KNIHKUPEC 14

knihkupec 

ŘÍJEN2022 

PAVEL KOSATÍK: 

SLOVÁCI JDOU 

DO VŠEHO HLAVA 

NEHLAVA 

DARA ROLINS: 

LÁSKA BUĎ JE, 

NEBO NENÍ 

JOSEF KLÍMA: 

STRACH JE NAŠE 

VAROVNÁ 

KONTROLKA 

RECENZE A TIPY 

KNIŽNÍ 

NOVINKY 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

9 772787 925005 > 

Waldemar 

Matuška 

v jedinečné biografii 

Foto © ČTK/Karel Mevald

Václav 

Ha el 

Průvodce 

událostmi 

i myšlenkami 

mocný 

bezmocný 

ve 20. století 

Stručně, 

ilustrovaně, 

nezaujatě

Editorial 

Milí čtenáři, 

3 

EDITORIAL 

dnes si trochu prolistujeme dopisy a pohlednice, které jste nám 

do redakce posílali během letních prázdnin ze svých dovolených. 

Nejčastěji si v nich stěžujete na stejnou věc. Že vám v knihkupectví 

v Římě, Záhřebu, ale dokonce i Vídni a Budapešti odmítl knihkupec 

dát k nákupu váš oblíbený magazín. Místo toho jste dostali magazíny 

Libraio, Knjižar, Buchhändler anebo Könyvkereskedő. Ano, toto je 

třeba vysvětlit. 

Magazín Knihkupec dostanete k nákupu pouze v českých 

knihkupectvích. Prosím, nežádejte ho v knihkupectvích v zahraničí. 

Tamní knihkupectví často nemají ani kompletní nabídku všech 

českých titulů, na které v magazínu upozorňujeme. 

Budu se opakovat, ale tuto situaci můžete jednoduše vyřešit 

nákupem předplatného. Předplatné vás nejen ochrání před těmito 

nepříjemnostmi, ale zároveň vám i ledacos usnadní. Předplatitelům 

totiž posíláme magazín v daleko vstřícnější podobě. Předplatitelé si 

například nejvíc pochvalují to, že jim posíláme již vyluštěnou křížovku, 

čímž jim ušetříme spoustu času. Tak neváhejte. 

Přejeme krásný knižní podzim 

Zdeněk Novák, 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 

280, 250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, 

červenec+srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR 

Časopis byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. ISSN 

9-772787-925005. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

ROZHOVOR 

Snům ostruhy dát, 

to je jiný 

Waldemar 

Matuška 

text: Jan David 

foto: archiv Michala Bystrova 

Konec polodohadů a polodrbů o Waldemaru Matuškovi, který by se letos dožil 

devadesáti let. „Objevil se přede mnou jiný člověk,“ říká publicista, překladatel 

a muzikant Michal Bystrov. Dal si tu práci a poctivě bádal v archivech, protože hudba je 

jeho život a „Walda“ nejlepší zpěvák u nás. Výsledkem je velká biografie Snům ostruhy 

dát, kde zazní i téma vězení a svobody. Už jen fotek bude na tři sta. 

V podvečer jsem se byl podívat na 

Vyšehradě na jeho náhrobek s kytarou. 

Překvapilo mě velké množství 

svíček, ve vzpomínkách žije. 

Pro mě je Matuška nejlepší český 

zpěvák. Tečka. Jak to ale vnímají lidé 

dnes, zjistíme až podle toho, zda se 

kniha bude prodávat. Na rozdíl od 

Karla Gotta, který do poslední chvíle 

svoji slávu živil, je Waldemar dlouho 

mrtev. A přece jen je to celé trochu jiná 

písnička, už kvůli Waldově ležérnímu 

přístupu k popularitě. Na druhé straně 

ho média opakovaně označovala za 

národního zpěváka, celé generace si 

zpívaly a přivlastňovaly jeho písně. Byl 

zpěvákem pro všechny. Takže uvidíme. 

Setkali jste se spolu někdy naživo? 

Nedohledal jsem, jestli jste s ním 

někdy jako hudební novinář dělal 

rozhovor. 

Potkali jsme se dvakrát, ale nedá se 

to nazvat rozhovorem. (smích) Poprvé 

jsem byl na památném koncertu 

v pražské Lucerně v roce 1990, a to mi 

bylo deset let. Vzhledem k tomu, že 

moje máma se s Waldou dlouhá léta 

přátelila, při autogramiádě jsem mu 

byl představen. Podstrčil jsem mu svůj 

zpěvník, kde už jsem měl Slunečnici 

podepsanou od Jardy Hutky. O pár 

stránek dál jsem si nechal podepsat 

Waldemarem Matuškou Tuhle rundu 

platím já. Pak jsem s ním mluvil ještě 

jednou v kavárně Slavia při křtu jeho 

knihy, to už mi bylo dvacet let. Trefil 

jsem se zrovna do okamžiku, kdy 

k Waldemarovi přišel Karel Gott. Měli 

si tehdy pro televizi zopakovat silvestrovskou 

operu, duet Kecala a Jeníka, 

kterou původně natočili v roce 1974. 

Karel Gott přišel a říká – „Tak co, 

Waldo, střihneme si generálku?“ Stál 

jsem mezi nimi, když začali zpívat árii 

z Prodané nevěsty. To jsou moje jediná 

„face to face“. 

Poslouchal jste v mládí jeho hudbu 

aktivně, nebo vás spíš provázela? 

V Americe se tomu říká soundtrack 

našich životů – jeho hudba mě provázela 

dospíváním. Vnímal jsem ho 

zpočátku spíš pasivně, ale čím dál víc 

jsem instinktivně – opravdu, upřímně 

– tíhnul k jeho hlasu i repertoáru, který 

na rozdíl od Karla Gotta nebyl nikdy 

vysloveně plytký. Ještě k tomu voněl 

angloamerickými vlivy, to byla prostě 

ta správná hudba. 

Vybaví se vám u jména Waldemara 

Matušky po napsání knihy něco 

jiného, než když jste na ní začal 

pracovat? 

Určitě. Je to ale složité. Objevil jsem 

úplně jiný příběh než ten, který se 

vypráví. Objevil se přede mnou dost 

odlišný člověk. Psaní této knihy nebyla 

moje iniciativa, oslovilo mě nakladatelství. 

A původně jsem se zdráhal, 

protože jsem nevěděl, co si s tím počít. 

Všechno, s čím se o Waldovi setkáváte, 

jsou polodohady, polodrby, nepřesné 

informace. Po docela dlouhém váhání 

jsem se konečně vydal do archivů 

a knihoven, a teprve když jsem začal 

něco kloudného nacházet, řekl jsem 

si, že to zkusím. Samozřejmě mě 

lákalo, že to v sobě má prvek tajemství. 

Postupně mi to do sebe začalo zapadat. 

Myslím tím jeho původ, dětství, 

mládí, jeho poměrně dlouhá snaha 

prosadit se, pak i ten konec s emigrací.

Překládal jste kdysi knihu o Bobu 

Dylanovi. Její autor vyzpovídal 250 lidí 

a prošel i dokumenty ze zpěvákova 

života, ke kterým se jeho předchozí 

životopisci nedostali. Povedlo se vám 

něco podobného? I v anotaci je použité 

slovo „tajemno“. 

Nejprve řeknu ke knize o Bobu Dylanovi, 

že její autor Howard Sounes na to měl 

deset nebo kolik let, kdežto já jenom 

rok. To je zásadní rozdíl. Nicméně 

než jsem se do toho pustil, představa 

nakladatele byla daleko méně ambiciózní. 

Chtěli udělat hezkou knihu se 

spoustou fotek a s nějakým solidním 

textem. Nečekali, že začnu psát definitivní 

biografii – jak říkám – nejlepšího 

českého zpěváka. Uvědomili jsme si to 

až v průběhu naší práce a všechno jsme 

přehodnotili. Začalo nám docházet, že 

to není jen tak. A teď se dostanu k tomu, 

co jste se ptal. 

Nespěcháme… 

Možná to zní tak, že jsem nikoho nehledal 

a nezpovídal. Myslím ale, že mojí 

hlavní prací bylo v tomto případě seřadit 

všechna fakta, která jsou na stole, protože 

až dosud se používala chaoticky 

a špatně. Srovnat souvislosti, přehodnotit 

svědectví, pokud možno se dozvědět 

něco navíc. I kdybych jen opravil, co 

víme, stačí to k vydání naprosto odlišné 

knihy, než jaké o Waldemarovi dosud 

vycházely. Navíc jsem se setkal s dokumentem, 

který mi jeho život ukázal 

v jiném světle. Pak mi to najednou 

začalo dávat smysl, když jsem v archivu… 

Víte, nerad v tomto kontextu používám 

slovo „objevil“. Prostě jsem jen díky 

pomoci a radě jednoho svého přítele 

narazil na něco, co bylo volně přístupné 

a téměř nikdo si toho nevšímal. 

Už jsem napjatý, co to je? 

Ležel tam dokument týkající se 

Waldemarova nejstaršího bratra 

Jaromíra, který se roku 1946 ocitl ve 

vězení. Nerad bych byl až moc konkrétní, 

protože jsem udělal dohodu 

sám se sebou i s Matuškovou rodinou… 

Nechci to taky ulehčovat bulváru. 

Nicméně dokument vrhá světlo na léta 

Waldemarovy rodiny za války a po válce, 

a plyne z ní složitý osud všech jejích 

členů. Samotného Waldemara se téma 

týká okrajově, a tak jsem to také v knize 

použil. Nicméně fakt, že byl jeho bratr 

vězněn, Waldu mezi 

jeho čtrnácti a čtyřiadvaceti 

lety určitě 

velmi ovlivnil. Matuška 

měl celkem tři sourozence, 

všichni odešli 

do ciziny. On tu zůstal 

s rodiči sám a musel se 

o ně starat. 

Sbíral jste podklady i mimo archivy? 

Co pamětníci? 

To by po tak strašně dlouhé době bylo 

skoro zbytečné. Většina z nich nežije. 

Výhodou je, že jsem novinář a za 

posledních třiadvacet let jsem dělal 

rozhovory s řadou z nich, včetně témat 

kolem Waldemara Matušky. Už u svých 

předchozích životopisných knížek 

jsem ale dospěl k názoru, že paměť je 

strašně ošidná. Spoléhal jsem se hlavně 

na psané zdroje, i když jsem mluvil, 

s kým jsem mohl. Osobní vklad tvořily 

především konzultace s paní Olgou 

Matuškovou. Mohl jsem s ní probrat 

věci, kterým jsem nerozuměl. 

Jak přistupovala k tvorbě knihy? 

Vstřícně. Včetně toho, že poskytla 

i nějaké dokumenty a fotky. 

Komunikovali jsme spolu na dálku 

z pražských Vinohrad na Floridu. 

Nakladatel jí nejprve sdělil, že se chystá 

udělat takovou knihu, a ona projevila 

zájem si ji přečíst. Uvítal jsem to, zpětně 

si nedovedu představit, že by šla kniha 

dělat bez ní. Byl jsem naprosto otevřený 

a ona taky. Nebál jsem se jí rukopis 

ukazovat a posílat. Pokaždé, když viděla 

nepřesnost, tak mi to řekla. Rozhodně 

se ale z její strany nekonala žádná cenzura. 

Chovala se férově. 

>> 

5 

Pangea, 699 Kč, již vyšlo

6 

Pojďme k názvu knihy. Snům ostruhy 

dát je kousek z písně Už koníček pádí. 

Jak se vám název hledal? 

Předložil jsem v nakladatelství asi dvacet 

názvů, které vyplynuly z Waldemarových 

písní. Říkal jsem si, že tento by byl nejhezčí. 

Zároveň jsem moc nevěřil, že by si 

právě tento vybrali. Přesně po něm ale 

sáhli. Je to velké, komerční nakladatelství, 

přesto mě celou dobu překvapovali 

příjemným způsobem. 

Pozná vaše rodina podle toho, jakou 

hudbu posloucháte, na čem pracujete? 

Jestli si pak třeba u snídaně 

zpíváte Jó, třešně zrály? 

Když jsem překládal Dylana, tak tu zněl 

jenom Dylan. Při překladech životopisů 

Toma Waitse nebo Led Zeppelin to bylo 

stejné. Když se něčemu věnuju, zní tady 

hudba. Mám v pracovně asi tisíc desek 

a čtyři tisíce cédéček, jsem tím schválně 

obklopen. Žiju muzikou. Matušku jsem 

si také oživil celého, a je pravda, že mě 

některé věci překvapily. Jako asi spousta 

lidí jsem trochu podceňoval éru s KTO. 

Teď jsem si ty desky pustil znovu a zjistil 

jsem, že jsou docela fajn. Nicméně 

tato kniha vlétla do mého života sama, 

pracoval jsem ještě na jedné, která teď 

také bude vycházet. Jsou to rekonstrukce 

různých hudebních návštěv 

v Československu, které změnily běh 

doby – počínaje Josephine Bakerovou 

ve 20. letech a konče Johnnym Cashem 

v roce 1978. Zněla mi tady hudba, která 

zněla Československem celým tím 

stoletím. 

Je to ta kniha s názvem 

Od Armstronga k Bécaudovi? 

Ano, má vlastně tři názvy: Od 

Armstronga k Bécaudovi – Legendy 

světové hudby v Československu 

(Jak nás změnily a my změnili je). 

Jednodušeji se mi nepodařilo naznačit, 

o čem to je. V mnoha bodech se obsah 

vlastně dotýká i toho, na čem jsem 

pracoval při psaní knihy o Waldemaru 

Matuškovi. Jeho příběh je také příběhem 

československého 20. století. 

Odráží se v něm všechno – počínaje 

válkou a emigrací konče. 

Když zmiňujete další knihu, byl jsem 

po pravdě překvapený, když jsem 

viděl, co všechno jste napsal a přeložil. 

Jak jste to zvládnul? 

No, většina lidí by to asi nezvládla. 

(smích) Jsem cílevědomý, až umanutý 

člověk. Kdysi jsem si řekl, co bych 

chtěl v oblasti psaní o hudbě udělat, 

co tady chybí, co by mě bavilo. Zjistil 

jsem, že to je plán asi na deset, patnáct 

let. Rozvrhnul jsem si to v hlavě, 

a vidíte výsledek. 

Jak je to dlouho, co jste si to řekl? 

Asi v pětadvaceti letech, teď mi bude 

třiačtyřicet. Kamarád mi nedávno říkal, 

že existuje něco, čemu se říká long run. 

Člověk si v hlavě udělá plán, nikomu 

o něm neřekne, jede ho podvědomě, 

a třeba za dvacet, třicet let se to ukáže. 

Každého v okolí překvapí, ale ono to jen 

takhle dlouho zrálo. Tentýž kamarád si 

myslí – podle toho, co jsem mu vyprávěl 

MICHAL BYSTROV (* 1979) 

Český publicista, muzikant 

a básník. Od roku 1999 publikoval 

stovky recenzí, portrétů, rozhovorů 

a reportáží. Překládal životopisy 

těch, které má rád (mimo jiné 

Dylan, Simon, Springsteen). Pátrá 

po vzniku starých zlidovělých 

skladeb (série knih Příběhy písní), 

sestavil publikace Od samomluvy 

k chóru aneb Písniček se držte!, 

Neučesané vzpomínky Vladimíra 

Bystrova a J. S. Machar: Černovid. 

Napsal knižní rozhovor se zpěvákem 

Michalem Prokopem Ztráty 

a návraty, stál za vznikem knihy 

Dvanáct strun Karla Zicha. Svou 

poezii shrnul do sbírky Všechna 

hvězdná znamení. 

– že je to i případ Waldemara Matušky. 

Jednou se člověk rozhodne, že v komunismu 

nemůže žít. Že odjede do cizí 

země a bude svobodný. Nemluví o tom, 

ale jednoho dne svůj záměr uskuteční. 

A ostatní pak jen koukají. Já to tak mám 

se svými knihami a písničkami. Bez nich 

by mě život nezajímal.

Honza Vojtko 

Vztahy a pasti 

Kde ve vztazích číhá past? Kolik vztahových 

pastí si vlastně nastražíme sami? A jak 

vypadají? To ukazuje nová kniha Honzy Vojtka, 

autora bestselleru Vztahy a mýty. Odborně, ale 

s humorem sobě vlastním kombinuje lidský přístup 

a zkušenosti dlouholetého párového terapeuta. 

AnnA CimA 

Vzpomínky na úhoře 

Sára se zabývá výzkumem vymírajícího úhoře 

japonského, Miju tráví čas rozmluvami s úhořem 

Unagim a Juky pátrá po zmizelém kolegovi 

z redakce novin. Sedmisetstránkový román 

zasazený do japonského prostředí kombinuje 

fantaskní prvky s motivem pátrání a přináší 

příběh o přátelství, odvaze a síle vzpomínek. 

LeL a GeisL eroV á 

Martin MacH o ndřej 

Zen žen: 

Jednou se tomu 

zasmějeme 

Oblíbené stripy z časopisu Respekt se vracejí 

v novém knižním výboru. Zábavná kniha o ženách 

a mužích, o rodičích a dětech. Svazek, jenž přináší 

krátké příběhy z let 2017–2022, neopomíjí ani 

„radosti“ naší doby, třeba domácí karanténní ponorku. 

vychází 

v říjnu

8 

ROZHOVOR 

Nejsem historik 

ani pedagog, 

jen vyprávím… 

text: Martina Vlčková 

foto: Lenka Hatašová 

Původně studovala žurnalistiku a věnovala se práci 

v redakcích známých časopisů. Dnes má Markéta 

Lukášková na kontě pět úspěšných románů, oblíbený 

podcast a jednu originální „učebnici“, ve které ukazuje, 

že dějepis není nuda. 

Vaše nová knížka Co vás v dějáku 

nenaučili se točí kolem moderních 

československých dějin. Jak jste na 

tohle téma přišla? 

Už ve škole mě zaráželo, že dění po 

2. světové válce se v podstatě nevěnujeme 

a to, co jsem se o době totality 

dozvěděla, bylo vesměs v dospělosti 

samostudiem. Když jsem potom tuhle 

dobu začala probírat v podcastu, měla 

jsem na to hezké ohlasy a došlo mi, že 

neučení se o době posledních osmdesáti 

let je systémová věc a jako člověk, co 

má hlas, to můžu zkusit trochu napravit. 

Zároveň všude pořád opakuju, že nejsem 

historik ani pedagog, jen vyprávím. 

Věřím, že na interpretaci událostí, které 

se staly a už jsou uzavřené, nemá nikdo 

licenci. Já se jen snažím to vyprávět tak, 

aby to bylo zajímavé i pro někoho, kdo 

dějepisu moc neholduje. 

Co přesně chcete ve čtenářích vyvolat? 

Já sama to mám tak, že když mě něco 

zaujme, jdu si k tomu hledat podrobnosti. 

Takže kdybych ve čtenářích 

vyvolala touhu po tom vědět víc, budu 

nadšená. To ostatně píšu i v předmluvě 

v knize. Třeba se mi podaří, že dějepis 

pro někoho přestane být ekvivalentem 

nudy a zjistí, že to není jen série dat, 

ale hlavně hromada neuvěřitelných 

příběhů, náhod, bizarností. Něco, co nás 

dovedlo tam, kde dnes jsme. 

Kolik vás vaše originální „učebnice“ 

stála úsilí a energie? 

Hodně materiálu už jsem měla zpracováno 

do podcastů, které jsem o těch 

tématech natočila, takže šlo spíš o to 

převést to do čitelné podoby, někde 

něco přidat, celkově to propojit a uhladit. 

Asi nejnáročnější bylo nabírání a přepis 

rozhovorů s pamětníky, které knihu 

na konci doplňují. Jela jsem ke všem 

respondentům domů, tak jsem se ocitla 

v jejich domácnosti, s čajem a koláčem, 

připadala jsem si jako u babičky nebo 

u dědy. A oni vyprávěli. Bylo to pro mě 

zajímavé i z téhle stránky. Je snadné 

někoho na základě jeho „životopisu“ 

šmahem odsoudit. Ale když vám to 

ten člověk z masa a kostí sám vypráví, 

dojem je úplně jiný. 

Najde se mezi těmi skutečnými příběhy 

nějaký, který je vám třeba hodně 

blízký? 

Mě se dotkly všechny ty případy, kdy 

tehdejší nomenklatura absolutně 

ignorovala osudy jednotlivců, ať už to 

byli pozůstalí po haváriích letadel, nebo 

třeba mladí sportovci, kteří měli zničené 

zdraví státem nařízeným dopingem. To, 

jak na člověku vlastně nezáleželo. Šlo jen 

Markéta Lukášková 

(* 1988) 

Rodačka z Českých Budějovic 

vystudovala osmileté gymnázium 

a poté zamířila na Fakultu 

sociálních studií Masarykovy 

univerzity v Brně, kterou po dvou 

letech opustila. Po přesunu do 

Prahy pracovala jako novinářka, 

copywriterka, fitness trenérka. 

Na kontě má knihy Losos 

v kaluži, Panda v nesnázích, 

InTyMně, Vlaštovka v bublině, 

Majonéza k snídani. Provozuje 

podcast Příběh, který se skutečně 

stal, z něhož vzešla kniha 

Co vás v dějáku nenaučili. 

o to, aby se to ututlalo, schovalo. Jenže 

to vyvolávalo reakce. Zoufalí lidé pak 

dělali zoufalé věci, o takových až skoro 

teroristických činech v knize také píšu. 

Vaše novinka vyšla v nakladatelství 

Motto, se kterým spolupracujete od 

začátku vaší spisovatelské kariéry. 

Jak se pod jeho křídly cítíte? 

Dobře, i proto jsem u něj vydala už šestou 

knihu. Ono se řekne, tak si to vydej 

sama, hodně lidí v mém okolí už mi to 

navrhlo, že přece nakladatelství „nepotřebuju“ 

a měla bych z prodeje knihy 

víc peněz. Jenže ono je velmi pohodlné 

a příjemné, že se nemusím u knihy 

starat o její distribuci, celou výrobu, prostě 

ten proces, kdy se z mého počítače 

dostane do knihkupectví. Líbí se mi, že 

napíšu text a pak už jsou tu jiní lidé, co 

se starají o další kroky. Jsou v tom dobří 

a já jim do toho nekecám.

Dva roky jste studovala žurnalistiku 

na Masarykově univerzitě v Brně. 

Proč jste toho nechala? 

Studovala jsem dvouoborovou kombinaci 

Mediální studia, žurnalistika 

a Sociologie. A paradoxně mě bavila 

víc ta sociologie, ačkoliv jsem si ji volila 

jen tak „do počtu“. Po dvou letech mi 

došlo, že žurnalistika se studuje spíš ze 

zájmu, že k tomu, abych někde psala, 

ji nepotřebuju. Že redakce si svého 

novináře vychová sama. A v sociologii 

přišla Statistická analýza dat, předmět, 

na který jsem se odmítala učit… A pak 

jsem se pohádala se spolubydlícími, 

tohle všechno se dohromady nějak 

spojilo a já měla pocit, že v Brně už mě 

nic dobrého nečeká. 

Novinařinu jste pak ale nějaký čas 

dělala. Jak na tu etapu vzpomínáte? 

Nedávno jsem někde říkala, že to bylo 

super období, ale jsem ráda, že jsem ho 

zažila mezi dvacítkou a třicítkou. Bylo 

to dobrodružné, plné nejistoty a člověk 

musel být pořád „u toho“. A to je unavující. 

Nemám takovou povahu, abych 

to mohla dělat dalších 20 let. Ale ráda 

jsem si to zkusila. Navíc si myslím, že mi 

líp jde psaní toho, co jsem si vymyslela, 

nebo co můžu po svém převyprávět. 

Co vám psaní přináší? 

Skrz psaní a vymýšlení si osudů a příběhů 

dokážu líp rozumět světu okolo 

sebe. A taky mi přináší pocit, že dělám 

to, co mi jde nejlíp ze všeho, co jsem 

kdy dělala. 

Vaše dva romány vyšly také 

v audio verzi. Jaký vztah máte 

k audioknihám? 

Ráda bych je poslouchala víc, ale moc 

se mi to nedaří. Protože Losos v kaluži 

a Majonéza k snídani vyšly jako audio, 

mám docela představu o tom, jak je 

to náročné. A o to víc mě mrzí, že jich 

nedokážu naposlouchat víc, jsou to fakt 

umělecká díla, podílí se na nich skvělí 

herci a režiséři. V normálním „provozu“ 

spíš poslouchám podcasty, které jsou na 

pár desítek minut. 

Jak vůbec vypadá život spisovatelky 

na volné noze? Dá se u nás psaním 

uživit? 

Teď už mě živí i podcast, tak svůj čas 

dělím mezi něj a psaní. V Čechách se dá 

psaním uživit, ale chce to vydat víc knih 

a taky to chce, aby si to lidi kupovali. 

Jak to udělat, na to univerzální recept 

nemám. 

Netajíte se tím, že už několik let 

bojujete s úzkostmi a panikou. Co vám 

pomáhá? 

Nechci sklouzávat k tomu, že psychické 

potíže řeší jít na procházku nebo jít cvičit, 

tak to není. Ale je to dobrá berlička. 

Chodím na terapii, popovídat si s terapeutkou 

je vždycky balzám na duši, 

udělám si pořádek v tom, co řeším a jak 

k věcem přistupovat. Běhám, chodím 

do lesa se psem, drží mě pocit, že jsem 

schopná, fit a zdravá. 

V jaké životní fázi jsem vás vlastně 

zastihla? Čím teď na podzim žijete? 

V hektické! Ale tu mám pořád. Žiju 

novou knihou, tím, jak budu dál rozvíjet 

podcast a taky tím, že konečně dokončíme 

rekonstrukci domu, přestěhujeme 

se na vesnici a já budu pít kávu ve svojí 

pracovně a koukat do zahrady. 

A jak to vypadá s vaší divadelní hrou, 

která by měla mít premiéru v pražském 

RockCafé? 

Hru jsem psala v době covidu a je 

o lidech, co se sejdou v baru a tam řeší 

určitý problém. Víc nechci prozrazovat. 

Teď se zkouší, a když se podaří skloubit 

diáře šesti vytížených herců, třeba se 

ještě do konce roku odehraje premiéra. 

Psalo se mi to dobře, nepřišlo mi to moc 

rozdílné od knihy. Samozřejmě, že tu 

scénickou práci neovládám, ale skvělý 

režisér Lukáš Pečenka to dělá za mě. 

Jinak divadlo miluju odmalička, chodila 

jsem do něj jak v rodných Budějovicích, 

tak teď v Praze a nejraději sama. 

O vlastní hře jsem snila. 

A máte nějaké další přání, které byste 

si výhledově chtěla splnit? 

Ten dům na vsi. Snad už je to 

v dohlednu. A velký sen je procestovat 

Ameriku pěkně skrz naskrz, křížem 

krážem. 

9 

Psaní je samotářská činnost. 

Vyhovuje vám to? 

Naprosto, založením jsem spíš introvert 

a samotář. Pocit samoty mě neděsí, 

naopak uklidňuje. 

A kdo je vaším prvním čtenářem? Čí 

názor je pro vás zásadní? 

Většinou posílám texty kamarádkám 

nebo rodině. Ale vlastně nejdůležitější 

je pro mě názor mého přítele, on je 

velmi kritický ke všemu. Jen není čtenář, 

čtení ho nebaví, a tak mu předčítám 

já. 

Na kontě máte pět románů. Jakou 

radu byste dala začínajícím spisovatelům? 

Na nic si nehrát, nikoho nenapodobovat, 

být sám sebou, tříbit si svůj styl. 

