KNIHKUPEC 17

knihkupec 

ÚNOR2023 

LÉNA BRAUNER: 

MUŽ A ŽENA 

SE MAJÍ DOPLŇOVAT 

JANA PLODKOVÁ: 

ZTROSKOTAT NA 

OPUŠTĚNÉM OSTROVĚ 

MĚ NELÁKÁ 

LADISLAV KUŽELA: 

ZDRAVÍ MÁME VE 

SVÝCH RUKÁCH 

KNIŽNÍ RADY 

A TIPY 

PŘEHLED 

NOVINEK 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

Jo Nesbø 

9 772787 925005 > 

Chci napsat dokonalou 

detektivku 

RECENZE 

foto: Jaroslav Fikota

ILUSTROVAL 

MARTIN 

AUGUSTÍN 

KOUPÍTE 

U SVÉHO 

KNIHKUPCE 

Kytice je nejproslulejším dílem českého spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena. Poprvé byla vydána v roce 1853 

pod nezkráceným názvem Kytice z pověstí národních. Pozoruhodná sbírka třinácti skladeb inspirovaných lidovou 

slovesností poukazuje na hodnotu mezilidských vztahů. Erben v ní věnuje velkou pozornost ženám, povětšinou matkám, 

neboť podle jeho názoru je nejzákladnějším lidským vztahem pouto mezi matkou a dítětem. 

Výjimečně propracovaným, citlivým a jemným stylem doprovodil toto vydání svými ilustracemi výtvarník 

Martin Augustín. Po předchozí práci na vydání neméně slavného díla, jakým je Máj K. H. Máchy, byl osloven ke spolupráci 

i na tomto vydání Kytice. Spojení těchto dvou děl osobou výtvarníka je symbolické a stává se trvalou připomínkou 

obrozenectví obou českých velikánů. 

Vychází také v EXKLUZIVNÍ LIMITOVANÉ VERZI. Ta je ručně vázaná v břidlicově šedé kůži a do obálky je citlivě zasazen křišťálový květ. 

Limitované vydání koupíte pouze na www.rosier.cz

Editorial 

3 

EDITORIAL 

Vážení čtenáři, 

dovolte, abych vás přivítal na stránkách prvního 

letošního magazínu. Rád bych vám všem popřál úspěšný 

a spokojený rok prožitý ve zdraví a míru. Sny a vzpomínky 

nám nikdo nevezme, a proto si za české nakladatele ze 

všeho nejvíc přeji, aby se knížky trvale usídlily alespoň 

v jednom z těchto abstraktních prostorů a stále vás, 

čtenáře, inspirovaly a ponoukaly k nákupu nových knížek, 

ať už jste milovníky jakéhokoliv žánru. Aby vám je ze snů 

ani ze vzpomínek nic nevytlačilo. 

Čas od času zde žehrám na nepříznivé podmínky, na 

ceny papíru a energií, na překážky, které musí všichni 

účastníci knižního průmyslu překonávat. Dnes žehrat 

nebudu, a ne že by nebylo na co. Otočím to a postavím 

trochu obráceně. Chtěl bych společně s vámi tyto vlivy 

překonat vzájemným slibem. Za nakladatele, se kterými 

jsem to předem konzultoval, slibuji, že budeme vydávat 

natolik zajímavé knihy, abyste vy mohli slíbit, že si je 

budete kupovat. Vím, že nebudu lhát, protože vy, stejně 

jako já a ostatní čtenáři vědí, že (dovolím si citovat Julia 

Zeyera): „Dům bez knih je jako tělo bez duše.“ 

Tento slib považuji za oboustranně uzavřený a vězte, 

že nyní jdu od psacího stolu rovnou do Kongresového 

centra v Praze, kde na mě čekají ostatní. S radostí jim 

řeknu, že jste na to kývli. 

Děkuji za vaši přízeň a dobrý rok všem! 

Za celou redakci 

Zdeněk Novák 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 

280, 250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, 

červenec+srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR 

Časopis byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. ISSN 

9-772787-925005. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

ROZHOVOR 

Jo Nesbø: 

Chci napsat 

dokonalou 

detektivku 

text: Vavřinec Fiala 

foto: Jaroslav Fikota 

Král severských detektivek Jo Nesbø přijel v říjnu 

loňského roku do Prahy představit svou sbírku 

povídek Krysí ostrov a jiné povídky. A my si s ním 

u té příležitosti popovídali. O povídkách, o Praze 

i o tom, jak to dopadne s Harry Holem… 

KNIHA ZLIN, 449 Kč, již vyšlo 

Každá vaše kniha se dostala na žebříček 

bestsellerů. Neomrzelo vás to 

ještě? 

Určitě to neberu jako samozřejmost. 

Úspěch bývá krátkodobý, takže mám 

radost, že se moje knihy i po tolika 

letech prodávají v Norsku i v zahraničí. 

Ale nutno dodat, že nepíšu proto, abych 

byl populární. Těší mě to, ale i kdybych 

psal jenom pro malý zlomek mého současného 

publika, psal bych pořád stejně. 

A psát budu, i když už mé knihy nikdo 

číst nebude. 

Jste spisovatel už přes dvacet let. 

Máte něco jako šablonu pro detektivky 

s Harry Holem? 

Nikdy jsem při psaní nic takového nepoužil. 

Spíš bych to přirovnal ke skládání 

hudby: máte melodie nebo rytmus, 

které se začnou opakovat, ale jako autor 

si toho vůbec nevšimnete. Používám při 

psaní spíš instinkt, než že bych si říkal, 

počkat, teď bych to měl změnit. Nemám 

ambice být jako David Bowie, abych se 

s každým novým dílem úplně změnil. 

A jaké máte tedy ambice? Co vás nutí 

každý den sednout k počítači a psát? 

Mým snem je napsat dokonalou detektivku. 

Nebo aspoň dokonalou větu. 

(smích) A pokud kvůli tomu budu muset 

celý život psát podobné příběhy a opakovat 

stejná témata, tak budiž. 

Nicméně teď se pojďme bavit o vaší 

nejnovější knize Krysí ostrov a jiné 

povídky. Pokud se nepletu, je to vaše 

první sbírka povídek… 

Moc lidí to neví, ale já vlastně už někdy 

v roce 2000 jednu nebo dvě povídkové 

sbírky vydal. To bylo ještě předtím, než se 

moje knihy začaly překládat do celého 

světa, takže jsou trochu pozapomenuté... 

A jaký je váš vztah k povídkám? Píšou 

se vám líp, nebo hůř než klasické 

romány? 

To je jako byste se mě zeptal, jestli radši 

spím, nebo jím. Mám rád oboje! (smích) 

Popravdě v tom zase takový rozdíl nevidím. 

Maximálně v tom, kolik času nad 

jedním kouskem strávím.

Nicméně určitě se shodneme na tom, 

že žánrově je Krysí ostrov trochu jinde 

než vaše detektivky s Harry Holem. 

Čtenáři tady najdou dystopii, sci-fi 

i příběh ze světa po apokalypse… 

Inspirovala vás při psaní pandemie? 

Těžko říct, co konkrétně mě inspirovalo. 

Ale samozřejmě to, co se děje ve vašem 

životě, vás při psaní ovlivní. Řekl bych, že 

zrovna k tomu sci-fi mě nevedla ani tak 

pandemie jako spíš to, že jsem v mládí 

opravdu hodně hltal skvělé vědeckofantastické 

knihy Raye Bradburyho. Bylo jen 

otázkou času, kdy se to někde projeví. 

5 

Když už jsme nakousli pandemii, 

musím se zeptat. Bavil jsem se 

s několika autory, kteří říkali, že si 

těch dlouhých lockdownů vlastně ani 

nevšimli, protože většinu času stejně 

tráví o samotě u svého počítače. Měl 

jste to taky tak? 

No, mně se nejlíp píše v kavárně, kde je 

trochu ruch. Tam jsem během lockdownu 

chodit nemohl, takže jsem místo 

toho musel psát doma. Navíc jsem 

měl naplánované nějaké cesty, které 

jsme samozřejmě museli zrušit. Ale to 

všechno je nic ve srovnání s tím, nakolik 

pandemie ovlivnila životy lidí, kteří třeba 

přišli o práci a zůstali v malém bytě se 

třemi dětmi. Takže koronavirus můj život 

nepřevrátil naruby, ale rozhodně ho 

změnil. 

Vaše sbírka Krysí ostrov a jiné povídky 

se odehrává na různých místech po 

celém světě. V Řecku, ve Španělsku, 

v Africe i Americe. Navštívil jste 

všechna místa, o kterých jste psal, 

nebo to je jen vaše představivost? 

I díky cestám za svými čtenáři jsem už 

procestoval velkou část světa, takže 

na všech místech, o kterých v Krysím 

ostrově píšu, jsem byl. Možná vás pobaví, 

že jednou jedinkrát jsem psal příběh 

zasazený do města, které jsem do té 

doby ještě nenavštívil – a to byla Praha 

v Pentagramu (smích). Vždycky jsem se 

kvůli tomu cítil provinile, protože mi to 

přišlo jako podvádění. I když jsem koukal 

na všemožná videa na YouTube a četl 

jsem o Praze spoustu knih, tak jsem 

vaše hlavní město navštívil až o pár let 

později. 

Každopádně od té doby jste nás 

navštívil už aspoň třikrát. Připadáte si 

už v Praze jako doma? 

Skoro ano (smích). Ale abych byl 

schopný napsat plnohodnotný román 

zasazený do Prahy, asi bych tam musel 

strávit trochu víc času a nasát atmosféru 

a jazyk. Jazyk je hrozně důležitý 

pro pochopení smyslu pro humor 

a životního stylu obyvatel. A víte, co mi 

ještě pomáhá? Ať už přijedu do jakéhokoliv 

města, moje první otázka vždycky 

zní: kde je ta špatná čtvrť? A kde tady 

žijí pracháči? Chci vidět oboje a porovnat 

si ten rozdíl. Z toho taky vyčtete 

spoustu věcí. 

Všiml jste si při svých cestách, že by 

se fanoušci z různých zemí lišili? Jsou 

třeba čeští čtenáři Joa Nesbøho jiní 

než ti ve Španělsku? 

Částečně mezi nimi určitě kulturní 

rozdíly jsou, na jihu jsou temperamentnější, 

ale zajímavé je, že čtenáři z celého 

světa se na besedách ptají víceméně na 

to samé jako v Norsku. Coby příslušníci 

západní civilizace máme stejný kulturní 

základ, co se týče literatury, hudby 

nebo filmů. Když jsem úplně poprvé 

navštívil Spojené státy, překvapilo mě, 

že jsem nebyl z ničeho vůbec překvapený. 

Bylo to přesně takové, jak jsem 

si to díky všem těm filmům a knihám 

představoval. 

Však i knihy v knihkupectví jsou 

často stejné… 

V květnu letošního roku se můžeme těšit na třináctý román bestsellerové 

série s Harrym Holem, který bude mít název Zatmění. 

Přesně tak. Jsme součástí společnosti, 

která už vlastně ani nemá hranice. 

Vtipné je, že na začátku své spisovatelské 

kariéry jsem se bál, že moje 

knihy s Harry Holem, které se odehrávají 

v Oslu, nebudou zajímat nikoho 

mimo Oslo, natož za hranicemi Norska 

(smích)! Ale zdá se, že čím lokálněji 

píšete, tím je to mezinárodnější. Všichni 

čtenáři napříč kontinenty umí používat 

představivost. Dokážou si ve své mysli 

vytvořit vlastní Oslo a vlastního Harryho 

Holea. 

Jak už jsme zmínili, Krysí ostrov a jiné 

povídky se od vašich knih s Harry 

Holem hodně liší. Působí to skoro až 

jako experiment. Je tohle něco, co jste 

si po všech těch drsných detektivkách 

chtěl napsat pro radost? 

Všechno, co píšu, píšu pro radost. Mám 

štěstí, že se nemusím podbízet čtenářskému 

vkusu, abych zaplatil nájem. Zdá 

se, že moje knihy baví velkou skupinu 

čtenářů tak nějak přirozeně. Když jsem 

oznámil svému redaktorovi, že chci 

napsat sbírku povídek, řekl mi, že jsou 

spokojení, když já jsem spokojený. 

Samozřejmě mám radost, když se ty 

knihy prodávají, ale já to nedělám kvůli 

počtu prodaných výtisků, ale proto, že 

chci vyprávět o něčem, co mi přijde 

zajímavé. A pokud to přijde zajímavé 

i dalším lidem, tím líp. 

Četl jsem, že Agatha Christie napsala 

poslední Poirotův případ asi třicet let 

předtím, než vyšel, a zavřela ho do 

sejfu. Máte to stejně? Víte dopředu, 

jak to s Harry Holem dopadne? 

Napsané to celé rozhodně není, ale 

mám pár poznámek. Zbytek je zavřený 

– ne v sejfu, ale v mé hlavě. Ten úplný 

závěr jsem už vymyslel během psaní 

třetího dílu. 

Můžete alespoň prozradit, kolik bude 

mít série s Harry Holem dílů? 

Rád bych, ale sám nevím, kolik jich celkem 

bude. (smích) Samozřejmě mám 

nějaké nápady, směr, kudy se série bude 

ubírat, ale to vám zatím neprozradím.

6 

FENOMÉN 

Ready 

Player: 

text: Vavřinec Fiala 

foto: © Dan Winters Photography 

Příběh, který nadchl nejen geeky 

Ernest Cline vždycky miloval 

videohry a filmy z osmdesátých 

let. Vystavěl kolem nich 

zápletku svého románu 

a Ready Player One nadchlo 

celý svět. Steven Spielberg 

podle tohoto bestselleru 

dokonce natočil úspěšný film. 

A fanoušci videoher (ale nejen 

oni) jásají – česky totiž právě 

vyšlo Ready Player Two! 

Začal psát knihu, kterou pojmenoval 

Ready Player One. Tedy „hráči jedna, 

připrav se“ podle úvodní hlášky her jeho 

mládí. 

Odehrává se v roce 2045, kdy je Země 

přelidněná, zpustošená klimatickou krizí, 

a lidé z ponuré každodenní reality utíkají 

do virtuálního světa zvaného OASIS. 

Právě tam tvůrce této virtuální reality 

před svou smrtí ukryl veškeré své dědictví 

v hodnotě mnoha set miliard dolarů. 

Po majetku prahnou jak mocné korporace, 

tak obyčejní snílci. A když Wade 

Watts, kluk z chudé čtvrti, rozluští první 

hádanku, hon na poklad začíná! 

čtenáře knihy, tak samotného autora. 

Jak už bylo řečeno, právě jeho filmy jako 

E. T. Mimozemšťan, Čelisti nebo Indiana 

Jones totiž Ernesta Clinea při psaní hojně 

inspirovaly. Nutno dodat, že Spielberg 

zápletku filmu výrazně upravil, takže 

pokud se vám líbila kniha, můžete se 

podívat na film a pořád být překvapeni. 

Pokračování Ready Player Two česky 

vyšlo na začátku roku. Opět se zde 

setkáváme se starým známým Wadem 

Wattsem z jedničky. Ten v hlubinách 

OASIS tentokrát najde tajný trezor 

s technologií, která by mohla změnit svět 

navždy! 

Bylo mu pět let, když do kin vtrhl první 

díl Star Wars. „Viděl jsem to asi šestkrát 

a ovlivnilo mě to navždy,” směje se 

Ernest Cline, autor bestsellerů Ready 

Player One a novinky Ready Player Two. 

Kromě Star Wars vyrůstal taky na Star 

Treku a samozřejmě ho neminuly blockbustery 

jako E. T. Mimozemšťan nebo 

Indiana Jones. Právě díky nim se stal filmovým 

scenáristou. Jenže v Hollywoodu 

si Ernest Cline uvědomil, že každodenní 

realita filmových tvůrců není zdaleka tak 

pohádková, jak se na stříbrném plátně 

může zdát. 

Napsal scénář k filmu Fanboys (česky 

Fanoušci, 2009), ale výslednou podobou 

filmu byl zklamán. „A tak jsem se 

rozhodl, že napíšu román, protože do něj 

vám na rozdíl od scénáře nekecá dvacet 

dalších lidí,” uvedl v jednom rozhovoru. 

„V románu má autor skutečně možnost 

napsat věci tak, jak chce. A ta svoboda 

při psaní bylo něco úžasného.” 

Ernest Cline do Ready Player One kromě 

své lásky k videohrám a filmům z 80. 

let přidal napínavou zápletku a řadu 

hádanek, nad kterými si potrápí mozek 

i čtenář. Vznikla tak originální kniha se 

stejnou mírou návykovosti jako počítačové 

hry. 

Ready Player One vyšlo v roce 2011 

a stalo se to, o čem sní každý spisovatel: 

kniha se stala okamžitým hitem. Práva 

se prodala do více než 20 zemí a filmová 

studia se předháněla, kdo zaplatí za 

filmovou licenci víc. 

Kniha zdaleka neoslovila jenom geeky. 

„Nemusíte mít vystudovanou archeologii, 

aby vás bavil Indiana Jones,” nechal 

se slyšet Ernest Cline. Za úspěchem 

Ready Player One stojí sympatický 

hrdina, který sám bojuje proti zákeřné 

korporaci, a zběsile ubíhající děj, který 

čtenáři nedopřeje chvilku klidu. 

Filmové adaptace se zhostil legendární 

režisér Steven Spielberg, což nadchlo jak 

Ready Player Two má s prvním dílem 

společný akcí nabitý děj, hromadu 

popkulturních narážek a to, že si při čtení 

připadáte, jako byste sledovali napínavý 

film. Zároveň se ale neubráníte nepříjemnému 

pocitu – je tohle skutečně 

budoucnost, která nás čeká? 

Jak totiž prohlásil režisér Steven 

Spielberg: „Ernest Cline je skutečný 

vizionář. Viděl budoucnost dřív, než si ji 

zbytek z nás vůbec dokázal představit.” 

Brrr! Znepokojivé! 

Laser, 459 Kč, již vyšlo

l judM ila u licK á 

Jákobův žebřík 

Román jedné z kandidátek na Nobelovu 

cenu se opírá o reálnou korespondenci 

autorčiných prarodičů a vyšetřovací spis jejího 

nespravedlivě souzeného dědečka. K příběhu 

vnučky v roce 1975 a jejího dědečka v roce 

1911 se přidávají osudy dalších generací. 

Vojtěch Matocha 

Karel o soha 

Prašina: Křídový 

panáček #6 

Vrcholí komiksová série, která se stala senzací 

roku 2022. Na Prašině řádí tajemný žhář a na 

ohořelých stěnách se objevuje podivný symbol. 

Dávná tma prohrává svůj boj se světlem, jenže co 

když na sebe tma dokáže vzít lidskou podobu? 

d orit r abinjanoV á 

Všechny řeky 

Překladatelka Liat se z New Yorku musí 

vrátit do Izraele, její milenec Hilmí pochází 

z Palestiny. Kontroverzní román se v Izraeli stal 

bestsellerem a symbolem ohrožení svobody 

slova, když ho ministr školství odmítl zařadit 

do povinné četby pro střední školy.

text: Jan David 

foto: archiv Lény Brauner 

8 

ROZHOVOR 

(nejen) 

O křehkosti žen 

v postelové knize příjemné na dotek 

Skrze slova i obrazy se prolínají myšlenky, úvahy a nálady v kouzelně 

pojaté knize s názvem O vílách a snech. „Je o ženské křehkosti 

a vůbec o možnosti si křehkost dovolit,“ říká výtvarnice Léna 

Brauner, která na rovinu říká, co si myslí. Dotkneme se i Hobita, 

Harryho Pottera nebo Tima Burtona, a rozhodně autenticity. 

Uf, víly… Nezájem. – To jsem si řekl, Také to tak vnímám a cítím. Líbí se mi, 

když jsem poprvé náhodně zahlédl jak jste na začátku hned prvním slovem 

vaši knihu. Později jsem změnil názor, popsal ilustraci s uchem – Naslouchej 

povím vám to. Co mi o ní ale prvně – tak se ten obraz jmenuje. Vnímám, že 

řeknete vy? 

bych ráda ženám zachovala možnost 

Uf, víly... (smích)?! Kniha je o vílách 

vnímání vlastní křehkosti. Nemusíme 

a snech. Je to mírně krycí název pro být neustále v silovém poli toho, že 

moje opisování jemnohmoty ze stavů, všechno zvládneme samy. Dávejme si 

když jsem bděle a přítomně v prostoru. prostor jak pro tu mužskou, tak zároveň 

pro ženskou energii. Mám pocit, že muž 

Mylně jsem si o vaší nové knize myslel, 

a žena se mají doplňovat. Ano, všechno 

že je pohádková! Když jsem ji ale se dá brát na sílu, a žena může všechno 

otevřel minulý týden kvůli rozhovoru, zvládnout sama. Je ale velká škoda, že 

dostal mě jeden z prvních obrazů… pak už nezbývá prostor pro to, aby muž 

Mám ji tady s sebou. (vyndává na stůl mohl být mužem. Svoji knížku jsem 

zelenou knihu v plátěné vazbě s ozdobnou 

vlastně dávala do prostoru se zámě- 

zlatou ražbou) 

rem, aby vyprávěla o ženské křehkosti 

a vůbec o možnosti si křehkost dovolit. 

Skvělé, možná ji využijeme během Znám to, sama jako matka samoživitelka 

povídání. Nemusím se ale dívat. Je to 

musím být silař. 

naslouchající žena s rukou u ucha. 

Proč? 

Zmiňujete, že je o možnosti, ale přijde 

mi, že je málo o mužnosti. Když 

Teď se ptáte vy mě (smích). Jsem 

koukám na vaše namalované muže, 

z toho obrázku až dojatý. Vnímám tak mi i vedle víl přijdou dost křehcí, 

ho jako naslouchání ženy, pozornost, postavičky z Petera Pana. Jako by 

citlivé pozvání dál do knihy. Pak jsem nedospělí – je to jen můj pocit? 

samozřejmě listoval dál, ale vracel Můj pocit je, že se teď z rozhovoru 

jsem se opakovaně k tomuto. A i když o knížce přesouváme do hodně osobní 

pro mě byl začátek textově neuchopitelný, 

roviny (dlouhý smích). Pardon, všechny 

tak obrázky mě hezky vedly myšlenky, které si teď říkáme… Ty jo, 

a během chvíle jsem se zorientoval tohle už je snad mimo rozhovor, to snad 

a naladil u kapitoly Důvěra. Tam jsem ani není psatelné! 

tomu najednou rozuměl, nebo jinak – 

rezonovalo to se mnou. Říkal jsem si, Chcete být autentická, ne? 

