ČD Rejdař Časopis

2022
ČASOPIS The Best Of
Vzpomínkové vydání časopisu ČD Rejdař

Poslední slovo ředitele
ČD Rejdař byl vejmi
zajímavý projekt, který
přinesl velkou spoustu
nejrůznějších nápadů a svou
existenci dotáhl téměř k
dokonalosti. Je skoro až
neuvěřitelné, že ze
spontánního nápadu,
myšleného spíše ze srandy,
během jedné hodiny
Dopravy a přepravy, kde se
slovo "rejdař" náhodou
vyskytlo, vznikl tak rozsáhlý
projekt. Během více, než
dvouleté aktivní existence
na Rejdaři spolupracovalo
spoustu lidí se svými
různými a originálními nápady
a pohledy na danou
problematiku. Ať už máte na
ČD Rejdaře jakýkoliv názor,
faktem je, že byl zdrojem
mnoha cenných zkušeností.
z vlastního pohledu zmíním
například úpravu fotek,
úpravu webů, ale i další
tvorba například právě
časopisů a publikací,
reklamních předmětů atd.
Pokud srovnáme kvalitu
zpracování prvního čísla
časopisu s tím posledním, je
vidět patrný posun v kvalitě
ve všech směrech.
A právě proto jsem se
rozhodl vytvořit toto poslední
vydání časopisu Rejdaře, ve
kterém vybereme ty nejlepší
články ze všech již
vytvořených čísel a graficky
je upravíme a prakticky
"zremasterujeme" do
kvalitnější podoby tak, aby
bylo vše na jednom místě
formou "vzpomínkového"
vydání.
Závěrem bych chtěl
poděkovat všem, kteří
jakkoliv spolupracovali na
vývoji ČD Rejdař.
Jste nejlepší!
Ondřej Šimák
Generální ředitel

vaše dotazy
Jen díky vašim komentářům a podnětům jsme schopni neustále
zlepšovat naše služby a přizpůsobovat je vašim požadavkům!
U všech našich vlakvedoucích je možnost si
zakoupit jízdenku odkudkoliv kamkoliv. Zároveň lze u každého z nich
platit bankovní kartou i bezkontaktně. Takovou možnost doporučujeme,
protože v případě platby v hotovosti se přijímají takové měny, které platí v
zemi, ve které vlak zrovna jede. Navíc lze vždy platit Českou Korunou, či
Eurem. Při platbě v cizí měně je přepočítáván kurz dle aktuální hladiny.
Během cesty si lze doplatit místo ve vyšší cestovní
třídě pouze, pokud se ve vyšší cestovní třídě nachází volné místo.
To stejné platí i s kajutami na lodích. Pokud se na lodi nachází volná lepší
kajuta, lze si ji zaplatit a zbytek cesty strávit tam. V tomto případě však
neplatí pravidlo stejné třídy vlaku a kajuty! Pokud máte jízdenku do druhé
vlakové třídy, doplatek do lepší kajuty NEZNAMENÁ doplatek do lepší
vlakové třídy! Zároveň NELZE svou třídu snížit za účelem vrácení peněz!
Pokud se jednou rozhodnete pro vyšší třídu, nelze toto rozhodnutí vrátit.
Rezervace celého kupé je možná
jen k jízdence minimálně pro dvě osoby. V případě rezervace celého kupé
navíc obdržíte měnitelný kód pro zabezpečení kódovým zámkem. Pokud
cestujete sami, není možné rezervovat celé kupé, ale jen jedno místo z
kupé, nebo otevřeného oddílu. Cena rezervace STANDART je + 32% z
ceny jízdenky. Cena rezervace EXPRESS je + 12% z ceny jízdenky.

a komentáře
Zpětná vazba od cestujících je
pro nás nejdůležitější faktor
pro zlepšování našich služeb
Pro každého cestujícího je ve voze číslo 8 k dispozici
služba úschovy během přepravy. Zde si můžete za drobný poplatek uschovat
vaše cestovní zavazadlo. Samozřejmě si ho můžete kdykoli vyzvednout a opět
uschovat. Zavazadla jsou pod neustálým dohledem pracovníka a kamery.
Na lodi si vaše zavazadlo uschováte ve své kajutě. Upozorňujeme, že prostor
pro zavazadla má omezenou kapacitu! Buďte prosím ohleduplní i k ostatním.
Více informací o cenách a službě úschovy během přepravy naleznete na webu,
nebo přímo na místě ve vlaku.
Tvorba nových linek je
velmi složitá a nemůžeme si jezdit, kam se nám
zamane. Musíme se vejít do grafikonu, který se dělá na roky dopředu.
Navíc nejsme regionální dopravce, tedy se snažíme propojovat zejména
hlavní města a nikde jinde se na trase nezdržovat. V blízké době se tak
zcela určitě linky do Písku, ani do jiného menšího města nedočkáme.
Vstup do kabiny strojvedoucího je
přísně zakázaný! Výjimku má pouze vlaková četa, nebo osoba s vystaveným
povolením, které se vydává pouze na generálním ředitelství v Neratovicích.
Práce strojvedoucích je pravidelně kontrolovaná, aby jsme zajistili bezpečnost
a plynulost provozu. V případě porušení interních předpisů se tento přestupek
řeší dle zákonů země, na jejímž území se vlak momentálně nachází. Proto
prosíme chovejte se ohleduplně k bezpečnosti a plynulosti provozu. Děkujeme!
Máte také dotaz, nebo podnět?
Neváhejte nás kontaktovat na našem Facebooku, nebo
soukromě na e-mailu info@cdrejdar.cz

