Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni klidem. V jeho slovech nebylo cítit emoce, nebyla v nich pýcha ani přetvářka. Přestal myslet na sebe i na vrchnost, před kterou stojí, a cítil jen, že je v přítomnosti někoho, kdo je nekonečně větší než papež, preláti, králové a císaři. Lutherovými ústy promluvil Kristus tak mocně a důstojně, že v té chvíli naplnila jak přátele, tak nepřátele posvátná úcta a úžas. Na sněmu byl přítomen Duch svatý, který zapůsobil na srdce nejvyšších mužů říše. Některá z knížat odvážně uznala, že Lutherova věc je spravedlivá. Mnozí byli přesvědčeni, kde je pravda, někteří na to však brzy zapomněli. Byla tam i skupina lidí, kteří tehdy neprojevili své přesvědčení, ale později sami Písmo studovali a stali se neohroženými přívrženci reformace. {VDV 110.3} Kurfiřt Fridrich očekával Lutherovo vystoupení před sněmem v úzkosti a obavách; jeho projev pak na něj ovšem hluboce zapůsobil. Byl na Luthera pyšný, líbila se mu jeho odvaha, pevnost a duchapřítomnost a rozhodl se, že ho bude bránit ještě důrazněji. Poznal rozdíl mezi oběma stranami. Pochopil, že moc Boží pravdy porazila moudrost papežů, králů a prelátů. Papežství utrpělo porážku, kterou bude cítit mezi všemi národy a ve všech dobách. {VDV 110.4} Když papežský legát poznal, jaký účinek měla Lutherova řeč, zmocnily se ho ještě větší obavy o osud Říma a rozhodl se zničit Luthera stůj co stůj; byl připraven využít k tomu všech dostupných prostředků. Vynaložil všechnu svoji pověstnou výřečnost a diplomatický um, aby mladičkého císaře přesvědčil, jak bláhové a riskantní by bylo obětovat pro věc bezvýznamného mnicha přátelství a podporu mocného papeže. {VDV 110.5} Luther prohlášen za „kacíře“ Jeho slova se neminula účinkem. Den po Lutherově projevu předložil císař Karel sněmu poselství, v němž oznámil své odhodlání pokračovat v politice svých předchůdců — zachovávat a chránit křesťanství. Protože Luther odmítl zříci se svých „bludů“, budou použita nejpřísnější opatření proti němu a proti kacířství, které učil. „Prostý mnich, svedený svou vlastní pošetilostí, se postavil proti křesťanské víře. Abych zadržel šíření takové bezbožnosti, obětuji své království, své poklady, své přátele, své tělo, svou krev, svou duši i svůj život. Hodlám propustit Martina Luthera z úřadu a zakázat mu, aby vyvolával v zemi zmatky a nepokoj. Zakročím pak proti němu a proti jeho přívržencům jako proti zatvrzelým kacířům. Exkomunikuji je, dám je do klatby, abych je vyhubil. Vyzývám příslušníky stavů, aby jednali jako věrní křesťané.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9) Přesto císař prohlásil, že Lutherův ochranný list musí být nadále respektován a že — než budou proti němu zahájena opatření — musí mu být dovoleno vrátit se bezpečně domů. {VDV 110.6} Členové sněmu zastávali protichůdné názory. Vyslanci a zástupci papeže znovu požadovali, aby nebyl brán ohled na ochranný list. Prohlašovali: „Jeho popel by měl být vhozen do Rýna, jako byl do něho vhozen před sto lety popel Jana Husa.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9) Ale němečtí šlechtici, ač sami byli na papežově straně a se svým nepřátelstvím vůči Lutherovi se nijak netajili, nesouhlasili s porušením veřejné záruky, která by poskvrnila 96

Cirkevni a Státní Militantni čest národa. Připomínali pohromy, které přišly po Husově smrti, a prohlásili, že se neodváží přivolat na Německo a na hlavu svého mladičkého císaře podobné hrůzy. {VDV 111.1} Císař Karel na ten proradný návrh reagoval slovy: „I kdyby čest a víra vymizely z celého světa, musí trvale zůstat v srdcích knížat.“ (D’Aubigné, sv. 7. kap. 9) Když pak na něho nejzarytější Lutherovi odpůrci znovu naléhali, aby s Lutherem naložil tak, jako Zikmund naložil s Husem, totiž aby ho vydal do rukou církve, vzpomněl si na výjev, kdy Hus na sněmu veřejně poukázal na své řetězy a připomněl císaři daný slib. A při této vzpomínce Karel V. prohlásil: „Nechtěl bych se červenat jako Zikmund.“ (Lenfant, díl 1, str. 422) {VDV 111.2} Karel vědomě odmítl pravdy hlásané Lutherem. „Jsem pevně odhodlán řídit se příkladem svých předků,“ napsal tento panovník (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9). Místo aby se vydal po cestě pravdy a spravedlnosti, rozhodl se neopustit vyšlapanou cestu zvyků. Protože tak jednali jeho předci, bude také on podporovat papežství s celou jeho krutostí a převráceností. To bylo jeho stanovisko; odmítl přijmout více „světla“, než přijali jeho otcové, a vzít na sebe jakoukoli další povinnost, než jaké na sebe vzali oni. {VDV 111.3} Také dnes mnoho lidí podobně lpí na zvycích a tradicích svých předků. Když jim Pán posílá další poznání, odmítají je přijmout s tím, že co nebylo odevzdáno jejich otcům, nepřijmou ani oni. Nejsme ve stejné situaci jako naši otcové, proto také nemáme stejné povinnosti a odpovědnost jako oni. Bůh neschvaluje takový přístup, kdy měříme své povinnosti příkladem otců, místo abychom sami studovali Boží slovo. Máme větší odpovědnost než naši předkové. Jsme odpovědni za světlo, které přijali oni a které nám předali jako dědictví, a jsme odpovědni také za světlo, které nám září z Božího slova nyní. {VDV 112.1} Nevěřícím Židům Kristus řekl: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ Jan 15,22. Stejná Boží moc oslovila prostřednictvím Luthera císaře a německá knížata. Když „zazářilo světlo“ z Božího slova, přesvědčoval Boží Duch mnohé členy sněmu naposled v jejich životě. Podobně jako před staletími Pilát dovolil, aby pýcha a touha po popularitě uzavřely jeho srdce pro Vykupitele světa, jako třesoucí se Felix kdysi vyzval posla pravdy: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat“ (Skutky 24,25), jako pyšný Agrippa kdysi přiznal: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem“ (Skutky 26,28), ale přesto odmítl Bohem seslané poselství, tak se nyní také Karel V. podřídil politickým tlakům a světské pýše a rozhodl se odmítnout „světlo pravdy“. {VDV 112.2} Zprávy o tom, co se proti Lutherovi chystá, se rychle roznesly a vyvolaly ve městě velký rozruch. Reformátor si získal mnoho přátel, kteří si dobře uvědomovali proradnost a krutost Říma vůči všem, kdo se odvážili odhalit jeho zkaženost. Tito přátelé si umínili, že Luther mu nesmí padnout za oběť. Stovky šlechticů se zavázaly, že ho budou chránit. Nebylo málo těch, kdo otevřeně označovali královo poselství za projev slabošské poddanosti moci Říma. 97

