KNIHKUPEC 11

knihkupec 

ČERVEN2022 

MILOŠ URBAN: 

PŘEDOBRAZEM 

MÉHO HRDINY BYL 

DAVID BOWIE 

ANETA KOLLEROVÁ 

MAŠKOVÁ: 

PRODÁVAT 

V KNIHKUPECTVÍ 

VLASTNÍ KNIHU JE 

NEPOPSATELNÉ 

MARTIN SVITÁK: 

TÁTA BY VYDÁVAL 

KNIHY I NA 

PUSTÉM OSTROVĚ 

KNIŽNÍ 

NOVINKY 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

9 772787 925005 > 

Julie 

Caplinová: 

Po dopsání knihy svým hrdinkám 

ráda zamávám 

RECENZE 

foto: Stephanie Kristl

Editorial 

Vážení čtenáři, 

za vysvědčení knihu, říkávalo se v době, kdy jsem nosil vysvědčení 

a říká se i dnes. Pro základy vzdělání se kdysi používalo slovo trivium 

(triviální), jednalo se o tři základní znalosti, tedy čtení, psaní a počítání. 

Možná i proto se za vysvědčení doporučovala kniha, jelikož to byla 

pro dítě první možnost, kde své znalosti může aplikovat. Číst, počítat 

stránky (přečtené i ty zbývající), a k čemu psaní? K tomu přeci teprve 

dojde. Až dost knih přečte a spočítá jejich stránky, tak ho dříve nebo 

později napadne, že by knihu napsalo (to dítě). Takže to celé dává 

smysl. Jak trivium, tak i tvrzení, že za vysvědčení je nejlepší dát knihu. 

3 

EDITORIAL 

Proto bych rád připomněl, že se blíží vysvědčení a o tom, že je z čeho 

vybírat, se už na následujících stránkách přesvědčíte sami. Přinášíme 

informace o nejčerstvějších novinkách nejen pro děti, ale také pro 

učitele, rodiče, prarodiče, zkrátka pro všechny. 

Čeká vás i řada rozhovorů se zajímavými lidmi, kteří mají s knihami 

mnoho společného. Buďto už jsou tak velcí, že knihy sami píšou, nebo 

už jsou tak velcí, že knihy vydávají. Připravili jsme pro vás také knižní 

recenze a další zajímavý knižní obsah. 

A když už jsme u toho, knihy jsou vhodné i na dovolenou a ta je už 

skoro za dveřmi. 

Tak hezké čtení. 

Zdeněk Novák, 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 

280, 250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, 

červenec+srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR 

Časopis byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. ISSN 

9-772787-925005. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

ROZHOVOR 

text: Martina Vlčková 

foto: Stephanie Kristl a archiv autorky 

Bez lásky 

to nejde 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo 

Sympatická hlavní hrdinka i prostředí, skvělé jídlo a pití plus spousta 

romantiky, jež končí happy endem! To jsou poznávací znamení 

osmi knížek britské spisovatelky Julie Caplinové, která před pár dny 

poprvé navštívila Prahu. 

Jste velmi zkušená cestovatelka. 

Jaké to je, probudit se v novém, 

zatím nepoznaném městě? 

Fantastické! V člověku se mísí euforie 

se zvědavostí – těší se, co zajímavého 

uvidí, koho inspirativního potká, co 

si dá dobrého k jídlu a pití. Já každý 

svůj výlet začínám procházkou a to 

většinou hned po příletu. Dorazím do 

hotelu, vybalím kufr a jdu se nadýchat 

čerstvého vzduchu. Z domova 

mám připravený seznam věcí, které 

chci vidět, ale zároveň sázím na 

spontánnost, náhodu a moment překvapení. 

Moc ráda objevuju, pátrám 

a hledám. Zajímají mě zapadlé uličky, 

zajímavé domy, dobré restaurace, do 

nichž chodí jen místní. Prostě trasy 

a místa mimo turistické průvodce. 

Do Prahy jste přijela nejenom za 

památkami, ale i za svými čtenáři, 

kterých tu máte spoustu. 

Jak si všechen ten zájem a pozornost 

užíváte? 

Občas je to docela hektické, ale v každém 

případě příjemné. Víte, spisovatelství 

je osamělá činnost, při které 

sedíte hodiny a hodiny u počítače 

pouze se svými myšlenkami. Když 

pak máte možnost si hezky popovídat 

a dozvědět se něco nového, jste doslova 

v sedmém nebi. Ale to neznamená, že 

bych tu svoji spisovatelskou samotu 

neměla ráda, jen bych v ní nemohla žít 

pořád. Potřebuju z toho klidu čas od času 

vypadnout. A když tím navíc udělám 

radost ještě někomu jinému, je to ideální 

kombinace. Miluju setkávání s lidmi! 

Původně jste se věnovala propagaci 

jídla a pití. Co všechno to obnášelo? 

Už zmíněnou komunikaci a cestování 

– brala jsem špičkové novináře na 

poznávací cesty do různých zemí, což 

zní jako práce snů. Ano, svým způsobem 

určitě byla, ale patřil k ní i obrovský stres. 

Vždycky existovala možnost, že se něco 

pokazí a já jsem byla ta, která z toho 

musela vybruslit. Zažívala jsem opravdu 

horké chvilky, třeba se mi ztratil jeden 

novinář na letišti v Heathrow… Na druhou 

stranu jsem poznala spoustu fajn lidí 

a viděla úchvatná místa. A ta gastronomie! 

Vzpomínám si třeba na jeden nádherný 

palác v italském Miláně, kde nám 

servírovali oběd složený z patnácti chodů. 

A k němu jsme pili dvanáctileté Barolo, 

což je jedno z nejlepších červených vín 

na světě… Bylo to opravdové potěšení 

pro všechny smysly. Dodnes mám ten 

obrázek v hlavě. 

A jak se z gurmánky a cestovatelky 

stala spisovatelka? 

Podvědomě jsem vždycky věděla, že 

budu psát. Můj tatínek, který pracoval 

jako producent v televizi, mě naučil 

číst už ve třech letech. Od té doby 

jsem hltala, co se mi dostalo do ruky 

– pohádky, beletrii, životopisy slavných 

i romantické příběhy. A pak jsem 

jednoho dne sebrala odvahu a vzala 

pero do ruky… Zní to jednoduše, ale 

věřte mi, že to byl velmi dlouhý a neskutečně 

komplikovaný proces plný vzletů 

a pádů. Celkem jsem napsala pět knih, 

než mi vyšla ta první! Zamítacími dopisy 

od agentů a vydavatelů jsem si mohla 

vytapetovat dům, ale nikdy jsem to 

nevzdala, což je jedna z věcí, na kterou 

jsem pyšná. 

Pamatujete si na ten okamžik, kdy 

jste svou první knihu držela v ruce? 

To se nedá zapomenout – pořád jsem 

se jí dotýkala, listovala v ní a opájela 

se vůní stránek… Cítila jsem takové 

to absolutní štěstí a skákala radostí. 

Můj syn, který byl tenkrát malý, si to

pamatuje dodnes. Říká, že se díky tomu 

naučil, že když člověk něco opravdu chce, 

tak to dokáže. 

5 

Ve svých příbězích nejen podrobně a poutavě 

popisujete jednotlivé destinace, ale 

věnujete se i romantice. Jakou roli hraje 

ve vašem osobním životě? 

Mám to štěstí, že jsem se před šestadvaceti 

lety provdala za úžasného muže jménem 

Nick. Jsem šťastná žena, milovaná a milující. 

Co je podle vás základem spokojeného 

partnerského soužití? 

Zaprvé láska. Ta se samozřejmě v průběhu 

dlouhého vztahu a vlivem okolností proměňuje, 

ale když přestanete toho druhého 

milovat, asi moc šťastní nebudete. Pak je to 

určitě důvěra. S ní bych si moc nezahrávala. 

Osobně je pro mě na stejných miskách vah 

jako láska. Jakmile ji ztratím, těžko se mi 

hledá cesta zpět. A do třetice humor. Kdybych 

se nemohla se svým mužem uvolnit, 

dělat blbiny a smát se společným věcem, to 

samé platí samozřejmě i pro něj, myslím, že 

by nás to spolu moc nebavilo a hůř bychom 

pak zvládali různé nástrahy života. 

Doporučíte ještě něco dalšího? 

Nejsem žádná odbornice, jen vycházím ze 

své letité zkušenosti, ale podle mého by 

neměla chybět také tolerance, pochopení, 

naslouchání a podpora. Nick mi vždycky 

nechával prostor a povzbuzoval mě ve všem, 

co jsem dělala. Když bylo potřeba, pohlídal 

děti, postaral se o domácnost, jistil mě 

finančně. Přál mi úspěch, což je další věc, za 

kterou ho mám ráda. 

Prozradíte, jak jste se s manželem 

poznali? 

Kdysi jsme na sebe narazili na univerzitě 

jako studenti, ale moc sympatičtí jsme si 

tenkrát nebyli. To přišlo až o několik let 

později, kdy jsme se potkali na jedné oslavě 

a začali spolu chodit. Když jsme se oba 

blížili k třicítce, vypadalo to, že se usadíme, 

jenže Nick najednou změnil názor. Oznámil 

mi, že se na závazky a rodinu ještě necítí, 

a tak jsem to vyřešila po svém – odjela jsem 

s kamarádkou na cestu kolem světa. Navštívily 

jsme třeba Hongkong, Thajsko, Singapur, 

Austrálii a skončily na Novém Zélandu, 

kde žije moje matka. Tam se mi tak zalíbilo, 

že jsem tam chtěla zůstat natrvalo. Pro 

Nicka, se kterým jsme si občas zavolali, to byl 

šok! Takový, že okamžitě sednul na letadlo, 

přiletěl za mnou a požádal mě o ruku… Prý 

si za těch šest měsíců, co jsme se neviděli, 

uvědomil, že beze mě nemůže být. Podtrženo-sečteno: 

láska někdy bývá komplikovaná, 

ale bez ní by život za nic nestál. 

>>

6 

časopisů a mám velkou sbírku kuchařek. 

Nejradši mám jednu velmi starou 

kuchařku, kde jsou snad všechny recepty 

z asijských zemí – z Číny, Japonska, Vietnamu, 

Thajska, Malajsie, Koreje a Indie. 

A pak jsem velkou fanynkou Jamieho 

Olivera. Jeho recepty jsou jednoduché 

a rychlé, přitom chutnají skvěle. Mým 

majstrštykem je dezert pavlova, který 

jsem se před lety naučila v cukrářském 

kurzu. Tenkrát jsem psala Cukrárnu 

v Paříži a chtěla si rozšířit obzory. 

K podobnému závěru docházejí 

i hlavní postavy vašich knížek. Mají 

nějaký reálný předobraz? 

Kdepak, Fiona, Mina, Kate nebo 

třeba Sofie vznikly v mojí hlavě. Jsou 

vymyšlené a se skutečnými ženami, 

které potkávám, nemají nic společného. 

Víte, ono se to těžko vysvětluje, 

ale když píšu, odvíjí se mi v hlavě něco 

jako film – vidím jednotlivé obrazy 

a ty pak přepisuju na papír. Je to 

čistá fantazie. 

Se svými hrdinkami trávíte spoustu 

času. Není vám pak líto se s nimi 

rozloučit? 

Spíše naopak – po té dlouhé době, 

kterou spolu prožíváme, jim pak ráda 

zamávám. Nezapomeňte, že knížka 

se rodí velmi dlouho. Vše začíná první 

verzí, pak přijde na řadu druhá, možná 

i třetí. Tu si přečte redaktor, který po 

mně chce určité úpravy. Poté dochází 

na revizi textu, další přepisování a tak 

dále a tak dále. Když odevzdávám 

finální verzi, mám všeho plné zuby… 

Tahle fáze trvá do té doby, než příběh 

vyjde. Když ho pak fyzicky držím 

v ruce, v duchu své hrdince poděkuju 

a řeknu jí, že jsem ji měla ráda. Prostě 

konec dobrý, všechno dobré. 

Jak to vlastně vypadá, když píšete? 

Máte třeba své oblíbené místo a čas? 

Než přišel covid, trávila jsem spoustu 

času v pracovně, ale tu pak obsadil 

manžel, takže dneska píšu v kuchyni. 

Moje pracovní doba začíná v devět 

ráno a končí v šest či sedm hodin 

večer. Přiznávám, že jsem velmi disciplinovaná 

– určila jsem si přesný počet 

slov, která musím každý den vyplodit. 

A co když se to náhodou nedaří? 

Pak existuje několik možností – jednou 

z nich je inspirativní procházka s kamarádkou, 

která se také živí psaním. Pokud 

dojde na zásek, probereme ho spolu ze 

všech stran. Navzájem se motivujeme 

a inspirujeme, což je moc fajn. A pokud 

kamarádka nemá čas, snažím se to 

vyřešit za pomoci aplikace Pomodoro. 

Znáte ji? 

Přiznám se, že ne. O co se jedná? 

Vymyslel ji Ital Francesco Cirillo koncem 

80. let minulého století a pracovní 

bloky v ní dělí na rajčata (pomodoro). 

Standardní pomodoro trvá 25 minut, po 

něm následuje pětiminutová pauza. Po 

čtyřech rajských si můžete dovolit delší 

přestávku, tedy 15 až 30 minut. Zní to 

asi podivně, ale tahle technika pomáhá 

skvěle hospodařit s energií a soustředěním. 

Ono je důležité si uvědomit, že 

psaní je tvrdá práce. Nemůžete si sednout 

a čekat, až vás políbí múza. Musíte 

si to vysedět a vypotit. 

Když člověk energii vydá, tak by ji měl 

zase nabrat. Jak odpočíváte? 

Už zmiňovaným čtením. A pak sportem. 

Bydlíme v krásné přírodě v oblasti Chiltern 

Hills severozápadně od Londýna, 

takže hodně chodím a běhám. A taky 

moc ráda plavu. Krásně si u toho vyčistím 

hlavu a ještě se udržuju v kondici, 

což je v mém případě velmi důležité – 

jednak spoustu času strávím sezením 

a jednak zbožňuju jídlo! 

Jste dobrá kuchařka? 

Dovolím si tvrdit, že ano. Ráda zkouším 

nové věci a experimentuju se světovými 

kuchyněmi, testuju recepty z novin, 

A na jakém příběhu pracujete teď? 

Právě jsem dokončila knížku, která se 

odehrává ve Skotsku. Nešlo o náhodný 

výběr – před několika lety jsem byla na 

svatbě na skotské vysočině a bylo tam 

tak krásně, že mě to inspirovalo. Navíc 

můj manžel je napůl Skot, takže to byla 

trochu povinnost… Ale vážně, mám to 

tam moc ráda. Nejvíc asi Edinburgh, kde 

žijí naši příbuzní a jezdíme tam i za kulturou 

na světoznámý divadelní festival. 

A co knížka o České republice, kterou 

jste navštívila vůbec poprvé? 

Nechci nic slibovat, ale rozhodně 

o tom uvažuju. 

(pozn. redakce: během svého pobytu 

autorka tento záměr potvrdila a příběh 

odehrávající se v Praze vyjde pravděpodobně 

před Vánoci 2023). 

JULIE CAPLINOVÁ 

Kdysi pracovala jako PR manažerka 

se zaměřením na gastronomii, 

dnes patří mezi nejoblíbenější 

autorky romantické literatury 

(série Romantické útěky). Na 

kontě má osm knížek: například 

Kavárna v Kodani (vyšla 

také jako audiokniha), Pekárna 

v Brooklynu, Pláž v Chorvatsku, 

Cukrárna v Paříži či Hotýlek na 

Islandu). Zatím poslední příběh 

s názvem Domek v Irsku jí v České 

republice vyšel letos na jaře. Je 

vdaná, má dvě dospělé děti a žije 

poblíž Londýna.

Jan Bělíček 

V chapadlech 

murmuru 

Chaos, zmatení, nejistota, úzkost, 

polarizace – těmito slovy často popisujeme 

dnešní svět. Svébytná čítanka současné 

beletrie hledá jejich odraz v dílech 

současných autorů a autorek, například 

Eleny Ferrante, Karla Oveho Knausgarda, 

Édouarda Louise či Sally Rooneyové. 

Ivana Čornejová 

Temno 

Podle jedněch tragická epocha, podle 

druhých čas kultury a vzdělanosti. Málokterá 

etapa českých dějin vzbuzuje u historiků 

tak protikladné soudy. Přední odbornice 

přináší přehledný a vyvážený pohled 

na dobu, kterou jsme si podle Jiráskova 

románu uvykli nazývat temnem. 

Frances Mayesová 

Přítelkyně 

z kamenné vily 

Pít víno, cestovat a potkávat nové přátele. 

K tomu se spontánně rozhodne trojice 

žen a pronajme si starý kamenný dům 

v Toskánsku. Mayesová po úspěšných 

průvodcích napsala román, který opět vypráví 

o krásách Itálie. Zde se jí navíc povedlo 

vystihnout sílu ženského přátelství.

Text: Lucie Dvořáková 

8 

PROMOTION 

Čtení pro 

žhavé léto 

Letošní léto bude opravdu horké, to vám řekne každý. Já vám ovšem dnes představím několik titulů, 

se kterými budete moci zažívat takové léto kdykoliv. Pojďte si odpočinout a nadchnout se, uvolnit 

se i vzrušit s příběhy, které vám přinesou ty nejsladší sny. U některých knih se možná trochu opotíte, 

u jiných se zasmějete, ale všechny si užijete. Čeká vás nálož romantiky, lásky, vášně a touhy, lidských 

příběhů a snů, a kdo ví, třeba najdete i nějakou inspiraci. Dovolte mi vám představit knihy, ze kterých se 

budete u moře i na koupáku, na zahradě, dvorku či ve vlaku červenat. 

Pěšec 

Nebojte, Pešec není kniha o šachách, 

i když se v ní setkáte se sofitiskovanými 

partiemi. On je miliardář, bezcitný 

a pomstychtivý, ona je mu oddána na 

milost a nemilost na celých třicet dní. 

On vyhrál, ona byla vyhrána, ač proti své 

vůli. Může ji vůbec někdo zachránit? Co 

třeba bývalý snoubenec, rodinný přítel, 

nebo se nad ní smiluje její nový „pán“? 

Může se zamilovat do ženy, kterou si 

koupil v aukci? A může se ona zamilovat 

do něj? 

Tato kniha přináší rozhodně jeden z vážnějších 

příběhů, které vám tu nabízím. Podíváme 

se v něm do světa bohatých a dlužníků, kde 

můžete v aukčních síních získat místo vzácných 

předmětů lidské bytosti, které se dostaly 

do problémů stejně jako naše hrdinka, za 

jejímž neštěstím stojí její zadlužený otec. Jak 

je vidno, první díl série Koncovka nám nabízí 

velké množství otázek, spoustu milostných 

scén a nespoutané vášně, drásající příběh 

a vyhlídku na další díly, které nám způsobí 

mravenčení v podbřišku. 

Red, 399 Kč, vychází 1. června 

Deeply 


Od prvního dílu série se dostáváme 

k poslednímu dílu série jiné. Po Truly 

a Madly, příbězích, ve kterých jsme 

sledovali jednotlivé páry, které si k sobě 

nachází cestu, přichází konečně také 

Deeply. Společně se vracíme do amerického 

Seattlu, v němž sledujeme osudy 

našich oblíbených hrdinů, tentokrát se 

jedná o Zoey a Dylana, kteří jsou k sobě 

jakoby přitahováni magickou mocí osudu. 

Dokážou se oba dva vyrovnat s vlastní 

temnou minulostí? Naučí se být sami 

sebou a sdílet spolu i nejintimnější 

vzpomínky, nebo je jejich minulost 

rozdělí? Pojďme se podívat, zda a jak 

i poslední dvojice zvládne projít svou 

klikatou cestou k sobě samým i sobě 

navzájem. Ostatní už své štěstí našli, 

najdou ho i Zoey a Dylan? A nebojte, 

během čtení se setkáte i s hrdiny 

minulých příběhů a dozvíte se něco víc 

o jejich dalších osudech. Navázání na 

předchozí díly je volné, ale k úplnému 

čtenářskému zážitku vám doporučuji 

i dva předchozí díly.

Malvína 

Druhý díl série Pink Tattoo se od Liliany, 

jež už našla své štěstí, posouvá k nové, 

ale ne neznámé protagonistce z tetovacího 

salonu. Tou je žena jménem Malvína, 

která bravurně ovládá hru vzhledů. 

O co jde? Je to schopnost, kterou by 

mnoho z nás jistě chtělo mít. Přes den 

je totiž Malvína silná a sebejistá, jen 

v noci svou pečlivě budouvanou masku 

sundavá, je nahá a zranitelná, vyděšená 

z nočních můr i vzpomínek, které se 

spolu mísí. I proto se Malvína vyhýbá 

vztahům a nehledá lásku, nehledá nic, 

co by mohlo skončit další bolestí. Stejně 

je na tom Arek, který si v životě protrpěl 

mnohé. A právě tyto dva osud spojí. Možná 

se jim podaří najít společně rozřešení, 

nebo si jednoduše užijí a půjdou dál. Na co 

sázíte vy? 

Odvažte se pustit do příběhu, v němž 

hrdinky bojují s temnotou své minulosti 

a snaží se najít smysl a naplnění sami 

v sobě i v nových vztazích. Liliana, Malvína 

i Jasmína jsou vzájemně propojené, jejich 

osudy jsou stejné a přitom odlišné, příběh 

prvních dvou si nyní můžete přečíst a prožít 

jej s nimi. 


9 

Toužím po tobě 

řel) a její krásný princ jí dal kopačky 

rovnou u oltáře, se stěhuje ke své 

maceše do italské Florencie. Přirovnání 

k pohádkové princezně není náhodné 

ani v případě nevlastní matky, která je 

chladná a nepřející. Kimber ve Florencii 

samozřejmě začne hned pracovat, 


nebo se spíše může sedřít z kůže, 

když se snaží zachránit krejčovskou 

firmu svého zesnulého otce. Firmu, 

Zavolejte hasiče, právě teď si totiž 

kterou chce výhodně koupit arogantní, 

dáme třetí díl série Vzplanutí. Po 

bohatý a velmi pohledný módní král 

knihách Hořím pro tebe a Taju pro 

(čtěte: magnát). 

tebe přichází i neskonalá touha v knize 

s názvem Toužím po tobě. Už samotná Kimber se ovšem jen tak lehce 

jména knih i celé série napovídají, že se nevzdává a nechce propadnout kouzlu 

nebude jednat o nevinnou záležitost, žádného dalšího muže, který vykazuje 

známky prevítství. Matteo, jak se 

i když příběh je téměř pohádkový. Nebo 

snad ne? 

náš, ne moc pohádkový král, jmenuje, 

mezitím připravuje záludný plán, jak 

Stejně jako Popelka, je i Kimber DiSantová 

umouněná, chudá, a tak trochu popelku Kimber. Jak se mu to podaří? 

získat nejen krejčovství, ale také naši 

bezradná. Poté, co její módní butik lehl Budou žít šťastně až na věky, nebo je 

popelem (ano, doslova vzplanul a sho- 

za vším ještě něco dalšího? 

Může se to zdát neuvěřitelné, ale i na poli erotické literatury je stále prostor pro 

nové neokoukané nápady, které uspokojí jak čtenářky toužící po slow-burn 

romantice, která se rozjíždí hezky postupně a pomalu, nebo po příznivkyně vášnivého 

čtení plného milostných scén a vzrušujících chvil plynoucích z často nevyjasněného 

hate-love vztahu hlavních hrdinů. Na své si prostě přijde každá žena, a tak 

to má být. Nevěříte? Věřte. Tyto knihy po vás touží. A jak jste na tom vy? 

Její keřík 

Po sérii vážných příběhů vám chci 

vykouzlit úsměv na tváři. A nejen já, ale 

také nový díl ze série Objekty touhy. 

Jistě jste už zaznamenali knihy Jeho 

banán, Její třešničky, Jeho zákusek, 

Její tajemství, Jeho balík... Svérázná 

humorná milostná série od Penelope 

Bloom ještě ale neskončila, neboť 

je tady nový příběh s novými hrdiny 

a novým dvojsmyslným názvem 

Její keřík. 

Nellinou prací bylo připravit zahradu 

Harryho Barnige na večírek. Ano, 

chápete správně. Jednoduše měla 

zastřihnout a ozdobit křoví na jeho 

pozemku. A světe div se, vytvořila umělecké 

dílo, alespoň podle přihlížejících. 

Podle jejího vlastního názoru vypadal 

keřík spíš jako něco, co by si měl Harry 

rychle schovat do kalhot (nápověda: 

Rýmuje se to se slovem „tenis“). Každopádně, 

ať už její mozek vypověděl 

službu kvůli hormonům a Harryho perfektnímu 

vzezření, nebo z toho bude 

něco víc, musí Nell pokračovat ve své 

nedobrovolně umělecké kariéře. A jak 

by taky ne, když jí pomoc nabídl právě 

úchvatný Harry? 

Kontrast, 349 Kč, vychází 

15. června

10 

Coco Pinchardová: Moje tlustá opilá svatba // Robert Bryndza 

RECENZE 

Coco píše historické parodické romány, 

miluje svého syna, nezvládá bývalou 

tchyni a touží konečně spojit život 

s novým přítelem Adamem. Jenže, 

nebyla by to smolařka Coco, aby to šlo 

jen tak hladce. 