Pohled
Business
Jednání, jednání, jednání.
Pracovní cesta za pracovní
cestou. Byl jsem na
každém kontinentu a
procestoval skoro celý
svět, kvůli lukrativním
kontraktům pro naši
společnost. Měsíc, co
měsíc mimo domov.
Neustále na cestách. Co
takový byznysmen jako já
na své cestě potřebuje?
Komfort, pohodlí a
relaxaci. A být na jednání
včas, dostat se na místo.
Co byste zvolili vy jako
svůj dopravní prostředek?
Letadlo? A přesně proto
jste neúspěšní a nemáte
tolik peněz, auta, sexy
manželku a milenky.
Anebo jste (což vám
nevěřím) mrtví, protože
věříte letadlům. A pak taky
ta bezpečnost. Že je to jen
fyzika, to ať mi nikdo
nelže. Nevěřte všemu.
Určitě mimozemšťani.
Nebo jiná podobná věc.
Nebo ta fyzika, ale to
nechám na vás, já jsem jen
obchodník. Ne konstruktér
nadpozemských
technologií do letadel.
Pokud umíte číst pochopili
jste, že letadlem nelétám.
J a k s e s n á m i c e s t u j e
Zkrátím to, nejezdím ani
autem, ani vlastním
autobusem, to je pro
socky. Jezdím vlakem. A
jediná společnost, která mi
umožní bezpečně,
spolehlivě, za rozumné
náklady cestovat po
kontinentech je Rejdař. A
protože mám Rejdaře rád,
píšu tenhle článek, kde se
podělím o své zážitky z
cest. Protože s penězi
nemám problém, navíc
služební cesty si neplatím,
rezervuji si pro sebe celé
kupé. Pohodlná sedadla,
hezké stevardky a dobré
jídlo, a ještě lepší pití. Dost
často jezdím do New
Yorku a protože nabízené
pití je opravdu dobré,
průběh nalodění jsem ještě
nezažil střízlivý, co hůř,
nepamatuji si, že bych byl
někdy v Hamburku.
Většinou se pak proberu
ve vířivce a svým šarmem
a penězi si získám
spolucestující. Mladý
holky, samozřejmě. A
jakmile se dostanete na
loď, je všechno v pohodě.
Bazény, tobogány, kasina,
divadla, bary, restaurace,
speciální animační tým s
hlavní animátorkou
Margaretou (tímto ji
zdravím a Centrum Padák
také). Ale víte, co mě ze
všeho baví nejvíc? Jít na
záď lodi a koukat se na ty
chudý kuřáky, co se vezou
v pláštěnkách na člunu.
Jsou tak hloupí, že mají
radost, když po nich
házíme zbytky jídla. Což je
fajn hra. Kdo trefí víc
kuřáků, vyhrává peníze, co
jsme vsadili. Přišel jsem
tam už o balík, ale je to
fakt sranda. Na lodi se
člověk nenudí, v kupé
taky. Celá cesta je super.
Když máte dost bazénu,
jdete na koncert. Když si
chcete užít s ženou (i
mužem) nabídnete
neodolatelný balík a jdete
do kupé, nebo kajuty,
pokud si ji zaplatíte.
Uvědomte si, že může jet
na lodi úspěšný člověk,
jako jsem já. Může tam jet
socka, co nemá tolik peněz
jako já. A pak člověk, co je
proti mně úplný nic, přesto
si může zaplatit cestu na
jiný kontinent. S Rejdařem
může cestovat každý, ať je
jakékoliv povahy. Rejdaře
můžu tedy maximálně
doporučit a děkuji jim za
jejich služby.

Pohled
kuřáka
Jsem kuřák. Velice
vášnivý, svou závislost si
pěstuji od svých 14 let,
někdy z osmé třídy, kdy
jsem svou první cigaretu
dostal od svého kamaráda,
který ji ukradl tatínkovi.
Chtěl jsem také vyzkoušet,
jaké to je kouřit. Koupil
jsem mu tenkrát 8
pendreků a nabídl svou
sestru. Nyní bez cigarety
vydržím sotva dvě hodiny.
Jsem ale také velkým
milovníkem cestování.
Nejen, že díky výdajům na
cigarety je pro mě těžší si
našetřit na cestu, ale také
musím cestovat převážně
po své ose. Kvůli svým
kuřáckým pauzám. Tedy,
musel jsem. Vše se
změnilo v prosinci roku
2016. Objevila se nová
společnost, které se
všichni vysmívali. Já,
nepoučitelný kuřák -
cestovatel v nich viděl
budoucnost. Vždyť se
budu moct podívat do New
Yorku, Sydney,
San Francisca nebo
Seattlu! Bez velkých
abstinenčních příznaků po
dlouhém letu. A za
rozumné peníze, se
značným komfortem a
velkým bezpečím. Můj sen
bylo vždy San Francisco.
A tak jsem se vydal na
cestu. Vše se změnilo v
prosinci roku 2016.
Objevila se nová
společnost, které se
všichni vysmívali. Já,
nepoučitelný kuřák -
cestovatel v nich viděl
budoucnost. Vždyť se
budu moct podívat do New
Yorku, Sydney, San
Francisca nebo Seattlu!
Bez velkých abstinenčních
příznaků po dlouhém letu.
A za rozumné peníze, se
značným komfortem a
velkým bezpečím. Můj sen
bylo vždy San Francisco.
A tak jsem se vydal na
cestu. Když jsem si
objednával svou první
jízdenku u ČD Rejdař, měl
jsem divný pocit. Vůz třídy
Cabrio? Nebude mi zima?
Mé pocity byly zcela
zbytečné. Měl jsem
Velice děkuji společnosti ČD Rejdař, že my umožnila
cestovat i jako kuřákovi. Jste super!
krásný výhled, a navíc se
ten kouř, co jsme
vyprodukovali neudržoval
v našem vagonu. Jak
geniálně vyřešené
odvětrávání. Společnost
nás nenechala na
holičkách ani když pršelo.
Mohli jsme si za příplatek
koupit pláštěnku. Kde to
máte? Naše bezpečnost
byla řešena také vysoce
důmyslně. V jakém jiném
dopravním prostředku se
můžete chytit lana před
vámi? Z pohledu kuřáka se
jednalo o opravdu
komfortní cestu, jeden
popelník připadal na dva
cestující. A těch cigaret, co
jsme vykouřili za celou
cestu. Bože, my se měli
krásně. Na moři probíhala
cesta obdobně, s tím že
nám dávali zbytky jídla z
lodi na člun. Královsky
jsme se najedli a co jsme
nesnědli mi, snědly
rybičky. Snad jen jednu
jedinou věc bych vytknul,
a to že na moři jsme byli
při větších vlnách mokří.
Na druhou stranu, měli
jsme si tu pláštěnku
koupit, společnost to
doporučovala.
- Štěpán Káně