že to může být hezký ženský dotek, To, co zmiňujete, mě napadá od chvíle, 

jak pozvat nás muže do svého světa. kdy jsem nedávno potkala muže, se 

To je nádherné! Mám úplně „zimomriavky“, 

kterým v současné době jsem. Jak 

jak se mi líbí vaše recenze. jste definoval muže z mé knížky, 

tak 

Léna Brauner (* 1991) 

Uvedla se na scénu jako malířka 

vyhýbající se ustáleným formám, 

avšak se silným a rozpoznatelným 

rukopisem. Prodejem svých 

obrazů si vydělává od šestnácti let. 

Proslavily ji obrazy a díla z netradičních 

materiálů, její tvorba ovšem 

stále více veřejně prosakuje i do 

jiných sfér včetně hudby. Knižní 

debut O vílách a snech je souborem 

myšlenek, úvah a nálad 

sesbíraných v posledních letech 

a první a dosud jedinou komplexnější 

sbírkou jejích snových ilustrací. 

S knihou vstoupíte do prostoru 

zabydleného zvláštními bytostmi 

i vílami, které dokážou promlouvat 

k lidské duši. 

přesně tohle se mi dělo ve vztazích, 

než jsem poznala Filipa. Tak tohle je 

velká autenticita… Tohle teď ultra žiju. 

Jsem velmi ráda, že jsem vydala knížku 

O vílách a snech předtím, než jsme se 

poznali, jinak bych ji musela přemalovat 

a přepisovat. 

Kniha ale vychází z nějaké etapy 

vašeho života. Může být skrze vaše 

texty a obrazy inspirací pro spoustu 

žen, a třeba i spoustu mužů, kteří 

v něčem podobném žijí. 

Je to tak. 

Proč se střídají obrázky postav, které 

mají ostřejší kontury, s těmi, které 

jsou jemnější, až snovější? 

Většina maleb, které nemají konkrétní 

konturu a nejsou ilustrativní, jsou 

akvarely – v poměru k originálu jsou 

skoro jedna ku jedné. Další obrazy v této 

knížce ale vznikly na velkém formátu, 

ten největší použitý má dvakrát dva

metry. Třeba konkrétně tento (ukáže na 

nalistovanou stránku) – žena uprostřed 

Měsíce v úplňku – má podle mě 120 na 

100 centimetrů. Všechny ilustrace, na 

kterých je vidět zmenšené měřítko, tak 

jsou použité z hodně velkých formátů 

mé sbírky obrazů za posledních sedm, 

osm let. 

Prý jste alergická na slovo ezoterika, 

ale pouštíte k sobě víly? Jde to 

dohromady? 

Jde. Kniha je plná víl, ale víly mi neasociují 

ezoteriku. Možná je to z důvodu, 

že jsou pro mě součástí prostoru i díky 

velké představivosti už od dětství 

a mému vyrůstání v lese. Žila jsem 

v Brdech, kde nebylo moc vrstevníků 

a tiché dny jsem trávila malováním na 

paloučku. Chodila za mnou zvířátka a ve 

chvílích, kdy jsem unikala do vlastních 

světů, tak tam víly samozřejmě byly 

součástí stejně jako různá lesní havěť. 

Mohla by o vás vyjít kniha „Ronja, 

dcera výtvarníka“… 

(smích) Táta je všeuměl, to bezpochyby 

ano. No, možná jo. 

Narážím na tu knížku o nespoutané 

loupežnické holce vyrůstající v lese. 

Ronju znám, ale nečetla jsem ji, i když 

jsem od dětství byla velká čtenářka. Do 

knih jsem hodně unikala, měla jsem 

čtení hrozně ráda – ale nemám ráda 

v tomto kontextu slovo „hrozně“. Měla 

jsem čtení MOC ráda. 

v češtině, ale je to malá sbírka poezie od 

Tima Burtona o ústřičném chlapečkovi. 

Je tam přítomná smrt, je vtipná. 

Zjišťuju, že vaši knížku stále držím 

a přejíždím palci po jejím povrchu, 

protože je v plátěné vazbě příjemná 

na omak. 

Ano! Ještě předtím, než vůbec začala 

vznikat reálná představa o knížce, tak 

jeden z hlavních styčných můstků pro 

mě byl, že musí být příjemná na dotek, 

aby byla postelová. 

Co na ni skrze jeden ženský obraz za 

druhým říkala dcera? 

Líbí se jí, ale kniha pro ni spadá – podle 

mě – do kategorie mámy tvorba, 

lomeno mámy práce. 

Asi je obklopena vašimi obrazy, takže 

to pro ni nebylo vkročení do něčeho 

nového? 

Zná mámu hlavně v ateliéru, je mými 

obrazy mírně přejedená. Zvolila si mě 

ale jako maminku, takže věděla, do 

čeho jde. Tomu věřím a nebudu tady 

omlouvat, že děti umělců někdy mají 

krušný chvilky, protože tvorba má občas 

přednost. Jasmína je logik, klasická 

levo–hemisféračka, takže hodně racionální, 

přitom je dobrá parťačka. Když je 

se mnou v ateliéru, umím si představit, 

že moje obrázky pak má spjaté hlavně 

s tou fachou rodiče. 

Když knihu držím, ještě mě napadá, 

že jste nedávno popisovala, jak lidé 

vnímají očima vaše obrazy, ušima 

vaši hudbu, a chcete přidat i čichové 

vjemy… A najednou něco vašeho vnímám 

i hmatem! 

Čichově můžeme zamířit mezi parfémy 

a hapticky se dostaneme od knihy nejen 

k oblečení, ale celkově k obklopení se 

prostorem. Dá se vyřádit interiérově, 

včetně soch, které mě poslední dobou 

také trošku napadají. 

Moje dcera miluje knížky, každou 

novou vezme, otevře a přičichne si 

k ní. Nezvažovala jste vonné knížky, 

když v dámských časopisech bývají 

nějaká vzorková roztírací vonítka? 

Uvidíme, kam se budu knižně posouvat. 

Doufám, že tohle není moje poslední 

knížka! Vzhledem k tomu, že jsem uživatelem 

éterických olejů a různých jiných 

vonítek, tak si umím představit vyvinutí 

něčeho, co by pro náš čich vydrželo 

v papíru trochu déle než týden nebo dva 

od koupení knížky. 

Proč by lidé měli mít doma vaši novou 

knihu lavírující mezi realitou a snem? 

Proč by ji měl někdo mít? Doma? Vůbec 

se mi nechce kecat žádnému člověku 

do toho, co má mít doma. 

A kdybyste chtěla? 

Možná… Moje knížka zjemňuje. Myslím 

si, že zpřítomňuje. Tak proto. 

9 

Na jaký titul z dětství si teď 

vzpomenete? 

Na Hobita, kterého jsem de facto 

sežrala, když jsme byli s rodiči 

v Chorvatsku. Přelouskala jsem ho tam 

asi za týden, a pak jsem ho četla ještě 

několikrát, protože mě hodně bavil. 

A také jsem k němu měla nostalgickou 

vzpomínku, že to pro mě byla první už 

jako dospělácká knížka. 

Kolik vám bylo? 

Ty jo, třeba deset, jedenáct? Tato kniha 

mi otevřela fantasy svět, ale pak jsem 

samozřejmě od Tolkiena přesídlila na 

Rowlingovou a od těch jedenácti let už 

jsem byla „Harry–Potterařka“. 

Vaše dcera je o něco mladší, než vy, 

když jste se začetla do Hobita. Čte 

ráda? 

Čte, i papírové knihy. Včera mi četla 

úryvky z… Teď nevím, jak se jmenuje 

Rosier, 777 Kč, již vyšlo

10 

Všechny řeky // Dorit Rabinjanová 

RECENZE 

Náhodné setkání Liat a Hilmího v jedné 

z newyorských kaváren se zdá jako 

osudová láska až navěky. Jejich vášnivý 

vztah má ale úhlavního nepřítele. Ona 

je z Izraele, kam se musí brzy vrátit, a on 

z Palestiny. Stále probíhající politický 

konflikt mezi těmito zeměmi je od 

sebe vzdaluje. Do jejich běžných dnů 

se vkrádá strach. Náboženské vyznání, 

nenávist dvou národů a ten nekončící 

spor odsuzuje, zdá se, jejich lásku 

k zániku. Touha bojovat o sebe navzájem 

nechybí, ale krýt svého milence před 

rodinou a přáteli je vyčerpávající a především 

zraňující. Liat se pere s pocitem 

provinilosti, kdykoli Hilmího zapře, avšak 

ví, že pokud by našla sílu své tajemství 

prozradit, oba přijdou o všechno, co mají. 

Často mezi nimi a jejich blízkými vzniká 

propast způsobená hádkami o politice. 

Každý má jinou vizi řešení a kompromis 

se nenašel už přes sto let. Napětí a obavy 

se pevně drží ve vzduchu. Jak může tuto 

hranici překonat láska? 

Izraelská spisovatelka a scenáristka Dorit 

Rabinjanová vyniká mimořádným knižním 

projevem. V jejím románu dokáže 

dát čtenáři na jedinou situaci pohled ze 

všech možných úhlů. V textu používá 

originální metafory psané malebným 

jazykem. Čtení je pak jako pohlazení po 

duši. Neuvěřitelnou schopnost prokázala 

autorka i při představení prostředí, 

kde se milostný příběh odehrává. Není 

vůbec složité, s trochou fantazie, dané 

místo vidět přes zavřená víčka. Stejně 

tak snadno pronikneme k myšlenkám, 

touhám a strachům Liat a Hilmího. 

K postavám vás připoutá jejich opravdovost 

už po první kapitole. Nebo také jejich 

schopnost milovat. Upřímná láska, která 

zdolá devatero hor a nenechá se jen tak 

zlomit, ve stylu Romea a Julie. 

Důležitost této knihy se ovšem skrývá 

především v upozornění na izraelsko- 

-palestinský konflikt, jednu z nejproble- 

Paseka, 369 Kč, již vyšlo 

matičtějších událostí dvacátého a dvacátého 

prvního století. Bez vidiny konce 

trvá příliš dlouho a za tu dobu zničil 

až moc životů. Přečtením této knihy si 

sami můžete utvořit celistvější obrázek 

o skutečnosti. 

Nela Vacková 

Shuggie Bain / Douglas Stuart 

sourozenci. Matka se snaží vypadat jako 

ze škatulky, utrácí peníze, které nemá, 

za věci z katalogů a čím dál častěji utíká 

za lepším pocitem k plechovce piva. 

Starší sourozenci brzy odejdou a je na 

Shuggiem, aby se o matku postaral. 

Tento román nám syrově a bez přetvářky 

ukazuje těžkou dobu. Věnuje se vážným 

tématům a ukazuje nám obraz tehdejší 

společnosti, kdy život v Glasgow rozhodně 

nebyl jednoduchý. Je tu skvěle vykreslená 

atmosféra, díky níž se dokážete přenést 

do minulosti a vnímat tak každou nelehkou 

situaci, kterou, nejen Shuggie, musí 

prožívat. 

tohle mám však na knížkách ráda, když 

se na mě přenesou emoce, které ve mně 

rostou. Já se díky nim dokážu vcítit do 

jednotlivých postav a prožívat s nimi 

jejich nelehký život. 

Kniha je skvěle napsaná. Od prvních 

řádků čtivá. Autor si hraje se slovy, 

používá krásná přirovnání. Ač je zpracované 

téma náročné, text je prostě 

nádherný. Příběh nám přináší situace, 

které jsem nečekala, některé až šokující. 

Potřebovala jsem číst dál, abych věděla, 

jak to celé dopadne. Některé události tu 

autor jen naznačil a je na čtenáři, kam až 

ho jeho představivost zavede. 

Paseka, 549 Kč, již vyšlo 

Osmdesátá léta ve Skotsku nebyla 

jednoduchá. Díky politice přišla spousta 

dělníků o práci, jsou odkázáni na sociální 

dávky a rozmáhají se různé závislosti. 

Malý chlapec Hugh „Shuggie“ Bain 

vyrůstá v Glasgow. Když je opustí jeho 

otec, vyrůstá s matkou a dvěma staršími 

Ve vyprávění se nám tu střídají jednotlivé 

postavy, můžeme tak nahlédnout do 

hlavy každému z nich a pochopíme, jak 

se cítí a proč dělají to, co dělají. Je zde 

zpracováno spousta závažných témat 

jako nezaměstnanost, závislosti, vztahy 

v rodině, jinakost. 

Je to těžké a smutné čtení plné bolesti, 

u kterého vám nebude dobře. Přesně 

Kniha je zčásti autobiografická, a o to 

smutnější a skutečnější celý příběh je. 

Douglas Stuart získal za knihu Man 

Bookerovou cenu, jednoznačně oprávněně. 

Pokud rádi čtete příběhy o těžkých 

lidských osudech, které vás pohltí, je tato 

kniha přesně pro vás. 

Eva Francová

Víkend plný viny // Sandie Jonesová 

11 

„To je lež, jako věž“, zpívá se v jedné notoricky 

známé dětské písničce. A právě na 

takové lži (a ne pouze jedné) je vystavěn 

nejnovější román britské autorky Sandie 

Jonesové nazvaný zcela výstižně Víkend 

plný viny. Sledujeme v něm partu přátel, 

které spojují nejen kamarádské, ale také 

partnerské vztahy. Sejdou se, aby oslavili 

svatbu jednoho z nich, Willa, s Alicí. Na 

tento svazek nepohlíží vstřícně Willův 

bratr Jack s manželkou Rachel, kteří mají 

o nevěstě pochyby. Naštěstí s nimi jedou 

Paige a Noah, jejich nejlepší přátelé. 

Zdálo by se, že po tolika letech lásky 

a přátelství je nemůže nic ohrozit. Stačí 

jedno tajemství, nějaké to podezření 

a malér je na světě. Důvěra mezi jednotlivými 

páry je narušená a vztahy visí na 

vlásku. Jak může takový víkend, který 

pohromadě drží jen tak tak, dopadnout? 

Sandie Jonesová se českým čtenářům 

doposud představila třemi napínavými 

romány plnými nenadálých zvratů 

Yoli, 499 Kč, vychází 8. února 

Vítejte v Londýně roku 1821, v době, kdy 

magie čeká na svou další šanci. Minulost 

je zapomenuta, Temný pán zapuzen 

a obyvatelstvo je pod ochranou Strážců. 

Bitva mezi dobrem a zlem sice skončila, 

to ale neznamená, že bylo zlo dokonale 

poraženo. Své o tom ostatně ví napřía 

šokujících okamžiků. Nejinak je tomu 

i v nejnovějším počinu, v němž vše na 

první pohled vypadá jasně, ale co by 

to bylo za psychothriller, kdyby v něm 

chyběly momenty, které vás doslova 

a do písmene vykolejí a nechají s pusou 

otevřenou dokořán? 

Autorka si v příběhu pohrává s důmyslně 

propletenými vztahy, postavy románu 

mají mezi sebou těsné pouto a jejich 

chování vyvolává dojem, že je nikdo 

a nic nemůže rozdělit, dokud mezi ně 

nevstoupí nedůvěra, nejistota a podezřívavost. 

Děj se odehrává v rozmezí 

několika málo dní, a přesto je nabitý 

napětím a nutí vás přemýšlet, jak to 

mezi aktéry vlastně je. Sandie Jonesová 

píše čtivě a umí se vcítit do postav, které 

neustále bojují s vlastními nedostatky 

a chybějícím sebevědomím. Na své si 

přijdou milovníci vztahových zápletek, jež 

mívají nečekaná vyústění a také ti, které 

baví nahlížet na životy druhých. Pokud 

Cosmopolis, 449 Kč, již vyšlo 

máte v oblibě psychologicky laděné 

romány jako píše Liane Moriarty nebo 

jedete na vlně Shari Lapeny, nejnovější 

počin Sandie Jonesové si nenechte ujít 

a prožijte víkend, z něhož pro jednoho 

člena party není návratu. 

Barbora Javorková 

Úsvit temna / C. S. Pacat 

klad Will, mladík, který je na útěku před 

vrahy, jež mají na svědomí brutální 

vraždu jeho matky. 

Will se skrývá a pracuje v londýnských 

docích a snaží se zjistit, kdo stojí za 

matčinou smrtí. Osud a magie mají 

ale s chlapcem jiné plány. Nadešel čas 

dospět, pokud se totiž Temný pán vrátí, 

přinese konec takového světa, jaký Will 

zná. Dospívající muž tak začne hledat 

roli, kterou má sehrát v nadcházející 

bitvě. 

Dalo by se říct, že je Úsvit temna vzrušující 

od začátku do konce, ano, i zde 

se sem tam vyskytnou pasáže, které 

děj zpomalí a které někomu mohou 

připadat vleklé, do celkového konceptu 

knihy vše však dokonale zapadá. 

Ačkoliv je zde romantiky poskrovnu, 

silné, téměř hmatatelné napětí mezi 

Willem a Jamesem na čtenáře přímo 

dýchá. 

Ostatně jsou to právě postavy, díky kterým 

kniha vybočuje z velkého množství 

jím podobným, ale rozhodně také počítejte 

s tím, že vás bude hlavní hrdina 

strašně vytáčet. Zpočátku se mnohým 

může vše jevit značně komplikované, je 

zde mnoho postav, zápletek, a tak není 

nic neobvyklého se v ději ztratit. S tolika 

postavami se toho děje prostě tolik, že 

je zpočátku těžké je sledovat. Vše se ale 

v další části zlomí a obrátí k lepšímu. 

Autorka se ve světě zapsala do paměti 

čtenářů již svou sérií Captive Prince, 

která obecně sklízí pozitivní ohlasy. 

Podle toho, co C. S. Pacat „předvedla“ 

v prvním díle Úsvitu temna, se dá očekávat, 

že své čtenáře nezklame a laťku 

žánru posune opět o příčku výš. 

Pokud jste fanoušky alternativní historie, 

máte rád magii, souboje, hluboké 

city bez ohledu na pohlaví, budete 

spokojeni. Celý svět je skutečně vybudován 

pečlivě a autorčin styl snadno 

čtenáře pohltí. 

Pavel Polcar

12 

PROMOTION 

Will 

– poznejte 

hollywoodského 

herce v působivém 

životopisu 

návod pro ostatní? Odpověď naleznete 

v knize a sami v sobě. 

„Nic z toho, co získáte ze vnějšku, vám 

nepomůže k vnitřnímu klidu a naplnění. 

Úsměv je ve skutečnosti generován 

naším výdejem. Není to nic, co dostanete, 

nýbrž něco, co si vypěstujete tím, 

že dáváte. Na konci cesty nesejde ani 

za mák na tom, jak moc oni milovali 

vás – úsměv získáte na základě toho, 

jak moc jste vy milovali je.“ 

Proč byste si měli knihu přečíst? Pokud 

chcete poznat herce opravdu do 

hloubky, baví vás inspirativní a motivační 

knihy, životopis Willa Smitha je 

něco, co by vás nemělo minout při 

brouzdání knihkupectvím. Kapitoly 

nesou jednoslovné názvy jako Láska, 

Odevzdání, Strach, Vzpoura nebo Peklo 

a skrývají srdcervoucí, zajímavé a emotext: 

Michaela 

Kováříková 

Máte rádi autobiografické tituly, které 

vám umožní nahlédnout pod pokličku 

známé tváře? Zajímáte se o životy slavných 

osobností – co předcházelo jejich slávě 

a jak se stali tím, čím jsou teď? Jakou cestu 

museli ujít, aby získali slávu a uznání? 

Vydejte se na životní pouť s hollywoodským 

hercem Willem Smithem – od jeho rapové 

éry, přes první roli Fresh Prince, až po 

získání rolí v kasovních trhácích. 

Via, 499 Kč, již vyšlo 

Memoár vznikl ve spolupráci se špičkovým 

spisovatelem Markem Mansonem. 

Ten stojí za bestsellery New York Times 

– Důmyslné umění, jak mít všechno 

u pr**le a Všechno je v pr**li. Knihy, které 

jsou součástí edice Totální lifechangery 

vyšly ve více než padesáti jazycích 

a prodalo se jich přes dvanáct milionů 

výtisků. 

Sledujte s námi Willovu proměnu 

z malého chlapce, který vyrůstal 

v západní Filadelfii, na hvězdu světového 

formátu, jež vyniká ve filmové 

tvorbě, na hudební scéně i jako ikona. 

Will Smith putuje po světě za sebepoznáním 

a přináší důkaz toho, co můžete 

svou vůlí získat, ale i ztratit. Vypráví 

o tom, jak jeden člověk ovládl své 

vlastní emoce a dosáhl vnitřního štěstí, 

úspěchu a lidského propojení. Může se 

to podařit i vám? Lze brát publikaci jako 

tivní příběhy. Nalezneme v nich tajné 

poselství, životní lekce a vývoj herce, 

jenž se společně vrací se čtenáři na 

začátek. Memoár kombinuje upřímná 

moudra, niterné vzpomínky a vyprávění 

umělcova osobního života. To dělá z celé 

knihy příběh, který je ohromující a inspirativní 

nejen pro fanoušky Willa Smitha, 

ale i pro ostatní čtenáře. 

„Život je jako škola, jen s jedním podstatným 

rozdílem – ve škole máte lekci 

a pak podstoupíte zkoušku. Kdežto 

v životě nejdřív dostanete zkoušku, 

a pak už je na vás přijmout lekci.“

Nedávn 

citát a v 

celý mů 

Smyslem 

je zemř 

ne se sn 

Ve správný 

čas 

na správném 

místě 

Kniha pojednává o Peteru Freestoneovi a o tom, jak se stal právě tím člověkem, kterého si Freddie Mercury pro posledních 

dvanáct let života vybral za svého asistenta. Peter si dal za úkol využít životních lekcí, které mu byly uštědřeny po boku 

Mercuryho, ve prospěch nynější generace, i kdyby díky nim měl být jejich život jen o maličko únosnější. I touto cestou vás 

kniha provede. Z jižního Londýna, do ulic Kalkaty, přes vrcholky hor a internátní školy na jihu Indie do Selfridges a Royal 

Opera House v Londýně a pak až k Freddiemu Mercurymu. Po jeho smrti Peter nějakou dobu pracoval v nemocnici, a tím se 

ke svému někdejšímu snu a plánu stát se doktorem dostal nejblíže, co kdy byl. Setkával se také s fanoušky Queen po celém 

světě a pomáhal jim se smířit se ztrátou jejich hrdiny. Své životní zkušenosti nyní předává dál a po celém světě vzdělává 

dospívající o stále přítomné hrozbě HIV/AIDS, a to pomocí Projektu TFA, za jehož zrodem stojí mladý Čech Milan Devinne. 