Motto, 399 Kč, již vyšlo

10 

KNIŽNÍ TIPY 

Vůbec o nic nejde 

// Barbora Vajsejtlová 

Zmrazeno: Případ 

Magnitského 

// Bill Browder 

Pravdivý příběh o praní peněz, vraždě 

a o tom, jak přežít Putinův hněv 

Bill Browder po násilné smrti svého právníka 

Sergeje Magnitského zasvětil život odhalování 

toku špinavých peněz až do nejvyšších pater 

ruské politiky, a stal se tak jedním z hlavních 

nepřátel Kremlu. Jeho příběh připomíná politický 

thriller, popisuje však skutečné události, 

které jsou mrazivou výpovědí o fungování putinovské 

kleptokracie. 

Dokořán, 499 Kč, vychází 13. října 

Kniha povídek glosujících vtipně 

i ironicky nejrůznější stránky současného 

života a mezilidských vztahů. 

Příběhy spojuje prvek překvapivé 

pointy – je ten, kdo si u manžela prosadí 

volný víkend, opravdu vítěz? Co 

se skrývá za zdánlivě dokonalým chováním 

jednoho zdvořilého pána? A je 

žena špatná matka, když má jedno 

své dítě radši než druhé? 

Knižní tipy 

Když je venku zataženo, máte více času na čtení. 

Z naší pestré podzimní nabídky si zcela jistě vyberete! 

Cosmopolis, 299 Kč, již vyšlo 

Dalajlama. Neobyčejný život 

// Alexander Norman 

Dalajlamovo poselství míru a soucitu rezonuje 

s lidmi všech vyznání po celém světě. 

Autorizovaná biografie odhaluje vztah mladého 

dalajlamy a čínských komunistů, jeho útěk ze 

země, usazení v exilu i složité hledání hlasu ve 

světové politice. Poznejte osobnost Tändzina 

Gjamccha i dějinné souvislosti, které formovaly 

jeho duchovní cestu! 

Vyšehrad, 499 Kč, již vyšlo 

Radosti a strasti 

single ženy 

// Eva Dolejšová 

Uprostřed 

// Martin Selner 

Nepanikařte! Pokud se stanete 

naprosto nečekaně single, nevěšte 

se a nevypijte hned všechny zásoby 

vína. Byla by to škoda. Třeba stejně 

jako autorka zjistíte, že přes veškerá 

úskalí, která vás jako single ženu 

čekají, dojdete k poznání, že být singl 

zase není takový průšvih. 

Martin pracuje ve stacionáři pro autisty. Když má 

volno, pije víno, sarkasticky vše komentuje a sleduje 

svět skrz sociální sítě. Zdánlivě ho nic nerozhází, 

dokud nepotká Veroniku a Martina. 

Autor knihy Autismus & Chardonnay vypráví 

o tom, jak těžké je požádat o pomoc, když ji nejvíce 

potřebujeme, a že odhalit svá slabá místa vyžaduje 

odvahu. 


Paseka, 249 Kč, již vyšlo

Cesta k jednoduchosti // Milena Jesenská 

Nestárnoucí úvahy 

české intelektuálky 

a rebelky 

Cesta k jednoduchosti vlastně není 

vůbec jednoduchá, jak se čtenář 

dozvídá od autorky v samotném úvodu 

knihy. Česká spisovatelka, která byla 

často spojována především s Franzem 

Kafkou, svými esejemi dokazuje, že 

nebyla pouhou ženou ve stínu velkého 

literáta, naopak hrdě vystupuje a na 

svou dobu velice odvážně komentuje 

různé společenské nešvary, popisuje 

vztah mezi mužem a ženou, píše o stálosti 

a pomíjivosti nebo o tom, že člověk 

nemusí podniknout výlet třeba do 

Paříže, aby byl šťastný, ke štěstí může 

stačit úplně obyčejný obrázek pořízený 

za deset korun. V některých pasážích si 

autorka občas protiřečí, převážně však 

podněcuje ve čtenáři touhu po debatě. 

Esej je velice náročným literárním útvarem, 

který Jesenská bravurně zvládla. 

Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, ale 

o to více úderné. Jesenská dokáže slovy 

dokonale vystihnout danou problematiku 

a nahlížet na ni zcela bez skrupulí. 

Tematicky se autorka zabývá věcmi, 

které nejsou modernímu člověku zas 

až tak neznámé, i díky tomu je text 

nadčasový a ve většině případů stále 

pravdivý. Titul je proložen ilustracemi 

Lucie Kvapilové, přičemž jednotlivé 

obrázky jsou tvořeny minimalisticky, 

pomocí několika málo linek, což skvěle 

koresponduje s obsahem knihy. 

Ačkoli dílo poprvé vyšlo před téměř sto 

lety, konkrétně v roce 1926, nemusíte 

se obávat, že byste měli s jeho čtením 

potíže, jedná se o čtenářské vydání, 

v němž sice byly zachovány autorčiny 

stylistické libůstky, ale zároveň byl text 

upraven do současné pravopisné normy. 

Na svou dobu byla Milena Jesenská 

velmi pokroková a na svět pohlížela 

s otevřenou myslí. O věcech z běžného 

života píše otevřeně, nemá potřebu 

Rosier, 359 Kč, již vyšlo 

chodit kolem horké kaše a své postřehy 

a názory předává dál těm, kteří jsou 

ochotni text nejen konzumovat, avšak 

také jej hodnotit a třeba s některými 

tezemi i nesouhlasit. Stále je třeba mít 

na paměti dobu, kdy dílo vzniklo a vzít 

v potaz tehdejší společenské poměry. 

I tak je ale Cesta k jednoduchosti dílem, 

jež může dnešního čtenáře v mnohém 

obohatit. 

Dagmar Garciová 

11 

RECENZE 

od autorky 

bestselleru 

V ŠEDÝCH 

TÓNECH 

PŘÍBĚH ZE ZEMĚ, 

KDE LIDÉ NESMĚLI SNÍT 

Rumunsko, 1989. Sedmnáctiletý Cristian Florescu 

sní o tom, že se stane spisovatelem, ale Rumuni 

nemají svobodu snít. Režim diktátora Nicolaea 

Ceauşesca provází izolace a strach. Na Cristiana se 

zaměří tajná policie a nutí ho, aby donášel na své 

blízké. Mladík se rozhodne riskovat vše, aby odkryl 

pravdu o režimu a ukázal světu, co se v jeho zemi 

děje. Když přijde čas, dychtivě se připojí k revoluci 

a je odhodlaný bojovat za změnu. Jaká je však cena 

za svobodu? 

www.albatrosmedia.cz

12 

ROZHOVOR 

Většina lidí 

se velké 

výhry bojí 

text: Linda Haburová 

foto: Khalil Baalbaki 

Oldřich Burda uváděl osmnáct let na televizních obrazovkách 

losování loterijních her společnosti Sazka. Pod přísným 

dohledem komentoval vylosovaná čísla a rozdával lidem 

miliony. Co by se stalo, kdyby v očích veřejnosti tento 

bezchybný, prakticky neprůstřelný systém selhal? O tom 

s vtipem a nadsázkou vypráví ve své nové knize. Román 

Výherce vás seznámí s prostředím střeženým podobně jako 

státní pokladnice a s hrdiny, kteří brzy zjistí, že vyhrát v loterii 

nemusí být vždycky výhra… 

Hlavní postava vaší knihy moderuje 

televizní losování největší loterie 

v zemi, a tak se nabízí otázka, do jaké 

míry je váš román autobiografický? 

Jen z menší části. Je to fiktivní příběh, 

který se docela klidně mohl, nebo může 

přihodit. Náhoda je nevyzpytatelná. Je 

tam několik detailů a momentů, které 

se mi opravdu staly. Pro knihu jsem je 

trochu přibarvil, poupravil a vyladil. 

Jak moc umožníte čtenářům nahlédnout 

do zákulisí losování? 

Určitě na maximum možného. Prostředí 

i atmosféru jsem se snažil 

popsat co možná nejpřesněji. Přísný, 

několikastranný dohled bez jakéhokoli 

prostoru pro kompromis vůči hernímu 

plánu. Striktně daná pravidla, která 

se bez výhrady dodržují. To je v reálu 

i v knize. 

Co je na tomto televizním pořadu tak 

unikátní? 

Unikátnost je jistě v tom, že se natáčí 

jen chvilku před samotným vysíláním 

a v podstatě nesmíte udělat chybu. To 

je stejné jako v živém vysílání. Stříhat 

v losování je nepřípustné. Ve studiu je 

s vámi dozor, který z vás a z losovadla 

nespustí oči. Navíc přijít se podívat na 

losování a natáčení může kdokoli z ulice. 

A to trvá do dnešních dnů. 

Když jste komentoval losování her 

Sazky a lidé vaši tvář znali z televize, 

snažili se vás ve své naivitě nějak přesvědčit, 

abyste vylosoval „jejich“ čísla? 

Nebyl den, kdy by se mě někdo s touto 

myšlenkou nepokusil oslovit. Vyhrožovali, 

nabízeli podíly, zvali na dovolené, 

mávali před očima zakoupenými tikety 

a ptali se na čísla, která hodlám vylosovat. 

Obvykle to bylo od přátel a známých. 

Vždycky jsem jim říkal, že beru 

95 % z výhry, a to minimálně týden předem. 

Nikdo se na to kupodivu nechytil, 

ale inspirovalo mě to při psaní knihy. 

Měl jste povoleno sázet? 

Ano, sázet nám nikdy nikdo nezakazoval. 

Upřímně, nikdy jsem se ale neptal, 

jestli smíme i vyhrávat. Já si vsadil jen 

párkrát do roka, když se vyšplhal jackpot 

hodně vysoko. Jednou jsem se dokonce 

ve sběrně potkal i s ředitelem. Za celá ta 

léta jsem vyhrál jednou asi čtyři stovky. 

To je mé životní maximum. 

Poznal jste během těch let osobně 

některé z výherců šestimístných 

a vyšších částek? 

Bylo jich jen pár. Chtěli zůstat v utajení, 

a tak si měnili vizáž nalepenými vousy 

a velkými tmavými brýlemi, aby nebyli 

k poznání. Vůbec se jim nedivím. Asi 

nikdo z nás si nedovede představit, kolik 

takový výherce má najednou příbuzných 

a nových přátel. V jedné sázkové 

hře, která netrvala dlouho, měli výherci 

podmínku, že vystoupí na televizní obrazovce, 

a já měl možnost to celé uvádět. 

Jak může taková výhra lidem změnit 

život? Znáte nějaké konkrétní příběhy 

šťastných či nešťastných výherců? 

Naprosto zásadně. Setkal jsem se 

s paní, která ve hře Šťastných deset 

vyhrála milion a říkala mi, že losování 

je stejně zmanipulované. Pak jsem ji 

párkrát viděl, když se přišla podívat

na losování. Od té doby o ní nevím. Tak 

kdo ví… A nedávno mi jedna kamarádka 

vyprávěla příběh z rodiny. Tatínek jejího 

příbuzného vyhrál před lety okolo třiceti 

milionů. Rozdělil výhru spravedlivě mezi 

sebe a tři syny. Všichni koupili pozemky 

a začali stavět domy. Jen jeden tam ale 

doposud žije. První spáchal sebevraždu, 

druhý se rozvedl a zadlužil, tak dům 

prodal. Tatínek se rozvedl taky a prodal 

už dostavěný dům, aby se s exmanželkou 

vyrovnal. Moc rád bych poznal nějaký 

opravdový příběh se šťastným koncem. 

Určitě jsou. Ti, kteří vyhráli balík, jenž jim 

přinesl štěstí, se tím ale z pochopitelných 

důvodů nechlubí. 

Jedna z postav vašeho románu tvrdí, že 

vyhrát v loterii může jen ten, který si to 

přeje opravdu z celého srdce. Souhlasíte 

s tím? 

Všichni, kdo sázejí, si přejí vyhrát. S tím 

jdou vsadit. Když to ale vezmete do 

důsledku, tak se většina lidí té opravdu 

velké výhry ve skrytu duše bojí. Protože 

by se jim změnil život a oni nedokážou 

odhadnout jak. Hlodají v nich vnitřní 

pochybnosti. Nebylo by náhodou hůř, 

než je teď? Výhra přináší řešení celé řady 

životních problémů, ale také možnost 

vzniku nových, nepředvídatelných. Dokážete 

je ustát? Pokud ano, tak to nejlépe 

napsal Paulo Coelho: „Když po něčem 

doopravdy toužíš, celý vesmír se spojí, 

abys to mohl uskutečnit.“ V našem případě 

získat. Štěstěna je nevyzpytatelná. 

Tedy proč ne? 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

Důležitou roli hraje v knize také 

rybolov, popisujete chvíle na rybách 

skutečně s velkou vášní, je to váš 

koníček? 

Ano, jsem rybář jako děda a táta. Prakticky 

od útlého věku. Je to svým způsobem 

vášeň, přivedla mě i do Norska. 

Jak to člověk jednou pozná, podlehne 

tomu. Každý muž je od pravěku lovec. 

Prozradíte, jaká jsou vaše oblíbená 

rybářská místa? 

Nejraději chodím na Berounku, mezi 

Radotínem a Karlštejnským jezem. 

Těch míst je tam hodně. Preferuji 

přívlač. Nejsem sedavý tip, a tak okolo 

řeky dokážu nachodit i pěkných pár 

kilometrů. O úlovky pak nakonec vůbec 

nejde. Například letos nemám ještě ani 

šupinu. Musím zároveň přiznat, že jsem 

si na rybařinu vyhradil zatím málo času. 

Měl bych to změnit, protože jak říkal 

Jan Werich: „Čas strávený na rybách se 

nepočítá do života.“ 

Hrdina knihy Výherce je stejně jako 

vy také příležitostný diskžokej, stále 

vás tato profese baví? 

Baví mě velmi, stejně jako kdysi na 

začátku. I po těch letech. Miluju, když 

se lidi baví a mohou na těch několik 

hodin díky skvělým nadčasovým hitům 

a tanci odložit trable a starosti, které je 

sužují. Je mi ctí, být k tomu prostředníkem. 

Ať už na veřejné diskotéce, plese 

nebo firemním mejdanu. 

Nejvíce času nyní ale trávíte v Českém 

rozhlase, v jakých pořadech si 

vás můžeme poslechnout? 

Pracuji jako moderátor dopoledního 

a odpoledního proudu v ČRo Rádio 

DAB Praha. Každý všední den od 10 

do 15 hodin. Hrajeme skvělou muziku. 

Tedy za mě určitě. Naladit je nás možné 

na digitálních rádiích nebo internetu. 

Ke konci letošního roku bychom měli 

získat ještě pražskou FM frekvenci. 

A jaké jsou vaše další tvůrčí plány do 

budoucna? 

Rád bych nezůstal u této knihy. Jednu 

mám před dokončením a druhou 

v hlavě. Ta první je tak trochu o Norsku, 

rybách a lásce a s tou druhou bych se 

rád vydal do Evropy a Českého království 

před zhruba sedmi sty lety. Tak 

doufám, že to vyjde a najdu dost času, 

inspirace a síly věnovat se i psaní. 

Oldřich Burda (* 1970) 

Rozhlasový a televizní moderátor. 

V České televizi působil od roku 

1993 a jeho začátky jsou spojené 

s pořadem Studio Kontakt. 

V roce 1995 vyhrál konkurz na 

moderátora pro společnost 

Sazka. Losování Sportky, hry 

Šťastných deset a Euromilionů 

moderoval na televizní obrazovce 

celých 18 let. Vídat jste ho mohli 

ale také na Nově nebo na Primě, 

kde uváděl motoristický pořad 

Na plný plyn. Mluveným slovem 

provázel i vysílání na Rádiu Vox či 

rádiu City. Dnes se s ním můžete 

setkávat na vlnách Českého 

rozhlasu, na stanici Rádio DAB 

Praha. Je také příležitostným 

disk žokejem a nadšeným rybářem. 

V roce 2022 vychází jeho 

knižní debut, román Výherce. 

13

14 

TIP REDAKCE 

32. 

Podzimní 

knižní 

veletrh 

Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě se koná od roku 

1991 a je to nejstarší, druhý největší a podle názoru mnoha 

vystavovatelů i nejmilejší český knižní veletrh. Letošní 

32. ročník se bude konat 14. a 15. října 2022 v Kulturním domě 

Ostrov, část doprovodných programů bude také v nové 

budově Krajské knihovny Vysočiny, která je hned vedle a je 

významnou spolupořadatelkou doprovodného programu. 

Krátký výběr z něj vám přinášíme. 

Sobota 15. října 

Pátek 14. října 

10:00 Zahájení 

10:30 Míša Šerá: Nebojte se komiksu aneb jak na komiks 

v knihovně a ve škole. 

10:45 Na vlnách s Petrem Voldánem. 

11:00 Markéta Hejkalová: Dům pod náměstím. Novou 

knihu pokřtí spisovatelka Alena Mornštajnová 

a předseda Senátu Miloš Vystrčil. 

11:30 Ivana Dostálová: Freddie a Fifi v Mezisvětě. 

12:00 Vojtěch Vacek a další laureáti Ceny Jiřího Ortena. 

12:00 Zahájení autorského prodeje pro Ukrajinu. 

12:30 Proleťte se s CBS Nakladatelstvím a vyhrajte knihy 

„z nebe“. 

13:00 Autorský prodej pro Ukrajinu. Prodává Eva Hauserová. 

13:15 Suzanne Renaud, Bohuslav Reynek: První sníh. 

Kniha z Petrkova. 

13:30 Besedník. Martina Košanová z Národní knihovny ČR 

představuje portál propojující autory, knihovny a školy. 

14:00 Tradiční setkání s Ivanem Krausem. 

14:00 Kateřina Tučková: Bílá Voda. Autorské čtení z nového 

románu. 

14:30 Jaroslav Čvančara: Anthropoid – Příběh 

československých vlastenců. 

14:45 Irena Obermannová: Přítelkyně. Autorské čtení 

z horké novinky. 

15:30 Alena Mornštajnová. Beseda s oblíbenou 

spisovatelkou. 

15:30 Filadelfo Giuliano. Eratin pohled mezi Itálií a Českem. 

16:15 Martina Mouseová: Divoké rokle a další příběhy. 

16:30 Irena Dousková: Konec dobrý. Čtení z knihy, 

nominované na Magnesii Literu. 

16:45 Arnošt Vašíček: Operace sfinga. Představení nové 

tajemné knihy. 

17:00 Markéta Lukášková: Co vás v dějáku nenaučili. 

17:00 Jubilejní dvacáté udílení ceny Littera Astronomica 

a přednáška laureátky Jany Žďárské. 

17:30 Miloš Doležal: 1945: Léto běsů. Představení knižní 

novinky. 

9:45 Lidmila Kábrtová: Čekání na spoušť. Autorské čtení. 

10:00 Dr. Hans Heiss: Karel Havlíček Borovský a jeho 

význam pro současný Brixen. 

10:00 Bořek Slezáček: Kéž bys tu byla. Povídková prvotina 

známého herce. 

10:30 Mgr. Jiří Just, Th.D: Představení mimořádné knihy 

o bratrské tiskařské dílně Petra Olivetského 

z Olivetu. 

10:30 Miloš Urban: Továrna na maso. Uvedení nové knihy. 

10:30 Knihu Hany Pražákové Ukrajinské pohádky pokřtí 

senátorka Miroslava Němcová. 

10:45 Lenka Šíková a Jan Marek Šík: Trojice. Uvedení 

druhého dílu fantasy trilogie. 

11:00 Tradiční setkání s Michalem Vieweghem. 

11:30 Ondřej Hübl: Opona. Beseda s autorem thrilleru 

o propadu do komunismu. 

12:00 Lucie Bechynková: Opravdové zločiny II. Vaše 

oblíbená noční můra. 

12:00 Jiří Pokorný: Od Atlantiku k Pacifiku. Představení 

nového cestopisu. 

12:15 Zdeněk Jančařík: Žena ať v církvi promluví. Beseda 

s autorem. 

12:30 Martin Patřičný: Puberťačka vypráví o svém 

„učiteli“ dřeva. 

12:45 Dora Čechova: Ženy, které potřebují muže. 

Autorské čtení. 

13:00 Autorský prodej pro Ukrajinu. Prodává Michal Vrba. 

13:30 Miroslav Karas. A odkud bych asi tak byl? Beseda 

s dlouholetým zpravodajem ČT na Ukrajině. 

13:45 Dinu Flamand + Mircea Dan Duta. Dva rumunští 

básníci česky. 

14:00 Petra Dvořáková: Zahrada. Křest nové knihy 

oblíbené autorky. 

14:00 Vlasta Baránková, Jiří Žáček: Nejmilejší pohádky. 

Křest knižní novinky. 

14:30 Hra o trůny. Michala Marková, Richard Podaný 

a Petr Kotrle o překládání (nejen) fantasy. 

15:00 Alice Horáčková: Rozpůlený dům. Představení 

nové knihy. 

15:15 Mika Waltari: Válka o pravdu. Beseda s překladateli 

malé knihy s velkým tématem Terezií Duroňovou 

a Martinem Mokrým. 

Kompletní program najdete na stránkách https://www.hejkal.cz/veletrh/doprovodny-program/

Markéta Hejkalová 

Autorská 

čtení 

Nikdy jsem nepochopila, proč lidé rádi 

chodí na autorská čtení – a to na nich 

občas sama čtu a také je pořádám. 

Fejeton 

15 

FEJETON 

Ještě bych chápala, že se lidé chtějí 

setkat s autorem. Zjistit, jestli je opravdu 

tak milý nebo hrozný jako jeho kniha, 

zeptat se, zda postavu odporného 

padoucha napsal podle sebe, nebo 

podle svého nakladatele, případně 

získat autogram, protože knihu s podpisem 

autora lze v antikvariátu výhodněji 

prodat. Sice si myslím, že knihu si 

lépe vychutnáme, když vnímáme jen 

text, o autorovi nic nevíme a osobně ho 

neznáme, ale budiž, to je věc názoru 

a každý to může vnímat jinak. 

foto: Eva Puella 

Ale poslouchat, jak autor nebo autorka 

čte ze své knihy? Negramotnost u nás 

vymizela už dávno, všichni umíme číst. 

My starší lidé na malá písmena tak 

dobře nevidíme, ale s tím nám pomůžou 

brýle, autor by beztak huhňal tak 

potichu, že bychom ho pořádně neslyšeli. 

Ani ekonomické důvody nemůžou 

hrát roli. Autor přece nikdy nepřečte 

celý text, ani celou krátkou povídku ne. 

Vybere ten nejnapínavější úryvek, aby 

si důvěřivý čtenář knihu koupil – a že 

je zbytek nudný a nezajímavý, zjistí až 

doma, a to už je pozdě, zkuste knihu 

reklamovat pro nudu. 

Možná lidé doufají, že díky přednesu 

autora odhalí v textu nějaký skrytý 

smysl, nečekanou hloubku. Nevím. 

Zato vím, že bych o autorských čteních 

neměla takhle nepěkně psát ani 

v žertu. Na mém Podzimním knižním 

veletrhu 14. a 15. října v Havlíčkově 

Brodě bude autorských čtení mnoho. 

Číst bude Alena Mornštajnová, 

Kateřina Tučková, Miloš Urban, Petra 

Dvořáková, Michal Viewegh, Lidmila 

Kábrtová, Irena Obermannová, 

Markéta Lukášková, Irena Dousková 

a desítky dalších. Přijďte si je poslechnout, 

zjistíte, že jsou skvělí, stejně jako 

jejich knihy. 

HEMIA s.r.o. 

.ismc.cz 

UMĚNÍ DŘEVA MARTIN PATŘIČNÝ 

UMĚNÍ 

DŘEVA 

MARTIN 

PATŘIČNÝ 

NOVÁ KNIHA 

Martina Patřičného! 

Patřičného znáte třeba z televizního 

dokumentu Kus dřeva ze stromu. 

V téhle jeho nové knize najdete 

cestu, jak využít kresby ve dřevě 

pro výtvarnou práci. Jaký bonus 

mají sochy ze dřeva proti těm z jiných 

materiálů? 

Kniha obsahuje přes 150 barevných 

fotografií s jednoduchými popisy 

i hlubším osobním svědectvím. 

A taky úsměv a vtip. 

Nechte se inspirovat! 

www.patricny.com

16 

ROZHOVOR 

Vzpomínky 

na úhoře 

se rodily i v Jokohamě 


foto: Barbora Maršíček Votavová 

„Liška v japonské mytologii už je provařená,“ připouští 

překladatelka a spisovatelka Anna Cima, která do svého 

nového románu vložila jiné posvátné zvíře – navíc 

ohrožené, přitom tak oblíbené v restauracích. Rozsáhlý 

příběh o přátelství, odvaze a síle vzpomínek s názvem 

Vzpomínky na úhoře kombinuje fantaskní prvky 

s motivem pátrání. 

Paseka, 599 Kč, již vyšlo 

Máte už odpoledne, já teprve devět 

ráno. Kde jsem vás zastihnul? 

Jsem v Tokiu, doma ve své pracovně, je 

16 hodin. 

Ptám se i proto, že váš minulý román 

Probudím se na Šibuji se odehrává 

v Tokiu, ale jedna z hrdinek nové knihy, 

Sára Fukuharová, žije v Jokohamě. 

Jokohamu jsem si nevymyslela jen tak, 

je to město, ke kterému mám vztah. 

Žije tam několik mých nejlepších přátel, 

konkrétně ve čtvrti Koganečó, kde se 

jokohamská část knížky odehrává. 

Má tam některý z vašich přátel prodejnu 

akvaristiky? 

A už jsme u toho, co všechno je 

v románu pravda, a co není. (smích) 

Ani nevím, jestli je důležité odpovídat. 

Nemá. 

Nedalo mi to, ale když jste zmínila 

přátele… Na začátku knihy píšete, že 

román je fikce, ale vymírání úhořů 

je skutečné. Proč jste si vybrala toto 

téma? 

Zaregistrovala jsem kdysi v médiích, 

že úhoř je vymírající ryba. A že to není 

jenom úhoř japonský, ale i úhoř evropský, 

který patří mezi výrazně ohrožené 

druhy. Úhoř se přitom v Japonsku 

konzumuje ve velkém, a rozpor mezi 

těmito dvěma informacemi mě přinutil, 

abych hlouběji zjišťovala, co za 

vymíráním stojí. Samozřejmě zvířat 

mizejících ze světa je mnoho, ale 

zaměřila jsem se na tuto rybu, protože 

jí Japonci nejenom konzumují nejvíce 

na celém světě, ale má například 

i význam v jejich mytologii. 

Zmínila jste mytologii náhodou nebo 

záměrně? Už váš předchozí román 

byl poněkud mystický. Čeká čtenáře 

i skrze úhoře nějaké tajemno? 

Není to náhoda. Japonská mytologie 

mi pomohla vytvořit fantaskní prostor, 

který je inspirován legendami souvisejícími 

s úhoři. Takže mytologie, která se 

objevuje v mém románu, je sice fikce, 

a řídí se nějakými mnou vymyšlenými 

pravidly, ale vychází z existujících 

pramenů. 

Když se v Japonsku objeví na scéně 

liška, ať už na obraze, nebo v divadle, 

prý se blíží nadpřirozeno. Podobně je 

prý volavka symbolem bojovníka. Má 

něco takového svého úhoř? 

Je pravda, že zvířata mohou v příbězích 

zastávat určité funkce nebo 

symboly. Liška například často lidi obalamutí. 

Zároveň však slouží božstvům 

ve svatyni Inari. Úhoř je sluhou ve 

svatyni Mišima, ale není to tak známá 

informace, proto se to dá dobře rozvíjet. 

Liška je úplně provařená, v jejím 

případě by bylo obtížnější přijít s originální 

zápletkou. 

A co úhoř symbolizuje? 

Je považován za posvátné zvíře, 

symbol vitality, plodnosti, bývá 

spojován i s manželstvím, s rozením 

dětí. Vypátrala jsem i několik lokálních 

úhořích legend, ze kterých jsem 

čerpala. 