Coco má po dramatických událostech 

a životních změnách konečně klid 

a růžový život. Napsala knihu, která 

se stala bestsellerem díky neotřelému 

zpracování v podobě muzikálu. 

Její dospělý syn se stěhuje z domova, 

bývalý manžel jí přestal otravovat život 

a s tchyní to vypadá také nadějně. 

Právě dokončuje novou knihu, získala 

dokonce první literární cenu. A především! 

Má přeci svého milovaného 

Adama, bude se k ní stěhovat a možná 

se také brzy vysloví. Jenže, právě ve 

chvíli, kdy je Coco ukolíbána ke spokojenosti, 

nastane zvrat. A zbytek zjistíte 

ve skvělém románu Coco Pinchardová: 

Moje tlustá opilá svatba. 

Autorem této báječné romantické 

komedie není nikdo jiný než mistr pera 

Robert Bryndza. Než se stal slavným 

a opěvovaným autorem krimithrillerů, 

psal právě romantické komedie, velmi 

britské, neskutečně vtipné a svým 

způsobem unikátní. Románová série 

o ztřeštěné a zmatené Coco, na kterou 

se problémy jen lepí, je totiž vyprávěná 

velmi neotřele. Veškerý děj se odehrává 

prostřednictvím e-mailů hlavní hrdinky, 

jež posílá blízkým přátelům, synovi, 

Adamovi a dalším zúčastněným. Sice 

jí ani na jeden nikdo neodpoví, takže 

čteme jen její pohled na věc, ale o to 

zábavnější příběh je. 

Po úspěchu prvního dílu Ne tak úplně 

soukromé e-maily Coco Pinchardové 

jsme se naštěstí dočkali pokračování 

a můžeme lovit další štěstí a bránit 

lásku. Bláznivou Coco si zamilujete na 

první e-mail, román Coco Pinchardová: 

Moje tlustá opilá svatba potěší všechny 


milovníky vtipných a zábavných příběhů 

s dobrým koncem. Tuhle e-mailovou 

laskominu zhltnete za pár hodin. 

Helena Herynková 

Štěstí hřeje jako slunce // Pauline Maiová 


Carli je třicet let a stojí tak trošku na 

rozcestí. Je singl, pracuje v kavárně, 

a i když má svou práci ráda, cítí, že 

by chtěla trošku víc. Ani bydlení 

není to pravé ořechové, je to vlastně 

nouzovka kvůli hoře dluhů za studentskou 

půjčku. Dva její spolubydlící 

vypadali zprvu v pohodě, ale s každým 

dnem je těžší spolu vyjít. Ještěže je 

tu skvělá kamarádka Fritzi, která s ní 

pracuje v kavárně, ale ani ona nemá 

lék na všechna trápení. Než se však 

Carli „rozhoupe“, aby udělala něco 

se svým životem, osud rozhodne tak 

trochu za ni. Jednoho dne totiž zavolá 

notář a oznámí jí, že pan Fabrizio Poli, 

pravidelný zákazník kavárny, ve které 

Carli pracovala, zanechal závěť a v ní 

jí odkázal byt ve Florencii. Jako jeden 

z důvodů uvedl, že pro něj byla pravou 

rodinou. Wow! To jsou silná slova a Carli 

se rozhodne jim přijít na kloub. 

Vydá se tedy do Florencie obhlédnout 

své nečekané dědictví, jenže místo 

bytu na nic čeká dílna, na první pohled 

docela obyčejná, ale jak se ukáže, dříve 

se v ní vyráběly hračky… A to je pro 

Carli pořádná výzva! Nejdřív je ale třeba 

přijít na to, jak se do jejího života dostal 

Fabrizio a co mají ti dva společného. 

Co svými slovy v závěti mínil, co znamenala. 

Není to úplně jednoduché, ale 

klubko otázek se začne pomalu a jistě 

rozmotávat a Carli nakonec získá 

mnohem, mnohem víc, a tím nemyslím 

nemovitosti. 

Kniha se četla prakticky sama, nechybí 

silné zvraty ani romantika jako hrom, 

a to je přesně to, co mám ráda a co od 

letního čtení chci. 

Autorka Pauline Maiová prostě umí 

čtenářky nalákat na slunnou Florencii, 

jen co je pravda. Samozřejmě nesmí 

chybět tzv. „zlatá hodinka“ (cože to 

je, se dozvíte v knize). Navíc – Aperol 

a Prosecco se k létu také více než hodí. 

Každopádně já vím, že na dovolenou 

si s sebou beru další Maiovou 

s názvem Štěstí má barvu levandule. 

Už samotné slovo štěstí v názvu totiž 

zaručuje, že ten kousek opravdového 

lidského štěstíčka čeká na každého, 

i když to třeba tak zprvu nevypadá. 

Lucie Bednářová

Láska a jiná slova 

Příběh srdce nemůže být nikdy přepsán. 

Okouzlující romance od autorek 

bestsellerů Božský a Vášnivý. 

Tři 

Velkolepá oslava přátelství, života 

a lásky. Novinka od autorky 

Vyměnit vodu květinám. 

Lišák a já 

Opravdový příběh o přátelství mezi 

ženou a liškou. Pokud zůstaneme spojeni 

s přírodou, nezůstaneme nikdy sami. 

Za svitu měsíce 

Rozdělí je slib a pak jejich lásku 

možná navždy překazí 

druhá světová válka. 

Zima přichází 

Proč je nutné zastavit 

Vladimira Putina 

a nepřátele svobodného světa. 

Živí a ztracení 

Dechberoucí román 

z druhé světové války 

o lásce, přežití a odpuštění. 

Sedm zákonů 

Egyptolog Miroslav Bárta 

ukazuje, jak se civilizace rodí, 

rostou a upadají. 

Tajemství 

Neskutečný příběh Anežky České. 

MAGNESIA LITERA 

DEBUT ROKU 2022 

Přepište dějiny 

Michal Stehlík a Martin Groman 

o veřejném prostoru, médiích 

a realitě kolem nás. 

PODCAST 

ROKU 2020 

vít z ka tegori e 

Obje v roku

jeste to promysli rozkres.indd 1 16.05.2022 10:48:03 

12 

KNIŽNÍ TIPY 

Jak číst čísla 

// Tim Harford 

Data a grafy, ačkoli je neustále zpochybňujeme, 

jsou nepostradatelnou oporou při orientaci ve 

světě a umějí ho změnit k lepšímu. Pokud se jim 

otevřeme, odhalí kolem nás to, co bychom jinak 

přehlíželi. Tim Harford s námi sestupuje do hlubin 

dezinformací a mlžení a nachází v nich drahocenná 

data, pro která stojí za to se čísly zaobírat. 

Naslouchej přírodě 

// Sri Chinmoy 

Dokořán/Argo, 399 Kč, již vyšlo 

Život v harmonii s planetou Zemí 

Výběr z textů Sri Chinmoye s předmluvou 

známé primatoložky Jane 

Goodallové zachycuje autorův 

pohled na kořeny současného kritického 

stavu životního prostředí. Zároveň 

naznačuje, co může udělat každý 

z nás, a nabízí poselství naděje. 

Madal Bal, 199 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Červnové knižní tipy nabízejí motivační příručky 

pro sebezdokonalení, harmonii s přírodou i sbírku 

písňových textů. Vybere si každý. 

Proč je důležité vědět, co všechno nevíme, 

a umět změnit názor 

„Adam Grant vás přiměje zamyslet se nad tím, čemu věříte, co si myslíte 

a kým vůbec jste. Jak jste na to všechno vlastně přišli? Proč je to pro vás 

tak důležité? A proč se toho tak pevně držíte? Dodá vám odvahu vylézt 

ze zákopů a naslouchat odlišným názorům.“ 

– Forbes 

Kolik rodinných oslav a pracovních jednání skončilo dusnem, kolik podnikatelských 

nápadů bankrotem! Jen kvůli strachu připustit, že nikdo z nás nemá patent 

na rozum. Co ale dělat, když zjistíme, že nám naše stará přesvědčení už neslouží? 

Známkou inteligence bývá schopnost snadno se učit a dobře si pamatovat, ale v rychle se 

měnícím světě jsou důležité i opačné dovednosti: přehodnocovat a odnaučovat se. Dávat 

přednost nepříjemným pochybám před příjemným přesvědčením paradoxně bývá nejtěžší 

právě pro ty nejchytřejší – copak můžou přiznat, že něčemu nerozumějí? 

ADAM 

GRANT 

#1 New York Times Bestseller 

Proč je důležité vědět, co všechno nevíme, 

a umět změnit názor 

Ještě to promysli – Proč je 

důležité vědět, co všechno 

nevíme, a umět změnit názor 

// Adam Grant 

Adam Grant roky zkoumal, co lidem pomáhá vykročit z bezpečných jistot starých názorů, 

když začnou být nebezpečné. Naučí vás, jak přežít v polarizované společnosti bez ztráty 

přátel, a ukáže, že změna mínění nemusí bolet. Dokonce to může být zábava! 

NAUČÍTE SE 

Včas poznat, že lžete sami sobě, a radovat se z toho, že jste na to přišli. 

Nahlas se ozvat, když se všichni okolo nadchnou pro pitomost. 

Vytvořit kolem sebe zdravé prostředí, ve kterém konflikty 

připomínají tanec, a ne rvačku. 

Nebrat si nesouhlas a kritiku jako útok na své ego. 

Vychovávat zvědavé a světu otevřené děti. 

A taky lépe snášet příbuzné a kolegy, kteří mají ve všem hned jasno. 

ADAM GRANT (* 1981) je profesorem psychologie 

a managementu na Pensylvánské univerzitě. Svůj výzkum fungování 

kolektivů převyprávěl milionům čtenářů v pěti knihách vydaných 

v pětatřiceti jazycích. Kniha Ještě si to promysli se vyšplhala 

na první místo žebříčku bestsellerů New York Times, v nichž 

byl Adam ve stejný rok podepsaný i pod nejčtenějším článkem. 

S manželkou Allison a třemi dětmi žije ve Filadelfi i. 

www.melvil.cz 

JEŠTĚ TO 

PROMYSLI 

ADAM 

ADAM 

GRANT 

„Brilantní… Zaručeně vás přiměje zvážit vaše názory 

„Brilantní… Zaručeně a nejdůležitější vás přiměje rozhodnutí.“ zvážit vaše názory 

a nejdůležitější rozhodnutí.“ 

— Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny 

Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny 

Co dělat, když zjistíme, že nám naše stará přesvědčení 

už neslouží? 

Adam Grant roky zkoumal, co lidem pomáhá vykročit 

z bezpečných jistot starých názorů, když začnou být 

nebezpečné. Naučí vás, jak přežít v polarizované společnosti 

bez ztráty přátel a ukáže, že změna mínění 

nemusí bolet. Dokonce to může být zábava! 

Mimosezóna 

// Jaromír 99 

Výpravně provedená sbírka písňových 

textů a ilustrací Jaromíra 

Švejdíka, tedy Jaromíra 99. Výběr 

nejlepších textů skupin Priessnitz, 

Umakart, Jaromír 99 & The Bombers, 

Letní kapela a písní pro Václava 

Neckáře doplňují ilustrace rodného 

Jesenicka, zasvěcená předmluva 

Jaroslava Rudiše a velký profilový rozhovor 

Michala Pařízka s autorem. 

Host, 549 Kč, již vyšlo 

Čtyři tisíce týdnů – Time 

management pro smrtelníky 

// Oliver Burkeman 

Oliver Burkeman vás odnaučí vyhlížet vysněný 

dostatek času a ukáže vám, jak zažívat radost i ve 

dnech, kdy se na vás všechno sype. Jeho kniha 

je plná originálních postřehů z klasické literatury 

i psychologických výzkumů. A především ji napsal 

s pochopením pro smrtelníky, kteří se snaží smířit 

s tím, že nemůžou stihnout všechno. 

Jan Melvil Publishing, 429 Kč, vychází 6. června 

Jan Melvil Publishing, 379 Kč, již vyšlo

14 

TIPY OSOBNOSTÍ 

Petra Panschabová 

Manažerka marketingu 

Nakladatelství JOTA 

Jako „zanícená“ matka osmiletého 

kluka, jejíž přátelé mají 

často děti podobného věku, 

bych doporučila dětskou knížku. 

Synovi čtu skoro každý den, protože 

bych mu ráda předala svoji 

lásku ke knihám, a navíc jsou pro 

mě společné chvilky strávené 

čtením nenahraditelné. Zrovna 

čteme knihu Amari a Noční 

bratři. Přestože jde o příběh dvanáctileté 

holky – čarodějky, hltá 

můj syn každé slovo. Přiznám se, 

že si často čtu příběh dopředu, 

protože toužím vědět, jak bude 

pokračovat. Ta knížka je prostě 

kouzelná! 

Tomáš Fojtík 

Copywrighter, zakladatel 

FB skupiny Literární s(n)obi 

Doporučil bych Pobřežní cestu od Raynor Winnové 

a navazující Bouřlivé ticho, které vyšlo nedávno. Na 

jedné straně je to mimořádný příběh o tom, co člověk 

dokáže, když musí a potom se to dá číst jako sympatický 

a netradiční cestopis. A to nejlepší nakonec: Je 

to autobiografie v románu, takže celý ten příběh je až 

neuvěřitelně reálný. 

Tipy 

Jakou knihu byste doporučili 

nejlepšímu příteli a proč? 

osobností 

knižního světa 

Magdalena Feldeková 

Šéfredaktorka nakladatelství 

Metafora 

Pro nakladatele, kterému týdně projde rukama množství 

rukopisů, není jednoduché vybrat to nejlepší, co za 

poslední dobu četl. Dnes bych proto se svým tipem ráda 

zůstala na domácí půdě v Metafoře a doporučila autorku 

Isabellu Maldonado, bývalou policistku a agentku FBI. 

V sérii s Ninou Guerrerovou nedávno vyšla novinka Hadí 

oči. Spolu s prvním dílem nazvaným Šifra jsou snad 

nejlépe napsaným procedurálním thrillerem, jaký jsem 

kdy četla. 

Barbora Maršíček Votavová 

Specialistka online marketingu v nakladatelství Paseka 

Ostrov duchů je příjemně útlá kniha, skvěle napsaná a zábavná. Padla mi do noty 

ve chvíli, kdy jsem potřebovala zkrotit myšlenky a u čtení si trochu odpočinout. Líčí 

osudy šesti odlišných hrdinů – realitního makléře, studentky práv nebo třeba youtubera. 

Jejich příběhy se navzájem proplétají a vytváří chytře poskládanou mozaiku. 

Spojuje je lehce nadpřirozená tematika i místo, kde se odehrávají. Autorka Klára 

Wang Tylová zasadila děj na Tchaj-wan, kde studovala a odkud také pochází její manžel. 

V knize tak přibližuje tchajwanskou kulturu, která jí je blízká, i každodenní život 

Tchajwanců.

Markéta Hejkalová 

Nikdy se 

nevzdávat 

O mém oblíbeném Finsku se teď hodně 

mluví, protože se rozhodlo vstoupit 

do NATO. Nebýt ruského vpádu na 

Ukrajinu, patrně by se k takovému kroku 

nikdy neodhodlalo. Letos na jaře vyšly 

česky dvě knihy, které leccos vysvětlují. 

Fejeton 

15 

FEJETON 

Válku o pravdu (s podtitulem Pravda 

o Estonsku, Lotyšsku a Litvě) napsal 

slavný romanopisec Mika Waltari, ale 

není to román. Je to reportážní text 

o sovětské okupaci tří baltských zemí 

v roce 1940. Estonsko, Lotyšsko a Litva 

uvěřily sovětským slibům o zajištění 

bezpečnosti a nevměšování, přistoupily 

na zdánlivě rozumné sovětské požadavky 

– a Sovětský svaz je pohltil. Finsko 

se podvolit odmítlo, a Sovětský svaz na 

ně zaútočil. Finové vzdorovali obrovské 

přesile tři a půl měsíce. Nakonec museli 

Sovětskému svazu odstoupit část 

území v Karélii – ale nestali se sovětskou 

republikou. 

Do velké míry to bylo zásluhou Carla 

Gustafa Emila Mannerheima. Nedávno 

vyšly jeho vzpomínky pod názvem 

Paměti finského maršála. Mannerheim 

byl jednou z nejdůležitějších osobností 

finských dějin 20. století, i když tomu 

dlouho nic nenasvědčovalo. Téměř třicet 

let byl důstojníkem elitní jezdecké gardy 

v Sankt Petěrburgu, jako carův emisar 

podnikl na začátku 20. století výzvědnou 

cestu do Asie a v první světové 

válce bojoval v ruské armádě. Po říjnové 

revoluci se vrátil do Finska. Chystal se 

na odpočinek, ale ukázalo se, že životní 

poslání ho teprve čeká. V občanské 

válce se stal vrchním velitelem bílých 

a dovedl je k vítězství nad rudými, podněcovanými 

z Ruska. 

Znovu vstoupil na scénu, když v roce 

1939 Sovětský svaz napadl Finsko 

a začala zimní válka. 

Porazit Sověty nedokázal, ale podařilo 

se mu zachránit finskou svobodu 

a samostatnost, byť za cenu mnoha 

trpkých ústupků. 

Jaké je z těch dvou finských knih 

poučení? Že člověk se nemá nikdy 

vzdávat – ani když okolnosti vypadají 

beznadějně, ani když bojuje proti 

obrovské přesile. Platí to o finské zimní 

válce, o současné válce na Ukrajině, ale 

platí to i pro naše každodenní životy. 

foto: Eva Puella 

„Když máš pochybnosti, jdi do knihovny“ 

 

I mudlové si mohou přečíst klasickou kouzelnickou literaturu. 

Bradavická knihovna vám zvlášť ivjednom boxu přináší hned tři knihy, 

které musí znát každý fanoušek Harryho Pottera. Vtitulu Fantastická 

zvířata a kde je najít se dozvíte vše o magických tvorech. Famfrpál 

vprůběhu věků vám představí zajímavosti ze světa nejoblíbenějšího 

kouzelnického sportu. A Bajky Barda Beedleho jsou plné pohádek, 

které si čarodějové vyprávějí už po generace. Nechte se okouzlit ivy! 

© J.K. Rowling 2022 www.albatrosmedia.cz

16 

ROZHOVOR 

Lidskost a laskavost 

jsou vlastnosti, 

ke kterým bychom 

se měli vracet 

text: Linda Haburová 

foto: Martin Koller 

Jakožto knihkupkyně se celý den 

pohybuje mezi knihami, mezi 

cizími příběhy. Sama přitom ve 

volných chvílích píše své vlastní. 

Její první román vyšel na začátku 

května a splnil se jí tak velký sen – 

nabízet zákazníkům knihkupectví 

svou vlastní knihu. Prý je to 

nepopsatelný pocit! 

Pracujete v knihkupectví, jaký je váš 

vztah ke knihám? Přitahovaly vás už 

od dětství? 

Ano, přitahovaly. Jsou mojí láskou 

a vášní. Literatuře se věnuji celý svůj 

život. Ať už to bylo v rámci školy, volného 

času nebo později v práci. Jistě se 

na tom podílel fakt, že se v naší rodině 

vždy četlo. Jakmile se člověk začte do 

kvalitní knihy, nutně potřebuje další, 

protože od té chvíle má neustále hlad 

po nových a nových příbězích. Navíc 

tvrdím, že čtení má spoustu příznivých 

vedlejších účinků. 

Přála jste si už jako dítě stát se spisovatelkou? 

Kupodivu ne. Jako dítě mě něco takového 

nenapadlo. Touha stát se spisovatelkou 

se ve mně probudila o hodně let 

později. Co se pamatuji, tak když jsem 

kdysi na střední škole napsala charakteristiku 

na téma mládí, samotnou 

mě udivilo, že to nebylo vůbec špatné. 

Tak jsem v tom pokračovala. Asi dva tři 

roky jsem ve volných chvílích psávala 

fejetony a dnes tohle období beru jako 

jakousi rozcvičku. 

V květnu vám vyšla vaše první kniha 

Přes práh. Jak byste ji přiblížila čtenářům? 

Je to veselý příběh o jedné malé všetečné 

holčičce Amálii, která se nerada 

vzdává a snaží se neustále přesvědčit 

svého souseda, nevrlého důchodce 

Filipa, že život je příliš krásný na to, 

aby ho prožíval jako osamělý bručoun. 

A velmi jí při tom pomáhá také její 

přítulný kocour Olly. Je to čtení pro 

chvíle oddechu, ale i pro zamyšlení – nad 

sebou i nad svým okolím. Protože často 

může být všechno jinak, než jak to na 

první pohled vypadá. 

Včeličkami ozdobená brebentilka 

Amálie a na slovo skoupý mrzout 

Filip. Mají tyto dvě postavy nějaké 

své předobrazy ve vašem životě? 

Kupodivu nemají, stvořila je moje 

fantazie. Ale vzpomínám si, že nějakou 

dobu předtím, než jsem začala 

psát tento příběh, jsem viděla fotku 

s postarším francouzským modelem. 

Měl asi sedmdesát let a vypadal neskutečně 

dobře. Takový štramák. Když 

jsem tedy pak tvořila postavu Filipa, 

vybavila jsem si tu fotografii a inspirovala 

se. 

Příběh se odehrává v Olomouci, to je 

vaše rodné město? Mohou se čtenáři 

vydat po stopách postav na reálná 

místa popsaná v knize? 

Rozhodně si knížku mohou vzít 

s sebou a použít ji jako bedekr. 

V Olomouci jsem se narodila, takže

jsem si v románu nemusela žádné 

místo vymýšlet ani přizpůsobovat, 

řídila jsem se tím, co znám a co mám 

kolem sebe. Navíc naše město je 

krásné, historické, má svou atmosféru, 

takže za procházku určitě stojí. 

Velmi důležitým tématem knížky 

jsou vztahy – jak partnerské, tak 

rodinné. Pohlížíte na ně optikou 

devítiletého dítěte, pro které ne existují 

žádné překážky, a tak zcela 

logicky nechápe, proč si dospělí 

takové překážky sami staví. Myslíte 

si, že by kniha mohla být pro čtenáře 

v tomto ohledu inspirativní a pomoci 

jim hledat cesty, jak kolem sebe 

budovat mosty a ne zdi? 

Doufám v to. Kdyby kniha inspirovala 

i jen jednoho jediného člověka k tomu, 

aby zlepšil svoje vztahy s blízkými, byla 

by to nádhera. I Filip je jedním z těch, 

kteří si kolem sebe postavili hodně 

vysokou a tlustou zeď, a Amálce se 

postupně díky její upřímnosti a srdečnosti 

daří tu zeď narušit a zbořit. Kdysi 

jsem četla pěkný citát – nepamatuji si 

jeho znění úplně přesně, ale jeho pointou 

bylo, že pokud chceme porozumět 

životu, musíme si promluvit s dětmi. 

Jejich svět je bez filtru, a to je neuvěřitelně 

osvobozující. Amálka je právě 

taková. Filipovi, který se léta uzavírá 

do sebe, malými, ale zato podstatnými 

drobnostmi otevírá oči i srdce. 

Svou roli zde hrají také zvířata – 

zejména kocour Olly, jehož zásluhou 

se Amálka s Filipem setkává. 

S jakým záměrem jste jeho 

postavu tvořila? 

Olly byl první postavou, která se mi 

v hlavě vyloupla. Ani nevím proč. 

Prostě najednou byl v příběhu, respektive 

ho otevíral. A nakonec se stal 

jakýmsi humorným prvkem celé knihy. 

Je to roztomilý dareba a psaní o jeho 

patáliích jsem si nesmírně užívala. 

Myslím, že ho nelze nemilovat. 

U jednotlivých postav vaší knihy 

věnujete velkou pozornost také 

jejich zevnějšku, jak jsou upravení, 

jak se obvykle oblékají a jakou péči 

svému vzhledu věnují. Všímáte si 

podobných detailů i na lidech ve 

svém okolí? 

Všímám. A to jak u žen, tak i u mužů. 

Móda je totiž ohromná zábava a já se 

jí v posledních letech opravdu ráda 

bavím. Proto mi přijde smutné, že lidé 

mnohdy vypadají jako přes kopírák. 

Ztrácí se jejich osobnosti, individualita. 

Je to velká škoda. 

Knihu jste věnovala svému manželovi, 

svatba se přitom konala jen 

necelé tři týdny před vydáním knihy. 

Na co jste se těšila více? Nebo co 

vám více nedalo spát? :) 

Na obě události jsem se těšila 

nesmírně, ale jiným způsobem. Vydání 

románu je splněný sen, výsledek mého 

několikaletého úsilí. Odměna za veškerou 

práci a čas, který jsem nejen tomu 

příběhu věnovala. A svatba byla zpečetění 

vztahu, který ke svému manželovi 

chovám. Vyplynula jako naprosto 

přirozená věc. Než jsem svého manžela 

poznala, byla jsem zaměřená jen 

a pouze na práci, respektive na psaní 

a malování, ke kterému jsem se po čtrnácti 

letech vrátila během lockdownu. 

Najednou mi vstoupil do cesty on 

a můj život získal spoustu nových 

a zářivých barev. Z vydání knížky se 

radujeme společně. 

Máte ráda kakao a bábovku? Čtenáři 

knížky Přes práh tento zásadní dotaz 

zajisté pochopí... 

Mám! Jsem hrozný žrout sladkého. 

