KNIHKUPEC 07

Jakkoli je hned na začátku třeba jasně
a nahlas říct, že ani jedna z próz nemá
s muminkem nebo jeho rodiči a kamarády
vůbec, ale vůbec nic společného,
určitému srovnání se dlouholetí,
zapálení čtenáři muminích knih stejně
nevyhnou. Ta poetika příběhů zasazených
do severského klimatu skandinávského
pobřeží, kde léto je krátké,
barevné a intenzivní, a zimy dlouhé,
temné a mrazivé, má totiž mnoho styčných
bodů.
Fantaskní
vzpomínky na
dětství
Dcera sochaře je sbírkou krátkých, do
fantaskna stylizovaných črt z dětství
Tove Janssonové, v nichž se často dá jen
stěží rozpoznat, co je realita, a co sen,
protože i sám život rodiny Janssonových
byl všechno, jenom ne fádní.
Dětskýma očima nahlížené nelehké
soužití sochaře a ilustrátorky, autorčiných
rodičů, plné osamělých zasněžených
nocí, ale i večírků, bizarních
návštěvníků, domácích zvířat (včetně
opice pojmenované Poppolino) nebo
výletů na rozbouřené moře, autorka
zahalila podmanivým závojem snění
a surreálního vnímání okolního světa.
I ty nejobyčejnější věci jako kámen,
maminčina sukně nebo třeba mořský
záliv zde mají pohádkový nádech, jakkoli
prosycený temnými dětskými strachy
a občas i neradostným skutečným
životem, jenž se do vyprávění zabodne
sice málokdy, o to však intenzivněji.
Vnitřními démony sužovaný tatínek,
kterého deprese opouštěly jen v těch
nejzuřivějších bouřích, je zde vykreslen
v laskavých barvách, jeho bohémský
život pak jako jedno velké, fascinující
dobrodružství plné nezapomenutelných
zážitků. Maminčin smutek
a občasné útěky pak získávají pel
poetických výletů, jako třeba ten za
dědečkem, pastorem, jemuž v „rajské“
zahradě krásně rozkvetlo všechno, co
kdy zasadil.
Příběh dvou žen
Nakladatelství Argo zvolilo pro svou
dvojknihu nesmírně zajímavý formát
– z každé strany nalezne čtenář jeden
titul, oba opatřené působivými obálkami
vycházejícími z maleb samotné
autorky, která nebyla jen spisovatelkou,
ale také úspěšnou malířkou.
A stejné je to i s oběma texty – po
obrácení knihy čtenář obrazně otočí
i list a dostane se do zcela odlišného
světa, v němž dvě stárnoucí umělkyně
(inspirované Tove Janssonovou a její
dlouholetou přítelkyní a partnerkou
Tuukikki Pietiläovou) žijí společně
v jednom domě – a jejich byty odděluje
dlouhá, prázdná půda.
Fair play se dá charakterizovat jako
útlý román v povídkách, nejčastěji dialog
dvou zcela odlišných, přesto však
nerozlučných žen, Jonny a Mari, které
jsou konfrontovány se situacemi, do
nichž se dostaly, případně s návštěvníky,
již narušili jejich poklidný život
plný výletů na moře, večerních filmů
nahrávaných na videokazety nebo cest
po světě.
Praktická, trochu cynická Jonna
a křehká, často pochybující Mari čelí
těmto výzvám – nedopsané povídce,
mlze, bouři, která může potopit jejich
motorovou loďku, nové kameře, Jonnině
žačce nebo starému polskému
loutkáři, jenž se rozhodl Mariným
postavám vdechnout vlastní život jí
navzdory – s ironií a vtipem, ale zároveň
s nezaměnitelnou filozofií a láskyplnou
poetikou, které vyvolávají úsměv na
tváři a trochu i smutek.
Janssonové knihy „pro dospělé“ si
tak zachovávají to nejdůležitější, čím
fascinují i ty „dětské“. Všudypřítomnou
lidskost, hřejivou touhu po lásce a přátelství,
sepětí s přírodou a neskutečnou
fantazii, v níž i běžné věci, s nimiž se
potkáváme na každém kroku, dostávají
čarovný, neskutečný nádech.
11
TOVE JANSSONOVÁ (1914–2001)
Finská, švédsky píšící spisovatelka, malířka, ilustrátorka
a autorka komiksů. Narodila se do umělecké
rodiny sochaře Viktora Janssona a grafičky a ilustrátorky
Signe Hammarstenové-Janssonové. Světové
proslulosti dosáhla svými dětskými příběhy o šťastné
rodině muminků, které začala psát už ve čtyřicátých
letech 20. století a široké oblibě dětí i dospělých se
těší dodnes. Neměli bychom však pomíjet ani její
tvorbu pro dospělé, jež čítá tucet svazků, ale čeští
čtenáři zatím měli možnost přečíst si pouhé tři.
Rozsahem spíše kratší, intimní a často autobiografická
díla nezapřou Janssonové poetickou duši, víru
v důležitost umění ani lásku k přírodě.
(zdroj: www.argo.cz)