Ročně se prý v Japonsku sní asi 

padesát tisíc tun úhořů, ale není 

jednoduché je chovat a rozmnožovat. 

Podobné informace se váš čtenář 

dozvídá průběžně a nenásilně. 

Jak se vám je dařilo shánět? 

Číslo je trochu zaokrouhlené pro 

potřeby románu, ale je fakt, že 

v posledních letech je tady úhoř 

konzumován v obrovském množství. 

Vycházela jsem z vědeckých i populárně–naučných 

článků a publikací. 

Také jsem se inspirovala knihou 

investigativního novináře Tomohika 

Suzukiho s názvem Ryby a jakuza, 

která vyšla v roce 2018 a uvádím ji 

spolu s dalšími zdroji na konci knihy.

I ve vaší knize se objevuje postava 

novináře, přesněji řečeno zmizelého 

novináře. Jak představíte obsah 

knihy? 

Je to příběh tří žen z rozdílného prostředí, 

jejichž životy se propojí skrze 

pátrání. Každá z nich se ocitá v krizovém 

bodu svého života, a postupně se 

vydávají na společnou cestu. Víte, ta 

kniha má mnoho stran a hrozně špatně 

se mi to shrnuje do pár vět, nerada to 

dělám… Snažili jsme se obsah děje vyjádřit 

v anotaci knihy. Nechce se mi prozrazovat 

nic moc víc. (smích) Počítejte 

s příběhem o pátrání, s fantaskními 

prvky, se společenskými i osobními 

tématy, která se mě v posledních letech 

dotýkala. 

Proč je Sára původem napůl Češka 

a napůl Japonka? 

Příběh se odehrává v Japonsku, ale 

chtěla jsem do Japonska vstoupit 

i zvenku. Její původ vnáší do příběhu 

pohled člověka, který má v sobě část 

cizí. Zároveň jsem si říkala, že bude 

vstup do japonského prostoru skrze 

tuto postavu pro českého čtenáře 

jednodušší. 

Sára Fukuharová… Píše se vám v případě 

japonských příjmení dobře naše 

česká koncovka –ová? 

Už v první knížce se japonské ženy 

objevovaly s koncovkou -ová. Navíc se 

v příběhu na 720 stranách objevuje 

tolik japonských jmen, že jsem chtěla 

českému čtenáři zjednodušit na první 

dobrou, kdo je žena a kdo muž. Snažila 

jsem se také vybírat příjmení, která 

jsou i v Česku známá, a na první pohled 

rozeznatelná – třeba Suzuki. Proti tomu 

je příjmení Fukuhara natolik odlišné, že 

by si to nikdo neměl plést. Pro japonské 

čtenáře bych asi vybírala jinak. 

Dostane vaše nová kniha šanci 

i v japonštině? 

Bylo by to skvělé, ale vůbec netuším. 

Jsou to strašně složité procesy, které 

jdou úplně mimo mě. U Probudím se 

na Šibuji se to podařilo. 

Jak se té knize v japonské verzi daří? 

Na české Databázi knih má skoro tisíc 

hodnocení s vysokým průměrem 83 

procent. 

Japonsko je velká země a Česko tu není 

moc známé. K románu si samozřejmě 

najde cestu menší počet čtenářů, kteří 

se zajímají specificky o evropskou 

literaturu. Knize se ale daří poměrně 

dobře, dokonce se dělal jeden dotisk, 

což mě mile překvapilo. Jsem spokojená, 

dokonce nadšená! 

Jedla jste úhoře od té doby, co jste 

začala psát novou knihu? 

Vůbec, absolutně! Nijak zásadně jsem 

úhoře nejedla ani předtím, ale od té 

doby, co jsem se pustila do psaní, jsem 

ho neměla ani jednou. Je to sice pořád 

nejdražší ryba na japonském trhu, ale 

i tak ho různé restaurace fastfoodového 

typu prodávají podivně připraveného 

a v supermarketech ho mrazí. Ryba 

vymírá, ale je k dostání všude a často to 

ani není dobré. Vůbec nechápu, proč se 

to celé děje. 

Jak dlouho jste Vzpomínky na úhoře 

psala? 

(pousmání) Je to častá otázka, na kterou 

nikdy nevím, co odpovědět. Knížku 

píšu ve volném čase tak, jak to přichází. 

Nejsem nonstop u počítače. Započítává 

se do času psaní i provádění výzkumu 

nebo přemýšlení o tématu? Říkám si, 

co ta časová informace vlastně čtenáři 

přinese? Že si třeba řekne: „Jenom 

jeden rok? Hm, nic moc.“ (smích) Nebo: 

„Aha, pět let, tak to už může být něco!“ 

Také je tu proces editace v nakladatelství, 

kde se něco natahuje a něco 

zkracuje. Je to ještě psaní? Kniha se 

píše tak dlouho, aby nabyla své ideální 

podoby, se kterou je autor spokojený. 

Na této jsem začala pracovat od doby, 

kdy vyšla první kniha před čtyřmi lety, 

a teď vychází. 

Vidíte, jak je to bohatá odpověď. Máte 

už v hlavě nápad na novou knihu? 

Nejsem stroj! (smích) Víte, co to je za 

výdej napsat 720 stránek? V tom textu 

jsou celé čtyři roky mého života, kdy 

jsem se jí intenzivně věnovala. Propsala 

se do ní všechna možná témata i věci, 

které se mi staly. Po dokončení se 

ocitám jako by ve vakuu, kdy potřebuji 

zase o něco zestárnout, nabrat další 

vjemy, informace, a nakonec začít 

novou věc, o které si budu stoprocentně 

jistá, že to je ono. Rozepsat 

román je totiž dost velké rozhodnutí. 

Bude vám to krást veškerý volný čas 

a ovlivňovat i vaše blízké. Musíte si být 

opravdu jistý, že to chcete dělat. I když 

samozřejmě, na začátku nikdy není nic 

jisté stoprocentně. 

No právě… 

Musíte mít aspoň tušení, že vás dané 

téma bude v dalších letech zajímat. 

Nejhorší scénář by pro mě byl, zjistit 

třeba po dvou letech, že mě to nebaví 

a text vyhodit. To je pro mě noční 

můra. Takže nemám ještě nic rozepsaného, 

nemám ještě věty na papíře. 

Chci teď dokončit jiné povinnosti, 

a věřím, že přijde zase nová inspirace. 

Potom se do toho pustím. Když už se 

pak člověk rozhodne, je to zábava. 

ANNA CIMA (* 1991) 

Česká japanoložka, překladatelka 

a spisovatelka. Její první 

román Probudím se na Šibuji 

(2018) získal několik ocenění. 

S manželem, rovněž japanologem, 

Igorem Cimou žijí 

v japonském Tokiu. Zabývá se 

překladem japonských autorů 

a výukou češtiny pro Japonce. 

17

18 

INFLUENCEŘI 

Nechte 

se ovlivnit! 

Klára 

Nováková 

Klára Nováková pracuje jako dabérka 

a redaktorka sociálních sítí ČT24 

Jak byste charakterizovala obsah 

vašeho profilu? 

Je to takový mišmaš všeho možného. 

Kromě knih (ať už v češtině, nebo 

v angličtině), tam najdete i doporučení 

na knihy a seriály nebo různé cestovatelské 

příspěvky, protože cestování 

je jedna z mých velkých zálib. 

Mimo to sdílím i věci ze svého života, 

včetně dabingu. Takže jak říkám, mix 

všeho, ale knihy jsou samozřejmě 

hlavní náplní. 

Jaký žánr osobně preferujete? 

Osobně dávám přednost světové 

beletrii – čím smutnější a depresivnější, 

tím lepší. Mám moc ráda generační 

romány, rozhodně nepohrdnu ani 

současnou českou tvorbou, která je 

v mnoha případech skvělá. 

štěstí. Nádherná kniha, která se sice 

těžce čte, ale odměnou je zážitek, který 

už se znovu nebude opakovat. Alespoň 

u mě to tak bylo. 

Největší knižní překvapení 

této doby? 

Než vystydne káva od Tošikazu 

Kawagučiho! Obecně se v japonské 

literatuře příliš nevyznám a ani ji příliš 

nevyhledávám – asi mi stačí, že mi 

o japonských dílech nadšeně povídají 

moje sestra a nejlepší kamarádka, obě 

studují japanologii. Ale tohle mi bylo 

tolikrát doporučováno, že jsem se rozhodla 

si ho přečíst sama. A dobře jsem 

udělala, je to krásná a dojemná knížka, 

kde milovaní hledají své milované 

v minulosti. 

Nejoblíbenější kniha? 

Malý život od Hanyi Yanagihary. Tahle 

kniha mě emocionálně naprosto zničila. 

Prožívala jsem u ní všechny emoce 

od hluboké deprese až po upřímné 

Kolik přečtete ročně knih? 

Není to žádné vysoké číslo, bývalo 

jich víc. Ale řekla bych, že tak kolem 

čtyřiceti. 

@klariny.knihy

20 

Země // Marek Epstein 

RECENZE 

Leontýna Frýdová je od narození obdařena 

téměř až nadlidskou fyzickou silou, 

čeká ji však život, kdy jen její dar nemusí 

stačit. 

Němci Leu připravili o rodinu, ale Bůh, 

patrně jako veliký vtipálek, jí jednoho 

z nich poslal jako anděla strážného. 

Nenechte se mýlit, Hermann není dobrým 

člověkem, snaží se najít vykoupení za 

tisíce mrtvých v jedné nevinné duši. Lea 

tak dostává novou naději na život. Naději, 

kterou velice rychle zašlapou hluboko do 

země naši „osvoboditelé“ z východu. 

Jak Lea dospívá, bere jí krutý režim vše 

– lásku, dceru, práci... Šťastné momenty, 

kterých je poskrovnu, rychle střídají 

nešťastné události, jež by na kolena 

srazily patrně každého. Lea se ale vzdát 

nehodlá. Bude bojovat až do konce 

a nikdy „neohne hřbet“. 

V příběhu se prolíná několik časových 

úseků, přičemž každý z nich nás zavádí 

do určité fáze života osudem zkoušené 

ženy, matky, milenky. Poznáváme 

mnoho zajímavých osobností a některé 

cesty nás zavedou na místa, jež by se 

dala nazývat peklem. 

Marek Epstein napsal neskutečně skutečný 

román o síle jedné vůle drcené 

soukolím zla a dobách, které, doufejme, 

už nikdy nezažijeme. Přestože se jedná 

o beletrii, jsou události popisovány 

natolik sugestivně, že by se klidně 

mohlo jednat o příběh reálný. Autor ve 

čtenáři zajisté nejednou vyvolá pocit 

bezmoci nad tím, jaký pro svou hrdinku 

napsal život. Zde je třeba si uvědomit, 

že realita častokrát byla ještě horší. 

Stále se nemohu rozhodnout, zda bylo 

těžší číst o hrůzách druhé světové války 

– a věřte, že v příběhu narazíte na explicitně 

popsané mučení a vraždy –, nebo 

o systematickém ničení lidských životů, 

které bezprostředně po ní následovalo. 

Přeskakování v ději udržuje čtenářovu 

Listen, 399 Kč, vychází 5. října 

pozornost v pohotovosti a nesnadné 

téma z knihy nedělá čtení vhodné před 

spaním. Pokud si budete příběh dávkovat 

postupně, může se stát, že se stejně 

jako já budete muset o pár stran vrátit 

a oživit si trochu, na co vlastně která 

kapitola navazuje. Každopádně je pro mě 

Země knihou, která v mém nitru bude 

ještě dlouho rezonovat. 

Pavel Polcar 

Zpíváš, jako bys plakala // Zuzana Kultánová 

Paseka, 269 Kč, již vyšlo 

Andrea si vytáhla černého Petra už při 

narození a svůj charakter a osobnost 

utvářela v rodině alkoholika a gamblera, 

který miloval svou ženu a děti jen do 

výše svého platu. Andrea si tak vytvořila 

zvláštní vztah nejen k otci a budoucím 

partnerům, ale především sama k sobě. 

Prakticky žádné sebevědomí, shazování 

všeho, co v životě udělá nebo co by 

udělat mohla, z Andrey udělalo komplikovaného 

člověka plného vnitřní bolesti 

a laxnosti k životu samému. 

Příběh začíná steskem po bývalém 

příteli Davidovi, který se s ní nejspíš 

rozešel právě kvůli jejímu věčně negativnímu 

pohledu na svět. Dívka utopená 

v sebelítosti potkává o dost staršího 

Richarda, s nímž navazuje velmi komplikovaný 

a někdy možná až trochu děsivý 

milostný vztah. Dvojice se nechová jako 

klasický pár, nevyznávají si lásku na 

veřejnosti a Andrea se za staršího přítele 

i stydí. Odsuzující pohledy ostatních lidí 

jí na jednu stranu vadí, na stranu druhou 

vzrušují. Richarda sama popisuje jako 

starého, narcistického, strašidelného 

a odpudivého muže. Ale miluje ho. Nebo 

si to aspoň myslí. 

Andrea nakonec svůj život prožije mezi 

dvěma muži. Miluje Richarda, kterého 

ale nakonec stejně opustí, aby si vzala 

Petra. A toho samozřejmě také miluje 

– svým zvláštním způsobem. Touží po 

teplu rodinného krbu a chce jako manželka 

a matka udělat všechno správně. 

To se jí ale tak úplně nedaří, což ji vhání 

do ještě větší deprese. Narozením syna 

Tomáška se její psychický stav ještě 

zhorší. Svou ustrašenou existencí ale 

ovlivňuje i dětství svého syna, který jí 

sám nastavuje zrcadlo: „Zpíváš, jako 

kdybys plakala,“ řekl jí jednou synek, 

když si prozpěvovala, zatímco on si 

maloval snová města, létající pohovky 

a znaky, které si sám vymyslel. 

Příběh je psán pouze z pohledu hlavní 

hrdinky Andrey, která promlouvá 

k Richardovi a snaží se skrze své vzpomínky 

obhájit nejen vlastní životní 

kroky a jednání, ale i svých partnerů. 

Zda nakonec naplní svou roli a dokáže 

se smířit se svým životem, to už musíte 

posoudit sami. 

Zuzana Špringlová

Trasy, tipy, příběhy. 

Kniha k prvnímu oficiálnímu přechodu 

po hranicích České republiky. 

Vychází ke 100. výročí expedice. 

Dramatický příběh prvního pokusu 

o výstup na nejvyšší horu světa. 

Z divadelních prken do gulagu. 

Opravdový příběh odvahy a boje 

o přežití v sovětském Rusku. 

ŽIVOT A ZLOČINY 

SATANISTICKÉHO 

ZABIJÁKA 

DRUHÁ KNIHA EDICE 

TRUE CRIME 

Jsou nároční, bezohlední 

a naprosto neodolatelní… 

Reedice prvních dvou dílů 

kultovní erotické série. 

Chce to pořádnou kuráž, aby člověk 

dokázal zachránit sám sebe… 

Pro čtenáře bestselleru 

Kde zpívají raci. 

Život lidem nakládá, 

kolik unesou… 

Román o opravdové lidskosti, 

dobru a duších obyčejných lidí.

22 

ROZHOVOR 

Hodně starej 

jaguár 

se zrodil po půlnoci 


foto: Radan Krumpl 

Kresbě se věnuje od 13. prosince 2013, od třetí 

hodiny ranní, kdy začala vznikat i kniha Hodně starej 

jaguár. „Naivní a nadšené Já kreslilo a skeptické 

a sarkastické Já to komentovalo,“ říká výtvarný kritik, 

publicista a spisovatel Michael Třeštík, který letos slaví 

75. narozeniny. 

Motto, 399 Kč, již vyšlo 

Při prohlížení knihy mě napadalo, 

jestli si rád povídáte sám se sebou? 

Třeba v duchu. 

V duchu hodně. Nejenom o tom, 

co píšu, ale třeba i že je nejvyšší čas 

udělat si další kávu. A třeba takové „Ty 

vole, tys ji nechal vystydnout“, to už je 

nahlas. 

Jsou tři v noci a tebe napadne 

taková pitomost – to je jedna z prvních 

vět vnitřního dialogu ve svižně 

se rozjíždějícím ději. Chodí vás takto 

pozdě navštěvovat múza? 

Na múzy nevěřím, protože všechno 

se musí poctivě odsedět, odlelkovat 

a odkouřit, aby se to v podvědomí 

nějak pospojovalo a vznikl nápad. 

Fyziologicky mi to vždycky vychází na 

dobu tak mezi půlnocí a třetí hodinou. 

To lelkování, to je zrání, ne? 

Zrání nebo naopak trouchnivění, podle 

toho, z čeho podvědomí v tu chvíli vaří. 

Znám oslovení „ty starej pardále“, 

kde se vzal „hodně starej jaguár“? 

Mám za to, že když jaguár nechytí 

gazelu na prvních sto metrech, tak 

toho nechá a zalehne do stínu, protože 

by se přehřál. Z toho mi plyne, že 

hodně starej jaguár by se za gazelami 

vůbec honit neměl, jenže já to pravidlo 

moc nedodržuju. A o tom je ta kniha. 

Celoživotně se věnujete i kresbě 

a fotografii, kde se vzal nápad na její 

napsání? 

Kresbě se nevěnuju celoživotně, ale od 

třetí hodiny ranní 13. prosince 2013, kdy 

se mi ten nápad přihodil. Tehdy dozrál 

pocit, že když pořád píšu o tom, jaké to 

je umění vnímat, měl bych také vědět, 

jaké to je pokoušet se umění tvořit. 

V knize Hodně starej jaguár zazní, že 

umění je dobrodružství v neznámém 

světě, který může být prozkoumán jen 

těmi, kdo jsou ochotni riskovat. Kdy 

jste v tomto ohledu nejvíc zariskoval 

vy? 

To řekl můj milovaný malíř Mark Rothko, 

ale není to nějaký zvláštní pohled na 

tvoření, je to jen pojmenování vlastnosti, 

kterou musí mít každý, kdo chce 

opravdu tvořit. To nejpodstatnější, co 

jsem pochopil při vlastních pokusech 

tvořit, je právě pochopit, co to je „riskovat“ 

a najít si oblast, ve které mám co 

riskovat. 

Jak dlouho kniha vznikala? 

Celých těch devět let. A opravdu 

vznikala jako autentický dialog mých 

dvou já. Naivní a nadšené já kreslilo 

a skeptické a sarkastické já to komentovalo. 

Pár let jsem působil jako výtvarný 

kritik, takže to kritické já to nadšené 

a naivní moc nešetřilo. Někdy jsme si 

vjeli do vlasů a byli na sebe sprostí tak, 

že jsem to do knihy ani dát nemohl. 

Naivní já každou kresbu kreslilo s tím, 

že ten druhý protivný skřet se na to 

dívá a pochechtává se. V knize jsou jako 

reprodukce ty kresby, nad kterými jsme 

se nejvíc hádali. Jinak by to, myslím, 

nedávalo smysl. 

Mohla to být dobrá forma psychohygieny… 

Ty dohady pramení z poloh, které v sobě 

mám, vím o nich a už dávno mě nepřekvapují 

a ani moc nerozveselují. Beru to 

tak, jak to je. 

Přepisoval jste hodně nebo jste jel na 

první dobrou? 

Tu knihu jsem v různých obdobích 

třikrát začal a dvakrát dokonce napsal 

celou, ale pak zas zahodil. Tohle je čtvrtý 

pokus. Na první dobrou se nedá napsat 

víc než odstavec. 

Do začátku podzimu jste k zastižení 

jenom na chalupě, co vás tady baví na 

trávení času mimo domácí pražskou 

Letnou? 

Na tutéž chalupu jezdím od narození, 

takže je to můj domov stejně jako Letná. 

Je to jen víkendový domek, ale v rodině 

je už od třicátých let. Vyžlovka je kousek 

od Prahy, takže jsem tady byl často, 

i když jsem nebyl na volné noze.

A jak vnímáte možnost střídat Prahu 

s venkovem? 

Já jsem rád tam i tam a od té doby, co 

je dobré připojení k internetu a dobře 

fungují dovážkové služby, je mi vlastně 

jedno, kde jsem, tak to střídám půl na 

půl. Vždycky na jaře odstěhuju všechny 

pastely, notebook, slipy, trika a dobíječky 

na chalupu a na podzim zpátky 

do Prahy. Když jsem na chalupě, vůbec 

nejezdím do Prahy a když jsem v Praze, 

nejezdím na chalupu. 

V září máte 75. narozeniny. Oslavíte je 

tedy ještě na chalupě? 

Narozeniny vycházejí ještě do chalupního 

období, takže „slavit“ se bude na 

chalupě, a s týmiž lidmi, jako by to bylo 

v Praze. Tyhle kalendářem vynucené 

oslavy moc neprožívám, ale máme 

s rodinou nebo s přáteli pár osvědčených 

forem setkání, které naopak 

prožívám rád. 

Je něco přenositelné pro čtenáře? 

Třeba naše takzvané bilancování. 

Vždycky kolem nového roku se všichni 

čtyři, tedy i s „dětmi“, sejdeme a jeden 

po druhém probereme, jaký jsme měli 

rok. Pečlivě, každý to máme připravené 

písemně na několika papírech. A pak si 

o tom povídáme. Trvá to několik hodin 

a je to nejenom hezký, ale líp si pak 

rozumíme. To je pro mne důležitější než 

celé Vánoce i se Silvestrem dohromady. 

Co nejlepšího vám přineslo pracovně-rodinné 

propojení s vaší ženou, 

dokumentaristkou Helenou Třeštíkovou? 

Je to mimo jiné právě třicet let, 

co jste dramaturgem většiny jejích 

filmů. 

Třicet let je to od té doby, co to bylo 

formalizované, ale my už od svatby 

jsme jeden druhému dramaturgem 

nebo redaktorem ve většině věcí, co ten 

druhý dělá. 

Za co jste tedy rád? 

Oba žijeme dva profesní životy současně. 

Když nic jiného, je to zajímavější 

než žít jenom jeden. 

A na co jste v životě pyšný, co vám 

třeba vykouzlí úsměv na tváři? 

Nejvíc pyšný jsem na rodinu jako celek. 

Na to, kde a jak žijeme. Těch pár knih, 

co jsem napsal, proti tomu znamená 

málo. 

Váš otec byl klavírní virtuos a skladatel 

Vladimír Třeštík, vaše matka, 

profesorka Libuše Třeštíková, třeba 

v mládí spolupracovala s básníky 

jako byli František Halas nebo 

Jaroslav Seifert. Jak rodiče v tomto 

ohledu ovlivnili vaši kariéru a co 

jste díky tomu předal svým dětem? 

Vlastně také umělecky založeným… 

Oba rodiče mě ovlivnili hodně, 

dokonce snad zásadně. Vztah k hudbě 

a literatuře byl u nás doma ve vzduchu 

stejně silně jako kyslík, kysličník 

uhličitý a kouř z tátova viržinka. Že 

jsem pak k tomu ještě připletl architekturu 

a výtvarné umění, je už jen detail, 

protože všechny tyhle disciplíny jsou 

z většího nadhledu úplně totéž: tvoření. 

Napsal jste řadu publikací o výtvarném 

umění, které tak zpřístupňujete 

i dětem. Jak zdravě podporovat jejich 

tvořivost? Moje dcera si třeba užívá 

výtvarný kroužek. 

Kroužky jsou určitě dobré, když jsou 

dobré. Ale asi víc než v kroužcích 

dítě nasává vztah ke tvoření v rodině. 

Okouká ho. Nebo neokouká. Ode mne 

děti mohly okoukat čtení a psaní. 

Jedno dítě hodně čte a nepíše, druhé 

nečte skoro vůbec, ale píše. 

Patříte také k významným sběratelům 

a znalcům českého výtvarného 

a užitého umění. Do čeho byste dnes 

poradil investovat? 

O tom jsem napsal knihu Umění sbírat 

umění. Je v ní taky kapitola o investování 

do umění, ale při jejím psaní 

mi trochu skřípaly zuby. Můžu samozřejmě 

kupovat obrazy jako „investici“ 

a čekat, že je za patnáct let prodám 

dráž, a ono to třeba vyjde. Ale to je 

míjení se s podstatou umění. Když 

budu chtít kupovat obrazy, na kterých 

za patnáct let vydělám, budou to úplně 

jiné obrazy, než mezi kterými chci žít. 

Je dobře kupovat si umění s vědomím, 

že jeho cena by se měla amortizovat 

tím, že s ním pak žiju. Za kolik ho nakonec 

já nebo pozůstalí prodají, by mělo 

být vedlejší. 

Vydával jste encyklopedii Kdo je kdo 

v České republice. Co byste do ní 

o sobě napsal teď před 75. narozeninami 

v září roku 2022? 

Myslím, že nejpřesnější je to, co mám 

jako charakteristiku na Facebooku: 

Mírně desorientovaný senior, který se 

snaží přijít věcem na kloub, ale moc mu 

to nejde. 

MICHAEL TŘEŠTÍK (* 1947) 

Původním vzděláním inženýr 

architekt je od roku 1989 na volné 

noze a pracuje jako výtvarný 

kritik, publicista a spisovatel. Byl 

šéfredaktorem a vydavatelem 

literárního týdeníku TVAR a vydavatelem 

encyklopedií Kdo je kdo. 

Od roku 1992 je dramaturgem 

většiny filmů své ženy, dokumentaristky 

Heleny Třeštíkové. 

Vedle románu Zdi tvé (1988) 

a knih shrnujících jeho vtipné 

životní postřehy napsal řadu 

publikací o výtvarném umění, 

které zpřístupnil i dětem. Aktivně 

se věnuje i kresbě a fotografii. 

Patří k významným sběratelům 

a znalcům českého výtvarného 

a užitého umění. Od roku 2003 

vede internetový obchod s uměním 

a starožitnostmi eAntik. 

23

24 

TIPY OSOBNOSTÍ 

Štěpánka Levá 

Správce sociálních sítí 

nakladatelství Rosier 

Kniha, kterou v posledních týdnech 

doporučuji nejen kamarádkám, 

ale všude kam přijdu, 

je Zahrada mrtvých duší od 

Lukáše Bočka. Jedná se o jeho 

debut a to velice zdařilý. Ačkoli 

jde o smutný příběh, který otevírá 

závažné tabuizované téma, 

je nádherně napsaný. Kniha 

je o tajemství v rodině, které 

zásadně ovlivní životy nejen 

jejích členů. Lukáš to rozhodně 

se slovy umí a i přes těžké 

události, které popisuje, knihu 

neodložíte, dokud ji nedočtete. 

Jitka Suchá 

Redaktorka nakladatelství 

Vyšehrad 

Španělská spisovatelka Isabel Bono začala psát tyto 

básně, když si při zametání terasy všimla, jak voda 

oživila suché listí a napadlo ji, že si bude zapisovat 

svá pozorování a myšlenky, a tak si oživí prožité dny. 

Nejprve je psala do notýsku, pak založila blog a nakonec 

vyšly v knížce, která nese v překladu název Mokré 

suché listí. Líbilo se mi, s kolika jejími prožitky jsem se 

ztotožnila a jak jsem jí porozuměla. Moje kolegyně tuto 

knížku nazvala „dívčí poezie“ a já ji doporučuji všem 

kamarádkám. 

Tipy 

Jakou knihu byste doporučili 

nejlepšímu příteli a proč? 

osobností 

knižního světa 

Miloš Urban 

Spisovatel a redaktor 

nakladatelství Argo 

Doporučil bych Putování leklé ryby od Lucie Vaňkové. 

Je to chytré a vtipné, hotový objev pro každého, kdo zná 

českou literaturu posledních sedmdesáti let, stejně jako 

korporátní prostředí velkých firem, médií a reklamních 

agentur. Existenciální groteska, jaká nemá obdoby. 