Příběhy z cest
Jsem zaměstnancem ČD Rejdař něco přes rok. Pracuji zde jako novinář pro
časopis a také jako lodní inspektor. Můžu tedy vyrazit na jakoukoliv plavbu lodí a
zkontrolovat její stav a posádku. Vše stačí předem nahlásit ředitelství v
Neratovicích. A na těchto plavbách si povídám s lidmi a jejich příběhy s Vámi
budu sdílet v každém vydání…
Belgičanka Margareta a romantická tragédie na TS1
Byla to plavba mezi Hamburkem a New Yorkem. Narazil jsem zde na mladou dámu,
vypadala půvabně a na úrovni. Aspoň na první pohled. Začal jsem klasicky, otázkou k
rozhovoru. Odpověď mě překvapila. „Co ty seš za č*****?“. Od takové, řekněme elegantní
dámy jsem to nečekal. Představil jsem se jako lodní inspektor a novinář. Usmála se na mě,
že prý zná našeho ředitele osobně. A že rozhovor mi poskytne zítra. Splnil jsem své klasické
povinnosti inspektora a večer se šel podívat do baru po další „oběti“ mé žurnalistické práce.
Narazil jsem na velmi skleslého člověka u baru. Dobrý den, smím si přisednout? Jasně,
sedej. Jsem redaktorem časopisu Rejdař pro Vás, sháním zajímavé lidi a dělám s nimi
rozhovory. V čem ti přijdu zajímavej. Sedíte tu sám, rozhovor mám už jeden domluvený na
zítra, ale rád si s Vámi popovídám…
Naše debata se dál nesla v podobném duchu. Zjistil jsem, že se jmenuje Miroslav, pracuje
pro vůdce Gregora, o kterém se prý brzy všichni dozvíme. Přičítal jsem to tomu, že je pod
vlivem, byl to celkem rasista. Přes mé udivení a mé zkušenosti necestoval třetí třídou, jak to
u jemu podobných bývá. Na řeči o nadřazenosti bílé rasy jsem už neměl moc náladu a šel
jsem se projít na palubu. Narazil jsem na onu slečnu, která se zná s naším ředitelem. Sedli
jsme si venku k bazénu, pozorovali hvězdy a povídali jsme si. Svěřil jsem se o mém zážitku s
rasistou Miroslavem a vůdce Gregorovi. Na to ona vyhrkla „Cože? Ten č**** Mirek je tady?
Co tady ten zas***** s*** sakra dělá?“ Opět jsem byl udiven jejím slovníkem. Řekla, že ho asi
zná, že mezi sebou měli jisté období důvěrnější vztah. Moc jsem to nechápal a šel za
kapitánem do řídícího střediska. „Meteo Centrum nám poslalo varování, že nás čekají 3-4
metrové vlny, bude to jízda“. S novou informací jsem se odebral do své kajuty a šel spát.
Ráno jsem se sešel s Margaretou a udělal s ní rozhovor. Zjistil jsem, že je naprosto
nepoužitelný, protože bych ho musel zcela zcenzurovat. Také jsem zjistil, že je úzkostlivá na
své příjmení, které obsahuje anglický vulgární výraz pro mužské přirození. Že není z Čech
ale z Belgie a do NY pluje, aby zapomněla na nevydařený vztah s fašistou Miroslavem.
Zajímalo mě, proč pluje Miroslav do NY a tak jsem se rozhodl ho najít. „Zdravím Miroslave,
mohu s Vámi pohovořit?“ otázal jsem se. Přikývl, že mohu. Zrovna si z termoláhve vyndával
čínskou polívku s úsměvem a se slovy „Na cestu, mám ji tam už 3 dny. Musím ji sníst“. Dal
jsem se s ním tedy do řeči. Zjistil jsem, že cílem jeho cesty do NY je zapomenout na svou

