Ukazka z knihy Citeni nahled do s1-30_12

Děkuji všem, od kterých se učím, zejména Karlu Koutskému, Zdence Hozákové, Bohuslavu Šírovi,
firmě Powerprint, Gabriele Kumar Sharmě, Ondřeji Markovi, své ženě Haně, synu Filipovi a těm,
kteří mi umožňují být tím, kým jsem i za pomoc při utváření této knihy.
Jiřímu a Evě Krutinovým za metafyzickou inspiraci, kdy se vědomí mého zobrazování spojuje
v opravdové touze k ještě intenzivnějšímu vědomí bytí s vědomím živé řeči Jiřího Krutiny.
Věnuji všem přátelům, kteří jsou.
Thanks to all from whom I have been learning, especially Karel Koutský, Zdenka Hozáková, Bohuslav
Šír, the company Powerprint, Gabriela Kumar Sharma, Ondřej Marek, my wife Hana, my son Filip,
and those who allow me to be who I am, and also helped me to create this book.
Many thanks to Jiří and Eva Krutina for metaphysical inspiration when the awarenness of my depiction
is connected with the true desire towards even more intensive awarenness of being with the
awarenness of „live“ speech of Jiri Krutina.
Dedicated to all my friends.
Fotografie © René Hrala 2020
Text © René Hrala Jiří Krutina 2020,
Translation © Gabriela Kumar Sharma 2020
Grafika © Zdenka Hozáková 2020
Vydavatelství Karel Koutský – Fotorenesance
ISBN 978-80-906717-2-0

CÍTĚNÍ DUŠE
SENTIENT SOUL
rené hrala

Prvotní fotografie
je vědomí, které tvoří
a ve spojení s ním
se podílíme na tvorbě
fotografických obrazů
k věčné pravdě.
Nabídl jsem dlouholetému příteli, fotografovi Renému Hralovi, vydat o něm
knihu, že si to zaslouží. Přijal mou nabídku jako výzvu a poslání v otevřeném
dialogu. Zde následuje živý rozhovor jako jeden z mnohých při našich častých
setkáních.
Karel Koutský
JAK SES TADY OBJEVIL?
Kdo se rodí a kdo umírá? Nic není náhoda, to člověk si vybírá. Já jsem teď
tady, abych se podělil o svůj um s ostatními a nepodléhal slepě autoritám.
Na porodním stole sebou mrskám jako ryba tak, že mě musí sestřičky dlouho
chytat, a jak cítím, chci jim pomoci, a tak se nakonec nechám chytit. Však
mám také rybu ve znamení.
CO JE PRO TEBE FOTOGRAFIE?
Fotografie v překladu z řečtiny znamená kreslit světlem (fótos = světlo, grafé
= kreslit), myslí se zevní odražené světlo. Ale prvotní fotografie je vědomí.
Je to jako při pohledu na sebe do zrcadla, kdy se ladíme na části těla, až
zahrneme celé tělo, jenom s tím rozdílem, že obraz v tomto zrcadle je s námi
sjednocen a zrakem cítíme (zříme) v dynamické expanzi bytí všech věcí, jak
na tom skutečně jsou, až prožijeme celý vesmír jako prostor vědomí. Žádná
věc – jakýsi objekt sám o sobě – jako objektivní skutečnost neexistuje sama
o sobě, ale vždy a výhradně skrze „jeho“ (ve smyslu, kterým jest) vědomí, jež
4

The primary photography
is awareness that is creating
and that we are in touch with
while taking part in creation
of photographies toward the
eternal truth.
I offered my longtime friend and photographer, René Hrala, to publish a book
about him – because he deserves it. He accepted my offer as a challenge and as
a mission in an open dialogue. What follows is a lively conversation between us,
as friends, as has been customary during our frequent meetings.
Karel Koutský
HOW DID YOU GET HERE?
Who is born and who dies? Nothing is a coincidence, the man is who chooses. I
am now here to share my craft with others and not to be subdued by authorities
blindly. I am wriggling like a fish on the birth table so that nurses are pretty busy
with catching me. I feel I want to help them so I let them catch me in the end. My
sun sign is pieces after all.
WHAT IS PHOTOGRAPHY FOR YOU?
Translated from Greek it means to paint with light (fótos = light, grafé = to paint),
as with outer reflected light. However, the primary photo is awareness. It is like
when you look at yourself in the mirror, when you tune into various body parts, till
you integrate the whole body but with the difference that the image in the mirror
is united with us and we feel (see) with our eyes in the dynamic expansion of
being of all things how they truly are until we experience the whole universe as
the space of awareness. No one thing - no object itself - exists as an objective
reality as itself but always and solely through its awareness that makes it exist
in being. The reality, in fact, far exceeds our mental concepts of subject - object,
it is trans-subjective and at the same time intersubjective - so relative to each
moment in time and the act of awareness. There is no certain absolute arbiter of
experience - no absolute subject or “I”, who perceives objective experiences -
and what really is, is the process itself, the act of perception as feeling and transforming
resonances of within qualities and structures of pure awareness that are
being “interpreted” through a specific body and I in the act of percieving sense
experience. Thus the importance consists in whence we perceive everything – it
is from awareness itself. This is the bottom line of everything, not just photography.
True light is one of the qualities of awareness itself along with others, such
as spaciousness, airness and fiery-ness.
Můj syn, Vladimír Hrala 1959 /
My son, Vladimír Hrala, 1959
WHAT DOES PHOTOGRAPHY CREATION MEAN TO YOU?
Photography is what my life is currently about and life is awareness. Nothing is
separate from the space of awareness. It is a certain way of expressing, as with
every kind of creativity, when I am being inspired by all topics and themes in
5

je zpřítomňuje v bytí. Realita ve skutečnosti přesahuje naše mentální koncepty
subjekt-objekt, ale je transsubjektivní (jakýkoliv a jakkoliv vědomý individualizovaný
subjekt či já přesahující) a současně dynamicky intersubjektivní, tedy
relační v každém časovém okamžiku a aktu vnímání. Neexistuje určitý absolutní
arbitr zkušenosti – jakýsi „absolutní“ subjekt, či já, který vnímá objektivní
zkušenosti – to, co skutečně jest, je samotný proces – akt vnímání jako cítící
proměňující se rezonance vnitřních kvalit a struktur samotného vědomí, které
se „překládají“ skrze konkrétní tělo a já v samotném aktu vnímání smyslové
zkušenosti. Tedy důležité je, odkud na vše nazíráme, a to z vědomí. To je
základ a platí pro cokoliv, ne jenom pro fotografování. Pravé světlo je jednou
z kvalit vědomí (vedle dalších, např. ohnivosti, prostorovosti, vzdušnosti, zemitosti
apod.).
PROČ TVOŘÍŠ A CO PRO TEBE ZNAMENÁ FOTOGRAFICKÁ TVORBA?
Vidím v tom smysl života. Ne pasívně čekat – „mouchy snězte si mě, ale
vychytání všech much“. Fotografovaní je pro mě tím, co prožívám, a život,
to je vědomí. Nic není v oddělenosti mimo prostor vědomí. Je to určitá forma
vyjádření, jako při každé tvorbě, kdy jsem inspirován každým námětem,
ve kterém cítím rezonanci neprojevené potenciální moci vědomí v podobě
aktuálního vyjádření skrze věčnou aktivitu vědomí - Sebereflektivní uvědomování.
Tvoření je aktualizace možného i aktuálního bytí současně vlivem
vzájemného napětí mezi těmito základními dimenzemi jediného vědomí.
Vědomí tvoří svou mocí. Cítění je řeč vědomí. Vidím každý tvar procítěně
ve vztahu k ostatním a.současně i k celku. Podílím se na prožívání vědomí
celým prostorem duše. Já jsem toto vědomí a oživuji tímto světlem
fotografické obrazy k věčné pravdě. Pak vše, co je, je dobré a v harmonii
a nemusí to být zrovna pouze fotografování. Hranice existují, ale v pojetí, že
mě se vším spojují. Bytosti a věci zřím z nitra, kdy duše k duši promlouvá.
Lidé pak říkají o mých fotografiích, že se jim líbí, že mají šťávu, jsou živé a jiní,
že jsou třeba rozmazané, umělé nebo nepěkné. Líbivost a nelíbivost, prodejnost
a neprodejnost pro mě nejsou hlediskem kvalit. Jsou to jen polarity mysli
zahrnuté v jednom poli vědomí. Nenapodobuji slepě autority, ale vědomí
samo je pro mě autoritou. Pokud vyciťuji, tak neexistuje žádná abstrakce, ale
realita života, kterou stále přítomně zvučí všechny atomy živou řečí vědomí.
Abstrakce je jen koncept z hlavy.
ŘÍKÁŠ „DUŠE K DUŠI PROMLOUVÁ“. CO TO ZNAMENÁ?
Učit se vrozené kultivované schopnosti – kapacitě vnitřního tichého naslouchání
celým naším bytím skrze celotělesné naslouchající cítící vědomí
Kolín od severu, Vladimír Hrala, 1950 /
Kolín from the north, Vladimír Hrala, 1950
6