Pečení pro každou příležitost 

I s malou domácí pekárnou se dají dělat velké zázraky. 

Inspirujte se postupy známé pekařky Ivy 

Trhoňové, která ve vaší kuchyni rozehraje lahodný 

koncert chutí a vůní! Čekají na vás do detailu vyladěné 

recepty na slané i sladké pečivo, chleba, rohlíky 

nebo buchty. Se srozumitelnými postupy, fotografiemi 

i návody na tvarování pečiva to bude hračka. 

Možnosti vaší domácí pekárny jsou větší, než byste 

čekali – tak je využijte naplno. 

od 

PEKAŘSKÉ 

VÝZVY 

jara do 

zim y 


HITY PODZIMNÍ SEZÓNY 

od 13 / 10 / 2022 ve vašem knihkupectví 

Aristokratka pod palbou lásky 

Evžen Boček 

Z královského výletu do Nizozemí si Marie III. 

Kostková přiveze kromě zážitků a fotky s Jejím 

Veličenstvem také milostnou šmodrchanici. 

Na zámku se, mimo jiné, zjeví i Helenka 

Vondráčková. Milostných šmodrchanic se 

ovšem na Kostce vyskytne víc, a většina 

bude zaznamenána fi lmovým štábem nizozemské 

televize. Pod palbou lásky se ocitne 

i kastelán Josef! 

349 Kč 

Asfaltová pustina 

S. A. Cosby 

Býval nejlepším řidičem podsvětí, než skončil 

v kriminále. Když vyšel ven, hodil starý život 

za hlavu, vybudoval vlastní autodílnu, stal 

se z něj milující manžel a otec. Jenže pak 

se to zvrtlo, podnik drtí nekalá konkurence, 

poctivá práce nevynáší a „Bug“ se nechá 

umluvit k poslední velké akci. Vždyť tam, 

kde se vůně benzínu mísí se strachem, 

na něj nikdo nemá. 

398 Kč 

Kdepak jsi, krásný světe 

Sally Rooneyová 

V románu se setkáváme se čtyřlístkem hrdinů, 

kteří jsou sice ještě pořád mladí, ale už je 

dohání realita života. Autorka opět nabízí zcela 

odhalující až intimní vhled do života těchto 

lidí, zároveň v něm však čím dál víc zaznívá 

i hlas uvědomující si současné problémy 

světa – jeho nespravedlivost, nerovnoprávnost 

a zejména neudržitelnost. 

398 Kč 

Kocour, který zachránil knihy 

Sósuke Nacukawa 

Středoškolák Rintaró Nacuki, zanícený knihomol, 

se chystá zavřít knihkupectví-antikvariát, které 

zdědil po svém milovaném dědečkovi. V tu 

chvíli se v něm však objeví mluvící kocour 

s neobvyklou prosbou. Strhující příběh 

o knihách, první lásce, fantazii a neobvyklém 

přátelství. Japonský bestseller je oslavou knih, 

koček a lidí, kteří je milují. 

347 Kč 

Na divokém venkově 

Eva Grestenbergerová 

Malvína Velehorská musí přerušit studium 

v Oxfordu a vrátit se domů na severní Moravu. 

Tam na ni čeká svérázná rodina – otec politik, 

matka fanynka Karla Gotta s autistickými 

sklony, prarodiče chorobně šetrní katolíci 

a bratranec příležitostný alkoholik. Jako 

sociální psycholog vidí ve své rodině půdu 

pro antropologickou studii. Role moravského 

vesničana už jí ovšem tak dobře nejde. 248 Kč 

Křístek se zelenými prsty 

Maurice Druon 

Vtipný, okouzlující příběh osmiletého Křístka, 

který zjistí, že má zelené prsty; ze všeho, 

čeho se dotkne, vyklíčí krásné rostliny. Díky 

síle květin může změnit všechno – vězení, 

slumy, nemocnici… a dokonce i zastavit 

válku. Francouzská dětská klasika, která 

bývá řazena na roveň Malému princi 

a Gionově knížce Muž, který sázel stromy. 

297 Kč 

Potmě jsme se viděli lépe 

Monika Zgustová 

Před třiceti lety rodina musela uprchnout 

před totalitou a „normalizací“. Všichni znovu 

vybudovali své životy, i když na různých kontinentech. 

Když dcera letí přes oceán, aby se 

naposledy setkala s matkou, čeká ji po příletu 

nejedno překvapení, které ukáže, že konec 

života může být tím nejintenzivnějším, nejhlubším 

a nejkrásnějším okamžikem, jaký lze prožít. 

298 Kč 

Liliputin 

Povídky z války 

Jan Němec 

Někde v lidském srdci se rozkládá Rudé náměstí. 

Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné 

já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene 

ze sklepa, protože ten je teď využíván jako 

kryt. Pár, který si na Ukrajině „pronajal dělohu“, 

ale jejich dítě uvízlo v Kyjevě. Postavami 

povídek nejsou vojáci na frontě, avšak ani tito 

lidé už nikdy nebudou stejní jako před válkou. 

399 Kč 

www.velkyctvrtek.cz

skvělých knižních 

novinek 

Proměny života 

kolektiv autorů Týdeníku Echo 

Kniha navazuje na bestseller Proměny světa. 

I tentokrát formou 50 rozhovorů s předními 

světovými a domácími osobnostmi refl ektuje 

změny ve společnosti, jež po pandemii 

čínského viru zasáhla další rána v podobě 

války na Ukrajině, která může být největším 

spouštěčem společenských změn od konce 

druhé světové války. 

549 Kč 

Přijít za svítání 

Vybrané eseje z let 2002–2022 

Václav Cílek 

Kniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. 

Mapuje dvacetiletou práci jednoho z našich 

nejúspěšnějších esejistů od jeho prvotiny 

Krajiny vnitřní a vnější, která se stala 

bestsellerem, až k dosud poslední knize Jak 

přejít řeku. Cílem je nejen vzdát autorovi 

hold, ale zejména přiblížit jeho tvorbu 

novým čtenářům. 

399 Kč 

Pustá země 

Thomas Stearns Eliot 

Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější 

básnickou skladbou 20. století, přinejmenším 

v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve 

své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným 

způsobem navazuje na několikatisíciletou 

tradici světové literatury v pozoruhodném 

souladu se svými kritickými postuláty. 198 Kč 

Slovensko 30 let poté 

Pavel Kosatík 

Brzy tomu bude třicet let, kdy se Česká 

a Slovenská republika vydala každá vlastní 

cestou. Autor se zamýšlí nad tím, kam slovenská 

společnost za oněch třicet let samostatnosti 

dospěla a problematiku nahlíží z hlediska 

Slováků i z hlediska Čechů. 299 Kč 

Šelma 

František Šmehlík 

Ministr vnitra slovně napadne novináře, který 

píše o jeho údajném propojení s podsvětím. 

Konfl ikt zachytí kamery, což rozpoutá velkou 

mediální kauzu. Později je žurnalista spolu se 

svou partnerkou zavražděn. Podle indicií šlo 

o nájemnou vraždu, způsob zabití novinářovy 

přítelkyně však odkazuje na nevyřešenou 

sérii vražd před sedmi lety. 

498 Kč 

Těžký prachy 

Jan Novák 

Tři roky rozvážel Jan Novák v Chicagu prachy. 

Největší suma, kterou jako kurýr a řidič doručil, 

obnášela 24 miliónů dolarů. Byl jedním ze 

zaměstnanců podniku, ve kterém se nedodržovaly 

bezpečnostní předpisy. Jeho nejlepší 

přítel z garáže to odnesl den před Vánocemi 

kulkou do hlavy. Dobrodružství na pomezí 

žánrů autobiografi e, reportáže a dokumentu. 

488 Kč 

Všechny svátky světa 

Joanna Rzyska 

V této knize procestujeme celou zeměkouli 

a zjistíme, kde se co slaví a jaká je historie 

a zvyky. Veselý průvodce plný roztodivných 

masek a kostýmů, pestrých konfet, nezvyklých 

tradic a úžasných dobrot z celého světa. Od 

ledového průvodu bulharských kukerů až po 

novoroční oslavu na Bali. 

495 Kč 

www.velkyctvrtek.cz

28 

ROZHOVOR 

Slováci jdou do všeho 

hlava 

nehlava 


foto: Peter Korček 

Spisovatel Pavel Kosatík původně plánoval, že o našich 

Vaše novinka je součástí tradičního 

svátku všech milovníků knih. Jaký 

k téhle akci máte vztah? 

Vždycky jsem ji vnímal jako vztahovou 

akci – dává autorům mnohem víc 

příležitostí mluvit s lidmi, se čtenáři. 

Představte si, jak je člověku, který se rok 

morduje doma s textem sám, a nakonec 

vyjde ven. V rámci VKČ (Velký knižní 

čtvrtek, pozn. redakce) velmi rychle 

zjistí, jestli to mělo, nebo nemělo smysl. 

VKČ pomáhá budovat autorsko-čtenářská 

společenství, a za to jsem mu jako 

autor vděčný. 

Jak byste svou knihu charakterizoval? 

Jaká je vašima očima? 

Jako obvykle se ve mně vyvinula jinak, 

než jsem si původně plánoval. Nemám 

tento způsob, kdy si téma samo řekne 

o svou formu, nerad, i když je to trochu 

riskantní. Nakonec by taky nemuselo 

vzniknout vůbec nic. Ale čím déle píšu, 

tím míň mě baví látce nějak poroučet, 

spíš se jí nechávám vést. Toto měla být 

původně kniha v podstatě fejetonistická 

a hodně osobní. Jezdím na Slovensko 

často a dlouho, znám tam dost lidí, 

skoro každý z nich je nějak jinak 

zajímavý a já jsem je chtěl tou knihou 

i uctít. Když jsem ale začal psát, přestal 

jsem si být jistý, jestli je na takové 

kratochvilné, byť dobře míněné psaní 

ideální doba. 

A jak to dopadlo? 

Vyšla mi z toho, řekl bych, dost věcná 

Před třiceti lety zanikl společný česko-slovenský 

stát. Každá z obou nových národních společností 

se, teď už sama, vydala po vlastní cestě. Od té 

doby se říká, že vztahy obou národů jsou lepší 

než kdykoli v minulosti. Asi je to pravda, příčiny 

sousedech napíše fejetonistickou knihu, nakonec mu 

z toho (vzhledem k okolnostem) vyšla věcná analýza 

většiny dřívějších konfliktů odpadly. Víme dnes 

ale jedni o druhých dost? Neplatíme za oddělení 

současné situace. Jmenuje se Slovensko větší vzájemnou 30 lhostejností? let poté 

Spisovatel Pavel KosatíK (1962) se zabývá historií 

19. a 20. století. Napsal životopisy T. G. Masaryka, 

a vychází v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtku. 

Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Pavla Tigrida, 

Věry Čáslavské, Emila Zátopka a dalších. Je autorem 

řady knih esejistických, scenáristou televizních cyklů 

Samizdat a České století. 

a místy i surová analýza současné situ- 

Ve své předchozí knize Slovenské století (2021) zmapoval 

ace na Slovensku, vývojový oblouk, který kde slovenská politický společnost opsala vývoj 

v letech 1918–1998. Nová kniha dovádí dění na Slovensku 

dospěl do současnosti. hluboké Opírá se o krize. přesvědčení, Lidi že Slováci jsou se Čechům tam 

za tu dobu vzdálili víc, než si Češi stačili včas uvědomit. 

politikou A že hodně je to oboustranně utahaní. škoda. Česko-slovenský Už několikrát 

potenciál 

možné pomoci a spolupráce zdaleka není využitý na sto 

se zklamali procent. ve Poučeni svých třemi dekádami nadějích. samostatnosti, měli Hlavně 

bychom i pod vlivem současných nových geopolitických 

mladá generace, 

hrozeb hledat nové cesty 

studenti, 

k sobě. Jedni druhé 

nevidí 

potřebujeme 

svou 

ještě víc než kdysi. 

budoucnost růžově. Což mě děsí, pro- 

ISBN 978-80-7252-949-0 

tože pokud by to vzdali mladí, společnost 

by už jinou naději neměla. 

Prozradíte něco o jejím vzniku? 

Loni v létě jsem dopsal knihu Slovenské 

století, která mapovala vzestup slovenské 

společnosti v letech 1918–1998. Byl to 

podle mě šťastný příběh, Slováci ty roky 

nepromarnili, na začátku nebyli skoro 

ničím, na konci byli národem se silnými 

demokratickými aspiracemi. Ale už 

tehdy, loni, mi bylo jasné, že obraz není 

kompletní, pokud není dotažený až do 

současnosti. Tedy včetně toho pozdějšího 

hazardování s demokracií, které se 

podobá i nepodobá občanské lehkomyslnosti, 

kterou známe i my v Česku. 

Takže vznikalo to celkem rychle, necelý 

rok. Chtěl jsem, aby to vyšlo v roce třicátého 

výročí rozdělení federace. 

Odpověď na otázku, v jaké fázi se 

Slovensko nachází, je ukrytá ve 272 

propracovaných stranách. Přesto, 

můžete něco naznačit? 

V Česku si nemusíme říkat, kdo je 

Andrej Babiš. Taky Slováci ale v posledních 

desetiletích zažívají nebezpečný 

pokus o uchvácení státu mafiánskou 

strukturou, která se vytvořila okolo 

expremiéra Roberta Fica a jeho strany 

Smer. Rozklad tam do hloubky zasáhl 

Pavel Kosatík Slovensko 30 let poté 

SLOVENSKO_OBALKA_NAHLED.indd 1 13.09.2022 10:29 

Práh, 299 Kč, vychází 13. října 

různé složky státního aparátu: namátkou 

soudy, prokuraturu a policii. Pokud 

by se Fico vrátil k moci, což se v současnosti 

nezdá nepravděpodobné, vznikl 

by v našem sousedství silně problematický 

režim, v rámci Visegrádu už třetí. 

Nepochybně by to mělo vliv i na další 

vývoj u nás doma. Takže bychom se 

o slovenské dění měli zajímat už z pudu 

sebezáchovy. 

A jak vidíte vzájemný vztah mezi 

Slováky a námi? 

Posledních třicet let je nekonfliktní 

a zároveň lhostejný. Slováci jsou 

Čechům ukradení, slovenský zájem 

o česká témata je nesrovnatelně vyšší 

a vždycky byl. My Češi máme zvláštní 

dar nezajímat se kromě sebe sama už 

o nikoho. 

Najde se něco, co vás na slovenské 

mentalitě a vidění světa překvapuje? 

Oni říkají, že jsou tzv. mladý národ, 

v dobrém i zlém. My Češi jsme národem 

asi spíš starým. Oni jdou do všeho hlava

v nich ty mé knihy nastartovaly něco, co 

už je dál jen jejich, nevím, co bych měl 

žádat víc. 

29 

Máte vy sám čas a prostor číst? 

Já bych bez možnosti číst umřel. 

Kolikrát si říkám, že jsem si vybral psaní 

jako zvlášť rafinovaný způsob práce, kdy 

člověk leží v knihách z podstaty a nikdo 

mu to nemůže zakazovat. 

Najde se nějaká knížka, která vás 

zásadně ovlivnila? 

Těch byly spousty. Bavíme-li se o klíčovém 

věku plus minus patnácti let, tak 

to bylo Salingerovo Kdo chytá v žitě, 

Schulzův Kámen a bolest, Faulknerovo 

Srpnové světlo. A mnoho dalších. 

nehlava, i když při tom teče krev a dost 

to bolí. My se spíš mezi sebou vychytrale 

ovládáme a utahaně při tom sípáme. 

Máte na Slovensku nějaké svoje 

favority? Od nějakého místa, kde je 

vám dobře, přes jídlo až po konkrétní 

osobnost? 

Mám tam rád hodně lidí. Je mi líto, že 

si víc Slováků neváží své prezidentky 

Zuzany Čaputové, protože je to opravdu 

hluboká a silná osobnost. Na slovenské 

krajině se mi líbí, jak je často pro člověka 

těžká. Ta česká je ve srovnání se slovenskou 

divokostí spíš taková zahrádka. 

Původní profesí jste právník, jak jste se 

vlastně dostal ke psaní? 

Já jsem práva absolvoval jako právní 

historik, dějiny mě zajímaly už tehdy. Za 

komunismu ale nemělo moc smysl se 

jimi zabývat, archivy, které mě zajímaly, 

byly nedostupné a bádat o fiktivním 

partyzánském hnutí v brdských lesích, 

jak to dělal Čestmír Amort, mě moc 

nelákalo. Změnilo se to až po listopadu 

1989, kdy se na lidi vyřinula spousta do té 

doby tabuizovaných témat a já, zájemce 

o historii, jsem si uvědomil, kolik toho 

nevím, a že se hlavně vůbec neorientuju 

v kontextech. Takže jsem to nevědění 

začal řešit stejně jako v té době leckdo: 

šel jsem do archivů a začal jsem si informace 

doplňovat. 

Co vám dala novinařina, které jste se 

jednu dobu věnoval? 

Já jsem šel v devadesátých letech do 

novin, abych získal určitou publikační 

kuráž, kterou jsem do té doby neměl. 

Pracovat v devadesátých letech v MF 

Dnes dávalo spoustu možností. Člověk 

mohl napsat recenzi na knížku, komentář 

do názorové rubriky plus navíc 

zprávu, pokud se k něčemu podstatnému 

nachomýtl, a to všechno v jediném 

vydání a během jediného dne. 

A za všecko ručil svým jménem. Byla to 

škola k nezaplacení, na kterou moc rád 

vzpomínám. 

Na kontě máte řadu životopisných 

knih a rozhovorů. Podle čeho si 

dotyčné osobnosti vybíráte a máte 

nějaký klíč na to, jak se jim přiblížit? 

Přitahují mě lidi, ve kterých cítím silný 

vnitřní rozpor. Rád píšu o lidech, kteří 

začali život třeba špatně, ale dokázali 

sami sebe vytáhnout za vlasy z hnoje, 

který kolem sebe nejdřív vytvořili. 

A vůbec mám rád lidi, kteří sebe sama 

nějak přesáhli. Psát o komunistických 

nebo nacistických pohlavárech mě 

neláká, lidi spíš než čtení o prevítech 

potřebují naději. 

Za svou práci jste získal řadu ocenění, 

mj. Cenu Toma Stopparda nebo Cenu 

Ferdinanda Peroutky. Co to pro vás 

znamená? 

Cen si vážím. Smysl ale cítím hlavně 

tehdy, když přijde čtenář, začne mi 

vyprávět, co ho při čtení mé knížky 

napadlo, a jsou to úplně jiné a nové 

věci, než o kterých jsem předtím psal 

já. Na besedách mám nejradši chvíle, 

když se lidi nad „mým“ tématem na 

konci začnou bavit mezi sebou. Pokud 

Čím si čistíte hlavu? Z čeho čerpáte 

energii? 

Jsem věřící, tj. nikdy nejsem na nic 

sám, to mi pomáhá. V těch jednodušších 

věcech často všecko spraví týden 

na horách. A někdy stačí i odpoledne 

s nejmladší dcerou: je jí devět, jde do 

prepuberty, nemáme to jeden s druhým 

lehké, ale já se z jejího prožívání dozvídám 

spousty věcí, které by mě jinak 

nenapadly. Je hodně citlivá a dostává 

mě tím. 

A na co se aktuálně nejvíce těšíte? 

Na dobrý konec války na Ukrajině. A na 

to, že my Češi konečně vezmeme rozum 

do hrsti a pojmenujeme si, jakou společnost 

to vlastně všichni dohromady 

budujeme. Co vlastně chceme. A že 

to na základě té zformulované shody 

začneme dělat. 

PAVEL KOSATÍK (* 1962) 

Spisovatel, historik a scenárista, 

původně vystudovaný 

právník. Autor řady monografií 

význačných osobností české 

historie a kultury (například 

Olga Havlová, Pavel Kohout, 

Ferdinand Peroutka), televizních 

scénářů a originálních sond 

do české historie. Bestsellerem 

se stala i Sběrná kniha, jeho 

knižní rozhovor s Helenou 

Třeštíkovou. Novinka Slovensko 

30 let poté vychází 13. října 

v nakladatelství Práh v rámci 

Velkého knižního čtvrtku.

Američanka v Paříži // Kerri Maherová 

30 

RECENZE 

Knihkupectví Shakespeare & Co. Říká 

vám to něco? V roce 1919 ho v Paříži 

otevřela Američanka Sylvia Beachová 

a dala tak knižnímu světu nový rozměr. 

Její knihkupectví fungovalo také 

jako knihovna, a především se stalo 

útočištěm pro mnoho významných 

literátů působících v Evropě. Dveře si 

zde podávali Ezra Pound, James Joyce, 

nechyběla Gertruda Steinová, stejně 

jako tehdy všudypřítomný Ernest 

Hemingway. Vítejte ve světě knihomolů 

první poloviny dvacátého století! 

Bouřlivá doba, v některých věcech 

volná a bezstarostná, v jiných zase sešněrovaná 

společenskými konvencemi. 

Když Sylvia Beachová po svém příjezdu 

do Paříže otevřela dveře místního knihkupectví, 

netušila, že v jeho majitelce 

Adrienne Monnierové najde spřízněnou 

duši i lásku, po jejímž boku stráví 

mnoho let. Spisovatelka Kerri Maherová 

v beletrizovaném životopisném příběhu 

nazvaném příznačně Američanka 

v Paříži popisuje nejen svět literatury, 

ale podrobně mapuje tehdejší společnost 

a styl. Přestože některé věci nebyly 

tehdy tolerovány, LGBT vztahy ano. 

Tento paradox skvěle zachycuje kauza 

s vydáním dnes již kultovního, leč tehdy 

kontroverzního Odyssea Jamese Joyce, 

kterého spisovateli nechtěl nikdo vydat 

a udělala to až Sylvia Beachová pod 

záštitou svého knihkupectví. 

Kouzlo této knihy ocení v první řadě 

knihomolové, je totiž literaturou protkána 

od první do poslední stránky. 

Kerri Maherová příjemným, čtivým 

způsobem přibližuje fungování knihkupectví 

a dává nahlédnout do vztahů 

mezi známými literáty, jedinečnými 

osobnostmi, co se díla i charakterových 

vlastností týče. Je fascinující sledovat 

barvité rozhovory, debaty o literatuře, 

které postavy tohoto románu mezi 

sebou vedou. Nenásilným způsobem 

jste do příběhu vtaženi a jen s úžasem 

pozorujete, jak intenzivně kultura 

hýbala tehdejším světem. 

Protože děj mapuje jen určitou, konkrétní 

část života Sylvie Beachové, 

autorka napsala doplňující doslov, 

v němž přibližuje další osudy 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo 

hrdinů i samotného knihkupectví. 

Američanka v Paříži je knihou 

rozšiřující čtenářovy obzory. Přiměje 

vás vyhledávat nové informace na 

internetu a zvyšovat si tak povědomí 

o kulturním světě první poloviny 

dvacátého století a poznávat i nepříliš 

známé osobnosti s neméně zajímavými 

osudy, jako je právě Sylvia 

Beachová a její neotřelé knihkupectví 

v Paříži. 

Barbora Javorková 

Vůně medu // Susan Wiggsová 


Staré venkovské sídlo Bella Vista znovu 

otevírá své brány, farma s jabloňovými 

sady se již brzy chystá přivítat žáky do 

školy vaření, kterou povede nadaná 

Isabel Johansenová, jež v kuchyni svede 

nejrůznější kouzla. Základní ingre diencí 

všech receptů má být med, a tak se 

Isabel rozhodne najmout včelaře na 

výpomoc. Ovšem Cormac O‘Neill, jenž se 

připlete rozzuřenému roji včel do cesty, 

není včelařem, nýbrž reportérem, který 

chce sepsat biografii Isabelina dědečka, 

Magnuse Johansena. 

Magnusův příběh nepatří k těm nejveselejším, 

ale aby se lidstvo mohlo 

něčemu z historie přiučit, je třeba jej 

předat dalším generacím. Magnus 

vyrůstal v dánské Kodani v době, kdy 

byla země okupovaná německými 

vojsky. Malý kluk musel velmi rychle 

dospět, a namísto nevinných her se přidal 

k odbojové skupině Holger Danske. 

Magnus skrze své vyprávění opět prožívá 

bolestné okamžiky, plné ztrát, strachu, 

ale také neskutečné odvahy, díky 

níž mnoho lidí dostalo druhou šanci 

na život. 

Isabel utekla před minulostí, avšak ta ji 

znovu dostihla v jejím rodném kraji, kde 

myslela, že je v bezpečí. Do mysli se jí 

však pomaličku vkrádá cit, o němž byla 

přesvědčena, že už znovu nezažije. Na 

sluncem zalitém místě se však mohou 

stát zázraky. 

Ačkoli je Vůně medu druhým dílem 

ze série Kroniky Bella Visty, lze jej číst 

i samostatně. Děj příběhu se odehrává 

v kalifornské Sonomě, malebném kraji 

plném nádherných skrytých výhledů, 

zákoutí a horkých pramenů. Autorka 

s příběhem nakládá promyšleně 

a popisné scény jsou velmi sugestivní. 

Charakterové rysy postav nepůsobí 

vůbec ploše, krom těch hlavních není 

vůbec těžké oblíbit si i ty vedlejší, jako 

například včelařku Jamie. Líčení válečných 

událostí s sebou přináší melancholii, 

smutek a nepochopení, jak dalece 

může lidská krutost sahat. 

Při čtení narazíte na několik receptů, 

které jsou skutečně sladkým pokušením, 

jak jinak než medovým. Jednotlivé 

části knihy jsou navíc uvozeny faktografickými 

údaji o včelách. 

Dagmar Garciová

Bolest // Cruja Šalevová 

31 

Bolest těla 

i bolest duše 

V současném psychologickém románu 

Bolest izraelské autorky Cruji Šalevové 

na vás čeká ženská hrdinka uprostřed 

své životní cesty. Volí mezi dobrodružným 

milostným vztahem a jistotami 

dosavadního, možná trochu nudného, 

ale přesto dobrého života. 

Pětačtyřicetiletá Iris, na první pohled 

úspěšná žena, ředitelka v prestižní 

základní škole, má funkční manželství 

a dvě dospělé samostatné děti. 

Jednoho dne ji dostihne vzpomínka 

z minulosti a vrátí se jí bolest z doby 

před deseti lety, kdy se stala nechtěnou 

obětí sebevražedného palestinského 

útoku a skončila na rok v nemocnici 

s vážnými zraněními. Potkává svou 

první lásku, Ejtana, přes jejichž vztah se 

stále nepřenesla a zjišťuje, že ho pořád 

miluje. Vzpomínky na onen den, kdy 

došlo k atentátu, však vyvolávají otázky 

– proč se tenkrát ocitla na daném 

místě, kdo to zavinil a co všechno to 

přineslo? Navíc je ohrožena její dcera 

Alma. Dokáže Iris najít ztracenou rovnováhu 

a pomoci dceři a tím i celé rodině, 

nebo se rozhodne začít nový život? 

Musím uznat, že mě tento psychologicky 

román zaujal, nejen drsnými 

reá liemi. Zajímavá jsou i hlavní témata: 

krize středního věku, otázky, jestli stojí 

za to vracet se k dávným snům, zda 

máme právo na štěstí i na úkor ostatních, 

co pro nás znamenají naše děti, 

co pro ně dokážeme obětovat, v neposlední 

řadě je to také příběh o tom, jak 

se všechny vaše jistoty mohou kdykoliv 

sesypat jak domeček z karet. 

Kniha se velmi dobře četla, a to i přesto, 

že se zde střídá řada časových rovin 

a perspektiv. K dobrému dojmu také 

velkým dílem přispěla překladatelka 

Lenka Bukovská. 