bývalou známost. Pak se mě zeptal na můj rozhovor s tou ženou. „Je nepoužitelný, byla
strašně moc sprostá“. Mirek se zasněně usmál „Jako Margy…“ zamyslel jsem se a říkám
„Margareta?“ On mi věnoval udivený pohled „Ty ji znáš?“. Znejistěl jsem, je to přeci jenom
fašista a ti jsou zlí. Údajně. Tak nás to učili. „Nevím, jestli je to ona…ale dělal jsem s ní
rozhovor“. Miroslav vzrušeně vyskočil od stolu a řekl „Jestli tady je, musím ji najít. Ty mezitím
sněz tu polívku, je škoda ji vyhodit!“ Lekl jsem se co jsem to způsobil. Já tu polívku jíst nechci.
„Ne, děkuji Miroslave, musím za kapitánem, vezměte si ji radši sebou“. A odešel jsem.
Mezitím se klidná plavba měnila v plavbu ne úplně tak příjemnou. Počasí nám moc nepřálo.
Začal se zdvihat vítr a prudký déšť bičoval palubu. Vlny kymácely lodí sem a tam. Kapitán lodi
zahlásil: „Prosíme cestující, aby nechodili na palubu lodi. Kvůli zhoršenému počasí hrozí
nebezpečí zranění nebo pádu z paluby. Důrazně Vás upozorňujeme, že vstup je jen na vlastní
nebezpečí!“ Miroslav určitě běhá po palubě a hledá Margaretu, pomyslel jsem si. Musím se
tam podívat.
Vyběhl jsem na horní palubu a rozhlédl jsem se. Uviděl jsem Margaretu ležet na lehátku u
bazénu. Přes nepřízeň počasí bylo celkem teplo. Na druhé straně běhal zmatený Miroslav,
popíjející z termoláhve čínskou polévku. Běhal sem a tam a vlny mu občas dělali potíž. Nebo
alkohol, to nevím jistě. Ale vypadlo to, že mu kombinace alkoholu, vln a 3 dny staré čínské
polévky nedělá moc dobře na žaludek…
Po několika desítkách minut běhání po mokré palubě dorazil Miroslav k bazénu. Déšť ustával,
ale vlny si s lodí hrály a voda z bazénu stříkala ven. Miroslav uviděl Margaretu na lehátku na
druhém konci. Bez váhání skočil do vody a plaval za ní v tom bazénovém vlnobití. Když
doplaval, vylezl z bazénu a vymočil se do něj.
Ihned se rozběhl k Margaretě a řekl „Margy, jsem tady! My dva spolu na jedné lodi! To je osud,
patříme k sobě!“ A spustil se prudký déšť a dalšímu rozhovoru nebylo rozumět. Viděl jsem jen
gesta. Neváhal jsem. Tohle je skvělý kousek propagace pro společnost. Dáváme dohromady
páry! Najděte si lásku na lodi! Tohle si nesmím nechat ujít. Přes prudký déšť jsem k nim
přispěchal s fotoaparátem. s námi! Oba se zrovna objímali. Vyfotil jsem je, abych zvěčnil tento
zázračný moment. „Pojďte se schovat, tady to není bezpečné!“ zakřičel jsem. Miroslav se
otočil „Redaktore dík že jsi nás dal dohromady, ale teď na tebe s****“ a s Margaretou odešli k
zábradlí lodi. „Spláchne Vás to do moře!“ chtěl jsem je varovat. V tu chvíli přišla velká vlny a
Miroslav s Margaretou přepadli přes palubu někde uprostřed Atlantského oceánu a plavali do
neznáma.
To se tak na plavbách stává, když neuposlechnete
varování kapitána. Proto Vás žádáme, buďte opatrní,
jednejte s rozumem a poslouchejte personál lodi.
Děkujeme, že cestujete s námi!

Šupák
Bylo mrazivé pondělní ráno. Šel jsem do práce, jako obvykle. Musel jsem se připravit na
nalodění vlakové soupravy na loď. Vše jsem řádně připravil, jako vždy. Když jsem měl vše na
nalodění soupravy hotovo, tak jsem šel ještě na chvíli k Gertrůdce do bufetu na svačinu. V
bufetu jsem byl sám. Svačil jsem a zapovídal jsem se s Gertrůdkou. Najednou bylo 10:30. „Jé,
je, to je hodin. Už jsem měl být dávno u vlaku. Ale počkat… Vždyť mi vždy volají asi 10 minut
před příjezdem, zda-li jsem připraven.“ I přesto jsem šel situaci zkontrolovat, přece nikdy
nechodím pozdě, že? Ale nikde žádný vlak nebyl. Situace mi připadala trochu zvláštní, ale
co… Vlak tam nebyl. Šel jsem tedy ještě navštívit kamarádku Eri Čku. Nějaký čas zpátky jsem
s ní chodil na brigády a celkem jsme se spřátelili. A téměř pořád si s ní píšu. Naštěstí bydlí
nedaleko přístavu. Byla překvapená. Nečekala mojí návštěvu. Po nějaké chvíli mi začne zvonit
telefon v kapse. Z něj se ozvalo „Tady TS1/2, hlásím, že jsme za 15 minut v přístavu.“ Musel
jsem se s Eri Čkou rozloučit a šel jsem zpět do přístavu. „Kde jsou, už tu měli dávno být,“
říkám si. Za chvíli mi opět zvoní telefon. „Tady TS1/2, jsme v místě nalodění, kde jste,“ ozve
se. „No v místě nalodění přeci, kde jste vy?“ „No, na náhradním místě nalodění v Kielu přeci,
od dneška je Hamburg ve výluce, to snad víte, ne?“ „Cože, jaká výluka,“ ptám se udiveně. „No,
z důvodu modernizace přístavu Hamburg je přeci několikatýdenní výluka…“ „Aha, tak to já
vůbec nevím,“ odpovídám. Z telefonu se ozve jen „Hezky Buno,“ a poté se z telefonu ozývá
jen rychlý přerušovaný tón. „Tsssssss, to si ze mě dělají prd*l, ne?“ Jdu tedy domů. Večer, při
procházení e-mailu jsem omylem otevřel mojí složku Spam – a co tam najednou nevidím?
„VELICE DŮLEŽÍTÉ!!! – DOČASNÁ VÝLUKA PŘÍSTAVU HAMBURG - OPATŘENÍ“ Pročítám
si opatření a vše se dozvídám. „Aha, tak takhle to je.“ Po překliknutí do složky „Doručené“ zde
nacházím e-mail od vedení „ZMĚNA OPATŘENÍ VÝLUKA HAMBURG.“ Tak si pročítám ten e-
mail a tam mi dochází, proč to změnili. „Se asi úplně posr*li,“ říkám si. Prý je to změněno kvůli
mně…