which I feel the resonance of the non-manifested potential power of awareness
in a form of an actual manifestation through a perpetual activity of awareness of
a self-reflecting realization. Creating is updating of the possible and the actual
being at the same time by the mutual tension between the two basic dimensions
of sole awareness. The awareness creates by its power. Our perception is
the language of awareness. I see each shape deeply felt in relation to others as
well as to the whole. I am involved in experiencing awareness by the whole
soul space. I am that awareness and I am livening photo pictures up to
the perpetual truth by that light. Then all that is is good and harmonious and
it doesn’t only relate to photography. Frontiers do exist but within the meaning
of.connecting me with everything. I see beings and things from within when our
souls communicate. Then people say about my photos that they like them, they
have that certain something, they are lively. Others may view my photographs as
blurry, artificial or ugly. I don’t judge quality according to whether somebody likes
my work or whether it can be sold. These are just polarities of the mind contained
in one field of awareness. I don’t blindly imitate the authorities but the awareness
itself is my authority. As I feel it, there is no abstraction, there’s only the reality of
life. Abstract is only in your mind.
YOU SPEAK OF “SOULS COMMUNICATING” - WHAT DOES IT MEAN?
It means to learn to use our fine congenial ability-capacity to intrinsically quietly
listen with all our beings through our whole-body feeling awareness not
only to the voice of our soul but to souls of others too. The absence of intention
to do something but to be and let be - to resonate the awareness of change of
living through anything.
WHAT IS A SOUL?
The universal awareness, or soul, which is the true Home and Giver of everything,
is a limitless and never-ending oceanic space of all possible experiencing
aspects of “I” - be it incarnated in the current physical universe or dwelling
in numberless parallel time-spaces or numberless non-physical dimensions and
awareness levels in form of various experiencing worlds-spaces of awareness
that are permanently updating themselves. Primarily, soul is feeling awareness,
which we are.
Labe, Vladimír Hrala, 1957 /
Elbe, Vladimír Hrala, 1957
HOW DID YOU GET TO PHOTOGRAPHY?
My first photography teacher was my father - a photographer and chemist
by profession. In my young years, we lived in Týnec nad Labem at my grandmother’s
where Druex - my first camera - would be put to a good use. I would
7

nejen našeho vlastního hlasu duše, ale i duše druhého. Nechtít něco dělat, ale
být a nechat být – znít vědomí změny prožívání čehokoliv.
CO JE DUŠE?
Univerzální vědomí či duše, která je „pravým“ Domovem a Dárcem všeho, je
neomezeným a nekonečným oceánským prostorem všech možných prožívaných
aspektů já, a to jak aktuálně se inkarnujících ve fyzickém vesmíru či obývajících
nesčetné paralelní časoprostory, tak nesčetné nefyzikální dimenze
a úrovně vědomí v podobě rozmanitých zkušenostních stále se aktualizujících
světů-vesmírů samotného vědomí. Prvotně duše cítí vědomí, kterým jsme.
JAK SES DOSTAL K FOTOGRAFOVÁNÍ?
Prvním učitelem fotografování je můj otec – fotograf a fotochemik. Kupuje mi
fotoaparát Druex, a tak mohu fotografovat krajiny i lidi v Týnci nad Labem,
kde žiji u babičky. Pochválí mě, když fotografuji odvážně snímky zahrady skrz
větve v protisvětle. Neumím zavírat jedno oko, a tak mi přes ně pořizuje pásku.
Lidé říkají, že jsem Žižka. Dnes se již umím dívat jedním okem, i když to
pro fotografování již nepotřebuji. Ve škole jsem v tělocviku mezi posledními,
ale jízda na kole mi jde dobře. Jezdím po okolí a fotografuji. Otec mě v tom
podporuje. On byl závodníkem za Jiskru Kolín a přítelem Laciny, což byl trenér
Miloše Fišery – několikanásobného mistra světa v cyklokrosu. Od roku 1962
bydlím s rodiči v Praze-Vršovicích, kde otec vede ve škole fotokroužek. Vyvoláváme
a zvětšujeme snímky u nás doma v koupelně. Poslouchám klasickou
hudbu – Beethovena, Mozarta, Haydna, Dvořáka, Smetanu. Čajkovského b
mol vždy ve čtvrtek dopoledne, když je modrá obloha, než jdu do školy. Čtu
Dumase, Jiráska a Malého čtenáře. V roce 1969 se stěhujeme na Vinohrady.
Pořizuji si z bývalé místnosti pro služku fotokomoru. Jezdím na kole s fotoaparátem
vyhledávat to pravé místo v krajině. Kolo mě tak chytlo, že jezdím
závodně za KOVO Praha. Hlavně na dráze dosahuji jako stíhač dobrých výsledků.
Trenér Fuchs mi ale říká, že skutečně dobrých výsledků se dosahuje,
když se věnujeme pouze jedné činnosti, a tak vyhrálo fotografování a jízdě
na kole se věnuji jako součásti fotografování. Studuji obor reprodukční grafik
s maturitou v tiskárně Svoboda na Smíchově. Po zkouškách zde pracuji
i nadále jako litograf – zhotovuji obrazové podklady pro časopisy i knihy. Hraji
závodně šachy za Slovan Svoboda, což beru jako zdroj inspirace. Dosahuji
III. výkonnostní třídy. V sedmdesátých letech jsem členem fotoklubu na Vinohradech,
kde navštěvuji kurz výtvarné fotografie a zúčastňuji se řady výstav
doma i v zahraničí. Současně také chodím na večerní kurzy kreslení, malování
a modelování na Žižkově k profesorovi Vratislavu Plačkovi. Říká: „Jo, je to
Únik, Vladimír Hrala, 1958 /
Breakaway, Vladimír Hrala, 1958
8