I když už si leckdy při posledním čtverečku 

čokolády říkám, že se musím 

krotit. Co se týká bábovek, jsem navíc 

experimentátor, takže peču kávovou, 

citronovou, makovou, s marmeládou, 

s pudinkem. Na co mám zrovna chuť 

nebo co kde objevím za zajímavý 

recept. A podobně jako kocour Olly po 

sobě nenechávám ani drobeček! 

Můžeme se v blízké době těšit na 

nějaké vaše další příběhy? 

Laskavý příběh o nevšedním přátelství, 

který budete číst s úsměvem... 

Rozhodně! Mám rozepsaný nový 

Filip Galvan je důchodce a vdovec. To první by mu ani tak 

příběh, o kterém nechci zatím mnoho 

nevadilo, ale to druhé ho nesmírně tíží. Uzavírá se ve svém bytě 

před životem, který by ještě mohl naplno žít, kdyby jen trochu 

chtěl. Dokud mu na dveře nezaškrábe kocour Olly a do jeho 

prozrazovat. Můžu říct jen tolik, že se 

osamělého světa nevlétne energií překypující dívka Amálie, 

pro kterou nejsou zavřené dveře žádnou překážkou. I když jí 

opět odehrává v současnosti, opět 

je zabouchnete rovnou před nosem, ona na ně stejně směle 

zatluče podruhé, potřetí, zkrátka kolikrát bude potřeba. Amálie 

se totiž jen tak lehce nevzdává, což brzy pozná nejen Filip. 

v Olomouci a je z vánočního období. 

Přes práh je příběhem o jednom zdánlivě smutném muži, který 

K Vánocům chovám silný citový vztah 

je na zármutek příliš mladý, jedné veselé dívce, která miluje 

včely a žlutou barvu, a jejím přítulném kocourovi. Je to román 

o nevšedním přátelství a radostné cestě z osamělosti. 

a je mi líto, že jsme si z nich vytvořili 

svátky stresu, chaosu a konzumu. 

Vůbec si to nezaslouží a je třeba si 

připomenout – zvlášť v dnešní době –, 

ISBN 978-80-88467-00-7 

že kupa dárků je to poslední, o čem by 

9 788088 467007 

Vánoce měly být. Že jsou opět o nás, 

o lidech, a o vztazích, které mezi sebou 

máme. O prosté lidskosti a laskavosti, 

což jsou vlastnosti, ke kterým bychom 

se měli vracet. 

Aneta Kollerová Mašková 

Přes práh 

ANETA KOLLEROVÁ MAŠKOVÁ 

(*1990) 

Žije v Olomouci, kde pracuje 

jako knihkupkyně. Roku 2017 

publikovala v časopise Divoké 

víno svou první povídku Velká 

vánoční kometa. Poté následovaly 

další: Sníh padal tiše, 

tak tiše; Zápas za času koronaviru 

a Ani drobek. Její tvorbu 

si mohli poslechnout i diváci 

ČRo Olomouc v rámci pořadu 

Setkání s literaturou. Miluje 

svého manžela, psaní a malování. 

A jen o trochu méně kávu 

a čokoládu. Kniha Přes práh je 

její románový debut. 

Přes 

práh 

Aneta Kollerová 

Mašková 

Román 

o přátelství 

a cestě 

z osamělosti 

Rosier, 359 Kč, již vyšlo 

17

18 

INFLUENCEŘI 

@Literární s(n)obi 

@knihy_pana_kaplana 

Tomáš Fojtík 

Nechte 

se ovlivnit! 

Tomáš Fojtík pracuje jako copywriter 

Jak byste charakterizoval obsah vaší 

skupiny? 

Skupina Literární s(n)obi je pro 

všechny čtenáře, které už nebaví 

bezduché knižní příspěvky na 

Facebooku a chtějí vidět ty, které jim 

něco opravdu přinesou. Nebo jinak: 

Vyfotit se s knihou ve fajnové kavárně 

dovedeme skoro všichni (a mám 

úctu k těm, kteří to dělají hezky; já to 

neumím). Ale přidaná hodnota je, když 

o té knize dovedeme něco napsat. 

Pak tam ještě jsou diskuze o knižních 

fenoménech, o literatuře jako takové 

a tak dál. A je jedno, jestli čtete Dana 

Browna nebo Franze Kafku. V této 

skupině si vybere každý. Zároveň to 

je komunita, kde se čtenáři potkávají 

s nakladateli, autory nebo překladateli, 

kteří tam chodí pro zpětnou vazbu. 

Jaký žánr osobně preferujete? 

Žánr asi oblíbený nemám, ale 

preferuju knihy, ve kterých jsou silné 

příběhy. Svého času jsem hodně hltal 

detektivky, ale teď si už vybírám jen to 

nejlepší, co vychází. A mám také rád 

knihy, které jsou něčím jiné, něčím 

zajímavé. Třeba si hrají s formou nebo 

přinášejí téma, o kterém se moc 

nemluví. Jako třeba nedávné Životice 

Karin Lednické, to byla velká pochoutka. 

Nejoblíbenější kniha? 

Těžší otázku tam nemáte? :-D V každém 

období mého čtenářského života to 

byla nějaká jiná kniha. V poslední 

době hodně jedu v reportážích, takže 

jmenuju nejmilejší „absyntovku“ – 

Jeden z nás – Příběh o Norsku. Ale 

mám takovou poličku, na které jsou 

všechny ty mé „nejoblíbenější knihy“. 

Už tam není místo a nové knihy stále 

přibývají :-) 

Největší knižní překvapení této doby? 

To budou už zmíněné Životice Karin 

Lednické. Věděl jsem po Šikmém 

kostelu, jak skvěle umí psát, ale to 

jsem ještě netušil, co všechno dokáže. 

Životice mě překvapily příběhem, 

překvapily mě formou a překvapily mě 

tím, jak na mě všechno působilo. Na 

tu knihu nezapomenu hodně dlouho. 

A hrozně mile mě překvapila kniha 

Martina Müllera Černá rusalka. Martina 

znám pár let a vím, že umí psát skvělé 

reklamní texty. Ale že napíše takhle 

skvělý román, to jsem nečekal. Určitě 

doporučuju. 

Kolik přečtete ročně knih? 

Už moc ne, tak jednu knihu týdně. Jak 

člověk stárne, tak mu přibývají nové 

koníčky, zájmy a povinnosti a knihy se 

trochu dostávají do pozadí. Ale kromě 

knih, které sám přečtu se snažím 

vyhledávat tipy na zajímavé knihy a o ty 

se pak podělit s lidmi na sociálních 

sítích.

20 

ROZHOVOR 

Držte se pevně 

svých snů 


foto: Osmany Laffita 

Má exotickou vizáž, kubánský temperament a talentu na 

rozdávání, což obdivují fanoušci módy z celého světa. Teď 

špičkový návrhář a stylista Osmany Laffita debutuje na 

literárním poli – před pár dny vydal knihu o svém životě. 


OSMANY LAFFITA (*1965) 

Rodák z kubánské Havany, 

kde absolvoval uměleckou 

akademii San Alejandro 

a působil jako redaktor 

módního časopisu. Do 

tehdejšího Československa 

přicestoval v roce 1987 

a prosadil se jako módní 

návrhář a stylista. Navrhuje 

ale i šperky, obuv nebo 

nábytek. Za zásluhy v české 

módě je uveden ve Who 

is Who 21. století a jeho 

kolekce pravidelně bodují 

v New Yorku, Paříži či 

Miami. 21. dubna mu vyšla 

autobiografie s názvem 

Svlečený. S manželem 

Guy Gheysensem 

z Belgie žije v Nižboru ve 

zrekonstruované bývalé 

hvězdárně. 

Na pultech knihkupectví se nedávno 

objevila vaše autobiografie s názvem 

Svlečený. Jaká z vašeho pohledu je? 

To je jako zeptat se matky novorozeného 

dítěte, jak vypadá. Samozřejmě 

vám řeknu jen samé superlativy… Ale 

vážně, jsem návrhář, třiadvacet let 

vyrábím oblečení pro své klienty. Vidím 

je svlečené a trávíme spolu spoustu 

času. Ale ve skutečnosti o mně lidé moc 

nevědí, kromě toho, že jsem Kubánec 

a dost výstřední. Tak jsem si řekl, že by 

to pro mě bylo dobré cvičení a zajímavé 

pro ty, kteří by chtěli znát můj příběh. 

Také svlečený. Výsledkem je velmi otevřená 

retrospektiva mého života. 

Když jste svůj knižní debut poprvé 

držel v ruce, co přesně jste cítil? 

Bylo to hned několik emocí najednou. 

V první řadě jsem byl nadšený, že 

jsem mohl poprvé vyprávět o různých 

epizodách svého života, o tom s čím 

jsem se potýkal. Pak jsem se možná 

trochu styděl – za všechno, co v knize 

říkám. Možná i trochu za to, že o mně 

byla nějaká kniha vůbec napsaná. 

Nejsem známý politik… Ale jsem hrdý 

na to, že mě s nápadem oslovilo samo 

nakladatelství Cosmopolis. Že lidé, kteří 

v něm pracují, věřili, že můj příběh může 

za ujmout. Teď jsem šťastný, že mám 

svou knihu. A budu ještě šťastnější, když 

se bude líbit čtenářům. 

Svoji autobiografii jste dal dohromady 

společně s novinářkou Radkou 

Červinkovou. Proč jste si vybral 

zrovna ji? 

Abyste se otevřeli a vyprávěli svůj 

příběh, svoje vnitřní tajemství, tak se 

musíte cítit bezpečně. To znamená, 

že osoba, která sedí před vámi, musí 

být důvěryhodná. Pokud synergie 

s autorem není správná, bude výsledek 

průměrný. Radku znám již několik let, 

pracoval jsem s ní v několika televizních 

projektech. Okamžitě mi bylo 

jasné, že je to naprosto ideální volba. 

Je nejenom skvělá spisovatelka, ale 

také skvělá psycholožka. Dokázala se 

mnou cestovat za mými nejtemnějšími 

tajemstvími. 

Jak často jste se scházeli a kolik vás 

to stálo energie a úsilí? 

V nejsilnějších covidových měsících 

jsme se scházeli jednou týdně, někdy 

jednou za dva týdny. Vždycky to bylo 

u mě doma, protože bary a restaurace 

byly zavřené. To bylo asi dobře, protože 

jsem se doma cítil bezpečně. Žádné 

rušivé vlivy zvenčí. A jak to probíhalo? 

Povídali jsme si jako dva přátelé. Až na 

to, že Radka všechno nahrála. Některá 

setkání byla veselá, jiná smutná… 

Celkem nám to trvalo asi šest měsíců. 

No, a pak už bylo na Radce, aby 

všechny informace zpracovala do knihy.

Neměl jste přeci jenom strach se světu 

otevřít a pustit jej do temných koutů 

své duše? 

Samozřejmě, není snadné nechat lidi 

nahlédnout tak daleko a ukázat jim 

nejenom světlo, ale i tmu. Tím myslím 

životní epizody, o kterých do té doby 

nevěděl ani můj manžel. A to spolu 

žijeme už osmadvacet let! Asi to byla 

určitá autoterapie… Ale nemyslel jsem 

jen na sebe. Chtěl jsem, aby moje knížka 

poskytla ostatním nejenom řadu informací, 

ale i jednu zásadní věc – naději. 

Aby se drželi svých snů a nenechali si je 

nikým vzít. 

Obálku knihy zdobí váš akt. To byl váš 

nápad? A jak moc náročné takové 

focení pro vás bylo? 

Ve skutečnosti to napadlo mého manžela. 

Je silný v PR a marketingu, takže mi 

vnuknul myšlenku, že moje autobiografie 

potřebuje silnou obálku, aby v knihkupectvích 

zaujala. Připadalo mi to jako 

dobrý nápad – vzhledem k mé práci 

a vzhledem k obsahu knihy. Nicméně, 

i když mě lidé považují za extroverta, 

jsem spíše konzervativní introvert. Naučil 

jsem se hrát určitou roli, ale to není 

moje pravé já. Přiznávám, že mě to stálo 

hodně hlubokých nádechů a výdechů 

a pár skleniček vína, abych se před fotoaparátem 

Milana Junka cítil v pohodě. 

Inspiruji se lidmi, na které se dívám. 

A vůbec nemusí jít o celebrity. Klidně to 

mohou být docela neznámí lidé, které 

vídám chodit po ulicích. 

Co pro vás móda vlastně znamená? 

Móda není umění. Je to byznys. Ovšem 

musíte být umělec, abyste vytvořili krásnou 

módu. 

A jak v tomhle směru vnímáte nás 

Čechy? Za co byste nás pochválil? 

A co nám naopak vytknul? 

Česká republika není Francie ani Itálie, 

kde je móda neoddělitelnou součástí 

života. Tady tomu tak není. Ale možná je 

to tak v pořádku. Životní priority by měly 

být někde jinde. Nerad diktuji lidem, jak 

se mají oblékat. Každý by si měl vybrat 

oblečení, jaké chce a ve kterém se 

cítí dobře. 

Žijeme v nejisté a bohužel nově 

i nebezpečné době. Jak si podle vás 

udržet optimismus? 

Musíte umět rozlišovat. Nad vývojem 

covidu nemáme žádnou kontrolu, stejně 

jako nad válkou na Ukrajině. O tom 

rozhodují jiní a my na to nemáme žádný 

vliv, tudíž je zbytečné o tom přemýšlet 

a trápit se tím. Ale naštěstí ještě existuje 

spousta věcí, které ve svých rukou 

máme. Na ty bychom se měli soustředit 

a mít z nich radost. 

Na co se aktuálně nejvíce těšíte – 

pracovně i soukromě? 

Miluji letní měsíce v České republice. 

Letos o to víc, že budou na trh uvedeny 

čtyři panenky „Osmany Laffita“ 

pro děti. 

Kde se vidíte za takových deset, 

patnáct let? 

Snad nebudu jako Putin – sedmdesátiletý 

miliardář, který obtěžuje celý 

svět svou nenávistí a hněvem. Doufám, 

že budu ležet na pláži s vychlazenou 

sklenkou růžového vína, dobrým 

jídlem, milými přáteli a manželem po 

boku. A že budu šťastný a spokojený. 

A myslíte si, že se ke psaní ještě 

někdy vrátíte? Že bude mít váš knižní 

příběh pokračování? 

Určitě to nebude hned, ale vím, že 

můžu odhalit ještě mnohem víc. 

Uvidíme. Všechno má svůj čas. 

21 

Výsledek jste pokřtil společně se 

svými přáteli. Jak jste si ten den užil? 

Bylo to moc hezké odpoledne – moje 

kniha, moji přátelé jako Eva Decastelo, 

Vendula Pizingerová, Andrea Verešová, 

Hana Gregorová, sluníčko, skvělé jídlo 

a prosecco. Co víc jsem si mohl přát… 

V knize věnujete velký prostor svému 

dětství. Jaký jste byl jako kluk? O čem 

jste snil? 

Miloval jsem být dítětem. Svým způsobem 

jsem se nikdy nechtěl stát dospělým, 

což moji blízcí a přátelé vědí. Jinak 

ještě můžu dodat, že jsem snil o životě, 

který žiju teď. Víc vám nepovím. Kdybych 

to udělal, čtenáři by přišli o potěšení 

a možná i překvapení. Nejlepší bude, 

když si moji autobiografii přečtou a udělají 

si vlastní názor. 

A co o sobě můžete prozradit jako 

o špičkovém módním návrháři? Z čeho 

třeba čerpáte inspiraci? 

Tuhle otázku dostávám docela často. 

Květiny nebo mraky mě moc neovlivňují.

22 

Motýl v pavučině // Jiří Ventluka 

RECENZE 

Když měla Erika Ventluková v roce 

2003 při jízdě na kánoích v Rakousku 

nehodu, neměla sebemenší ponětí, jaký 

dominový efekt její úraz způsobí. Mladá 

dívka se v počátcích svého dospělého 

života, plná energie, aktivní sportovkyně 

a pilná studentka, dozvídá, že se 

nemoc diagnostikovaná v dětství vrátila. 

Bohužel natolik agresivně, že dívka 

najednou neví, zda má smysl plánovat si 

vlastní budoucnost. Eričino onemocnění, 

konkrétně malformace lymfatického systému, 

není jen vážné, je vzácné, dokonce 

tak, že po celém světě jsou známy jen 

jednotky případů. Lékaři si tak absolutně 

nevědí rady, zkoušejí metodu pokus- 

-omyl, ale člověk přece není laboratorní 

zvířátko. Zdá se, že na celém světě není 

nikdo, kdo by Erice pomohl. 

Lidský život je drahocenný a chyby se 

v medicíně neodpouštějí, autor čtenáři 

předkládá příběh, kde se za chyby platí 

životem, příběh, kde se lidskost pomalu 

vytrácí a pacient je degradován na shluk 

tkání a kostí. Ačkoliv jsou její šance na 

přežití nízké, Erika má obrovskou vůli 

žít a svůj boj s nemocí jen tak nevzdává. 

Rodina je zoufalá, člověk zkusí cokoliv, 

například i alternativní medicínu a různé 

šarlatány, pro které mají peníze vyšší 

cenu než lidský život. 

Eričina rodina musela denně činit 

rozhodnutí, která by se dala nazvat 

Sophiinou volbou. Jak se připravit na 

smrt blízkého člověka? Je to vůbec 

možné? Jaké to je žít ve strachu, kdy 

zazvoní telefon? 

Příběh o nemoci vypráví v ich-formě 

přímo otec dívky. Je tak třeba brát 

v potaz, že text je citově zabarvený, předaný 

jen z jednoho úhlu pohledu. V díle 

je značný výskyt lékařské terminologie, 

vše je však naprosto srozumitelné a pro 

čtenáře pochopitelné. Kniha je i přes 

závažné téma čtivá a vzhledem k roz- 


sahu si své čtenáře hravě udrží. Pokud 

hledáte smršť emocí, kdy se každé slovo 

do mysli zarývá svou naléhavostí, je kniha 

přesně pro vás, kapesníčky doporučuji. 

Dagmar Garciová 

Zrádná paměť // Lisa Genova 

Práh, 330 Kč, již vyšlo 

Paměť. Všechno a nic. Fenomén, který 

tvoří minulost i budoucnost. Zaostřit 

svůj zrak na novou knihu Lisy Genovy by 

měl úplně každý. 

Lisa vystudovala psychologii a titul Ph.D. 

získala na Harvardu v oboru neurovědy. 

Kdo se tohoto faktu zalekne, snáz zapomene. 

Nepronikne do tajů fungování 

částí mozku a nervové soustavy. Preferujete 

napětí při krimi románu, nečekané 

rozuzlení detektivek anebo lyriku 

v beletrii? I toto v nové knize najdete. 

Věda, co zaujme? Jde to, pokud si téma 

bere na paškál Lisa Genova. 

Proč si pamatujeme tak málo z našeho 

dětství? Souvisí to s tím, že vzpomínky 

se vyvíjejí společně s osvojováním 

jazyka. Proč nejsou křížovky a hlavolamy 

všespásné v prevenci Alzheimerovy choroby 

a v budování kognitivní rezervy? 

Co se dělo v den narození nebo úmrtí 

blízkého člověka, jak vypadalo naše 

první rande, jak se jezdí na kole... fakta, 

pocity, dovednosti, které se jen tak nezapomenou. 

Mají silný emocionální náboj. 

Jméno učitelky v šesté třídě, rande číslo 

osm. Toto náš mozek nejspíš neuchová. 

Proč? I na to najdete odpovědi. Navíc 

získáte spoustu cenných rad, návodů, 

vysvětlení a tipů, jak paměť podpořit 

nebo jí přinejmenším neublížit. Učíte se 

na zkoušku? Co si dáváte k učení? Kávu, 

matcha chai nebo colu? Stejný nápoj 

si dopřejte i během výkonu, pokud 

možno, a sledujte, co to udělá s vaší 

mozkovou aktivitou. Pomoci může i to, 

když zkoušíte sami sebe. Fakta si lépe 

zapamatujete. 

Kniha odhalí vše o paměti. Jak funguje 

a jak moc důležitý je hippocampus. 

Autorka věnuje víc než jednu kapitolu 

Alzheimerově chorobě, o které přináší 

zajímavá a nepříliš známá fakta. 

Pokud chcete podpořit svoji paměť, 

dopřejte si dostatek spánku. Je to ten 

nejlepší a nejlevnější prostředek, který 

vám neprodá sebelepší farmaceutický 

koncern. Co má co dělat s pamětí? 

Nalistujte stranu 202. Chtěla jsem 

napsat ještě něco. Mám na to na jazyku. 

Ale ani za nic si nemohu vzpomenout. 

Každá mince má dvě strany a je třeba 

myslet v kontextu. Schopnost zapomínat 

je stejně důležitá jako schopnost si 

pamatovat. 

Silvie Ulrichová

Příběhy, 

které vás chytí za srdce 

Domov si nosíme sami v sobě 

V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za 

dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. 

S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, 

o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na 

pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po 

rodné zemi. Uvidí vůbec někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své 

vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… 

Hledání rodinné minulosti v totalitním bezčasí 

Píše se rok 1982 a v patnáctileté Janě se kromě dospělosti probouzí 

i poznání, že s minulostí její rodiny není cosi v pořádku. Otec před 

rokem zemřel a v matčině ložnici se ukrývá sešit plný nepochopitelných 

zápisků. Prarodiče se chovají přinejlepším výstředně a mluvit před 

nimi o některých tématech je tabu. Jana dospívá v totalitním bezčasí, 

přesto není otupělá – a tak se pouští do pátrání. Novinka od Lucie 

Hlavinkové, autorky bestselleru Kdo šije u Podolské. 

Tři generace žen, jedno rodinné tajemství 

Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje 

i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra 

se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází 

z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo 

je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání 

odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec 

událostí, který se dosud nezastavil. 

Nekorektní příběhy do korektní doby 

Dívat se na svět očima padesátky je jako koukat do nedopité lahve 

vína,“ říká Lucie Šilhová. Už si prý dost užila, ale ještě ji něco dobrého 

čeká. A čím víc hladina klesá, tím víc pravd se dobírá. Třeba že hledat 

správnou podprsenku je jako hledat správného chlapa. Nebo že na 

nudistické pláži by měla ležet na zádech. A že když dojdou argumenty, 

není to tak zlé, jako když dojde toaletní papír. Dopřejte si taky pár 

doušků nadhledu, sarkasmu a nekorektnosti! 

www.albatrosmedia.cz

Popel a sníh // Petra Rautiainenová 

24 

RECENZE 

Objevená fotografie, ukrytý deník, 

zatvrzele mlčící pamětníci a žena, která 

pátrá po osudu svého ztraceného manžela. 

To jsou hlavní přísady kvalitního 

příběhu. Když do toho přidáte ještě 

syrové prostředí tajemného Laponska, 

vznikne dokonalý finský románový koktejl 

Popel a sníh. 

Druhá světová válka se vyhnula jen 

málo územím Evropy. Laponská válka, 

která byla víceméně lokálním konfliktem 

mezi Finskem a Německem, 

zanechala Laponsko v ruinách. Více 

než třetina budov na tomto území 

byla zničena, krajské město Rovaniemi 

prakticky zmizelo. Podél cest se povalovala 

mrtvá těla, děti ztratily své rodiče. 

Do podobného obrazu přijíždí finská 

fotografka Inkeri, aby napsala reportáž 

o obnově Laponska. Ubytovala se 

v domku s podnájemníkem, chodí po 

okolí a sbírá materiál. Jenže nikomu 

neprozradila pravý účel svojí cesty. Na 

území města, kde píše článek, stával 

na konci války zajatecký tábor, v němž 

zmizel její manžel. Inkeri je rozhodnuta 

probudit historii a vypátrat, co se od února 

1944 do konce války přihodilo. Netuší 

však, že obyvatelé městečka Enontekiö 

nehodlají nic podobného dopustit a svoje 

vzpomínky na druhou světovou válku si 

zarytě nechávají pro sebe. 

Její dobrodružství je hustě proloženo 

deníkovými zápisky záhadného finského 

úředníka, jenž je do zmíněného 

zajateckého tábora přidělen jako dozor. 

Jeho příběh je s Inkeriným velmi úzce 

propojen, ale více už se dozvíte v románovém 

debutu finské autorky Petry 

Rautiainenové. 

Finský román Popel a sníh však rozhodně 

není žádnou další nudnou historickou 

encyklopedií, nýbrž velmi čtivým a mnohovrstevným 

románem o životě a lidech, 

kteří i přes válečnou zkázu zůstali věrni 

severským pustinám. Potěší všechny 

milovníky bezmála špionážních příběhů, 

jež se odkrývají pěkně postupně, aby vás 

pak převálcovaly překvapivým rozuzlením. 

Paseka, 349 Kč, již vyšlo 

A pokud jste na tom jako já a víte 

o Laponsku jen to, že je ve Finsku a je 

tam zima, připravte se, že při čtení 

románu Popel a sníh se budete chtít 

dovzdělat. A zjistit o mystickém a nečekaně 

exotickém území co nejvíc. 

Helena Herynková 

Slídil // Tana Frenchová 

Argo, 398 Kč, již vyšlo 

Konečně si plní sny. Postarší americký 

bývalý policista Cal Hooper skončil 

se svou profesí v hektickém Chicagu 

a koupil zanedbaný, napůl zbořený 

domek poblíž vesničky v západním 

Irsku. Kochá se zelení nekonečných 

kopců, chodí na procházky a pomalu 

dům opravuje. Času je dost. Chodí 

na ryby a pozoruje přírodu. Místní si 

z něj utahují, ale zdá se, že proti němu 

nikdo nic v zásadě nemá. Občas s nimi 

vyrazí na pivo. Mart, jeho nejbližší 

soused se k němu chová přátelsky. 

