Ukazka z knihy Citeni nahled do s1-30_12

je zpřítomňuje v bytí. Realita ve skutečnosti přesahuje naše mentální koncepty
subjekt-objekt, ale je transsubjektivní (jakýkoliv a jakkoliv vědomý individualizovaný
subjekt či já přesahující) a současně dynamicky intersubjektivní, tedy
relační v každém časovém okamžiku a aktu vnímání. Neexistuje určitý absolutní
arbitr zkušenosti – jakýsi „absolutní“ subjekt, či já, který vnímá objektivní
zkušenosti – to, co skutečně jest, je samotný proces – akt vnímání jako cítící
proměňující se rezonance vnitřních kvalit a struktur samotného vědomí, které
se „překládají“ skrze konkrétní tělo a já v samotném aktu vnímání smyslové
zkušenosti. Tedy důležité je, odkud na vše nazíráme, a to z vědomí. To je
základ a platí pro cokoliv, ne jenom pro fotografování. Pravé světlo je jednou
z kvalit vědomí (vedle dalších, např. ohnivosti, prostorovosti, vzdušnosti, zemitosti
apod.).
PROČ TVOŘÍŠ A CO PRO TEBE ZNAMENÁ FOTOGRAFICKÁ TVORBA?
Vidím v tom smysl života. Ne pasívně čekat – „mouchy snězte si mě, ale
vychytání všech much“. Fotografovaní je pro mě tím, co prožívám, a život,
to je vědomí. Nic není v oddělenosti mimo prostor vědomí. Je to určitá forma
vyjádření, jako při každé tvorbě, kdy jsem inspirován každým námětem,
ve kterém cítím rezonanci neprojevené potenciální moci vědomí v podobě
aktuálního vyjádření skrze věčnou aktivitu vědomí - Sebereflektivní uvědomování.
Tvoření je aktualizace možného i aktuálního bytí současně vlivem
vzájemného napětí mezi těmito základními dimenzemi jediného vědomí.
Vědomí tvoří svou mocí. Cítění je řeč vědomí. Vidím každý tvar procítěně
ve vztahu k ostatním a.současně i k celku. Podílím se na prožívání vědomí
celým prostorem duše. Já jsem toto vědomí a oživuji tímto světlem
fotografické obrazy k věčné pravdě. Pak vše, co je, je dobré a v harmonii
a nemusí to být zrovna pouze fotografování. Hranice existují, ale v pojetí, že
mě se vším spojují. Bytosti a věci zřím z nitra, kdy duše k duši promlouvá.
Lidé pak říkají o mých fotografiích, že se jim líbí, že mají šťávu, jsou živé a jiní,
že jsou třeba rozmazané, umělé nebo nepěkné. Líbivost a nelíbivost, prodejnost
a neprodejnost pro mě nejsou hlediskem kvalit. Jsou to jen polarity mysli
zahrnuté v jednom poli vědomí. Nenapodobuji slepě autority, ale vědomí
samo je pro mě autoritou. Pokud vyciťuji, tak neexistuje žádná abstrakce, ale
realita života, kterou stále přítomně zvučí všechny atomy živou řečí vědomí.
Abstrakce je jen koncept z hlavy.
ŘÍKÁŠ „DUŠE K DUŠI PROMLOUVÁ“. CO TO ZNAMENÁ?
Učit se vrozené kultivované schopnosti – kapacitě vnitřního tichého naslouchání
celým naším bytím skrze celotělesné naslouchající cítící vědomí
Kolín od severu, Vladimír Hrala, 1950 /
Kolín from the north, Vladimír Hrala, 1950
6