KNIHKUPEC 07

Porušuje pravidla, jde hlavou proti zdi,
nevadí jí, když si znepřátelí nadřízené.
Její chování je někdy rozčilující, nepochopitelné
a v dobrém slova smyslu
doslova otravné. I za cenu sebezničení,
tváří v tvář vrahovi, který je jí posedlý,
se však tvrdohlavě žene za vyřešením
případu – i když dobře ví, že odhalená
pravda nebude nikomu příliš po chuti…
Chladnokrevně
S postupujícím časem se život Eriky
Fosterové v dalších románech poněkud
uklidňuje a normalizuje, trauma způsobené
pocitem viny pozvolna mizí, je
ale jasné, že v podvědomí číhá neustále
– a vynoří se vždycky v těch nejméně
vhodných okamžicích.
Erika tak kopíruje cestu mnoha svých
mužských protějšků a předchůdců
jako třeba v této sérii článků již zmiňovaný
Harry Hole. Není si schopna najít
fungující vztah, občas propadá temným,
depresivním stavům, straní se lidí –
a pokud se dostane k případu, soustředí
se pouze na něj, bezvýhradně, plně,
sebedestruktivně.
A že případy, jež řeší, podobný přístup
vyžadují, je nabíledni. Mrtvoly, které
vyplaví voda rozřezané v kufru, mučené
dívky pohozené v kontejneru, mnoha
ranami brutálně ubodaná oběť vracející
se v noci před Štědrým dnem mrazivými
londýnskými ulicemi domů, kostra
malého dítěte v zatopeném lomu…
Také samotní sérioví vrazi, jejichž myšlenkové
pochody Bryndza v románech přibližuje
čtenáři v krátkých úderných kapitolách,
psychopatické osobnosti s různými
bizarními úchylkami (kupříkladu plynová
maska na tváři), berou svůj souboj se
šéfinspektorkou nebo s policií osobně.
A tak pravidelně dochází k tomu, že
vrahovým objektem zájmu se stávají
Erika nebo kolegové a jejich rodiny. Smrt
i násilí číhá za každým rohem, ve tmě za
okny bytu, v zahradách a ulicích nočního
Londýna – a vrahové se nevyhýbají ani
přímému kontaktu s vyšetřovateli v jejich
domech či bytech. Kvůli tomu se nikdo
nemůže cítit v bezpečí, a to ani na místě,
které by mělo být nezpochybnitelnou
zónou klidu a harmonie.
Bryndza se brutality nikterak nebojí,
strach o hlavní hrdinku i její okolí je tak
nedílnou součástí celé série.
Smrtící tajnosti
Tým Eričiných spolupracovníků
a souputníků je v celé sérii v podstatě
neměnný, sympatický a velice vhodně
sestavený tak, aby si čtenář k většině
vedlejších postav postupně vybudoval
silné pouto. A to včetně Eričina přímého
nadřízeného, komandéra Paula
Marshe, který svým oportunistickým,
opatrným chováním, někdy dokonce
podlézavým vůči „honoraci“, hází
Erice klacky pod nohy a komplikuje jí
při práci život.
To detektivové Mossová a Peterson,
nejvýraznější postavy ze skupiny
spolupracovníků, jsou Erice Fosterové
vždy oporami. Jak malá, trochu
podsaditá Mossová, jež se svou manželkou
vychovává dítě, tak vysoký,
svalnatý černoch Peterson mají své
mikropříběhy, jež se vyvíjejí velice
pozoruhodným způsobem – a čtenáře
zajímá, co se s nimi dál stane.
A ještě jedna entita je pro fungování
série důležitá. Bryndzův Londýn – plný
temných zákoutí, chudinských čtvrtí,
zapadlých ulic a podchodů a jiných
zajímavých lokalit. Londýn mrazivý
i horoucí, nebezpečný i přitažlivý, kde
se za každou záclonou může i v tom
na první pohled nejklidnějším místě
skrývat někdo zvrácený a sadistický.
33
Robert Bryndza skvěle umí pracovat
s dynamikou příběhu, intuitivně
chápe, kdy se děj musí hnát kupředu,
a kdy má naopak zvolnit a pozdržet
se právě u těchto míst, bez nichž by
atmosféra knihy nebyla ani zdaleka
tak podmanivá.
Temné hlubiny
Emoce, emoce a zase ty emoce. Série
o Erice Fosterová je jimi prosycena, ale
pracuje se s nimi velice dovedně a bez
pocitu jakékoli nepatřičnosti. Autor
netlačí na pilu – či spíše tlačí na ni
přesně v těch okamžicích, ve kterých
má. Čtenář tak silně prožívá v prvním
plánu Eričin pohnutý osud – a drží
>>