Práh, 449 Kč, již vyšlo 

Cruja Šalevová patří k nejvýznačnějším 

prozaičkám nové vlny izraelské ženské 

literatury. Narodila se v roce 1959 

v kibucu Kinneret nedaleko Tel Avivu. 

Její knihy (česky vyšel román Milostný 

život) se doma i v zahraničí dočkaly 

velkého ohlasu u čtenářů i kritiky a byly 

oceněny řadou literárních cen. 

Hana Kubíková 

RECENZE 

Jedna dobrá věc… // Alexandra Potter 


Rozchod, rozvod, smrt, nemoc… Která 

bolest je největší? Každá… Dokáže 

dostat člověka na samotné dno. A přitom 

stačí jedna dobrá věc. Dokáže hojit, 

usmiřovat, měnit. Ať je kroků k vyrovnání, 

kolik chce, ať vám příručky tvrdí 

cokoliv. 

Liv se zhroutil celý svět. Podpisem stvrdila 

konec manželství a vypadá to, že nic není 

správně a jak má být. Stojí v domě plném 

plísně a starého nábytku a říká si, že se 

dopustila největší chyby svého života. 

Udělala tlustou čáru za svým dosavadním 

životem. Shoda okolností ji zavede do 

místního útulku a její život dostane nečekané 

obrátky. Z šoku a rozčarování dostává 

od života víc, než by si kdy troufla chtít. 

A to je jen začátek… 

Liv, Valentin, Maya, Ben a Stanley… Pět 

nešťastníků, kteří hledají lepší zítřek. I když 

je to někdy těžké, je důležité se nevzdávat, 

protože to správné jednoho dne přijde. 

Vyrovnání, odpuštění, pochopení i láska. 

To jsou ústřední motivy velmi chytlavého 

příběhu, který chytí za srdce. Působí jako 

terapie nejen pro ně, ale i pro čtenáře. 

Hledání svého vlastního já je totiž ten nejtěžší 

úkol, co v životě máme. A najít sebe 

je někdy zatraceně těžké. A tak stejně jako 

mnoho dalších hledá Alexandra Potter 

odpovědi na to, jak být šťastný a spokojený 

navzdory smutku a neštěstí. 

Zklamání je v románech Alexandry 

Potter skloňováno ve všech pádech 

a podobách. A přesto dokáže z „tragédie“ 

vytáhnout to nejhezčí a nejmilejší. 

A tak je snadné brát její slova jako reflexi 

a pohlazení pro vlastní problém. A je to 

tak správně. 

Jedna dobrá věc ukazuje, že nic není 

tak černé, jak se může zdát. Že lze najít 

spřízněné duše i tam, kde by je čekal 

jen málokdo. I když se příběh může zdát 

místy příliš krásný, proč by se nemohl 

stát? Vždyť příběhy jsou od toho, aby 

měly i dobré konce. A ty Alexandra 

Potter umí. Protože je zkrátka všichni 

potřebujeme. Nejen pro to si získala svou 

oblibu mezi čtenářkami. Její příběhy promlouvají, 

léčí a dávají naději už deset let. 

Protože někdy stačí opravdu jen ta jedna 

dobrá věc, aby se věci daly do pohybu. 

Vítejte v Yorkshire Dales, kde se možná 

stanou i zázraky. 

Tereza Nováková

32 

ROZHOVOR 

Kosmas pořádá již po dvaadvacáté 

Velký knižní 

čtvrtek 

text: Renata Kršková 

foto: Jan Křikava 

Nová situace, před kterou byl Kosmas postaven 

v období covidu a jeho těžkého dopadu na kamenná 

knihkupectví, jej přiměla změnit razantně prakticky ze 

dne na den dlouholeté firemní postupy a vytvořit novou 

nabídku a komunikaci s jeho zákazníky. Např. tiskové 

konference a pořady Velkého knižního čtvrtku byly 

streamovány a vysílány poprvé živě a kamenné prodejny 

zavedly službu Rezervace na prodejnách. „Byla to doba 

velké nejistoty“, říká v rozhovoru Jiří Michek, majitel 

a jednatel společnosti. 

Jak bylo v Kosmasu „za covidu“ a jak hygienických předpisů mohli vyzvednout 

se daří po dvou letech pandemie? svoje zboží u našich výdejních okének. 

V období, kdy byly v letech 2020 a 2021 Toto naše úsilí ocenili i nakladatelé, s kterými 

spolupracujeme výhradně, neboť 

několikrát za sebou uzavřené kamenné 

prodejny, nám velmi pomohlo, že 

jim to umožnilo nadále vydávat nové 

provozujeme oblíbené internetové 

knihy i v tehdejší nelehké době. 

knihkupectví kosmas.cz, jeden z největších 

knižních e-shopů u nás, který Kosmas ovšem musel některá svá 

nám umožnil dostat knihy, audioknihy, kamenná knihkupectví zrušit, naštěstí 

hudební CD a LP a mnoho dalšího 

jich ale více nově otevřel. Většinou jsme 

zboží ke koncovým zákazníkům, tedy se domluvili s majiteli knihkupectví, kteří 

zejména čtenářům a posluchačům. Lidé již nechtěli pokračovat samostatně, takže 

si cestu ke knihám našli a přijde mi, že dnes provozujeme síť 38 knihkupectví. 

v době zavřených divadel a kin četli více 

než dříve. Připravovali jsme pro ně nové Co je pro vás důležité, když se o dalším 

a nové marketingové akce a služby, rozšíření vaší sítě kamenných knihkupectví 

rozhodujete? 

které jim pomáhaly vybírat si vhodné 

a zajímavé knihy. Objem prodeje přes Jsme rádi, že majitelé tradičních knihkupectví, 

kteří se rozhodnou své podnikání 

náš e-shop se v době povinně zavřených 

knihkupectví zněkolikanásobil. V roce ukončit, u nás většinou pokračují jako 

2020 jsme také zavedli moderní službu vedoucí knihkupectví. Vždy se jedná 

Rezervace na prodejnách, kdy si lidé o kvalifikované a zkušené knihkupce, 

přes internet objednají knihu a do půl jimž úspěšné pokračování jejich knihkupectví 

v naší síti přináší především 

hodiny si ji mohou pohodlně vyzvednout 

v jednom z našich knihkupectví. výhodu zázemí velkoobchodu a úspor 

Toto nám v době covidu opět pomohlo, z rozsahu. Při výběru vycházíme ze specifik 

dané lokality a navazujeme na tradice 

neboť si naši zákazníci za dodržení 

té které prodejny a zároveň zavádíme 

JIŘÍ MICHEK (* 1965) 

Majitel nakladatelství ARGO 

a spolumajitel distribuční 

společnosti Kosmas. Původně 

sice vystudoval stavební fakultu 

na ČVUT a zahraniční obchod 

a účetnictví na VŠE, ale společně 

se spolužákem se hned po 

studiu rozhodl věnovat knihám 

a založili spolu nakladatelství 

Argo v roce 1991. Později s kolegy 

z distribuce Maťa založili velkoobchod 

Kosmas, který dnes 

provozuje síť 38 kamenných 

knihkupectví, jedno z největších 

českých internetových knihkupectví 

kosmas.cz a knižní 

distribuci. 

naše ověřené postupy, které pomáhají 

získaná knihkupectví nadále rozvíjet. 

V našich knihkupectvích dbáme na 

sestavení zkušených týmů, které jsou 

pro zákazníky skutečnými partnery 

při výběru knih. Knihkupci si sdílejí 

své zkušenosti na pravidelných setkáních 

i na sociálních sítích, například na 

Facebooku provozují skupinu Sleduj 

svého knihkupce. Oblíbené mezi našimi 

kolegy je vytváření kreativních výloh 

k aktuálním tématům nebo knižním 

bestsellerům. Kosmas v mnoha městech 

kde působí, úzce spolupracuje 

s veřejnými i vědeckými knihovnami 

případně se školami a dalšími kulturními 

zařízeními v daných místech. 

Organizujeme literární akce, setkání se

spisovateli nejen z tuzemska, ale i ze 

zahraničí. 

Jakou akci budete v nejbližší době 

pořádat? 

Právě jsme vypluli s naší největší 

akcí Velký knižní čtvrtek, která se těší 

velkému ohlasu nejen u čtenářů, ale 

i v médiích. Představili jsme na tiskové 

konferenci 15 nových titulů, které vřele 

doporučuji všem čtenářům, kteří mají 

rádi kvalitní knihy. Původní česká tvorba 

má silné zastoupení. Titul Liliputin od 

Jana Němce přináší pět povídek, které 

se vztahují k aktuální válce na Ukrajině. 

Román Těžký prachy Jana Nováka je 

dobrodružstvím, které na pomezí žánrů 

skládá šokující obraz současné Ameriky 

i plastický autoportrét samotného 

spisovatele. Pavel Kosatík ve své knize 

Slovensko 30 let poté přináší precizně 

zpracovaný vhled do dění u našich 

slovenských sousedů a na vývoj vztahu 

Slováků a Čechů. Skvělý román Moniky 

Zgustové Potmě jsme se viděli lépe 

vypráví příběh rodiny, která musela 

uprchnout před totalitou. Českou beletrii 

ještě zastupuje titul Na divokém venkově 

Evy Grestenbergerové, která jako 

vystudovaná psycholožka svou hlavní 

hrdinku Malvínu, též psycholožku, staví 

do centra bizarně komických situací. Ve 

výběru nechybí poslední kniha Evžena 

Bočka Aristokratka pod palbou lásky, 

kterou spisovatel svou řadu Aristokratek 

uzavírá nebo Šelma Františka Šmehlíka, 

který se proslavil detektivkou Slyšet 

jeleny zpívat, – jako kniha nové napínavé 

série. Kniha Václava Cílka Přijít za 

svítání přináší to nejlepší z jeho esejů za 

posledních 20 let. Kniha Proměny života 

formou 50 rozhovorů s předními světovými 

i domácími osobnostmi reflektuje 

změny ve společnosti po pandemii 

koronaviru a ruské brutální vojenské 

agresi na Ukrajině. Překladovou literaturu 

zastupuje japonský bestseller 

Sósukeho Nacukawy Kocour, který 

zachránil svět. Je oslavou knih, koček 

a lidí, kteří je milují. Vtipný okouzlující 

příběh o partyzánském zahradníkovi 

Křístek se zelenými prsty od Druona 

Maurice je francouzská dětská klasika, 

která bývá řazena na roveň Malému 

princi. Ke stoletému výročí vydání básnické 

skladby Pustá země T. S. Eliota 

vychází toto zásadní dílo 20. století 

v novém překladu Petra Onufera. 

Zařadili jsme i očekávaný další titul Sally 

Rooneyové Kdepak jsi, krásný světe. 

Autorku The Guardian označil jako 

nejvlivnější autorku své generace a její 

knihy jsou úspěšnými filmovými a seriálovými 

předlohami. Asfaltová pustina S. 

A. Cosbyho, amerického autora píšícího 

o drsném americkém Jihu, upoutala jak 

kritiky, tak čtenáře, příběhem postav 

pohybujících se na hranici zákona. 

Kolekci knih Velkého knižního čtvrtku 

uzavírá publikace pro děti Všechny 

svátky světa polské spisovatelky Joanny 

Rzysky s originálními barevnými ilustracemi, 

která provede čtenáře po celé 

zeměkouli a objeví, kde se co slaví a jaká 

je historie a zvyky. 

Ve čtvrtek 13. října si čtenáři budou 

moci poprvé vybrat některou z těchto 

knih v knihkupectví nebo se i zúčastnit 

setkání s autory v Knihovně Václava 

Havla, které budeme také živě vysílat 

na Facebooku Velkého knižního 

čtvrtku. Své novinky osobně představí 

Evžen Boček, Pavel Kosatík, Jan Novák, 

Jan Němec, Václav Cílek, Dalibor 

Balšínek, František Šmehlík, Eva 

Grestenbergerová a na krátkém videu 

čtenáře pozdraví zahraniční autoři. 

Následně o týden později proběhne 

setkání s autory také v Knihovně Jiřího 

Mahena v Brně a o dva týdny později 

ve Studijní a vědecké knihovně 

v Hradci Králové. 

Mám radost z toho, že potvrzením 

kvality našeho výběru knih do akce 

Velký knižní čtvrtek je následné ocenění 

některých těchto knih v prestižní 

Magnesii Liteře, profesní anketě Cena 

Lidových novin nebo v Ceně Josefa 

Jungmanna Obce překladatelů či 

v Ceně Ferdinanda Peroutky. 

Které z uvedených si přečtete? 

Mám chuť si přečíst všechny knihy 

z nové nabídky, všechny jsou zajímavé. 

Určitě začnu knihou Těžký prachy 

Jana Nováka. Mám rád jeho styl psaní 

a těším se na Ameriku viděnou a zažitou 

jeho očima. 

Jaké další knihy byste doporučil 

našim čtenářům? 

Teď mám rozečtenou opravdu výbornou 

knihu Alice Horáčkové Rozpůlený dům, 

velký román z první poloviny 20. století 

z Krkonoš, ve kterém autorka barvitě 

vypráví nejen o česko-německých 

kořenech vlastní rodiny z Benecka, která 

byla rozdělena po roce 1945. Od Karin 

Lednické bych doporučil její poslední 

knihu Životice, ve které znovu přivádí 

k životu pozapomenutý příběh vesnické 

tragédie uprostřed Těšínského 

Slezska v době druhé světové války. Rád 

bych také upozornil na nový dystopický 

román Klára a Slunce britského autora 

japonského původu, nositele prestižní 

Bookerovy ceny i Nobelovy ceny za 

literaturu Kazua Ishigura. Ostatně mohu 

vřele doporučit k četbě všechny jeho 

knihy, jsou výborné. A na závěr bych 

upozornil na impozantní dvoudílnou 

publikaci Hitlerovy roky: Triumf a pád 

1933-1945 renomovaného britského historika 

Franka McDonougha, která čtivě 

a fundovaně vypráví příběh nacistického 

Německa, obsahuje unikátní fotografie 

a je výborně graficky zpracována. 

33

34 

UKÁZKA 

Pohřbené 

kosti 

Jak hluboko musí 

vyšetřovatelka 

Josie Quinnová 

kopat, aby našla 

pravdu? 

Detektiv Josie Quinnová, představitelka úspěšné série krimi thrillerů, se po předchozích 

případech (Mizející dívky, Dívka beze jména, Matčin hrob a Nečekané přiznání) 

opět pouští do mimořádně složitého a propleteného případu. Tentokrát musí kopat 

opravdu hluboko a řešit nejen vraždu, ale i otázku, co s jejím vztahem udělá podezření, 

že Noahova zavražděná matka Colette mohla být zapletená do série zločinů. Odpověď 

přináší bestsellerová autorka Lisa Reganová v mrazivém thrilleru Pohřbené kosti. 


Nohy se jim zabořily do svěží trávy. Zastavili se, aby se rozhlédli po velké zahradě. Její 

obvod vyznačoval vysoký bílý plot lemovaný rozkvetlými květinovými záhony a v jednom 

rohu stála malá dřevěná kůlna. Josie udělala krok směrem k terase uprostřed, 

přeplněné těžkým kovovým nábytkem, a pohledem prozkoumávala každý centimetr 

zahrady. Zalapala po dechu a ukázala na něco, co trčelo z jednoho ze záhonů ve vzdáleném rohu. „Panebože! Noahu, to je…“ 

Slova jí uvízla v hrdle. Vyrazila přes pozemek a Noah za ní. 

Colette ležela na břiše, horní částí těla v záhonu. Jediné, co z dálky viděli, byly její vyčnívající nohy. Zblízka si Josie okamžitě 

všimla zahradnických rukavic na jejích rukou a malé lopatky v hlíně pár centimetrů dál. 

„Mami!“ vykřikl Noah a v jeho hlase zaznívala panika. Klesl na kolena a Josie padla vedle něj. Společně přetočili Colette na záda. 

Měla zavřené oči a tváře a oblečení umazané od hlíny. Z těla vycházel do Josiiných rukou chlad, jak se prsty snažila nahmatat na 

Colettině krku puls. Jenže žádný nenašla. 

Noah se už opíral o matčin hrudník, jednu ruku položenou přes druhou, prsty propletené. Odpočítával třicet stlačení. Josie 

zatím naklonila Colettinu bradu tak, aby se jí otevřela ústa, a sevřela jí nosní dírky. 

„Teď!“ pobídl ji Noah, když přestal pumpovat. 

Josie svými ústy obemkla Colettina. Vydechla ve snaze naplnit jí plíce vzduchem. Na rtech jí ulpělo něco páchnoucího a zrnitého 

a vzduch neproudil do Colettina hrudníku tak, jak by měl. Josie se rozkašlala, posadila se a otřela si pusu. 

„Co to děláš? Ježíši, Josie. Pokračuj. Musíme ji zachránit,“ vykřikl Noah. 

Odstrčil ji, aby mu nepřekážela, a přitiskl své rty na Colettiny. Ale po jediném výdechu se také odtáhl. Kašlal a plival na zem. 

„To je hlína. Bože můj, Noahu, je to hlína.“ 

Odstrčila ho stranou. Prstem zajela do Colettiných úst a nabrala malou hromádku mokré hnědé hlíny. Zopakovala úkon třikrát 

nebo čtyřikrát, ale dýchací cesty se stále neuvolnily. Srdce se jí sevřelo. Noah vedle ní absolutně znehybněl, ústa hrůzou otevřená 

dokořán. 

Pomoz mi,“ křikla na něj Josie. „Pomoz mi ji dostat na bok!“ 

Noah se jako ve zpomaleném záběru předklonil, stiskl matčino rameno a zatlačil. Josie Colette přetočila na bok, prsty jí stále 

šátrala v ústech a snažila se zbavit ztvrdlé hlíny. Když si myslela, že se jí podařilo většinu dostat ven, opět obrátila Colette na záda 

a pokoušela se jí vdechnout vzduch do hrudníku. Colette měla dýchací cesty naprosto neprůchodné. 

Josie někde v hloubi duše věděla, že je Colette mrtvá, ale nedokázala snést výraz čiré hrůzy v Noahově tváři. A tak pokračovala. 

„Zavolej 911,“ vyrazila ze sebe, když se vrátila ke Colettině hrudníku a znovu ho začala stlačovat. Nepohnul se, jen upíral oči na 

matčinu tvář. 

Josii se při pumpování lil pot z čela, stékal jí na špičku nosu a odkapával na Colettino bezvládné tělo. „Teď hned, Noahu. Dělej! 

Zavolej 911!“ 

Josie nepřestávala, i když ji bolela ramena a paže, obličej měla umazaný od hlíny z Colettiných úst a zpocená byla po 

celém těle. 

Dorazili záchranáři a jemně ji odtáhli. Jako by k ní z velké dálky doléhal křik, když si navzájem sdělovali informace a přebírali 

kontrolu. Po několika minutách jeden z nich určil čas smrti. Pak uslyšela zasténání, tiché, hluboké a srdcervoucí, které se vydralo 

Noahovi z hrdla.

NOVINKY 

Podzimní novinky 

359 

Kč 

359 

Kč 

690 

Kč 

Kryptoválky 

Erica Stanford 

V této knize novinářky a expertky 

Ericy Stanford se dočtete o známých 

i neznámých kryptoměnách a jejich 

zakladatelích, vzniku, využití a potenciálu 

technologie blockchain, největších 

podvodech a tržních manipulacích při 

obchodování s kryptoměnami, zmizelých 

miliardách i osobách zapojených 

do kryptopodvodů. 

Nová práce 

Lynn Williams 

Příručka zahrnuje vše potřebné pro 

nalezení vysněné práce. Od přípravy 

přes vyhledání volných míst až po 

návod, jak udělat skvělý dojem 

u pohovoru. Postihuje i dopad 

moderních technologií na trh 

práce a nechybí ani rady odborníků 

a HR managerů. 

Úžasné památky 

starých národů 

Paul Bahn 

Od pouští přes džungle, horské 

vrcholy, zákoutí rušných měst až po 

skryté hluboké jeskyně, všude tam se 

nacházejí památky starých národů, 

kterými vás v této velkolepé publikaci 

s dokonalými fotografiemi provede 

prehistorik Paul Bahn. 

490 

Kč 

490 

Kč 

490 

Kč 

Island: život mezi živly 

Nína Björk Jónsdóttir, Edda Magnus 

Kniha, kterou sepsaly dvě hrdé 

Islanďanky, proniká houževnatým 

ostrovanům pod kůži a zachycuje 

onu zvláštní směsici staré severské 

moudrosti a liberálních postojů, jež 

je typická pro moderní Island. I díky 

krásným fotografiím pochopíte, 

proč jsou Islanďané jedním 

z nejšťastnějších národů na světě. 

Japonsko: 

proměny země sakur 

Jutaka Jazawa 

Jutaka Jazawa ve své obrazové publikaci 

podrobně představuje Japonce i jejich 

zemi. Je plná inspirace a nadhledu 

pro každý den. Pomůže vám zažít 

to nejlepší z japonského designu, 

kuchyně, filozofie a kultury. Zalistujte 

touto krásnou knihou a pusťte trochu 

více laskavosti do svého života. 

již 

vyšlo 

Korea: 

harmonie tradice 

a pokroku 

Soo Kim 

/lingea.cz

36 

UKÁZKA 

Žena 

v ohni 

Mladá reportérka Jules Rothová získá prestižní místo a s ním i neobvyklý tajný 

úkol: vypátrat pro soukromého klienta obraz, který uloupili nacisté a od té doby je 

nezvěstný. Není však sama, kdo jej hledá. Po vzácné malbě pátrá také bezohledná 

galeristka Margaux a Jules zjistí, že v ohrožení je nejen legendární obraz, ale i její 

vlastní život. Žena v ohni je příběhem silné hrdinky a mimořádného uměleckého díla, 

které se pro svou krásu stalo obětí dějin. 

Metafora, 459 Kč, vychází 10. října 

ART BASEL, MIAMI 

„Dobrý večer, vítejte,“ začne Margaux. „Jsem Margaux de Laurentová a mám obrovskou radost, že tu s vámi dnes večer 

mohu být.“ Nepotřebuje mikrofon. Má sytý, výrazně rezonující hlas se snobsky nabubřelým britským přízvukem odrážejícím její 

privilegovanou výchovu. „Galerie De Laurent se na Art Basel prezentuje již osmnáctým rokem. Ale dnešek je pro mě obzvlášť 

důležitý, protože dnes to pro mě není jen výstava – je to osobní.“ Ukáže na velký zakrytý obraz, které stojí za ní, a všichni se otočí 

za její rukou. Ovládá své publikum jako loutky. „Tento obraz chyběl v naší rodinné sbírce osm desetiletí. Až doteď…“ Nastane 

významná pomlka, v níž se Margaux rozhlédne po zaplněném nádvoří a pak se otočí na asistentku oblečenou od hlavy až 

k patě v černém, která stojí vedle ní. „Odhalte ho.“ 

Závěs se jedním dramatickým pohybem odhrne a Jules ohromeně zírá na obrovské plátno. Je v takovém šoku, jako by vstoupila 

do restaurace a uvnitř ji čekala oslava s překvapením. Možná si to jen představuje, ale zdá se jí, že se Margaux z pódia 

usmívá přímo na ni, letmým úsměvem, který se rychle rozplyne v úšklebku. Jules bouří krev v žilách, její hněv se stupňuje. Ten 

obraz jí nepatří. 

Lhářko! křičí Jules z plných plic, ale nevydá ani hlásku. Slova z ní ne a ne vyjít. Po zádech jí pod značkovými šaty stéká pot. 

Tohle nemůže být pravda. 

Jenomže je. 

Zprvu jen sem tam zazní ojedinělé tlesknutí, ale pak propukne ohlušující aplaus jako při vítězném gólu na mistrovství světa 

ve fotbale. Jules hoří tváře, a přitom má studené ruce, jako by jí selhávala termoregulace, protože jí dochází, že je to ona, koho 

tu obehráli. 

Margaux si vychutnává potlesk. Její pronikavý pohled znovu najde Jules. Mrazivý úsměv už nevyjadřuje jen vítězství – teď říká 

přímo: A dohrála jsi. 

Jules si všimne Adama, který si klestí cestu davem a prodírá se k ní. Než stihne zareagovat, ucítí tvrdé zaklepání na rameni 

a otočí se za prstem. Před ní stojí mladá žena s ostře řezanými rysy v bílých kožených minišatech tak těsných, že bude potřebovat 

škrabku, aby je ze sebe stáhla. Jules v ní pozná dívku, která stála u vchodu do sídla a odškrtávala si hosty v seznamu – ale 

je zjevné, že to není běžná náplň její práce. 

„Pojďte za mnou,“ přikáže jí žena polohlasem. Okamžitě. Jules má pocit, že se jí podlomí nohy. Pohledem střelí na druhou 

stranu nádvoří a hledá Adama, ale ten zmizel. Kde je? Točí se jí hlava. Přemýšlej, přemýšlej. 

Instinkt jí napovídá, aby utíkala jako o život, ale hluboko v nitru ví, že bude lepší, když udělá, co se jí řeklo, protože nad její 

hlavou jako černý mrak visí: protože jinak… Následuje ženu nenápadnými bočními dveřmi pryč z nádvoří a po krátkém úzkém 

schodišti vedoucím neznámo kam. Než stačí zjistit, co se děje, nebo přehodnotit své rozhodnutí, někdo jí vytrhne kabelku 

a pevnou masitou rukou ji hrubě strčí na zadní sedadlo čekajícího vozu. 

Rychle se otočí a skrz zadní tónované okno auta ještě zahlédne v zubatém stínu nasvícené palmy dívku od dveří. Vtom jí 

bez varování přes hlavu přetáhnou kuklu a spoutají ruce. Z plic jí unikne vzduch a ona má pocit, že se jí hlava odtrhla od těla, 

jak auto zrychlí. Opře se o lepkavé, studené kožené sedadlo. Proč neodešla, neutekla nebo nekřičela, když mohla? Copak ten 

zatracený obraz stojí za lidský život? Její i těch, které miluje?


Krvavé stíny 

V izolované vesnici Smrtnoha náhle dochází k záhadným úmrtím a zločiny z dávné 

minulosti se zdají být skutečnější než skutečnost… Dozví se o pár let později novinářka 

Camilla neuvěřitelnou pravdu? Francouzský noir od autora bestselleru Útočiště. 

37 

UKÁZKA 

CESTA (1) 

„Kam jedeme?“ zeptala se Camilla a tázavě se podívala na řidičku. 

Ta od chvíle, kdy vyjely z podzemního parkoviště, skoro nic neřekla. Soustředila se na 

řízení, v obličeji se jí zračila ohromná únava, pleť měla bledou, jako by trpěla nějakou 

záludnou nemocí. 

„V mailu, který jste ode mě dostala,“ odpověděla Élisa, aniž spustila oči ze silnice před 

sebou, „jsem vám napsala, že vám nabízím informace o tom nejděsivějším příběhu, 

jaký jste kdy slyšela. Takže to, co vám chci sdělit, musím podpořit důkazy, jinak byste mi 

nemohla uvěřit. Jinak byste si o mně pomyslela, že jsem buď lhářka, nebo že jsem se zbláznila.“ 

„Nepsala jste nic o tom, že pojedeme mimo město,“ poznamenala Camilla. Okénkem vozu sledovala okolí. 

„To je pravda, to jsem měla,“ přiznala Élisa, podívala se na Camillu a chabě se usmála. „Až budeme na místě, tak to pochopíte. 

Ale ničeho se nebojte, nejde o léčku nebo o cokoli takového. Nemusíte mít strach.“ 

Z obličeje mi jde vyčíst strach? pomyslela si Camilla a přestala věnovat pozornost krajině za sklem. Z nejistého hlasu? Ne, strach 

nemám, jsem jenom zvědavá a… nesvá z toho, že sedím vedle neznámé ženy. 

