KNIHKUPEC 07

knihkupec 

LEDEN/ ÚNOR2022 

SRDCE SRDCAŘE 

JANA PIRKA 

ANTONÍN KOČÍ: 

VYDÁVÁNÍ KNIH 

JE SLUŽBA 

KNIŽNÍ 

KALENDÁŘ 

MARKÉTY 

HEJKALOVÉ 

RECENZE 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

9 772787 925005 > 

Hercule 

Poirot 

opět před 

kamerou 

KNIŽNÍ TIPY 

NEJEN NA 

VALENTÝNA 

© 2021 20TH CENTURY STUDIOS, ALL RIGHTS RESERVED

KNIHY NAKLADATELSTVÍ 

ŠULC – ŠVARC 

NOVINKA 

Petr Prouza 

NA HRANĚ DNŮ 

Kniha kunderovského smíchu 

a zákulisí známých událostí 

Vázáno, 384 stran, 399 Kč 

V nové knize Petra Prouzy Na hraně dnů se spojil literární dokument o době a lidech s poutavým 

vyprávěním, jak se události na předělech času v posledních šedesáti letech třeba skrytě, ale pravdivě 

odehrály a jaké stopy zanechaly. Téměř polovina knihy přináší svědectví autora o vztahu se spisovatelem 

Milanem Kunderou včetně řady dosud neznámých podrobností, týkajících se jeho utajených časopiseckých 

horoskopů, udavačské aféry v roce 2008 či skutečné pravdy o jeho českém občanství. V přátelském 

a originálním vztahu byli od 60. let, kdy se i Prouza objevuje výrazně na hraně dnů jako reportér, básník 

a spisovatel, a znovu v něm pokračovali hlavně telefonicky od 90. let až do současných dnů a několikrát 

se setkali osobně v Praze i ve Francii. Vedle Kundery v knize vystupují v nevšedních situacích autorovi 

blízcí přátelé, kteří se též s Kunderou znali nebo se s ním potkali. Byli mezi nimi politik Jaroslav 

Šabata, básník Jan Skácel, filozof Karel Kosík a malíř Karel Laštovka. V rozličných osobních setkáních 

se pak objevují spisovatelé Bohumil Hrabal, Ladislav Fuks, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková či politici 

Václav Havel, Václav Klaus, Petr Pithart, Jan Kavan a mnoho jiných. Unikátní je i autorovo 

vyprávění o Finsku, kde žil několik let jako manžel české velvyslankyně. 

Ludmila Vaňková 

ČAS VONÍ DÁLKOU 

Naprsquaw 


Dvoudílný historický román z roku 

1848, v němž se na pozadí bouřlivých 

událostí v rakouské monarchii 

rozvíjí milostný příběh nadějné né 

divadelní herečky Katinky Krákorové 

a studenta Vojty Náprstka, kteří po 

nezdařené revoluci uprchnou na jedno 

celé desetiletí do Ameriky. Je to 

kniha o přátelství, touze po svobodě 

a lásce, která by se neměla naplnit 

jen poddanstvím ženy mužovi. Tak ji 

prožívá Katinka, která se vedle Vojty 

stane pro Američany NAPRSQUAW. 

Ludmila Vaňková 

MOSTY PŘES 

PROPAST ČASU 

Historická sci-fi 


Historicko-fantastická kronika 

o návratu vyspělé lidské civilizace 

z vesmíru na Zemi. Autorka a její 

hrdinové si kladou otázky o minulosti, 

přítomnosti a budoucnosti lidstva 

a snaží se zabydlet mezi středověkými 

pozemšťany s jejich nesmyslnými 

válkami, otrokářstvím a náboženskou 

nesnášenlivostí. 