capture mostly landscapes and people of the area during this time. My father’s
words of praise for photographing the garden through branches against the light
have stayed with me until today. I was unable to close one eye back then so
my father had created a makeshift eye patch for me earning me the nickname
Zizka. I’ve since mastered the art of photographing my subjects with one eye
closed but I.don’t find it completely necessary. In PE lessons at school I was
among the worst pupils but I was good at riding a bike. I combined cycling with
photography and scouted my surroundings for good images. My father supported
me as he was a cyclist racing for Jiskra Kolín cycling club and a friend of
Mr. Lacina who trained Miloš Fišer – a multiple champion of the world in crosscountry
racing. Since 1962, I lived in Praha Vrsovice with my parents, where my
father was in charge of a small photo workshop at a local school. At home, our
bathroom was our darkroom. I often listened to Beethoven, Mozart, Hayden,
Dvorak, Smetana and also to Tchajkovsky´s B-minor, always on Thursday when
the sky is blue and I was getting ready to leave for school. Later, in 1969, our
family moved to Prague-Vinohrady where I turned a small room, which was once
a servants’ room, into my own darkroom.
Pára, 1960 / Steam 1960
I went on my bike everywhere to find the right place to photograph. I was so
keen on cycling that I started to compete on my bike for KOVO Prague cycling
club. I attained good scores in track cycling above all. However, my coach Fuchs
told me that the really good result can be achieved when we devote ourselves to
just one activity. Thus I decided to prefer photographing to cycling. Still I made
riding a bike a part of photographing. But photography won in the end and I
continued cycling only as a means to getting to my subjects. I studied graphics
and after graduating at the Svoboda Printing Company in Prague-Smichov, I remained
there focusing primarily on lithography and the production of images for
books and magazines. I spent the 70’s being a member of a photography club
in Prague-Vinohrady taking part in the course of Creative Photography there.
During this era, I exhibited my work in countless venues at home and abroad. I
spent my evenings Žižkov under the watchful eye of Professor Vratislav Placek
enhancing further my skills in drawing, painting and even clay modeling. My teacher
told me: “Yep, it is pretty felt in line, it would be pity if you should leave it.”
He led everybody in his own way. There are not many teachers like him. Unlike
the usual situation in schools there was no demanding general tendency in his
teachings. My interest in art didn’t end there, though. Between 1980 and 1983
I attended a secondary school at Hollar Square with the main focus on art in
advertisement. It was an evening course so we had just art subjects. Everybody
is interesting in his own way. And we thank for recognizing the awareness of
9

cítěno v lince, byla by škoda, kdybys toho nechal.“ On každého vede jeho
cestou, takových učitelů je málo. Není tam násilně vymáhaná nějaká všeobecná
tendence, jak tomu na školách obyčejně je. Svůj široký zájem o výtvarné
umění dále rozvíjím na Střední odborné škole výtvarné na Hollarově náměstí
se zaměřením na propagační výtvarnictví, v letech 1980 až 1983. Je to večerní
studium a máme jen výtvarné předměty. Každý je svým způsobem zajímavý.
Objevují se znamení na cestě. Pokud maluji, lidé říkají dobré, ale něco tomu
chybí – lepší, když to vyfotografuješ. A tak jezdím na kole lovit fotozáběry
nebo hraji šachy pro nápady ke kompozici fotografií. Snažím se zahrnout
ve vědomí všechny umy tak, aby se navzájem umocnily – s vycítěním toho
pravého, až je vědomím samým.
CO CÍTÍŠ?
Život ve své plnosti skrz um tvořivosti. Děkuji, že rozpoznám vědomí umu,
v mém případě je to fotografování, kde „jsem doma“ a nemusím dále hledat
a rozptylovat se.
ZABÝVÁŠ SE JEŠTĚ „NĚČÍM JINÝM“?
Jako dítě si rád hraji s barvami a maluji křídami lidi, zátiší, krajiny a podle reprodukcí
obrazů, například Kozáky podle Mikoláše Alše. Obrázky budí údiv.
Většinou je rozdávám pro radost. Ve škole mě učitelka upozorňuje, že je někteří
spolužáci ničí. Několik jich zachraňuje a posílá na celostátní výtvarnou
soutěž. Dostávají se až do ciziny. Ničemu se nevyhýbám. Zastávám renesanci
všech umů v jednotě (bohyně Uma – věčně mladá) a tak umocnění
intenzity plnosti dynamiky života s radostným otevřeným sdílením s ostatními.
Podle okamžité potřeby se mohu vyjádřit malbou, grafikou, básní, jízdou
na kole, hrou v šachy apod. Pořídil jsem si také pás na běhání, válce na kolo
a několik činek, abych „nebyl sváteční“ a mohl se pohybovat za každého
počasí. To je dobré, třeba když nevím jak dál, tak si „vytvořím kontrast“ –
a inspirace přijde sama.
KDO Z FOTOGRAFŮ TĚ OSLOVUJE NEJVÍCE A ČÍM?
Z autorů mě inspiruje zejména průzračná čistota výtvarného projevu Josefa
Sudka, architektura Jaromíra Funkeho, geometrie Evžena Wiškovského, světla
Jana Svobody, proměny Viléma Reichmanna, přímé krajiny Ansela Adamse,
humanismus Henriho Cartiera-Bressona, Alfréda Stieglitze coby propagátora
fotografie jako svébytného umění, Edwarda Steichena se širokou paletou motivů,
Edwarda Westona se snahou odhalit vnitřní já, ze současných obdivuji
luminiscence Jana Pohribného a souzním s něžnými poetickými doteky Karla
Ledy na Labi, 1960 / Ice on Elbe, 1960
10

capability that is our own and doesn´t require to be further searched for. There
were signs that kept appearing on my way. When I drew something the people
often said: “Good but not perfect-you should take a photo of it.” Also my coach
Fuch´s advise to choose just one thing to be fully made me go to hunt photos
or play chess to get accomplished some ideas of photo compositions. I tried to
comprise all the arts to o awareness so hard that they could enforce each to
other – with feeling the right one till it becomes the very awareness.
WHAT DO YOU FEEL?
The life in its fullness through the art of creativity. I am thankful for being able to
recognize the awareness of art that is photography in my case, where I am “at
home” and I do not need to search on and distract myself.
WHAT ELSE DO YOU DO?
As a child I used to love to play with colors and I drew with crayons - people, still
life scenes, landscapes and after some famous artists´ reproductions , for example
Cossacks by Mikoláš Aleš. My works evoked astonishment. I used to give
my work away as presents to please the people. People liked them. Some of my
schoolmates would destroy them out of jealousy. My teacher managed to rescue
a few and sent them to a national competition. From there they found their
way abroad as well. I do not try to evade anything. I stand for a renaissance
of all united capabilities that intensifies the fullness of life dynamics with joyful
and outright sharing with others. I am able to express myself through painting,
graphics, poetry, riding my bike, the game of chess and so on. I got myself a
treadmill, an indoor bicycle and a few dumbbells in order to be able to work out
in all kinds of weather. It is good. If I feel lost, I can create “some contrast” – and
inspiration comes again.
Mlýny, 1960 / Mill houses, 1960
WHO IS YOUR INSPIRATION FROM THE PHOTOGRAPHY WORLD?
Josef Sudek and his crystal clear expression is an inspiration as well as Jaromir
Funke’s architecture, Evezen Wiskovsky’s geometry, Jan Svoboda’s lights,
Vilem Reichmann’s metamorphosis, Ansel Adam’s straightforward landscapes,
Henry Cartier-Bresson’s humanism, I admire Alfred Stieglitz tz for his work in
making photography an art in its own rights, the wide array of motifs of Edward
Steichen and Edward Weston’s efforts to reveal the inner self. From the current
scene I admire the luminescence of Jan Pohřibný and I deeply co-resonate with
the gentle poetic touch of Karel Koutský’s photographs. But there are others, of
course. However, I am mainly connected with all of them through the fullness
of life in consciousness.
11