Přesto má Cal pocit, že něco kolem 

něj není v pořádku. Stávají se tu divné 

věci. Seznámí se s klukem, který žije 

se sourozenci a matkou v kopcích. 

Zvláštní divoká povaha chlapce, jenž 

se chvílemi skrývá, jindy je sprostý 

a jindy zase chodí pravidelně pomáhat 

Calovi při práci na domku, jej zaujme, 

ale nechává věcem volný průběh. 

Později, když překoná ostych, svěří se 

kluk Calovi, že mu zmizel bratr. A že 

ten by neodešel bez rozloučení, že se 

mu určitě muselo něco stát. Neomylný 

policejní čich přiměje Cala, aby se 

případem jen tak trochu začal zabývat. 

V ten moment poznává, že vyptávat se 

ve vesnici není radno a že jej sousedé 

nepřijali zase až tak za svého, jak si 

představoval. Postupem času začne 

tušit, že se tady děje něco velmi špat- 

ného, a záhadné zmizení chlapce jej 

zcela pohltí. 

Literárními cenami ověnčená irská 

spisovatelka Tana Frenchová si získala 

své čtenáře detektivní sérií z dublinského 

oddělení vražd. Její první 

samostatný román Temná zahrada, 

jejž vydalo rovněž Argo v roce 2019, 

byl čtenářsky velice úspěšný. Schopnost 

napsat strhující detektivku 

plnou napětí a dramat se skvělými 

dialogy a překvapivými momenty 

a zvraty dokazuje i její další román 

Slídil, v němž se detektivní kauza 

mísí s osobním životem Cala i některých 

lidí z vesnice, mezi nimiž najde 

nové přátele tam, kde by to vůbec 

nečekal. Citlivý vhled do psychologie 

postav z drsného irského prostředí je 

třešničkou na dortu nového románu 

této zajímavé a zkušené autorky, jejíž 

knihu navzdory počtu stran zhltnete 

za pár dnů. 

Zuzana Dorogiová

Iluze // Camilla Lӓckberg, Henrik Fexeus 

Camilla Läckberg je švédská autorka 

detektivních románů, dobře známá 

i v Česku – skoro dvě desítky jejích knih si 

u nás už našly hodně nadšených čtenářů. 

Zatím poslední vydanou knihou (a zároveň 

prvním dílem nové série) je thriller Iluze, 

který nás zavede mimo jiné do tajemného 

světa magie a kouzel. Těšte se, čeká vás 

skoro šest set stran napínavého čtení! 

Znáte ten kouzelnický trik? Sličná asistentka 

je zavřena do magické krabice, kterou 

iluzionista vzápětí probodá ze všech 

stran meči a noži. Čáry máry fuk, ostré 

předměty se z otvorů vytahují ven a krásná 

dívka vyskakuje z boxu bez jediného 

škrábance. Přesně tohle kouzlo si policisté 

vybaví, když je před zábavním parkem ve 

Stockholmu nalezena skříň s mrtvolou 

brutálně zavražděné mladé ženy. Policistka 

Mina Dabiriová z nově založené 

jednotky, která se na podobné neobvyklé 

případy zaměřuje, požádá o konzultaci 

specialistu na lidskou psychiku, mentalistu 

Vincenta Waldera. Vincent se do vyšetřování 

zapojí, možná proto, že mu Mina 

připadá podobně zvláštní, jako je on 

sám. I ona bojuje s obsesemi a běžný 

život jí, stejně jako Vincentovi, připadá 

někdy nesmírně komplikovaný. Že by se 

konečně našel někdo, kdo mu rozumí? 

Záhy se ukáže, že mrtvá dívka nebyla 

ani první, ani poslední obětí. Další mladá 

žena, pak hendikepovaný chlapec. Co 

je, kromě způsobu smrti založeného 

na známých iluzionistických tricích, 

spojuje? Proč by jim někdo dělal něco 

tak hrozného? Je možné, že vraždění 

v kouzelnickém stylu bude pokračovat? 

A proč má Vincent pořád ten divný 

pocit, že to s ním nějak souvisí? 

Iluze je skvělý thriller. Má propracovaný 

děj s mnoha zvraty, střídají se v něm 

časové roviny, navíc si v něm často 

připadáte jako v show Davida Copperfielda. 

Moc mě bavily popisy myšlenkových 

pochodů mentalisty Vincenta 

i flashbacky do jeho dětství. Camilla 

Läckberg si k práci tentokrát přizvala 

odborníka, skutečného iluzionistu 

a hypnotizéra Henrika Fexeuse, který 

Metafora, 499 Kč, již vyšlo 

je mimochodem známý i u nás (česky 

vyšly jeho knihy Naučte se číst myšlenky! 

a Nejlepší přesvědčovací techniky) 

a na výsledku je to znát. Už dlouho mě 

detektivka takhle nebavila. Hrdinové jsou 

vtipní a dostatečně divní, zároveň se ale 

nečekaně doplňují, děj má spád a s blížícím 

se koncem nabývá na dramatičnosti. 

Jestli je tohle první díl série, tak se už 

nemohu dočkat dalšího pokračování. 

Hana Kubíková 

25 

RECENZE

26 

ADVERTORIAL 

Dva horory 

z jiného 

světa 

text: Hana Wielgusová 

O hororech už toho bylo 

napsáno mnoho. My se teď 

na ně ale podíváme z trochu 

jiného pohledu. 

Ať už to víte, nebo ne, oproti „normálním“ 

klasickým hororům, existují i horory vtipné, 

anebo přímo určené mladým dospělým. 

Abyste nám uvěřili, představujeme vám dvě 

horké a ve světě hororů nezvyklé novinky. 

První z nich je z pera dvojice autorů Rhetta 

McLaughlina a Linka Neala, známého 

komediálního YouTube dua Rhett & Link, 

Záhada městečka Bleak Creek. Ano, čtete 

dobře, opravdu jde o strašidelný horor, ale 

připravte se, že se u něj možná budete válet 

smíchy. No není to zajímavá kombinace? 

„Nikdy nevíte, 

co najdete, až bude 

vše ztraceno.“ 

Píše se rok 1992. V ospalém jižanském maloměstě 

se dvěma baptistickými kostely Bleak 

Creek v Severní Karolíně se za povrchními 

úsměvy zdejších obyvatel skrývá strach. 

Strach dětí, že skončí v místní polepšovně, 

která prý umí vrátit vzpurnou mládež na 

správnou cestu. Založil ji tajuplný Wayne 

Whitewood a její neposkvrněnou pověst 

dokázal udržet i přesto, že zde v uplynulých 

deseti letech došlo k několika podezřelým 

událostem. To však téměř všichni ignorují. 

Dva kamarádi, čerství středoškoláci Rex 

McClendon a Leif Nelson zpočátku věří 

dospělým, že tragické nehody, které se 

v polepšovně staly, byly jen nešťastnými 

důsledky podlehnutí hříchu. Pochyby, 

a posléze i podezření, v nich však vyvolá 

jedna epizoda. Při natáčení malorozpočtového 

hororu PolterDog se něco zvrtne 

a jejich nejlepší kamarádka Alicia Boykinsová 

zraní zakladatele polepšovny Waynea 

Whitewooda… 

Rex a Leif začnou pomalu, ale jistě, sestavovat 

skládanku pravdy o škole a o Wayneu 

Whitewoodovi. To, co zjistí, si ale nedovedli 

představit ani v těch nejdivočejších snech. 

Čeká je krutý boj se zlem, které otřese 

celým Bleak Creekem. 

Fobos, 399 Kč, vychází 29. června 

„Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo tma…“ 

Fobos, 399 Kč, vychází 8. června 

Druhou novinkou, kterou vám chceme 

představit je horor určený čtenářům young 

adult. Jde o prvotinu mladé české autorky 

Heleny Drlové, jedné z výherkyň Velké 

povídkové soutěže. Kniha se jmenuje Uteč, 

než doroste měsíc a zavede čtenáře tam, 

kam by se sám dobrovolně nikdy nevydal – 

na „druhý břeh“. 

Příběh, zajímavě pojatý z pohledu mrtvých, 

vypráví o chlapci Christianovi, který 

se ocitl ve špatnou chvíli na špatném 

místě. Jako správná mrtvola má být 

v zemi, ale on dostane druhou šanci. Je 

vržen do světa, jaký my živí neznáme. 

Noc je tu dnem a den nocí. A na svých 

drahých nejvíc milujete jejich krev. 

Krajem se navíc kdosi toulá. Vraždí 

a ruší klid mrtvých. O setkání s ním 

stojí jen málokdo, některým však nic 

jiného nezbývá… Vítejte tedy s námi 

v novém, zvláštním světě hororů, který 

vás překvapí, postraší a hlavně pobaví. 

Nebudete litovat!

Hořká múza // Emil Křižka 


Režisér, výtvarník, spisovatel a kamenosochař 

Emil Křižka patří k nepřehlédnutelným 

postavám českého 

kulturního prostředí. Jeho krátký film 

Ruchoth Raoth je snad nejděsivějším 

psychologickým hororem, jaký tady 

byl natočený, a podobně silné emoce 

vyvolává i celovečerní prvotina Hrana 

zlomu. „V autorově kůži obalený“ a pod 

pseudonymem Sebastian Rainer vydaný 

román Mysterium tremendum pak ukázal, 

že Křižka dokáže hrůzu stejně působivě 

převést z vizuální podoby i do té psané. 

Komorní, neméně však děsivý román 

Hořká múza vypráví příběh spisovatele 

Franze umírajícího počátkem dvacátých 

let minulého století v Praze na tuberkulózu 

(ano, ta návaznost je zřetelná a přiznaná). 

Náhlé a nečekané zlepšení zdravotního 

stavu, které přichází po jednom 

ze záchvatů, však vede k zvláštně halucinogennímu 

stavu, v němž se Franzovi 

zjevuje kromě různých dalších morbidních 

výjevů i podivný muž ze zchátralého domu 

na samotě – muž s Franzem propojený 

a skrývající hrůzná tajemství, o která se 

touží podělit. 

Franz veškerá zlovolná znamení ignoruje, 

protože současný stav mu konečně 

dovoluje bez omezení psát, psát, psát… 

hodiny, dny, týdny. A o nic jiného přeci 

nejde, vždyť v hlavě má tolik slov, která 

potřebuje zapsat. Cesta k definitivnímu 

zatracení je však tímto otevřená dokořán, 

protože zlo se může skrývat i v obyčejné 

nevšímavosti… 

Emil Křižka pracuje se slovy jako s obrazy, 

každá scéna, již čtenáři předkládá, i ty 

nejfantasknější a nejmorbidnější, je tak 

prokreslená, podmanivá a živoucí, že 

vyvolává doslova krajní emoce – z nichž 

jednoznačně dominují strach a hnus. 

Temný svět plný obvyklých i méně 

obvyklých hororových rekvizit, je zde 

navíc nahlížen s takovou suverénností, 

nápaditostí a z tak nečekaných úhlů, že 

každý řádek textu dokáže něčím překvapit, 

šokovat. 

Křižkovo zlo není jednoznačné a černobílé, 

naopak – má jasnou motivaci, 

a i když se dopouští těch nejhorších 

zvěrstev, zde explicitně popsaných, pořád 

ve čtenáři v koutku duše zůstává něco 

jako stín soucitu. O to pak je všechno 

dění přesvědčivější a mrazivější. Bez přehánění 

lze říci, že v žánru mysteriózního 

thrilleru – nebo snad i hororu – nemá 

Emil Křižka v českém prostředí konkurenci 

– a všichni milovníci žánru by měli 

zpozornět. Od tohoto autora lze očekávat 

ještě velké věci. 

Petr Lazar 

(převzato a upraveno z magazínu Pevnost) 

27 

RECENZE 

JAY KRISTOFF 

ve své nejtemnější formě 

TEMNÁ FANTASY SÁGA 

ZAČÍNAJÍCÍ VE CHVÍLI, KDY PŘICHÁZÍ 

KONEC LIDSTVA 

Od posledního východu slunce uplynulo dvacet 

sedm let. Celou tu dobu vedli upíři válku proti 

lidstvu a nyní v moři temnoty přežívá jen pár jiskřiček 

světla. Gabriel de León je člen Stříbrného 

řádu, který měl bránit svět před stvořeními noci. 

Z bratrstva však zbyl už jen on a teď je nucen 

ve vězení vyprávět svůj příběh. Příběh o legendárních 

bitvách a zakázané lásce, o ztracené 

víře a nalezeném přátelství. A hlavně o poslední 

naději lidstva: grálu! 

www.albatrosmedia.cz

28 

text: Tomáš Lesk 

ADVERTORIAL 

Držet břitvu 

na tepu doby 

Za hranice autorovy fantazie 

a ještě dál! 

Poezie je náročnou disciplínou, skýtající básníkům 

a básnířkám nevídané tvůrčí možnosti. Se svou sbírkou, 

inspirovanou mimo jiné živelnou Slam poetry nyní 

přichází Adam Pýcha, který v roce 2021 debutoval 

originálním románem Druhá šance – šlo o příběh 

s fantaskními prvky, pojednávající o pravdě o konci 

jednoho světa. Ten se záhy s více než 3000 prodanými 

výtisky stal bestsellerem a již brzy se dokonce můžeme 

těšit na audioknihu. Co nám nyní přináší jeho poezie? 

Kniha je splněným snem svého tvůrce, 

jenž si dle vlastních slov vždy přál vydat 

sbírku a básně začal psát už na prvním 

stupni základní školy. Od té doby ušel 

pochopitelně dlouhou cestu. Jeho 

poetické texty jsou kompilátem příběhů, 

dále prožitků skutečných lidí (ale 

Kontrast, 299 Kč, již vyšlo 

i vymyšlených), dýchají z nich ulice Holešovic 

a prvky fantastiky, jíž je autor velkým 

fanouškem. Vedle básní v knize naleznete 

i krátké, prozaičtěji laděné texty, jež stejně 

jako poezie cestují časem i prostorem 

a nesou v sobě stopy sci-fi a fantaskní 

snovou atmosféru. 

„Při psaní jsem si opět uvědomil, jak 

obrovskou magii v sobě poezie obsahuje. 

Jak na minimálním rozsahu dokáže 

pobavit, rozplakat nebo se zarýt hluboko 

do paměti a tam zůstat po mnoho dní...“ 

Na stránkách tohoto díla, které upoutá už 

výraznou, a přitom minimalisticky provedenou 

obálkou, najdete texty, rozkročené 

mezi hned čtyři tematické celky. Jde 

o emoce probouzející titul, jehož obsah 

zavede svého čtenáře do celé řady žánrových 

zákoutí. Těšit se můžeme na počátek 

v daleké, a přitom podivuhodně blízké 

Minulosti, srdceryvnou a dechberoucí 

Přítomnost následovanou tajemstvím 

zastřenou Budoucností, přičemž to vše 

uzavírá neméně záhadné Mezičasí. Tři 

časy a něco mezi tím, sjednocující rozmanité 

básně a prózy, díky nimž budete 

chápat, jak obtížné je Držet břitvu na 

tepu doby… 

Adam Pýcha je fanoušek popkultury, 

marketingový ředitel a spisovatel. Vedle 

knih (momentálně chystá svůj druhý 

román s názvem Všechny tváře smrti – 

půjde o mystery thriller, kde se budou 

mísit historické fakty s čistou fikcí) píše 

povídky, které jsou volně dostupné na 

webu knihydobrovsky.cz. Je také zakladatelem 

jedinečného projektu internetové 

komunity čtenářů, nesoucí název 

KNIŽNÍ ZÁVISLÁCI. 

„Doufám, že sbírku ocení lidé, kteří 

k poezii občas zabloudí, ale i ti z vás, 

kteří poezii neholdují. Fakt si myslím, 

že můžete být mile překvapeni. Poezie 

umí pobavit, na pár verších vrhnout 

slzu do oka či zanechat prožitek, jako 

celá kniha...“

30 

ROZHOVOR 


foto: Jan Křikava 

Psaní 

je můj způsob 

komunikace se 

světem 

Sedmikostelí, Lord Mord, Stín katedrály, 

Hastrman, Santiniho jazyk… Spisovatel 

Miloš Urban má na kontě celou řadu 

příběhů – často tajemných až mystických, 

s detektivní zápletkou i historickým 

přesahem. Ten poslední se jmenuje 

Továrna na maso a zavede vás na pražská 

jatka před sto lety. 

Vaše nová knížka je spojená s velkým 

očekáváním. Jak to prožíváte? 

Já si žádného očekávání vědom 

nejsem. Jen si občas potřebuju něco 

napsat a jsem rád, že mi to někdo 

chce vydat. Takže to prožívám asi 

jenom na osobní rovině – kamarádi 

o té knížce vědí a snad je nezklame. 

Co přesně vás k napsání románu 

Továrna na maso inspirovalo? 

Holešovice, Praha 7. A historie této 

fenomenální pražské čtvrti, kterou 

mám moc rád. Pokud vás nějaké 

místo přiměje napsat o něm historický 

román, není to jen tak ledajaké 

místo, že? Já už tam nebydlím, bohužel, 

ale tahle knížka je můj polibek na 

rozloučenou. 

Kolik energie jste tomuto „polibku 

na rozloučenou“ věnoval? 

Nebylo úplně špatné, že to byla doba 

covidová. Seděl jsem doma a studoval 

prameny a psal. Jako historická látka 

si román samozřejmě vyžádal načítání, 

snažil jsem se vcítit do Prahy za první 

republiky. Vodítkem mi mimo jiné bylo 

i Panoptikum starých kriminálních příběhů, 

Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum 

Města pražského Jiřího Marka, 

což je poněkud kontroverzní autor. Na 

televizní obrazovku jeho dílo převedl další 

kontroverzní autor, a sice Jiří Sequens. Já 

jsem asi ten poslední, kdo by se chtěl učit 

od starých komunistů, ale proč se neinspirovat 

tam, kde byli Marek a Sequens 

dobří? Jenom to bylo třeba promyslet 

a definovat znova. 

Dozvěděl jste se o prostředí pražských 

jatek něco zajímavého nebo rovnou 

překvapivého? 

Ano, jak byla protichůdná. Na jednu 

stranu zásobovala Velkou Prahu kvalitním 

masem, ale na druhou stranu byla zastaralá 

už v době, kdy se rodila naše první 

republika. Jatka původně vznikla na úplné 

výspě Prahy, spíš venkově, jenomže pak 

je začaly obklopovat nové činžáky, kde 

žily rodiny s malými dětmi. A ty musely 

poslouchat, jak vháněný a zabíjený 

dobytek úpí a jak potom ta mrtvá těla 

a druhovýroba z nich páchnou a zamořují 

okolí. Je to vlastně příběh o bolestivém 

zrodu důležitého velkoměsta 

– Prahy 20. století, metropole nového 

státu, kde to nešlo bez počátečních 

obtíží. Což nejde nikdy. 

Hrdinou vaší nové knihy je inženýr 

jménem Leon Hebvábný. Co o něm 

můžete prozradit? 

Je to zvláštní člověk, člověk 20. století, 

přestože ve dvacátých letech pořád 

ještě doznívá to století 19. A on ta staletí 

překračuje. Když ho chtěli naverbovat 

do války, řekl doktorům, že je žena. A co 

si s někým takovým počnete? Pošlete 

ženu bojovat? Před vice než sto lety 

nemyslitelné. 

Má Leon nějaký reálný předobraz? 

Samozřejmě – Davida Bowieho, androgynní 

rockovou ikonu naší generace.

Co byste si přál, aby si lidé ze čtení 

vašeho nového románu odnesli? 

To nevím. Ať jsou rádi, že si přečetli 

dobrou knížku? Poněvadž já sám jsem 

rád za každou dobrou knížku, která se mi 

dostane do ruky. 

Ve vašich příbězích se často objevuje 

krev a brutalita. Proč? Co vás k tomu 

vede? 

Pulp Fiction. Tuhle literaturu jsem konzumoval 

od dětství. A teď ji píšu. Jirásek 

ze mě fakt nebude. 

Schválně, kdy jste se naposledy bál 

a čeho? 

Bojím se pořád. Hlavně Putina a Rusáků. 

Ale s tím oni počítají a doufají v to: 

abychom se jich báli. Tak se to snažím 

překonat. 

Co přesně vám psaní vlastně přináší? 

Je to můj způsob komunikace se světem. 

A co se vám honí hlavou, když začínáte 

psát nový příběh? Jaký je to pocit? 

Velké pochyby, jestli to vůbec dopíšu. 

Musí mě to hodně bavit a musím mít 

vizi, jak to vést dál. Jinak to skončí jako 

pomníček. Takových už bylo až moc… 

Jak vaše psaní probíhá? Dodržujete 

nějaké svoje rituály? 

Píšu večer po večeři, kouřím (bohužel) 

a piju víno (bohužel). Musím mít perfektně 

vyluxováno (luxuju sám), poněvadž 

nesnáším drobky. Prostě čistý byt, 

cígo a víno. Pak se může něco urodit. No, 

a taky nemusí, nikdy nevíte… 

A co když se úplně zaseknete? 

Spisovatelský blok znám velmi dobře, 

jsme staří přátelé. Když to nejde, tak to 

zhasne. Příběh nevznikne, žádná škoda. 

Psaní je samotářská činnost. Nevadí 

vám to? 

Jsem dvojče, které nikdy nechtělo být 

dvojče, aspoň od doby, kdy jsem si uvědomil 

to dvojčatovské břemeno. Prostě 

jsem chtěl žít sám už někdy ve třinácti. 

Pak jsem měl partnerky a manželky, ale 

dneska už jsem v nirváně: konečně jsem 

sám. Mimochodem s bráchou dvojčetem 

jsme dnes nejlepší kamarádi. 

Přes dvacet let jste redaktorem nakladatelství 

Argo. Co všechno máte na 

starosti? 

Překlady i původní tvorbu. Jsem rád, jak 

se česká literatura vyšvihla a vzmohla 

v posledních letech, nabízené texty 

jsou častěji kvalitní a to mi dělá radost. 

U překladů nikdy nevíte, zda je to jen 

obliba lidí, co si knížku koupí do letadla, 

nebo je to něco trvalejšího. Jako 

redaktor pak kromě načítání rukopisů 

máte na starosti byrokratickou 

agendu, hlavně e-maily. 

Co na své redaktorské práci máte 

rád, a co naopak moc nemusíte? 

To jde ruku v ruce. Objevení unikátního 

rukopisu talentovaného autora, 

čímž míním i autorku. To je velký 

svátek. No a a pak musíte odpovědět 

těm 99 ostatním, že se rukopis nehodí. 

Příjemné mi to není, fandím každému, 

kdo to aspoň zkusí. 

Knihám věnujete spoustu času. Máte 

pak ještě vůbec chuť číst ve svém 

volnu? 

Samozřejmě. Akorát jsem strašně vybíravý 

a hned tak něco mě neuspokojí. 

Čtu znova Američanku Donnu Tarttovou. 

To je velká spisovatelka dneš ka, 

která má na kontě romány Stehlík, 

Tajná historie nebo Malý kamarád. 

A pak mě velmi zaujal příběh Chyby, 

to je teda biják režiséra Jana Prušinovského, 

ale úžasný! Komorní vztahová 

romance dvou zamilovaných… 

Jakou radu byste dal začínajícím 

spisovatelům? 

Hm. To asi žádnou. Jen snad, ať si drží 

perspektivu. Kdo vypráví a co všechno 

ví a může vědět, aby mu čtenář mohl 

věřit a chtěl číst dál. Mluvím jako 

redaktor. 

Část svého dětství jste strávil v Anglii. 

Jak na tu dobu vzpomínáte? 

Já si to nevybral, byl jsem do toho 

vržen. Bylo to špatné i dobré zároveň, 

těžko soudit. Někdy si říkám, kdyby 

tohle nebylo, kdo bych byl? A samozřejmě: 

odpověď nemám. Nevím. 

Zmínil jste, že pocházíte z dvojčat. 

Jaké to je? 

Moc dobré to není. Od malička vám 

říkají: vždyť máš bráchu, nikoho 

nepotřebuješ. A je pravda, že si dlouho 

vystačíte. Akorát se pak začnete jeden 

s druhým nudit. Asi jako v manželství. 

Po letech je to fakt podobné. 

Sám máte tři děti, co vám otcovství 

vneslo do života? 

Největší radost a největší hoře. Děti. 

Vaším koníčkem je fotografování. Jak 

jste ho objevil a co vám dává? 

Baví mě portrét. Dostat se lidem na 

dřeň přes jejich ksicht. Ale ona je to 

strašná dřina, než je přimějete k upřímnosti. 

Těžká disciplína, tohle. 

Když se podíváte do budoucnosti, jak 

sám sebe vidíte? 

Jako penzistu v úžasu pozorujícího 

svištící svět. 

MILOŠ URBAN (*1967) 

Redaktor nakladatelství Argo, 

spisovatel a překladatel. Narodil 

se v Sokolově, část dětství však 

strávil v Londýně na československé 

ambasádě. Po gymnáziu 

nastoupil na studium moderní 

filologie na Univerzitě Karlově, 

které ukončil roku 1992 jako 

magistr. Poté působil jako redaktor 

v nakladatelství Mladá fronta, 

které roku 2001 vyměnil za Argo. 