NOVINKA 

Magda Váňová 

AŤ MYŠI NEPLÁČOU 

Román osudové chyby 


Aby myši neplakaly, je zapotřebí mít 

stále plnou spíž. V přeneseném slova 

smyslu mít stále víc peněz. Tento 

fenomén není příznačný jen pro naši 

dobu. V lidské přirozenosti je zakódováno 

mít stále víc, proto hledáme 

štěstí v hromadění majetku, protože 

podle jeho množství nás společnost 

klasifikuje. Bohužel je cena za takový 

přístup leckdy až nepřiměřeně 

vysoká a někdy lidem od základů 

změní život. 

NOVINKA 

Jiří Žáček 

UFO, UFO, UFONI 

Ilustrovala Veronika Balcarová 

Neuvěřitelné veršované historky 


Veselá knížka překvapí děti zvláštním 

humorem a neobvyklými příhodami. 

Mnoho zvířat, mnoho řečí ale dětem 

nevadí. Knížka je bude určitě bavit, 

její obsah se nedá vymyslet, přichází 

ze světa fantazie, a nikdy nevíš, co tě 

čeká za rohem. Veršované historky mají 

vtip a prožije se v nich dost legrace, 

někdy postavené i na hlavu. A na každé 

stránce je humorná a hodně pestrá 

ilustrace Veroniky Balcarové. 

https://www.facebook.com/sulcsvarc/ 

https://www.instagram.com/sulcsvarc/ 

ŠULC-ŠVARC

Editorial 

Milí čtenáři, 

právě čtete první letošní vydání magazínu Knihkupec, který vstoupil 

do svého druhého ročníku. Dovolte mi, abych vám i přesto, že 

je už únor, popřál do nového roku pevné zdraví, mnoho úspěchů 

a nekončící řadu skvělých knih, ať už preferujete jakýkoliv žánr. 

Nám všem, kteří pro vás knihy připravujeme, přeji dostatek papíru 

a kapacit tiskáren, to obojí se v závěru loňského roku stalo nedostatkovým 

artiklem. 

Magazín Knihkupec pro vás na svých stránkách opět přináší přehled 

nejdůležitějších knižních novinek, rozhovory se zajímavými 

lidmi, recenze a doporučení. Podle nabitých edičních plánů nakladatelů 

čeká letos čtenáře spousta zajímavých titulů a událostí. 

Budeme se snažit vás o všech informovat, aby vám nic důležitého 

neuniklo. A tak čtěte a při čtení nikam nepospíchejte. Vzpomeňte 

si pokaždé na citát Woodyho Allena: „Prošel jsem kurzem rychločtení 

a přečetl Vojnu a mír za dvacet minut. Je to něco o Rusku.“ 

3 

EDITORIAL 

Mějte šťastný rok. 

Zdeněk Novák, 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 

280, 250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, 

červenec+srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR 

Časopis byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. ISSN 

9-772787-925005. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

TIP REDAKCE 

Vražedná 

dovolená 

Hercula 

Poirota 

Text: Helena Herynková 

Foto: Falcon 

Smrt na Nilu, slavný detektivní román Agathy Christie, je již 

druhým dílem této autorky, které zaujalo neméně slavného 

britského herce. Kenneth Branagh si tedy znovu „střihl“ roli 

belgického detektiva-gentlemana a na výsledek se můžete 

těšit od 10. února v kinech.

Nový film Smrt na Nilu (knižní předloha 

z roku 1937) je odvážným tajemným 

thrillerem režiséra Kennetha 

Branagha o emocionálním chaosu 

a smrtících následcích vyvolaných 

milostnou posedlostí. Dovolená belgického 

detektiva Hercula Poirota na 

palubě okouzlujícího říčního parníku 

v Egyptě se změní v děsivý hon na 

vraha ve chvíli, kdy idylické líbánky 

dokonalého páru postihne tragédie. 

Příběh nespoutané vášně a paralyzující 

žárlivosti, zasazený do prostředí 

impozantní pouštní scenérie, dech 

beroucích výhledů a majestátních 

pyramid v Gíze, sleduje osudy skupiny 

kosmopolitních cestujících, přičemž 

nečekané zvraty a zápletky udržují 

diváka v napínavé nejistotě až do 

konečného rozuzlení. 