Dětinským gestem automaticky sklopila sluneční clonu a v zrcátku si ověřila, že v obličeji vypadá dobře. Nevšimla si žádných 

známek zranitelnosti. Tmavohnědé mandlové oči netěkají, vyzařuje z nich sebejistota. Není bledá, rty se jí nechvějí. Neklidná je jen 

uvnitř. 

Vůz opustil hlavní třídy v centru města a rychle se propracoval na předměstí. Místo ulic osvětlených spoustou rozzářených výloh 

teď obě ženy projížděly temnými a pustými čtvrtěmi, nakonec zmizelo i mdlé světlo pouličních lamp a uprostřed polí si je převzal 

na starost měsíc v úplňku. Camilla pomyslela na mail, který před týdnem našla ve služební schránce. 

Nabízím Vám materiál na první senzační článek ve Vaší rozbíhající se kariéře – až si tu větu přečtete, určitě budete mít za to, že 

jde o špatný vtip, ale není to tak. Myslím to vážně. Na důkaz poctivosti Vám dám jednu informaci, jakousi jednohubku, která Vás 

navnadí. Bezpochyby jste slyšela o událostech, o nichž se před dvěma lety hovořilo v souvislosti s vesnicí Smrthora. Nemálo médií 

se té záhadě tehdy snažilo přijít na kloub. Šlo o hromadnou halucinaci? Státní komplot? Projev čarodějnictví? Všichni samozřejmě 

narazili na hráz mlčení a advokáty majitele vesnice. Ode mě se můžete dozvědět, co přesně se tam stalo. A nic za to nechci. Je čistě 

na Vás, jestli mi uvěříte, nebo ne. Vydáte-li se však se mnou na cestu, už se nedokážete zastavit, budete muset dojít až k pravdě. 

Budu na Vás čekat v pondělí ve 20 hodin ve veřejných podzemních garážích v rue Saint-Exupéry. Hledejte černý Volkswagen Polo 

v podlaží -2. 

SLAVNÉ KRIMINALISTICKÉ 

DUO JE ZPĚT 

Píše se rok 2001. Novopečený šéf zvláštní vyšetřovací jednotky Holger 

Munch má za úkol vyřešit vraždu dvou jedenáctiletých chlapců. 

Nedostatek te 

důkazů ho přivede na nápad angažovat talentovanou 

studentku 

u policejní akademie Miu Krügerovou. Ani s pomocí její intuice 

se však nevyhnou všem falešným stopám, které jim zanechává pomatený 

vrah posedlý vizuální dokonalostí. Podaří se nakonec dopadnout muže, 

jenž má 

hrůzné činy na svědomí? 


38 

ROZHOVOR 

Strach je naše 

varovná kontrolka 


foto: Euromedia 

Příběhy založené na zločinu lákají Josefa Klímu 

nejenom jako investigativního novináře a scenáristu, 

ale i jako spisovatele. Na kontě jich má kolem čtyřiceti 

a většina z nich vychází z reality. Týká se to i toho 

posledního s názvem Smrt s odkladem, který se 

ke čtenářům dostane během října a kombinuje 

současnost s minulostí. 

Hlavní postavou vaší nové knížky je 

atraktivní vyšetřovatelka Klára Radová, 

kterou jste „obsadil“ už do dvou svých 

detektivek. Naznačíte, co ji čeká tentokrát? 

Čeká ji řešení vraždy výstředního vysokoškolského 

profesora, který se převléká za 

kontroverzní historické postavy, třeba za 

Hitlera nebo Stalina, vydává to za umění 

a záměrně provokuje. Jenže ta oběť není 

jediná, a navíc nás druhá linka příběhu 

zavádí do 80. let minulého století, kde 

se na pravidelné letecké lince odehrává 

nečekané drama. Chytrý čtenář tuší, 

že spolu tyhle dva příběhy souvisí… 

Tentokrát ale Kláře půjde o život. 

Proč jste si za hrdinku své detektivní 

série vybral zrovna ženu? 

Rozhodně ne proto, že by to bylo v rámci 

všeobecného nástupu feminismu 

módní. Měl jsem v hlavě tyhle detektivky 

několik let, jen jsem neměl čas se 

do nich pustit. Uvědomil jsem si ale, 

jak rychle mi přibývají léta a že by bylo 

škoda, aby je moje děti našly po mé 

smrti v šuplíku. Jako novinář inklinuju 

k příběhům uvěřitelným, kde i postavy 

jsou ze života. A ženy mají život plastičtější, 

protože musí zastávat víc rolí najednou. 

Klára nejenže vyšetřuje vraždy, ale 

musí se potýkat s více či méně ulítlými 

nápady své dospívající dcery, s neduhy 

a náladami své stárnoucí matky, a navíc 

si vleče – stejně jako v předchozích knihách 

– nepříjemné břemeno z minulosti. 

Prozradíte, o co se jedná? Co jí komplikuje 

život? 

Manžel, s nímž má dceru, se ukázal jako 

podvodník, okradl spoustu lidí a teď už 

se několik let skrývá bůhví kde. Což jí 

někteří kolegové jako policistce, která 

má podvodníky stíhat, dávají škodolibě 

najevo. A do rozvráceného intimního 

života jí už v minulých knihách vstoupil 

mladší kolega, s nímž případy řeší. Jenže 

i tenhle vztah je problematický… Prostě 

neví, co řešit dřív.

Jak byste Kláru popsal čtenářům, kteří 

s ní zatím neměli tu čest? 

Navenek ostrá, sportovní typ, ale uvnitř 

citlivá a zranitelná. Což se právě snaží 

tou ostrostí zamaskovat. 

Jak váš nový krimi příběh vznikal? 

Tu starou zápletku mám v hlavě už 

z 80. let. To ostatní včetně charakterů 

některých postav se mi nabalilo 

postupně v rámci mé novinářské práce. 

Samo psaní mi pak trvalo asi půl roku. 

Tentokrát jde o opravdu veliký příběh 

rozkročený doširoka v čase až ke starým 

praktikám StB. Dal mi docela práci, 

protože jsem si musel shánět informace 

dnes už obtížně dostupné. Třeba letový 

řád Praha-Karlovy Vary z 80. let nebo 

reálie, které jsem už zapomněl, přestože 

jsem v té době žil. 

Co vás na psaní detektivek vlastně 

baví? 

Vymýšlet originální zápletky, a přitom 

zpracovat témata, která mají kořeny 

v realitě. Ze zhruba čtyřiceti knih, které 

jsem vydal, vychází spousta z příběhů, 

na které jsem narazil jako novinář, ale 

nemohl jsem je novinářsky zpracovat, 

protože mi chyběly důkazy. A pak je tu 

důvod číslo dvě – snaha dostat detektivku 

co nejblíž ke skutečné literatuře. 

Jazykem, stavbou, psychologickým 

přesahem. 

A proč podle vás tak baví čtenáře 

a televizní diváky? Máte pro to nějaké 

vysvětlení? 

Myslím, že spoustu lidí baví řešit hlavolamy 

a zároveň navštívit jiný, nebezpečný 

svět, aniž by museli riskovat, že 

na to nějakým způsobem doplatí. To 

napětí je fascinující. I já čtu před spaním 

většinou detektivky. Na rozdíl od těch 

skutečných, které natáčím jako reportér, 

v nich vítězí dobro nad zlem, takže 

vlastně happy end. 

Ovšem pak existuje strach, který 

škodí… 

Ano, dlouhodobý stres, obavy z nemoci, 

z následků nemoci, z toho, že neufinancujeme 

zdražování energií i všeho 

ostatního. Ještě větší strach teď zažívají 

Ukrajinci ve svých bombardovaných 

městech. Tenhle strach může skutečně 

nějakou nemoc přivolat, protože naše 

tělo funguje psychosomaticky. Často 

se mě lidi ptají, jestli jsem se já sám bál 

nebo se bojím, když pracuju na nějaké 

ožehavé reportáži. Přiznávám, že občas 

jsem se bál v 90. letech. Ta byla opravdu 

divoká a často nám vyhrožovali. Ale 

jen jednou jsem měl asi na tři neděle 

ochranku. 

Jaký je podle vás stav investigativní 

žurnalistiky v Čechách? 

Dobrých novinářů je u nás pořád dost. 

Problémem jsou výstupy těch informací. 

Ztratí se totiž v chaosu nesčetných 

webů, sociálních sítí a řetězových mailů, 

které přinášejí dezinformace. Takže 

zatímco seriózní novinář pracuje na 

nějakém velkém případu týdny – musí 

studovat dokumenty, hledat svědky 

a přemlouvat je, aby mluvili, nahánět 

podezřelé a všechno si ověřovat, tak 

dezinformátor dvakrát klikne a pustí do 

stejného vzorku populace polopravdu 

nebo vyloženou lež. A lidi jí věří víc než 

pravdě, protože splňuje jejich představy 

o tom, jak to vlastně bylo. 

Na čem aktuálně pracujete? Co chystáte 

pro nejbližší měsíce? 

Kromě toho, že natáčím reportáže na 

Seznamu, píšu další knížku. Je podle 

mého seriálu, který natočila Prima 

a teprve přijde na obrazovky. Volně 

zpracovává kauzu premiéra Nečase 

a ředitelky jeho sekretariátu Nagyové. Je 

zajímavé sledovat, jak jedna průměrná 

žena může postupně ovládnout vrcholového 

politika a vlastně řídit skrytě stát. 

JOSEF KLÍMA (* 1951) 

Rodák z Dobřichovic (okres Prahazápad) 

vystudoval gymnázium 

a poté Fakultu žurnalistiky UK. Je 

považován za předního českého 

investigativního novináře a na kontě 

má řadu prestižních ocenění (např. 

Cenu Ferdinanda Peroutky či Cenu 

Jana Beneše). Za své scénáře obdržel 

cenu Elsa a je také několikanásobným 

držitelem ceny TýTý za publicistiku. 

Stál u zrodu časopisu Reflex 

a pořadu Na vlastní oči – prvního 

investigativního televizního pořadu 

u nás. Jako spisovatel se věnuje 

literatuře faktu a detektivkám. Je 

také autorem televizních scénářů 

(např. seriály Expozitura nebo 

Reportérka). Aktuálně pracuje jako 

reportér na Seznamu. 

vznikají nečekané muzikantské klenoty. 

Třeba když začali zničehonic improvizovat 

houslista Jan Hrubý a flétnista Jiří 

Stivín a my ostatní jsme raději ztichli. Byl 

to – vedle koncertu Erika Claptona – můj 

nejsilnější hudební zážitek tohoto roku. 

A jaká vás letos zaujala kniha? 

Mám postel obloženou knihami, protože 

nestíhám číst jindy než před spaním. 

Jak už jsem řekl, mám rád detektivky. 

Anebo sáhnu po inteligentním špionážním 

thrilleru s politickým přesahem. 

Naposledy jsem si moc užil Follettovo 

Nikdy. 

39 

Co si vlastně myslíte o strachu? Je 

na něm z vašeho pohledu třeba něco 

pozitivního? 

Podle mě je strach naše varovná kontrolka. 

Uchrání nás před spoustou situací, 

v nichž by nám mohlo hrozit nebezpečí. 

Díky strachu jsme opatrnější. A pak je 

strach motivační. Jako student jsem cítil 

strach před zkouškami, jako mladý fotbalista 

jsem se bál, že zklamu. Vybudilo 

to ve mně patřičný adrenalin, mobilizovalo 

to mé nejlepší schopnosti. 

Vaším velkým koníčkem je hudba. Co 

vám dává? 

Muzika mi velmi pomáhá vyplavit 

z vědomí tragédie a smutné příběhy, 

v nichž se pohybuju coby reportér. 

Máme trio – dvě kytary plus klávesy 

a hrajeme svoje písničky. Ale rád si 

zajdu zahrát i jen tak do hospody 

v Dobřichovicích, kde žiju, směsku od 

Suchého až po Olympik. Chodí tam 

i profíci, s některými jsem v sedmnácti 

začínal hrát bigbít. Musím říct, že tam 

Kalibr, 299 Kč, vychází 14. října

40 

TIP REDAKCE 

Fabian Risk 

Panteon literárních detektivů současnosti – 12 

Někdy je potřeba užít 

si trochu té drsné 

a nekompromisní divočiny. 

Severské detektivky jsou 

obecně známé sklonem 

k depresím, temnotě 

a brutalitě. Detektiv Fabian 

Risk a jeho švédští i dánští 

kolegové z kriminálky se 

v tom všem doslova topí – 

a často se dá jen stěží určit, 

kdo stojí na světlé, a kdo 

na temné straně síly… 

text: Jiří Popiolek 

foto: Euromedia 

Poučený čtenář si často se zájmem 

říká – kam až jsou ti spisovatelé schopni 

zajít, aby mě zaujali, čím chtějí přebít své 

slavné a známé předchůdce a jaké hrůzy 

vymyslí, ať jsem dostatečně šokován, 

kolik dějových linií spletou dohromady, 

aby si připravili půdu pro nečekané 

zvraty… 

Přiznám se upřímně, že bych tohle jako 

autor nechtěl řešit, poté co bych se 

seznámil s Fabianem Riskem. Protože 

jakýkoli krok do ještě temnějších vod než 

jaké nám servíruje švédský spisovatel 

Stefan Ahnhem, už s trochou nadsázky 

zavání ztrátou osobní pověsti, a v horším 

případě i obviněním ze sadismu 

a perverze… 

Trampoty 

osamělého vlka 

Fabian Risk je kvůli blíže nespecifikovanému 

incidentu nucen skončit na 

stockholmské kriminálce a stěhuje se 

do rodného Helsingborgu, přístavního 

města, které spojuje Švédsko s nedalekým 

Dánskem (což je pro samotný děj 

Spisovatel Stefan Ahnhem při návštěvě Prahy s českým vydání své knihy 

Osmnáct pod nulou 

důležité, neboť Ahnhem se v pověstné 

nenávisti, která mezi oběma národy 

panuje, místy doslova vyžívá). 

Krátkou dovolenou hodlá Risk využít 

i k tomu, aby se pokusil slepit značně 

narušené vztahy se svou manželkou Sonjou, 

a také s oběma dětmi – pubertálním 

Theodorem, nezdravě se uzavírajícím do 

sebe, a malou Matildou. 

Jenže nic takového mu není dopřáno, 

v letním, sluncem vyhřátém a přívětivém 

Helsingborgu totiž začíná řádit brutální 

vrah, který se soustřeďuje na dávnou Riskovu 

třídu ze základní školy – a jako první 

oběti si vybral dva násilníky, již si kdysi 

libovali v drsné šikaně svých spolužáků. 

Fabian váhá mezi dovolenou s rodinou 

a povinností, která pro něj představuje 

vyšetřování případu – a i když mu rozum 

velí držet se v pozadí a věnovat se 

manželce a dětem, ví, že jeho policajtská 

povaha mu zůstat stranou 

nedovolí… 

Nicméně ani počátek spolupráce 

s novým týmem rozhodně není ideální. 

Risk má problémy s autoritami a rád 

pracuje na vlastní pěst (což sice má 

na jednu stranu výsledky v podobě 

obrovského posunu ve vyšetřování, 

ale na stranu druhou jakákoli taková 

partyzánština vyvolá u pachatele 

reakci přinášející další nálož mrtvol). 

A hlavně – jakožto spolužák zavražděných, 

dávnou dětskou láskou spojený 

s manželkou jedné z obětí, patří i on 

zpočátku mezi podezřelé. Zvlášť když 

některé kroky, jež podnikl, s nikým 

nekonzultoval…

Ráj sériových vrahů 

Už ve článku o Harrym Holeovi jsem 

naznačoval, že u severských detektivek 

občas člověk získává pocit, že sever 

Evropy je místo, kde všichni nezřízeně 

pijí alkohol, mají sebevražedné sklony – 

anebo si svou frustraci vybíjejí tím, že se 

z nich stávají sérioví vrazi. Nejlépe pak 

v podobě mimořádně inteligentních 

sociopatů, kteří mají potřebu hrát si 

s policií a různě své oběti aranžovat, aby 

policii i veřejnost co nejvíc vydráždili… 

Tady je vše dovedeno do extrému – 

intenzivního, sevřeného, vyprávějícího 

na ploše šesti rozsáhlých knih příběh 

o zlu, osobnostním rozkladu a toxických 

vztazích (pracovních i partnerských), 

které člověka rozežírají tak, až začne 

jednat zkratkovitě. 

Risk na rozdíl od Holea ještě svým 

způsobem má šanci z této mizérie na 

počátku vybřednout a začít fungovat 

normálně – jeho rodina má sice k harmonii 

daleko, ale aspoň se všichni naoko 

snaží s tím něco dělat. Jenže každá 

snaha se míjí ve výsledku účinkem, 

pojítek mezi manželi a jejich dětmi 

je minimum, každá i domnělá křivda 

postupně bobtná do olbřímích rozměrů 

– a mlčení, nepochopení i nezájem 

postupně jakoukoli trochu upřímnější 

komunikaci znemožňují. 

Riskův osud je tak ještě horší než ten 

Holeův – protože oba jsou sice stejní 

STEFAN AHNHEM 

(* 1966) 

Švédský scenárista a spisovatel, 

se narodil ve Stockholmu, kde 

dodnes žije s manželkou a čtyřmi 

dětmi. Dvacet let působil jako 

televizní a filmový scenárista, 

mimo jiné napsal čtyři epizody 

detektivního seriálu Wallander 

natočeného podle slavné předlohy 

Henninga Mankella. Je ale 

i autorem řady původních i adaptovaných 

scénářů rozličných žánrů 

– od komedií po thrillery. Jako 

spisovatel debutoval v roce 2014 

první knihou s hlavním hrdinou 

Fabianem Riskem, nazvanou Oběť 

bez tváře. Dnes má série šest dílů, 

zatím poslední, Poslední hřebík, 

vyšel v originále v loňském roce. 

vlci samotáři, ale u Riska sledujeme 

postupný rozklad v přímém přenosu, 

a to má zejména pro jeho děti fatální 

následky. 

Jeden velký temný 

příběh 

Působivost celé série je podepřena i tím, 

že šest Ahnhemových románů tvoří 

vlastně jeden celek – příběh vyprávěný 

na poměrně malé ploše dvou 

let, 2010–2012. Po Oběti bez tváře se 

v prequelu Devátý hrob děj vrací k událostem, 

které vedly k Riskovu odchodu 

ze Stockholmu –, a pak plynule pokračuje 

dál až k jakémusi dílčímu završení 

v Posledním hřebíku. 

Díky tomu může Ahnhem detailněji pracovat 

i s psychologií jednotlivých postav, 

krok za krokem čtenáře seznamovat 

s jejich vnitřními démony – a posléze 

nešťastníky smetat jako kuželky při 

bowlingu do propasti nepříčetnosti. 

Málokterý z hrdinů kroužících kolem 

Riska tomuto martyriu unikne – a alkohol 

je tak pro ně nakonec ten nejmenší 

problém. Koketerie s nacisty, sklony 

k vraždění, znásilňování mladých žen, to 

všechno bují hluboko v podhoubí obou 

klíčových kriminálních úřadů – toho 

švédského i dánského –, které i přes 

často až iracionální nevraživost musí na 

mnoha případech spolupracovat. 

Což v praxi vypadá tak, že si házejí 

klacky pod nohy, zatajují si důležité 

informace a vzájemně se obviňují 

z toho, že se vyšetřování nevyvíjí, jak by 

mělo. A profituje na tom vždycky hlavně 

samotný vrah… 

Démoni velkého 

vypravěče 

Stefan Ahnhem ve svých románech 

jednoznačně zúročil dlouhá léta, kdy 

působil jako filmový a televizní scenárista. 

Vypráví tak sugestivně a živě, že 

všechno, co se na řádcích děje, si čtenář 

představuje skoro jako obraz na plátně. 

Což zvlášť při naturalistických popisech 

násilností i obětí brutálních vražd 

(hlava sežraná potkany, střeva na silnici, 

vražda petardou, fantazii se zde meze 

nekladou) přináší nesmírně silný, i když 

nejednoznačný zážitek. 

Série Fabian Risk 

Oběť bez tváře 

(orig. 2014, česky 

2017) 

Osmnáct pod 

nulou (2016, 

česky 2019) 

X způsobů smrti 

(2019, česky 

2020) 

Také jednotlivé proplétající se linie, 

které prostupují napříč kapitolami 

i řádky, a nakonec skvěle zapadnou 

do celkového obrazu, tříbí čtenářovu 

fantazii – Ahnhem dokonale umí svádět 

na falešné stopy, přičemž používá 

rozsáhlou škálu literárních prostředků. 

Umně pracuje s flashbacky, s nespolehlivým 

vypravěčem – a v podstatě pořád 

tlačí na pilu (v pozitivním slova smyslu). 

Myslíte si, že už jste v knihách zažili 

všechno? Ale kdepak, to nejhorší vás 

ještě čeká… 

Devátý hrob 

(2015, česky 

2018) 

Motiv X (2018, 

česky 2019) 

Poslední hřebík 

(2021, česky 

2022) 

Série o Fabianu Riskovi patří i v rámci 

už tak dost drsných severských detektivek 

k tomu extrémnímu, a rozhodně 

by se jí měly vyhnout slabé povahy. Nicméně 

nic to neubírá na tom, jak dokonale 

je odvyprávěna, na její inteligenci 

– ani na tom, že pod vším tím krvavým 

nátěrem se pořád skrývají poctivé, 

skvěle vymyšlené detektivky, při nichž 

musí být čtenář stále ve střehu. 

41

Havraní dvůr // Viktorie Veselá 

Nechat si narůst křídla 

nemusí vždy znamenat svobodu. 

42 

RECENZE 

Havraní dvůr, tak se říká klášteru svaté 

Magdaleny na vršku kopce, který je 

opředen mnoha legendami. Lidé si 

vypráví o tajemných řeholnicích, které 

tam po léta sídlí. Každý, kdo prošel 

bránou staré budovy, už se prý nikdy 

nevrátil. Proč by se taky vracel, když tam 

o něj bude královsky postaráno? 

Grizelda, kterou příběhy o klášteře vždy 

přitahovaly, se na místo vydává a doufá, 

že i ona tam nalezne štěstí a šanci na 

lepší život. Myslí si, že nemá co ztratit, 

ale opak je pravdou. Protože co je cennější 

než lidská svoboda a vlastní život? 

Nad celým klášterem vládne pevnou 

rukou abatyše se svou poddajnou přisluhovačkou, 

která jí ze strachu věrně 

slouží. Abatyše nestrpí odmlouvání 

a odvážná Grizelda, která se její nadvládě 

zatím zcela nepodvolila, je jí trnem 

v oku. Už krátce po svém příchodu si 

hlavní hrdinka uvědomí, jakou chybu 

udělala, když uvěřila povídačkám. 

Mladá dívka Grizelda se vydává prozkoumat Trnitý vrch kláštera svaté 

Magdaleny, který je opředený řadou legend a v kraji mu neřeknou jinak 

než Havraní dvůr. To místo skrývá něco zlověstného a traduje se, že ho 

obývá společenství havraních řeholnic. Grizelda doufá, že se jí podaří 

mezi ně proniknout a zajistit si tak lepší život pro sebe i pro svou tetu. 

Netuší však, že se hned po příchodu všechny její sny promění v prach 

a stejně jako ostatní sestry řádu se stane zajatkyní a služebnicí kruté abatyše, 

která nemá slitování s žádným živým tvorem. 

V klášteře totiž není nic tak, jak si představovala. 

To nejhorší ji však teprve čeká. 

Podaří se statečné dívce postavit proti její moci a prolomit po staletí trvající 

kletbu? Dokáže zachránit sebe a další sestry před utrpením a smrtí na 

obětišti? A odhalí temné tajemství kláštera a jeho nočních návštěvníků? 

Času není nazbyt, úplněk se blíží a jedna z nich už brzy skončí bezbranná 

ve spárech šelem... 

Tresty pomstychtivé abatyše či staletá 

kletba vyžadující krutou obět... To vše 

musí Grizelda zažít na vlastní kůži. Každý 

den bojuje sama se sebou, zda se má 

podvolit nebo vzdorovat. 

Autorka nám předkládá jednoduchý 

svět s velmi originální zápletkou a magií. 

Havraní dvůr není nijak náročný na 

čtení, postav není mnoho a snadno se 

v nich zorientujete. Brzy po vstupu do 

kláštera se odhaluje jen zlomek tajemství, 

které zatoužíte společně s hrdinkou 

odhalit, a tak jste nuceni číst dál a dál. 

Je to jen malá ochutnávka z mnoha 

dalších záhad, která klášter a jeho řeholnice 

skrývají a která nám Viktorie Veselá 

postupně velmi promyšleně odkrývá. 

Co tedy na Grizeldu v klášteře čeká? 

Jsou havraní řeholnice a tajemná kletba 

jen povídačky nudících se vesničanů? 

Rosier, 359 Kč, vychází 13. října 

V příběhu nacházíme klasické prvky 

jako boj dobra se zlem, ale vypráví také 

o důvěře, přátelství a odvaze bojovat za 

svobodu a spravedlnost. 

Kniha má spád a neodložíte ji, dokud 

o Havraním dvoru nezjistíte celou 

pravdu. A na havrany se po přečtení 

knihy už nikdy nebudete dívat stejně 

jako dřív. 

Štěpánka Levá 

Často kladené otázky o vesmíru // Jorge Cham a Daniel Whiteson 


Tato kniha je o vesmíru, jak už název 

napovídá. A z vás se po jejím přečtení 

stane hvězda. Ať už půjde o diskusi se 

sousedem na téma mimozemských 

civilizací anebo při horkých chvilkách 

nad učebnicí s dítětem. 

Budete dumat, hloubat, divit se, 

smát se. A na závěr si pomyslíte, 

jak je možné, že kniha vyšla až teď. 

Osvědčená dvojice Cham a Whiteson si 

své čtenáře získali už jednou podobně 

laděným dílem s názvem O čem 

víme prd. 

Jorge Cham má doktorát z robotiky. Je 

ale také tvůrcem a ilustrátorem populárního 

komiksu. Daniel Whiteson je 

profesorem fyziky a astronomie, kromě 

jiného se podílí na výzkumu ve Velkém 

hadronovém urychlovači v CERNu. 

Spojením sil představili světu knihu 

plnou slunce, galaxií, hvězd, mimozemšťanů, 

Einsteina i Newtona, kvarků, 

kvantového pole. 

A ať se propadnu do černé díry, jestli 

se nebudete smát na každé jednotlivé 

stránce. Kapitoly knihy jsou složeny 

z otázek – přátel, čtenářů, známých. 

Otázky, které spojují celý svět. Jsou to 

témata, která napadají každého. 

Pravděpodobnost, že ve vesmíru 

existuje další, jiný život, je veliká. Jen 

v naší Galaxii se nachází zhruba 250 

miliard hvězd. Každá asi pátá hvězda 

má planetu podobnou Zemi. Tak 

v čem je problém…? Také jste doteď 

žili v přesvědčení, že kosmologická 

teorie vývoje vesmíru je nutně provázena 

hlukem, ranami, výbuchem, 

zkrátka velkým třeskem? Tak si na vznik 

vesmíru vzpomeňte poté, co zaděláte 

těsto na kynutou buchtu nebo chléb. 

To má totiž se skutečností více společného. 

Úplně jsem zapomněla jednu 

podstatnou skupinu čtenářů. Nadšenci 

pro sci-fi. Pro ně je tato kniha novodobou 

biblí. Stanete se hrdiny typu Keanu 

Reeves (pokud jste jeho fanoušky) 

a objevíte možnosti teleportace, červích 

děr, černých děr a budete zkoumat, zda 

je možné zřídit si letní sídlo na Marsu. 

