Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni klidem. V jeho slovech nebylo cítit emoce, nebyla v nich pýcha ani přetvářka. Přestal myslet na sebe i na vrchnost, před kterou stojí, a cítil jen, že je v přítomnosti někoho, kdo je nekonečně větší než papež, preláti, králové a císaři. Lutherovými ústy promluvil Kristus tak mocně a důstojně, že v té chvíli naplnila jak přátele, tak nepřátele posvátná úcta a úžas. Na sněmu byl přítomen Duch svatý, který zapůsobil na srdce nejvyšších mužů říše. Některá z knížat odvážně uznala, že Lutherova věc je spravedlivá. Mnozí byli přesvědčeni, kde je pravda, někteří na to však brzy zapomněli. Byla tam i skupina lidí, kteří tehdy neprojevili své přesvědčení, ale později sami Písmo studovali a stali se neohroženými přívrženci reformace. {VDV 110.3} Kurfiřt Fridrich očekával Lutherovo vystoupení před sněmem v úzkosti a obavách; jeho projev pak na něj ovšem hluboce zapůsobil. Byl na Luthera pyšný, líbila se mu jeho odvaha, pevnost a duchapřítomnost a rozhodl se, že ho bude bránit ještě důrazněji. Poznal rozdíl mezi oběma stranami. Pochopil, že moc Boží pravdy porazila moudrost papežů, králů a prelátů. Papežství utrpělo porážku, kterou bude cítit mezi všemi národy a ve všech dobách. {VDV 110.4} Když papežský legát poznal, jaký účinek měla Lutherova řeč, zmocnily se ho ještě větší obavy o osud Říma a rozhodl se zničit Luthera stůj co stůj; byl připraven využít k tomu všech dostupných prostředků. Vynaložil všechnu svoji pověstnou výřečnost a diplomatický um, aby mladičkého císaře přesvědčil, jak bláhové a riskantní by bylo obětovat pro věc bezvýznamného mnicha přátelství a podporu mocného papeže. {VDV 110.5} Luther prohlášen za „kacíře“ Jeho slova se neminula účinkem. Den po Lutherově projevu předložil císař Karel sněmu poselství, v němž oznámil své odhodlání pokračovat v politice svých předchůdců — zachovávat a chránit křesťanství. Protože Luther odmítl zříci se svých „bludů“, budou použita nejpřísnější opatření proti němu a proti kacířství, které učil. „Prostý mnich, svedený svou vlastní pošetilostí, se postavil proti křesťanské víře. Abych zadržel šíření takové bezbožnosti, obětuji své království, své poklady, své přátele, své tělo, svou krev, svou duši i svůj život. Hodlám propustit Martina Luthera z úřadu a zakázat mu, aby vyvolával v zemi zmatky a nepokoj. Zakročím pak proti němu a proti jeho přívržencům jako proti zatvrzelým kacířům. Exkomunikuji je, dám je do klatby, abych je vyhubil. Vyzývám příslušníky stavů, aby jednali jako věrní křesťané.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9) Přesto císař prohlásil, že Lutherův ochranný list musí být nadále respektován a že — než budou proti němu zahájena opatření — musí mu být dovoleno vrátit se bezpečně domů. {VDV 110.6} Členové sněmu zastávali protichůdné názory. Vyslanci a zástupci papeže znovu požadovali, aby nebyl brán ohled na ochranný list. Prohlašovali: „Jeho popel by měl být vhozen do Rýna, jako byl do něho vhozen před sto lety popel Jana Husa.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9) Ale němečtí šlechtici, ač sami byli na papežově straně a se svým nepřátelstvím vůči Lutherovi se nijak netajili, nesouhlasili s porušením veřejné záruky, která by poskvrnila 96
Cirkevni a Státní Militantni čest národa. Připomínali pohromy, které přišly po Husově smrti, a prohlásili, že se neodváží přivolat na Německo a na hlavu svého mladičkého císaře podobné hrůzy. {VDV 111.1} Císař Karel na ten proradný návrh reagoval slovy: „I kdyby čest a víra vymizely z celého světa, musí trvale zůstat v srdcích knížat.“ (D’Aubigné, sv. 7. kap. 9) Když pak na něho nejzarytější Lutherovi odpůrci znovu naléhali, aby s Lutherem naložil tak, jako Zikmund naložil s Husem, totiž aby ho vydal do rukou církve, vzpomněl si na výjev, kdy Hus na sněmu veřejně poukázal na své řetězy a připomněl císaři daný slib. A při této vzpomínce Karel V. prohlásil: „Nechtěl bych se červenat jako Zikmund.