>> 

5 

Smrt na Nilu je dílem hvězdného 

filmového týmu, jenž stojí za zrodem 

celosvětového hitu Vražda v Orient 

Expressu z roku 2017, s pětinásobným 

kandidátem na Oscara Kennethem 

Branaghem v roli ikonického detektiva 

Hercula Poirota. V dalších rolích 

se představí Tom Bateman, Annette 

Beningová, Russell Brand, Ali Fazal, 

Dawn Frenchová, Gal Gadotová, 

Armie Hammer, Rose Leslie, Emma 

Mackeyová, Sophie Okonedo, Jennifer 

Saundersová a Letitia Wrightová. 

Scénář podle slavného románu 

pro potřeby filmu upravil a napsal 

Michael Green. 

OneHotBook, 379 Kč, 

již vyšlo 

Kalibr, 299 Kč, již vyšlo

6 

Nejlepší britský 

divadelní herec 

své generace 

Kenneth Branagh se narodil v Belfastu 

roku 1960, ale v devíti letech se s rodinou 

odstěhovali do Londýna. Jako osmnáctiletý 

dostal stipendium na prestižní 

herecké škole Royal Academy od 

Dramatic Art a stal se jedním z nejúspěšnějších 

studentů. Po studiu hrál v divadlech 

na West Endu, ale také s Královskou 

Shakespearovskou společností. Do 

povědomí se zapsal právě svým ztvárněním 

velkých Shakespearových hrdinů. 

Milovníci Harryho Pottera jej přirozeně 

znají také jako narcistického učitele boje 

proti černé magii Zlatoslava Lockharta. 

Branagh je jedním ze dvou neamerických 

umělců, kteří získali oscarové nominace 

za nejlepšího herce, režiséra a scenáristu. 

Zajímavé prostředí, vynikající vykreslení 

postav a skvělá zápletka – to vše učinilo 

Smrt na Nilu jednu z nejznámějších 

a nejoblíbenějších knih Agathy Christie. 

Za zmínku stojí, že než se Smrt na 

Nilu dočkala románové podoby, vyšla 

jako povídka, v níž však nevystupuje 

Hercule Poirot, nýbrž detektiv Parker 

Pyne. Kvalitě díla přispívá také autorčina 

dokonalá znalost prostředí. K prvnímu 

setkání Agathy Christe s Egyptem 

došlo již během jejího dospívání, kdy 

byla nucena s matkou trávit část roku 

v teplých krajích. Tři měsíce strávené 

v egyptské Káhiře však byly pro tehdy 

osmnáctiletou Agathu spíše společenskou 

příležitostí k nevinnému flirtování 

s britskými důstojníky na tanečních 

zábavách. O historii Egypta se začala 

Královna detektivek zajímat až později, 

kdy jej navštěvovala se svým druhým 

manželem Maxem Mallowanem, uznávaným 

britským archeologem. 

a forem. Snad nejslavnějším je stejnojmenný 

film z roku 1978 s Peterem 

Ustinovem v roli Hercula Poirota, natočený 

dlouho před verzí s oblíbenějším 

Davidem Suchetem. Nezůstalo však 

pouze u filmových zpracování, Smrt 

na Nilu můžete znát jako divadelní 

hru, audioknihu, televizní adaptaci, ale 

dokonce se stala také komiksem či počítačovou 

hrou. 

Jak se s tímto oblíbeným detektivním 

románem popasuje Kenneth Branagh, 

to se zatím necháme překvapit, ale 

divácký úspěch předešlé poirotovské 

adaptace Vraždy v Orient Expressu dává 

tušit, že se opět můžeme těšit na skvělou 

podívanou. 