Je autorem řady románů, povídek 

a novel, z nichž mnohé si našly 

cestu i k zahraničním čtenářům. 

Dvě jeho knihy – Santiniho jazyk 

a Hastrman – se dočkaly filmového 

zpracování. 26. května mu 

vyšel historický román Továrna 

na maso. 


31

32 

TIP REDAKCE 

text: Jiří Popiolek 

foto: Bruno Lévy, Patrick ROBERT GAUMONT TELEVISION M6 

Martin 

Servaz 

Panteon literárních detektivů současnosti – 9 

Odlehlé horské údolí v Pyrenejích s dominantou psychiatrické léčebny, v níž 

jsou zavřeni ti nejhorší sadističtí vrahové. Na horní stanici lanovky vedoucí ke 

stařičké vodní elektrárně visí bezhlavé koňské tělo, z nedalekého mostu pak 

mimořádně krutým způsobem uškrcené tělo místního lékárníka. Na místo 

zločinu přijíždí major Martin Servaz z toulouské kriminálky… 

Dá se to brát jako paradox, že nejznámějšího 

francouzského detektiva 

všech dob vymyslel belgický spisovatel. 

Komisař Jules Maigret zrozený 

v hlavě George Simenona dlouho 

neměl – při vší úctě kupříkladu k Léo 

Maletovi a jeho Nestoru Burmovi – 

v domácích luzích a hájích důstojného 

následovníka. 

To by se s příchodem Bernarda Miniera 

na scénu mohlo změnit. Major Martin 

Servaz působící na kriminálce v jihofrancouzském 

Toulouse má obrovský 

potenciál stát po boku legendárního 

pařížského komisaře – a to třeba i proto, 

že oba jsou kromě jiného i trochu 

posmutnělými pozorovateli a glosátory 

lidských tragédií a nelítostné společnosti, 

v níž musí své zločiny vyšetřovat. 

Maigret moderní 

doby 

Aby bylo jasno, jde tady pouze o náladu, 

o atmosféru, o melancholii a soucit, 

které mají oba, jak Maigret, tak Servaz, 

společné. Jinak se jedná o dva zcela 

odlišné charaktery a rozhodně bych 

Miniera nepodezříval z jakékoli snahy 

přiživit se na slavné literární celebritě. 

Martin Servaz má však v sobě i určitou 

civilnost, a to je vlastnost, která 

se v současné době příliš nenosí – což 

ostatně potvrzuje i tento časopisecký 

seriál. Rozvedený, štíhlý čtyřicátník, 

slušně oblečený, sice s dnes tak trochu 

povinným traumatem z dětství, ale 

rozhodně ne alkoholik nebo feťák. Muž 

trousící latinské citáty a milující hudbu 

Gustava Mahlera. A nenávidící jakýkoli 

kolektivní sport – což obzvlášť v tak 

fotbalové zemi, jako je Francie, zavání 

určitou extravagantností. 

S bývalou manželkou komunikuje bez 

problémů, s dcerou má hezký vztah 

(i když sem tam trochu zpestřený 

nějakým tím generačním neporozuměním). 

Chápavý a tolerantní boomer 

dnešní doby, kterého svým způsobem 

dráždí všechna ta tetování, piercingy 

nebo sociální sítě, ale na rozdíl od 

svých mnohdy trochu homofobních 

kolegů dokáže tuto nechuť v sobě 

úspěšně potlačit a nedávat ji navenek 

najevo. 

Jak přežít 

v nepřátelském 

prostředí 

Daleko víc než z mladých lidí si Servaz 

připadá otrávený z moderní společnosti, 

která je podle něj značně odlidštěná 

a nepřátelská. Špinavá politika, 

intriky, prospěchářství, korupce, to 

všechno vnímá velice citlivě – a zároveň 

si dokonale uvědomuje, že jakýkoli 

boj s touto hydrou může být úspěšný 

jenom v jednotlivostech, protože 

systém je nastavený tak, aby podobné 

chování spíš podporoval. Minierovy na 

první pohled efektně temné, skoro až 

seversky „špinavé“ detektivky lze tak 

číst i jako velkou deziluzi ze současné 

Francie – a potažmo i celého světa. 

Sociální podtext, který z Minierových 

románů zaznívá takřka na každé 

stránce, je tedy velmi silný a znepokojivý. 

Zároveň však nerušivý, musím 

dodat – pro samotné detektivní 

zápletky a jejich chytrá řešení nemá 

až na výjimky žádný význam. Vítejte 

v trochu starosvětském prostředí, kde

33 

Bernard Minier (*1960) 

Charles Berling jako detektiv Martin Servaz v minisérii Zmrzlí mrtví podle knihy Mráz 

detektivka má mnoho podezřelých 

s motivem a na konci čeká překvapivé, 

ale zcela logické rozuzlení. 

V pozdějších dílech série pak sice 

Minier se Servazovými dávnými 

traumaty pracuje trochu více cíleně, 

ale stejně to nikdy nenaruší základní 

obraz, který si čtenář o jeho hrdinovi 

vytvořil: uhlazený, trochu nenápadný, 

ale mimořádně inteligentní detektiv se 

skvělou intuicí a porozuměním pro lidské 

poklesky. Prostě Maigret moderní 

doby se všemi jejími klady a zápory 

– tedy i s určitou tendencí především 

závěrečná rozuzlení případů okořenit 

a ozvláštnit výbuchy, střelbou, honičkami 

nebo padající lavinou. 

Setkání 

s Moriartym 

a Hannibalem 

Lecterem v jednom 

Z postav, které se v sérii vracejí a jsou 

se Servazem nějak spjaty, jednoznačně 

vyčnívá majorova nemesis, 

démonický protivník, sociopatický, 

ale zároveň geniální a chladnokrevný 

vrah, bývalý ženevský prokurátor 

Julian Hirtmann, který brutálně 

zavraždil čtyřicet žen – a posléze 

i svou manželku s jejím milencem. 

Francouzský spisovatel, dříve 

pracující jako celní úředník, 

vyrůstal na jihozápadě Francie, 

studoval v Toulouse, odkud 

pochází i jeho nejslavnější 

literární postava – detektiv 

Martin Servaz. Dnes žije poblíž 

Paříže a psaním se živí. Kromě 

sedmi temných detektivek se 

Servazem mu vyšlo i několik 

samostatných románů, do 

amerického prostředí zasazený 

thriller Zkurvenej příběh (2015), 

Na okraji propasti (2019) 

o nebezpečí, které představují 

moderní digitální technologie, 

a letos v březnu pak ve 

francouzském originále i román 

Lucía, odehrávající se pro změnu 

ve Španělsku. 

Hirtmann nalezne v Servazovi 

zalíbení kvůli společnému obdivu 

ke Gustavu Mahlerovi – a také 

proto, že jej považuje za důstojného 

protivníka. Po svém útěku si proto 

s majorem tak trochu hraje jako 

kočka s myší – a mnohdy není jasné, 

nakolik jsou stopy, jež po sobě trousí, 

vedeny skutečnou snahou Servazovi 

pomoct, a nakolik pouhou zlomyslnou 

manipulací – a hlavně není 

ani trochu jasné, co tím vším Julian 

Hirtmann sleduje a jaké má s majorem 

záměry. 

Julia Piaton a Charles Berling v seriálu Zmrzlí mrtví 

Souboj dvou vytříbených mozků 

tak připomíná legendární dvojici 

Sherlock Holmes – profesor Moriarty, 

a samotný Hirtmann má svůj jednoznačný 

(a podle mě jasně přiznaný) 

předobraz v Hannibalu Lecterovi. 

Samotná existence sociopatického 

>>

34 

vraha, který je majorovi neustále 

v patách, pak dodává sérii na přízračné 

temnotě – a stejně jako mnohdy 

ponuré prostředí francouzských 

Pyrenejí pomáhá budovat onu atmosféru 

severské krimi, k níž mnozí (trochu 

nespravedlivě, protože Minierův 

svět je daleko pestřejší) Servazovy 

případy přirovnávají. 

Kolegové 

a kolegyně – 

s trochou té 

korektnosti, prosím 

Ambivalentní Servazův vztah 

k moderní době lze nejlépe dokumentovat 

na postavách jeho nejbližších spolupracovníků 

– na krásné kapitánce četnictva 

Zieglerové, kterou anarchistická 

minulost a pobývání ve squatu přivedlo 

nejen k extravagantnímu vzhledu, ale 

nakonec i k jakési „revoltě“ v rámci skupiny 

a podání přihlášky k policii. 

Nebo na třicátníkovi Vincentu 

Espérandieuovi, jehož někteří kolegové 

kvůli vztahu k módě a drobně zženštilému 

chování považují za gaye – a to 

i přesto, že má atraktivní ženu a dvě 

děti. A konečně na Samiře Cheungové, 

s čínským otcem a matkou marockou 

Francouzkou, vyzývavě oblečené mladé 

ženě, s níž nikdo nechtěl kvůli tomu, jak 

vypadá, spolupracovat. Až na Martina 

Servaze, jenž v dívce odhalil na první, 

povrchní pohled neviděné detektivní 

schopnosti. 

Všichni tři Servaze svým vystupováním 

trochu znepokojují, ba dokonce 

až odpuzují – ale stejně mu to nijak 

nebrání v tom spřátelit se s nimi 

a spolupracovat. 

Také z tohoto úhlu pohledu jsou 

proto Minierovy detektivní romány 

mnohovrstevnatým svědectvím 

o generačním nesouladu dnešní 

doby, o nezdravé společnosti, která 

se zmítá mezi různými extrémy 

a je skrz naskrz prorostlá podvody 

a lžemi. A zároveň, přes všechen 

svůj přesah, jsou to pořád především 

skvěle napsané a vypointované 

temné detektivky s nesmírně 

sympatickým a lidským hlavním 

hrdinou, jehož chyby a poklesky jsou 

zcela pochopitelné. 

Série 

Martin Servaz 

od Bernarda 

Miniera 

Mráz (orig. 2011) 

Kruh (2012) 

Tma (2014) 

Noc (2017) 

Sestry (2018) 

Údolí (2020) 

Lov (2021)

Pestré literární 

zážitky 

Vychází 

16. 6. 

Silvia Moreno-Garciová 

A noc byla jako samet 

Napínavý noirový příběh 

prodchnutý atmosférou 

Mexika sedmdesátých let. 

Sekretářka Maite, milovnice 

komiksů, poznává při pátrání 

po své sousedce prostředí 

studentského hnutí a disentu. 

Potkává Elvise, jenž má za 

úkol zhatit protivládní protesty. 

Spolu pronikají do spleti intrik 

a špionážních praktik. Začíná 

boj o holý život. 

399 Kč Fantasy 

Jussi Adler-Olsen 

Chlorid sodný 

Carl Mørck a oddělení Q se 

vrací s již devátým případem. 

Při vyšetřování záhadných 

úmrtí odhalí detektivové 

opakující se modus operandi 

a vše nasvědčuje tomu, že 

brzy zemře další člověk. Aby 

zabránili další smrti, pustí 

se do urputného boje o čas. 

Mezitím se však z Carlovy 

minulosti vynoří docela jiný 

případ. 

499 Kč Krimi 

A. F. Steadmanová 

Skandar a zloděj 

jednorožců 

V této fantastické knize, jako 

stvořené pro fanoušky Percyho 

Jacksona a Eragona, bojuje o svůj 

osud chlapec Skandar toužící jezdit na 

krvelačných jednorožcích. Tváří v tvář 

magii živlů, urputným bitvám na obloze 

a prastarým tajemstvím mu dochází, že se ocitl 

ve velkém nebezpečí. Vydejte se s ním a jeho 

přáteli na cestu za dobrodružstvím plným 

smrtonosných jednorožců. 

399 Kč Young adult 

Emilia Dziubaková, 

Przemysław Wechterowicz 

Úsměv pro žabku 

Další příběh od autorů Obejmi 

mě, prosím. Co dokáže 

rozveselit smutnou žabku? 

Maminka jí pošle zvláštní 

vzkaz, který putuje lesem od 

zvířátka ke zvířátku a nakonec 

dorazí až k malé smutné 

žabičce. A víte co? Všechny 

chmury jsou rázem pryč! Co jen 

může mít takovou moc? 

349 Kč Pro děti od 3 let 

Karolína Fílová 

Přístav 

Filozofický román o světě věčného klidu. 

Nabídku tělesné dokonalosti, poklidu 

a věčnosti, kterou láká kavárna Přístav, nelze 

odmítnout. Nebo snad ano? Gabriel a Helena 

se přístavu klidu vzdají a vracejí se do svého 

životního příběhu, aby prozkoumali jeho 

zlomové body a pokusili se mu – znovu 

a jinak – porozumět. 

299 Kč Česká beletrie

36 

AUDIOKNIHY 

Nádherná 

kniha, 

která volá 

po dramatizaci 

text: Petr Nagy 

foto: OneHotBook 

Dlouho očekávaný román Kateřiny Tučkové Bílá Voda, 

pojednávající o katolických řeholnicích internovaných 

za komunismu v bělovodském klášteře, se zásluhou 

vydavatelství OneHotBook dočkal audioknižní podoby. 

Hlavní hrdinku ve vícehlasé četbě ztvárnila herečka 

a dabérka Vanda Hybnerová. 

OneHotBook, 649 Kč, vychází 9. června 

Patříte mezi naše nejvytíženější 

herečky a načítání audioknih je 

časově poměrně náročná disciplína. 

Co vás přimělo kývnout právě na Bílou 

Vodu Kateřiny Tučkové? 

Audioknihy jsou moje velmi oblíbená 

a velmi osamělá herecká disciplína. 

A pokud ve vás ještě kniha, tedy její příběh 

a autorův rukopis, rezonuje, tak je 

to čirá radost. V případě Bílé Vody se to 

tak sešlo. Nejprve jsem váhala z časových 

důvodů, nerada dělám věci napůl, 

ale po první frekvenci mě život Leny 

a obrazotvornost autorky úplně pohltily. 

Svůj hlas jste propůjčila hlavní 

hrdince Leně, která už toho má hodně 

za sebou. Jaké pocity ve vás zpočátku 

vzbuzovala? A proměnily se nějak 

v průběhu četby? 

Načítání textu se poněkud liší od 

herecké interpretace. Mým úkolem není 

jen zprostředkovat stav a emoce, ale 

celý příběh. Lena je člověk, který v sobě 

zprvu nese beznaděj, ale shodou okolností 

i náhod, jak už to bývá, dostane 

její život jiný smysl. I když jsem až tak 

tragické události jako Lena neprožila, 

v mnoha ohledech jejímu chování a vnímání 

světa rozumím. 

Lena se záhy ponoří do odkrývání 

pohnuté historie Bílé Vody, kde byly za 

vlády komunistického režimu internovány 

stovky katolických řeholnic. Co 

jste říkala na tuhle temnou a dosud 

málo známou součást našich dějin? 

O této naší dějinné kapitole jsem netušila 

nic. Mám v tomto směru mezery ve 

vzdělání, a o to víc si vážím autorčiny 

vůle tuhle mezeru lidem vyplnit. A ještě 

takovou neskutečně intenzivní formou. 

Narazila jste při četbě na nějakou 

scénu, repliku či myšlenku, která ve 

vás obzvlášť silně zarezonovala? 

Nejsou to jednotlivosti, ale nejvíc se 

asi ztotožňuju s popisem samoty nebo 

té touhy po ní. A to, jakým způsobem 

autorka popisuje naprosté maličkosti, 

které by v běžném životaběhu člověk ani 

neregistroval. Tady ale mají neskutečnou 

důležitost. 

Kateřina Tučková se prostřednictvím 

svého románu dotýká nejen historie, 

ale vstupuje i do současné diskuze 

o ženské emancipaci. Má podle vás její 

kniha sílu na tomto poli něco změnit? 

Jestli má sílu něco změnit kniha? To by 

bylo nádherné, kdyby tomu tak bylo. 

Kniha může pomoci otevřít oči a dodat 

sebevědomí těm, kteří bloudí v nějakých 

slepých uličkách, nebo nemají 

odvahu čelit svému osudu. Tématem 

ženské emancipace se sama zabývám 

ve své divadelní tvorbě... A myslím, že 

zrovna román Bílá Voda bude jistě 

lákat k dramatizaci, ať už na divadle, 

nebo ve filmu. 

A jak se vám při nahrávání spolupracovalo 

s režisérkou Jitkou 

Škápíkovou? 

Režisér je první posluchač. A zároveň 

má v danou chvíli knihu načtenou do 

posledního detailu a musí mít jasnou 

představu o interpretovi. Producent 

spolu s režisérkou zvolili můj hlas a já 

se snažím jejich představu naplnit. 

Frekvence pro načítání jsou běžně čtyři 

hodiny. Není to úplně jednoduché, 

udržet tolik hodin napětí, autenticitu 

a vědomí slov, která přednáším. Občas 

se do studia ozve: ,,Tak si dáme chvilku 

pauzu, už se nám to ztrácí.“ Bílá Voda 

je nádherná kniha a já jsem moc ráda, 

že jsem se stala její součástí.

37 

Alena Mornštajnová: 

Teribear – Tajemství modré krabice 

Čtou: Hynek Čermák, Tereza Maxová 

01:44 / 349 Kč 

Maskot Nadace Terezy Maxové dětem, oživený nejoblíbenější českou 

prozaičkou současnosti. Vyprávění o medvědí odvaze nejmenším bez 

rodiny ukáže, že ke štěstí dojde, doskáče či dojede na koloběžce úplně 

každý. Živý i plyšový. 

AUDIOKNIHY 

Audioknižní 

tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Frank Herbert: Děti Duny 

Čtou: Marek Holý, Zuzana Slavíková 

18:30 / 479 Kč 

Paul Atreides zmizel v poušti, ale fremenský džihád nadále 

pustoší vesmír. Jedinou naději na světlejší budoucnost 

představují Paulovy děti, dvojčata Leto a Ghanima, 

nadané vizí, schopnostmi i železnou vůlí svého otce. 

Henning Mankell: 

Ruka / 

Wallanderův svět 

Čtou: Jiří Vyorálek, 

Jiří Hromada 

04:36 / 339 Kč 

Desátý díl série případů komisaře Wallandera přináší 

novelu Ruka, v níž po klidu toužící vyšetřovatel nalezne na 

svém novém pozemku lidské ostatky. Druhou část tvoří 

autorův doslov přibližující okolnosti vzniku slavné řady. 

Nino Haratischwiliová: 

Osmý život (pro Brilku) 

Čte: Martina Hudečková 

43:47 / 749 Kč 

Heather Morrisová: Cilčina cesta 

Čte: Dana Černá 

11:13 / 399 Kč 

Počátkem 20. století se rodinným pokladem jedné 

gruzínské rodiny stává recept na nevšední horkou 

čokoládu. Její konzumace sice mívá tragické následky, 

ale oni přesto po generace dobrovolně žijí se svým 

sladkým prokletím… 

Příběh židovské dívky Cilky, která na vlastní kůži zažila 

hrůzy koncentračního tábora Osvětim i sovětského 

gulagu ve Vorkutě. Přesto dokázala najít životní lásku 

i vnitřní sílu a jako zdravotnice pomáhala druhým.

38 

Carrie // Stephen King 

RECENZE AUDIOKNIH 

Kingův románový debut Carrie patří 

k autorovým nejikoničtějším dílům 

a jde o možná nejzásadnější knihu jeho 

kariéry vůbec. Po jejím vydání se z chudého 

nezaměstnaného autora několika 

časopisecky publikovaných povídek stal 

bestsellerista a profesionální spisovatel. 

První tuzemské audioknižní zpracování 

vydal nedávno OneHotBook v režii 

Hynka Pekárka a v interpretaci Veroniky 

Lazorčákové a Pavla Soukupa. 

Veronika Lazorčáková v Carrie exceluje. 

Jako interpretka naprosto věrohodně 

vykresluje různé situace pomocí emotivních 

zabarvení hlasů a dobře odlišitelně 

zvládá rozmanité typy postav. Lze 

jí bez problému uvěřit melancholickou, 

rozčílenou i děsivou Carrie. Stejně tak ale 

i Carrie, která se před hrůzným závěrem 

románu nadějně na chvíli stává normální 

veselou dívkou, jež v posluchači 

vyvolává nejen lítost, ale též určité sympatie. 

Vedle toho interpretka bravurně 

vykresluje Carriinu děsivě fanatickou 

matku, dívčiny uječené pubertální spolužačky, 

sígry, kteří se vloupají na farmu 

zabít prase či zmatené a vyděšeně přeživší 

závěrečné hrůzné události. 

Pavel Soukup, který se ujal partů obsahující 

výstřižky z novin, zprávy odborníků či 

citace z odborné literatury nebo z (nejen 

policejních) výpovědí a různých textů 

pamětníků, jí sekunduje více než důstojně. 

Jeho projev je příjemný a ani sušší (místy 

skoro až odborný) styl v jeho podání 

nenudí. Tam, kde je to možné, ovšem 

ani u něho nechybí ty správné emoce. 

Zatímco projev Lazorčákové je svižný, 

čímž za každých okolností zvyšuje napětí, 

Soukup je při čtení Kingova textu metodicky 

klidný, což se obojí nejen výborně 

doplňuje, ale samozřejmě to obojí odpovídá 

náladě jednotlivých partů. 

Tu citlivě doplňuje i použitá hudba. 

Žánrově pestrá, ale vždy čímsi přinejmenším 

nenápadně napínavá či zlověstná. 

Atmosféru tak dokreslují například hutné 

OneHotBook, 07:20 hod, 369 Kč 

kytarové riffy zakomponované v plesových 

melodiích, nebo vše vypovídající 

temné kostelní varhany souběžně 

znějící se zvukem praskajícího ohně 

v pasážích děsivého finále. 

Přemysl Krejčík 

Celou recenzi si můžete přečíst na 

Čtou: 

Veronika Lazorčáková a Pavel Soukup 

Ostrov // Bianca Bellová 

OneHotBook, 05:53 hod, 349 Kč 

Bianca Bellová patří bezesporu k nejznámějším 

a nejúspěšnějším tuzemským 

prozaičkám. Zejména její román 

Jezero, za který získala několik prestižních 

cen, a který byl přeložen do množství 

jazyků, jí zajistil místo na piedestalu 

současné české literatury. V letošním 

roce však vydala román dost odlišný 

od své dosavadní tvorby – Ostrov, který 

také vyšel u OneHotBook v audioknižní 

podobě v podání Taťjany Medvecké 

a Jana Vlasáka v režii Hynka Pekárka. 

Ostrov je narativně roztříštěný román, 

definovaný mnohostí příběhů a divo- 

kostí ve vyprávění, centralizovaného 

a zároveň rozbíhajícího se kolem 

ústředních linií: první se soustředí na 

osudy lidí žijících na ostrově (konkrétně 

jde o příběh kněžny a o peripetie „hovnařova 

kluka“; tyto pasáže čte Taťjana 

Medvecká), druhá na cesty mořeplavce, 

který, mimo jiné, občasně k tomuto 

bezejmennému ostrovu připlouvá (jeho 

zápisky čte Jan Vlasák). 

V projevu Jana Vlasáka mohou posluchačům 

chybět emoce, což ovšem lze 

přisoudit tomu, že čte méně vypjaté 

party původního textu. Medvecká 

má k dispozici o něco více situací, jež 

lze citově zabarvit, nicméně i ona je 

v tomto relativně úsporná. Utlumení 

emocí v projevu obou herců má však 

svůj význam: autorka trousí vypjaté 

či kruté situace, stejně tak humorné 

narážky nebo bizarní momenty bez 

varování a nakládá s nimi jako s těmi 

nejvšednějšími a nejobyčejnějšími 

věcmi. To, že je interpreti přesně takto 

i čtou, neznačí nedostatek citu, ale naopak 

pochopení textu. 

Výsledek díky tomu působí na první 

poslech občas poněkud sterilně, což zároveň 

koresponduje s literárním dílem, které 

sice oslavuje vypravěčství jako takové, 

přestože příliš nenechává vnímatele do 

něho (pro svůj úsporný rozsah a mnohost 

jednotlivých dějů) plně proniknout 

a zůstává tak jakousi „vzdálenou zemí“, 

ostrovem viděným z odstupu. Avšak posluchači, 

kteří se rádi ztratí v příjemně plynoucím 

široce imaginativním vyprávění, 

aby se nakonec nechali vyvést z labyrintu 

slov ven, budou určitě spokojeni. 

Přemysl Krejčík 

Celou recenzi si můžete přečíst na 

Čtou: Taťjana Medvecká a Jan Vlasák

novinky z nakladatelství Argo 

#mojeargo 

V NOCI JE KAŽDÁ 

KREV ČERNÁ 

David Diop 

Když Alfovi zemře v náručí 

nejlepší kamarád z dětství, 

započne vůči nepřátelům 

osobní pomstu. Román 

o vřavách první světové 

války, zákopech senegalských 

vojáků a jedné zešílené 

mysli získal významná 

mezinárodní ocenění. 

BÍLÝ PRAMEN 

Klára Teršová 

Genius loci Aše, kdysi blyštivého 

drahokamu Sudet, kde 

kvetl textilní průmysl a obchod. 

Kniha o životě několika německých 

rodin od první republiky 

až do traumatizujícího odsunu 

přináší znepokojivé svědectví 

o době a lidech, na které 

bychom raději zapomněli. 

ŽIVOT PO KAFKOVI 

Magdaléna 

Platzová 

Autorka pátrala v Americe 

po stopách Kafkovy snoubenky 

Felice Bauerové. 