Koutského. Je zde ještě mnoho dalších. Se všemi mě ale hlavně spojuje plnost
života vědomí.
SETKAL SES OSOBNĚ S JOSEFEM SUDKEM?
Sudka mám stále rád nejen jako fotografa, ale i jako člověka, protože ze sebe
nic nedělal. Když byla ve 40. letech v Kolíně na náměstí výstava avantgardní
fotografie, prý se tam sešla celá honorace v nažehlených kvádrech a s naškrobenými
límečky. Nakonec se objevil takový strejda v obyčejných šatech
s rádiovkou na hlavě – bramborový typ – a zemitou řečí se ptá, kde že to je?
Často hovořil s malířem Zrzavým, který jednou prohodil: „Pane Sudek, fotografie
nejni umění,“ a Sudek na to: „Já mu to sdělil od srdce – a že vás to škrábe,
pane Zerzavý.“ Dám hodně na instinkt, člověk ho nikdy nesmí otupit tím,
že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt
a bude jenom všechno vědět. Také říkal, že fotografie je šmudlení proti hudbě.
Několikrát jsem ho viděl v Praze na Kampě a na Smíchově při fotografování.
Naposledy v Galerii D při vernisáži barevných fotografií Karla Neuberta v roce
1976 jsme na sebe v souznění mrkli jedním okem. Otec se s ním několikrát
setkal, aby mu přinesl filmy. Sudek mu za ně dával panoramatické fotografie
Prahy. Ještě je mám schované.
CO FOTOGRAFUJEŠ NEJRADĚJI?
„Dříve“ jsem nejraději fotografoval reportáže s tematikou zvířat, dětí nebo lidí
na okraji společnosti, krajiny a zátiší v proměnách – metamorfózách – zahrnující
mé světy, vývoj ale nejde lineárně a „dnes“ se širším, hlubším a jasnějším
způsobem vnímání skutečnosti tyto světy doplňuji, případně rozšiřuji o další
a neupřednostňuji žádný námět, pouze receptivně naslouchám tomu, co
právě zvučí, aktuálně se vynoří, a ztvárňuji to, což mě baví nejvíc: „vyřezávané
kresby na pauzáku“ – psané kresby z hloubky umocněné v dynamice
vyřezávanými prostory a liniemi, „světla vědomí“ – ne „zevní“ sluneční
světlo umožňující aktivní život na zemi, ale „vnitřní“ světlo života v duchu
samotného vědomí, „citóny“ – citové tóny vědomí. Každý vnitřní zvuk, který
můžeme slyšet, má současně v samotném vědomí určitý citový tón, jenž
tvoří celkovou tělesnou náladu toho éteru prostoru vědomí. Můžeme si to
představit jako akvárium plné vody, což je prostor vědomí, ve kterém spočíváme,
a když do ní kápneme barvu, celá se zabarví do určité barvy. Zůstalo
by to vědomí, ale nálada prožitku toho vědomí je mírně odlišná. Je to určitý
citový tón, který dává i poznání určitých specifických kvalit toho vědomí.
Abychom procitli tyto vnitřní tóny a dokázali je ztělesnit, je nutné se zaměřit
právě na vnitřní zvuky a přes ně rezonancí s naším nitrem máme možnost
Vchody, 1961 / Entrances, 1961
12

HAVE YOU PERSONALLY MET WITH JOSEF SUDEK?
I still love Sudek not only for his skills in photography but I like him as a human
being as well for his unpretentiousness. Back in the 40’s when there was an
exhibition of avant-garde photography in Kolin’s main square all the bigwigs are
said to be there, dressed up to the nines. Then he turns up, a “country pumpkin
type” and asks where the do is, like. He would often speak with Mr. Zrzavy, the
painter, who once said: “Photography ain’t no art, Mr. Sudek”. To which Sudek
replied: “I told him frankly - Why does it ruffle your feathers so much, Mr. Zerzavy?”
I follow my instinct and one shouldn’t ever numb the instinct by longing
to know everything. Even if you did succeed in knowing everything, then you’d
lose your instinct and end up “just” knowing everything. Sudek also said that
photographing is kind of cobblery as against music. I saw him couple of times
in Prague’s Kampa and in Smichov while he was photographing. Then, in 1976
during an exhibition of Karel Neubert’s photographs he saw me and we winked
each at other by one eye knowingly. My father met him a few times in order
to bring him films. Sudek would give him his panoramic photos of Prague in
return. I still have them.
U dřevníku, 1961 / At woodshed, 1961
WHAT DO YOU LIKE TO PHOTOGRAPH THE MOST?
In my earlier creative years I used to be into field photography mainly focusing
on animals, children or people on the “edge” of society, landscapes and still
lifes in their metamorphosis that were including my worlds. However, the development
does not run in a linear way and these days I complete or enrich
those worlds due to my wider, deeper and clearer way of perceiving reality. I
do not prefer any topic. I am just receptively listening to what is actually resonating,
emerging and I artistically work on it. That is what I enjoy the most. For
example, “carved drawings on tracing paper“ – written drawings deeply
enriched in dynamics by carved spaces and lines or “lights of awareness”
– not the outer sunshine that enables the earthly life but the inner light of
life in the spirit of the very awareness or “feeling-tones” – sensitive tones
of awareness. Each and every inner tone, which we can hear, has its own
emotional tone in the awareness which gives the overall mood to this ether of
awareness space. We can imagine it as a fish tank full of water, which represents
our awareness, in which we are, and when we drop a little bit of color
into it, the water turns a hue of this color. The awareness stays but the mood
of it has changed slightly. That is a certain sensitive tone which also yields a
knowledge of some specific qualities of that awareness. In order to feel the
inner tones and to be able to embody them, it is necessary for us to focus
on the inner sounds and through their resonance with our inner core we have
13

procitnout jejich vnitřní tóny, nechat je naplnit celé naše bytí a stát se jimi.
Jako máme vnější slyšitelné zvuky, které vytvářejí naše hlasivky, tak existují
vnitřní zvuky, jež nejsou vytvářeny pohybem prány ani v duchu, ani skrze
hlasivky, aby vytvářely zvuk, ale jsou slyšeny v našem vnitřním prostoru
vědomí. Tam vytvářejí echo ve spojení s naším tělesným bytím a umožňují
procitnout jejich zdrojové citové tóny, které nám pak umožní naplnit zpětně
naše bytí.
UPŘEDNOSTŇUJEŠ ČERNOBÍLOU, NEBO BAREVNOU FOTOGRAFII?
To i to. Je to fotografické rozdělení. Opět záleží na tom, co cítím. Černobílá
zdůrazňuje tvar a nesvádí k povrchnímu vnímání. Stříbřité ladění má své
kouzlo. Mnohdy je v ní cítěná větší barevnost než u barevné. Může se také
barvením a tónováním až smazat vizuální rozdíl mezi nimi. Barva vyzařuje
sama svou přirozeností, obzvláště pokud se fotografují barevná světla,
která se vyznačují úžasnou čistotou. Někdy strohá barevnost se sytým barevným
akcentem může umocnit záměr. Bylo období, kdy jsem fotografoval
klasicky, na diapozitivy barevná světla, a exponoval na cibachromy
s povrchem metalízy. Dnes hodně používám tisky na papír i na fólie. Někdy
vznikají i fotografiky.
JAKOU TECHNIKU POUŽÍVÁŠ?
Používám klasické fotoaparáty značek Druex, Zorkij, Exakta, Nikon, Pentakonsix,
Asahi Pentax, Mamiya, Hasselblad, Bessa, Voigtlander, Magnola,
Sinar, Calumet a digitální Nikon a Pentax. Kombinuji klasické a digitální fotografování
podle potřeby. K vyvolávání používám jednorázovou pyrokatechinovou
vývojku (tu mám nejraději, protože zachytí nejširší rozsah tónů), Rodinal
nebo Microphen. Vyhotovuji klasické černobílé fotografie na barytovém
papíře se stříbřitým nádechem světel ve vysoké otevřené a chladné tónině,
umocněné ještě digitálním tiskem na fóliích, aby byly maximálně odlehčené
a vyzněly jako dech, které souzní s barevnými cibachromy a tisky na papíře
s tíhou zemitosti vřelé pevnosti zakořenění. Důležitý je pro mě výsledek a to
jakýmkoli způsobem.
SNAŽÍŠ SE VYFOTOGRAFOVAT „NĚCO NOVÉHO“?
Jdu skrz smysly, co právě cítím nové – vědomí aktuality, do toho, co je stále
stejné – vědomí potenciálně možného, a touto aktualizací nabývá duše jako
pole vědomí na mohutnosti v jasu, hloubce i rozsahu, což je tvoření. Tak je
každá duše unikátní. Je to dynamické. Při značné dávce odvahy a znalosti
dobové situace se může i fotografie jevit jako právě nová, originální, a tak
Týnec nad Labem od jihu, 1961 /
Týnec nad Labem from the south, 1961
14