Tato biografie vás dovede až do současnosti, kde se Freestone stává občanem své milované České republiky a ukazuje nám, 

jak byl doslova ve správný čas na správném místě.

14 

ROZHOVOR 

Thajsko si mě 

získalo 

přírodou a lidmi 

text: Martina Vlčková 

foto: CinemArt 

Co se stane, když se z rozhádaných manželů nečekaně 

stanou osamělí trosečníci v tropickém ráji? Odpověď 

nabízí dobrodružná komedie Ostrov, která právě vstoupila 

do kin. Jednou z jeho (dvou) hvězd je oblíbená herečka 

Jana Plodková. 

Pamatujete si, jak jste reagovala, když 

jste dostala nabídku natáčet 5 týdnů 

v exotice? To se českým hercům 

běžně nestává… 

Když přišla nabídka poprvé, vůbec jsem 

si to nedokázala představit. Kdybych 

odcestovala na tak dlouho, jak bych to 

zařídila s divadlem? Víceméně jsem se 

tomu bránila. Ale i tak jsem na kamerové 

zkoušky šla, protože bylo potřeba 

zjistit, jestli na sebe s Jirkou Langmajerem 

dokážeme vůbec reagovat. 

Produkci jsem ovšem oznámila, že 

to časově nezvládnu. Tehdy se mělo 

odlétat tuším na jaře, což nakonec 

nedopadlo díky covidovým restrikcím 

– Thajsko bylo uzavřeno. A tak jsme to 

nechala být. O pár měsíců později se ale 

myšlenka na natáčení v Thajsku oživila 

a já si začala říkat, že když se mi to stále 

nabízí, neměla bych hned zavírat dveře. 

Začala jsem zjišťovat možnosti v divadle, 

kde byli natolik velkorysí, že mi vyšli 

vstříc. A v tu chvíli už v cestě nestála 

žádná překážka. 

S režisérem a scenáristou Rudolfem 

Havlíkem už jste natočila film 

Bábovky. Jak ho vidíte – po profesní 

i lidské stránce? 

S Rudou se mi pracuje hezky z toho 

důvodu, že scénář nebere jako dogma, 

nýbrž jako startovací plochu. Má svoji 

vizi, proč film dělá, co tím chce říct. Je 

otevřený všem nápadům i připomínkám 

a vše se snaží zakomponovat tak, aby to 

stále dávalo smysl jeho projektu. Nenechá 

se jen tak zviklat. Přiznám se, že 

v jeho případě neumím oddělit stránku 

lidskou a profesní, jde to ruku v ruce. 

A jak vám padla do oka vaše filmová 

postava? 

Bavilo mě sledovat a zároveň hledat 

možnosti jejího přizpůsobení se realitě 

na ostrově. Přes hysterii po klid, přes 

drama po humor. Těch možností se 

nabízelo několik. Je mi sympatická tím, 

jak se k celé situaci postaví. Někdy je 

příliš racionální, někdy až příliš naivní. Já 

osobně jsem spíš klidnější typ, schopný 

zachovat chladnou hlavu a věci řešit 

pragmaticky. Ale v situaci, v jaké je Alice, 

jsem se ještě neocitla, naštěstí, takže 

mohu jen spekulovat, co by to se mnou 

udělalo. 

Co ve vás zanechalo samotné Thajsko? 

Ta země si mě získala přírodou a především 

lidmi. Thajci mají v sobě respekt 

a úctu k ostatním. Jelikož jsem do Thajska 

jela poprvé, zjišťovala jsem si, jaká je 

místní etiketa, abych neudělala nějakou 

botu. Když cestuju kamkoliv, pátrám po 

takových věcech, protože chci zapadnout 

a nasát místní kulturu, ne jen 

využívat. A to bylo nesmírně zajímavé. 

Nepodávají si ruce, nesahají druhým 

na hlavu, to je veliká urážka. Sezení 

s překříženou nohou je taky urážka a to 

toho, na koho vaše noha míří. A co mě 

velmi těšilo, bylo, že nemají rádi, když se 

křičí. Jakmile na ně zařvete, ztratíte před 

nimi tvář. 

Zkuste nám popsat váš běžný thajský 

pracovní den… 

Vstávala jsem na východ slunce, pokud 

tedy nebyl velký slejvák, a šla se projít na 

pláž. Poté na snídani a většinou kolem 

půl osmé jsme vyráželi rychločlunem 

na ostrov, kde jsme točili. Měli jsem 

vymezenou jeho část, kam turisté, kteří 

se časem začali objevovat, nemohli. 

Štáb začal připravovat scénu, nás holky 

začaly maskovat. Přeci jen většinu filmu 

se naše postavy potýkají se zraněními 

z pádu letadla či kousanci od písečných 

blech. A mezitím jsme s Jiřím probírali 

texty a přicházeli s případnými nápady 

či změnami. Během obědové pauzy 

jsme většinou šli do moře, což bylo 

mimořádné. A po zbytek dne jsme pracovali 

dost podobně. Po návratu jsme 

se často sešli na večeři. Dá se říct, že dny 

ubíhaly naprosto stejně jako tady, jen 

s tím rozdílem, že jsme byli v teple a byli 

obklopeni mořem, které uklidňovalo 

a osvěžovalo. 

Jaké to pro vás bylo, mít celou dobu 

jen jednoho protihráče a spoléhat se 

jen na něj? 

Mě by ani nenapadlo pomýšlet na 

to, že bych potřebovala někoho dalšího, 

předem bylo jasné, že budu hrát 

jen s Jirkou. Spíš jsem to řešila před

odletem, zdali to společně zvládneme. 

A nejen s Jirkou, ale s celým štábem. 

Zmizet na pět týdnů bez blízkých po 

boku nemusí být pro někoho jednoduché, 

ale všechno tak rychle uteklo, 

že jsme ani nestačili takové věci řešit. 

A s Jirkou se pracovalo hezky. Teď budu 

mluvit za sebe: nelezl mi na nervy, žádná 

ponorka se nekonala. Ovšem nevím, jak 

to měl on. Každopádně jsem nic nezaznamenala. 

Navíc mi většinou doporučoval, 

co si objednat v místní restauraci, jelikož 

on má Thajsko zmáknuté. 

Ztroskotat na opuštěném ostrově je sen 

mnoha lidí. Je to tak lákavé, jak to na 

první pohled vypadá? 

Nijak lákavé to není. A to především 

v případě dvou lidí, kteří se právě rozešli. 

Přežití na ostrově je podmíněno spoluprací. 

Bez ní není možné přežít. Zároveň 

vám začnou chybět lidi, nebo tak si to 

představuju. Když odskočím do běžného 

života, pamatuju si, jak jsme s mým partnerem 

Filipem po týdnu na chalupě, bez 

návštěv a sousedů, stáli u plotu a koukali, 

jestli náhodou někdo nejde, abychom 

prohodili pár slov s někým jiným než sami 

se sebou. Člověk je tvor společenský, což 

se na opuštěný ostrov moc nehodí. 

A co ztráta komunikace? Jak tu ve 

vztahu vnímáte? 

Jakmile skončí komunikace a začnou 

vznikat „tajemství“, partneři se začnou 

odpojovat, nevidím to příliš pozitivně. 

Pokud je narušena důvěra, těžko se 

obnovuje a vždycky tam zůstane neblahá 

vzpomínka. U Alice vnímám jeden hezký 

bod – že Richarda nepřestala mít ráda. 

Že ačkoliv ho v té chvíli nenávidí, stále ho 

někde v hloubi duše miluje. A vlastně to, 

že ztroskotali, jim manželství zachránilo. 

Ukázalo se, že spolu můžou mluvit a umí 

dělat věci společně. 

udělal pro to, aby skončil tam, kde je. 

Nejsou to náhody, je to neuvěřitelná píle, 

síla jít za hodnotami, které dělají člověka 

člověkem, a nikdy z nich neslevit. Jak 

mluví o své rodině, o svých základech, to 

jsou pilíře, které i mě udržují v naději, že 

na takto vysokých postech mohou být 

lidé nejen vzdělaní, ale především lidští. 

Už osmou sezónou jste členkou souboru 

pražského Divadla Na zábradlí. 

Na jaké představení byste nás 

pozvala? 

Jednoznačně na Mýcení, které získalo 

i Cenu Divadelních novin. Miluju představení 

Hamleti, kde se vypořádáváme 

s herectvím jako takovým. A v červnu 

má derniéru slavné, a především nádherné 

představení Korespondence V+W. 

Kdo neviděl, měl by. Z posledních kusů 

pak nemůžu opomenout Ztracené iluze 

od Balzaca. Starý román, ale jak aktuální. 

Jakmile máte volný den, utíkáte na 

chalupu do Krkonoš. Jaký máte vztah 

k přírodě? Co tam hledáte a nalézáte? 

Teď si dovolím být patetická. Příroda je 

přítel i lékař. Inspirace. Chodím do se do 

ní zklidnit, vrátit se od postav do reality. 

Kochám se krásou, která mě nabíjí. 

Příroda mě nesoudí, přijímá mě takovou, 

jaká jsem. 

Rok 2023 je teprve na svém začátku. 

Co byste si v něm přála zažít? 

Těším se na všechno, co přijde. Na malé 

i velké výzvy, i na dny, kdy nebudu vědět, 

co se sebou. Ráda bych zase podnikla 

Jana Plodková (* 1981) 

Rodačka z Jičína od dětství chodila 

na zpěv do LŠU, věnovala se lidovým 

tancům a závodně i tancům 

společenským. Po maturitě vystudovala 

činoherní herectví na JAMU 

v Brně. Když dokončila studium, 

působila v divadlech Polárka, Divadle 

Na Fidlovačce nebo v HaDivadle. 

Od sezony 2014/2015 je členkou 

Divadla Na zábradlí. Kromě toho ji 

můžeme vidět i v mnoha filmech 

a televizních seriálech. 

nějakou cestu za oceán, když čas dovolí. 

Těším se na jarní sázení stromů. Jednak 

u nás na chalupě a jednak i s Hnutím 

DUHA. A pracovně se těším na jeden 

projekt, díky kterému právě objevuju 

italský jazyk. Jde to pomalu, ale kávu už 

si objednám. 

15 

Ostrov vyšel také v knižní podobě. Co 

vy a knihy? Máte čas číst? 

Knihy miluju. Ovšem času na soustavnou 

četbu příliš nemám, takže mám doma 

rozečteno knih několik a vždycky podle 

nálady se k nějaké vrátím. Přece jen, když 

je venku hezky, jsem raději tam než doma 

v křesle. 

Jaký titul vás v poslední době zaujal? 

Už nějakou dobu čtu životopis Baracka 

Obamy. Je to značně tlustá kniha, 

mnohdy se v politice ztrácím, ale jsem 

fascinovaná, čím vším prošel a co všechno 

Ikar, 299 Kč, vychází 8. února

16 

RECENZE 

text: Zuzana Špringlová 

Rebecca Zanetti: 

Uteč, dokud můžeš 

Existence tzv. zázračných dětí nás nejen fascinuje, ale i baví. Vzpomeňme si například na 

Sheldona Coopera z úspěšného amerického sitcomu Teorie velkého třesku, který má sice 

IQ 187, ale v běžném životě je prakticky nepoužitelný. Svět takto výjimečných a nadaných 

dětí musí mít často přesný řád, své zvyklosti a pro nás i občas nepochopitelnou strukturu. 

Nemusíte se ale bát. Rebecca Zanetti nám přináší o dost sympatičtější hrdinku se stejně 

geniálním mozkem. 

Agentce FBI Laurel Snowové zavolá 

její matka Deidre a poprosí ji o pomoc. 

V jejich rodném městečku Genesis Valley 

totiž hora odkryje hned několik zohavených 

těl mladých žen. Místní šerif hned 

poté zadrží agentčina strýce Carla a podrobí 

ho dost nepříjemnému výslechu. 

Strach o rodinu i jistá zvědavost Laurel 

nakonec donutí nasednout do letadla. 

Dívka s ďáblovýma 

očima 

Laurel Snowová je drobné postavy 

s neobvyklou barvou vlasů, vysokou 

inteligencí a heterochromií. Její různobarevné 

oči buď člověka vyděsí, nebo 

uhranou. A to se svým způsobem stane 

i kapitánovi horských rangerů Hucku 

Riversovi. Právě jeho agentka poprosí 

o pomoc při průzkumu hory Snowblood 

Peak, kde byla nalezena mrtvá těla. 

Z Hucka se však po posledním těžkém 

případu stal vlk samotář, a tak mu přirozeně 

společnost federála, a ještě takto 

otravného, není nikterak příjemná. Jejich 

spolupráce nezačíná úplně dobře, jelikož 

Huck Rivers musí malou agentku neustále 

zachraňovat. Jenže i on nakonec 

musí uznat, že jako policistka a zejména 

odbornice na profilování sériových vrahů, 

je zkrátka neocenitelná. Laurel se nad 

nikoho nepovyšuje a možná i díky dobré 

výchově své matky zvládá komunikaci 

s ostatními kolegy velmi dobře. Možná 

je někdy dost přímočará, ale nikdy 

není k nikomu necitelná či dokonce 

zlá. Musím uznat, že to byla docela fajn 

změna od detektivů s těžkou minulostí 

a výraznými problémy s alkoholem. 

Začíná mrazivý boj o nalezení nejen zvráceného 

a evidentně i duševně nemocného 

sériového vraha, který se zaměřuje 

na mladé ženy s blond vlasy. Celkem 

rychle je jasné, že oním vrahem je někdo 

z místních, který je posedlý organizací 

a řádem a má rád věci pod kontrolou. 

Do toho všeho musí agentka řešit i svá 

rodinná tajemství, která nám sice můžou 

přinést menší úzkost, ale i trochu té pravé 

thrillerové nálady. 

REBECCA ZANETTI 

V DRSNÝCH HORÁCH ŘÁDÍ SÉRIOVÝ VRAH. 

ZASTAVIT HO MŮŽE JEN ONA. 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo 

Srdce v mrazivém 

opojení 

Laurel si v městečku zřizuje provizorní 

kancelář, sestaví vlastní tým a s pomocí 

nově získané přítelkyně Kate se pouští 

do nepříjemného pátrání. Máme 

tak možnost seznámit se s klasickými 

postupy vyšetřování, které díky autorčinu 

neuvěřitelně čtivému stylu psaní 

nejsou ani trochu nudné. A je to právě 

styl psaní, který je polovinou úspěchu 

snad každé dobré knihy. I zde má čtenář 

pocit, že společně s hlavní hrdinkou 

emočně roste. Chemie, která mezi Laurel 

a Huckem každým dnem narůstá, 

funguje báječně, a to i navzdory tomu, 

k jakým zvratům v knize postupně 

dochází. Myslím, že tato výrazná, ale rozhodně 

ne prvoplánová romantická linka 

potěší každou ženu milující detektivní 

příběhy. Laurel nás baví svým specifickým 

jednáním s lidmi a Huck zase svým 

neotřelým ochranitelským komplexem. 

Autorka do příběhu vkládá samozřejmě 

i další vedlejší postavy, ze kterých čtenáři 

nebude úplně dobře a do případu 

vnesou víc otázek než odpovědí. 

Rebecca Zanetti se českým čtenářům 

představuje vůbec poprvé. Tento první 

díl nové thrillerové série skvěle doplní 

řadu báječných knižních počinů zavedených 

autorek jako je například oblíbená 

Lisa Reganová, kterou český čtenář 

zkrátka miluje. Uteč, dokud můžeš je 

kniha plná napětí, nečekaných zvratů 

a osobních vítězství i proher.

text: Falcon 

Muž jménem Otto 

Do českých kin dorazil snímek Muž 

jménem Otto, natočený podle bestselleru 

Muž jménem Ove od švédského 

autora Fredrika Backmana. Hlavní roli 

bručouna Otto Andersona ztvárnil 

Oscary ověnčený Tom Hanks a jeho 

novou sousedku hraje Mariana Treviño. 

Tento hřejivý a vtipný příběh o lásce, 

ztrátách a životě ukazuje, že rodinu lze 

někdy najít na těch nejneočekávanějších 

místech. 

Kniha Muž jménem Ove uchvátila celý 

svět, 42 týdnů se udržela na žebříčku 

bestsellerů magazínu New York Times. 

Ve Švédsku se pak dočkala adaptace 

v podobě celovečerního filmu, který se 

stal skutečným fenoménem. Snímek 

byl nominován na dva Oscary včetně 

kategorie pro nejlepší cizojazyčný film. 

Po úspěchu knižní předlohy ve Spojených 

státech a s ohledem na vysokou 

popularitu švédské filmové adaptace se 

producent Fredrik Wikström Nicastro 

rozhodl vytvořit jeho americkou verzi. 

Když pak Hanks s manželkou Ritou Wilson 

švédský snímek viděl, rozhodli se 

Nicastra oslovit. Všichni tři spojili své síly 

jako producenti a Hanks si navíc zahrál 

hlavní roli. V jedné z vedlejších rolí si 

zahrál také jeho syn – Truman Hanks. 

Převod příběhu do prostředí Spojených 

států byl výzvou, ale zároveň zcela přirozenou 

záležitostí. „Chtěli jsme vytvořit 

velmi, velmi americkou verzi filmu,“ 

říká Nicastro. „Je v něm spousta témat, 

která nám připadala pro naši dobu 

velmi aktuální – mezilidská komunikace 

a komunity, odpoutání se od 

minulosti a radost ze života.“ 

Pro Otto Andersona existuje jen 

jediný způsob, jak se chovat: dělat věci 

správně. Ať už jde o jakékoli všední 

úkony a činností. Otto vše dělá tak, jak 

se to dělat má... a každý, kdo to dělá 

nějak jinak, je pro něj idiot. „Své chování 

má zažité už od chvíle, kdy se narodil,“ 

prohlašuje Tom Hanks. 

Se sousedy má Otto nepsané pravidlo 

– on je jaký je a jeho sousedé to prostě 

akceptují. Dokud se naproti přes ulici 

nepřistěhuje nová rodina, která má 

úplně odlišné názory. Marisol, její manžel 

a děti se nenechají odradit a díky 

tomu vznikne neočekávané přátelství, 

které Ottovi zcela změní život. 

17 

FILM 

OD 

2. ÚNORA 

POUZE 

V KINECH 

SVĚTOZNÁMÁ KNIHA 

SE KONEČNĚ DOČKALA 

FILMOVÉHO ZPRACOVÁNÍ 

S TOMEM HANKSEM V HLAVNÍ ROLI 

NOVÉ VYDÁNÍ 

KNIŽNÍ PŘEDLOHY 

FREDRIKA BACKMANA 

PRÁVĚ V PRODEJI

text: Dagmar Topolová 

foto: Deborah Feingold 

18 

PROMOTION 

Fenomén 

Taylor Jenkins Reid 

Taylor Jenkins Reid se narodila v New Yorku 

a vyrostla v Arizoně. Po studiích na univerzitě 

v Kalifornii se věnovala nejrůznějším 

profesím, včetně práce v reklamě či se 

živila jako producentka televizních pořadů. 

Nakonec ji ale uchvátil knižní průmysl, a tak 

se rozhodla pro kariéru spisovatelky. 

Díky svým knihám plných dramatických 

příběhů a silných ženských postav 

si její příběhy zamilovali nejen čtenáři 

v USA a v zahraničí, ale dokonce i kritici 

a slavné osobnosti. Například kouzlu 

Daisy Jones & The Six naprosto propadla 

známá hollywoodská herečka Reese 

Witherspoon. 

Autorčina vyprávění se obvykle točí 

kolem lásky, rodiny a těžkých životních 

rozhodnutí, která ovlivňují naše vztahy. 

Její díla jsou často kritiky chválena 

za realistický pohled na lidské vztahy 

a citlivé zpracování témat, jako je rozvod 

nebo ztráta blízké osoby. 

podmanivým příběhem o skupině rockových 

hvězd a jejich kariéře v bujarých 

sedmdesátých letech s názvem Daisy 

Jones & The Six. Kniha je ve své kategorii 

unikátní tím, že je napsaná jako rozhovor 

několika postav, které o skupině 

vyprávějí. Čtenář tak dostane naservírováno 

několik situací, pro níž má každý 

protagonista svou vlastní verzi pravdy. 

Daisy Jones & The Six zkoumá vztahy 

mezi jednotlivými členy kapely, zabývá 

se úskalím slávy a bojem s vlastními 

démony. Připravte se na příběh 

Knihy Taylor Jenkins Reid byly přeloženy 

do několika jazyků a získaly mnoho 

ocenění. Spisovatelka tak několikrát 

potvrdila, že vydat se tímto profesním 

směrem bylo více než správné rozhodnutí. 

Daisy Jones 

& The Six 

Kontrast Vintage, 379 Kč, již vyšlo 

Taylor Jenkins Reid se tuzemským čtenářům 

pravděpodobně vryla do paměti

o hudbě, lásce a životě na vrcholu, který 

se může velmi rychle proměnit ve strmý 

pád. 

Kniha získala v roce 2019 ocenění 

Goodreads Choice Awards v kategorii 

Nejlepší historická fikce a stala se natolik 

úspěšnou, že se v březnu letošního 

roku dočkáme i seriálové adaptace. 

„Všichni milují krásné, ale současně 

trpící lidi. A těžko by se našel někdo, 

kdo by trpěl očividněji než Daisy Jones, 

a přitom byl v klasickém slova smyslu 

krásnější než ona. Není divu, že začala 

hledat sama sebe v klubech na bulváru 

Sunset Strip. V tom okouzlujícím, ale 

pochybném prostředí.“ 

Postavy jsou snadno uvěřitelné a čtenář 

se s nimi může lehce ztotožnit. I proto 

je dílo natolik čtivé. Taylor Jenkins Reid 

zde ukazuje, jak i ty nejtěžší situace 

můžeme překonat za pomoci lásky 

a podpory. 