Výsledkem je kniha, která 

nakonec není jen o Felici, 

ale i o dalších lidech, kteří 

byli Kafkovi nějakým způsobem 

blízcí a jejichž osudy 

jsou spojené s předválečnou 

Evropou a jejími troskami. 

MYCELIUM 

VIII. PROGRAM 

APOKALYPSY 

Vilma Kadlečková 

Velkolepé vyvrcholení nejobsáhlejší 

české sci-fi ságy 

Mycelium je zde. Intriky, 

psychotronika a krvavé oběti. 

Všechno míří právě sem. 

V osudí plném bílých míčků 

je jeden černý, který znamená 

smrt. Může to být vítězství, 

zkáza nebo naděje. Tohle už 

je konec. 

KNIHA MAGIE 

Gardner Dozois 

V nové antologii navazující 

na úspěšnou Knihu 

mečů přichází slavný editor 

Gardner Dozois s příběhy 

plnými magie. Přečtěte 

si dosud nikdy nevydané 

příběhy hvězdné sestavy 

moderních mistrů žánru, 

z nichž mnozí se vracejí 

do svých nejoblíbenějších 

světů. 

APOKALYPSA NEBUDE 

Michael 

Shellenberger 

Autor, který je celoživotní 

aktivista za zlepšení životního 

prostředí, došel k závěru, že 

je třeba jasně oddělit vědu od 

fikce. Změna klimatu je skutečná, 

ale neznamená konec 

světa. Dokonce to není ani ten 

největší současný problém 

životního prostředí. 

www.argo.cz

40 

Tajemství // Tereza Dobiášová 

RECENZE 

Už jako tříletou ji poslal otec, král 

Přemysl Otakar I. do kláštera v Třebnici, 

kde měla být jeho nejmladší dcera 

Anežka připravována na budoucí život 

po boku polského knížete, jemuž ji otec 

zaslíbil. Ještěže směla s sebou mít svou 

chůvu, dost na tom, že musela opustit 

mateřskou náruč. Královna nesouhlasila, 

ale podvolila se. Je údělem královen obětovat 

se blahu království a mužovým touhám 

po moci. Chůva brala Anežku často 

do zahrad a lesů kolem kláštera a vyprávěla 

jí o pohádkových bytostech, které tu 

žijí, a o tajemství lesa z dob pohanských. 

Anežka rozuměla. Vnímala les jako boží 

místo, kde se dějí zázraky, a spatřovala 

Boha v každičkém stromě, květině či 

v nejmenší kapce rosy. Když Anežčin 

nápadník zemřel, vrátila se do Prahy 

a objevovala kouzla lesů na Petříně. 

Nebála se divokých zvířat a utíkala 

z Hradu, jak to jen šlo. Měla věštecké sny 

a vize, jejichž smysl pochopila až mnohem 

později. Čekalo ji další stěhování. 

Leopold Babenberský ji měl naučit, jak 

se chovat u vídeňského dvora. Tentokrát 

měla být nevěstou Jindřicha, syna císaře. 

Jenže Leopold měl zcela jiné záměry 

a ženicha zasnoubil se svou dcerou 

Markétou. Anežka se vracela zpátky do 

Prahy s pocitem viny. Že za to může ona. 

Aby ji v Praze nepomlouvali, že běhá bosa 

po lesích jako divoženka, přece jen už 

byla dospělá, scházela nyní často dolů na 

Malou Stranu a do Starého Města. Viděla, 

jak žijí chudí, a snažila se jim pomáhat, 

seč jí síly stačily. Další nápadníky odmítala, 

a nakonec napsala samotnému papeži, 

aby směla vstoupit do kláštera. Jako 

jeptiška pak konala mnohé dobré skutky. 

Anežka zvaná Česká. 

Na pozadí historických událostí, jak 

je zaznamenal kronikář, vstupuje do 

Anežčiny mysli talentovaná autorka 

Tereza Dobiášová, jejíž bezbřehá fantazie 

a půvabná čeština fascinují, aby dala 

nahlédnout do citů mladé vzdělané 

princezny ve 13. století. Co když uvažovala 

právě takto? Téměř jako moderní dívka, 

Jota, 448 Kč, již vyšlo 

jež předběhla svou dobu. Zcela zaslouženě 

získala překrásná kniha doprovázená 

něžnými ilustracemi Petra Nikla 

cenu Magnesia Litera DILIA Litera za 

debut roku. 

Zuzana Dorogiová 

Smrt na kůru // Dalibor Vácha 


Výsadek OUT DISTANCE od samého 

počátku provázela smůla. Nejenže 

vyskočili zcela jinde, než měli, ale Opálka 

si podvrtl kotník, Kolařík ztratil náprsní 

tašku s doklady i s fotografií své milé, 

Čurda hlasitě vykřikoval hloupé vtipy. 

Kontejner s municí a zásobami spadl 

na vesnici. Nebylo lehké se dostat 

z těchto podmínek do Prahy, kde je 

čekala známá mise, o níž bylo již mnohé 

napsáno. Operace ANTHROPOID. Československá 

vláda v exilu vyslala několik 

výsadků, jejichž muži se měli spojit 

a zabít nenáviděného říšského protektora 

Heydricha. 

Historik a excelentní spisovatel Dalibor 

Vácha, jenž se zabývá historií dvou světových 

válek, pojal svůj román z jiného 

úhlu pohledu. Jednak se zaměřuje na 

často opomíjenou postavu nadporučíka 

Adolfa Opálky, který v literatuře o atentátu 

stojí oproti Gabčíkovi a Kubišovi 

poněkud stranou. Popisuje jej jako 

zodpovědného a odvážného důstojníka, 

skromného muže s láskou k dětem 

a rodné zemi. A jednak vychází ze vzpomínek 

přeživších, odbojářů, často žen 

a dětí, kteří parašutisty v Praze ukrývali. 

Jednou z nich byla Božena Kropáčková 

a její dvě děti. I tomuto jevu se 

důkladně věnuje. Kolik lidí bylo schopno, 

bez ohledu na následky, parašutistům 

pomáhat. Opálka měl výčitky svědomí, 

že zatahuje civilisty do smrtelného 

nebezpečí, pečlivě plánoval akci 

i krytí, ale nezdařilo se podle představ. 

Útočiště v kostele v Resslovce bylo 

poslední šancí. Mezitím zaúřadoval 

Čurda. Nevěděl, kde se muži skrývají, 

ale prozradil jejich kontakty. Tak se do 

rukou gestapa dostal i jednadvacetiletý 

Vlastimil Moravec, jehož brutálně 

mučili, a on po výslechu promluvil. Boj 

v kryptě a na kůru kostela umí Vácha 

vylíčit sugestivně a dramaticky, že 

leze čtenáři mráz po zádech. Chlapi 

bojovali do poslední chvíle, ale pak, 

když už nebylo zbytí, kapsle cyankáli 

a kulka do spánku vyřešila situaci. Jen 

se nedostat gestapákům do rukou živí. 

„Ne, nejsme národem Čurdů,“ píše 

v závěru spisovatel Vácha a zdůrazňuje, 

že je až neuvěřitelné, jakého 

hrdinství byli naši předkové schopni 

a jakou oběť ochotni podstoupit. 

Perfektně napsaný román, jenž se čte 

jedním dechem. 

Zuzana Dorogiová

SVĚT KNIHY 2022 

VÝSTAVIŠTĚ PRAHA 

S NAŠIMI AUTORY SE MŮŽETE POTKAT NA STÁNKU NAKLADATELSTVÍ 

v HALE A číslo stánku HA215 

PÁTEK 10. 6. 15:00 

JIŘÍ ŽÁČEK 

VERONIKA BALCAROVÁ 

IVETA SVOBODOVÁ 

PETR PROUZA 

SOBOTA 11. 6. 11:00 

MAGDA VÁŇOVÁ 


SOBOTA 11. 6. 15:00 

JIŘÍ ŽÁČEK 

VERONIKA BALCAROVÁ 

DOMINIKA BOČEK 

PETR PROUZA 

NEDĚLE 12. 6. 11:00 


https://www.facebook.com/sulcsvarc/ 

https://www.instagram.com/sulcsvarc/ 

ŠULC-ŠVARC

42 

UKÁZKA 

To 

nechceš! 

A na svatbě tuplem ne 

Jota, 348 Kč, již vyšlo 

Noční můry všech 

nevěst na jednom 

místě. Svatba optikou 

profesionálního 

hudebníka. 

Co všechno se může pokazit na svatebním 

obřadu a na svatební oslavě? Vyprávění 

vysloužilého muzikanta Honzy 

Žanka Hlaváčka, který hrál a zpíval na 

stovkách svateb v průběhu čtyřiceti let. 

Jsou tu příběhy skutečných lidí v reálných 

kulisách, co režíroval sám život. 

Někdy úsměvné, jindy až s nádechem 

hororu, tedy alespoň z pohledu nevěst 

a všech zúčastněných, hudebníka 

nevyjímaje. Publikace s lehkým oparem 

hantecu je určena nejen čtenářům se 

smyslem pro humor, ale především 

všem budoucím nevěstám a ženichům, 

kterým prozradí, na co se mají ve svůj 

den D připravit. Žádná realita je pak už 

nemůže ničím překvapit. 

Chceš-li být připraven na všechno, pak 

To nechceš! chceš! 

Ukázka: 

Jel jsem hrát asi dvacet kiláků jižně od Brniska. Už přesně ani nemám tušimice, jestli to byly Sokolnice, Telnice nebo 

něco v okolí. Svatební oslava se konala v místní sokolovně. To jsou takový ty sály, kde je na kraji postaven kůň, koza 

a švédské bedny, na dvou stranách koše na basket a seshora visí minimálně jedny kruhy. Pro muzikanta je to levandula 

v tom, že tam logicky není ani náznak pódia, a tak tančící, jak kolem sebe ve víru vášně mlátí rukama, často trefí 

váš stojan s mikrofonem. Jen muzikant ví, co to je mít přiraženej ret mikrákem k zubu. Znám případy, kdy ret nestál 

v cestě a mikrofon vyrazil zpěvákovi rovnou přední radlicu. Zkrátka pódium, jako přirozená ochranná bariéra proti 

opilcům, nikdy neškodí. 

Druhá nevýhoda tělocvičen je, že si v nich většinou svatebčané chystají občerstvení sami a jen málokdy mají něco, 

čím by se dalo vyrobit kvalitní presso, nezbytný to životabudič správného hudebního prostituta, tím myslím nájemného 

muzikanta. 

Vzdor všemu ta svatba byla super, hosté se bavili a dělali dokonce hady, což je podle mého kamaráda, českého Franka 

Sinatry, Ládi Kerndla, neklamné znamení toho, že jste repertoárově udeřili na tu správnou strunu. 

Alkohol tekl proudem a nejenže u mnohých uvolňoval přirozené zábrany a boural společenské mantinely, u některých 

dokonce působil inspiračně a někdy také bohužel i destruktivně. Za ta dlouhá léta pozorování účastníků rozličných 

oslav jsem došel k poznání, že počet debilních nápadů roste s druhou mocninou objemu zkonzumovaného 

alkoholu. Ani mě proto moc neudivilo, když asi půlhodinu před půlnocí ženich veřejně oznámil, že ještě se dvěma 

kamarády právě valijou pali a přesně o půlnoci dle jeho slov „tři kingsoni přindó s velkým překvápkem“. 

A opravdu, přesně o půlnoci vtrhla tato trojice jak velká vasrůfka dovnitř. Všem to doslova vzalo luft. Ti tři si, citelně 

povzbuzeni alkecem, navzájem oholili bujaré kštice na hlavách, takže to vypadalo, že si na veselce dalo scuka vedení 

místní buňky skinheads. Nevěstě z očí vytryskly slzy jak hrachy. 

Určitě si totiž nevysnila, že svoji svatební noc stráví s *Kojakem. 

*Holohlavého inspektora Theo Kojaka (čti kožaka) ztvárnil v televizním detektivním seriálu herec Telly Savalas.

Vojtěch Matocha, Karel Osoha 

Prašina: 

Křídový 

panáček 2 

Svět knižního fenoménu Prašina se rozrůstá 

v komiksové sérii s novými příběhy, novými 

hrdiny a novými záhadami. Toto jsou kroniky 

Prašiny. Užijí si je nováčci i čtenáři, kteří mají 

Prašinu prochozenou. 

Tajemná Prašina se proměnila. Nad starými 

střechami se tyčí siluety jeřábů, kamenné 

domy vyklízí prostor sklu a oceli. Dávná tma 

nevyhnutelně prohrává svůj boj se světlem. 

Jenže co když na sebe tma dokáže vzít lidskou 

podobu? 

Nový domov sem přichází hledat nesmělý mladík 

Vašek a brzy na vlastní kůži pocítí, že zdejší 

klid je jen zdánlivý – pod skořápkou všedního 

života stále dřímají stará tajemství. Na Prašině 

začne řádit tajemný žhář a na ohořelých stěnách 

se objeví podivný symbol. 

Paseka, 79 Kč, 

již vyšlo 

Paseka, 79 Kč, 

vychází 9. června

44 

ROZHOVOR 

Táta by vydával 

knihy i na pustém 

ostrově 

text: Jan David 

foto: archiv nakladatelství Grada 

Odborná literatura, ale dnes už i beletrie nebo knihy pro děti. Nakladatelský dům 

GRADA je na trhu 31 let a letošní rok se nese ve znamení generační obměny. Zakladatel 

Roman Sviták dává šanci nastupující mladé generaci. Do vedení se dostávají jeho „děti“ 

Klára (1990), Martin (1991) a Daniel (1994) Svitákovi. Na čem se shodnou, jak mohou 

přehlasovat tátu a kde chtějí být za pět let? 

Martine, jediný tu nejste přítomný 

osobně, ale skrze obrazovku, protože 

jste sotva pár týdnů čerstvým tátou. 

Jak dlouho budete na své otcovské 

dovolené? 

Martin: Předpokládám, že už v pondělí 

půjdu do práce. Ale byl jsem tam na 

skok i dneska ráno. (je pátek, pozn.red.) 

Dan: Jsme hodně sladění nejen pracovně. 

Martin má čerstvě narozenou 

Amálku, Klára má osmnáctiměsíčního 

syna Olivera, a já s manželkou máme 

desetiměsíčního syna Tondu. 

Co pro vás tři sourozence znamená 

letošní rok v rodinné firmě? Kláro, 

jste členkou dozorčí rady, můžete 

začít? 

Klára: Já se už nějakou dobu, nejen 

z pozice členky dozorčí rady, zaučuji 

v oblasti financí a controllingu. Teprve 

letos ale začínáme dělat ve firmě větší 

kroky. Od ledna jsem programovou 

ředitelkou, zastřešuji čtyři naše redakce 

a postupně si plánuji přibírat více zodpovědností. 

Jak to mají bratři? 

Daniel: Od ledna zastávám pozici 

obchodního ředitele, kde mám na 

starosti týmy obchodu a marketingu. 

Odpovídám za tvorbu a realizaci 

prodejní a marketingové strategie. Zní 

to vzletně… ale v praxi je to především 

o hledání nových obchodních příležitostí 

či revizi toho, co a jak v marketingu 

a obchodu děláme a jak to můžeme 

dělat lépe. Jedním velmi čerstvým výsledkem 

je náš zbrusu nový B2B e-shop, 

který jsme spustili v březnu. Věříme, že 

díky němu jsme našim knihkupcům zas 

o něco blíž. 

Martin: Já mám na starosti e-commerce, 

tedy primárně e-shop Grada.cz, který je 

určen koncovým zákazníkům. Rozjížděl 

jsem také naši online knihovnu Bookport. 

Ta nabízí předplatné na e-knihy nejen 

pro čtenáře, ale třeba i pro školy a firmy, 

které mohou poskytnout přístup svým 

zaměstnancům jako benefit nebo nástroj 

pro osobní růst a vzdělávání. V Bookportu 

nejsou pouze knihy od Grady, ale i od 

našich partnerů, takže nabídka tematicky 

pokrývá celou řadu oborů od 

beletrie, přes osobní rozvoj, management, 

personalistiku až třeba po právo či 

zdravotnictví. 

Do vedení se dostáváte všichni tři, jaké 

to má pro vás jako sourozence výhody, 

a víte už o nevýhodách? 

Dan: Každý den se teď vidíme opravdu 

hodně. Skrze Gradu jsme se k sobě 

dostali zase blíž, což je fajn. Náš společný 

chat je aktivnější než kdy dřív. Je 

plný Grady a občas i nějakých mouder 

čerstvých rodičů. (smích) Vnímám jako 

velikou výhodu, že jsme na to tři. V naší 

situaci, kdy postupně přebíráme rodinnou 

firmu, se potýkáme s vysokými 

očekáváními na nás samotné mnohem 

dříve, než kdybychom pracovali někde 

jinde. Je to velká výzva, kdy si uvědomíte, 

že je fajn mít po boku někoho, kdo 

si prochází tím stejným. 

Klára: Baví mě vídat se s bráchy. Zatím 

to vnímám jenom jako plus. Jako 

velkou výhodu vidím hlavně to, že ve 

třech můžeme přehlasovat tátu, když je 

potřeba. 

Jak to vypadá? 

Martin: Míváme rodinnou radu ve 

složení my tři a táta, kde spolu řešíme 

různé strategické věci týkající se firmy. 

Nedávno jsme si zavedli tuto radu i ve 

verzi „junior“, kde se setkáváme bez táty, 

abychom si některé věci upekli sami. 

Zmiňujete porady s tátou. Z firmy, kterou 

založil, tedy ještě neodchází? 

Klára: Zatím ještě ne, ale je to v plánu. 

Pořád říká, že se těší do důchodu. 

(smích) 

Kdo teď má ve firmě finální rozhodující 

hlas? 

Klára: Hlasování teď máme nastavené 

tak, že táta má dva hlasy, a my máme 

každý po jednom. Když se všichni spojíme, 

tak ho můžeme přehlasovat. 

Dan: Táta ale vždycky věří, že jednoho

45 

z nás zvládne přetáhnout na svoji 

stranu, že někoho z nás přesvědčí 

svými argumenty. Pro kombinaci 

dlouholetých zkušeností a čerstvých očí 

a energie nám to přijde jako fungující 

nastavení. 

Jak často máte jako mladší generace 

odlišné pohledy od těch tátových, 

který firmu vybudoval a vede třicet 

let? 

Martin: Nedá se to říct paušálně. Často 

se totiž neshodneme ani my sourozenci, 

takže to určitě není pouze „my vs. 

táta“. Naším cílem není obrátit fungující 

firmu vzhůru nohama. 

Co třeba probíráte? 

Dan: Směřování a strategii firmy, včetně 

s tím spojeného klíčového rozhodování. 

Kde chceme, aby Grada byla v roce 

2025, v roce 2030... Táta byl vždy vizionář. 

Odjakživa nám vtlouká do hlavy, že 

pokud nevíme, kam chceme směřovat 

a kde chceme být, tak se hned ztratíme 

a nemáme šanci prorazit. 

Do minulého Knihkupce jsem dělal 

rozhovor s šéfkou nakladatelství 

Paseka, jejíž táta také založil a vedl 

nakladatelství třicet let. Do své pozice 

postupně vrostla, i když v mládí 

prohlašovala, že tam nikdy pracovat 

nebude. Jak to bylo u vás? 

Dan: Ten rozhovor jsem četl a v té citaci 

jsem se viděl na první dobrou. Ačkoliv 

jsou knížky skvělý produkt, chtěl jsem 

si najít vlastní cestu. Pracoval jsem 

v IT, kde mi bylo dobře. Jenže pak na 

dveře zaťukal táta. Prý že je na čase 

začít předávat rodinnou firmu, nebo 

že ji bude muset prodat. On je často 

takový ultimátní. Řekl jsem si – jasně, 

bude to mít spoustu omezení, ale přece 

jen je to úžasná příležitost. Grada není 

malá firma, což je výhoda a nevýhoda 

zároveň. Je tu spousta očekávání i odpovědnosti. 

Táta nás k tomu nevedl od 

malička, nechtěl nás do toho nijak tlačit. 

Jak to vnímají sourozenci? 

Martin: Kdyby se mě ve dvanácti nebo 

patnácti letech někdo zeptal, jestli 

půjdu do Grady, tak bych se asi 

zasmál. V pubertě jsem knihy příliš 

nemusel. Táta nám je tehdy nosil 

domů pořád. Můj oblíbený příběh, 

který vždycky vyprávím, je ten, že 

místo standardní výchovné rodinné 

diskuze, třeba jak sbalit v pubertě 

holku, u nás prostě a jednoduše 

dostaneš od táty příručku. (smích) 

Ale jinak to mám trochu jinak než 

Dan s Klárou. Začínal jsem tady 

o něco dříve a vypracoval jsem se 

postupně. Zprvu jako výpomoc 

v oblasti e-knih, ještě když jsem 

dálkově dodělával vysokou školu. 

Pak jsem přihlížel a snad i přispíval 

realizaci našeho současného e-shopu 

a postupně jsem se více a více 

angažoval. Po pár letech nastoupila 

Klára na částečný úvazek, postupně 

přešla na plný, a pak přišel po letech 

i brácha. 

Klára: Já jsem o tom moc nepřemýšlela, 

ale nějak podvědomě jsem 

Gradu asi vždycky brala jako možnost. 

Knížky jsem od mala milovala, 

>>

46 

takže nakonec jsem se rozhodla to 

zkusit a jít do toho. 

Od té doby ale Grada začala vydávat 

i beletrii a dětské knihy. Úplně mě 

rozsvítilo, když jsem viděl v nabídce 

novinek třeba Popelářské pohádky. 

Klára: Máme i hasičské, policejní, 

záchranářské... Všechny pohádky 

od paní Pospíšilové jsou moc hezké. 

Během covidu dokonce policisté 

předčítali dětem pohádky z Policejních 

pohádek. 

Dan: Teď třeba plánujeme vydat dětské 

knížky, které by byly z poloviny v češtině 

a z poloviny v ukrajinštině. Rádi 

bychom, aby ukrajinské děti, které tady 

budou zůstávat dlouhodobě, měly jednodušší 

adaptaci. 

Kdyby váš táta ztroskotal na pustém 

ostrově, z fiktivních postav by 

si vybral za parťáky podle jednoho 

staršího rozhovoru Vinnetoua a Old 

Shatterhanda. Zajímalo by mě, jestli 

byste rádi ztroskotali se svým tátou? 

Martin: Kdybych si mohl vybrat, tak 

bych raději ztroskotal s někým jiným, 

protože jinak bychom i na pustém 

ostrově začali vedle přístřešku na spaní 

budovat nové nakladatelství nebo něco 

jiného. (smích) 

Grada ročně vydá kolem 400 titulů. 

Jakým směrem se dál vydáte, abyste 

obstáli v dnešní konkurenci možností, 

co dělat se svým volným časem? 

Martin: Pro mě jsou to třeba digitální 

služby. Naší první vlaštovkou je již 

zmíněná služba Bookport. Hledáme 

možnosti, jak náš odborný obsah dostat 

k uživatelům i jinou cestou, než jsou 

knížky. Vedle Bookportu jsou to i naše 

odborné webináře pro lékaře nebo další 

online služby. Snažíme se hledat nové 

cesty. 

Klára: Beletrii jsme se začali věnovat 

v roce 2015, chceme se jí věnovat 

více a rozvíjet ji. Recept na zaručený 

bestseller jsme ale zatím bohužel 

nenašli. (smích) Oslovili jsme čtenáře 

třeba bestsellerem Mizející dívky od 

Lisy Reganové. Celá její thrillerová série 

s hlavní hrdinkou Josie Quinnovou se 

stala opravdovým čtenářským hitem. 

Teď nám právě vychází také velmi 

očekávaný titul Iluze, což je první díl 

trilogie od bestsellerové autorky Camilly 

Läckberg a opravdového mentalisty 

Henrika Fexeuse. 

Dan: V beletrii máme i perličku pro 

fanoušky Roberta Bryndzy, jednoho 

z našich největších bestsellerových 

autorů. Na podzim se čtenáři dočkají 

návratu k vyšetřovatelce Erice Fosterové, 

se kterou tento spisovatel kdysi 

začínal. Bude to už sedmý díl. Pro 

nás je to opravdu žhavá novinka, na 

kterou se velmi těšíme. Snažíme se 

také vylepšovat naši propagaci a spolupráci 

s autory. Třeba Julii Caplinovou, 

autorku bestsellerové série Romantické 

útěky, jsme pozvali v květnu do Prahy, 

aby poznala všechny její krásy a měla 

možnost poznat i své nadšené české 

čtenáře, kterých má opravdu mnoho. 

Musím říct, že zrovna tato návštěva se 

velmi povedla. Julie nám již během své 

návštěvy řekla, že Praha je tak nádherná, 

že do ní dokonce zasadí svou 

další knihu. Fanoušci se tedy mohou 

těšit na podzim 2023. 

Po nejprodávanějších Daňových 

zákonech 2021 byl v minulém roce 

vaší nejčtenější knihou titul Maminko 

nekřič! Jak zkrotit emoce a porozumět 

dětem. Překvapilo vás, že se 

taková kniha vyšplhala tak vysoko? 

Klára: Bylo to velké překvapení, ale je 

to vlastně úplně pochopitelné. Covid 

musel být pro rodiče hodně náročným 

obdobím. 

