KNIHKUPEC 07

O umístění části děje do střední Evropy Nejvýrazněji se jeho proměna projevovala
v tom, že nedokázal odpovědět na
rozhodla skutečnost, že jsem v Americe
nikdy nebyl a jako většina z nás otázky týkající se filmů, a to ani ty nejjednodušší.
O to víc byli přátelé překva-
o ní vím velmi málo. Tím mám na mysli
skutečnou Ameriku, ne tu, kterou
pení, když se mu po čase začala vracet
představují The Avengers. Nesnažím paměť. Utvrdil je tím v jejich podezření,
se o analýzu problémů, se kterými se že se za jejich známého pouze vydává.
Američané potýkají, to by bylo nad
Ve skutečnosti ho vězní ve sklepě, kde
moje síly. Spíš si stejně jako mnozí
ho týrá, aby z něj vytloukl vědomosti,
z nás kladu otázku „co se to tam ksakru které pak vydává za své. Šlo samozřejmě
o vtip, ale mě v tu chvíli došlo,
děje?“ O to líp pak rozumím Mickeymu,
jehož strach z otce dokáže alespoň
že příběh je na světě.
načas rozptýlit 6000 kilometrů ležících
mezi Prahou a Bangorem.
Kniha zkoumá i vztahy mezi dětmi
a jejich rodiči, traumata z dětství.
A pak, proč to nepřiznat, umístění
Proč právě tohle téma?
hlavní postavy do cizího prostředí
To je obtížná otázka, protože je těžké
představuje poměrně častý způsob vyhnout se v odpovědi opakování toho,
rozvíjení zápletky. Mickey, přestože už co už jsme všichni slyšeli milionkrát.
v Čechách žije deset let, stále zakouší Moji rodiče se rozešli v době, kdy jsem
pocit neznáma – ten tu představuje dospíval, a tvrdit, že mě to nepoznamenalo,
by bylo lhaním si do vlastní kapsy.
opuštěná krajina ve slezském pohraničí.
Připadá mi, že právě tenhle pocit Jestliže cítím po šesti letech potřebu
nejistoty je pro pochopení uvažování vrátit se k tématu, kterým jsem se
části současných Američanů důležitý. tehdy zabýval ve Strace na šibenici,
znamená to, že jsem své trauma z dětství
ještě nepřekonal a s terapeutickou
Ve Slezsku se Mickey potká se svým
dvojníkem, což mu změní život. Jak rolí literatury to nebude tak slavné, jak
vás téma dvojnictví napadlo?
se někdy tvrdí.
Jednou jsme seděli s přáteli na terase
jedné restaurace a vzpomněli si na
To říkám samozřejmě s nadsázkou
svého známého. Šlo o člověka, kterému a také se značnou dávkou úlevy. Literatura
má být podle mého názoru přede-
bylo na první pohled ukradené, jak
vypadá – měl nadváhu a umaštěné
vším literaturou. Pokud od ní má autor
vlasy. O to víc se zajímal o filmy. Na
jiná očekávání, je jako důchodkyně,
požádání dokázal vysypat informace která si přišla k okénku na poště postěžovat
na své zdravotní potíže. Ty, kdo
o jakémkoli dílu světové kinematografie
– kdo ho režíroval, o co v něm šlo stojí za ní, to dříve nebo později otráví.
a kdo v něm hrál. Jednoho dne odjel
do zahraničí, a když se po nějaké době Konec knihy působí skoro hororově.
vrátil, vyšlo najevo, že už není tím,
Máte horory rád?
kým byl dřív. Nešlo přitom o to, že po Hororové prvky jsem použil už ve
nadváze nebylo ani památky a byl pečlivě
ostříhaný. Jeho chování působilo v Sestře smrt. A je to tak, horor jako
Strace na šibenici a samozřejmě také
dojmem, jako by se vrátil někdo jiný. žánr mě vždycky fascinoval. Četl jsem
Daniel Petr se narodil v roce 1975. Do většího
povědomí čtenářů se zapsal svou třetí prozaickou
knihou, románem Straka na šibenici
(2015), který byl nominován na cenu Magnesia
Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Publikoval
v řadě literárních časopisů a je spoluautorem
divadelního textu Unser Zimmer / Náš pokoj.
V roce 2018 mu vyšel krimithriller Sestra smrt.
strašidelné příběhy už jako kluk. Když
mi bylo dvanáct, vytrácel jsem se
v noci tajně ven, potmě lezl na strom
na zahradě, kde jsem si postavil bunkr,
a při svíčce si tam četl Frankensteina.
Mělo to úplně jinou atmosféru než
doma v posteli.
Ale abych se vrátil k Odečítání pohybu
souřadnic. Napsal jsem ho jako poctu
klasikovi hororu, jehož jméno tu
záměrně neuvádím, ale uhodnout ho
je snadné. Nápovědou je místo, kde se
odehrává část děje. A abych případnou
nejistotu rozptýlil úplně, v knížce lze
najít název jednoho z románů zmíněného
autora.
Ta kniha přesto není horor a ani se jím
nesnaží být. Naopak, některými prvky,
které mohou hororově vyznít, jsem se
vlastně příběh snažil odlehčit. Chce
to ale pozorné čtení, při něm snad ta
ironie vynikne.
Vaše nová kniha vznikalo poměrně
dlouhou dobu. Proč?
Důvodů je několik, ale hlavní je ten,
že když přijdu večer z práce domů,
vrhnou se na mě dvě malé děti, aby mi
ukázaly, co postavily ze židlí v obýváku,
co namalovaly (čím, to poznám už ve
dveřích podle šmouh na jejich oblečení)
a donutily mě sníst umělohmotnou
pizzu s hranolky.
Následuje opravdová večeře, a pak se
manželka vytratí do kuchyně, aby uvařila
na druhý den, naskládala nádobí
do myčky a vyprala. Já nic z toho dělat
nesmím, protože jsem při mytí nádobí
ztupil několik nožů, zničil dřevěnou
misku a při praní obarvil nátělníky.
Uspávání dětí probíhá tak, že jediný,
kdo usne, jsem já, a když se po
půlhodině probudím, jsou děti ještě
vzhůru. K psaní se dostanu většinou
před devátou večer, a mám tak na
něj necelé dvě hodiny, protože ráno
v šest zase vstávám do práce. Kromě
toho hodně škrtám. Když to shrnu, je
vlastně zázrak, že dokážu vůbec nějakou
knížku dokončit.
23