Kniha získala ocenění Goodreads 

Choice Awards v roce 2021 v kategorii 

Nejlepší historická fikce. 

„Historie našich rodin jsou prostě 

příběhy. Jsou to mýty, jež vytváříme 

o lidech, kteří tu byli před námi, abychom 

tak dali smysl nám samotným. 

Příběh June a Micka Rivových připadal 

jejich nejstarší dceři Nině jako tragédie, 

jejich prvorozenému synu Jayovi 

jako komedie plná omylů. Pro jejich 

druhého syna Huda to byl příběh 

o zásahu osudu a pro jejich nejmladší 

dítě Kit jedna velká záhada. Pro Micka 

samotného to byla jen jedna kapitola 

v knize jeho pamětí. Ale pro June to byl 

a navždy zůstane příběh lásky.“ 

Sedm manželů 

Evelyn Hugo 

Monique si postupně začíná k hollywoodské 

legendě vytvářet opravdové 

pouto. Když se však Evelynin příběh 

chýlí ke konci, začíná být jasné, že 

se jejich osudy a cesty nečekaně, ale 

tragicky protínají... 

Autorka zde zpracovává téma identity 

a toho, jak se na úkor vlastního 

štěstí můžeme snažit být někým 

jiným, než kým ve skutečnosti jsme. 

S tímto tématem se ztotožnila velká 

část čtenářstva, která knihu velmi 

kladně hodnotí i pro silné a věrohodné 

postavy. Chvíli totiž budete Evelyn 

nenávidět, stejně tak ji o chvíli později 

dokážete litovat. Připravte se na atmosféru 

klasického Hollywoodu, setkání 

s hvězdnými osobnostmi a vydejte se 

na neskutečnou životní cestu jedné 

výjimečné ženy. Osud Evelyn Hugo 

vám nezůstane lhostejný. 

„Lidi si myslí, že intimita je o sexu. Ale 

intimita je o pravdě. Když si uvědomíte, 

že někomu můžete svěřit svou 

pravdu, když se mu smíte odhalit, stanout 

před ním bez příkras a on vám 

odpoví slovy: ‚Se mnou jsi v bezpečí‘ – 

to je skutečná intimita.“ 

19 

V českém překladu prvně vychází 

i Sedm manželů Evelyn Hugo. Tato 

kniha v originále vyšla roku 2017 a byla 

nominována na Goodreads Choice 

Kontrast Vintage, 399 Kč, již vyšlo 

Awards v kategorii Nejlepší historická 

fikce. 

Malibu 

v plamenech 

Další kniha, s níž Taylor Jenkins Reid 

ohromila české čtenáře, je Malibu v plamenech. 

Zde autorka vystavila napínavý 

a silně emocionální příběh, který se 

točí kolem jednoho konkrétní dne, kdy 

se v luxusní vile rodiny Rivových koná 

každoroční večírek na oslavu konce léta. 

Tentokrát se ale vymkne kontrole, když 

city a tajemství, které zformovaly generace 

této rodiny, postupně vybublají na 

povrch… 

Malibu v plamenech je čtivo plné napětí 

a tajemství, jež se postupně odhalují. 

Příběh pojednává o Evelyn Hugo, 

slavné herečce, která se rozhodne svěřit 

svůj životní příběh nezkušené novinářce 

Monique. Ta aktuálně neprožívá 

zrovna šťastné období. Manžel ji opustil 

a její kariéra stagnuje. Nenapadá ji 

jediný důvod, proč si ji Evelyn pro 

rozhovor vybrala, ale přesto je rozhodnutá 

chopit se příležitosti a svou kariéru 

znovu postavit na nohy. 

Evelyn jí svěří svůj životní příběh od 

svých začátků v Los Angeles v padesátých 

letech přes pikantnosti jejích 

sedmi manželství až k rozhodnutí 

opustit šoubyznys v osmdesátých 

letech. Evelynino vyprávění odhalí její 

nemilosrdnou ambicióznost, nečekaná 

přátelství i velkou zakázanou životní 

lásku. 

Kontrast Vintage, 399 Kč, již vyšlo

Nebojte se klasiky 

20 

KNIŽNÍ TIPY 

Hudební škola vyšla na 24 CD. Vybrat si 

můžete dramatizace oper Jana Jiráně 

podle původních libret se slavnými áriemi 

(Rusalka, Carmen ad.), medailonky 

předních skladatelů s ukázkami jejich děl 

(B. Smetana, A. Dvořák, W. A. Mozart ad.) 

a svět hudebních nástrojů. 

Radioservis / Komplet 4 CD od 699 Kč 

nebo jednotlivě od 199 Kč 

Portrét 

neznámé ženy 

// Daniel Silva 

Místo zaslouženého odpočinku 

v Benátkách se bývalý špion Gabriel 

Allon ocitá ve smrtící hře na 

kočku a myš, v níž nic není takové, 

jak se zdá! Ve snaze najít záhadného 

padělatele mistrovského díla 

Anthonyho van Dycka, kterým je 

portrét neznámé ženy, vymyslí jednu 

z nejpropracovanějších lstí své kariéry. 

Má-li však plán uspět, musí se 

Gabriel stát největším falzifikátorem 

umění, jakého kdy svět viděl. 

HarperCollins, 449 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Nejlepší je přečkat nevlídnou zimu s prima knížkou 

či poslechem hudby. Nabízíme pro každého něco. 

Hotová sněhová, pardon, knižní nadílka! 

Kniha dvou cest 

// Jodi Picoultová 

Nech se vést láskou 

// Sri Chinmoy 

Nejnovější sada 55 aforismů s inspirací 

pro život plný lásky. Milý dárek 

(nejen valentýnský) pro toho, kdo 

je pro nás důležitý – a klidně to 

můžeme být my sami. 

V jediném okamžiku se pro Dawn Edelsteinovou 

všechno změní. V hlavě jí při nouzovém 

přistání proběhne spousta myšlenek, ale nejvíce 

ji překvapí, že žádná se netýká jejího manžela, 

nýbrž muže, jehož naposledy viděla před patnácti 

lety. Dawn jako zázrakem přežije, ale stejně tak 

i všechny pochybnosti, které se tak náhle vynořily. 

Ikar, 499 Kč, vychází 8. února 

Madal Bal, 99 Kč, již vyšlo 

Dogman: Komu letí meruna 

// Dav Pilkey 

Napůl pes. Napůl člověk. Dohromady HRDINA! 

Dogman je zase v akci! Zrodil se zbrusu nový 

zákeřný padouch. Říká si Dr. Yják a rozhodl se využít 

Dogmanovy největší slabosti – lásky k míčkům. 

Odolá Dogman mičudovému pokušení? Pikle 

kuje i neblaze známá parta, která si říká BLECHY… 

Jakou roli v tom hraje Komandér Cupcake? Budete 

výt smíchy! 

Pikola, 359 Kč, vychází 10. února

Čokoládové nebe 

Dámy z Čokoládového klubu musí vyřešit spoustu problémů: zachránit vztah 

svého dodavatele čokoládových delikates, předat zásilku drog a nenechat se 

přitom zabít či užít si svatbu, ze které utekl ženich. Vše s humorem, šarmem 

a spoustou čokolády. 

Cosmopolis, 449 Kč, 

vychází 9. února 

21 

UKÁZKA 

Odhodlaně se vykrademe z Trington Manor a zamíříme 

k Chantalinu autu, je to černý Chelsea Tractor s pohonem 

na všechna čtyři kola. Svítí slunce, a přestože je únor, docela 

hřeje. Krásný den na svatbu, dalo by se říct. Přímo dokonalý. 

Naše kamarádka sedne za volant a zbylé dvě družičky mě 

nasoukají se šaty a závojem na sedadlo spolujezdce. Když si 

sednu, Nadia mi podá mou kytici. 

„Moc ti to sluší,“ řekne. 

„Jsem vhodně oblečená na předávku drog?“ 

Všechny se neklidně zasmějeme, a zatímco si uhlazuju 

sukni, aby se moc nepomačkala, Nadia a Autumn nasednou 

na zadní sedadla. 

Chantal si nasadí sluneční brýle. Vypadá velmi vážně, což 

je pro únikového řidiče ideální vzhled. Samozřejmě až na ty 

šaty pro družičku. „Připravené?“ 

„Připravené,“ přitakáme všechny a Chantal startuje. 

Nic. 

Chantal zakleje a nohou velmi agresivně sešlápne plynový 

pedál. Pořád nic. 

„To jsou taky možná předsvatební nervy,“ nadnesu a koušu si 

čerstvě nalakované nehty. 

„Podělanej vrak,“ zamumlá Chantal, přestože její auto je 

zcela nové a děsně drahé. Ale vrak její nadávky ignoruje, přes 

četné pokusy ta bestie tvrdohlavě odmítá dát se do pohybu. 

Autumn nervózně mrkne na hodinky. 

„Žádnou paniku,“ řeknu. „Žádnou paniku. Použijeme plán B.“ 

„Musíme sehnat jiné zatracené auto,“ postěžuje si Chantal 

a praští zápěstím do volantu. 

Na to, že se jí do toho moc nechtělo, vypadá dost zklamaně, 

že jsme nevystřelily ze štěrkové cesty se skřípějícími koly. 

Vrhnu na kamarádky vědoucí úsměv. „Máme náhradní 

vozidlo.“ 

Všechny se na mě otočí. Chantal se zamračí. „Vážně?“

22 

RECENZE 

Jakou vůni 

má štěstí? 

No chleba přece! 

Cosmopolis, 479 Kč, již vyšlo 

Je možné zamilovat 

se na první pohled? 

Nebo je třeba těch 

pohledů víc, abychom 

si uvědomili, co je to 

pravé? Najít pravou 

lásku může být 

těžké, ale někdy stačí 

opravdu málo. A kdo 

by nemiloval čerstvě 

upečený chleba? I tak 

totiž voní štěstí… 

Mila je nenapravitelný snílek a milovnice 

romantických filmů. Když potká Thea, je 

to láska na první pohled. Jenomže život 

často není jako z románu… A tak se ztracená 

a plná zklamání vydává do něčeho 

nepoznaného. Odjíždí do Skotska, aby 

zapomněla a našla sebe sama. Přes 

počáteční odtažitost a nedůvěru získává 

daleko víc, než by si vůbec dokázala 

představit. Krásná krajina, svérázní 

obyvatelé malé vesnice a nové začátky. 

To vše slibuje kniha s názvem Štěstí voní 

jako chleba. 

Pauline Maiová vsadila na jistotu, 

která už tolikrát uspěla nejen u čtenářů 

knih, ale i u diváků celovečerních 

filmů. Nechala Milu odjet do neznámé 

vesničky v jiné zemi, kde hlídá dům 

cizích lidí v rámci house sitting, tolik 

oblíbeného právě v zahraničí. Pomalu 

propadá kouzlu nejen prostředí, ale 

i lidí, u kterých si krok za krokem 

získává náklonost díky vlastní dobrotě 

a laskavosti. Je pro ně svěžím větrem 

a příslibem nové budoucnosti. Potud 

v pořádku. Jen je škoda, že se autorka 

příliš nesnažila hned na začátku. 

Samotné zklamání z lásky je v pořádku 

(tím jsme si prošli nejspíš všichni), ale 

způsob, jakým hrdinka fňuká, je mírně 

otravný a plochý. Čtenář se možná až 

podiví, jak moc dokáže někoho sebrat 

„tak málo“. Naštěstí se ukáže, že umí jít 

víc do hloubky a noří se do bolů daleko 

hlubších a „citlivějších“. A to nejen v případě 

hlavní hrdinky, ale celého společenství. 

Tam se jí daří daleko lépe a víc 

přesvědčivě. 

Díky tomu rozehrává (někdy až příliš) 

idylicky laděný příběh, který pohladí 

po duši každého, kdo prožívá zklamání. 

Může mít až sebereflexivní účinek. 

Zkuste vyjít ze své komfortní zóny 

a možná to vyjde. Líbí se mi samotná 

myšlenka Milina zapojení do života 

místních. Zaprvé miluji čerstvý chléb 

(a pokud bych celá léta žila na tom toastovém, 

tohle je zkrátka nebe). A zadruhé 

obdivuji každého, kdo dokáže zúročit 

své znalosti a schopnosti a přetavit je 

v něco, co funguje. Ale abych neshazovala 

samotnou myšlenku. Na autorčině 

úmyslu se mi líbí právě ta snaha ukázat, 

že to, co jinde nefunguje, je někde 

nejen možné, ale je to sázka na úspěch. 

A když to má společenský přesah, o to 

víc. Někdy je nutné si počkat déle, něco 

zažít a něco si uvědomit, abychom 

pochopili… Takhle poselství této knihy 

chápu já. 

Za zmínku určitě stojí i „vedlejší kolej“. 

Skotské pastviny, kočky nebo obyvatelé 

vesničky Applemore, kteří Mile pomáhají 

dospět stejnou měrou, jakou ona jim 

dává možnost žít. Takové lidi byste rádi 

měli v životě i vy, co si budeme vykládat. 

Doba je teď taková, že potřebujeme víc 

příběhů s dobrým koncem. Chceme 

vidět, že to alespoň na plátnech kin, 

v seriálech nebo knihách funguje tak 

nějak správně. A tato kniha je přesně 

to, co si potřebujete přečíst, když máte 

splín. Místo, kde svět je ještě v pořádku… 

Kde vám brexit neznemožňuje vstup 

do země. Kdy do hospody vejdete bez 

roušky a testování. Protože přesně o to 

autorce šlo… Najít oázu ve všem tom 

chaosu a nejistotě. Tak přijměte pozvání 

na nejlepší čerstvý chléb ve Skotsku! 

Tereza Nováková

text: Michaela Kováříková 

24 

PROMOTION 

Pět knižních rad, 

kde hledat lásku 

Není nic lepšího než se usadit do pohodlného křesla s knihou a dobrým nápojem a rozplývat se nad 

romantickým příběhem. Napětí mezi hlavními hrdiny stoupá stejně jako pára nad horkým čajem a vy 

se nemůže dočkat pokračování. Připravili jsme si pro vás výběr pěti knih, které skrývají vtipné návody 

na to, jakým způsobem a kde získat toho pravého. Mimo jiné tu naleznete i pokračování oblíbených 

ság, jejíž hlavní hrdiny třeba už znáte anebo je díky nám teprve poznáte. A co má všech pět titulů 

společného? No přece lásku a postavy, které jsou odhodlány za ni bojovat. 

Značka: Hledám toho pravého 

Red, 399 Kč, již vyšlo 

a uhlazené způsoby. Avšak cílevědomější 

dívku byste marně hledali. Kitty 

si musí pospíšit, společenská sezona 

roku 1818 začíná a není času nazbyt. 

Naneštěstí naráží na lorda Radcliffa, 

který jako jediný její záměry prohlédne. 

Odhalí, oč Kitty ve skutečnosti jde, 

a poté, co jejímu kouzlu podlehne jeho 

mladší bratr, se rozhodne její plány 

zmařit. Dokáže Kitty opatřit peníze 

a zachránit své sestry před chudobou? 

Debut Sophie Irwin je vtipné, moderní 

a svižné vyprávění, které ocení všichni 

fanoušci autorky Jane Austenové 

a série Bridgertonovi. 

zásluhou valentýnské ceny z místní 

restaurace v jejím životě objeví šéfkuchař 

Adam Finder a jeho pes Brutus, 

jedná se o štěstí, nebo osud? A uvědomí 

si Ruby nakonec, že skutečné štěstí není 

třeba vyhrát? 

Anni Rose v nové romantické komedii 

Recept na toho pravého přináší lahodně 

vzrušující příběh o hledání lásky na těch 

nejméně pravděpodobných místech. 

Pokud máte rádi spisovatelky Jo Watson 

nebo Rachel Lynn Solomon, je tato 

kniha pro vás jako stvořená. 

Hledáte muže, který je nejen pohledný, 

ale i bohatý? Stejný cíl má i naše hlavní 

hrdinka v knize Jak si najít zámožného 

manžela snadno a rychle. V románu se 

skrývá vtipný návod pro dámy, které by 

rády našly nejen bohatého partnera, ale 

i lásku. 

Mladá hrdinka Kitty Talbotová se vrhá 

do víru londýnské společenské sezony, 

aby našla bohatého manžela. Jelikož se 

topí v dluzích, které po sobě zanechali 

její rodiče, má pouze pár měsíců na 

to, aby zachránila domov pro své čtyři 

mladší sestry. Kitty chybí vlivní příbuzní, 

jejichž společenské styky by mohla využít, 

ale i zkušenosti z nejvyšší společnosti 

U hledání partnera zůstaneme i u druhého 

díla s názvem Recept na toho 

pravého. Občas zkrátka potřebujete 

špetku štěstí a hrstku osudu, abyste 

našli muže svých snů. Své o tom ví 

i Ruby Brooksová, jež je nejdřív poněkud 

skeptická, když jí horoskop předpoví, 

že bude mít báječný rok. Zvláště 

když za krátkou dobu přijde o přítele 

a práci. K tomu ji okrade montér 

kuchyně a katastrofa je na spadnutí! 

Ruby nezbývá nic jiného než vzít štěstí 

i osud do svých rukou s neobvyklým 

předsevzetím – zúčastní se deseti soutěží 

denně, ať už o vysněnou japonskou 

dovolenou nebo o roční zásobu psího 

žrádla – i když psa nemá. Když se ale 

Red, 399 Kč, již vyšlo

Značka: Hledám prince 

25 


Uznávaná autorka Stella Tack přichází 

s dalším dílem romantické série Osobní 

strážce. První díl Polib mě zaznamenal 

úspěch po celém světě. Hlavní hrdinové 

Ivy a Ryan nebyli tím, za koho se vydávali. 

Ivy jako bohatá dědička byla na univerzitě 

v utajení a Ryan jako tajný osobní 

strážce se ji snažil chránit za každou 

cenu. Tentokrát se nám vyměnily role 

a v knize Polib mě znovu máme příběh 

o lásce mezi bodyguardkou a následníkem 

trůnu. 

politickými nepřáteli a paparazzi, ale 

také před vším, co se jí v přítomnosti 

neodolatelného prince honí hlavou. 

Pokud jste nečetli první díl, nevěšte 

hlavu, můžete směle začít druhým 

dílem, který opět slibuje dávku přitažlivosti 

a romantiky. 

Autorka bestsellerů New York Times 

Geneva Lee se řadí mezi nejprodávanější 

autorky. Jejích knih ze série Královská 

sága se po celém světě prodalo přes 

milion kopií. Nyní se autorka vrací se 

třetím dílem série s názvem Láska. Do 

velké královské svatby Clary a Alexandera 

zbývá už jen pár týdnů. Přípravy 

ale zmaří skutečnost, že Clařin bývalý 

přítel Daniel byl propuštěn z vězení a je 

na útěku. Půvabná Georgia, která má 

zvláštní vztah k Alexanderovi a jeho 

minulosti, by ho měla pomoci najít. 

Alexanderův otec, anglický král, stále 

není z nadcházející svatby nadšený, 

je tvrdohlavý a nechce dát povolení 

k sňatku, což Alexandera nutí ke zvlášt- 

ním rozhodnutím. Clara se musí rozhodnout. 

Je připravená stát se manželkou 

a budoucí anglickou královnou? 

Svatba století, skandály, lži a vražda na 

vás čekají v epickém milostném příběhu 

Clary a Alexandera. Ti budou muset 

čelit své nejtemnější hodině v úžasném 

závěru ságy… 

Red, 399 Kč, vychází 15. února 


Silver je jednou z mála absolventek 

Bodyguard Academy v Miami. Je 

houževnatá, nezdolná a jedna z nejlepších 

ve svém oboru, ale přesto má 

práce málo. Dokud nedostane nabídku 

pracovat v utajení jako eskorta prince 

Prescota – který je následníkem trůnu 

Nového Skotska. Silver si o rozmazlených 

královských představitelích nemyslí 

nic dobrého, ale Prescot se ukazuje 

jako nesmírně okouzlující. A ona si brzy 

uvědomí, že ho musí chránit nejen před 

Značka: Hledám tajného ctitele 

Román Drahá Avo od Ilsy Madden-Mills 

nás přivádí do prestižní střední školy, 

kde vládnou bohatí a oblíbení Žraloci. 

Kdysi dávno chtěla být Ava součástí 

jejich světa – až do té chvíle, dokud 

ji nezničili. Nemůže se pohybovat po 

chodbách, aniž by na ni všichni neupřeli 

zrak a šuškali si. V jednu chvíli obdrží 

anonymní milostný dopis od jednoho 

ze Žraloků. Ale ona nenávidí každého 

z nich za to, co jí udělali. Otázkou je, 

který ze Žraloků je její tajný ctitel? Je to 

Knox, zjizvený quarterback? Dane, jeho 

dvojče? Anebo snad Chance, bývalý 

přítel, jenž jí dal kopačky po večírku, na 

kterém ji někdo znásilnil… 

Autorka bestsellerů Ilsa Madden-Mills 

přináší strhující příběh o tajném ctiteli, 

středoškolském románku a bolestivém 


tajemství. Hlavní hrdinka je ukázkovým 

příkladem skutečné bojovnice, která se 

i přes to, co se jí v životě odehrálo, snaží 

jít dál.

text: Jan David 

foto: Kateřina Tůmová 

26 

ROZHOVOR 

Nejde jen 

o to, jak mít 

lepší sex 

Láska, partnerství a intimita v otázkách a odpovědích – to je 

podtitul knihy s názvem Tajemství šťastných vztahů. Jejím 

napsáním Denisa Říha Palečková splnila dlouholeté přání 

nejen sobě. „Lidé většinou tiše čekají, že vztah bude dobře 

pokračovat sám od sebe. To je ale omyl,“ říká žena, která už 

dvacet let vede tematické kurzy. 

Pochopí to tajemství slibované 

názvem knihy každý čtenář? 

O vztazích se učíme pořád (smích). 

Knížka je nejen o partnerských vztazích, 

ale i o vztahových souvislostech. 