Dan: Kdybych vám k této knize ukázal 

data z našeho interního systému, viděl 

byste, kolik dotisků jsme tam měli 

během několika měsíců v rychlém 

sledu. S takovým zájmem jsme vůbec 

nepočítali. Kdyby se každému titulu 

dařilo takto, tak je to paráda. 

Jaká kniha v poslední době 

zaujala vás? 

Klára: Za mě je to určitě Zapomenutý 

ostrov někde v Pacifiku od Terezy 

Dusové. Je to moc krásná kniha z minulého 

roku. Opravdu mě dostala a všem 

ji vřele doporučuji. 

Martin: Vybavil se mi titul Vnitřní svět 

vítězů od sportovního trenéra a kouče 

Mariana Jelínka věnovaný osobnímu 

rozvoji. Jsou v ní témata, která se ze 

sportu promítají do byznysu, přišlo mi 

to hezky čtivé a velmi zajímavé. 

Dan: Mě zaujal titul Mlýn od Michala 

Vaněčka, na který mě půl roku bez 

ustání upozorňoval tady bratr – Mlýn, 

Mlýn, Mlýn, pořád Mlýn, už jsi ho četl? 

Tak jsem ho tedy konečně přečetl 

a zanechal ve mně velkou stopu. Je to 

příběh rodiny napříč stoletím skrze 

všechna příkoří válek a režimů, která 

přitom jenom chce žít nerušeně ve 

svém mlýně. Nejedenkrát jsem měl 

nutkání knihu odložit, ta nespravedlnost 

vám v žilách opravdu vaří krev. 

Co teď vnímáte jako největší výzvu? 

Martin: Postupné předávání firmy jako 

takové. Velkým úkolem je pro mě také 

postupná digitalizace našich interních 

systému. 

Dan: Pro mě osobně je největší výzvou 

dostát očekáváním ohledně nástupu 

do managementu Grady a zároveň 

čerstvého rodičovství. Nechceme 

Gradu bezmyšlenkovitě měnit, ale 

budovat ji dál na tom, co funguje. 

Snažíme se jí dodat jen ten potřebný 

impuls, aby nejen obstála, ale byla 

také průkopníkem v dnešní dynamické 

době nadupané technologiemi, 

konkurencí a rychle se měnícími 

návyky zákazníků. Jsme přesvědčeni, 

že klíčem k tomu jsou rozumná míra 

digitalizace a především naši lidé – čtenáři, 

autoři a skvělý tým kolegů, který 

v Gradě máme. 

Klára: Ztotožnila bych se se vším, co 

řekli kluci – dostát našim funkcím, 

očekáváním, plánům, a zrealizovat vše, 

co jsme si předsevzali. Také se moc 

těšíme na letošní Svět knihy, na který 

se velmi intenzivně připravujeme, protože 

budeme mít krásný, asi dvojnásobně 

velký stánek, než na posledním 

ročníku, takže je kolem toho spousta 

práce. Nicméně moc se těšíme na 

setkání se všemi našimi fanoušky, 

čtenáři, autory a partnery z knižního 

světa. 

GRADA PUBLISHING, A.S. 

Nakladatelský dům založený 

Romanem Svitákem, který je 

31 let na česko-slovenském trhu 

a ročně vydá pod značkami 

Grada, Cosmopolis, Bambook, 

Metafora a Alferia přes 400 

novinek. Vedle odborných knih 

vydává také beletrie či dětskou 

literaturu. Letos se do nejvyššího 

vedení společnosti dostávají 

jeho tři potomci – Klára, Martin 

a Daniel Svitákovi.

Rebelky z Oxfordu: 

Jak zkrotit 

svůdníka 

47 

UKÁZKA 

V srdci Londýna se opět schyluje k bitvě mezi rozumem a citem. Lady Lucie zuří! 

Konečně se jí podařilo nashromáždit jmění, aby mohla ovládnout jedno z hlavních 

londýnských nakladatelství, a to s jediným cílem: využít ho ke vzpouře proti parlamentu. 

Kdo by však mohl tušit, že jedinou osobou, která jí stojí v cestě, je její dávný 

nepřítel lord Ballentine? Snaží se ho přelstít na všech frontách – v nakladatelství 

i v ložnici. Brzy ale zjistí, že platí známé tvrzení – ve válce a v lásce je dovoleno vše. 


Ukázka: 

Tristan stál bez hnutí, jako kdyby ho právě zasáhla kulka. 

Děsil ji. 

Tváře mu hněvivě zrudly. 

Žaludek se jí stáhl úzkostí. Překročila hranici, o níž dosud nevěděla, že ji respektují. 

Zhluboka se nadechl. „Tak k ničemu,“ řekl. Ta slova mu odkapávala ze rtů v chladném opovržení. 

Zkřížila ruce na prsou. „No ano,“ zamumlala. „A nemůžu s tebou podnikat.“ 

„Chápu.“ Mluvil vyrovnaným tónem, ale hluboko v očích mu doutnalo něco zlověstného. Záměrně pomalu ji přejel 

pohledem od hlavy až k patě, až se jí zježily všechny chloupky na těle. Strašně ho rozzlobila. 

Obrátil se ke krbu a zadíval se do žhnoucích uhlíků. Ve svém splývavém županu, s jednou rukou položenou na krbové 

římse a profilem tvrdým a zachmuřeným vypadal jako pomstychtivý mladý bůh hledící do záře ohně. 

„Pověz, Lucie.“ Hlas měl hedvábně hladký. „Jak moc to chceš?“ 

Ta otázka se jí obtočila kolem krku jako saténová šňůra. Cítila, jak se jí stahuje hrdlo. 

Byla to past. 

Vystrčila bradu. „Řekni si cenu. Uvidím, jestli ji můžu zaplatit.“ 

„Ale to jistě můžeš.“ 

Prsty jeho levé ruky začaly líně prozkoumávat předměty na římse, přejely po hladké křivce keramických hodin, obdélníkové 

skříňce, těžkém svícnu vyrobeném z dubového dřeva. Prodlévaly na svícnu, klouzaly po něm, zkoušely jeho obvod. 

Zaplavilo ji horko, žhavé jako tekutý oheň. 

„Můžeš,“ zopakoval, otočil se a pohlédl jí do očí. Ty jeho byly jako neproniknutelná jezírka plná mihotajících se stínů. 

„Otázka je, jestli budeš chtít.“ 

Ruka, kterou malátně kroužil kolem svícnu, klouzala po leštěném dřevě nahoru a zase dolů v obscénním gestu. 

A také fascinujícím, protože světlo ohně se mihotalo na jeho nahé hrudi a jeho pěkně tvarované prsty znaly všechny 

nestoudné způsoby laskání, jaké kdy člověk vynalezl. 

To, že se opovážil něco takového udělat, ji připravilo o dech. 

„Řekni si cenu,“ zašeptala. 

Zuby se mu zaleskly jako tesáky šelmy. „Jsi inteligentní žena,“ prohlásil. „Hádej.“ 

„Hladíš ten falický předmět a chlípně po mně pošilháváš,“ odtušila. „Nemusím oplývat bezbřehou inteligencí, abych 

pochopila, že mi děláš návrhy.“ 

„Hmm,“ zamumlal, „pochopila jsi to správně.“ 

„Chlípné, nestydaté stvoření.“ 

„Mluvíš o mně, nebo o sobě?“ 

Nezmohla se na nic jiného než na něj zírat a nenávidět ho. 

Sundal ruku ze svícnu. „Miláčku, zapomínáš, kdo jsem. Chtíč poznám na sto honů a navzdory té tvé ctnostné tirádě, 

kterou jsi tady předtím předvedla, jsi ho plná. Je v lesku tvých očí i v okouzlujícím ruměnci na tvých tvářích. Kdybych ti 

položil prst na hrdlo, ucítil bych, jak je tvůj tep nepřirozeně rychlý a tvrdý.“ 

Její tělo jako by najednou bylo pro vlastní nohy příliš těžké. Rozpálené tváře, zrychlený tep, to všechno byla pravda. 

„Jsi směšný,“ zachraptěla. 

V jeho úsměvu se zračilo čiré zadostiučinění. „A přece se ani jeden z nás nesměje,“ opáčil. „Jednu noc. Jednu noc ve 

tvé posteli za jedno procento akcií společnosti. A dáš mi písemně, že se postaráš o mé knihy. To je moje cena.“

48 

KNIŽNÍ TIPY 

Pro hrst dukátů 

// Juraj Červenák 

Pas a pes 

// Jakub Kynčl 

Když se spojí životní vášeň s prací, můžete se 

dostat od stolu rovnou do pralesa. V barvitých 

příbězích ze Střední a Jižní Ameriky zjistíte, proč 

mohou být krevety nejbezpečnějším jídlem, 

budete stopovat jaguára či navštívíte nejděsivější 

hřbitov. A když dojde k osudovému setkání se 

čtyřnohou tulačkou, přesvědčíte se, že láska hory 

přenáší. 

Grada, 449 Kč, již vyšlo 

Žhavé léto roku 1601. V kremnické 

mincovně, kde z drahých kovů razí 

nejlepší dukáty, tolary a groše v celé 

říši, došlo k vážnému incidentu – ze 

zamčené pokladnice zmizela razidla. 

Zločin si žádá zkušeného vyšetřovatele, 

a proto komorský hrabě vyšle 

do zlatého města notáře Barbariče. 

Jenže vzápětí ke krádeži želez přibude 

i loupež mincí a první vražda. 

Knižní tipy 

Ochutnávka detektivek, romance, cestopisu 

i společenského románu uspokojí čtenáře, kteří 

hledají „něco“ na dovolenou. 


Léto v Kavárně nových začátků 

// Debbie Johnsonová 

Vítejte v Kavárně nových začátků. Podávají luxusní 

čaje a skvělé občerstvení. Jako denní specialitu 

mají srdečné přivítání. Nenabízejí však jen dobroty, 

ale také druhou šanci prožít život na maximum… 

Přesvědčí se o tom i Laura, vdova s pubertálními 

dětmi, která se snaží nalézt způsob, jak bez manžela 

Davida naplno žít, a ne jen přežívat. 

Dcera popela 

// Ilaria Tuti 

Komisařka Battagliová cítí, že se její 

důvěrně známý svět nezadržitelně 

hroutí. Z hromádky popela ale také 

může povstat život v nové podobě. 

Jde opravdu o její poslední případ? 

Se svým týmem se pouští do 

nebezpečného pátrání, další srážky 

se syrovou realitou, která je ještě 

komplikovanější, protože se tentokrát 

dotýká jí samotné. 


Jenom kamarádi 

// Abby Jimenez 

Vtipná a dojemná romance o tématech, o nichž 

se obvykle nežertuje… Kristen miluje své přátele 

a muže si vybírá opatrně. Navíc skrývá tajemství 

– musí podstoupit zákrok, po němž už nebude 

moct mít děti. Když se seznámí s Joshem, který ji 

přitahuje a neodradí ho ani její nálady (ale touží po 

velké rodině), přicházejí ty pravé problémy. 

Mystery Press, 349 Kč, vychází 7. června 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo

Kam se 

poděl můj 

sexuální 

život? 

text: Adriana Šťastná 

Pro některé lehce kontroverzní otázka, při níž jim doslova rudnou tváře 

trapností, pro jiné ta, kterou si už nějaký ten pátek pokládají a stále hledají 

správnou odpověď. Ostatně jinak na tom není ani hlavní představitelka této 

humorné, leč velmi upřímné knížky s ostříleným sarkasmem. 


49 

ADVERTORIAL 

Jakožto správná zasloužilá matka a manželka 

prožívá to, co většina žen v jejím 

věku. Stereotyp, neustálý koloběh týkající 

se domácnosti, pracovní povinnosti 

a dennodenní odpovídání na zvídavé 

otázky svých „spolubydlících“. A když 

zbyde alespoň trocha času pro sebe, 

často si povzdychne a se slzou v oku 

vzpomene na staré dobré časy. 

Postupem času na ni ale všechno 

dopadá a jako bonus ji dorazí manželovo 

tajemství, o kterém roky vůbec netušila. 

Najednou se cítí přinejmenším zvláštně. 

Láska k rodině a určitá obětavost pro ni 

byla vždy na prvním místě, ale záhy je 

osamělá a tak trochu mimo hru. 

Problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomuje, 

že v tom všem chaosu, zmatku 

a každodenních činnostech zapomíná 

hlavně na společný čas, který by mohla 

trávit se svým mužem. Je především jen 

matka a manželka. Role milenky jako by 

se po těch letech vypařila. S příchodem 

dětí se jejich život naprosto změnil a ani 

sexuální život nebyl ušetřen. 

Háček je bohužel v tom, že se po domě 

neustále pohybují civilisté různých 

věkových kategorií, kteří jakoukoliv akci 

a snahu o romantiku či jinou lechtivou 

scénu ihned zhatí a touží po přítomnosti 

svých stvořitelů. Že to zní jako hororová 

scéna? Ale kdepak! To je realita téměř 

(všech) rodičů po celém světě. 

Pokud je vám nepříjemné o těchto 

věcech mluvit nahlas, tak budete 100% 

šokováni každou kapitolou. Možná se 

u toho budete i nervózně otáčet a ujišťovat 

se, zda vás někdo nemůže načapat. 

Ostatně podobně jako mladí kluci, kteří 

našli v tátově nočním stolku lechtivý 

časopis či ženy přicházející do starých 

dílen, kde na ně ze všech koutů zírají 

polonahé krásky. 

Jestli ale patříte do té druhé skupiny, 

a naopak se budete chtít pobavit, tak jste 

tu správně. 

Velmi rychle se totiž ocitnete v ložnici různých 

párů, kteří řeší stejné trable jako vy. 

Někteří prožívají krizi, jiní experimentují 

a pak tu jsou i tací, kteří si libují v praktikách, 

o kterých se vám nezdálo ani v těch 

nejdivočejších snech. Jejich příběhy jsou 

poutavé, plné dobrodružství, ale někdy 

i tvrdých pádů. 

Kristen Bailey se povedlo dílo, za které by 

se nemusel stydět žádný sexuální guru či 

kouč. Vážné a smutné momenty dokázala 

podat s notnou dávkou humoru. 

Nad řádky její knihy se pobavíte, některé 

chvíle vám přijdou povědomé a třeba se 

i přiučíte něco nového čím okouzlíte své 

drahé polovičky. 

Celé poselství knihy se nese na vlně sexuality 

a znovuobjevení. Nemá poukazovat 

na to, co je v morální rovině v pořádku či 

naopak už perverzní. Má dodat odvahu 

především těm, kteří si myslí, že to 

poslední, co už je v životě čeká je jen 

neustále hledání naslouchátka a zubní 

protézy, schoulení se do huňaté deky nebo 

„natáhnout bačkory“. 

Sex, porozumění a vzájemná láska je fajn 

v každém věku, tak je škoda se jí bránit 

a přemítat si v hlavě pouze snové scénáře. 

Nestyďte se a ponořte se do řádků, které 

vás povzbudí v tom, po čem roky doopravdy 

toužíte, ale bojíte se to vyslovit 

nahlas. Věřte, že tentokrát vaše sebevědomí 

stoupne jako teploty v horkých 

letních měsících a spokojenost se dostaví 

na všech frontách.

50 

TIP REDAKCE 

Tlukot 

Když potkáš lásku svého života… 

a zapomeneš na to! 

Ukázka: 

ELIA _ 23:39 

Nevím, jestli jsem ti to už říkala, ale 

když jsem se probrala z kómatu, 

zapomněla jsem tři předešlé dny 

před tou nehodou. 

Napínavý romantický příběh mladých 

lidí vyprávějí Javier Ruescas a Francesc 

Miralles úspornou formou textových 

zpráv. Čtenářům předkládají svižné 

dialogy a vše ostatní rafinovaně ponechávají 

na jejich fantazii. Jednotlivé dny 

uvozují citáty Buddhy, které poskytují 

další prostor pro přemýšlení. 

Elia se právě probudila z kómatu 

a snaží se zjistit, co se stalo ve dnech, 

na něž si nedokáže vzpomenout. 

Příběhům o lásce 

věřit zakázáno 

Když je ti sedmnáct a celý tvůj život 

probíhá na internetu, přijde chvíle, 

kdy už nevíš, kdo jsi. A přesně tohle 

se stane Cali: její rodina má YouTube 

kanál se dvěma miliony fanoušků 

a jejím přítelem je současný nejznámější 

youtuber. 

Héctor naopak žije v dětském 

domově a snaží se vypátrat svou 

rodinu. Jeho jedinou vzpomínkou na 

minulost je kazeta s písničkou. Hraje 

ji na kytaru v metru a doufá, že ji jednoho 

dne někdo uslyší a pozná. 

Životy obou se propojí, když odhalí, 

odkud píseň pochází, objeví plakát 

zapomenutého filmu a jedno opuštěné 

kino plné tajemství… 

Héctor přitom striktně trvá na dodržení 

jednoho pravidla: Příběhům 

o lásce věřit zakázáno… 

Najít ztracené vzpomínky jí pomáhá PHOENIX _ 23:39 

její nejlepší kamarádka Sue. Kdo 

Tyjo… To je mi líto, Elio. 

je tajemný Phoenix, který Eliu tak 

A už sis na něco vzpomněla? 

dobře zná? 

ELIA _ 23:39 

Netradiční vyprávění prostřednictvím Upřímně, moc ne… 

textových zpráv vystihuje současnou 

rychlou dobu a čtenáře zcela pohltí 

PHOENIX _ 23:41 

už od první stránky. Zároveň nabízí 

Nemáš strach z toho, co můžeš 

možnost dotvořit příběh na základě zjistit? 

vlastního přemýšlení o postavách 

a vztazích mezi nimi. 

ELIA _ 23:42 

Cokoliv by bylo lepší než tohle bílé 

místo. 

Navíc, co by mohlo být tak hrozného, 

abych to nechtěla vědět? 

Šulc–Švarc, 329 Kč, vychází 9. června 

Javier Ruescas (*1987) 

Vystudoval žurnalistiku a je spoluzakladatelem 

internetového časopisu www.eltemplodelasmilpuertas.com, 

zaměřeného na literaturu young adult. Kromě psaní vede 

několik webových stránek a je součástí španělského týmu 

Global Shapers. 

PHOENIX _ 23:43 

Že jsi tajný agent? 

Že máš superschopnosti? 

Nebo když už hádáme… že ses zamilovala? 

ELIA _ 23:44 

A zapomněla na to? 

Nesmysl. 

Francesc Miralles (*1968) 

Šulc–Švarc, 

340 Kč, 

již vyšlo 

Vystudoval germanistiku a živí se jako editor. Propojuje 

literaturu se svou prací novináře, píše o psychologii 

a spiritualitě pro El País a pro časopisy Mente Sana, 

Cuerpomente a Integral.

NOVINKY 

Dětem za vysvědčení 

a na prázdniny 

329 

Kč 

Jídlo – odkud a jak se dostává na náš stůl 

Andrea Minoglio, Federico Mariani 

Jídlo umí vyprávět spousty pozoruhodných příběhů. 

Objevte s dětmi ty nejzajímavější z nich. Zjistíte, kde a jak 

se pěstují či získávají jednotlivé suroviny, jaké postupy 

se uplatňují při jejich zpracování a jak se z nich vyrábí 

produkty, které potom jíme nebo pijeme. Názorné výklady 

doplňují krásné ilustrace. Přečtěte si, jak se zpracovávají 

například káva, čaj nebo sůl či jak se pěstují rýže a vanilka. 

A to nejdůležitější – jak se vyrábí čokoláda?! 

299 

Kč 

299 

Kč 

299 

Kč 

389 

Kč 

389 

Kč 

Koloběh vody 

kolektiv autorů 

Kniha o kráse a síle vody. Nechte se unášet 

vodními proudy a objevte, jak voda v přírodě 

podporuje všechny formy života, jak 

využíváme její sílu a proč jí musíme šetřit. 

Krásné fotografie a ilustrace Sama Falconera 

zachycují různé podoby vody a vodní říše. 

Koloběh života 

kolektiv autorů 

Velká obrázková knížka poutavě popisuje 

proměny světa kolem nás. Seznamte se 

s lidským životem, jeho vývojem a dalšími 

procesy v přírodě. Jak se zvířata a rostliny 

měnily v průběhu času, jak vznikal vesmír 

a hvězdy nebo proč vyhynuli dinosauři?. 

Horniny 

a minerály 

Dr. Devin Dennie 

Naučte se s dětmi 

poznávat horniny, 

minerály, drahé 

kameny a fosilie. 

Zjistěte, jak vypadají 

nebo k čemu se 

používají, a vytvořte 

si během dovolené 

svoji vlastní sbírku. 

Hvězdy 

a planety 

Dr. Parshati Patel 

Staňte se vesmírnými 

cestovateli 

a objevte záhadné 

planety a vzdálené 

galaxie. Přečtěte si 

o historii i budoucnost 

dobývání 

vesmíru. Poznejte 

vesmírné lodě, 

planetární vozítka 

a teleskopy. 

Dinosauři 

a prehistorický 

život 

Dr. Dean Lomax 

Vydejte se na cestu 

časem a podívejte 

se, jak vypadaly první 

organismy i děsivá 

zvířata, které žily na 

zemi dávno před 

námi. Staňte se 

odborníky na pravěk! 

/lingea.cz

52 

ROZHOVOR 

Kňáp! 

Rodičovské komiksy 

pobaví mezi 

masožravkami 

text: Jan David, foto: archiv Barbory Brůnové 

Pointa, 229 Kč, již vyšlo 

Její vtipné obrázkové příběhy znají zejména rodiče menších dětí – díky knihám i sdílení 

na sociálních sítích. Barbora Brůnová čerpá zejména z nekončících zkušeností v roli 

matky dvou malých synů. Profesionální ilustrátorka se však věnuje i ženským tématům, 

její tvorba je nyní k vidění ve sklenících brněnské botanické zahrady. 

Rozhovor děláme už za tmy, kvůli 

vašim nemocným dětem. Je běžné, 

že pracujete i po večerech? 

Vždycky jsem byla ranní ptáče 

a raději vstávala ve čtyři ráno, protože 

večer moc nefunguju. Od doby, co 

mám děti – jednomu synovi teď 

budou čtyři, druhému šest let – se 

občas musím přinutit i večer. V pozdějších 

hodinách už mi to ale moc 

nemyslí. Snažím se proto nepřetahovat 

desátou. A pardon, že chvílemi 

kašlu, nachlazení jsme tady trochu 

všichni. 

Díky synům jste začala na 

Facebooku zveřejňovat rodičovské 

komiksové stripy, ze kterých jste 

díky oblíbenosti vydala svoji knihu. 

Když použiju její název Já to měl 

první!, co se vám vybaví? 

U nás je to stále velmi aktuální 

hláška, takže moji synové. (smích) 

Hned si vybavím hádku o nějakou 

věc, kterou doteď nikdo nepotřeboval, 

už rok ležela zapadlá v koutě, ale 

když si ji vezme jeden, tak ji najednou 

okamžitě potřebuje i ten druhý. Jako 

název knihy jsem vybrala něco, co 

zná každý rodič. Však mi často chodí 

komentáře, že mám snad u nich 

doma kameru. 

Jen na Facebooku máte přes sedmnáct 

tisíc sledujících. Pobavil mě tam 

příběh „Dobrý den, celý den…“ To se 

vám opravdu stalo, s tím, co pak dál 

leze záchodem? 

Skoro všechno jsou moje osobní zkušenosti, 

jen si je někdy zasadím do vhodnějšího 

kontextu kvůli vyznění pointy. 

A pokud mi někdo námět dodá, tak to 

vždy alespoň zmíním. 

Oblíbil jsem si komiksový příběh 

o komunikaci mámy s nemluvnětem, 

které opakuje Piš Piš, končí 

to citoslovcem Kňáp. Tolik jsem se 

chechtal... Zažila jste vaše Kňáp? 

Nevím, jestli to bylo přesně Kňáp. 

Snažím se sice všechno zapisovat do 

deníčku, ale některé nápady pak použiju 

třeba až za rok. Slovo Piš je ale autentické. 

Deníček nosíte sebou nebo si píšete 

i do mobilu? 

Chytrý telefon nemám, jsem v tomto 

ohledu trochu předpotopní. Píšu si 

postaru jen do deníčku a raději ho 

mívám s sebou, protože se mi už několikrát 

stalo, že jsem měla skvělý nápad, ale 

zpětně jsem ho ze sebe nevydolovala. 

A pomalu si z toho rvala vlasy, protože to 

bylo dobré. 

BARBORA BRŮNOVÁ (*1983) 

Profesionálně ilustruje už víc 

než deset let, původní profesí 

je učitelka francouzštiny 

a výtvarné výchovy, vystudovala 

učitelství výtvarné výchovy pro 

střední školy a francouzskou 

filologii. Je mámou dvou synů 

– hlavních hrdinů komiksových 

stripů, které už tři roky zveřejňuje 

na své facebookové stránce 

BBB ilustrace, a které v roce 

2020 vyšly knižně pod názvem 

Já to měl první!. Má sestru, 

identické dvojče, která je malířkou 

velkoplošných murálních 

obrazů. Více je k vidění na webu 

BBB-obchod.cz

Píšete na papír, ale ilustrujete 

elektronicky? 

Přesně tak, telefon mám bez aplikací, ale 

grafické programy ve své práci využívám. 

Hodně pracuji digitálně, na počítači 

nebo na tabletu, asi proto nechci být 

ještě na mobilu. 