the opportunity to feel their tones, let them fill our whole being and become
them. We have our vocal cords to create the audible sounds we can hear, and
at the same time there are those inner sounds which aren’t being created by
the movement of prana, nor within our spirit, nor by our vocal cords but are
being heard in our inner space of awareness. There they create an echo in
connection with our being and enable the awakening of the emotional tones,
which enable us to re-complete our being.
DO YOU PREFER BLACK AND WHITE OR COLOUR PHOTOGRAPHY?
I like both. It’s a photographic division. Again, it depends on what I feel.
Black and white photography emphasizes shapes and doesn’t lead the
viewer to superficial perception. There’s a certain magic in silver tones. Often
it’s possible to see more colours there than in colour photography. And by
using colouring and toning techniques it’s possible to completely erase the
differences between them. The colour shines itself, naturally, especially if you
photograph colour lights which are exceptionally clear and bright. It is sometimes
possible, with the use of austere colourfulness, to accentuate the purpose
and intent. To the point. There was a time when I did classic photography
on slides, I used cibachromes with metallic surface. These days I do a lot of
prints on paper as well as on foil. Even photo-graphics can arise sometimes.
WHICH TECHNOLOGY DO YOU USE?
I use classic cameras such as Druex, Zorkij, Exakta, Nikon, Pentacon six,
Asahi Pentax, Mamiya, Hasselblad, Bessa, Voigtlander, Magnola, Sinar, Calumet
a digital Nikon and Pentax. I combine classic and digital developing
techniques as necessary. I use Catechol developer - this one I like the most
as it is able to capture the widest array of tones, then also Rodinal or Microphen.
I make classic black and white photography on baryte paper in cold tones,
emphasized by digital print on foils to make them as light as possible and
run breath-like, which harmonizes with the colour cibachromes and prints on
paper with their earthiness weight of worm steadiness of enrootment. What I
take for important is the result regardless of the means it came out by.
Na zahradě, 1961 /
In the garden, 1961
ARE YOU TRYING TO COME UP WITH “SOMETHING NEW”?
I go through my senses, what I feel as new at the moment – the awareness of
actuality, into what is always the same – the awareness of potentially possible
and by this update our soul is becoming mightily brilliant, deep and large
as a field of awareness. That process is the very creating. Thus each soul is
unique. It is dynamic. And with a good amount of courage and knowledge of
15

vznikají i programově avantgardní směry, ale každá myšlenka tady již je a nic
není mimo vědomí. Záleží na způsobu vidění, tedy cítění. Je to naprosto přirozené
a záleží na mně, jak jsem upřímný k sobě – čím víc, tím je i fotografie
pravdivější. Někdy mě přátelé nazývají Renda-trenda.
CESTUJEŠ?
Byl jsem několikrát v Německu, Maďarsku, jednou ve Francii a Rusku, ale
cestovat nemusím, abych viděl nevídané, slyšel neslýchané, cítil omamné
vůně, chutnal vybraná jídla nebo se dotýkal zázračných jevů. Život pro mě
není spojen s nějakým místem ve světě, ale je pro mě vědomým vyjádřením
jakéhokoliv bytí právě teď a tady, které zahrnuje veškeré světy, a pochopit,
co znamenají, že svět jsme my sami. To ale neznamená, že bych se nemohl
volně pohybovat, kde právě potřebuji. Mohu si třeba vyjet na kole vybrat to
pravé místo „ve světě“, které mě oslovuje, například v Praze na Kavčích horách,
na Vyšehradě, či v Prokopském údolí, na Kaňku u Kutné Hory, v Týnci
nad Labem, v Kolíně nebo v Železných horách a zobrazit ho nebo si v bytě
postavit zátiší, kde „celý svět přijde ke mně“.
SYN TAKÉ FOTOGRAFUJE?
Jako turista reportáže z cest. Naposledy promítal přátelům obrázky z Katalánska,
Andalusie a Holandska s přednáškami. Chtěl by na cestách všechno
navštívit, pojmenovat, vyfotit a je nešťastný, že nic nestíhá, tak ho uklidňuji, že
je to běžné. Paradoxem je, že ho často nazývají chodící encyklopedií. Někdy
mi nosí fotoaparáty se stativem a pozoruje, aby se něco přiučil.
MÁŠ PŘEDKY VE FRANCII?
Jenom jméno mám francouzské. Sestřička se v porodnici ptala maminky:
Tak jak se bude jmenovat? Vypadá na Petříčka. Ona mi ale chtěla dát něco
extra, zalistovala ve francouzském kalendáři – a jméno bylo hotové – René.
Tenkrát jich bylo málo. Svátek se slavil podle Francouzů, 11. listopadu. Dnes
jich je dost i u nás, a tak ho slavíme 28. listopadu. Prý znamená znovuzrozený.
Později se mi na učňáku posmívali a zpívali podle Schellingera: René,
já a Rudolf chodíváme na golf, ale mně to nevadilo. Když někdo hraje golf,
tak mu říkám, že já taky, ale jen tak, že na něj chodím. Na základce mi dějepisářka
říkala, že mám takové učené jméno, že ze mě něco bude. Spolužáci
říkali, že pěkně maluji. Naštěstí mi to nevlezlo do hlavy. Hrala pochází, jak
pátral strejda, ze švédštiny a znamená něco jako listy hralovité – ve tvaru
kopí, to znamená zbraň k hájení pravdy. Říká se, že život je boj a to je ta hra:
Hra-la – la...
Úklid, 1961 / Cleaning, 1961
16

period facts it is possible for the one photo to appear new, original. This is
also the way that new avant-garde trends are born. However, each thought
and idea are already here and nothing is outside the awareness. It all depends
on the way of seeing that is a kind of feeling. It’s absolutely natural and it’s
up to me how honest I am being with myself, the more honest I am the more
truthful the photograph is. Sometimes my friends call me Trendy Rendy.
DO YOU TRAVEL?
I visited Germany and Hungary several times. I went to France and Russia
once but I don’t necessarily need to travel in order to see the unseen, hear
the unheard-of, taste divine food or touch miracles. Life for me isn’t straightforwardly
connected with any particular place in the world. Instead it is a
conscious expression of any being here and now that includes all the worlds
and understanding that we ourselves are the world. That doesn’t mean,
however, that I can’t roam freely where I need to be. I can hop on my bike
and go to find the right place “in the world“ that speaks to me. For instance,
in Prague in Kavčí Hory, in Vyšehrad or Prokopské údolí, in Kaňk near Kutná
Hora, in Týnec nad Labem, in Kolín or in Železné Hory and picture it or set a
still life up at home where the whole world comes to me.
IS YOUR SON A PHOTOGRAPHER TOO?
As a tourist he documents his trips. He recently organized a talk for his
friends about his trip to Catalonia. He’s eager to visit all the places on his
travels, he wants to name them, photograph them and is unhappy because
there’s just not enough time for him to do it all. I tell him it’s normal. Paradoxically,
he’s often being called the walking encyclopedia. Sometimes he
carries cameras with tripods for me just to watch me work, wanting to learn
something new.
Most, 1961 / Bridge, 1961
DO YOU HAVE FRENCH ANCESTORS?
It’s just my first name that’s French. The nurse at the hospital was asking
my mother: “So, what’s his name going to be? He looks like a Peter.” But
she wanted to call me something special, so she flicked through the French
calendar and her choice was sure. There were not many Renés then. We
would celebrate my name day on the 11th of November according to the
French calendar. These days, with the name being more frequent, our name
day is on the 28th of November. Apparently, it means “reborn”. I was teased
quite often because of my name at high school by schoolmates who used
to sing me Schelinger´s song: “Rene, me and Rudolph go to play golf” but I
17