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

klidem. V jeho slovech nebylo cítit emoce, nebyla v nich pýcha ani přetvářka. Přestal myslet<br />

na sebe i na vrchnost, před kterou stojí, a cítil jen, že je v přítomnosti někoho, kdo je<br />

nekonečně větší než papež, preláti, králové a císaři. Lutherovými ústy promluvil Kristus tak<br />

mocně a důstojně, že v té chvíli naplnila jak přátele, tak nepřátele posvátná úcta a úžas. Na<br />

sněmu byl přítomen Duch svatý, který zapůsobil na srdce nejvyšších mužů říše. Některá z<br />

knížat odvážně uznala, že Lutherova věc je spravedlivá. Mnozí byli přesvědčeni, kde je<br />

pravda, někteří na to však brzy zapomněli. Byla tam i skupina lidí, kteří tehdy neprojevili<br />

své přesvědčení, ale později sami Písmo studovali a stali se neohroženými přívrženci<br />

reformace. {VDV 110.3}<br />

Kurfiřt Fridrich očekával Lutherovo vystoupení před sněmem v úzkosti a obavách; jeho<br />

projev pak na něj ovšem hluboce zapůsobil. Byl na Luthera pyšný, líbila se mu jeho odvaha,<br />

pevnost a duchapřítomnost a rozhodl se, že ho bude bránit ještě důrazněji. Poznal rozdíl<br />

mezi oběma stranami. Pochopil, že moc Boží pravdy porazila moudrost papežů, králů a<br />

prelátů. Papežství utrpělo porážku, kterou bude cítit mezi všemi národy a ve všech<br />

dobách. {VDV 110.4}<br />

Když papežský legát poznal, jaký účinek měla Lutherova řeč, zmocnily se ho ještě větší<br />

obavy o osud Říma a rozhodl se zničit Luthera stůj co stůj; byl připraven využít k tomu<br />

všech dostupných prostředků. Vynaložil všechnu svoji pověstnou výřečnost a diplomatický<br />

um, aby mladičkého císaře přesvědčil, jak bláhové a riskantní by bylo obětovat pro věc<br />

bezvýznamného mnicha přátelství a podporu mocného papeže. {VDV 110.5}<br />

Luther prohlášen za „kacíře“<br />

Jeho slova se neminula účinkem. Den po Lutherově projevu předložil císař Karel sněmu<br />

poselství, v němž oznámil své odhodlání pokračovat v politice svých předchůdců —<br />

zachovávat a chránit křesťanství. Protože Luther odmítl zříci se svých „bludů“, budou<br />

použita nejpřísnější opatření proti němu a proti kacířství, které učil. „Prostý mnich, svedený<br />

svou vlastní pošetilostí, se postavil proti křesťanské víře. Abych zadržel šíření takové<br />

bezbožnosti, obětuji své království, své poklady, své přátele, své tělo, svou krev, svou duši i<br />

svůj život. Hodlám propustit Martina Luthera z úřadu a zakázat mu, aby vyvolával v zemi<br />

zmatky a nepokoj. Zakročím pak proti němu a proti jeho přívržencům jako proti zatvrzelým<br />

kacířům. Exkomunikuji je, dám je do klatby, abych je vyhubil. Vyzývám příslušníky stavů,<br />

aby jednali jako věrní křesťané.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 9) Přesto císař prohlásil, že<br />

Lutherův ochranný list musí být nadále respektován a že — než budou proti němu zahájena<br />

opatření — musí mu být dovoleno vrátit se bezpečně domů. {VDV 110.6}<br />

Členové sněmu zastávali protichůdné názory. Vyslanci a zástupci papeže znovu<br />

požadovali, aby nebyl brán ohled na ochranný list. Prohlašovali: „Jeho popel by měl být<br />

vhozen do Rýna, jako byl do něho vhozen před sto lety popel Jana Husa.“ (D’Aubigné, sv.<br />

7, kap. 9) Ale němečtí šlechtici, ač sami byli na papežově straně a se svým nepřátelstvím<br />

vůči Lutherovi se nijak netajili, nesouhlasili s porušením veřejné záruky, která by poskvrnila<br />

96

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!