Obrovskou roli v tomto tématu hraje 

naše vnitřní nastavení, často protkané 

zraněními z dětství. Obsah knihy je také 

o vztahu k sobě, k rodičům i dětem. 

Najdete v ní téma intimity a sexuality. 

Čtenáři mohou díky této kombinaci 

pochopit, co všechno utváří partnerský 

vztah. Nejde jen o to, jak se lépe naučit 

komunikovat s partnerem nebo jak mít 

lepší sex. 

Je kniha primárně pro ženy nebo by si 

ji měl přečíst i muž? 

Téma je univerzální, oslovuje ženy 

i muže v několika generacích. Část knihy 

tvoří odpovědi na otázky, některé jsou 

v ženském rodě, jiné v mužském rodě, 

jinde zase mluvím k mužům i ženám 

dohromady. Kniha otvírá témata, se kterými 

se lidé běžně setkávají. Právě už jen 

jejich pojmenování přináší úlevu, a navíc 

ukazuje cestu ven z bolavých situací. 

Proč jste se rozhodla napsat v dnešní 

online době tištěnou knížku, když jste 

tak aktivní na sociálních sítích? 

Kniha o vztazích byla dlouho na mém 

„to-do listu“. Mnozí lidé se mě už roky 

ptali, kdy ji napíšu. Sama knihy miluju 

a raději si tisknu i delší text, který 

dostanu v online podobě. Věřím, že 

mnoho lidí to má podobně – držet 

v ruce knihu je něco jiného, než když 

stejnou informaci slyšíme nebo i čteme 

na internetu. To se mi ostatně potvrzuje. 

I lidé, kteří mě sledují už roky, a knížku si 

přečetli, mi píší, že číst, to je něco úplně 

jiného, a dochází jim nové souvislosti. 

Z toho mám velkou radost. 

Celý náklad se prý vyprodal během 

chvíle... 

Domnívala jsem se, že první náklad 

bude pět tisíc kusů, nakonec se nakladatelství 

rozhodlo jen pro dva tisíce. 

V dnešní době je kdekdo opatrný 

v investicích, nicméně celý náklad byl 

během prvního týdne komplet pryč. 

Naštěstí jsme ještě před Vánocemi stihli 

dotisk, ten už je větší. Na knihu mám 

krásné zpětné vazby! Lidé, kteří mě 

znají, a knihu si koupili, teď dokupují 

další výtisky i pro své rodinné příslušníky 

a kamarády. Často slyším, že kniha by 

měla být ve všech školách. 

Sdílíte i osobní příběhy, hned na 

začátku je poměrně intimní rodinné 

odhalení. 

Kniha je nejen sestavou otázek a odpovědí 

s praktickými tipy, které čtenáři 

rovnou mohou začít využívat. Každá 

větší kapitola začíná osobním příbě- 

Mgr. Denisa Říha 

Palečková 

Přední česká lektorka partnerských 

vztahů a intimity. Přináší 

zcela nový pohled na sexualitu 

a metody, jak tuto oblast využít 

pro zdraví, štěstí a osobní rozvoj. 

Učí, jak žít lásku a vášeň v jednom 

vztahu i po mnoha letech. 

hem. Některé jsou i moje a mé rodiny. 

Moc mě bavilo je psát, dodávají knize 

sílu a hloubku. Moji rodiče i prarodiče 

zažívali krach manželství do roka po 

příchodu prvního dítěte. I to mě vedlo 

ke studiu vztahů a sexuality. Se svatbou 

a potomky jsem byla dlouho opatrná, 

ale nakonec jsem po několika generacích 

změnila naše rodové nastavení. 

Považuji za velkou výhodu, že jsem už 

od svých dvaceti let jezdila na různé 

seberozvojové semináře, studovala 

vztahy a sexualitu. 

Kde se vzaly příběhy, které nejsou 

vaše osobní? 

Lidé mi už dlouhé roky píší svoje příběhy 

i otázky. Od roku 2018 jsem začala pravidelněji 

odpovídat ve formě videí a vel-

kou část knihy tvoří právě odpovědi na 

otázky lidí, kteří mě sledují ve veřejném 

prostoru, nebo jde o odpovědi 

na otázky z mých uzavřených online 

programů. 

27 

Co na knihu říkal váš manžel? Viděl 

osobní příběhy stejným úhlem 

pohledu? 

Knihu přečetl jedním dechem a říkal, 

že je dojatý. Bylo to vtipné. Můj muž je 

totiž specifický tím, že se moc nepohybuje 

na internetu a nemá rád jakékoliv 

obrazovky. V podstatě mou práci tedy 

nikde moc nevidí, kromě živých kurzů. 

Přestože spolu žijeme dlouho, až skrze 

knihu se prý dozvěděl spoustu nových 

věcí. 

Jak jste spolu dlouho? 

Manželé jsme od roku 2014, bydlet 

jsme spolu začali o tři roky dříve. 

Náš vztah ale začal už v devadesátých 

letech. Tehdy jsme spolu ještě 

nechodili, protože jsem měla jiného 

partnera. Chodit jsme pak spolu začali 

asi za deset let, a dopadlo to tak, že 

máme dva syny, je jim šest a osm let. 

Jak mají lidé pečovat o partnerský 

vztah? 

Velkou neplechu tvoří předpoklad, že 

vztah by se měl vyvíjet dobře sám od 

sebe. Ti, co mají štěstí, se zamilují, mají 

spoustu hezkých zážitků. Ze začátku 

dáváme partnerovi spontánně hodně 

pozornosti, lásky, myslíme jeden na 

druhého v dobrém. Po čase se ale 

naše pozornost posune jinam. Do 

práce, na děti, na domácnost... A stále 

většinou tiše čekáme, že to bude 

pokračovat dobře samo od sebe. To je 

ale omyl. 

Co tedy vztah vyžaduje? 

Péči (smích). Vždyť auto vyžaduje 

servis, domácnost vyžaduje úklid. 

Všechno v našem životě vyžaduje 

kontinuální péči, na to lidé zapomínají, 

a pak se diví. Přitom si spolu nedali 

schůzku i měsíce, aby spolu strávili 

čas, do hloubky si popovídali, zažili 

spolu něco hezkého. Péče o vztah není 

ve výsledku velká věda. Velká věda je 

ale pochopit, že se o to máme starat. 

A také nesmíme předpokládat, že 

druhý člověk prožívá svět úplně stejně 

jako já. Měli bychom být ochotni porozumět 

jeden druhému. Naslouchat si 

a podržet se, když jde do tuhého. 

Denisa Říha Palečková s manželem 

Opakovaně se mi v minulosti stalo, že 

jsem od partnerky slyšel „černá“. Pro 

jistotu jsem to zopakoval. Divili jsme 

se ale oba, protože prý myslela „bílá“. 

Zdálo se to oběma jasné, ale nebylo to 

jasné. 

Přesně tak. Tolik věcí přehlédneme, 

myslíme si, že jsou jasné. Týká se to 

i oblasti těla. Partnerovi často dáváme 

typ doteků, které si přejeme pro sebe. 

V oblasti komunikace mu také dáváme 

to, co si přejeme pro sebe. Dochází 

k mnoha nedorozuměním, protože 

každý máme jiný životní příběh. Často 

máme jako muži a ženy odlišné vnímání 

světa, odlišné potřeby. Stojí za to 

poznávat: „Aha, ten druhý to fakt vnímá 

jinak než já, potřebuje něco jiného.“ A je 

to v pořádku. 

Vaše zkušenost z mnohaleté praxe 

lektorky partnerských vztahů je, že 

je v drtivé většině případů vyhráno, 

pokud mají partneři aspoň trochu chuť 

něco dělat. Může se ale do vztahu vrátit 

ještě ta původní zamilovanost, která 

trvá první rok nebo dva? Zároveň totiž 

bývají překvapení, že se to neděje… 

Ano, zmíněný pohodový vztah může 

„sám od sebe“ trvat i rok nebo dva. 

U většiny párů trvá tři až šest měsíců, 

než se objeví první konflikty. Pak jdeme 

víc do hloubky, aktivují se vnitřní zranění 

a nedorozumění. K tomu se pak přidává 

dramatická změna životního stylu spolu 

s příchodem dětí, rekonstrukcí domu, 

stresem v práci… Tím dochází mnohdy 

k odcizení. Někdy se stane něco hluboce 

Bizbooks, 399 Kč, již vyšlo 

bolavého, jindy se zase děje klasické „stokrát 

nic umořilo osla“ ve stylu – „Nevidí 

mě… neslyší mě… pořád mi něco vyčítá…“ 

Jsou to drobnosti, ale postupně se 

nabalují. Začneme se uzavírat a máme 

pocit odcizení, což někdy vede k mylné 

domněnce, že už není cesty zpátky. Lidé 

pak říkají, že žijí jenom vedle sebe, že už 

je nic moc nespojuje. 

Co když se při snaze o řešení situace 

vynořuje vztek nebo jiné emoce považované 

za negativní? 

Při opětovném přibližování se k sobě, 

když jdeme pod povrch, vylézají bolavé 

věci. Když si ale dovolíme se s nimi 

konfrontovat a hledáme cestu k sobě, 

můžeme být překvapení silnou vlnou 

lásky i vášně. Je tam hodně emocí, což 

bývá vidět při rozvodech. Zášť a ubližování 

si, které ani jedna strana nečekala. 

To jsou projevy zraněné lásky. Když se 

tohle vyčistí, často se aktivuje velká láska 

vůči druhému. Na to musím upozornit, 

protože páry, které chtějí jít od sebe, si 

neuvědomují, že to tam je. Myslí si, že už 

to mezi nimi vychladlo, není tam žádná 

vášeň… 

Co jste se musela naučit vy sama? 

(delší ticho) Na to se mi hůř hledá odpověď, 

protože už mi přijde samozřejmé, 

co dnes s manželem žijeme. Oba jsme 

se naučili, že když jsme přetížení nebo 

naštvaní, je lepší nemluvit a konflikt 

ukončit objetím nebo milováním. Mám 

také pocit, že jsem si dobře vybrala 

partnera.

28 

UKÁZKA 

Netradiční 

pohádková knížka 

Ne vždycky chtějí princezny nosit načančané šaty a brát hodiny tance, ne vždycky musejí 

draky a obry porazit princové siláci. Čarodějnice a macechy nejsou nutně zlé, dovedou 

pomáhat a být přátelské. Podívejte se na klasické pohádky netradiční optikou a přečtěte 

si dobře známé příběhy zcela jinak. 

Pikola, 349 Kč, již vyšlo 

Margaret Obrobijka 

Kdysi dávno ležela v Irsku na břehu moře malá vesnička. Žili 

v ní obyčejní lidé, pracovité ženy a málomluvní muži. Když 

do přístavu připlula cizí loď, pochybovačně a zamračeně si 

prohlíželi námořníky z dalekých zemí. Jinak tomu nebylo 

ani toho večera, kdy do vesnice dorazil na štíhlé plachetnici 

pohádkář Simon. 

Byl to vyzáblý, vlasatý mladík, usměvavý, jen v očích mu probleskoval 

smutek. Zatímco posádka doplňovala zásoby, zašel 

do přístavní hospůdky, aby si pohádkami a písněmi vydělal 

na večeři. 

„U nás nemáme ve zvyku platit za pohádky,“ obořil se na něj 

hostinský. „Když neumíš žádnou pořádnou práci, víš, kde 

jsou dveře.“ 

Simon se s povzdechem smířil s tím, že dnes večeřet 

nebude, sebral svou kytaru a vydal se zpátky k přístavišti. 

Měl hlad a v tu chvíli si připadal nekonečně unavený a starý, 

a to mu bylo teprve nedávno sedmnáct. Už byl skoro u lodi, 

když za ním ve tmě najednou někdo promluvil. 

„Kolik umíš pohádek?“ 

Simon se vyděšeně otočil. Stála před ním asi patnáctiletá 

pihovatá dívka s rudými vlasy. Pohádkář se ulehčeně usmál. 

„Hodně.“ 

„O hrdinech?“ 

„I o hrdinech. Ale víš, většina pohádek je podobná: hrdina se 

vydá na cestu, krveprolití, krev, krveprolití, krev, polibek, 

svatba. 

Je to nuda.“ 

Dívka se ušklíbla. 

„Já znám pohádku, která není nudná.“ 

Simon už v té době měl za sebou mnoho let strávených 

po přístavech jako potulný vypravěč pohádek. Zpočátku 

si pečlivě zaznamenával jména všech zálivů, zátok a útesů 

i příběhy, které o nich skládali místní. Čím víc pohádek ale 

vyslechl, tím mu bylo jasnější, že se obměňují jen místa, 

ale příběhy zůstávají stále stejné. Takže se mu nechtělo 

v tomhle rozhovoru dál pokračovat. 

„A o čem je ta pohádka?“ zeptal se spíš jen ze zdvořilosti. 

„Ještě nevím, ještě nezačala,“ odpověděla dívka. „Začíná 

právě teď. Tím, že mě vezmeš na svou loď.“ 

Nebyla to prosba, ale sdělení. Simona to tak překvapilo, že 

zapomněl cokoli namítnout. 

„A kdo v ní bude hrdina?“ 

Dívka se napřímila. 

„Přece já.“ 

V tu chvíli se rozletěly dveře hospody a ven vystrčil hlavu 

hostinský. 

„Margaret!“ zařval na celé kolo. „Kde se flákáš, ty pekelnice?“ 

Dívka se zachvěla a stáhla se do stínu lodního trupu. 

„Hej, ty budižkničemu!“ Tentokrát byla slova hospodského 

určena Simonovi. „Neviděl jsi tu praštěnou kuchtu?“ 

Simon pohlédl na dívku, pak na hospodského a mlčky 

zavrtěl hlavou. Když se dveře hospody zase zabouchly, dívka 

znovu vystoupila ze stínu. 

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se pohádkář. „Margaret, a jak dál?“ 

„Nijak. Jen Margaret.“ 

Simon potřásl hlavou. 

„To nestačí. Není to hrdinské jméno.“ 

„Proč? Jaké má být hrdinské jméno?“ zajímala se dívka. 

„No prostě… hrdinské. Hrdina prostě musí mít stálý přídomek. 

To je takové pohádkové pravidlo. Richard Lví srdce, Melduin 

Mořeplavec, Robin Hood, král zbojníků.“ 

Chvíli tiše seděli, přemítali, dívali se na vodu. Z hospody sem 

doléhaly nadávky hospodského. 

„Margaret, ty hnusná ropucho, ubožačko neschopná, okamžitě 

sem pojď, nebo tě vykopnu, že nikdy nedopadneš na 

zem!“ 

Margaret zrudla, ale Simon si hospodského vůbec nevšímal. 

„Víš co?“ řekl. „Vymyslíme to cestou.“ 

* * * 

„Teď už mi to ale pověz,“ požádal dívku. 

„Co?“ 

„Přece tvoji pohádku. Slibovala jsi, že nebude nudná.“ 

„To tedy nebude,“ zasmála se Margaret. „Ještě se v ní skoro 

nic nezačalo dít.“ 

„Dobrá, ale co se stane dál? Přijede si pro tebe rytíř v zářivé 

zbroji a vezme si tě za manželku? Nebo se ukáže, že tvůj 

otec je nesmírně bohatý paša z daleké země na východě, 

který vyhlásí soutěž o tvoji ruku?“ 

Margaret zavrtěla hlavou. 

„Nic z toho se mi nelíbí. A já se stejně vdávat nechci.“ 

„Ale dívky v pohádkách se většinou nakonec vdají a pak 

šťastně žijí až do smrti.“ 

„Já nechci být taková jako dívky v pohádkách. Chci se stát 

hrdinkou. Naučit se ohánět mečem, vyhrávat v rytířských 

turnajích a zabíjet draky.“

Tipy na čtení v novém roce 

Tak jako minulý rok, ani letos nebudete ochuzeni o zajímavé tipy na knihy nejen 

pro zanícené knihomoly. Máte rádi beletrii, nebo dáváte přednost naučné 

literatuře? Hledáte dobrodružnou knihu pro své ratolesti? Stačí si vybrat. 

MIROSLAV DONUTIL 70 

ANI MÁLO, ANI MOC… 

Dana a Petr Čermákovi 

Začtěme se společně do knihy, 

která je věnována sedmdesátinám 

Miroslava Donutila a vychází v doplněném 

vydání s plakátem. Umělec 

se v ní ohlíží za posledním desetiletím 

a současně stojí před pomyslným 

zrcadlem, ve kterém ho vidí více než 

sedmdesát osobností. Miroslav Donutil 

je jedinečnou postavou české 

scény oplývající komediálním i vypravěčským 

talentem. 

Book imagination, 449 Kč 

TEHERÁNSKÁ OPERACE 

Howard Blum 

Píše se rok 1943 a tři spojenečtí 

vůdcové se poprvé setkávají na 

přísně tajné konferenci v Teheránu. 

Němci věří, že by případná 

nová sestava vůdců mohla být 

ochotna po skončení války uzavřít 

pro nacisty přijatelnější mír. 

A tak začíná operace Long Jump, 

jejíž cílem je zavraždit Roosevelta, 

Churchilla a Stalina. Jedná se 

o skutečný příběh nacistického 

spiknutí. 

JOTA, 498 Kč 

FIT RECEPTY BEZ LEPKU 

Lucia Wagnerová 

Vyhýbáte se lepku, ale chcete si 

dopřát domácí pečivo, koláče, 

pizzu, halušky, placky, rolády, palačinky 

či jiné dobroty? Vyzkoušejte 

bezlepkové fit recepty, které 

jsou nejen zdravé a snadné na 

přípravu, ale také opravdu chutné. 

Kniha obsahuje praktické tabulky 

s náhradami surovin a výběr 

100 nejlepších receptů od snídaní, 

přes hlavní jídla až po dezerty. 

Fit brands, 459 Kč 

LÉČBA MEDEM 

LÉČBA MEDEM 

Bogdan Kedzia, 

Elzbieta Holderna-Kedzia 

Všichni včelaři ví, že med je učiněný 

zázrak přírody. Tušili jste ale, že se dá 

využít i jako alternativní metoda léčby 

různých nemocí? V tomto atlasu si přijdou 

na své všichni vyznavači přírodní 

medicíny. Dozvíte se vše o léčivých 

účincích medu, mateří kašičky, včelího 

pylu a dalších včelích produktů, a to 

na příkladech konkrétních výzkumů. 

Bookmedia, 229 Kč 

KUBÍKOVA DOBRODRUŽSTVÍ 

NA DINOOSTROVĚ 

Lukáš Veselý, Jiří Schön 

Vydejte se spolu s Kubíkem na dobrodružnou 

výpravu Dinoostrovem! Prožijete 

sedm úžasných příběhů, které 

se odehrávají na souši, ve vzduchu 

i pod mořskou hladinou. Kubík připlouvá 

na ostrov za svým strýcem 

Alanem, aby zde poznal svět dinosaurů. 

Dostane vlastní uniformu malého 

průzkumníka a společně zažívají 

neuvěřitelné příběhy v prostředí triasu, 

jury i křídy. 

Dinoostrov, 499 Kč 

TVŮJ MĚKOUČKÝ 

KAMARÁD SLONÍK 

Měkká knížka ve tvaru sloníka 

potěší a rozveselí vaše nejmenší. 

Díky sametové obálce a šustivému 

papíru uvnitř upoutá toto 

roztomilé zvířátko pozornost dítěte 

a procvičí jeho uchopovací 

schopnosti. Knížka je speciálně 

navržena tak, aby děti uklidňovala 

a stimulovala vývoj jejich 

smyslů a mozku. Stane se nejen 

pomůckou, ale také nejlepším kamarádem. 

YoYo Books, 369 Kč


foto: Ján Hrdlička, Fero Gažík 

30 

ROZHOVOR 

Zdraví 

máme 

ve svých 

rukách 

„Jez tak, jako by na tom závisel tvůj život. 

Protože závisí.“ Tak zní motto docenta 

Ladislava Kužely, uznávaného slovenského 

gastroenterologa, který ve své ordinaci, 

knihách i na sociálních sítích učí, jak pečovat 

o střevní mikrobiom. Zapomeňte na diety, 

základem všeho je rostlinná strava! 

Noxi, 399 Kč, již vyšlo 

Co vlastně vede gastroenterologa 

k tomu, že sedne a napíše dvě 

knížky? 

To je jednoduché – po úspěchu té 

první s názvem Zdravé střevo a trávení 

– mýty versus fakta, která by měla 

tento rok vyjít i v Čechách, jsme se 

s mojí spoluautorkou Zuzkou Čižmárikovou 

rozhodli, že v naší práci budeme 

pokračovat. Hlad po informacích, které 

se týkají trávení a všeho, co s ním souvisí, 

je totiž obrovský. Z ohlasů, otázek 

a připomínek čtenářů, které se k nám 

dostali, jsme vyvodili, že je nejvíc ze 

všeho zajímá odpověď na dvě zásadní 

otázky: Co můžeme pro svá střeva 

udělat my sami? A jak kondice střev 

ovlivňuje náš život, naše tělo a mysl? 

Ty jsme se v druhé knížce Zdraví bez 

léků pokusili zodpovědět. A vysvětlit 

princip poměrně jednoduchého vzorce, 

jehož výsledky v praxi ovšem závisí 

pouze na každém z nás a naší snaze 

změnit způsob stravování a životního 

stylu. Samozřejmě v souladu se současnými 

poznatky lékařské vědy založené na 

důkazech. 

Jaké chyby tedy podle vás ve stravování 

nejčastěji děláme? Čím si doslova 

ničíme život? 

Průmyslově zpracovanými potravinami 

plnými aditiv a konzervantů, které 

jsou jednoznačně spojené s nárůstem 

„špatných“ (zánětlivých) mikrobů žijících 

v našem tlustém střevě. To potvrdila 

i Mezinárodní agentura pro výzkum 

rakoviny, která už v roce 2015 klasifikovala 

například takto upravené maso 

jako karcinogen skupiny 1! A doporučila 

dodržovat zdravé stravovací návyky, 

které zahrnují konzumaci zeleniny, ovoce 

a celozrnných produktů. Když je do svého 

jídelníčku zařadíte, potěšíte všechny ty 

prospěšné bakterie v těle, na nichž závisí 

vaše současné, ale i budoucí zdraví. 