JAK SE DÍVÁŠ NA VZDĚLÁNÍ?
Vzděláváním míním celoživotní vzdělávání duše, jehož esencí je praxe vyvstávajícího
vědomí jako způsobu vnímání skutečnosti, což mě velmi inspiruje
při podílení se na dětsky hravém umu tvořivosti fotografování.
JE PRO TEBE FOTOGRAFOVÁNÍ ZDROJEM OBŽIVY?
Často je i mým povoláním, ale jeho působení je mnohem širší a hlubší. Během
osmdesátých let jsem zaměstnán jako fotograf v ČTK, Pražské informační
službě, PZO Strojimport, PZO Investa, v devadesátých letech v Ikemu, Tiskárně
Princ, Ústavu dějin umění AVČR a v dalších letech pracuji v Mánesu,
Českém muzeu výtvarných umění, Národním muzeu a na ministerstvu financí.
Vždy kladu důraz na výtvarné vyznění i za cenu, že si nic nevydělám. Jeden
fotograf říká: Jsou to silné fotky, ale ty je neprodáš. Odpovídám, že prodejnost
není hlediskem kvality. Dnes se bere umění hodně jako marketing.
UDRŽUJEŠ ARCHÍV?
Roku 2014 předávám fotoarchív do muzea v Kolíně, který společně s Mgr. Petrou
Hollerovou upravujeme, a dále ho doplňuji a převádím do digitální podoby.
V současnosti čítá souhrnně více než 10 000 klasických černobílých a barevných
negativů, diapozitivů a fotografií a přes 1 500 digitálně zpracovaných
fotografií.
MÁŠ ASI HODNĚ PŘÁTEL. EXISTUJÍ I NEPŘÁTELÉ?
Vnímám vědomím a pak jsou všichni přátelé, pouze spolu nemusíme souznít
ve všech názorech. Někteří jsou mi ale bližší a to zejména v kruhu praktikujících
přátel, se kterými se scházím abych kultivoval vědomí, kterým jsem
a ztělesňoval ho v jeho přítomnosti, což mi jde při těchto setkáních, kdy se
tomu věnujeme výhradně, snadněji. Uvolňuji tělo – veškerá svalová napětí
a klouby. Vnímám plně svět kolem sebe s otevřenýma očima a současně z tohoto
prostoru kolem sebe cítím tělo jako celek i jeho hlubokou niternost. Nedržím
nějaký stav, ale uschopňuji se s různou intenzitou celodenně cítit sebe
v celém těle jako plynulé bytí.
MEDITUJEŠ?
Co je meditace? Je to živý transformující proces spočívající ve věnování času
tomu, být si co nejvíce vědom – být co nejvíc vědomý – být vědomím samým
toho, co je, co prožíváme. Ryzí vědomí není konečným poznáním, ale naopak
naprostým začátkem a prostředkem, který nám umožňuje být si vědom svého
já, druhých a světa a nakonec vždy nové zkušenosti samotného jejich ryzího
Malé prádlo, 1962 / Little laundry, 1962
18

didn’t mind. If somebody plays golf I tell him that so do I but only as a golf
goer. My history teacher used to say that I was destined to achieve great
things with a name like that. My school peers used to say that I was good at
painting. None of this has gone to my head - luckily. My surname, Hrala, is
of Swedish origin according to my uncle who did some investigative work on
the matter. It apparently means a shape of leaves that looks like a spear. It
means a weapon to defend the truth. It is said that life is a fight and that is a
play, e.i. Hra-la-la...
HOW DO YOU SEE EDUCATION?
I mean that education is a life-long soul educating process. Its essence remains
in the practice of rising awareness as a mode of perceiving reality that
inspires me a lot while I am sharing the childishly playful art of photographing
creativity.
DO YOU MAKE A LIVING OUT OF PHOTOGRAPHY?
It is often my occupation, however, the function is much wider and deeper.
During the 80’s I worked as a photographer in CTK, Prague Information
Services, PZO Strojimport, PZO Investa and in the 90’s IKEM, Prince Printing
House, AVCR, later also in Mánes, the Czech Museum of Creative Art, the
National Museum and even the Ministry of Finance. I always put emphasis
on the artistic outcome even if it means that I don’t make any money. One
photographer says: „These are strong photos, but they won‘t sell.“ I tell him
that marketability is not a measure of quality. Nowadays art is being treated
as marketing a lot.
DO YOU KEEP AN ARCHIVE OF YOUR WORK?
I handed over my archive to the Kolin Museum in 2014 and together with
Mgr. Petra Hollerová we’ve been adding to it and I am also turning it digital.
There are now more than 10 000 classic black and white and color negatives,
slides and photographs and more than 1 500 digital images.
Kurty, 1962 / Tennis courts, 1962
I ASSUME YOU HAVE A LOT OF FRIENDS. WHAT ABOUT ENEMIES?
I perceive through awareness. Thus, everyone is a friend. It may just happen
that we do not share the same opinions. Some friends are closer to me, especially
those in the circle of practicing friends. I meet with them to cultivate my
consciousness and to embody it in its presence, which is easier for me in these
meetings, where we focus exclusively on it. I relax the body - all muscle tension
and joints. I fully perceive the world around me with open eyes and, at the same
19