Chrápač
Jednoho krásného večera, kdy jsem se vracel zpět domů ve svém oblíbeném vlaku, ve kterém
pravidelně cestuji pouze první třídou, se mi stala událost, se kterou bych se rád s Vámi podělil.
Byla to cesta jako každá jiná. Našel jsem své místo, usedl a připravil se na cestu. Průvodčí si
prošel revizi ani ne brzo aby mne obtěžoval při svlékání kabátu či moc pozdě že by mne
vyrušoval od jídla. Prostě v ten správný čas. Průvodčí, skoro pětatřicátník, vysoký, lehce při
těle, krátkovlasý s brýlemi a přátelským úsměvem na rtech, no toho by prostě nešlo nijak
odmítnout. Jen co průvodčí odešel, už tady byl i stevard z vedlejšího vozu, tedy jídelního a už
jsem si začal objednávat večeři. No příjemné podmínky na strávení času na mém spoji.
V mé nástupní stanici nastoupil také jeden z mnoha cestujících. Normálně si všímám
cestujících abych věděl, s kým budu mít tu čest strávit čas ve stejném vlaku a stejnou
pozornost jsem věnoval i tomuto cestujícímu. Oblečený do sportovního, tedy tepláky se třemi
proužky, lehké triko a mikina s logem nějakého týmu, výškou asi o hlavu menší než já, ale s
váhou která by se rovnala mé váze vynásobené čtyřikrát. Poté jsem i zjistil, že sedí na
sedadle, umístěném přímo přes uličku a naproti mně. Ve chvíli, kdy si sedal se stále jevil jako
normální spolucestující. Také si objednal jídlo, pouze polévku a poté si začal užívat svou cestu
také. Avšak ne tak, jako by se mělo normálně, načež cestoval v první třídě. Hned jak po něm
byla odnesena prázdná miska od polévky se začaly dít věci. Tento cestující se rozhodl, že se
lehce prospí. „No, proč ne?“ pomyslil jsem si. „Přeci je to normální, že se někomu chce spát,
když už je venku tma, třeba měl perný den a chvilku odpočinku si zaslouží.“ a pokračoval jsem
ve své polévce. Cestující usnul a bylo již slyšet, jak lehce chrápe. Ale nebylo to tak strašné,
navíc občas byl i přehlušen průjezdem vlaku obloukem. Avšak čím víc se naklopil, tím
hlasitější a nesnesitelnější to bylo. Už to nebyly ty lehké zvuky, na které když se nesoustředíte,
tak je v podstatě neslyšíte, to už bylo něco mezi těžkým chrápáním až pomalu zvracením.
Navíc musel mít i zajímavé sny, protože se začal odkopávat, pomalu i svlékat triko, které jen
tak tak skrývalo tu horu tuku a do toho chrápal a funěl a mlaskal. A přiznejme si, že právě v
tuto dobu mi bylo podáváno hlavní jídlo, na které jsem se nejvíce těšil. Nejdříve probuzen a
pokárán jiným cestujícím před příchodem stevarda s mojí večeří, poté i samotným stevardem
a když ani to nepomohlo, tak byl přivolán i vlakvedoucí. Cestující však měl na všechny jednu
odpověď „To snad tolik nevadí, ne?“ a poté se odhodlal ke svému odpočívání dále.
Jsem však rád, že si s tím začal až po půli cesty a zbytek jsem si užil se sluchátky a
sledováním videí, aniž bych slyšel tohoto chrápače.