Před třemi lety jste prodělal infarkt. 

To znamená, že tenkrát jste se o sebe 

a svoje střevo nestaral? 

Přesně tak. Přestože jsem jako gastroenterolog 

měl znalosti o tom, jak naše 

trávení funguje doslova z první ruky, 

o to své jsem vůbec nepečoval. A přestože 

jsem lékař a věděl jsem, jak velký 

význam má prevence, sám pro sebe 

jsem v rámci prevence srdečně-cévních 

onemocnění nedělal nic, jen to, že jsem 

bral pilulky na vysoký krevní tlak. Moje 

strava byla fádní, jednostranná, nepravidelná 

a založená hlavně na příjmu 

masa, přičemž přílohou bylo zase maso. 

Protože jsem byl velmi zaměstnán svou 

kariérou, zdůvodnil jsem si to tak, že 

dokud nemám trávicí potíže, nemusím 

se o svůj trávicí trakt starat. V praxi 

to vypadalo tak, že přes týden v mém 

jídelníčku dominovala bufetová strava, 

o víkendu grilované maso a na kongresech 

jsem vyhledával řetězce rychlého

občerstvení. O tom, jak jsem si mnoho 

let škodil a jak jsem si úplně devastoval 

tělo, kterému jsem nakládal, kolik dokázalo 

unést, jsem se bohužel dozvěděl až 

v okamžiku, kdy jsem dostal infarkt. 

Jak to pokračovalo dál? 

Díky nesmírně profesionální a rychlé 

pomoci kolegů z Národního ústavu 

kardiovaskulárních chorob v Bratislavě 

jsem přežil, a to i přesto, že se mi na srdci 

zcela uzavřela céva přezdívaná „widow 

maker“, protože její uzavření činí z manželek 

vdovy. Aby toho nebylo málo, našli 

mi více než 50% zúžení na dalších třech 

cévách vyživujících srdce. Bohužel se to 

dostalo až do této fáze a mě konečně 

došlo, že takto to dál nemůže pokračovat. 

Ještě během pobytu v bratislavském 

ústavu jsem začal pátrat, jako člověk 

naučený hledat ověřené medicínské 

důkazy, kde se v mém případě stala 

chyba. Jinými slovy, začal jsem hledat 

odpověď na otázku, co jsem udělal 

špatně. A tím začala moje cesta za zdravým 

životním stylem. 

Našel se někdo, kdo vám s tím pomáhal? 

Moje manželka. Když jsem ji potkal, divil 

jsem se tomu, co si dává na talíř – jedla 

totiž samé rostliny, maso výjimečně a jen 

kousek, takže jsem žertoval o stravě 

pro králíky. Nechápal jsem, jak z takové 

stravy dokáže fungovat a ještě k tomu 

i být aktivní… Ona naštěstí nešla tvrdohlavě 

proti mé tehdejší „dietě“, ale 

tiše, trpělivě a postupně mi přidávala 

do stravy i něco rostlinného. Během 

prvních dvou či tří let změnila můj jídelníček 

natolik, že pro mě najednou bylo 

přirozené, že jsem postupně 1/3, pak 1/2 

a později 2/3 masa na svém talíři vyměnil 

za zeleninu a ovoce. Dnes tvoří 95–100 % 

mé stravy rostlinná a co nejrozmanitější 

vláknina. Dokonce po většinu dní 

v měsíci je příjem masa na nule, což by 

pro mě před několika lety bylo nemyslitelné. 

I chutě se mi změnily do té míry, 

že když dnes tento druh stravy nemám, 

tak mi velmi chybí. Tělo si zkrátka samo 

řekne, co potřebuje. 

Dáte nám nějaký příklad? Jak vypadá 

váš jídelníček? 

Jako příklad popíšu ten včerejší. K snídani 

jsem měl kváskový chléb s pomazánkou, 

kterou mi manželka umixovala 

ze zeleniny, která nám zůstala z předchozího 

dne. Šlo o upečený sladký brambor 

a mrkev. Následně jsem si dal vícezrnnou 

kaši uvařenou v rostlinném mléce 

a ve vodě, spolu se směsí semínek – 

nechyběla lněná, konopná, slunečnicová 

či chia semínka. A v misce jsem měl 

také sušené datle, brusinky, granátové 

jablko a banán. K obědu jsem si dal 

těstoviny na česneku a cibuli s hříbky, 

artyčoky, cuketou a rajčaty. A na večeři 

krémové chřestové rizoto. Musím říct, 

že na každém chodu jsem si nesmírně 

pochutnal. 

Co byste poradil lidem, kteří si na 

základně vašeho příběhu a po přečtení 

vašich knih řeknou, že od zítřka 

o svůj mikrobiom začnou pečovat? 

Čím základním by měli začít? 

Nejprve by si měli uvědomit, že „krmení 

dobrých mikrobů“ nevyžaduje striktní 

dietu, ale jde pouze o změnu myšlení. 

U každého sousta si uvědomte, že 

krmíte nejenom sebe, ale i své střevní 

kamarády. A že je třeba zajistit jejich 

spokojenost. Postupně přidávejte do 

stravy co nejrozmanitější rostlinnou 

vlákninu, tedy ovoce, zeleninu, luštěniny, 

ořechy, bylinky, koření a semínka. 

A naopak začněte ubírat polotovary, 

tedy ta jídla, která jsou předem zpracovaná 

a obsahují přidané cukry, soli, oleje 

a konzervanty. Tyto potraviny nejsou 

pro naše tělo přirozené a mohou vyvolat 

v těle zánět, který vede k vážným chorobám. 

Co vlastně rozhodlo, že jste se stal 

lékařem? 

Můj otec, jeho sestra, její manžel, jejich 

syn, jeho manželka a dcera další otcovy 

sestry byli a někteří stále ještě jsou 

lékaři. Tudíž jsem vyrůstal v prostředí, 

které zcela předurčilo moji cestu, protože 

od dětství jsem neslyšel prakticky 

o ničem jiném než o medicíně. I moje 

matka, která zpívala ve Slovenské 

filharmonii, se musela naučit základní 

lékařské výrazy a udělat si jakýsi „rychlokurz 

z domácího lékařství“, aby se mohla 

zapojit do nikdy nekončících rodinných 

debat o zdravotnictví. 

A čím si vás získala gastroenterologie? 

To není zrovna sexy obor… 

Dovolím si oponovat – je to super sexy 

a nesmírně se rozvíjející obor, a to 

hlavně co se týká výživy, která se za 

poslední roky neuvěřitelně dynamicky 

rozvinula. A jak jsem se k tomu dostal? 

Po ukončení studia na lékařské fakultě 

UK v Bratislavě nebylo jiné volné místo 

než na Interní gastroenterologické klinice 

v Podunajských Biskupicích v Bratislavě 

(tehdejší Národní ústav tuberkulózy 

a respiračních nemocí). Nastupoval 

jsem tam v době, kdy z důvodů lepšího 

výdělku poměrně mnoho kolegů odcházelo 

pracovat do farmaceutických firem 

nebo do zahraničí. No a tenhle masivní 

odchod způsobil, že jsem se téměř okamžitě 

dostal do výukového programu 

pana profesora Vavrečky, skvělého 

odborníka a úžasného člověka. Pod jeho 

vedením mě gastroenterologie chytila 

za srdce a už jsem u ní zůstal. A musím 

říct, že moc rád. 

Doc. MUDr. LADISLAV KUŽELA, 

PhD., MPH (* 1968) 

Uznávaný slovenský gastroenterolog, 

vysokoškolský pedagog 

a bývalý hlavní odborník 

Ministerstva zdravotnictví SR pro 

gastroenterologii. Dlouhá léta 

působil také jako ředitel největší 

dětské nemocnice ve střední 

Evropě. Dnes má soukromou praxi. 

Na kontě má dvě knihy Zdraví bez 

léků a Zdravé střevo a trávení – 

mýty versus fakta. 

31

Ptali se Michaela Merglová a Petr Matoušek 

32 

AUDIOKNIHY 

Kateřina 

Winterová: 

Zimovat znamená 

naslouchat svému 

nejvnitřnějšímu já… 

Zimování nabízí soubor úvah o tom, do jaké míry člověka 

magie zimy posiluje, byť příroda zdánlivě pospává. 

V české audioverzi účinkuje herečka a moderátorka 

Kateřina Winterová a vydavatelství OneHotBook ji 

vypustilo symbolicky o zimním slunovratu. 

Co vám blesklo hlavou, když jste 

zjistila, jaký titul by mohl promlouvat 

vaším hlasem? 

Že je to jasná volba! Text jsem pochopitelně 

okamžitě zhltla a ukázalo se, že 

autorka mi mluví z duše. Ve spoustě 

ohledů se s jejími názory ztotožňuju. 

Takže to asi nemohla být náhoda – leda 

spíš promyšlená vějička osudu. Námluvy 

proběhly raz dva: na nabídku jsem 

vydavatelství odepsala, že Zimování 

s Winterovou by mohlo být vtipně 

stylové. 

Podtitul autorčiných úvah zní 

„Hledání klidu v těžkých časech“. Na 

jakou obrannou strategii spoléháte 

pod tlakem vy? 

Podle mého je naprosto zásadní – 

a zároveň nejtěžší – nepodléhat strachu. 

Udržet si klidnou mysl. Nenechat se 

OneHotBook, 6 hodin 57 minut, 367 Kč 

vláčet emocemi. Myslet pozitivně, jak 

jen to kritická situace dovoluje. Žít přítomným 

okamžikem. Všímat si toho, co 

mi dělá dobře, a taky si to plně uvědomovat. 

S tímhle vědomím se dřív nebo 

později dostaví okamžiky úlevy a ty se 

naakumulují, až člověk dospěje ke zjištění, 

že to či ono asi nedokáže změnit, 

zato může k problému přistoupit jinak. 

S větší vnitřní silou. S vírou v sebe sama. 

Z knihy sálá mráz, avšak s vroucí vervou 

očistné bílé magie. Co na vlastní 

kůži preferujete vy: zimu, nebo léto? 

Takhle neokázale nahlížený proces 

„zimování“ na mě měl vyloženě hřejivý 

účinek. Je v něm humor, je v něm lidskost. 

Užívám si všechna roční období, 

každé jinak. Letos mi například učaroval 

podzim. Byl teplý, nádherně probarvený 

a nabízel klid v bouřích všedních dní. 

A za všech okolností mám ráda slunce 

i světlo, které si dopřávám v zimě i v létě. 

Třpytivý sníh – a já v termoprádle. Letní 

žár – a já ve stínu u vody s knihou. 

Která z přednesených myšlenek vám 

v čerstvě postcovidovém světě, který 

poznamenal doslova každého, přijde 

nejprospěšnější? 

Že je zapotřebí naslouchat svému 

nejvnitřnějšímu já: intuici, hlasu pří- 

rody. A probudit v sobě tolik odvahy, 

abychom už napříště nedávali prostor 

nepodstatnostem… Víte, nemám moc 

ráda obecné motivační citáty, protože 

každý si na zádech neseme vlastní 

příběh. A tahle kniha jednoduchým 

způsobem – na příkladu osobních 

přehmatů, za pomoci srozumitelných 

metafor i spousty nadhledu – publikum 

inspiruje. Nekáže ani nediktuje. 

Jenom výstižně shrnuje to, co zažívá 

většina z nás. Iluzi, deziluzi, pád 

z obláčku a pak to pracné štrachání 

se zase nahoru, zpátky za klidem duše 

i svědomí. Což platilo a bude platit 

v každé krizi. I v té, které přišla po 

pandemii. 

Díky autorce tedy známe smysl zimy. 

Známe díky ní lépe i smysl krizí? 

Možná… Úderná, a přitom složitá 

otázka. Řekla bych, že každý si po přečtení 

nebo z poslechu odneseme to, 

co se nás momentálně nejvíc dotýká. 

Taky kdo by chtěl dobrovolně hloubat 

nad smyslem krize, pokud není 

rozený filosof? (Smích.) Čistě pro mě 

taková etapa představuje zlo nutné 

k tomu, abych se posunula dál – abych 

si uvědomila, že život je opravdu těžký, 

nicméně chvíle štěstí v něm stojí za to. 

Že má smysl jít dál.

33 

James S. A. Corey: Leviatan se probouzí 

Čtou: Ondřej Rychlý, Jiří Vyorálek, Anežka Šťastná, Zdeněk Maryška 

21:40 / 529 Kč 

Lidstvo osídlilo Sluneční soustavu, ale ke hvězdám nedosáhne. A možná je 

to dobře, protože lidská povaha se za několik staletí nezměnila – zatímco 

jedni bojují o moc, druzí o holý život. První díl oceňované ságy, která se 

dočkala i seriálové adaptace. 

AUDIOKNIHY 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Åsa Larsson, 

Ingela Korsell: 

PAX VII. – Dech smrti 

Čte: Jan Vondráček 

03:39 / 329 Kč 

Richard Osman: 

Muž, který zemřel 

dvakrát 

Čtou: Libuše Švormová, Jan Vlasák 

Vychází v únoru 2023 

Nebojte se čarodějnic. Hlavně ne těch, které máte v sobě. 

V Mariefredu se šíří nemoc s podivnými příznaky. Choroba 

se nevyhne ani pěstounské rodině, ve které žijí Alrik 

s Viggem, a bratry čeká závod s časem. Najdou způsob, jak 

se záhadným onemocněním bojovat? 

Svérázná čtveřice penzistů opět zasahuje! Čtvrteční klub 

amatérských detektivů se tentokrát zaplete do případu 

loupeže diamantů za miliony liber. Jenže profesionální 

zabijáci a ukradené diamanty nejsou jediným 

problémem čtyřlístku sedmdesátníků z Coopers Chase… 

Erich Maria Remarque: Cesta zpátky 

Čte: Pavel Batěk 

Vychází v únoru 2023 

Lee Child: Jack Reacher – A přece nezemřeš 

Čte: Vasil Fridrich 

15:56 / 389 Kč 

Román volně navazující na knihu Na západní frontě 

klid vypráví o generaci chlapců zničených na duchu i na 

těle, kteří se po konci první světové války vracejí domů. 

Ukazuje se, že nejtěžší nebyla cesta na frontu, ale návrat 

do světa, který už neexistuje. 

Předák neonacistické militantní organizace drží jako 

rukojmí neteř prezidenta USA. Jenže s ní náhodou unesl 

i Jacka Reachera, někdejšího důstojníka vojenské policie 

a jednoho z nejpřesnějších amerických střelců. A ten umí 

zabíjet i zapálenou cigaretou!

34 

ROZHOVOR 

V každé 


foto: Jaroslav Fikota 

obtížné situaci 

se skrývá 

naděje 

Vřelý úsměv, neutuchající zájem o druhé, a hlavně 

obrovský literární talent. To jsou poznávací znamení 

spisovatelky Ruty Sepetysové, která koncem roku 

dorazila do Prahy, aby představila svou novou knihu 

Musím tě zradit. A nejen to… 

Máte evropské kořeny – váš tatínek kých táborech, což bylo dost těžké. 

pochází z Litvy. Cítíte to na sobě, 

V roce 1949 se mu ale podařilo dostat 

když přijedete na starý kontinent? se za oceán. A tím začal jeho nový život 

Ano, vnímám určité spojení. Když 

v Americe, konkrétně v Detroitu ve 

lidem řeknu, jak se jmenuju, a že 

státě Michigan. Tam v roce 1956 potkal 

pocházím z Litvy, všichni vědí, co to svou budoucí manželku Phyllis, mou 

znamená. Bez problémů si mě zařadí. maminku. 

Zatímco ve Spojených státech amerických 

musím svůj původ neustále V Praze jste se potkala se svými čtenáři. 

Co vám tento živý kontakt dává? 

vysvětlovat. Na jedné schůzce jsem 

dokonce byla požádána, jestli bych Tvůrčí partnerství – já napíšu text a čtenáři 

ve své hlavě vytvoří postavy a pří- 

nemohla používat své druhé jméno 

Elizabeth, protože Ruta zní cize… 

běh. Vdechnou jim duši a dají jim tvář. 

S nadsázkou se dá říct, že za oceánem 

stále hledám svou identitu. Jinak stránkou ještě násobí, takže jsou vlastně 

Při čtení cítí emoce a ty se stránku za 

k vám do Evropy se dostanu třikrát mými spoluautory. Díky nim je historie, 

až čtyřikrát ročně, hlavně na knižní které se ve svých příbězích věnuji, stále 

festivaly a akce s nimi spojené. Jednou živá. 

ročně pak jezdím do rodiště mého 

tatínka a dědečka. 

Váš zatím poslední příběh s názvem 

Musím tě zradit se odehrává 

Můžete o nich prozradit něco víc? v Rumunsku. Proč jste si vybrala 

Dědeček byl v litevské armádě a bojoval 

za nezávislost. Když Sověti v roce Zaujalo, že tam v dobách socialismu 

zrovna tuhle zemi? 

1940 začali zemi okupovat, musel se nikdo nesměl věřit nikomu. Diktátor 

svou rodinou utéct – kdyby zůstali, 

Nicolae Ceaușescu nastolil systém, 

skončili by velmi špatně. V té době 

v němž mizela základní lidská pouta 

mému tátovi byly pouhé čtyři roky 

a rozpadaly se rodiny. V zemi panoval 

a dalších devět let strávil v uprchlic- 

teror nedůvěry, atmosféra strachu, 

RUTA SEPETYSOVÁ (* 1967) 

Pochází z rodiny litevského 

imigranta. Vystudovala mezinárodní 

finance na americké 

Hillsdale College a přes dvacet 

let působila v hudebním průmyslu. 

Její knihy byly publikovány 

ve více než padesáti zemích 

celého světa a přeloženy do více 

než třiceti jazyků. V Čechách 

vyšly romány Mlčící fontány, 

V šedých tónech, Sůl moře, 

Potrhaná křídla a loni Musím tě 

zradit. 

totální beznaděj… Když jsem o tom 

slyšela, velmi mě to zasáhlo a rozhodla 

jsem se, že o tom napíšu. A protože se 

věnuji literatuře pro mládež, vybrala 

jsem si jako hlavní postavu sedmnáctiletého 

Cristiana, který v komunistickém 

Rumunsku roku 1989 sní o tom, že se 

stane slavným spisovatelem. Sny, přání 

a vize jsou tím jediným, co má. Jinak 

jsou jeho vyhlídky dost tristní. Stejně 

jako jeho dosavadní život v jednopokojovém 

bytě, kde se tísní s rodiči, sestrou 

a nemocným dědečkem. Velmi často 

bez vody, elektřiny, jídla. Se všudypřítomnou 

cenzurou, rozkazy a omezová-

ním. No a na tuhle drsnou realitu čtenáři 

nahlíží jeho očima, protože Cristian je 

zároveň tím, kdo celý příběh vypráví. 

35 

Světové dějiny jsou bohaté na konflikty, 

války, diktatury a uprchlické 

krize. Podle čeho si vybíráte témata, 

kterým se budete věnovat? 

Zajímám se hlavně o události, jež se 

týkají velkého počtu lidí, a přitom 

nejsou příliš známé. A pak je pro mě 

důležité, aby v tom nějakou aktivní roli 

hráli mladí lidé. Co ale týká časového 

zařazení, zaměřuji se na historii, která 

je takzvaně na dosah, protože se chci 

potkávat s pamětníky. To je základ mé 

práce. Jinak jsem si v průběhu let vytvořila 

dlouhý přehled historických témat, 

na která bych se ráda zaměřila. Jakmile 

dokončím knihu, tak se k němu vracím 

se svým agentem a debatujeme, na 

čem dalším bych mohla příště pracovat. 

Momentálně je tam nějakých třiadvacet 

nápadů. 

Jak dlouho vaše knihy vznikají? 

Na počátku vždycky stojí velký průzkum, 

abych mohla detaily v příbězích popsat 

co nejrealističtěji. Čtu různé historické 

knihy, akademické studie a literaturu 

faktu, abych měla potřebný základ. Poté 

odcestuji do země, o které píšu, a dělám 

rozhovory se stovkami lidí. Hledám 

autentické svědky, jejich známé, odborníky. 

Zároveň sbírám artefakty z období, 

ve kterém se bude můj příběh odehrávat... 

To mi zabere nějakých pět až 

deset let. Pokaždé pracuji na několika 

příbězích najednou. 

Během své návštěvy našeho hlavního 

města jste zavítala i do archivů. 

Znamená to, že se chystáte napsat příběh 

vycházející z českých či československých 

dějin? 

Řeknu to takhle – něco se rýsuje. Dějiny 

vaší země jsou velmi zajímavé. Zaujali 

mě třeba legionáři a jejich cesta rozpadajícím 

se carským Ruskem. Taky jsem 

se byla podívat na památníky v Lidicích 

a Ležácích a v archivech pátrala po 

všem, co souvisí s Mnichovskou dohodou. 

Nechci předbíhat, ale ráda bych 

všechny tyhle události nějak propojila. 

Vrstvila bych jednu za druhou a dohromady 

by je pak spojila nějaká vlastnost 

či motiv. Třeba vaše odolnost a schopnost 

klást klidný odpor zlu. Mám z vás 

totiž pocit, že si prosadíte to svoje 

jakousi poklidnou, nenásilnou cestou. 

Vaše práce vyžaduje spoustu trpělivosti. 

Máte ji vrozenou, nebo jste se ji 

musela naučit? 

Ani jedno, ani druhé – trpělivosti se 

stále učím. Když mě zaujme nějaké 

téma, nejraději bych si hned sedla 

a pustila se do něj. Mám takový velký 

blok, do kterého si neustále něco 

píšu a pak škrtám a přepisuju. Někdy 

si nepřipadám jako spisovatelka, ale 

přepisovatelná... Kdybych byla trpělivější, 

počkala bych si a pak celý příběh 

napsala najednou, ale to je bohužel 

jen teorie. Nejsem toho schopná, ale 

uvědomuju si to, což je takové malé 

vítězství. 

Zaměřujete se na témata, která rozhodně 

nejsou veselá. Jak si zachováváte 

optimistický pohled na svět? 