vědomí. Meditace je pro mě život sám, vnitřní vzdělávání duše a trénink jejích
schopností a kapacit, způsob vztahování k sobě, druhým i jevům a věcem
světa, je pro mě politikou mého individuálního života, medikací bez jakýchkoliv
vnějších léků, terapií bez terapeuta, je vášní mého bytí – umění být vědomý.
Každý vlastně medituje, ale třeba o tom ani neví. Zkus to, nebýt!
JSI MYSTIK?
Není pro mě podstatné být tím či oním, ale rozpoznat, že pouze vědomě jsem,
to znamená svobodný.
SVOBODA MŮŽE BÝT ALE VELMI SNADNO OHROŽENA…
To, co je věčnou a skutečnou mocí každého člověka, je jeho svobodná vůle
chtít se vzdělávat, cítit, milovat své bližní, naslouchat svému svědomí, druhým
lidem, vidět jejich unikátnost, samostatně myslet s pochopením, že
naše skutečná identita je dána právě naším způsobem vztahování k nám
samým, k druhým lidem, ke světu a otázkám, které život předkládá, nikoliv
sebestředné, od cítění oddělené ego a z něj plynoucí ideologie všech možných
monoteismů.
CO JSME?
Jsme vždy vědomí. Rozpoznání samotného vědomí jako to, co vše a každé
poznání osvěcuje a oživuje každé uvědomění, je základním módem spirituálního
vidění. Základní smyslovou kvalitou vědomí je prvotní nediferencované
Světlo, které je zdrojem všech světel ve všech jeho barvách a tónech.
Všechna vnější světla a jejich barvy jsou projevem metafyzického světla
– vědomí jako takového a jeho v něm spočívajících nesčetných smyslových
barevných kvalit vědomí samého. Svět, tedy vše vnímané – jeho samotné
jméno „svět(lo)“ – nám současně napovídá, že je odrazem – zrcadlením
prvotního Světla, kterým je samo vědomí ve své základní smyslové kvalitě
a charakteristice. Vědomí jako světlo prvotní Inteligence se zrcadlí a poznává
ve všech svých zkušenostech. Je jen na nás věnovat potřebný čas vědomí
procítění našeho těla jako celku, skrze ně vnímat, pociťovat, doslova se
dotýkat všech věcí v prostoru kolem, zaměřit se na celkový výsledný tón
celotělesného vědomí sebe a vnímaných zkušeností všemi smysly a rozlišovat
jednotlivé smyslové kvality tohoto celotělesného tónu (například jako
otevřenost-uzavřenost, lehkost-tíže, éteričnost-hutnost, světelnost-temnota,
zrychlenost-zpomalenost, různé nálady) vědomí samého. Můžeme například
zintenzivněním vnějšího smyslového vědomí fyzického povrchu věcí či druhých
lidí skrze náš povrch celotělesného vědomí cítícím-viděním - zřením
Jez, 1962 / Weir, 1962
20

time, I feel the body as a whole and its deep inwardness from the space around
me. I do not hold any state, but I am able to feel „myself“ in my entire body as a
fluent being with varying intensity throughout the day.
DO YOU MEDITATE?
What is meditation? It’s a live transforming process which means to give the
time to be as much aware as possible – to be most conscious – to be the
awareness itself, of what is, what we’re living. The genuine awareness is not
a final recognition, on the contrary - it is the absolute beginning and the means
of making us able to realize our Self, others and the world and finally always the
new experience of their genuine awareness. Meditation is a life itself for me, the
inner educating of the soul, the training of its capabilities and capacities, a way
of relating to myself, to the others and phenomena of the world, it is a policy of
my individual life, medicine-free medication, therapy without the therapist, it’s the
passion of my being - the art of being conscious. Everybody is meditating but
not necessarily knowingly, though. Try it – not to be!
ARE YOU A MYSTIC?
It’s not important for me to be this or that, but to recognize just that I knowingly
am. It means to be free.
BUT FREEDOM CAN BE SO FRAGILE...
What is the eternal and real power of every human, is to have the free will to
want to educate himself, to feel, to love the people who are close to him, to
listen to his conscience, to listen to others, to see their uniqueness, to think
independently with understanding that our true identity is given to us by the way
we relate to ourselves and to others, to the world, to the questions brought by
life and not by the self-centered feeling-free ego from which the ideologies of all
monotheisms originate.
Spící, 1976 / Sleeping, 1976
WHAT ARE WE?
We are always awareness. The identification of the awareness itself as what shines
light on everything and all knowledge and what enlivens every realization, is
the basic mode of spiritual seeing. The basic sensory quality of awareness is the
primal undifferentiated Light which is the source of all lights in all their colors and
tones. All outer lights and their colors are the manifestation of metaphysical
light - the awareness itself and its within array of numberless sensory color
qualities of awareness itself. The world, as all what is perceived, shows us that it
21

cítit duševní kvality a nálady vnitřních prostorů vědomí v nitru povrchu těchto
věcí nebo těl druhých lidí.
ČÍM JE PRO TEBE UMĚLECKÝ PROJEV?
Není skutečné fotografování, malování, vytváření soch, zpívání, komponování
hudby tancování či psaní textů neustálá sebe-aktualizující se manifestace
neustále se množících možností tichých citových kvalit vyvstávajících z neomezeného
prostoru možností v souladu s prvotním záměrem svobodné tvorby
vyvstávající z by-tí proudem tohoto vědomí modulovaném-zvučeném unikátní
individuální tvůrčí náladovostí v daném prostoru možného? Co když nejpřímější
umění naší duše je způsob přímého sebevyjádření ve ztělesňujícím se
prožívání prostorovosti jako takové a to za každé situace, v klidu i v pohybu,
v tanci i boji, při práci i milování? Abychom se stali umělci svého života,
není třeba umět fotografovat, sochat sochy, malovat, zpívat, skládat hudbu,
tančit, psát básně, to vše je v lepším případě přirozeným echem nebo terapií
našeho života, ale proměnit své tělesné bytí, kam patří náš svět, co děláme
a všechny vztahy kolem nás v transformační umělecko-sensuální způsob života
jako vyjádření vědomí a jeho svobodných tvořivých kvalit a potencialit
v něm spočívajících a stále s novou vitalitou se aktualizujících. Tento primární
zdroj všech „umů“, z kterého stále nově jako „fénix“ povstává a zní vnitřní hlas
naší duše, je stále přítomen dychtíc po svém ztělesnění v proudu života. Naše
individualita mu stále dává (ať jsme si toho vědomi či nikoliv) aktuální podobu,
tvář a vyjádření v každém okamžiku nejen ve vrcholech umělecké tvorby, jak
jí běžně chápeme.
Dokonáno, 1976 / Finished, 1976
22

is the reflection - mirroring of the Primal Light, which is the awareness itself in its
basic sensory quality and characteristic. The awareness in the form of the Primal
Intelligence is mirrored and recognized by itself in all its experiences. It’s then up
to us to give sufficient time to awareness of feeling our body as a whole through
which we are able to perceive, feel and utterly to touch all things in the space
around us, to focus on the result of the whole-body awareness of the self and
all the sensory experiences and to differentiate the particular sensory quality of
the whole-body tone (for example openness - closeness, lightness - heaviness,
ethereality-compactness, light - dark, different moods) of the awareness itself.
For instance we can feel the soul qualities and moods of the inner spaces of
awareness within surface of things or other people´s bodies by intesifying the outer
sensory awareness of.physical surfaces of those objects through our surface
of whole-body awareness by feeling-seeing.
Slunečnice ve větru, plastika, 1975 / Sunflowers
in the wind, plastic art, 1975
WHAT DOES THE ARTISTIC EXPRESION MEAN TO YOU?
Is not real photographing, drawing, creating statues, singing, composing music,
dancing or writing texts a ceaseless self-updating manifestation of permanently
multiplying possibilities of silent sensational qualities that are rising from a boundless
possibility space in accordance with the primal intention of free creation,
emerging from being by a stream of awareness that is modulated-sounded by
an unique individual creative spirit in the given space of possibilities? What if the
straightest art of our soul is the way of a naked self-expression through the embodying
experience of spatiality as itself and at any situation – still or in motion,
dancing or fighting, working or loving? In order to become artists of our lives
we do not need to master photographing, creating statues, drawing, singing,
composing, dancing or writting poems. Those all are the natural echo or therapy
of our life at the best. The core consists in transforming our bodily being with
all the activities, relationships and other worldly stuff to the transmuting artisticsensational
mode of life as expressing awareness and its free creative qualities
and potentialities that reside in it and always freshly update themselves with new
vitality. That primary source of all “arts“ which the “phoenix“ always rises anew
and the within soul voice comes from is always ever-present and craving for its
embodiment in the spurt of life. Our individuality gives it – be it consciously or not
– an actual form, face and expression not only at the height of the artistic creation
as we usually get it but all the time.
23