53 

Jaké vybavení na svoji tvorbu 

používáte? 

Mám jeden grafický tablet, to je tady 

ta černá tabulka, na kterou kreslíte, 

a obraz se vám objevuje na monitoru 

(bere ji do ruky a ukazuje). Pak využívám 

normální iPad se skvělou aplikací 

na kreslení. Někdy ale kreslím jenom 

„v ruce“, zejména knížky pro děti, které 

dělám klasickými technikami. A něco 

je kombinované. Zrovna u rodičovských 

vtipů nakreslím obrysy v ruce, a pak je 

vybarvím v počítači. 

Jaké klasické techniky? 

Nejvíc perokresbu a klasické nebo akvarelové 

pastelky. 

Kreslení je prý vaše vášeň až závislost, 

jak se to projevuje? 

Vůbec si neumím představit, že bych 

bez kreslení mohla být. Moje práce je 

pro mě zároveň největší odpočinek 

i relax. Vždycky se těším, až si sednu ke 

stolu a budu moct něco kreslit. Je to 

moje součást, manžel by mohl vyprávět. 

(smích) Říká, že jak se něco netýká kreslení, 

tak to vypouštím. Když jsem zabraná 

do práce, ani na mě nemá cenu mluvit. 

Máte s sebou iPad i na dovolené? 

Dovolené jsou sice jediným časem, který 

nechci trávit kreslením, ale občas iPad 

do ruky vezmu. Snažím se k němu neutíkat, 

ale někdy se neubráním. 

Zajímá mě právě, když je kreslení 

vášní, jak ji oddělit od volného času? 

Je to velice těžké. Myslím, že to zná 

každý, kdo se věnuje práci, která je jeho 

koníčkem. Kolikrát mi to začíná vadit 

hlavně přes zimu, kdy jsem zavřená 

doma s dětmi. Něco po mně chtějí, 

napůl přitom pracuji, vím, že bych se jim 

měla věnovat... A pořád mě to táhne ke 

stolu. Když jsme venku, tak se to moc 

neděje. 

Když jste zmínila pastelky, kreslíte si 

někdy i s dětmi ve třech? 

Přiznám se, že tvoření s dětmi mě 

strašně nebaví. Kluci si teda rádi kreslí, 

umím jim samozřejmě něco vysvětlit 

nebo pomoct, ale nesedím u nich 

systematicky a nevymýšlím jim aktivity 

a kreativní projekty. Nemám na to trpělivost, 

většinou to skončí hádkou. Však na 

téma tvoření mám také hodně komiksových 

stripů. Ještě když jsem učila malé 

děti na ZUŠce, tak tam mi to nevadilo, 

ale s vlastními dětmi je to jiné. Začnou se 

hádat o pastelku, nastane řev, skoro vždy 

se odehraje drama. 

Rozumím – „Já to měl první!“. Zálibu 

v kreslení v sobě prý máte už od školky, 

to si tak dobře pamatujete? 

Ano, kreslila jsem pořád. Z dětství mám 

schované nějaké pohádky, které jsem 

ilustrovala. Babička navíc byla velice 

zapálená výtvarnice, celý život výtvarku 

učila, takže nás s mojí sestrou–dvojčetem, 

v tomto ohledu podporovala. Pořád 

s námi něco dělala, i textilní tvorbu. 

Vaše sestra je také výtvarnice, ale 

zaměřuje se na murální tvorbu. Jak 

vzájemně vnímáte svoji práci? 

Máme hodně podobný vkus, ale každá 

jsme se vydala jiným směrem. Sestra 

se věnuje velkoplošným malbám, obdivuji 

její věci, to bych nikdy nezvládla. 

Ona zase moc neumí počítačovou 

grafiku. Stále se ale navzájem učíme, 

konzultujeme spolu některé věci. Když 

se některá z nás na něčem zasekne, 

tak si to vzájemně posíláme. Druhá je 

vždy schopná docela dobře pomoct 

v rámci autorské slepoty, kdy už člověk 

zkrátka nevidí, kde je chyba. 

Myslíte, že vám v té spolupráci nějak 

pomáhá i to, že jste dvojčata? 

Jednoznačně. Ne, že by u nás fungovala 

vyloženě telepatie, ale velmi 

si rozumíme i beze slov. Víme, co ta 

druhá prožívá, co si myslí. Rozdělily 

>>

54 

si dělám pro sebe, pro radost, když 

nemám žádné konkrétní zadání. 

Jste z Litomyšle, ale výstava bude do 

konce června v botanické zahradě 

v Brně. Proč zrovna tam? 

Oslovila mě paní Ondrušková z botanické 

zahrady přírodovědecké fakulty, 

která mi tuto možnost nabídla. Díky 

svému Facebooku mám opravdu 

velkou komunitu a moje vtipy docela 

kolují prostorem. Tak se mi ozývají 

různí lidé, a ona je jednou z nich. 

Zároveň mi řekla, že v botanické 

zahradě bude zároveň i výstava masožravých 

kytek, což mi přišlo geniální. 

Moc se na to těším, bude to moje 

první velká samostatná výstava. 

jsme se navíc až ve čtyřiadvaceti letech, 

máme stejnou školu – vystudovaly jsme 

francouzštinu a výtvarku, byly jsme 

spolu i na Erasmu. 

Po vysoké škole jste rok strávila 

v Kongu, kde jste jako dobrovolnice 

učila výtvarku. Co jste tam přesně 

dělala? 

Pracovala jsem jednak v nízkoprahovém 

centru pro kluky z ulice, často se dostávali 

z drogové závislosti – někteří od pěti 

let čichali lepidlo, kouřili trávu. V centru 

jsme pro ně dělali různé aktivity, doučování 

čtení a psaní. Pak tam bylo ještě 

odborné učiliště, kde už starší kluci byli 

adaptovaní, a tam jsem učila keramiku 

a malování. 

Jak na tu zkušenost vzpomínáte? 

To by bylo na samostatný rozhovor, 

navíc mi přijde, jako by se to odehrálo 

v minulém životě. Nikdy nevím, jak to 

stručně shrnout. (smích) Všechno by 

vyznělo jako klišé. Nicméně člověk si po 

takové zkušenosti opravdu začne vážit 

toho, co má. Silná zkušenost, ale zároveň 

to bylo hodně náročné. 

Máte za sebou přes deset ilustrovaných 

knih, spoustu komiksových 

leporel… Jak vznikly vaše knižní spolupráce? 

Asi před deseti lety jsem jako začínající 

ilustrátorka obeslala se svým portfoliem 

snad všechna česká nakladatelství. 

Ozvali se mi tehdy z nakladatelství 

Slovart, pro které jsem následně tvořila 

velké ilustrace do historické, populárně- 

-naučné série knih pro děti, které se 

postupně umístily v katalogu nejlepších 

knih dětem. Bylo na tom hodně 

práce, protože jsem tvořila na základě 

dobových podkladů a hlídala historické 

detaily. Se stejnou autorkou jsem 

pak dělala další tři knihy. A komiksová 

leporela, to už je také asi desetiletá 

spolupráce s jinou autorkou. Společně 

tvoříme pro knihovny, města nebo 

muzea dětské průvodcovské komiksy 

po českých městech. 

Zaujala mě výzva na vašem blogu, ať 

lidé ve vaší branži netvoří za každou 

cenu, tedy za tu podhodnocenou. 

Jak se vám daří v otázce cenotvorby 

a jejího naplnění? 

S tím bojují asi všichni lidé, kteří pracují 

v tvůrčí profesi. Je hrozně těžké umět 

nacenit svoji vlastní práci. Když to řeknu 

blbě – „aby měl člověk koule“ říct si 

o peníze, které si zaslouží. Chápu, že 

kdo tomu nerozumí, může si myslet, že 

obrázek je práce na hodinku, za dvě tři 

stovky. Přitom to může být mnohahodinová 

práce. Dnes už jsem schopná si za 

svojí cenou stát, také o tom píšu víc na 

svém webu. 

Co ráda kreslíte, když nic nemusíte? 

Chystám výstavu, která se jmenuje 

Barvy ženy, a ten název to vystihuje. 

Jsem žena, mám ráda barvy, a moje 

obrázky se často hemží ženskými portréty 

a poloportréty, které jsou kombinované 

s přírodními motivy. To je to, co 

Co tematicky umístíte mezi masožravky? 

Děti? 

Nejsem si jistá, jestli to bude přímo 

mezi masožravkami, ale minimálně 

budu mezi kaktusy. (smích) Výstava 

bude probíhat paralelně. Určitě 

na místě budou moje rodičovské 

komiksy, také dětské ilustrace z historických 

knížek, a mám ještě nachystané 

velké plakáty o tom, jak ilustrace 

vznikají od kontaktu s autorem knihy 

a redaktorem. 

Je devět večer. Na kolikátou máte 

zítra ráno budíka a co vás čeká? 

Mám malé děti, nepotřebovala jsem 

budík opravdu už hodně dlouho. 

(smích) Většinou i tak vstáváme 

kolem šesté, často ale bývám vzhůru 

dřív. Mladší syn mi většinou skočí do 

postele kolem páté. První pak bývá 

cesta do školky. 

(Následně přišla zpráva: „Do školky 

jsme nešli, byli jsme všichni nachlazení.“) 

VÝSTAVA BARVA ŽENY 

První samostatná výstava 

Barbory Brůnové se koná ve 

sklenících Botanické zahrady 

PřF MU v Brně od půlky května 

do konce června. Souběžně se 

zde koná i výstava masožravých 

rostlin.

Dračí dcera 

// Liz Flanaganová 

Legendy ožívají, čas draků a dračích jezdců opět 

nastal! Když se Milla stane svědkem vraždy a opatrovnicí 

posledních čtyř dračích vajec na světě, 

obrátí se jí život vzhůru nohama. Vládce ostrovního 

města Arcosi je odhodlán existenci draků utajit 

a dívka se tak rázem ocitá v centru mocenských 

bojů. Přinesou draci spásu, nebo plameny? 


55 

KNIŽNÍ TIPY 

Příběh bydlení 

– Lidská obydlí 

od pravěku do 

současnosti 

// Štěpánka 

Sekaninová 

Žijeme v domech a bytech a spoustu 

věcí uvnitř nich bereme jako 

samozřejmost. Vždycky to tak ale 

nebylo! Jak vypadala starověká 

ložnice? Používali naši předci tapety? 

Kdo vymyslel koupelnu a koho 

napadla kuchyně? A kdy se začalo 

vařit na opravdovém sporáku? Na 

celou hromadu otázek o domech 

a bydlení teď najdete spolehlivé 

odpovědi, ze kterých vám někdy 

možná spadne brada až na podlahu. 

Albatros, 299 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Víte, že na dobrodružnou výpravu se můžete vydat 

i ve vlastním bytě? Pokud vám to nestačí, odskočte 

si do světa fantasy nebo si projděte ilustrovanou 

encyklopedii o bydlení. 

Skutek utek! 

// Irena Hejdová 

Vydejte se s Markem a Theou na dobrodružnou 

výpravu mezi obývákem, kuchyní, koupelnou 

a dětským pokojem a vyčistěte si přitom hlavu 

(a možná i koberec). Tahle interaktivní knížka zabaví 

vzteklouny od pěti let a velkým ukáže, že i malé děti 

prožívají stres. Všichni jsme prostě na jedné lodi, tak 

ať se nám pod nohama nezmění v ponorku. 

Host, 399 Kč, již vyšlo 

ZÁBAVA PO SETMĚNÍ 

S DISNEYHO HRDINY 

Na nebi už vyšel měsíc a je čas jít spát. Vydejte 

se s dětmi do říše snů s pohádkami o oblíbeném 

myšákovi a zažijte skvělá dobrodružství 

plná legrace a přátelství! Najděte s 

Mickey Mousem nejlepší místo pro pozorování 

noční oblohy, pomozte mu uspořádat 

báječný večírek s přespáním nebo zjistěte, 

co všechno s Plutem prožili, když nemohli 

usnout. Šup do postýlky s novými příběhy 

o animovaných hrdinech! 

© Disney www.albatrosmedia.cz

56 

připravila: Martina Vlčková 

foto: Lenka Hatašová 

PTÁME SE 

otázek 

pro Radúze Máchu 

Člena Činohry pražského Národního divadla můžeme vidět 

v inscenacích Netrpělivost srdce, Kytice, Idiot, Audience u královny 

nebo čerstvě Mnoho povyku pro nic. Na kontě má i několik 

úspěšných audioknih. Jaký je čtenář v soukromí? 

6. Jakou knihu byste si vzal na pustý 

ostrov? 

Tady bych klidně ulevil ze svých nároků 

a vzal si plně naplněnou čtečku, co 

kapacita dovolí. Ale když popřemýšlím, 

jakou nejdelší knihu mám v knihovně, 

tak je to asi Egypťan Sinuhet. 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Před pár dny jsem dočetl Kunderovo 

Nevědění. Příběh emigrantů do Francie, 

Ireny a Josefa, kteří opět navštíví po 

letech svůj „domov“ v Čechách a zjišťují, 

že už pro ně vlastně ani domovem 

není. Nádherná kniha, skvělá sonda 

do české společnosti a emigrantovy 

duše, díky autorově zkušenosti mistrně 

autentická. Pro mě taky dost o hledání 

sebe samého, svých hodnot a priorit, 

nenapravitelných rozhodnutích věku 

„nevědění“, sexu, stesku a touze. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Určitě papír. Čtečku, tablet nebo počítač 

nějak nemůžu překousnout, nedokážu 

se správně naladit a text si užít. I k učení 

třeba na natáčení potřebuju vždy vše 

vytisknout, jinak to nedokážu nasoukat 

do hlavy. Jako další oblíbenou variantu 

považuju audioknihu. Samozřejmě, je to 

zcela jiný zážitek, interpret vždy dává dílu 

něco ze sebe a nenechá tolik pracovat 

představivost čtenáře, ale v přeplněné 

tramvaji nebo při řízení se můžu „začíst“ 

a být s knihou alespoň takto. 

3. S jakou literární postavou byste šel 

na pivo? 

Myslím, že bych potřeboval v téhle 

nelehké době, pro mě dost depresivní, 

uvěřit nějaké naději, že bude vše zase 

v pořádku a my jako lidstvo jsme 

neselhali. Nevím, možná třeba Malý 

princ by byl ten pravý, s kým bych rád 

pohovořil o smyslu bytí. On by asi pil jen 

čaj a já bych si dal spíš panáka. 

4. U které knihy jste se smál nahlas? 

Naposled to bylo před dvěma týdny 

u jedné pohádky, kterou jsem předčítal 

své dceři z knihy Pohádky pod polštář. 

Byl to jakýsi příběh o šišlavém králi, 

který chtěl přinést na talíři rybu, ale 

donesli mu holku Líbu. Naší šestileté 

Matyldě čtu každý večer, teda pokud 

nehraju, ale tady se poprvé stalo, že se 

u příběhu tak upřímně rozesmála, že 

nemohla přestat a nakazila tím i mě 

a smáli jsme se dobrou minutu. Vlastně 

pro mě nezapomenutelný a nabíjející 

zážitek. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

„Žádná vina není zapomenuta, 

dokud o ní ví svědomí.“ Stefan Zweig, 

Netrpělivost srdce. Úžasný román, který 

jsem mohl díky Supraphonu načíst 

jako audioknihu a jehož hlavní postavu, 

poručíka Antona Hofmillera hraju ve 

Stavovském divadle ve stejnojmenném 

představení. Kniha je o člověku, který 

nedokáže říci ne, chce se všem zalíbit, 

cítí falešný soucit k chromé dívce 

a neříká, co si myslí. Ztrácí sám sebe. 

Srdečně zvu k poslechu i do divadla. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

V klasickém knihkupectví, menším 

s příjemnou atmosférou a typickou 

vůní. Naposled třeba v tom naproti 

Národnímu divadlu cestou na zkoušku. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Upřímně, ještě jich nemám tolik, abych 

se jich musel zbavovat. A až ten čas 

nastane, raději koupím další knihovnu. 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Jako dítě jsem denně sportoval, 

čtenářský deník opisoval od sestry 

a upřímně jsem toho moc nenačetl, 

než jsem nastoupil na konzervatoř. 

Chybí mi to a je mi líto, že už to nikdy 

nedoženu. Je to obrovský zážitek se 

sám zavřít s knihou, navíc v téhle době 

nejrůznějších displejů, a v hlavě si 

zhmotňovat autorův nádherný text, 

objevovat v něm sám sebe, své okolí, 

vzdělávat se, pobrečet si nebo se zasmát. 

Dcera mi nedávno řekla, že se do školy 

těší hlavně proto, že si bude moct sama 

číst. To mě dojalo a jsem šťastný. 

10. Jakého spisovatele byste si vybral, 

aby napsal váš životní příběh? 

Když jsme před nedávnem se 

Supraphonem připravovali audioknihu 

s povídkami Oty Pavla, připadaly mi ty 

jeho popisy zážitků nesmírně silné a vryly 

se mi navždy pod kůži.

1600 TIPŮ 

KAM VYRAZIT 

PO ČESKU 

ANDALUSIE ANGLIE ARMÉNIE BALI A LOMBOK BRETA 

NORMANDIE 30% SLEVA BURGUNDSKO A ÚDOLÍ LOIRY ČERNÁ HOR 

NA TURISTICKÉ PRŮVODCE 

FLORIDA FRANCIE PROLISTUJTE GRUZIE ÍRÁN IRSKO SVĚT ISLAND ITÁ 

PLATÍ DO 30. 6. 

RAEL KAMBODŽA KOSTAR IKA KUBA MALAJSIE, SINGAPUR, BRUNEJ 

MYANMAR (BARMA) NAMIBIE NĚMECKO NEPÁL NORSKO NOVÝ ZÉL 

SKO PORTUGALSKO PROVENCE A AZUROVÉ POBŘEŽÍ RUM 

ŘÍM SARDINIE SICÍLIE SKOTSKO SLOVINSKO SRÍ LAN 

Povídkový soubor ŠPANĚLSKO ŠVÉDSKO ŠVÝCARSKO THAJSKO TIBET 

USA VÝCHOD USA ZÁPAD VIETNAM 

stand-up komika 

Zbyňka 

Vičara 

známého z pořadů 

Na stojáka 

a Comedy Club 

UŽIJTE SI SVŮJ ČAS NA ZEMI NAPLNO 

PŘEHLEDNÉ PIKTOGRAMY, WEBY, MAPKY, REJSTŘÍKY | BONUSOVÉ SLEVY NA VSTUP ČI POBYT 

CELOBAREVNÉ PUBLIKACE PRAVIDELNÉ AKTUALIZACE PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ DOŽIVOTNÍ ZÁRUKA NA VAZBU 

Ilustrace aleš čuma 

DOBRÁ ZPRÁVA! 

BALKÁN ZŮSTÁVÁ RÁJEM 

SVOBODNÉHO CESTOVÁNÍ! 

offroadem 

pěšky 

na kajaku 

na lyžích 

TAKÉ JAKO E-KNIHA 

Bulharsko | Srbsko | Černá Hora | Bosna a Hercegovina 

Žijeme (s) knihami

58 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNU 

Z 3 KNIH PŘÍTELKYNĚ 

Z KAMENNÉ VILY 

Správné znění tajenky 

zašlete e-mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu 

napište Křížovka 

a nezapomeňte připsat 

adresu, na kterou 

zašleme případnou 

výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec 

zveřejníme 30. června 

jména tří výherců, které budeme následně sami 

kontaktovat. 

Tajenka ukrývá citát zakladatele nakladatelství 

Paseka Ladislava Horáčka.

Knižní tipy z nakladatelství Rosier 

HOŘKÁ MÚZA 

Emil Křižka 

PŘES PRÁH 

Aneta Kollerová Mašková 

Franz je spisovatel a touží jen nerušeně psát. Osud 

se mu však podivnými způsoby staví do cesty… až 

do chvíle, kdy se mu zjeví přízrak zjizveného muže 

a předloží neodolatelnou nabídku: prostor pro tvorbu 

a inspiraci, pro kterou by nejeden člověk zabíjel. I přes 

vysokou cenu Franz nakonec souhlasí, aniž tuší, čemu 

se upsal. Získá schopnost vidět očima přízraku a záhy 

ho pohltí děsivé vize vedoucí až na pokraj šílenství. 

Ve zvráceném díle, které společně s tajemným mužem 

tvoří, odhaluje hrozivě temnou minulost, jež se ho týká 

daleko víc, než by se 

vůbec odvážil hádat. 

Příběh o zdánlivě smutném muži, příliš mladém na 

zármutek, veselé dívce, milující včely a žlutou barvu, 

a jejím přítulném kocourovi. Román o radostné cestě 

z osamělosti. 

Filip Galvan je důchodce a vdovec. Uzavírá se ve svém 

bytě před životem, dokud mu na dveře nezaškrábe 

kocour Olly a do osamělého světa nevlétne energií 

překypující dívka Amálie, pro kterou nejsou zavřené 

dveře překážkou. I když jí je zabouchnete před nosem, 

stejně na ně směle zatluče podruhé, potřetí, zkrátka 

kolikrát bude potřeba. 

Amálie se totiž jen tak 

lehce nevzdává, což brzy 

pozná nejen Filip. 

248 stran 

cena: 359,- 

328 stran 

cena: 359,- 

MRAZIVÝ HOROR 

O ZRŮDNÉ VÁŠNI 

A SLEPÉ POSEDLOSTI 

LASKAVÝ PŘÍBĚH 

O NEVŠEDNÍM 

PŘÁTELSTVÍ, KTERÝ 

BUDETE ČÍST 

S ÚSMĚVEM... 

MÁJ 

Karel Hynek Mácha 

MOTÝL V PAVUČINĚ 

Jiří Ventluka 

Lyrickoepická skladba Máj je jednoznačně 

vrcholem díla zakladatele moderní české poezie 

a největšího představitele českého romantismu 

Karla Hynka Máchy. Nejproslulejší báseň české 

literární historie o kráse přírody, lásce i smrti vychází 

v pozoruhodném zpracování, jemuž dominují typicky 

jemné a citlivé ilustrace Martina Augustína. Ty spolu 

s nebývale nápaditým a propracovaným grafickým 

řešením dotvářejí jedinečnou atmosféru Máchova 

geniálního textu. Nepochybně se jedná o jedno 

z nejromantičtějších a zároveň nejpůsobivějších vydání 

tohoto klasického díla. 

128 stran 

cena: 590,- 

Když se u Eriky projevila podivná nemoc, nikdo si 

nepřipouštěl sebemenší pochybnost. Lékaři určí 

diagnózu a zahájí léčbu. Eričin případ je však ojedinělý, 

s nemocí nemají zkušenosti ani ve světě a není 

prozatím léčitelná. 

Její rodiče hledají záchranu v alternativní medicíně 

i v zahraničí, přibývající komplikace je nutí do celé 

řady rozhodnutí s nedohlednými důsledky. Nezbývá 

než důvěřovat doporučením lékařů. Ale co když lékař 

udělá chybu? Erika se stále více zamotává do pavučiny 

bezmoci a boj o záchranu se mění v boj o spravedlnost. 

160 stran 

cena: 299,- 

JEDINEČNÉ 

VYDÁNÍ 

S NÁDHERNÝMI 

ILUSTRACEMI 

VÝTVARNÍKA 

MARTINA 

AUGUSTÍNA 

PŘÍBĚH O BOJI 

SE ZÁKEŘNOU 

NEMOCÍ, NADĚJI 

A SÍLE RODIČOVSKÉ 

LÁSKY, INSPIROVANÝ 

SKUTEČNÝMI 

UDÁLOSTMI

PROSTOR 

VYDÁVÁ 

ČTYŘI 

NOVINKY 

Pozoruhodný historický román vypráví strhující drama 

mladé Číňanky Daiyu v kulisách amerického Západu 

osmdesátých let 19. století. Její dětství je přerváno zmizením 

rodičů a ona se musí vzdát domova i budoucnosti, kterou 

si pro sebe představovala. Kniha přináší zajímavé odkazy 

na tradiční čínskou kulturu a seznamuje čtenáře s méně 

známou kapitolou amerických dějin. 

Kniha je poutavou rodinnou kronikou a připomínkou 

pozoruhodného příběhu autorova dědečka, který 

manévroval Evropou ve stínu nacistického vraždění. 

Philippe Sands čtenáři také přibližuje, jak tváří v tvář 

zvěrstvům hitlerovského Německa vznikal právní koncept 

a definice genocidy a zločinu proti lidskosti. Strhující jsou 

pasáže, které líčí přípravu a průběh norimberského procesu. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Politický veterán v rozhovoru se zkušeným novinářem Lubošem 

Beniakem rekapituluje svou životní dráhu a neobvykle 

otevřeně mluví o zákulisí politiky. Jak dnes Vladimír Špidla 

hodnotí svá vítězství a porážky? Jak se dívá na Evropskou 

unii a na svoji spolupráci a následný souboj s Milošem 

Zemanem? Jak vnímá válku na Ukrajině? Knihu doprovází 

řada dokumentárních snímků i soukromých fotografií. 

Renomovaná rakouská autorka Monika Helferová 

se v románu vrací k vlastním kořenům, k životu prarodičů 

v horské vesnici na pozadí první světové války. Zkoumá 

detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její 

matky, „spratka“, jehož početí provázely neurčité okolnosti, 

které způsobily, že ji otec absolutně ignoroval, nezajímal se 

o ni a nikdy v životě se na ni ani nepodíval.

KNIHKUPEC 11

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?