Máte pravdu – za všechny ty roky, co 

se věnuju psaní, jsem slyšela a viděla 

opravdu šílené věci. Ale objevila jsem 

i jednu zásadní – v každé drsné, složité 

či smutné situaci se skrývá i stejné 

množství naděje. Nějakým způsobem 

se to vyvažuje. Jeden příklad 

za všechny: lidi odsouzené režimem 

deportovali na Sibiř, kde zažívali hlad, 

zimu, mučení a další útrapy, ale taky 

se zamilovali nebo navázali přátelství. 

I v tom nejhorším našli něco dobrého. 

To mě fascinuje a posiluje. A pak mi 

pomáhá fyzická aktivita – procházky, 

sport, prostě pohyb. Nejlépe v přírodě, 

která uklidňuje a navrací duševní 

pohodu. 

Žijete uprostřed kopců v Tennessee. 

Máte tam své oblíbené místo? 

Jestli myslíte na psaní, tak je to naše 

CooBoo, 449 Kč, již vyšlo 

lovecká chata, která stojí v lese. A protože 

je tam špatný mobilní signál, nic 

a nikdo mě tam neruší. Uvařím si čaj, 

zapálím svíčku a tvořím. A když si chci 

odpočinout, vytáhnu kanoi a vyrazím 

k nedalekému vodopádu. Pak vytáhnu 

loď na břeh a kochám se okolní krásou, 

čtu si nebo přemýšlím o svých postavách. 

Jsou ale dny, kdy koukám jen 

tak do nebe. Prostě jen tak dýchám 

a pozoruju svět. I takové chvíle jsou pro 

nás spisovatele velmi důležité. 

Co byste poradila lidem, kteří mají 

touhu psát, ale pochybují o sobě? 

Dovolte si psát nesmysly. A pište, co 

vás napadne, dokud text nevypilujete. 

Pokud to potřebujete, namlouvejte 

si myšlenky na telefon. Ale pozor, 

nevystavujte se zbytečnému tlaku, že 

byste měli stvořit něco světoborného. 

Na to se vykašlete. Dovolte si neúspěch 

a hlavně se u toho bavte! Pište pro sebe 

a podle sebe. 

Vaše příběhy si získaly miliony čtenářů 

po celém světě. Jakou knihu 

máte ráda vy? 

Když jsem byla malá holka, zamilovala 

jsem se do knížky Jakub a obří broskev, 

což je příběh malého chlapce, který 

se za zvláštních okolností dostane do 

broskve. Ovlivnil mě natolik, že jsem 

se jednoho dne rozhodla, že se stanu 

spisovatelkou. Od té doby mám tenhle 

příběh Roalda Dahla nejenom na 

čestném místě ve své knihovně, ale 

i hluboko v srdci.

36 

ROZHOVOR 

text: Jiří Popiolek 

foto: Richard Klíčník 

Stručný průvodce 

světem českého 

a slovenského 

hororu 

Asi nebude nijak objevné, když napíšu, 

že horor u nás nemá zrovna na upířích 

zubech ustláno. V českém strašidelném 

močále ti nejznámější světoví žánroví 

spisovatelé jako namátkou Stephen 

King, Dan Simmons, Clive Barker 

nebo Jack Ketchum své věrné publikum 

určitě mají – ale čeští a slovenští 

autoři cestu k slastnému strachu svých 

čtenářů hledali dlouho – a v mnoha 

případech ji vlastně hledají dodnes. Což 

je vzhledem k jejich kvalitě obrovská 

škoda. 

Naštěstí se občas objeví výjimka z pravidla 

a pozvolna tu zarostlou stezku jedovatým 

houštím svým následovníkům 

prošlapává. A nesmím zapomenout ani 

na lopotu podobnou snad až rituálnímu 

sebeobětování ze strany několika hororu 

oddaných jedinců, vlastnících miniaturní 

nakladatelství tímto žánrem se 

zabývající… 

Jozef Karika 

A zjevil se Strach… 

Zanechme laciných metafor. Český 

a slovenský horor vystrkoval ďábelské 

růžky (tahle je poslední, slibuju) už od 

okamžiku, kdy se prolomily ostnaté 

dráty železné opony a na československém 

trhu se začaly objevovat první 

světové bestsellery. Jenže všechny 

pokusy ze strany spisovatelů jako 

Jenny Nowak (což je pseudonym české 

autorky), Svatopluk Doseděl a dalších 

krutě narážely do zdi, která byla kdysi 

dávno vystavěna mezi mainstreamovou 

literaturou a lehčími žánry. 

Do obecného povědomí se tak domácí 

horor – nebo mysteriózní thriller – mohl 

dostat až díky již známému autorovi, 

jenž si sem prostě jen odskočil 

a už zůstal. A přesně tohle je případ 

populárního slovenského spisovatele 

Jozefa Kariky, který po letech, kdy psal 

„mafiánské“ thrillery ať už z let divoké 

porevoluční privatizace, nebo z dávnější 

historie, přišel s románem Strach, 

žánrově nesmírně čistým hrůzostrašným 

příběhem z předměstského sídliště 

u Ružomberoku, kde se čas od času za 

tuhé, mrazivé zimy ztrácejí děti… 

A pak přišly další korálky do řady – Tma, 

Smršť, Propast, dvojromán v povídkách 

Hlad/Žízeň, a především pak Trhlina, 

jejíž filmová podoba se v domácích 

kinech stala nejnavštěvovanějším slovenským 

filmem všech dob. 

České děti tmy 

Hororový boom však zažívá v poslední 

době i česká literatura. A jak již bylo 

Fantastika má mnoho 

podob. Tou určitě 

nejemotivnější z nich, 

založenou na vjemech 

hrůzy či strachu, jež mají za 

cíl zasáhnout čtenáře silou 

bucharu, je horor, případně 

jeho nejbližší literární 

příbuzný, mysteriózní thriller. 

Pojďme se podívat na to, 

jak se tomuto subžánru 

v naší kotlině a u nejbližších 

východních sousedů 

v současnosti daří. 

řečeno výše – obrovskou zásluhu na tom 

má několik malých žánrových nakladatelství. 

Carcosa, Golden Dog, Medusa, 

Gnóm… pokud máte horor rádi, dobře si 

tato jména zapamatujte – a pátrejte po 

jejich knihách. Budete překvapeni, do 

jakých zákoutí vás zavedou. 

Samotná žánrová produkce se totiž 

pohybuje od skoro až psychologických 

románů po totální bizár. Nevěříte? Tak si 

přečtěte – samozřejmě pouze v případě, 

že jste otevřeni nejextrémnějším, 

záměrně přepáleným zážitkům – kupříkladu 

román Zbouchnul jsem Satanovu 

dceru. 

Carcosa i Golden Dog zároveň objevily 

několik velice zajímavých domácích 

autorů – a zvláště pak Golden Dog se na 

českou produkci vysloveně zaměřuje. 

A obě nakladatelství pak mají společné 

i jedno jméno ze svého portfolia – spisovatele, 

jemuž se stejně jako Jozefu 

Karikovi podařilo překonat zeď mezi 

menšinovým žánrem a mainstreamem 

– Miroslava Pecha. 

Hořké múzy 

Miroslav Pech totiž má na kontě několik 

společenských románů ze současnosti, 

které však prokládá plnokrevnými, drsnými 

horory, jako je třeba (paradoxně)

Mainstream, v nichž nijak neskrývá 

svou lásku ke Stephenu Kingovi. 

Nejpatrnější je to v Dítěti tmy, kde se 

zlu sídlícímu ve staré opuštěné továrně 

musejí postavit pubertální děti. Na rozdíl 

od Kinga se toho ale Miroslav Pech 

opravdu nebojí – a některé naturalistické 

scény jdou až na dřeň. 

vydaný psychologický román Zuzany 

Říhové Cestou špendlíků nebo jehel, 

do detailů propracovaný, děsivý příběh 

mladého páru, který se se svým mentálně 

postiženým synem přestěhuje na 

lesní samotu – a po synově zmizení zjistí, 

že mnozí ze sousedů nejsou tím, čím se 

zdáli být. 

s hororovým prvky pracují a funkčně je 

zakomponovali do svých děl. A s nimi 

i mnozí další. Strach je totiž jednou 

z nejsilnějších lidských emocí, která se 

nesmazatelně vryje člověku do mysli. 

A pokud se to s ní umí, působí doslova 

jako zbraň hromadného ničení. 

37 

Podobně drsný a bez zábran při zobrazování 

násilí a různých podob odpornosti, 

hnusu či odpudivosti je i Emil 

Křižka. Ten svůj první román, „v lidské 

kůži vázané“ Mysterium tremendum, 

vydal pod pseudonymem Sebastian 

Rainer. Teprve po přechodu do nakladatelství 

Rosier – a poté co v žánrových 

vodách zaujal autorským filmem Hrana 

zlomu, odtajnil své jméno v Hořké 

múze, kafkovsky neuchopitelném, 

atmosférickém, temném podobenství 

o všech podobách posedlosti. Kniha 

přináší silný, i když místy až nepříjemný 

zážitek, který je však vyvážený 

Křižkovou schopností vtáhnout čtenáře 

plně do příběhu, jehož odstíny temnoty 

jsou neuvěřitelně syté. 

Na pomezí 

Na rovinu je třeba říct, že hlubší a detailnější 

vhled do českého hororu by zabral 

podstatně větší prostor, a tak je tento 

výčet spíš jen drobným návodem 

pro zájemce, na co se zaměřit a kam 

sáhnout. 

Navíc tím, že tento literární žánr je 

v mnoha směrech neuchopitelný a řídí 

se spíš emocemi než racionálním 

ukotvením, najdeme jeho prvky ve větší 

či menší míře i u mnoha autorů, kteří 

přímo horor nebo mysteriózní thriller 

nepíšou. 

A o tom, že se hororu nevyhýbají ani 

ženy, svědčí nakladatelstvím Argo 

Tak třeba Miloš Urban, Petr Stančík, 

Anna Bolavá, Pavel Renčín, ti všichni 

Rosier, 359 Kč, již vyšlo 

Novinky z nakladatelství Argo 

Arthur C. Clarke 

Konec dětství 

Konec dětství je jedním z vrcholných 

děl velmistra fantastického žánru. Od 

svého vydání v roce 1953 je tento myšlenkově 

stále provokativní román 

o „prvním kontaktu“ považován 

nejen za klasiku science fiction, ale 

i za literární dílo nevšedních kvalit. 

Nové 

vydání 

George R. R. Martin 

oheň a krev 

Oheň a krev, úvodní svazek dvoudílných 

dějin rodu Targaryenů a předloha slavného 

seriálu HBO Hra o trůny: Rod draka, 

představuje ty nejvyhrocenější podoby 

hry o trůny a nabízí zcela nový pohled na 

bouřlivou, často krvavou a vždy fascinující 

historii Západozemí. 

Jhumpa Lahiri 

Kde zrovna jsem 

Novou knihu držitelky Pulitzerovy ceny 

můžeme číst jako román, ale i jako pásmo 

volně navazujících povídek. Díky svému 

vynikajícímu pozorovatelskému talentu, 

výrazově přesnému a přitom střídmému 

jazyku je skvělou průvodkyní místy, na 

kterých můžeme potkat i sami sebe. 

Gabriella Saabová 

Poslední šachmat 

Prvotina Gabrielly Saabové vás přiměje 

horečně obracet stránku za stránkou, 

zatímco se budete strachovat o tu mladou 

a kurážnou holku, která myšlení 

šachového génia využije k tomu, aby 

naplánovala pomstu za svou vyvražděnou 

rodinu. 

Moře sKvělých KNih Právě Pro vás 

#mojeargo

text: Hana Wielgusová 

38 

PROMOTION 

Vzhůru do budoucnosti 

s novými horory! 

Horory jsou vděčný a oblíbený literární žánr. Kladete 

si otázku proč? Věřte nebo nevěřte, uklidňují nás! Ať 

už jsme na tom totiž jakkoliv, dávají nám pocit, že 

může být ještě hůř. 

Jsou tu s námi snad už od nepaměti. 

Vzpomeňme si jen na některé staré 

lidové pohádky, třeba od bratří Grimmů! 

Děsu je v nich víc než dost… 

Horor jako literární směr vznikl již 

v 18. století z gotických románů Horace 

Walpoleho. Další autoři na jeho dílo 

navázali a dali vzniknout takovým 

pojmům, jako je Dracula, Vampýr, 

Frankenstein, Dr. Jekyll a pan Hyde 

a mnohým jiným. A někteří spisovatelé 

se stali pojmem sami o sobě. Například 

takový Edgar Allan Poe – no kdo by ho 

neznal? 

Vraťme se ale do současnosti. Cesta 

hororů pokračuje dál, vyvíjí se a vypadá 

to, že nikdy neskončí. Pojďme se tedy 

podívat, na co se můžeme těšit. 

být spisovatelem. Slyší šeptat duchy, 

vidí hady a cítí přítomnost podivných 

pašeráků. Cory se však nebojí, naopak 

– je z toho nadšený. Jednoho dne uvidí 

se svým otcem auto, potápějícího se 

do Saského jezera. Když se Coryho 

otec pokusí zachránit řidiče, najde jen 

k volantu připoutanou nahou mrtvolu, 

s drátem kolem krku. Ani Cory, ani jeho 

otec nemohou, na rozdíl od ostatních 

obyvatel města, na tuto událost zapomenout 

a začnou hledat pravdu. To, co 

je však čeká, je jen strach, zlo a šílenství. 

V tomto neotřelém příběhu, plném 

magie a fantazie, ukazuje autor své 

pověstné vypravěčské umění a smysl 

pro originalitu. Ne nadarmo je srovnáván 

se slavným Stephenem Kingem! 

rozené schopnosti, které ji přivedou 

do rukou šíleného doktora v děsivém 

ústavu pro choromyslné, kamarádka 

Rosemary s prázdným skelným pohledem, 

a Hattie a její sestra Jude, vedené 

duchem, aby napravily strašlivý podvod, 

který jim ukradl matku. Jak vidíte, 

vypadá to, že se máme na co těšit! 

„V Campbellově románu či povídce 

máte pocit, že na svět nahlížíte řídkým 

a přelévajícím se oparem tripu na 

LSD, který právě končí… nebo začíná.“ 

Stephen King 

Fobos, 399 Kč, již vyšlo 

„Z temnoty jsi vzešel a v temnotu se 

obrátíš.“ 

„Mrtví vyprávějí spoustu příběhů. Stačí 

se jen zaposlouchat...“ 

Fobos, 499 Kč, vychází 22. února 

Román Smrt před úsvitem od jednoho 

z nejvýznamnějších amerických autorů 

hororu Roberta R. McCammona, je 

příběh o dvanáctiletém chlapci Corym 

a jeho otci. Žijí v poklidném fiktivním 

městě Zephyr na řece Tecumseh 

v Alabamě a píše se rok 1964. Mladý 

Cory má velkou představivost a chce 

Fobos, 399 Kč, vychází 15. února 

Ti, co vidí je prvním samostatným příběhem 

osmidílné hororové série Northern 

Michigan Asylum, který napsala 

americká spisovatelka J. R. Ericksonová. 

Čtenář v něm putuje desetiletími od 

roku 1935 do roku 1965 ve společnosti 

duchů a několika žen hledajících 

pravdu. Je to Sophia, která má nadpři- 

Další novinkou, která nás čeká, je výběr 

hororových povídek z let 1964 až 2012 

věhlasného britského autora Ramsey 

Campbella, Děsivé důsledky. Hektolitry 

krve, kvílení duchů ani hladová monstra 

však nečekejte. Jde spíše o neméně 

děsivou paranoidní atmosféru venkova, 

strach z cizích míst i lidí, všudypřítomný 

neklid, tíseň a hrůzu každodennosti 

života, a v neposlední řadě nespolehlivost 

lidských smyslů. Množství mrazivých 

a pod kůži zalézajících prvků je pro 

milovníky tohoto druhu hororů v každé 

povídce požehnané. Ostatně, prostředí 

zapadlých uliček anglických městeček, 

lesů a podezřelých panských sídel, 

kde se povídky odehrávají, mluví samo 

za sebe, nemyslíte? Autor jednotlivé 

povídky vybral sám speciálně pro české 

vydání!

40 

TIP REDAKCE 

Armand Gamache 

Panteon literárních detektivů současnosti – 14 

Poklidná vesnička Three Pines ve frankofonní části Kanady a v ní spousta rázovitých, 

nepřehlédnutelných figurek. Pohoda, malebná krajina, přátelské prostředí, útulné 

domy – a k tomu sem tam nějaká ta vražda, kterou musí přijet vyšetřit vrchní inspektor 

Armand Gamache se svým týmem. Napadá vás Midsomer? Ne tak docela. 

text: Jiří Popiolek 

foto: Jean-François Bérubé 

V první řadě je třeba říct, že detektivky 

Louise Pennyové jsou v nejlepším slova 

smyslu starosvětské. Zapomeňte na 

nekontrolovanou rychlostí vpřed se řítící 

děj, zvraty na každé druhé straně nebo 

zástupy sériových vrahů čekajících na 

to, aby mohly vybít polovinu maloměsta 

jenom proto, že jim spolužák v dětství 

jednou svázal k sobě tkaničky od bot. 

Zapomeňte na temná mračna, deprese, 

alkohol a drogy nebo sadistické zločiny, 

u nichž přemýšlíte, jak dlouho musel 

autor vše přepočítávat a kombinovat, 

aby přišel na něco tak nepochopitelného 

a komplikovaného. 

S Agathiným duchem 

v zádech 

Detektivky s inspektorem Gamachem 

jsou především neuvěřitelně laskavou 

hrou se čtenářem odkojeným těmi 

největšími klasiky žánru – v první řadě 

samozřejmě Agathou Christie, ale také 

Dorothy Sayersovou, P. D. Jamesovou 

nebo Georgesem Simenonem. Ta hra se 

týká prostředí, kde se případy odehrávají, 

práce s postavami – a samozřejmě i precizního, 

výsostně logického budování 

zápletek. 

nakonec došlo uspokojivého vyřešení 

(a vynořil se jiný problém, který opět 

v druhém až třetím plánu zabere několik 

dalších dílů). Ale dlužno podotknout, že 

nikdy a nikde osobní stránka věci nekontrolovaně 

nepřevezme nad Gamachovými 

příběhy vládu – a pořád je to čistá, 

pomalá detektivka s pozvolnou a detailní 

výstavbou kulis a tříbení charakterů, 

která vede k uspokojivému rozuzlení 

a nečekanému, i když vždy dokonale 

vyargumentovanému vrahovi. 

Vesnice Three Pines 

Sám Gamache pak má v sobě stopy 

pověstných Poirotových malých šedých 

mozkových buněk, ale zároveň empatii 

(a rodinné zázemí) dalšího velkého 

francouzsky mluvícího detektiva, Julese 

Maigreta. 

Arnold Gamache, vrchní inspektor 

oddělení vražd v Québecu, je na první 

pohled nenápadný, zavalitý padesátník, 

mimořádně úspěšný vyšetřovatel, jenž 

ale netrpí přehnanými ambicemi, a tak 

ho už dlouho nepovýšili. Mnoho let je 

šťastně ženatý s manželkou Reine-Marie, 

které se může svěřovat naprosto 

se vším, a to včetně pracovních záležitostí, 

protože prostě před ní nechce mít 

žádné tajemství. Pokud někam jede, 

má potřebu jí zatelefonovat, aby o něj 

neměla strach. Hluboce ji miluje a nikdy 

by ho nenapadlo jakkoli jejich vztah relativizovat 

nebo narušovat. 

Samozřejmě že i Gamache má dnes 

tak moderní temné tajemství, které 

v průběhu série pozvolna bobtná, aby 

Hlavním kořením dodávajícím knihám 

výjimečnou, delikátní chuť je ale bezpochyby 

vesnice Three Pines ležící bokem 

od všech hlavních cest (proto ji prakticky 

nelze najít na mapách) ve frankofonní 

části Kanady nedaleko hranic se Spojenými 

státy – což občas přináší i drobné 

pnutí mezi anglicky a francouzsky mluvícím 

obyvatelstvem. 

Místo plné malebných (nebo i trochu 

strašidelných) domů, vonících stromů, 

parků s květinovými záhony, s typickou 

atmosférou plnou vzájemné pospolitosti 

v podobě rozličných folklórních slavností, 

se školou, hasičskou zbrojnicí a stylovým 

bistrem spojeným s malinkým penzionem 

stojícím na návsi. 

A právě Three Pines je krásnou ukázkou 

oné zmiňované hry, již Louise Pennyová 

hraje se svými čtenáři. Vesnička se 

totiž tu více, tu méně objevuje v takřka 

každé části dnes již osmnáctidílné série 

(inspektor Gamache se do ní posléze

dokonce i přestěhuje) – nicméně ne 

všechny vraždy se odehrávají v ní, 

případně ne všichni mrtví, které zde 

najdou, patří k místním. Proto jsou 

jakékoli zmínky o Midsomeru mimo 

a posměch o vyvražděné populaci není 

tak úplně na místě. 

Zvlášť když Louise Pennyová drží v ruce 

karty s několika velice charismatickými 

hrdiny, jichž by byla škoda se zbavovat. 

Jistě, občas je potřeba trochu emotivně 

říznout do idylky a harmonie obklopující 

všechny ty skoro až laskavé, takřka nekrvavé 

vraždy. A tak se starým známým 

sympaťákům stane něco nehezkého, 

případně dojde k odhalení, že vlastně 

nejsou až takoví sympaťáci, ale to je 

jenom povinná úlitba tomu, aby čtenář 

zůstával stále ve střehu. 

Všichni dobří rodáci 

Protože všichni ti dobří i špatní rodáci 

se umějí pořádně zadřít pod kůži. Ať 

už je to svérázná postarší básnířka 

Ruth Zardová se schopností být někdy 

opravdu, ale opravdu nepříjemná 

(autorka sbírky Jsem v POHODĚ, tedy 

„V Prdeli, Otravná, Hrubá, Osamělá 

a Děsně Egoistická“), dvojice gayů 

Olivier a Gabriel, majitelé zmiňovaného 

bistra, první distingovaný, vždy elegantní, 

a druhý geniální kuchař patřičně 

blahobytných rozměrů. Křehká malířka 

Clara Morrowová s manželem Peterem, 

černošská majitelka knihkupectví Myrna 

Landersová, cynická glosátorka okolního 

dění… a další a další, někteří na jedno 

či dvě použití, jiní jako stálí obyvatelé 

Pennyové knih. 