Malá nápověda. Museli byste vyřešit 

absenci tekuté vody na povrchu, průměrnou 

teplotu minus 63 °C, nejspíš 

byste nemohli dýchat. Nadýmání je nic 

moc a většinou se mu snažíme zamezit, 

ale díky planetárnímu nadýmání máme 

vzduch, který dýcháme. K tomu všemu 

by nás ohrožovalo kosmické záření. Jak 

to vyřešit? S vtipem, ale hlavně s neuvěřitelným 

množstvím znalostí vám vše 

osvětlí dvojice Cham a Whiteson. Právě 

teď chcete dělat něco jiného? Koupit 

knihu Často kladené otázky o vesmíru? 

Schovat se před světem? K tomu teleportaci 

naštěstí nepotřebujete! 

Humor, srozumitelnost, nadhled, ale 

také legrační a výstižné ilustrace jsou 

pomyslnou hvězdičkou v knižní galaxii. 

Silvie Ulrichová


Čtyři múzy 

Čtyři múzy přinášejí dosud neznámý příběh čtyř žen, jež žily na začátku minulého století 

v bouřlivě se měnící Vídni, propadly uhrančivému kouzlu osobnosti malíře Egona 

Schieleho a staly se neoddělitelnou částí jeho umění. 

Říjen 1912 

Edith udělá krok k oknu, aby se podívala důkladněji. Prsty přitiskne ke sklu a její dotek 

a dech zanechávají na chladné tabuli viditelné stopy. 

„Ššš, už se vrací,“ řekne Adele. 

Dole pod nimi zápasí tmavovlasý muž, štíhlý a neupravený, s tíhou malířského stojanu, 

který je vyšší než on. Muž je bledý a v místech, jež Adele nedokáže pořádně určit, 

vypadá propadle. 

„Božínku, teď je to jasné!“ Edith se prudce otočí a luskne Adele prsty před obličejem. 

„Vzhůru do blázince, drahá sestřičko, zachvátilo tě šílenství. Jediné, co tenhle neupravený 

exemplář nabízí a co by mohlo upoutat tvoji pozornost, je to, že není úplně prošedivělý.“ 

Adele hodí polštářem s třásněmi a zasáhne sestru přímo do hrudi. 

„Troška vzrušení by tě nezabila,“ opáčí. 

„A kdo je podle tebe ona?“ Edith, tázavě zvedne obočí a ukáže na mladou ženu, která vyšla z budovy stejnými dveřmi, aby 

odnesla zavazadlo. „Jeho služka?“ 

Dotyčná žena Adele připadá jako pouliční holka, která sem přišla nabízet své zboží. Zastaví se, aby ulevila svým prstům. 

„No, třeba by to mohla být jeho služka.“ Adele našpulí rty a přivře oči. „Manželka to být nemůže. Možná jeho sestra?“ 

Žena pod nimi není zrovna nějaká velká krasavice. Šaty má nelichotivé a fádní, žádná zručná krejčovina, kterou sestry berou 

jako něco samozřejmého. Ale čím déle Adele tu chudinku pozoruje, tím spíš je nucena neochotně připustit, že má v sobě něco 

přitažlivého: růžovou pleť, velké oči, něžné výrazné rty a spoustu hustých vlasů rezavě červené barvy. 

„Tak pojď! Už se nemůžeme zdržovat,“ varuje ji Edith. „Papá bude zuřit. Mladé dámy se nikdy nesmí snížit pod svou úroveň,“ pronese 

hlubokým hlasem a napodobí tak otcovy opakované pokyny. „A toto nestydaté špehování je hluboce pod tvou úroveň.“ 

43 

UKÁZKA 

MRAZIVÉ DETEKTIVKY 

OD JOSEFA KLÍMY! 

UŽ MÁTE VŠECHNY? 

Sympatická vyšetřovatelka. Děsivé vraždy. Budete číst celou noc!

44 

ROZHOVOR 

Audiokniha 

je pro mě 

dílo okamžiku 

text: Michaela Merglová 

foto: OneHotBook, 

Tomáš Zumr 

Audioknihy ze série o komisaři Maigretovi vycházejí ve 

vydavatelství OneHotBook už bezmála šest let. Svůj hlas 

jim propůjčuje Jan Vlasák, jenž v roce 2019 získal ocenění 

pro nejlepšího interpreta za audioknihu Maigret na 

dovolené. Nyní namluvil novinku Maigret váhá. 

Maigreta nahráváte od roku 2016 

a spolu s režisérem Hynkem 

Pekárkem jste natočili už 12 dílů. Jak 

vaše spolupráce probíhá? 

Pan Pekárek je profesionál, čímž je 

řečeno všechno. Jako režisér je dokonalý. 

Nechá člověka v klidu pracovat, 

ale neodpustí zároveň žádné technické 

ani významové chyby, kdyby mi v textu 

třeba něco uniklo nebo jsem to úplně 

nepochopil. Díky tomu je pak jistota, že 

bude výsledný produkt čistý. 

Za maigretovskou sérií je nejen 

mnoho let, ale také spousta hodin 

práce. Dohromady ty audioknihy 

aktuálně obsahují bezmála 60 hodin 

čistého času poslechu… 

Panebože! Tolik? To mi spadla brada. 

Jak vypadá váš proces přípravy 

a natáčení? 

Běžný postup je přečíst si knihu, hned 

jak ji dostanu. Když je jednodušší, stačí 

to jednou. Vždycky se snažím zamilovat 

se do příběhu, s gustem ho vstřebat 

a nechat ho v sobě trochu uzrát. 

A nakonec se jde točit. Mám hodně rád 

improvizaci, kdy si člověk nic nepřipraví. 

Co se týče třeba intonací nebo technických 

aspektů, nechávám to na inspiraci 

okamžiku. Snažím se jen vcítit do atmosféry 

doby, kterou Simenon zachycuje. 

Když knihu čtete jako čtenář, postupně 

objevujete, co autor zamýšlel, a to je 

na celém zážitku to nejpoutavější. 

Mám tedy ve zvyku načítat audioknihy 

podobným způsobem. 

Komisař Maigret je nejznámější literární 

postavou belgického spisovatele 

Georgese Simenona a časopis People 

napsal, že společně s Holmesem 

a Poirotem patří do síně slávy fiktivních 

detektivů. Jak byste ho popsal? 

Je to člověk rozvážný, přemýšlivý, muž 

svých zvyků. Trochu konzervativní, ale 

zároveň otevřený, aby mohl nasávat 

všechny impulsy, které případy 

přinášejí. 

Holmes, Poirot i Maigret jsou geniální 

postavy a mají své kouzlo. Každý je jiný, 

ale zároveň jsou všichni úžasně zábavní. 

ale přitom je to krásná hra kočky s myší. 

Maigret si to skoro až vychutnává, ale ne 

nepříjemným způsobem, spíš s profesním 

nadšením odhaluje, jak se tomu 

člověku dostat na kobylku. Zároveň se mi 

líbí, že Maigret nikdy neztrácí lidský rozměr 

a vztah k lidem, kteří páchají někdy 

i hrůzné činy. Má zvláštní dar vcítění, 

vhledu, empatie – takovou příjemnou 

lidskou strunu. 

Tento případ končí pro Maigreta trochu 

neuspokojivým způsobem. Bylo to 

neuspokojivé i pro vás? 

Bylo to překvapivé. Nemohu sám hodnotit, 

zda je to uspokojivé, nebo neuspokojivé, 

spíše myslím, že takto to Simenon 

opravdu chtěl napsat. Ale rozhodně mě 

to překvapilo. 

Maigret se objevuje v pětaosmdesáti 

literárních dílech. Myslíte, že se ve 

vašem podání dočkáme všech z nich? 

Já bych si to snad i přál, je to krásná vize, 

ale vzhledem k tomu, že mám za sebou 

zatím 12 audioknih a bude mi brzy osmdesát, 

tak nevím, jestli to stihnu. 

Pojďme se podívat na novinku 

Maigret váhá. Co byste o ní prozradil, 

aniž by posluchači přišli o vyvrcholení 

příběhu? 

Jsou tam úžasné postavy! Ten, o koho 

v případu jde, je zvláštní charakter. 

Myslí si, že má všechno dokonale promyšlené, 

jeho čin vypadá neprůstřelně, 

OneHotBook, 329 Kč, již vyšlo

Mario Puzo: Kmotr 

Čte: Oldřich Kaiser 

23:18 / 599 Kč 

Nejslavnější mafiánská sága sleduje intriky 

klanu Corleonů z New Yorku. Don Vito zdejšímu 

podsvětí vládne coby nekorunovaný král. Co 

si elegantní padrino přeje, je bezodkladně 

splněno. Jenže pak se na scéně objeví drogy, 

a s těmi hlava rodiny nechce nic mít… 

45 

AUDIOKNIHY 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Daniela Fischerová: 

Vúdúlínek 

Čte: Ivan Trojan 

Vychází v říjnu 2022 

Olga Stehlíková: 

Mojenka 

Čte: Tereza Dočkalová 


Na jménu prý nesejde. Jenže zrovna Vúdúlínka 

svedlo z cesty. Popletený matrikář zkomolil nalezenci 

z pohádkového Krachlesa jméno – a to se teď s černookým 

klukem veze jako nomen omen. Zvládne se stát takovým 

mizerou, aby nakonec zastrašil i zlo v sobě? 

Když její maminka onemocní rakovinou, stává se pro 

vyděšenou malou Mojenku útočištěm Matka příroda. Les je 

pro ni zdrojem radosti i nečekaných objevů a taky dějištěm 

dobrodružství, nad nimiž dospělí kolem ní občas jen 

nevěřícně kroutí hlavou. 

Aleksander Kaczorowski: 

Pražský slabikář – Od Kafky k Havlovi a zpět 

Čtou: Igor Bareš, Jan Vondráček 


Lee Child: 

Jack Reacher – A přece nezemřeš 

Čte: Vasil Fridrich 


Uznávaný polský bohemista se při pohledu na literaturu 

o našem hlavním městě nestačí vynadívat – a vynadivit. 

Kafka, Hašek, Čapek, Škvorecký, Hrabal, Havel… Jeho čtivé 

postřehy o zákrutech moderního českého písemnictví 

nabízejí zázračné osvěžení paměti i nám. 

Předák neonacistické militantní organizace drží jako 

rukojmí neteř prezidenta USA. Jenže s ní náhodou unesl 

i Jacka Reachera, někdejšího důstojníka vojenské policie 

a jednoho z nejpřesnějších amerických střelců. A ten umí 

zabíjet i zapálenou cigaretou…

46 

Noční brána // Peter May 

RECENZE AUDIOKNIH 

Sedmým příběhem Noční brána spisovatel 

Peter May zakončuje svou sérii 

francouzských detektivek s původem 

skotským forenzním biologem Enzem 

Macleodem. Tento někdejší lamač 

ženských srdcí nedávno překročil šedesátku 

a jeho kdysi výrazný rys, pramen 

stříbrných vlasů, zmizel mezi ostatními 

šedinami. Ačkoliv je už vlastně jednou 

nohou v důchodu, není na takový klid 

příliš stavěný a po letech intenzivní 

práce se cítí trochu zbytečný a nepotřebný. 

Když jej proto osloví venkovské 

policejní oddělení, aby pomohl s vyšetřováním 

vraždy, neváhá příliš dlouho. 

Aniž by to tušil, pouští se tím možná do 

největšího pátrání své kariéry. 

Peter May se tímto novým příběhem 

vrací do Francie, aby se rozloučil se svým 

oblíbeným hrdinou Enzem Macleodem, 

do nějž tak trochu propsal i některé své 

vlastní rysy. V Noční bráně se z tohoto 

kdysi šarmantního svůdníka stává 

usedlý postarší pán, který je v někte- 

rých ohledech na hony vzdálený svému 

někdejšímu bouřlivému já. Naštěstí to 

ovšem neplatí pro jeho schopnosti pátrání 

a dedukce. 

Vydavatelství OneHotBook se i tentokrát 

věrně přidrželo osvědčeného přístupu 

a sedmý díl série tak znovu vznikl společnými 

silami herce Davida Matáska 

a režiséra Michala Bureše. Interpretačně 

se Matásek neměl příliš důvod odchylovat 

od dosavadního pojetí. Svým typickým 

projevem, kdy výrazněji dělí delší 

souvětí a dává jeho takto jednotlivým 

částem více vyniknout, vypráví nejen 

kapitoly ze současnosti, ale i historickou 

dějovou linku. V ní si snad ještě více 

vychutnává jednotlivé charaktery, pokřivené 

okolnostmi války. Jedna postava 

se v jeho podání zdá nesympatičtější 

než druhá, až posluchač neví, komu 

vlastně věřit. A to je nakonec správně, 

protože u Maye není nikdy nic tak, jak se 

na první pohled zdá. Stejně tak vhodné 

jsou hudební předěly, tematicky laděné 

OneHotBook, 429 Kč, již vyšlo 

dle toho, zda právě oddělují sekci ze 

Skotska, dnešní Francie či z doby druhé 

světové války. 

Tomáš Macháček, naposlech.cz 

Přečtěte si nezkrácenou recenzi na 

Čte: 

David Matásek 

Proč nepožádali Evanse? // Agatha Christie 

OneHotBook, 369 Kč, již vyšlo 

Detektivku Agathy Christie Proč nepožádali 

Evanse? mohou kromě čtenářů 

znát i diváci, a to hned z několika zpracování. 

Nejnověji se ve formě třídílné 

minisérie vrátila na televizní obrazovky 

v letošním roce pod režijní taktovkou 

Hugha Laurieho. Při této příležitosti se 

příběhu ujalo i vydavatelství OneHot- 

Book a natočilo jej jako audioknihu. 

V režii Michala Bureše se sedm a půl 

hodiny dlouhé nahrávky zhostil herec 

Daniel Bambas. Oba se už sešli při 

natáčení několika jiných titulů, mimo 

jiné drsné historické detektivky 1793: 

Vlk a dráb či thrilleru Karanténa z pera 

Petera Maye. Text Proč nepožádali 

Evanse? ale od Bambase vyžadoval 

zcela odlišné pojetí. Zdaleka totiž není 

temným příběhem či psychologicky 

propracovaným oříškem, jaký dostává 

k rozlousknutí Hercule Poirot. Naopak 

jde o odlehčenou, svižnou jízdu krajinou 

Walesu a zákoutími hampshirského 

hrabství, nepostrádající nejen akci 

a napětí, ale ani notnou dávku britského 

humoru. 

Zamotaný příběh využívá rekvizity 

typické pro meziválečnou autorčinu 

tvorbu jako falešné identity, převleky či 

značnou míru náhody a štěstí v jednání 

obou naivních, po dobrodružství 

toužících hrdinů. Díky jejich sympatickému 

špičkování ale na rozdíl od 

jiných podobných příběhů neztrácí 

tento román švih a má co říci i dnešním 

posluchačům. Ve zvukové adaptaci tím 

spíše, protože se jej ujal sebejistý interpret 

s lehkým stylem vyprávění, který 

celý příběh vypoví v rychlém tempu 

bez zbytečného loudání se. V dialozích si 

Bambas dosyta užil i ženských rolí, které 

ale paroduje jen do té míry, do které si o to 

říká samotný příběh. Právě Bambasova 

interpretace je jedním z důvodů, které 

posluchače přimějí vyposlechnout si příběh 

až do pro Agathu netypického finále. 

Společnost jim kromě toho dělá i hravá, 

trochu kabaretně znějící hudba, která 

je sice možná o kousek hlasitější, než by 

musela být, ale živelné atmosféře příběhu 

dodává ten správný rámec. 

Tomáš Macháček, naposlech.cz 

Přečtěte si nezkrácenou recenzi na 

Čte: 

Daniel Bambas

KNIHY Z ARGA, 

KTERÉ NESMÍTE MINOUT! 

Anglická kuchyně slečny Elizy 

ANNABEL ABBSOVÁ 

Čtyři vichry 

KRISTIN HANNAHOVÁ 

#mojeargo 

Román o ženě, jež navždy 

změnila pojetí knih 

o vaření... Příběh nezávislosti 

a houževnatosti, 

který zároveň oslavuje 

kulinářské umění. 

Román Čtyři vichry představuje 

jedinečný portrét 

Ameriky a amerického snu 

v podání nezkrotné ženy, 

jejíž odvaha a sebeobětování 

se staly vzorem pro 

celou jednu generaci. 

Ohnivé křídlo 

J. P. KOSKINEN 

Hluboký a krásný příběh 

chlapce, který chtěl létat. 

V historickém románu 

autor zkoumá společenské 

i etické problémy, kdy 

mocenské poměry panující 

v Rusku hrůzně nabývají 

na aktuálnosti. 

Kluk jménem Vánoce 

MATT HAIG 

Hrst hlíny 

BRAM PRESSER 

Vychází 20. 10. 2022 

Na pozadí osudů vlastních 

prarodičů, kteří se 

do Austrálie odstěhovali 

po válce z Prahy, přináší 

autor románu obecně 

platnou zprávu o tom, jak 

obtížné je budoucím generacím 

zprostředkovat 

traumatickou zkušenost, 

na niž se přeživší holokaustu 

snaží raději zapomenout. 

Meteorit z Mušlovky 

VERONIKA VALENTOVÁ 

Vychází 24. 10. 2022 

Příběh vypráví o kouzelném 

bělovlasém vousatém 

muži, který na Vánoce 

nosí dětem dárky. 

Koho by napadlo, že i on 

kdysi dávno býval malý 

chlapec? Jmenoval se 

Nikolas, narodil se o Vánocích 

a vyrůstal v chudé 

rodině kdesi ve Finsku. 

Mimořádně úspěšná kniha, 

která se dočkala i filmové adaptace. Nádherný 

pohádkový příběh pro čtenáře od 8 let. 

Vychází 20. 10. 2022 

Tušíte, kde se v Praze 

nachází lom Mušlovka? 

Právě tam totiž pátrají 

Tom, Matouš a Bětka 

po zkamenělinách. Místo 

toho ale naleznou zvláštní 

černý kámen ve tvaru vejce, 

který přiletěl ze vzdáleného 

kouta vesmíru. Od té 

chvíle se kamarádi nestačí 

divit. Dobrodružná kniha 

pro čtenáře od 12 let. 

#mojeargo

48 

ROZHOVOR 

Protože bagr, 

tisíckrát jinak 

Tak se tiskne digitálně 

text a foto: Jan David 

Jan Švejda 

Jedna jediná kniha tady 

leží. Je to fotokniha 

o Šumavě. Ne každá 

tiskárna totiž zásobuje lidi 

četbou. „Tiskneme kde co, 

zejména personalizovaně 

– od etiket přes manuály 

a fotoknihy po velké 

reklamy,“ říká Jan 

Švejda, jeden ze dvou 

spolumajitelů digitální 

tiskárny PrintPoint 

v Nupakách u Prahy. 

Dostaneme se i k jeho 

oblíbené knize Smrt je 

mým řemeslem, a co mu 

její příběh dává do života. 

Je to tu překvapivě tiché a čisté. 

Snažíme se relativně hodně investovat 

do nových strojů a obměňovat je. 

Máme pár známých z oboru, kteří byli 

kdysi na úrovni a vzhlíželi jsme k nim. 

Jenže po skončení leasingů šli jinou 

cestou a my jsme nechtěli, abychom 

po čase zjistili, že máme v hale trosky. 

Zjistili jsme, že když pořád něco kupujeme, 

tak nás splátky nutí vydělávat. Je 

to motivující, abychom makali, posouvali 

se. Díky tomu jsme slušně vybavení. 

Třeba v řezacím centru jedeme 

všechno přes čárové kódy. Stroj má 

kameru, sám si to načte a nařeže. 

Na co se díváme teď? 

Je to americký stroj na výrobu etiket. 

Pořizovali jsme ho během korony, 

kdy reklama padala dolů. Řešili 

jsme propad zakázek a dostali jsme 

se až k výrobě etiket, které naopak 

stále rostly. 

Etikety nejsou zdaleka jen pivní. 

Leží tu různé typy samolepek, třeba 

typická kolečka pro jeden velký 

kávový řetězec. 

Děláme etikety na cokoliv. Tento 

stroj díky digitálnímu tisku umožňuje 

výrobu personalizovaných etiket 

s čárovými kódy, ale zároveň umožňuje 

tisknout i flexem, to jsou ty zmíněné 

kávové etikety jedné barvy – a náklady 

na výrobu jsou pak mnohem nižší. Dělá 

i výseky, separaci, vyjede hotové etikety 

na kotouči. Jen tedy k němu máme 

ještě navíc převíječku. 

To je ta věc vedle. Vidím na ní pěkný 

nápis Shaolin Kungfu rewinder, to je 

tak výkonná? 

(smích) Po pravdě, čínských strojů jsme 

se ve firmě báli, tento je první. Jenže 

jsme ho pořizovali v době, kdy šel trh 

do háje, práce bylo málo. Přesto jsme si 

koupili ten americký stroj na etikety za 

330 tisíc dolarů. Pan prodejce nám ale 

zapomněl říct, že pokud zákazník bude 

chtít etikety třeba po tisících kouscích, 

tak na to potřebujeme další stroj. Nakonec 

jsme koupili tento čínský kus železa 

za 150 tisíc. 

V dolarech?! 

Ne! V korunách! (smích) Samozřejmě 

jsme nesáhli po první nabídnuté 

převíječce a tato se nám osvědčuje. 

A k tomu nápisu – máme kolegu 

srandistu, který nám to tady vybavuje 

podobnými vtipnostmi. Venku na 

popelnici zase udělal lebku. 

Viděl jsem ji při parkování. Vypadá to, 

že tu máte dobrou náladu. 

Nejsme firma přímo s rodinnou atmosférou, 

jak se občas jinde říkává, ale 

snažíme se tu mít dobře. A tady zrovna 

sedí náš veselý, multifunkční tiskař 

Tomáš. (ukazuje na jednoho muže) 

Zrovna o vás mluvíme.

„Slyšel jsem nějaké nadávky,“ zasměje 

se Tomáš. „Hážu do té popelnice barvy 

a kolegové si stěžovali, že pak mají 

špinavé mundúry. Tak jsem ji označil 

lebkou.“ 

Je to stejně nezvyk, být v tiskárně 

a nevidět knížku. 

Na knihy se nezaměřujeme, protože 

jsme digitální provoz, a nikoliv ofsetová 

tiskárna. Nesjíždíme tisíce stejných 

knih. Když ale někdo potřebuje 

na tiskovou konferenci vydat knihu 

předem, dát každému novináři jednu, 

a z ofsetového tisku má celý náklad 

vyjet až za měsíc, tak si u nás objedná 

padesát kusů předem. Kdyby od nás 

někdo chtěl pět tisíc knížek, je to pro 

něj hrozně drahé a vyplatí se to dát na 

ofset. Když ale budete chtít pět tisíc 

manuálů, každý z nich bude na jiný 

bagr, jsme pro vás ta správná volba. 

Tady třeba vidíte personalizovaný 

manuál pro holandskou firmu. Vyrábí 

se v mnoha variantách i jen po jednotlivých 

kusech, které pak rozesíláme na 

pobočky do celého světa. 

Co je ten největší stroj v hale? 

Je to tiskový plotr na rolové materiály, 

bannery, archové tisky, to znamená 

různé dibondy, forexy, kapa desky, 

lepenky… Hlavně už umí ledkový 

UV tisk. 

To znamená co? 

Vytvrzuje inkousty ledkovým světlem, 

takže z toho vyjíždí už suchý tisk, který 

můžeme hned zpracovávat. Dříve tyto 

stroje mívaly klasické lampy, které spotřebovávaly 

spoustu energie a vydávaly 

hodně tepla. 

Vidím jednu masivní roli. Co to je? 

Nazval bych to eko-textilo-banner, 

materiál se používá do obchodů na 

promo akce, toho tady jedeme opravdu 

hodně. Tohle je třeba zakázka na šest 

tisíc metrů. 

Délkových? 

Čtverečních. 

Stalo se, že jste si v tomto ohledu se 

zákazníkem neporozuměli? 

Dříve jsme s tím někdy bojovali. 

(smích) Třeba tato zakázka se pak ještě 

rozřezává a pruh má šířku 80 centimetrů, 

který se dodává zákazníkovi. 

Když jsme to ale kdysi dělali poprvé, 

došlo k podobnému nedorozumění. 

Objednali jsme materiál, a pak nám ho 

tady hromada zbyla. Naštěstí už jsme 

zkušenější a doplňující otázky dáváme 

také. (smích) 

A když popojdeme tady za ten závěs 

z průhledných plátů? 

Tady je vyřezávací fréza, na které se 

dělají třeba různá písmena a 3D nápisy 

z dibondových a forexových desek. 

Vidím tu vyřezané nápisy „…tady žijí 

knihy“. 

Děláme pro jednu knihkupeckou síť 

všechny nápisy, které mají ve výlohách 

prodejen nebo na regálech, jejich 

popisy, různé slogany a básničky. 

A tady máte hromadu klasických 

pivních tácků! Podle potisku můžeme 

čtenářů prozradit, že v Tuchoměřicích 

bude ve čtvrtek 6. října pivní festival. 

Vidíte, a zrovna pivní tácky začaly jako 

taková sranda věc. Spousta zakázek 

v minulosti vznikla z jakýchsi náhod. 

U pivních tácků to bylo tak, že jsme 

doma dělali párty a napadlo mě, že 

bychom si je mohli vyrobit. Spoustě 

lidí se to líbilo, začali jsme dělat sto 

kusové série… 

To se vyplatí? 

Právě že nevyplatí! (smích) Nedává 

smysl zdržovat se při velké kampani za 

milion, kdy vám do toho volá paní, že 

bude mít svatbu a potřebuje pivní tácky. 

Vyřešili jsme to tak, že jsme na tácky 

nasadili vyšší cenu, se kterou můžeme 

být oboustranně spokojení – klient i my. 

Podobně zajímavým produktem, který 

měl obrovský úspěch, byl náš kalendář, 

kde byla místo jmen nejčastější 

příjmení. Nebo v případě větších firem 

příjmení jejich pracovníků. 

Tady na tom stroji vidím první knihu! 

Fotoknihu o Šumavě. Povězte mi ještě, 

protože mluvíme pro magazín Knihkupec, 

jakou knihu máte rád? 

Kniha, která mě hodně zaujala a četl 

jsem ji víckrát, je Smrt je mým řemeslem. 

I když o takové knize je divné říct, 

že ji má člověk rád. 

Rozumím. Kdysi jsem ji četl mnohokrát, 

od Roberta Merleho. Je drsné 

rozumět vývoji hlavní postavy, která 

za druhé světové války nechává bez 

lítosti zplynovat miliony lidí. 

Hlavně si tento model kolikrát převádím 

i do dnešní doby. Když někdo 

postupně začne dělat něco špatného, 

třeba někteří politici, a zároveň vůbec 

nevnímají, že je to špatné. A nemusí to 

být tak brutální jako v knize. Začíná to 

na drobnostech, jako je třeba špatné 

parkování na invalidech, a pak nevidíte, 

že se postupně chováte – s prominutím 

– jako kretén. Občas se díky této knize 

snažím podívat na svůj život s odstupem, 

jestli něco nedělám blbě sám. A ta 

fotokniha o Šumavě, jak jste si všimnul… 

S výrobou fotoknih jsme začínali 

ještě v době, kdy o nich v Česku skoro 

nikdo neslyšel. 

Martin Kovář 

S Janem Švejdou jsou nejen spolumajitelé 

digitální tiskárny PrintPoint, ale 

také dlouholetí kamarádi a někdejší 

spolužáci. Jejich firma s 22 zaměstnanci 

se i přes covidová omezení vypracovala 

na 5500 zakázek ročně a obrat 60 

milionů. 

Co je to, co vás živí, a podle všeho 

i baví? 

