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“ (Matouš 4,19) dostali prostí, nevzdělaní galilejští rybáři. Byli to skromní a učenliví následovníci. Čím méně je ovlivnilo tehdejší falešné učení, tím lépe je mohl Kristus vyučit a vychovat pro svou službu. Podobně tomu bylo i v době velké reformace. Hlavní představitelé reformace pocházeli ze skromných poměrů; nezakládali si na svém postavení, nepodléhali vlivu fanatismu a klerikalismu. Bůh záměrně používá skromné nástroje k uskutečnění velkých cílů. Pak lidé neoslavují člověka, ale Pána, který působí, že lidé chtějí a konají to, co si přeje on. {VDV 116.1} Jen několik týdnů poté, co se v nuzném hornickém domku v Sasku narodil Martin Luther, spatřil světlo světa Ulrich Zwingli; narodil se jako syn pastevce obývajícího prostou chatrč v Alpách. Výchova a prostředí, v němž Ulrich jako dítě vyrůstal, mu byly dobrou průpravou pro budoucí poslání. Život uprostřed krásné a vznešené přírody ho vedl k vědomí Boží velikosti, moci a svrchovanosti. Vyprávění o statečných činech, které se odehrály v jeho rodných horách, rozněcovala jeho mladické touhy. Zbožná babička mu vyprávěla několik krásných biblických příběhů, které vybrala ze spousty církevních legend a pověstí. Dychtivě naslouchal vyprávění o velkých činech patriarchů a proroků, o pastýřích, kteří pásli svá stáda na pahorcích Palestiny, kde k nim mluvili andělé, o dítěti z Betléma a o muži Golgoty. {VDV 116.2} Také otec Zwingliho — podobně jako Lutherův otec — chtěl dát svému synkovi vzdělání, a proto musel chlapec záhy opustit rodné údolí. Rychlý rozvoj jeho intelektu vyústil brzy v otázku: kde najít učitele, kteří by ho mohli něčemu naučit. Ve třinácti letech odešel do Bernu, kde byla tehdy nejlepší škola ve Švýcarsku. Tady na něj však číhalo nebezpečí, jež mohlo ohrozit celý jeho budoucí život; mniši totiž vyvinuli značné úsilí, aby ho zlákali ke vstupu do kláštera. Dominikáni a františkáni soupeřili o všeobecnou oblibu — snažili se lidi přilákat honosně zdobenými kostely, okázalými obřady, prostřednictvím slavných ostatků svatých a zázračných obrazů. {VDV 116.3} Bernští dominikáni pochopili, že když získají tohoto mladého nadaného studenta, přinese jim to užitek a přispěje to k jejich slávě. Jeho mládí, jeho vrozené řečnické a spisovatelské schopnosti, jeho hudební a básnické nadání by byly pro lidi větším magnetem než všechna okázalost a nádhera. Díky zvýšené návštěvnosti jejich obřadů by se pak znásobily i příjmy řádu. Různými úskoky a lichotkami se pokoušeli Zwingliho zlákat, aby vstoupil do jejich kláštera. Luther se jako student pohřbil do klášterní kobky a zůstal by pro svět ztracen, 101

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Fridrich sám dlouho nevěděl, kam byl Luther odveden. Toto utajení mělo svůj smysl; pokud<br />

kurfiřt nevěděl, kde se Luther zdržuje, nemohl nic vyzradit. Stačilo mu ujištění, že je<br />

reformátor v bezpečí. {VDV 114.3}<br />

Minulo jaro, uplynulo léto a podzim, přišla zima a Luther stále zůstával ve vězení.<br />

Aleander a jeho přívrženci jásali, domnívali se, že „světlo evangelia“ brzy zhasne. Místo<br />

toho však reformátor doplňoval svou lampu ze „zásobárny pravdy“ a její světlo mohlo<br />

zanedlouho zazářit ještě jasněji. {VDV 114.4}<br />

V bezpečí a přátelském ovzduší na Wartburku Luther po nějakou dobu odpočíval po<br />

předchozím vypětí z dlouhých zápasů. Avšak v klidu a odpočinku nemohl najít uspokojení<br />

natrvalo. Byl navyklý na život plný činorodosti a tuhých zápasů, proto těžce snášel<br />

nečinnost. Ve dnech osamělosti mu vyvstával před očima stav církve a Luther zoufale volal:<br />

„Běda! Není nikoho, kdo by se v těchto dnech Božího hněvu postavil jako zeď před Pánem<br />

a zachránil Izraele!“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 2) Znovu se v myšlenkách zabýval sám sebou a<br />

začal se obávat, že by mohl být obviněn ze zbabělosti, protože utekl z boje. Vyčítal si<br />

lhostejnost a pohodlnost. Přitom však v té době vykonal za den více práce, než se zdálo, že<br />

může jeden člověk vykonat. Jeho pero nezahálelo. Lutherovy nepřátele, kteří si namlouvali,<br />

že byl umlčen, to ovšem vyvedlo z míry, když dostali jasný důkaz, že v činnosti neustává.<br />

Po celém Německu se šířilo mnoho traktátů pocházejících z jeho pera. Prokázal také<br />

neobyčejně důležitou službu svým krajanům, když přeložil do němčiny Nový zákon. Ze<br />

svého skalnatého Patmosu bez přestání téměř celý rok hlásal evangelium a káral hřích a<br />

bludy své doby. {VDV 114.5}<br />

Bůh ukryl svého služebníka z dějiště veřejného života nejen proto, aby ho zachránil před<br />

hněvem jeho nepřátel nebo aby mu dopřál období klidu pro důležitou práci. Šlo o něco ještě<br />

důležitějšího. V samotě a v ústraní horské pevnosti byl Luther odloučen od podpory světa a<br />

chráněn před lidskou chválou. Tím byl uchráněn před pýchou a sebejistotou, které jsou tak<br />

často plodem úspěchu. Utrpením a pokořováním byl připravován na to, aby znovu<br />

zanedlouho bezpečně vystoupil do závratných výšin. {VDV 115.1}<br />

Když se lidé těší svobodě, kterou jim přináší pravda, rádi oslavují ty, které Bůh vyvolil,<br />

aby rozlomili okovy bludu a pověry. Satan se snaží odvrátit myšlení a city lidí od Boha a<br />

zaměřit je na lidi. Vede je, aby uctívali nástroje, a zapomínali na „ruku“, která prozřetelně<br />

všechno řídí. Náboženští vůdcové, kteří jsou oslavováni a ctěni lidmi, velmi často<br />

zapomínají na svou závislost na Bohu a začínají spoléhat na sebe. Pak se snaží ovládat<br />

myšlení a svědomí lidí, kteří jsou ochotni nechat se jimi vést, místo toho, aby hledali vedení<br />

v Božím slovu. Právě tím se také často brání postupu reformního úsilí. Před takovým<br />

nebezpečím chtěl Bůh ochránit reformaci. Přál si, aby toto dílo neslo pečeť Boha, nikoli<br />

člověka. Lidé se dívali na Luthera jako na tlumočníka pravdy. Proto musel být odsunut do<br />

ústraní, aby se pohled všech mohl zaměřit na věčného Původce pravdy. {VDV 115.2}<br />

100

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!