A stejně sympatický je i Gamachův 

vyšetřovací tým, zejména pak inspektorův 

nejbližší spolupracovník, charismatický 

Jean Guy Beauvoir, racionálnost 

sama, a přitom elegantní, vždy dobře 

vypadající třicátník. Anebo poněkud 

společensky neobratná Yvette Nicholová 

s československými kořeny, nováček, 

který se toho od svého šéfa musí 

spoustu naučit. Třeba základní čtyři věty, 

které jsou cestou k lidské moudrosti: 

Promiňte. Nevím. Potřebuju pomoc. 

Spletl jsem se. 

Všechny tyto postavy mají v průběhu 

série svůj vývoj, někam se posouvají, 

mění (sem tam i definitivně zmizí), 

zažívají mnoho hezkého, ale i strastiplné 

rány osudu, a čtenáři se na ně těší i ve 

chvíli, kdy se jejich účast na případu 

podobá pouhému cameu. 

Série Armand 

Gamache 

1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 

10. 

11. 

12. 

13. 

14. 

15. 

16. 

17. 

18. 

Zátiší (orig. 2005) 

Vražedný chlad (2007) 

Nejkrutější měsíc (2008) 

Oživlý kámen (2009) 

Hladový duch (2009) 

Pohřběte své mrtvé (2010) 

Světelný klam (2011) 

Krásné tajemství (2012) 

Kudy vchází světlo )2013) 

Dlouhá cesta domů (2014) 

Břicho nestvůry (2015) 

Vysoký účet (2016) 

Skleněné domy (2017) 

Království slepých (2018) 

Lepší člověk (2019) 

All The Devils Are Here (2020) 

– česky nevyšlo 

The Madness of Crows (2021) 

A World of Curiosities (2022) 

41 

LOUISE PENNYOVÁ 

(* 1958) 

Svět, kam se rádi 

vracíte 

Kanadská spisovatelka narozená 

v Torontu dnes žije ve vesnici 

poblíž Montrealu. Osmnáct 

let pracovala jako novinářka 

a rozhlasová moderátorka. Je 

autorkou dnes již osmnáctidílné 

detektivní série s inspektorem 

Gamachem, která navazuje na 

klasické anglické detektivky. Ta 

vychází od roku 2005 a přinesla 

jí řadu významných žánrových 

ocenění. V roce 2013 obdržela 

dokonce státní vyznamenání Řád 

Kanady za svůj přínos pro kanadskou 

kulturu. 

Z výše uvedeného je jasné, že jakkoli 

hlavní případy fungují zcela samostatně, 

při seznamování se se světem inspektora 

Gamache by bylo nejlepší začít prvním 

románem Zátiší a pokračovat krok 

za krokem dál. Ne, nutné to není, ale pro 

pochopení vztahů, narážek a dějových 

odboček je to prostě lepší. 

Louise Pennyová totiž svůj svět evidentně 

miluje – a místy jeho fanouškům 

připraví nějaké to překvapení. A o tom, 

že jí to funguje, svědčí i skutečnost, že 

v nezměněném tempu vydává stále 

jeden díl ročně. Můžeme tak jen doufat, 

že nakladatelství Kalibr bude stejně 

neochvějně pokračovat i ve vydávání 

českých překladů. 

Kalibr, 499 Kč, vychází 9. února 

Navíc po letech průtahů konečně došlo 

k důstojnému zfilmování série – a po 

první vlaštovce v podobě deset let 

starého filmu Still Life: A Three Pines 

Mystery se loni v prosinci objevil na 

platformě Prime Video seriál Three 

Pines, kde Armanda Gamache hraje 

opravdová hvězda světového filmu, 

Alfred Molina. 

Zdá se tak, že Three Pines a jeho obyvatelé 

ještě ani zdaleka neřekli poslední 

slovo. A to je jenom dobře.

42 

ROZHOVOR 

Naše 

nakladatelství 

má určité 

hlubší poslání 


foto: Kateřina Kokešová 

„Portál začíná 33. sezonu a rozhodně se nedá říct, že 

by mu docházel dech,“ říká šéfredaktor a jednatel 

Martin Bedřich, kterého známe i jako autora řady 

knih. Co dalšího mu dělá radost? A co ho naopak 

trápí? Čtěte a inspirujte se… 

Mgr. MARTIN BEDŘICH, Ph.D. 

(* 1982) 

vystudoval bohemistiku a komparatistiku 

na FF UK. Od roku 

2013 je šéfredaktorem nakladatelství 

Portál, dnes v něm působí 

také jako jednatel. Na kontě má 

celou řadu knih, např. pro děti 

Po stopách baroka v Čechách, 

pro dospělé pak knihy rozhovorů 

s Tomášem Petráčkem Naděje 

v dějinách, s Janem Roytem 

Krajinami umění nebo Martinem 

C. Putnou Vždycky v menšině. 

Jak byste Portál popsal někomu, kdo 

se v branži neorientuje? 

Začal bych asi tím, že Portál není 

klasické beletristické nakladatelství. 

Znamená to, že vydáváme široké spektrum 

knih, které cílí i na jiné potřeby člověka, 

než je jen příběh, oddech a zábava. 

Najdete u nás hlavně knihy z oblasti 

psychologie, seberozvoje, duševního 

zdraví, ale také pedagogiky nebo knížky 

pro děti, obvykle s nějakou výchovnou 

nebo vzdělávací přidanou hodnotou. 

Snažíme se, aby měly ještě nějaký 

druhý plán, aby pomáhaly, rozvíjely, 

ponoukaly… Vydáváme zkrátka tituly, 

které budou mít pro čtenáře smysl i po 

prvním přečtení. 

V jaké jste aktuálně kondici? 

Portál začíná 33. sezonu a rozhodně se 

nedá říct, že by mu docházel dech. Daří 

se nám spojovat výhody dlouhé tradice 

a kontinuity s novými nápady a otevřeností 

problémům, které jsou pro lidi 

aktuální. Např. doba covidu a následné 

mnohostranně obtížné období, ve 

kterém jako společnost jsme, zvýšilo 

zájem o otázky duševního zdraví, péče 

o ně, posilování psychiky, předcházení 

různým duševním problémům. To je 

oblast, v níž jsme doma. Podobně jako 

v otázkách výchovy, vzdělávání, rozvoji 

čtení, logického myšlení – přicházíme 

s novými trendy, nabízíme materiály 

pro online výuku, vzdělávací knihy u nás 

mají podobu komiksů nebo gamebooků 

a podobně. 

Co vás nejvíc trápí? 

Vedle očekávatelných témat bych se 

zastavil u toho, že nejistota a obavy 

vedou lidi k tomu, že si odepřou knihu, 

kterou by si za normálních okolností 

koupili, což má za následek, že dnes 

řada kvalitních a užitečných publikací 

hledá cestu ke čtenářům obtížněji než 

jindy. Nakladatel mnohdy zažívá frustraci 

z toho, že objektivně dobrá kniha v této 

době propadne. Musí pak podržet ty, 

kteří ji připravili, ale měli v tomto smůlu. 

A co vám naopak dělá radost? 

Toho je pořád dost, ale nyní třeba to, 

že se navzdory výše řečenému knihy 

nepřestaly kupovat. Je radost vidět, že 

se knihám stále někdo věnuje, pomáhá

ostatním s orientací, doporučuje, kompetentně 

kritizuje. Čtenáři možná vybírají 

pečlivěji, což je pro nás výzva a další 

pozitivní tlak na to, abychom svou práci 

dělali lépe. 

Portál kdysi začínal velmi skromně 

jako malý, takřka rodinný podnik. Jaké 

to tenkrát bylo? 

Portál začal jako mnoho jiných nakladatelství 

v optimistické atmosféře začátku 

90. let, s nějakými vydavatelskými 

zkušenostmi už z disentu. Myslím, že 

to muselo vypadat leckde podobně – 

nadšený, ale spíše amatérský kolektiv, 

první počítače, otřískaný favorit, v němž 

se vozily knihy, tápání v autorských 

smlouvách, v účetnictví… Sídlíme v Praze 

– Kobylisích v areálu bývalého barokního 

statku, ve stodole, kde byly chlévy, 

vznikla na čas tiskárna a pak knižní 

sklad. První drsné konfrontace s realitou 

jsme si ale odbyli už celkem brzy, takže 

„rodinný podnik“ se záhy zprofesionalizoval. 

Ustáli jsme zatím všechny vlny krizí, 

které nás spíše posílily. A přesto myslím, 

že něco z té rodinnosti v Portále pořád 

zůstalo. Vědomí, že naše nakladatelství 

má určité hlubší poslání, na kterém se 

všichni podílejí. 

Vy sám jste do pozice šéfredaktora 

nastoupil v roce 2013. Jakou jste měl 

tenkrát vizi? 

V té době se mimo jiné výrazně projevovalo 

to, že vysokoškolští studenti přestali 

kupovat knihy. Uvažovali jsme o nové 

edici, která by byla odborná, ale zároveň 

otevřená širší skupině lidí. Vyprofilovala 

se tak naše řada Klasici, která nabízí klasická 

díla oborů, které Portál zastřešuje 

– hlavně psychologie, ale i sociologie, 

antropologie, pedagogiky. Ambicí řady 

je obsáhnout texty, které by mohl mít 

v knihovně každý humanitně orientovaný 

člověk, bez ohledu na své zaměření, 

protože patří k základům vzdělanosti. 

Tato vize se ukázala velmi nosnou, od 

roku 2014 už vyšlo na 60 titulů. Chci, aby 

bylo i v budoucnu jasné, že když někoho 

zajímají díla klasiků, jako je Erich Fromm, 

C. G. Jung nebo Maria Montessori, jde 

automaticky do Portálu, kde všechna 

tato díla najde. 

Jak vypadá váš pracovní den? 

Jako ředitel řeším hodně věcí z obecné 

agendy firmy, jakožto šéfredaktor pak 

vše kolem knih. Je to náročná kombinace, 

ale díky tomu mám opravdu 

přehled o všem, co s vydáváním knih 

souvisí – od prvotního nápadu po jejich 

prodej. I díky tomu je můj den velmi 

pestrý, zabývám se hodně různorodým 

spektrem problémů a úkolů. Přesto si 

nechávám i nějaký čas vysloveně na 

redakční práci s některými rukopisy, 

které mě baví a zajímají. 

Měl jste literaturu rád už jako dítě? 

Ano, knihy a literatura mě zajímaly od 

dětství, později i s přesahem do dějin 

nakladatelství a osudu nakladatelů – 

byla mi například po všech směrech 

velmi sympatická osobnost nakladatele 

a kritika Bedřicha Fučíka, ředitele 

meziválečného Melantrichu a později 

Vyšehradu. Studoval jsem českou 

a srovnávací literaturu, ale velmi brzy 

začal pracovat jako redaktor, takže jsem 

teoretické znalosti literatury poměřoval 

i s těmi praktickými, řemeslnými. 

Na kontě máte i několik vlastních 

knih včetně několika rozhovorů. Podle 

čeho si zpovídané osobnosti vybíráte? 

Těch pár knih rozhovorů jsem vždy dělal 

s přáteli, s lidmi, které jsem dlouho 

znal, stejně jako jejich práci i myšlení. 

Snažil jsem se, aby nešlo o publicistické 

rozhovory typu jednoduchá obecná 

otázka a dlouhá odpověď, ale spíš 

o záznam společné debaty, přemýšlení. 

Nevnímám se v nich jen jako vnější 

tazatel, ale spíše jako partner rozhovoru. 

Snad je to v těch knihách patrné. 

Vycházejí z dlouhých sezení a vždy mě 

hlavně skutečně bavily. 

A čemu se věnujete, když zrovna 

nepracujete v Portálu? 

Zájmů mám hodně, ale nakonec se 

pořád nějak točí kolem písmen. Podílím 

se na vydávání teologicko-kulturní revue 

Salve, kolem které existuje skvělý okruh 

lidí, s nimiž promýšlíme a debatujeme 

spoustu důležitých a aktuálních témat. 

Zajímá mě současná čínská literatura, 

příležitostně rediguju překlady svých 

přátel, (nejen) v edici Xin takto vyšla 

už pěkná řádka knih. Pravidelně píšu 

texty pro Vltavu, čas od času recenzuju 

knihy nebo výstavy, které mě zaujmou. 

Mimo to si občas vymyslím nějaký 

projekt, naposledy třeba blok textů 

o strašně zajímavém a v Čechách skoro 

neznámém historikovi umění Williamu 

Heckscherovi, který by měl vyjít v revue 

Souvislosti. Ale také běhám a chodím po 

Čechách. 

Jak z pozice profesionála vidíte 

letošní rok? 

Letošní rok bude testem toho, jak moc 

nás všechny zasáhla ekonomická krize, 

která začala loni. V minulém roce to 

všichni táhli do Vánoc v naději, že se 

bilance spraví. Až letos se ukáže, kdo 

to skutečně zvládl. Týká se to cenové 

politiky, podoby edičních plánů, ale 

i provozu knihkupectví. Doufám, že 

z toho všichni vybruslíme, ale je možné, 

že to knižní svět určitým způsobem 

pročistí. Je to ostatně vidět už jen na 

snižování počtu vydaných titulů, což je 

ale v zásadě dobře. 

Co by nám letos nemělo uniknout 

z produkce vašeho nakladatelství? 

Určitě bych zmínil rozhovor amerického 

terapeuta Bruce Perryho se známou 

moderátorkou Oprah Winfrey o traumatu 

s názvem Co se ti stalo?Trauma 

je čím dál skloňovanější téma, ukazuje 

se, jak moc a dlouhodobě ovlivňuje 

lidské životy, přičemž nejde jen o klasické 

trauma z nehody, znásilnění či 

jiné mezní zkušenosti, ale i o zdánlivě 

opomíjená traumata způsobená zanedbáváním, 

neláskou, šikanou apod. 

Tato kniha otevírá oči a zvyšuje naši 

pozornost vůči tématům, s nimiž se 

můžeme setkávat dnes a denně, a bylo 

by skvělé, kdyby je lidé brali vážněji. 

Skvělý a krásný bude ale také třeba 

komiks Introvertka chodí na terapii od 

Debbie Tung. 

Knižní rozhovor moderátorky Oprah 

Winfrey a amerického psychiatra 

Bruce D. Perryho připravuje Portál 

k vydání v polovině dubna 2023 

43

44 

PTÁME SE 

otázek 

pro Beatu Parkanovou 

Jedna z nejtalentovanějších 

českých scenáristek 

a režisérek na sebe před 

více než čtyřmi lety 

upozornila filmem Chvilky, 

který vyprávěl o hledání 

sebe sama. Loni (nejen) na 

karlovarském filmovém 

festivalu zabodovala 

dramatem Slovo, o svědomí 

a síle slibu. A na kontě má 

i tři úspěšné autorské knížky: 

Moje vtipný peklo, Od sebe 

k sobě, Basík a Housík. Jaká 

je čtenářka? 

připravila: Martina Vlčková 

foto: Tomáš Třeštík 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Právě čtu Kafku z dílny francouzského 

filozofa Gillese Deleuzeho a psychoanalytika 

Félixe Guattariho. Nejde v ní 

o interpretaci díla jednoho z nejvlivnějších 

spisovatelů 20. století, ale o sledování 

jeho vlivu a dovedení do důsledků. 

A tak sleduji a občas to chápu, a občas 

moc ne. Ale kniha je dobrá příležitost, 

jak být s chytřejšími lidmi, než jsem já. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Knihou nazývám pouze papírové vydání 

a přesně po takové sahám. 

3. S jakou literární postavou byste šla 

na víno? 

S Divou Bárou, hlavní postavou stejnojmenné 

povídky Boženy Němcové. 

Jsem ráda v přítomnosti silných 

a svébytných lidí, žen, které mi dávají 

příklad, že jde uchovat si sebe sama, 

nebát se a žít skutečný život. 

4. U které knihy jste se smála nahlas? 

Vejce a já a pak Co život dal a vzal, 

oboje z pera Betty MacDonaldové. 

Vracím se k nim, když jsem nemocná. 

Jejich příběh znám nazpaměť a je mi 

u něj dobře. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

„Kam vlastně jdeme? Vždy jen domů.“ 

Jak prohlásil německý básník a prozaik 

Novalis. Bohužel si nepamatuju v jaké 

knize a dokonce ji ani nemůžu dohledat 

ve své knihovně. Tudíž jsem ji buď 

ztratila, nebo věnovala, ale snad to podstatné 

splnila. Tahle věta je se mnou. 

Uklidňuje mě. 

6. Jakou knihu byste si vzala na pustý 

ostrov? 

Trilogii Věčně zpívají lesy, Vane vítr 

z hor, Není jiné cesty, kterou napsal 

norský spisovatel Trygve Gulbrannsen. 

Je v ní celý život a ještě něco navíc. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

Jednou za čas jich naráz objednám 

velké množství a jinak si je každé 

Vánoce přeju od Ježíška. A taky je kdykoli 

a kdekoli náhodně kupuji. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Rozdávám, skladuji, daruji do veřejných 

knihoven. 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Pokud se člověk chce setkávat s chytřejšími 

lidmi, než je on sám a poznávat 

cizí světy, je právě četba knih pěkná 

příležitost. Samozřejmě není jediná, 

existují i jiné možnosti. Pro mě osobně 

jsou ale knihy naprosto nezbytnou 

součástí mého života. 

10. Jakého spisovatele byste si 

vybrala, aby napsal váš životní 

příběh? 

Angličanku Virginii Woolfovou. Důvod? 

Protože cítila život v jeho hloubkách. 

Nebo bych si vybrala nějakého básníka 

či básnířku. Hlavně žádné racionální 

kauzální vyprávění a nadšené psychologie. 

Na to nevěřím.

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

PHILIPPA PERRY 

Příběhy z pohovky 

Psychoterapie v komiksu 

ILUSTRACE FLO PERRY, PŘEKLAD PETRA DIESTLEROVÁ 

Komiks ukáže, jak to v terapii chodí. Zjistíte, že je běžné, že se vy i váš terapeut během sezení odmlčíte, že 

pokud si někdy neporozumíte, není to konec světa, a určitě ne terapie. Že je běžné, když se budete chvilku 

cítit úzkostně, nebo naopak bujaře. Terapeutka Pat začíná pracovat s ambiciózním advokátem Jamesem, 

kterého do terapie dovedlo neustálé nutkání krást v obchodě. I když se jejich setkávání neobejde bez 

trapných chvilek ticha a nejistoty, stane se časem její pracovna místem, kde James najde odpovědi na 

některé své otázky. Odpoví si na ně sám, tak to v psychoterapii chodí. 

TOREY HAYDEN 

Přehlížená holka 

PŘEKLAD LINDA BARTOŠKOVÁ 

Eloise je dvanáctiletá dívka, která má za sebou řadu náročných životních peripetií. 

Otec závislý na drogách skončí ve vězení, laxní matka, matčin násilnický přítel. Eloise se ocitne v kolotoči 

pěstounské péče, navíc se u ní rozvinou poruchy chování. Přijde však životní šance. Otec opustil drogy, 

našel si přítelkyni a má s ní chlapečka. Eloise naváže úžasný vztah k malému bratrovi i k partnerce otce. 

Dospěje a postaví se na vlastní nohy, potvrzuje to, že „nikdy není pozdě na šťastné dětství“. 

SIMONE DE BEAUVOIR 

Velice lehká smrt 

PŘEKLAD EVA PILAŘOVÁ 

Novela v mnohém překročila svou dobu. Autorka v ní líčí poslední týdny života své matky. Téměř 

reportážní až naturalistické líčení fyzického a mentálního chátrání člověka je spojeno s bilancováním 

vztahu mezi matkou a dcerou. Péče, kterou se Simone snaží poskytnout své matce, je svědectvím o její 

lidskosti, touze přenést se přes všechno špatné, připravit jí snesitelný odchod, ale zároveň je to velké 

duchovní cvičení. Nesmířenost se smrtí a až živočišný boj za život je zároveň inspirujícím bojem za 

svobodu v životě, nespoutanou patologiemi, které rodí společnost a mezilidské vztahy, i vztahy mezi 

rodiči a dětmi. 

www.portal.cz

46 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNO ZE 3 

UNIKÁTNÍCH VYDÁNÍ 

KYTICE 

Správné znění tajenky 

zašlete e-mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou výhru. 

Na Instagramu @magazinknihkupec zveřejníme 

1. března jména tří výherců, které budeme 

následně sami kontaktovat. 

Tajenka ukrývá citát Jana Amose Komenského.

Graham Allison: Osudová past 

Autor na průřezu historií ukazuje, že dvanáctkrát skončil závod 

rostoucí velmoci se stávajícím hegemonem válkou a čtyřikrát 

se podařilo zachránit mír. Sedmnácté opakování je na obzoru: 

globální pořádek čelí zásadní otázce, zda mohou rychle 

posilující Čína a stávající velmoc Spojené státy uniknout 

z tzv. Thúkydidovy pasti. Graham Allison předkládá závěry 

a postupy nutné k tomu, aby bylo možné se válce vyhnout. 

Henry Kissinger: Umění diplomacie 

V jedenatřiceti kapitolách se Henry Kissinger z pohledu 

zkušeného politika-diplomata a historika zabývá klíčovými 

událostmi světových dějin, počínaje dobou kardinála 

Richelieua přes napoleonské války a velmocenskou 

rovnováhu 19. století až k dramatům století dvacátého. 

Zároveň dává čtenáři nahlédnout do světa nejvyšší – 

především americké – politiky. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Vychází 

v květnu 

2023 

Henry Kissinger: Uspořádání světa 

Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí 

Spojených států amerických předkládá ve své práci 

z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými 

souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že 

kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly 

poprvé zformulovány v západní Evropě – téměř před čtyřmi 

staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. 

Henry Kissinger: Politická strategie a osobnost 

U příležitosti stých narozenin, které Henry Kissinger, laureát 

Nobelovy ceny míru a bývalý ministr zahraničí Spojených 

států, oslaví letos v květnu, vychází jeho nová kniha. Autor 

v ní pronikavě analyzuje kariéru a politickou strategii šesti 

legendárních státníků: Konrada Adenauera, Charlese 

de Gaulla, Richarda Nixona, Anwara Sadata, Lee Kuan Yewa 

a Margarety Thatcherové.

KNIHKUPEC 17

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?