Jsou to zejména velké firmy s řetězci 

vlastních prodejen, pro které děláme 

ideálně všechny tiskoviny od výzdoby 

poboček až po komunikaci se zákazníky 

třeba v rámci sezónních kampaní. Zároveň 

se zaměřujeme na výrobu designu 

pro prodejny. Spolupracujeme s koncovými 

zákazníky, jako je třeba Globus, 

ale také s velkými produkčními agenturami, 

kde jsme vázáni mlčenlivostí. 

Co všechno zahrnuje zmíněný design? 

Jsou to věci od výloh, přes návleky bezpečnostních 

bran, po design prodejních 

prostor a regálů. V rámci sezónních 

kampaní děláme vše od podlahových 

samolepek po závěsné předměty do 

prostoru. V tom máme největší objem 

zakázek. 

Alespoň jedna osobní otázka – máte 

doma vlastní tapety? 

Máme doma dvě tapety, protože mám 

dva syny. Každému jsem nechal udělat 

jako překvapení tapetu s tématikou 

sportu, kterému se věnují. Je to i trochu 

legrace, vpašoval jsem tam pro ně 

i dobré rady tatínka. (smích) 

49

50 

PROMOTION 

GATE otvírá bránu do světa 

komiksů 

a mangy 

Nová nakladatelská značka z universa Našeho nakladatelství přináší všem 

tuzemským příznivcům mangy a klasických komiksů ty nejlepší kousky 

z Japonska, USA, Evropy, a dokonce i od českých tvůrců. 

Pojďme se společně podívat na několik pomyslných želízek v ohni, které 

pod značkou GATE dosud vyšly. Společně zavítáme na daleký asijský kontinent 

a představíme si ty nejlepší mangy, které zkrátka budete chtít číst. 

Vydejme se do dosud neprobádaných končin, naše výprava za dobrodružstvím 

startuje právě teď. 

Sbohem, má růžová zahrado, či Zdál se mi 

zase ten stejný sen ukazují sílu ženství! 

Sbohem, má růžová zahrado vás vezme 

do viktoriánské Anglie. Právě tam přijíždí 

mladá Japonka, která si zde touží splnit 

svůj sen a vydat knihu. Nicméně stejně jako 

mnohé jiné ženy před ní se i ona potýká 

s předsudky, které vůči osobám něžného 

pohlaví panují. Naštěstí jí v těžké situaci 

zkříží cestu bohatá, leč velice srdečná paní 

Alice. Mezi dívkami se postupně vyvíjí něco 

více nežli jen přátelství, a tak se s nově 

vzniklým citem budou muset obě popasovat 

navzdory společenským konvencím. 

Třídílná manga Zdál se mi zase ten stejný 

sen přináší příběh o dospívání, životních 

změnách, odvaze a pokoře. Příběh, který 

je plný moudrosti a postav, které čtenáři 

přirostou k srdci a na které bude dlouho 

vzpomínat. Při čtení této mangy se možná 

přistihnete, jak se vy sami zamýšlíte nad 

tím, co vlastně pojem skutečné štěstí znamená. 

A také možná zjistíte, že opravdový 

přítel vůbec nemusí být ve vašem věku 

a dost možná nemusí být ani člověkem… 

Tato adaptace populárního stejnojmenného 

románu vás dojme a pohladí po duši. 

GATE, 199 Kč, již vyšlo 


Vzhůru do fantastických 

světů a ještě dál! 


Dívka ze země 

Venku je opravdovým 

esem 

v rukávu. Svou 

detailní, temnou 

kresbou, ale především 

příběhem 

se silnou morální 

hodnotou, upoutá 

pozornost nejen 

fajnšmekrů, 

ale i těch, kteří 

s mangou teprve 

začínají. Můžete 

se těšit na silné vyprávění o dvou bytostech, 

jež se neměly nikdy potkat… V této manze 

se seznámíte s malou dívkou jménem Šiva 

a prokletou bytostí, jejím ochráncem, jehož 

přezdívá „pan učitel“. Jednoho k druhému 

váže silné pouto. Má to ale háček. Nesmí se 

navzájem dotknout. Kdysi dávno totiž byly 

dvě země, oddělené vysokou zdí. V zemi 

Uvnitř žili lidé a v zemi Venku prokleté 

bytosti. Každého, kdo vstoupil do země 

Venku, čekal trest. Přesto se jednoho dne 

Šiva ocitne v zemi Venku. 

GATE, 799 Kč, 

vychází 26. října 

Na závěr této 

krátké výpravné 

exkurze japonskou 

literární 

kulturou jsem si 

pro vás připravila 

pomyslný dezert, 

který představuje 

Ghibliotéka. Tohle 

vymazlené dílko 

mají na starosti 

fanoušci japonského 

animovaného 

filmu, a tak 

v něm najdete 

typické kresby i hlášky právě z Japonska. 

Dozvíte se o 24 hlavních filmech i o tvůrcích 

ze Studia Ghibli to nejzajímavější, a přitom 

se budete kochat těmi půvabnými i dramatickými 

obrázky v nezaměnitelném stylu. 

Pokud je vám tento svět blízký, vězte, že 

Ghibliotéka by ve vaší knihovně rozhodně 

chybět neměla. Především milovníci J-popu 

či japonské animované tvorby budou blahem 

bez sebe.

WORLDRUNNER 

Říkají si runneři 

a hrají tu 

nejnapínavější hru. 

V honbě za poklady 

jsou ochotní 

obětovat vše. 

Pro slávu, 

hrdinství a… 

úžasnou hlavní cenu. 

ZAŽIJ OPRAVDOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ 

v Africe i za polárním kruhem

52 

PROMOTION 

Romantický podzim 

přichází 

text: Adriana Šťastná 

Letní měsíce utekly doslova jako turisti z nejrušnějších přímořských letovisek a začíná 

podzim. Pro někoho tmavé a depresivní období. Všude se najednou začínají objevovat 

podivně spěchající lidé s deštníky v ruce a často s nabručeným výrazem. Je chladno 

a o letním oblečení si můžeme nechat jen zdát. Je ale naprosto zbytečné se trápit, protože 

opravdu není všem dnům konec. Naopak začínají krásné měsíce plné barev, které v sobě 

ukrývají něco magického a inspirujícího. 

Moje vina 

Red, 399 Kč, vychází 5. října 

Společnost vám může dělat třeba 

debut od argentinské, a navíc moc 

krásné, spisovatelky Mercedes Ron. 

Moje vina je romantickým příběhem 

vyprávějící osud dvou mladých lidí. 

Noah a Nicholas k sobě postupně 

hledají cestu, což je obzvlášť pro Noah 

trochu oříšek. Nicholas je totiž přesně 

tím mužem, který splňuje to, co sama 

roky hledá, ale má to háček. Jeho 

uhrančivý pohled a hluboké modré oči 

málokoho nechají chladným, čehož 

si je jistě vědom. Po mnoha zjištěních 

se však Noah dozvídá, že není úplně 

tím, za koho ho považovala, a navíc je 

to její nevlastní bratr. Nicholas naopak 

moc dobře ví, že má mnoho tajemství 

a poslední co by si přál je to, aby se 

o jeho dvojím životě dozvěděl majetný 

otec. Je tedy jasné, že problém je na 

světě a Noah si teď především vyčítá, 

proč se znovu musela zamilovat do 

potížisty, ostatně jako vždycky. 

Vše se rázem zpomalí, pomalu se zase více zabydlujeme doma a koneckonců zbývá 

i mnoho času na činnosti, které se nám v létě příliš nechtěly vykonávat. Ať už máte za 

lubem třeba přestavit nábytek v celém domě, pomalu oprášit své oblíbené trenčkoty, 

vytáhnout kašmírový šál, který jste loni dostali k Vánocům, nebo se jen začíst do něčeho 

nového a v poklidu odpočívat – teď je ten pravý čas. 

Sladká 

nevědomost 

Red, 399 Kč, vychází 19. října 

Poněkud naivnější je na první pohled 

Elen, které roky nikdo neřekl jinak než 

Sladká Abelli. Je neustále milá, usměvavá 

a udělá vše, co jí ostatní řeknou. 

S nikým si to nechce příliš rozházet 

a díky této povaze je především nejoblíbenější 

dcerou svého otce. Je sladká 

jak med, a navíc je v hloubi duše velkou 

romantičkou, což se zrovna příliš neslučuje 

s tím, odkud pochází. Jako dcera 

mafiána viděla ledacos, ale na lásku 

nezanevřela. Její život se však obrátí 

vzhůru nohama ve chvíli, kdy pozná 

svého budoucího švagra. Její sestra se 

má brzy provdat za mafiánského bosse 

a gaunera, který je velkým soustem 

i pro samotnou mafii. Elen to vnímá 

obdobně, ale něco ji k němu neustále 

přitahuje, a to tak moc, až je pro ni těžké 

se ovládat. Chová se jako kdyby ztratila 

rozum a její čistá povaha je najednou 

někde v dáli. Tato Sladká Abelli však také 

není zrovna takový svatoušek, za jakého 

ji všichni roky považují. I ona má své 

temné stránky, které by raději vymazala 

z paměti. Činy ale už zpátky nelze vzít 

a pošpiněná pověst jí bohužel zůstává 

nadobro, o čemž vás přesvědčí Danielle 

Lori se svojí Sladkou nevědomostí. 

Pokud tedy máte chuť relaxovat s knihou 

v ruce v poklidu svého domova, 

nebo naopak dáváte přednost zapadlé 

kavárně, kde se zrovna ukrýváte před 

kapkami deště, budou tyto příběhy tím 

nejlepším společníkem. 

Je na vás, jestli se ponoříte do příběhu 

o zakázané lásce, která se nese v duchu 

mafie, tvrdých slov a nemilosrdných 

scén, nebo jste naopak zvídaví a čekáte, 

jak to dopadne mezi Nicholasem 

a Noah. Láska se totiž neptá a často přichází 

v nejmíň vhodnou chvíli, o čemž 

vás obě knížky jistě přesvědčí. 

Koneckonců čtení řádků nad lahodně 

vonícím horkým nápojem je stejně tím 

nejlepším koníčkem, který k podzimu 

neodmyslitelně patří. Pokud by té vůně 

bylo i tak málo, věříme, že vonné svíčky 

a všudypřítomné dýně tu pravou atmosféru 

jen podtrhnou.

Vrah andělů 

// Andrew Mayne 

Na hřbitově se najde mrtvola dívky. Plazí se 

z hrobu, jako by se snažila vyhrabat. Vyšetřovatelé 

se obrátí na Jessicu Blackwoodovou, která 

pochází z rodiny iluzionistů. Od rodinné tradice 

se sice snaží odstřihnout, ale policistům nedokáže 

říct ne. Její schopnost prohlédnout jakýkoliv 

trik je jediná šance, jak chytit vraha, který možná 

není člověk… 

Kalibr, 399 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Ať už sáhnete po detektivce nebo historickém 

románu, pohodlné křeslo, čaj nebo káva a napínavé 

příběhy to jistí! 

Slepá ulička 

// Joy Fieldingová 

V téhle ulici by chtěl žít každý – někdo tady ale 

zemře... Jenže kdo? Za pečlivě upravenými ploty 

a fasádami krásných domů číhá to nejtemnější 

z lidských povah. Všichni zdejší obyvatelé skrývají 

tajemství. Každý má své nezacelené jizvy. A všichni 

mají přístup ke zbrani… Z očekávané novinky 

Joy Fieldingové vám bude běhat mráz po zádech! 

Kalibr, 399 Kč, vychází 7. října 

Ateliér Rosen 

// Anne Jacobsová alias Marie 

Lamballe 

Kassel, 1830. Dvacetiletá Elisa Rosenová provozuje 

se svou matkou a babičkou malý modistický ateliér 

v Tržní uličce. Jednoho dne se seznámí s mladou 

Sybillou von Schönhoff, s níž se brzy velmi spřátelí. 

Když se do Elisy bezhlavě zamiluje Sybillin snoubenec, 

vede to k těžkému konfliktu, který má pro 

budoucnost Ateliéru Rosen netušené následky. 

Ikar, 499 Kč, již vyšlo

54 

ROZHOVOR 

Láska 

buď je, 

nebo není 


foto: archiv Dary Rolins 

Dara Rolins není jen úspěšná a oblíbená zpěvačka, která 

udává trendy, ale i milující žena, matka a partnerka. 

Své zážitky, zkušenosti a pohled na život už po sedmé 

v řadě popisuje ve speciálním diáři na příští rok. Upřímně 

a otevřeně. 

Podzim u lidí vzbuzuje protichůdné 

emoce – někdo ho má rád, na jiného 

působí depresivně. Do jaké skupiny 

patříte vy? 

Já podzim zbožňuju a vyhovuje mi 

i ta jeho melancholie a smutek. Je to 

vlastně druhá a přirozená strana smíchu, 

barev a radosti. A já jako umělecká 

duše tyhle spodní proudy v životě 

potřebuju, protože mě inspirují k tomu, 

abych něco vytvořila, napsala. Nad 

něčím se hlouběji zamyslela… A když to 

pak vezmu z té povrchnější stránky věci, 

tak mě podzim moc baví, co se módy 

týká. Paradoxně mi přijde barevnější 

a hravější – oblečení můžu vrstvit, střídat 

materiály i délky. Nosit různé čepice, 

svetry, bundy a kabáty. Líbí se mi, že 

nad podzimní módou člověk musí 

přemýšlet. 

K podzimu patří i útlum energie, což 

vy ale celou svou bytostí vyvracíte. 

Kde se to ve vás bere? 

Jak se říká, všechno začíná v hlavě. 

Žijeme v zemi, kde je 80 % času zataženo 

a to nemluvím o nevlídných 

šedivých ránech, kdy se člověku nechce 

vystrčit ani nos. A tak jsem se naučila, 

že si tu dobrou náladu musím vyrobit 

sama. Nechci říct, že nuceně, ale není to 

tak přirozené, jako když se probouzím 

v Los Angeles nebo třeba na Bali – tam 

jsou rána plná slunce a tudíž pozitivní. 

Ale abych řekla pravdu, já si s počasím 

hlavu nelámu. Když potřebuju, tak si za 

světlem a teplem zaletím. Léto si umím 

udělat i v lednu, na okolnostech nezáleží. 

A jak vnímáte blížící se padesátku, 

kterou oslavíte koncem roku? 

Nechci, aby to vypadalo hloupě, ale já 

svůj věk neprožívám. Žijeme v době, 

kdy ženy takzvaně matou tělem – 

spousta z nich ani náhodou nevypadá 

na 50, natož na 55 a výš. Já mám navíc 

tu výhodu, že působím v šoubyznysu, 

který mě k tomu vyloženě vede. Je to 

moje povinnost, abych vypadala dobře 

a byla fit. Abych neustrnula, nezlenivěla 

a držela pohromadě. Živí mě to a reprezentuje. 

Je to taková moje značka a já si 

ji přirozeně udržuju. A nechápu dámy, 

které datum narození vnímají jako nějakého 

strašáka. Co špatného by mi měla 

padesátka asi tak přinést? Rupnou mi 

záda? Proberu se se šedivou hlavou? Na 

lavičce v parku krmící holuby a zírající do 

prázdna? Nesmysl! 

Ono je to hodně dané také tím, kým se 

člověk obklopuje… 

To je pravda. Bez přehánění se dá říct, 

že lidi ze šoubyznysu vypadají svěžejší 

DARA ROLINS (* 1972) 

Rodačka z Bratislavy začala svou 

pěveckou kariéru jako malá 

holčička. Když jí bylo deset, 

vydala své první album, o dva 

roky později nazpívala s Karlem 

Gottem legendární duet Zvonky 

štěstí. Dnes je nejenom respektovanou 

umělkyní, ale i vlivnou 

podnikatelkou. Na kontě má 

mimo jiné sedm diářů – ten 

poslední Diář 2023: Rok podle 

Dary vyšel v srpnu v nakladatelství 

Euromedia Group. Se zpěvákem 

a muzikantem Matějem 

Homolou má dceru Lauru. Od 

roku 2021 je jejím partnerem 

bývalý fotbalista Pavel Nedvěd. 

než ostatní. Teď tedy myslím ty, kteří 

kreativně pracují, cítí potřebu posouvat 

se pořád dál a mají ve svém týmu mladé 

a talentované lidi, jejichž názoru a vidění 

světa si váží. Prostě inspirovat a být 

inspirován. Tohle všechno má na člověka 

velký vliv a udržuje ho i vizuálně. 

Vy sama inspirujete své fanoušky 

nejenom na koncertních pódiích, 

ale i na pultech knihkupectví, kde 

je momentálně k dostání kniha Diář 

2023: Rok podle Dary. Jak vznikala? 

Podobně jakou minulých šest diářů 

– dala jsem si záležet na tom, aby kromě 

ročního kalendária, fotek a receptů 

(tentokrát hříšně sladkých od Lucie 

Švorcové) obsahovala i zajímavé motivační 

texty. Tentokrát jsem je ale psala 

s tím, že jde o můj poslední diář v řadě 

a navíc s magickým číslem, které podle 

numerologie přináší úspěch, energii 

a je symbolické i pro mě samotnou. 

Přiznám se, že jsem nad tím seděla 

déle než obvykle a snažila se, abych se

neopakovala. Ve finále jsem se tomu 

stejně nevyhnula, protože život se točí 

kolem stejných témat – je o lásce, zradě, 

radosti, jídle, chlapech… Jen se mění 

úhel pohledu a způsob, jakým ty věci 

vnímáme. A já pevně věřím tomu, že 

to je na těch mých úvahách či chcete-li 

fejetonech vidět. Že v každém z nich 

je nějaký nový objev, který jsem učinila 

během toho daného roku. 

Přiznám se, že jsem byla překvapená 

tím, jakou mají vaše úvahy hloubku. 

Jsou upřímné a autentické, žádné 

tradiční ženské rady ve stylu mějte se 

ráda. 

O to mi přesně šlo – o přirozenost 

a autenticitu. To na mně, myslím, lidi 

mají rádi. A kvůli tomu si moje diáře celá 

ta léta kupují. Nic z toho, co v nich píšu, 

totiž není klišé. Žádné fráze ani laciné 

rady. Žádné lakování na růžovo. Všechno 

to jsou věci a situace, které jsem zažila 

na vlastní kůži. A i když to třeba v tu 

danou chvíli nebylo příjemné nebo to 

rovnou bolelo, nakonec jsem z nich 

vyšla vyzrálejší a moudřejší. 

a noblesní lady, se svým tátou pankáč, 

který jede na dovolenou na motorce, 

bydlí pod stanem a nemyje se. Obě ty 

polohy jí vyhovují a cítí se v nich dobře. 

Jste žena, která stojí pevně na svých 

nohách. Co potřebujete od muže? 

Primárně nehledám chlapa jako 

někoho, kdo mi umožní hnízdění. Já 

jsem zahnízděná: mám dům, auta, dost 

peněz na to, abych si mohla život užívat 

po svém. Ale přiznávám, že mi vždycky 

chyběl parťák. Kámoš, se kterým bych 

mohla všechny tyhle věci sdílet, a byli 

bychom na stejné vlně. A zároveň bych 

cítila, že mi dává pozornost a lásku, 

přitom neztrácí sám sebe… Tak tohle 

všechno jsem teď našla v Pavlovi. Je 

100% zaměřený na svou práci, ale 

zároveň vím, že naše láska pro něj má 

obrovskou cenu. A dává jí strašně moc 

energie a pozornosti. Když je se mnou, 

tak je tam opravdu pro mě a pro mou 

dceru, případně ještě pro naše přátele. 

Neexistuje, aby v ten moment dal přednost 

něčemu či někomu jinému. 

Všichni hledáme recept na spokojený 

vztah, přitom je to asi docela 

jednoduché…. 

Láska buď je, nebo není. Musím říct, že 

v tomhle partnerském vztahu mě nic 

neudivuje ani nepřekvapuje, vše běží 

naprosto přirozeně. To, jak to vzniklo, 

jak to narostlo a v jaké jsme teď fázi, je 

správně. Nebojím se, že to skončí nebo, 

že mě můj přítel miluje třeba míň, než 

já jeho. Tak, jak je to teď, je to dokonalé. 

Navíc mě těší, že má Pavel určitý rozměr 

světovosti – tím nemyslím značkové auto 

nebo hodinky, ale to, jak se chová a jaký 

má pohled na život. Naprosto chápe moji 

potřebu být v pohybu, poznávat a cestovat. 

Ani on není upnutý na jednu adresu. 

Plánujeme, že jednou nohou budeme 

v Itálii, jednou v Čechách a pak kdekoliv, 

kde nám bude dobře. 

A jak vypadají vaše hudební plány? 

Nechte se překvapit… Ale jednu věc prozradím 

– příští rok chci po dlouhé době 

natočit nové album. Jsem plná motivace, 

inspirace a moc se na to těším. 

55 

V diáři nechybí ani fotka vás, vaší 

dcery Laury a vašeho nového partnera 

Pavla Nedvěda. Musela jste se rozmýšlet, 

jestli ji tam dáte? 

A proč? Laura a Pavel jsou pro mě 

dva nejdůležitější lidi na světě. Patří 

do mého života a já nemám potřebu 

je schovávat. I když si svoje soukromí 

jinak hlídám, v diáři jsem nás tři chtěla 

mít pohromadě. Ne na efekt nebo 

kvůli prodejnosti, na takové věci jsem 

odjakživa alergická, ale kvůli sobě samé. 

Jsem nejenom zpěvačka, ale také žena, 

matka a partnerka. Milující a milovaná. 

Stojící pevnýma nohama na zemi. 

A tou fotkou ostatním ukazuju, že jsem 

momentálně šťastná a spokojená. Mám 

v životě lásku a ze srdce ji přeju i všem 

ostatním. 

Už čtrnáct let prožíváte lásku mateřskou. 

V jakém duchu svou dceru 

vychováváte? 

Laura má to velké štěstí, že čerpá ze 

dvou zajímavých a silných osobností. 

Já i Matěj (pozn. red. Lauřin otec, 

muzikant Matěj Homola) na ni máme 

pozitivní vliv a jsme dobře nakombinovaní. 

Vždycky si dělám legraci, že moje 

dcera má dva životy jako Peter Parker 

alias Spiderman – umí být někým a za 

chvíli někým jiným. Se mnou je křehká 

Esence, 359 Kč, 

již vyšlo 

Esence, 299 Kč, 

již vyšlo

56 

PTÁME SE 


foto: archiv 

Lukáše Pavláska 

otázek 

pro Lukáše Pavláska 

Komika, herce, textaře a spisovatele, jemuž nedávno vyšla další knížka pro 

děti s názvem Bláznivá škola, můžete během října vidět naživo – po republice 

cestuje s celovečerním stand-up speciálem Planeta slepic a pravidelně vystupuje 

v Anti.kvariátu pražského Dejvického divadla s literární talk show Večer jedna báseň. 

Jaký je on sám čtenář? 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Mám vždy rozečteno několik knih 

najednou. Jednu knižní hromadu mám 

v ložnici, další v obýváku a další v pracovně. 

Pak ty knižní hromady různě 

kombinuji a knihy z nich postupně 

dočítám, ale zároveň do hromad přibývají 

knihy nové, takže vzniká takové 

knižní perpertuum mobile. Teď čtu 

třeba Václava Havla – Někam jsem to 

ukryl, básně Luďka Markse, vzpomínky 

Ivana Klímy, encyklopedii ptactva, texty 

Jaromíra 99, knihu o hodinkách Oris, 

Biologii v pěti lekcích od Paula Nurse, 

Chaloupku strýčka Toma a Uspořádání 

světa od Henryho Kissingera. 

A ještě leccos dalšího se v těch hromadách 

najde… 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Rozhodně papírová kniha. I když čtečku 

mám samozřejmě také. Používám ji na 

cesty, ale vždy si kromě ní beru další 

minimálně čtyři papírové knihy. Pro 

jistotu. A pak čtečku vůbec neotevřu. 

3. S jakou literární postavou byste šel 

na víno? 

S Henrym Chinaskim, ale ten by mě 

uchlastal. Tak bych šel spíš s dětmi 

z Bullerbynu na limonádu. 

4. U které knihy jste se smál nahlas? 

Těch je spousta, ale třeba Jak jsem 

vyhrál válku, Báječná léta pod psa, 

Študáci a kantoři, Deníky Adriana 

Molea, Mládí v hajzlu: deníky Nicka 

Twispa a Mikulášovy patálie. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

Teď si na žádný nevzpomenu, ale pamatuji 

si začátek románu Ženy od Charlese 

Bukowského: „Bylo mi padesát a už čtyři 

roky jsem neměl žádnou ženskou.“ 

6. Jakou knihu byste si vzal na pustý 

ostrov? 

Poklad na ostrově. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

V knihkupectví. V oděvech a v potravinách 

je nemají. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Nechám si je doma v knihovně. 

Případně na chalupě. Chci všechny! 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

To ať si každý odpoví sám. Jsou lidé, 

pro které to dobré není, ale těm já 

nerozumím. 

10. Jakého spisovatele byste si vybral, 

aby napsal váš životní příběh? 

Hospody by popsal Charles Bukowski, 

ježdění na představení a chození na 

výlety Jack Kerouac, sexuální scény 

Woody Alleen, co se mi odehrává 

v hlavě Jáchym Topol a celé by to okořenili 

Michel Houellebecq, Karel May 

a Jaroslav Hašek.

Dominika Boček & Martina W. Opava 

Výchova vedená srdcem 

Kniha určená 

vědomým rodičům, 

kteří touží děti vést 

k samostatnosti, autentičnosti 

a vzájemné úctě. Magnetické rodičovství 

učí, jak být dítěti kvalitním rodičem skrze 

empatické vedení, láskyplnou komunikaci 

a především vlastní vnitřní práci. 

Propojení odborných i vlastních zkušeností 

psychoterapeutky a energy koučky, 

dvou maminek s vědomým, empatickým 

a láskyplným přístupem k dětem. 

www.tmdnewgeneration.cz 

eshop.sulc-svarc.cz 

Nejvýznamnější 

kniha na trhu 

o moderním přístupu 

k rodičovství

58 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE 

JEDNU Z 3 KNIH 

OHEŇ A KREV 

Správné znění tajenky 

zašlete e-mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, 

na kterou zašleme 

případnou výhru. 

Na Instagramu @magazinknihkupec zveřejníme 

31. října jména tří výherců, které budeme následně 

sami kontaktovat.

Autorka historických 

románů je zpět! 

Píše se rok 787 po Kristu. 

Z rozlehlých síní dávné Mercie vládne tvrdou rukou 

chladný, ctižádostivý a bezohledně výbojný král Offa. Jeho 

třem dcerám je souzeno uzavřít sňatky výhodné pro jejich zemi, 

ale vášnivé srdce nejmladší z nich, Eadburh, patří velšskému 

princi – muži, kterého si nikdy nemůže vzít a jehož jí rychle 

a krutě vezmou. Příběh o ztracené lásce, zradě a tajemstvích, 

která leží pohřbena pod nánosy času a více než tisíc let čekají, 

až je někdo odhalí. Příběh minulý i soudobý se odehrávají 

paralelně: některé z postav ze současnosti jako by 

měly svůj protějšek v dávné minulosti, 

kam nahlížejí ze začátku 21. století.

IMPOZANTNÍ HISTORICKÉ DÍLO 

Téměř 

dvanáctisetstránková 

dvoudílná práce 

předního britského 

historika Franka 

McDonougha vypráví 

příběh nacistického 

Německa 

prostřednictvím 

postavy jeho 

stvořitele i hrobníka 

Adolfa Hitlera. 

Autorovo strhující 

líčení nabízí děsivé 

paralely s děním 

posledních let 

v Evropě. Oba díly 

obsahují podrobný 

poznámkový aparát, 

rejstřík a více než 

dvě stě černobílých, 

ale i unikátních 

barevných 

fotografií. 

FRANK MCDONOUGH 

HITLEROVY ROKY 

TRIUMF A PÁD 1933-1945

KNIHKUPEC 14

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?