VYSTAVUJEŠ?
Já už si všechny výstavy nepamatuji, ale naštěstí jsem je našel napsané.
SKUPINOVÉ VÝSTAVY
1974 – 1978 Obvodní soutěž Prahy 5 – 4x 1. cena, 1x 2. cena, Kulturní
dům kovoprůmyslu
1978 ZOOFOTO Lipsko – 1. cena
1979 Fotoklub Prahy 2 ve Staroměstské radnici
1980 Fotochema a fotoklub Ústředního kult. domu železničářů,
Fotochema Praha
1981 Život zvířat, Lisabon
1985 Vědomí zvířat, soutěž Zoo Praha – 3. cena
1989 Výročí 150. let fotografie, Výstaviště Praha,
Bruselský pavilon
1990 Galerie mladých výtvarníků, Praha
1991 Výstavní síň Vagón, Praha
1992 Střelnice, Galerie mladých, Praha
1992 S moravskými výtvarníky, Prachatice
1997 Obrazy a fotografie – s ak. mal. Lubomírem Beranem
Kremličkova galerie, Kolín
2007 Sdružení Fotorenesance Praha, 2x
2009 Fotorenesance Praha
2014 Praque photo, Staroměstské náměstí, Praha
2018 Kalendář roku, PVA EXPO PRAHA Letňany
2018 I. Salon české fotografie, Topičův salon, Národní 9, Praha
2019 Imaginární setkání fotografů, Muzeum Kolín,
Červinkovský dům
2019 Poutníci, běženci, poustevníci, Kolín
Polabská krajina, kresba, 1975 /
Elbe landscape, drawing, 1975
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1981 Poezie okamžiku s texty Martina Patřičného,
OKD Litochleby Praha
1982 Hudba ve fotografii, divadlo Rubín, Praha
1985 Vědomí zvířat, Pražská informační služba, Praha
1992 Vědomí vesmíru, PZO Investa, Praha
1993 Vědomí fotografie, Městské muzeum Rakovník
24

HOW ABOUT YOUR EXHIBITIONS?
I can’t remember all of them! But luckily I’ve found a list of them:
Démon, kresba, 1978 /
Demon, drawing, 1978
GROUP EXHIBITIONS
1974–1978 Regional Competition,Prague 5, 4x 1st Prize, 1x 2nd Prize
1978 Zoophoto, Leipzig 1st Prize, East Germany
1979 Prague 2 Photo Club, Old Town Hall
1980 “Fotochema and Fotoklub”, UKDZ Praha, Fotochema
Prague
1981 “The Life of Animals”, Lisbon, Portugal
1985 “The Awareness of Animals” - Zoo Prague, 3rd Prize
1989 150th Anniversary of Photography, Prague Expo,
Brussels Pavilion, Prague
1990 Gallery of Young Artists, Prague
1991 “Vagon“ Exhibition Hall, Prague
1992 “Střelnice”, Youth Gallery, Prague
1992 “With Moravian Artists”, Prachatice
1997 “Paintings and Photography” at Kremličkova Gallery with
Academic Painter Lubomír Beran
2007 “Fotorenesance” Society, Prague
2009 “Fotorenesance” Society, Prague
2011 “Silver Pause” Strahov Monastery
2014 Prague Photo, Prague
2018 The Calendar of the Year, PVA EXPO Prague, Letňany
2018 I. Saloon of Czech Photography, Topic Saloon, Narodni 9,
Prague.
2019 “Imaginary Meeting of Photographers”, Museum Kolín,
Červinkovský dům
2019 „Pilgrims, Refugees, Hermits“, Kolín
INDIVIDUAL EXHIBITIONS
1981 “Poetry of the Moment”, texts by Martin Patřičný, Litochleby,
Prague
1982 “Music in Photography”, Rubin Theatre, Prague
1985 “The Awareness of Animals” - Prague Information Services
1992 “The Awareness of the Universe” - PZO Investa, Prague
25

1993 Vědomí je život, Jesenice u Rakovníka
1993 Vědomí kreativity, COPY General, Senovážné nám., Praha
1994 Vědomí světa, COPY General, Bělehradská 93, Praha
1995 Jednota, Zámecká galerie v Roztokách u Prahy
1996 Vědomí reportáže, Dům a byt, Praha
2003 Vědomí světa, Čajovna na zemi, Příbram
2003 Fotografie, Galerie U Hrocha, Bechyně
2005 Vědomí sebe, Čajovna na zemi, Příbram
2014 Světlo vědomí, Malá galerie Na Hradbách, Kolín
2014 Polabští básníci, Kolín
2017 Cítění Duše, Klub Vnitřní kruh, Praha
2018 Krajiny Duše, Malá galerie Na Hradbách, Kolín
2018 Vědomí možného, Klub Vnitřní kruh, Praha
Občas se někdo objeví a zveřejní mi fotky v novinách, časopisech, knihách,
objevují se na kalendářích či plakátech nebo prospektech. Někdy se také zúčastňuji
fotografických aukcí.
A CO PLÁNUJEŠ DO BUDOUCNA?
Budoucnost je jenom představa, a kdo je plánující? Ono je to obyčejně potom
jinak. Stačí, když jsem, a nechávám tomu volný průběh.
Cesta, kresba, 1984 / Track, drawing, 1984
DĚKUJI.
Děkujeme.
Karel Koutský, 2020
26

V sadu, kresba, 1987 / In orchard, drawing, 1987
1993 “The Awareness of Photography” - Rakovník Town Museum,
1993 “The Awareness is Life” – Jesenice u Rakovníka
1993 “The Awareness of Creativity” – Copy General,
Senovážné nám., Prague
1994 “The Awareness of the World” – Copy General,
Bělehradská 93, Prague
1995 “Unity” - Roztoky Chateau Gallery near Prague
1996 “The Awareness of Reportage” - “House and Apartment”,
Prague
2003 “The Awareness of the World” “Na Zemi” Tearoom, Přibram
2003 “Photography “U Hrocha” Gallery, Bechyne
2005 “The Awareness of the Self” “Na Zemi” Tearoom, Přibram
2014 “The Light of Awareness”, Tearoom “Na Hradbách”, Kolín
2014 “Polabšti Poets”, Kolín
2017 “The Feeling of the Soul” “Inner Circle Club”, Prague
2018 “The Soul Landscapes” “Na Hradbách” Gallery, Kolin
2018 “The Awareness of Possible” – “Inner Circle Club”, Prague
Occasionally, my photos get published in newspapers, magazines, books or they
appear in calendars or posters or marketing brochures. Sometimes I take part in
photographic auctions.
WHAT ARE YOUR PLANS FOR THE FUTURE?
Future is just a product of our imagination and who’s planning? It’s usually quite
different from what we imagine, anyway. It’s enough that I am and everything else
is left to run its natural course.
THANK YOU.
Thank you. Karel Koutský, 2020
27

Na fotografické obrazy nekoukáme „z hlavy“, to je mentalizmus, ale vyciťujeme
je z Duše, což není něco, co „máme“ nebo nějaký „esoterický“ či „teologický“
pojem, ale TO, co z principu a podstaty stále JSME MY SAMI, tím je oživujeme
a život, to je Vědomí.
We do not look at photographies „with intelect“ - that would be mentalismbut
we feel them by Soul - that is not something we have or some esoteric or
theologic notion but THAT is what WE ARE on principle and by the essence
- and thus we enlive them. And life is Awareness.

PROMĚNY
TRANSFORMATION
Skrze jediné Vědomí žiješ nekonečně podobností,
rozpoznej Sebe ve veškeré univerzálnosti,
v nesmrtelném univerzálním těle Vědomí.
Through one Consciousness you live infinite resemblances,
recognize yourself in all universality,
in the immortal universal body of Consciousness.
29

Jezírko, 1989 / Lake, 1989
30