Fejeton
Vlakem dojíždím denně do práce. Ráno cestuji vždy stejným spojem a odpoledne dle
toho, kdy v práci končím a kolik toho mám ještě na starosti, než se vydám domů. Cesta
trvá minimálně půl hodiny, což se dá v pohodě přežít. Vlaky InterShoebill jsou pohodlné,
klimatizované a Wi-Fi vždy funguje bezchybně. Jelikož jsem současně zaměstnancem,
mám cestu do práce zdarma a vlak mi jezdí v dobrý čas tam i zpět. nemám si tedy na co
stěžovat. Tedy našlo by se pár věcí, které mi cestu znepříjemňují, ale nechci vás tahat do
svých problémů.
Jak jste jistě pochopili, se společností problém nemám. Jen jedna věc je na cestování
horší, než když v jídelním voze vyprodají vaše oblíbené jídlo těsně před tím, než na vás
přijde řada, a to jsou spolucestující. Každý, kdo jezdí prostředkem hromadné dopravy
častěji mi dá za pravdu, že alespoň jednou se ve vlaku či autobusu setkal s něčím, co
připomínalo cestujícího, ale chováním to patřilo spíš někam hodně daleko od civilizace.
Moji spolucestující jsou tak specifičtí, že jsem si pro ně dokonce vymyslel přezdívky,
kterými je označuji, protože pochopitelně neznám jejich pravá jména. Nebo alespoň těch,
kteří je společně s ostatními osobními údaji nesdílí do zcela určitě soukromého
telefonního hovoru. Tak například když přicházím na nástupiště cca 5 minut před
příjezdem vlaku, již zde spoustu lidí stojí a čeká spořádaně za vyznačenou bezpečnostní
čárou. Až na jednu paní. Stojí přesně na čáře v místě, kde většinou akorát bývají poslední
dveře soupravy. Dokonce ani přijíždějící vlak jí nedonutí poodstoupit od hrany nástupiště
a svoje místo u dveří si pečlivě hlídá. Pokud by náhodou vlak zastavil o něco dřív nebo
dál, neváhá si popoběhnout jen, aby byla první do dveří a mohla zabrat nejlepší poslední
volné místo. Asi nemusím vysvětlovat, proč jsem této slečně dal přezdívku "Paní
Ambice". Přezdívky jiných lidí se odvíjí například také od stanice, ve které vystupují, nebo
nastupují. "Pan Lysý" je celkem sympatický člověk, a tuto přezdívku jsem mu nedal proto,
že by neměl vlasy, ale protože si vystupuje každý den v Lysé nad Labem.
Pak je tu paní "kartářka". Ta mi utkvěla v paměti tím, že vždy když vystupuje, má v ruce
připravenou svou zřejmě osobní kartu, aby ji mohla v práci hned použít pro vstup. Další
přezdívky již zmiňovat nebudu, jelikož bych musel být sprostý, a to rozhodně nechci.
Dojíždění Rejdařem mě velice baví.

Historky z rejdaření
Jednou za čas se vyjedu podívat i do zahraničí a jedu jak jinak než s Rejdařem. Vzhledem
ke zkušenostem z každodenního cestováním příměstským vlakem rád sleduji ostatní
cestující, a porovnávám jejich chování s těmi ve vlaku do práce. Už na nástupišti mě
překvapilo, že ačkoliv byly dveře většiny vozů prázdné, před dveřmi do vozu číslo 4 byla
dlouhá fronta a dav lidí se dlouze snažil nastrkat svá zavazadla do přeplněného vozu. To
se naprosto odlišuje od kolegů z rána, kteří přesně vědí, kde dveře zastaví. Po odjezdu
jsem se zeptal vlakvedoucího, proč nastupují všichni do vozu 4. Odpověděl mi, že je to
proto, že jsou ostatní dveře neviditelné, nebo jsou tak daleko, že by tam za těch 10 minut,
co vlak ještě stojí ve stanici nestihli dojít.
Netrvalo to dlouho a musel jsem si ze svého rezervovaného místa přesednout, protože za
mnou si nějaká slečna myslela, že se nachází v telefonní ústředně, a než abych
přerušoval její vášnivé vyprávění o tom, že neví jestli mandarinky stojí 14,50, nebo 14,90,
odešel jsem se porozhlédnout po jiném místě. Moc jsem si ale nepomohl, protože jsem si
sedl do kupé k dvěma chlapcům, kteří už na první pohled nepůsobili, že jsou jen
kamarádi. Chvíli jsem poslouchal jejich debatu, a pochopil jsem, že pracují asi na farmě,
když jeden z nich řekl, že zdechlýho žabáka odtáhla kráva, a jako náhrada přijel sysel.
Potom neustále zmiňovali jedno jméno, které jsem si ze zvědavosti našel na facebooku,
ale k mému zklamání dotyčný neměl profilový obrázek. Po asi hodině v tom kupé mi bylo
takové vedro, že jsem se vrátil zpět na svoje místo, kde paní telefonní ústředna již
neřešila mandarinky, ale zřejmě nějaké rodinné problémy s nevlastní pratetou z matčiny
kolene, která se vdala za právníka. Po návratu z dovolené jsem vážil asi o půl kila méně.
A to ne proto, že bych nejedl, nebo cvičil, ale protože mi tou dírou v hlavě vypadli všechny
smysly.

Jak pojmenovat vlak?
Jistě jste si všimli, že naše (a nejen naše) vlaky se označují nejen čísly ale i jmény
osobností, nebo něčeho specifického ve spojení s tím vlakem. Naše jména jsou pečlivě
vybírána ve spolupráci se státy tak, aby jméno bylo politicky adekvátní ve všech
kulturách, kterými projíždí. Mnohdy se pojmenování vlaku bere jako symbolické
poděkování určitému státu, že nám povolil k nim jezdit. Některá jména jsou však natolik
sofistikovaná že cestující ani netuší, po kom je vlak pojmenován. Podívejme se na pár
jmen našich vlaků a vysvětleme si jejich význam...
Kryštof Kolumbus
Zde asi není třeba vysvětlovat původ
jména vlaku spojující Prahu s New
Yorkem. Tento objevitel Ameriky by
sice Italského původu, avšak dnes
vozí cestující přes Hamburk.
Kolumbus je dokonce nejstarší
rejdařský spoj a pod označením 123
jezdí beze změny od založení
společnosti.
Juscelino Kubitschek
21. prezident Brazilie jehož
pradědeček z matčiny strany byl
původem z Čech. Od něho také
získal své příjmení. Dnes jezdí
samozřejmě mezi Neratovicemi a
hlavním městem Brazílie. Výběr
jména byl tedy jasný bez debat pro
obě strany. Jako v Kubitschekově
rodině i my dnes napodobujeme
tímto spojem český původ, který ale
slavnostně vyvrcholil v Brazílii, a
jsme hrdí na to, že náš vlak může
nosit tak v jižní Americe známé
jméno s českým původem.
István Széchenyi
To už je trochu oříšek uhodnout na
rozdíl od kolumba. Nápovědou jest,
že tento spoj jezdí na lince TS 5 a
přes Budapest. Ano, jedná se o
člověka Maďarského původu. Když
už tímto vlakem dojedete do
hlavního města Maďarska, můžete
zde vidět například Széchenyi
lánchíd (známý řetězový most)
taktéž pojmenovaný po tomto
uznávaném člověku, který byl
například také ministrem dopravy.
Dnes podle místních označován jako
,,největší maďar".
Adam Savage, Jamie Hyneman
Ačkoliv se nejedná o historické,
nebo politické osoby, do San
Francisca jezdí vlaky s označením
po velmi známých bořičích mýtů.
Právě oni stojí za vznik lince, která
končí svojí cestu v jednom z
největších měst západního pobřeží
severní Ameriky.