“ (Lenfant, díl 1, str. 422) {VDV 111.2} Karel vědomě odmítl pravdy hlásané Lutherem. „Jsem pevně odhodlán řídit se příkladem svých předků,“ napsal tento panovník (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9). Místo aby se vydal po cestě pravdy a spravedlnosti, rozhodl se neopustit vyšlapanou cestu zvyků. Protože tak jednali jeho předci, bude také on podporovat papežství s celou jeho krutostí a převráceností. To bylo jeho stanovisko; odmítl přijmout více „světla“, než přijali jeho otcové, a vzít na sebe jakoukoli další povinnost, než jaké na sebe vzali oni. {VDV 111.3} Také dnes mnoho lidí podobně lpí na zvycích a tradicích svých předků. Když jim Pán posílá další poznání, odmítají je přijmout s tím, že co nebylo odevzdáno jejich otcům, nepřijmou ani oni. Nejsme ve stejné situaci jako naši otcové, proto také nemáme stejné povinnosti a odpovědnost jako oni. Bůh neschvaluje takový přístup, kdy měříme své povinnosti příkladem otců, místo abychom sami studovali Boží slovo. Máme větší odpovědnost než naši předkové. Jsme odpovědni za světlo, které přijali oni a které nám předali jako dědictví, a jsme odpovědni také za světlo, které nám září z Božího slova nyní. {VDV 112.1} Nevěřícím Židům Kristus řekl: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ Jan 15,22. Stejná Boží moc oslovila prostřednictvím Luthera císaře a německá knížata. Když „zazářilo světlo“ z Božího slova, přesvědčoval Boží Duch mnohé členy sněmu naposled v jejich životě. Podobně jako před staletími Pilát dovolil, aby pýcha a touha po popularitě uzavřely jeho srdce pro Vykupitele světa, jako třesoucí se Felix kdysi vyzval posla pravdy: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat“ (Skutky 24,25), jako pyšný Agrippa kdysi přiznal: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem“ (Skutky 26,28), ale přesto odmítl Bohem seslané poselství, tak se nyní také Karel V. podřídil politickým tlakům a světské pýše a rozhodl se odmítnout „světlo pravdy“. {VDV 112.2} Zprávy o tom, co se proti Lutherovi chystá, se rychle roznesly a vyvolaly ve městě velký rozruch. Reformátor si získal mnoho přátel, kteří si dobře uvědomovali proradnost a krutost Říma vůči všem, kdo se odvážili odhalit jeho zkaženost. Tito přátelé si umínili, že Luther mu nesmí padnout za oběť. Stovky šlechticů se zavázaly, že ho budou chránit. Nebylo málo těch, kdo otevřeně označovali královo poselství za projev slabošské poddanosti moci Říma. 97
- Page 53 and 54: Cirkevni a Státní Militantni Kdy
- Page 55 and 56: Cirkevni a Státní Militantni Úč
- Page 57 and 58: Cirkevni a Státní Militantni mni
- Page 59 and 60: Cirkevni a Státní Militantni Mimo
- Page 61 and 62: Cirkevni a Státní Militantni s mo
- Page 63 and 64: Cirkevni a Státní Militantni 6. K
- Page 65 and 66: Cirkevni a Státní Militantni Hus
- Page 67 and 68: Cirkevni a Státní Militantni uval
- Page 69 and 70: Cirkevni a Státní Militantni pode
- Page 71 and 72: Cirkevni a Státní Militantni popr
- Page 73 and 74: Cirkevni a Státní Militantni Jero
- Page 75 and 76: Cirkevni a Státní Militantni sob
- Page 77 and 78: Cirkevni a Státní Militantni byl
- Page 79 and 80: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 81 and 82: Cirkevni a Státní Militantni vůb
- Page 83 and 84: Cirkevni a Státní Militantni lidi
- Page 85 and 86: Cirkevni a Státní Militantni Reak
- Page 87 and 88: Cirkevni a Státní Militantni Zpr
- Page 89 and 90: Cirkevni a Státní Militantni Do t
- Page 91 and 92: Cirkevni a Státní Militantni opor
- Page 93 and 94: Cirkevni a Státní Militantni 85
- Page 95 and 96: Cirkevni a Státní Militantni obá
- Page 97 and 98: Cirkevni a Státní Militantni Sně
- Page 99 and 100: Cirkevni a Státní Militantni toli
- Page 101 and 102: Cirkevni a Státní Militantni nad
- Page 103: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 107 and 108: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 109 and 110: Cirkevni a Státní Militantni 9. K
- Page 111 and 112: Cirkevni a Státní Militantni nena
- Page 113 and 114: Cirkevni a Státní Militantni Zpo
- Page 115 and 116: Cirkevni a Státní Militantni Vysl
- Page 117 and 118: Cirkevni a Státní Militantni uká
- Page 119 and 120: Cirkevni a Státní Militantni vyvo
- Page 121 and 122: Cirkevni a Státní Militantni vy a
- Page 123 and 124: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 125 and 126: Cirkevni a Státní Militantni Všu
- Page 127 and 128: Cirkevni a Státní Militantni je i
- Page 129 and 130: Cirkevni a Státní Militantni věd
- Page 131 and 132: Cirkevni a Státní Militantni Bož
- Page 133 and 134: Cirkevni a Státní Militantni „V
- Page 135 and 136: Cirkevni a Státní Militantni 12.