Psí zaměstnanci z Dog Unit
Bezpečnost je velmi důležitý faktor, který může ovlivnit zákazníka při volbě
dopravy. Proto se snažíme zabezpečit vlaky a lodě jak to jen jde. Systém
kontroly cestujících podle uvedených osobních údajů napomáhá, aby se do
vlaku nedostali lidé, po kterých se pátrá, nebo mají zákaz cestování atd.
Ve většině zahraničních stanicích a zejména při naloďování každého
cestujícího nemine bezpečnostní kontrola proti výbušninám a dalším
zakázaným předmětům nebo zbraním. S čímž nám pomáhají naši zvířecí
zaměstnanci z DOG UNIT, kteří neustále pátrají po drogách a návykových
látkách. Mimo jiné také přispívají do úrovně roztomilosti na palubách lodí a
vlaků.

Náš vozový park
Všichni známe názvy našich vlakových jednotek, ale jak je
nazývají jejich výrobci ještě před tím, než je pokřtíme u nás?
Vlaky ČD Rejdař
SIEMENS tyto vlaky vyrábí pod názvem Viaggio Comfort. Můžete je znát zejména z
Railjetů jezdících v Rakousku a České Republice. U nás jezdí obdoby upravené pro
dálkové cestování.
InterShoebill
Produkt české Škody Transportation. Původně nazvané InterPanter 49-A sloužily
jako náhradní soupravy. Pak se zařadily do běžného provozu na vedlejších linkách
už pod názvem InterShoebill. Jejich pojmenování vzniklo podle Člunozobců
Afrických, které Rejdař dlouhodobě podporuje. Po zapojení vlaků RailFox a
RailWolf se Shoebillům vrátí jejich původní význam. Navíc budou základem pro
lokální obsluhu.

Čím se u nás svezete
RailFox
Opět SIEMENS, tentokrát ale typ
MIREO. V Prosinci 2018 se
vyrobil první prototyp a do března
roku 2019 začne obsluhovat
hlavně linku TS 23. Flexibilní
jednotka s velkokapacitními
bateriemi překoná dlouhé
vzdálenosti bez emisí. Název
vypovídá jasně.. prostě liška na
kolejích.
RailWolf
Tyto vlaky jsou vybaveny středním speciálním článkem, který obsahuje
ecodieselový hybridní motor. Má tedy delší dojezd než bateriový RailFox a velmi
nízké emise. Vyrábí je pro nás výrobce STADLER a technické označení je FLIRT.
Podobné se vyrábí do Spojeného Království.

Bulbous Bow
aneb Hruškovitá příď
Nenápadně se ukrývá pod hladinou ve stínu přídě, plní však podstatnou roli v
udržování stability lodě na divokých vlnách. Možná jste si jich už někdy
všimli, víte ale, k čemu slouží a proč mají takový specifický tvar?
Bulbous bow je vyčnívající
hlava na přídi lodi těsně pod
ponorem. Mění způsob,
jakým voda proudí kolem
trupu, snižuje odpor a zvyšuje
tak rychlost, dosah, účinnost
paliva a stabilitu. Velké lodě s
baňatými hlavami obecně
mají o dvanáct až patnáct
procent menší palivovou
spotřebu než podobná
plavidla bez nich.
Účinek bulbousu může být
vysvětlen pomocí konceptu
destruktivního rušení vln.
Konvenčně tvarovaná příď
způsobí příďovou vlnu. Hlava
sama nutí vodu, aby proudila
nahoru a nad ní tvoří žlab.
Pokud je tedy ku
konvenčnímu lemu přidána
hlava ve správné poloze,
žlábek se shoduje s
hřebenem příčné vlny a obě
se vyruší, čímž se sníží
brázda vlny.
Účinek, který zapříčiní rozložení
tlaku na hladině, je znám jako
efekt tvarování.
___________________________
Ostrá hlava na konvenční trupové
formě by způsobila vlny a nízký
odpor jako baňatá, ale vlny
přicházející ze strany by jí
zasáhly víc. Tupá hlava navíc
produkuje vyšší tlak ve velké
oblasti vpředu, a tím tvoří vlnu
dříve.
Při větších rychlostech a na
větších plavidlech je to vlna přídě,
která má největší sílu, která brání
pohybu plavidla vpřed. Pro malou
loď, plující velmi pomalu by
instalace hlavy neměla smysl.
Vzhledem k tomu, že účinky
vlnolamu jsou významné pouze u
vyšších rychlostí.
Hlavy mohou být konfigurovány
odlišně, podle navrženého
vzájemného působení mezi vlnou
přídi a protilehlou vlnou.
Konstrukční parametry zahrnují
a) zakřivení vzhůru (hlava, nebo
"beran") versus přímočará
("zahalená" hlava),
b) poloha hlavy vzhledem k čáře
ponoru
a c) objem hlavy.
Některé hlavy také sníží
houpavý pohyb. Pokud jsou
balastové, zvýší hmotnost ve
větší vzdálenosti od těžiště lodi.
Speciální hlavy mají hrot
vytvarovaný směrem nad
hladinu. Takovému postavení se
říká "rám".

Lodní hlava
VÝVOJ
Již v roce 1900 zkoušky
válečných lodí prokázaly, že
špičatý tvar pod vodní
hladinou snižuje odpor vody.
Baňaté provedení přídě je
připočítáno Davidovi W.
Taylorovi, námořnímu
architektovi, který sloužil jako
hlavní
konstruktér
námořnictva Spojených států
během první světové války a
který používal pojetí (známý
jako "bulbous forefoot") v jeho
designu bojového plavidla
USS Delaware, který vstoupil
do služby v roce 1910.
Design hlavy zpočátku nebyl
oblíbený.
Tento nedostatek přijetí se
změnil ve dvacátých letech, s
německým vypuštěním
Bremen a Europa. Dva velké
komerční zaoceánské
parníky, které soutěžily o
trans-Atlantický osobní
obchod. Obě lodě vyhrály
prestižní cenu Blue Riband.
Bremen v roce 1929 za
překonání nejvyšší rychlosti
27,9 uzlů (51,7 km / h; 32,1
mph), a Europa ji překonal v
roce 1930 s rychlostí křížení
27,91 uzlů.
V roce 1935 byl francouzský
superliner Normandie
navržen Vladimirem
Yurkevichem,
který
kombinoval cibulovitou špičku
s masivní velikostí a
přepracovaným tvarem trupu.
Dokázala dosáhnout rychlosti
přesahující 30 uzlů (56 km /
h). Normandie byla slavná
mnoha věcmi, včetně jejího
čistého vstupu do vody a
výrazně snížené vlny přídě.
Normandiin velký soupeř,
britská Queen Mary dosáhla
ekvivalentních rychlostí za
použití tradičních tvarů a
design trupu. Nicméně
zásadní rozdíl byl, že
Normandie dosáhla těchto
rychlostí s přibližně o třicet
procent menší spotřebou než
Queen Mary.
POPIS OBRÁZKU
Kombinovaný vliv
hlavy pod hladinou a
konvenční ostré přídě
na vlnovou formaci,
kde vlna vytvořená
hlavou ruší tu, kterou
vytvořila konvenční
ostrá příď
1 Hruškovitá příď
(hlava, beran...)
2 konvenční ostrá
příď (bez hlavy)
3 Vlna vytvořená
hlavou
4 Vlna vytvořená
ostrou přídí
5 Výsledný obraz vln
- technické odd

Reklamní kampaň
V létě proběhla velká reklamní kampaň s názvem MOŘE INFORMACÍ. Obsahovala
nejrůznější informace z nejrůznějších koutů světa. Jednalo se zatím o největší reklamní
kampaň Rejdaře. Podobné projekty jsou velmi důležité pro lákání potenciálních
zákazníků. Následující kampaně proto budou muset být minimálně tak dobře
propracované, jako bylo Moře informací.
My jsme nejprve zkoušeli
reklamy s motivem PROČ
REJDAŘ, ve kterých jsme
chtěli poukázat na výhody
cestování s Rejdařem. To se
ale ukázalo jako zbytečně
náročné na vytvoření,
vzhledem k efektu celého
projektu.
Pak přišel na řadu projekt
KTERÝ Z NAŠICH VLAKŮ
JSTE. V těchto reklamách
jsme zase shodně uváděli
jména vlaků a destinace do
kterých jezdí. Šlo o ustálený
styl kde se měnilo pouze
jméno vlaku, destinace a
obrázek oné destinace. To se
ukázalo jako nevhodné z
dlouhodobého hlediska, kdy
nebyla jistota, že se jméno
vlaku udrží. V opačném
případě by reklama byla
bezpředmětná.
A tak se rozhodlo o další
změně. Tentokrát se mělo
jednat o formát vybrat z
určité destinace jednu
zajímavost, a tu ukázat
spolu s hláškou
"přesvědčte se na vlastní
oči".
Již od začátku bylo jasné, že
toto je to, co jsme hledali
celou dobu. A reklamní
kampaň mohla začít.
Nakonec vzniklo 20
originálních billboardů s
motivem MOŘE INFORMACÍ
- CEO
Příklad reklamní kampaně MOŘE INFORMACÍ

Moře Informací
- reklamní odd

VIP Out-Klub
Karta plná výhod!
Karta pro členy
našeho VIP klubu.
Opravňuje k
přednostním
vstupům na atrakce
na lodi, vstup do VIP
salonku s možností
SPA servisu a
případné slevy na
konzumaci ve vlaku
i na lodi a mnoho
dalších výhod...
DĚKUJEME, ŽE CESTUJETE S NÁMI!
Časopis vám přináší redakce společnosti
ČD Rejdař
- transkontinentálního dopravce
Vzpomínkové vydání 2022