- Page 137 and 138: Cirkevni a Státní Militantni mír
- Page 139 and 140: Cirkevni a Státní Militantni rodi
- Page 141 and 142: Cirkevni a Státní Militantni jsme
- Page 143 and 144: Cirkevni a Státní Militantni Kalv
- Page 145 and 146: Cirkevni a Státní Militantni Čas
- Page 147 and 148: Cirkevni a Státní Militantni Své
- Page 149 and 150: Cirkevni a Státní Militantni nebe
- Page 151 and 152: Cirkevni a Státní Militantni 13.
- Page 153 and 154: Cirkevni a Státní Militantni kdy
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
čest národa. Připomínali pohromy, které přišly po Husově smrti, a prohlásili, že se neodváží<br />
přivolat na Německo a na hlavu svého mladičkého císaře podobné hrůzy. {VDV 111.1}<br />
Císař Karel na ten proradný návrh reagoval slovy: „I kdyby čest a víra vymizely z celého<br />
světa, musí trvale zůstat v srdcích knížat.“ (D’Aubigné, sv. 7. kap. 9) Když pak na něho<br />
nejzarytější Lutherovi odpůrci znovu naléhali, aby s Lutherem naložil tak, jako Zikmund<br />
naložil s Husem, totiž aby ho vydal do rukou církve, vzpomněl si na výjev, kdy Hus na<br />
sněmu veřejně poukázal na své řetězy a připomněl císaři daný slib. A při této vzpomínce<br />
Karel V. prohlásil: „Nechtěl bych se červenat jako Zikmund.“ (Lenfant, díl 1, str.<br />
422) {VDV 111.2}<br />
Karel vědomě odmítl pravdy hlásané Lutherem. „Jsem pevně odhodlán řídit se příkladem<br />
svých předků,“ napsal tento panovník (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9). Místo aby se vydal po<br />
cestě pravdy a spravedlnosti, rozhodl se neopustit vyšlapanou cestu zvyků. Protože tak<br />
jednali jeho předci, bude také on podporovat papežství s celou jeho krutostí a převráceností.<br />
To bylo jeho stanovisko; odmítl přijmout více „světla“, než přijali jeho otcové, a vzít na<br />
sebe jakoukoli další povinnost, než jaké na sebe vzali oni. {VDV 111.3}<br />
Také dnes mnoho lidí podobně lpí na zvycích a tradicích svých předků. Když jim Pán<br />
posílá další poznání, odmítají je přijmout s tím, že co nebylo odevzdáno jejich otcům,<br />
nepřijmou ani oni. Nejsme ve stejné situaci jako naši otcové, proto také nemáme stejné<br />
povinnosti a odpovědnost jako oni. Bůh neschvaluje takový přístup, kdy měříme své<br />
povinnosti příkladem otců, místo abychom sami studovali Boží slovo. Máme větší<br />
odpovědnost než naši předkové. Jsme odpovědni za světlo, které přijali oni a které nám<br />
předali jako dědictví, a jsme odpovědni také za světlo, které nám září z Božího slova<br />
nyní. {VDV 112.1}<br />
Nevěřícím Židům Kristus řekl: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez<br />
hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ Jan 15,22. Stejná Boží moc oslovila<br />
prostřednictvím Luthera císaře a německá knížata. Když „zazářilo světlo“ z Božího slova,<br />
přesvědčoval Boží Duch mnohé členy sněmu naposled v jejich životě. Podobně jako před<br />
staletími Pilát dovolil, aby pýcha a touha po popularitě uzavřely jeho srdce pro Vykupitele<br />
světa, jako třesoucí se Felix kdysi vyzval posla pravdy: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít<br />
čas, dám si tě zase zavolat“ (Skutky 24,25), jako pyšný Agrippa kdysi přiznal: „Málem bys<br />
mě přesvědčil, abych se stal křesťanem“ (Skutky 26,28), ale přesto odmítl Bohem seslané<br />
poselství, tak se nyní také Karel V. podřídil politickým tlakům a světské pýše a rozhodl se<br />
odmítnout „světlo pravdy“. {VDV 112.2}<br />
Zprávy o tom, co se proti Lutherovi chystá, se rychle roznesly a vyvolaly ve městě velký<br />
rozruch. Reformátor si získal mnoho přátel, kteří si dobře uvědomovali proradnost a krutost<br />
Říma vůči všem, kdo se odvážili odhalit jeho zkaženost. Tito přátelé si umínili, že Luther<br />
mu nesmí padnout za oběť. Stovky šlechticů se zavázaly, že ho budou chránit. Nebylo málo<br />
těch, kdo otevřeně označovali královo poselství za projev slabošské poddanosti moci Říma.<br />
97