O neutuchající oblibě románu Smrt 

na Nilu svědčí rovněž to, že se dočkal 

neskutečného množství adaptací

V KINECH OD 10. ÚNORA

8 

TIP REDAKCE 

Celosvětový bestseller 

Půlnoční 

knihovna 

vychází v českém jazyce! 

text: Dagmar Topolová 

foto: Kan Lailey 

Život Nory Seedové lze nazvat jedním Zdá se, že Nora nedokáže žádnou 

slovem: „KATASTROFA“. Táhne jí na čtyřicet, 

nemá partnera ani děti. Svého snou- 

sebevražda jí nevyšla. Ocitla se totiž 

věc dotáhnout do konce – ani ta 

bence opustila dva dny před svatbou, na pomezí života a smrti, v Půlnoční 

protože se bála zodpovědnosti. Matka knihovně. Nekonečnými uličkami 

jí před lety zemřela. Pro otce i bratra je plnými regálů s knihami ji provádí 

učiněným zklamáním. Dnes ji vyhodili postarší knihovnice, paní Elmová, 

z práce, a navíc jí skonal její milovaný a vysvětluje jí, že každá bichle obsahuje 

jeden její život v paralelním ves- 

kocour Voltaire – jediná bytost, která 

ji měla skutečně ráda. Jakou má její 

míru, do něhož může vstoupit a žít ho 

existence smysl, když všem kolem sebe tak dlouho, dokud nepocítí zklamání. 

jen ubližuje? Jak by mohla dosáhnout Byla by šťastná, kdyby se nerozešla se 

pocitu štěstí? Už to nezvládá. Nemá 

svým snoubencem? Kdyby neskončila 

s plaváním? Zůstala v kapele? 

pro koho žít a vlastně ani nechce. Proto 

bude nejlepší, pro ni i všechny ostatní, Zavděčila by se sama sobě i rodině? 

když svůj život ukončí. Po smrti neucítí 

vůbec nic a bude mít konečně klid. 

Nora prochází desítky, ne-li stovky 

Nebo si to alespoň myslí… 

svých paralelních existencí a hledá 

tu, ve které by mohla být skutečně 

šťastná. O tom, že nic není takové, 

jak se na první pohled zdá, se přesvědčí 

hned několikrát. Podaří se jí 

štěstí vůbec někdy nalézt? 

Román Půlnoční knihovna si zamilovali 

čtenáři po celém světě. Svědčí 

o tom i ocenění Goodreads Choice 

Award za nejlepší knihu roku 2020 

v kategorii Fikce. Matt Haig dokázal 

vystavět poutavý román s prvky fantasy 

a filosofie, ve kterém se zabývá 

palčivou otázkou: „Co by se stalo, kdybychom 

se v životě rozhodli jinak?“ 

Autorovi je téma přemítání nad 

smyslem života a nad jeho ukončením 

velmi blízké. Sám zažil několik 

těžkých depresivních stavů a nebyl 

Fobos, 399 Kč, vychází 9. února 

daleko od toho, aby svou existenci 

MATT HAIG (*1975) 

se narodil v Sheffieldu v Anglii. 

Píše knihy pro dospělé i pro děti 

a často v nich mísí světy každodenní 

reality s nejdivočejšími sny 

a nečekanými zvraty. Jeho nejprodávanější 

knihy byly přeloženy 

do 28 jazyků. Deník The Guardian 

označil jeho styl psaní za „nádherně 

podivný“ a New York Times 

ho nazval „velmi nadaným spisovatelem“, 

jehož psaní je „zábavné, 

strhující a srdceryvné“. 

Haigovy deníkové zápisky Důvody 

proč zůstat naživu se vyšplhaly 

na nejprodávanější knihu ve Velké 

Británii a v první desítce se udržely 

celých 46 týdnů. Dětská kniha 

A Boy Called Christmas se rychle 

stala hitem a byla přeložena do 

více než 40 jazyků. V prosinci 

minulého roku byla uvedena její 

filmová adaptace v hlavních rolích 

s Maggie Smith, Sally Hawkins 

a Jimem Broadbentem a deník 

The Guardian ji označil za „okamžitou 

klasiku“. Mezi jeho knihy 

pro dospělé patří oceněný román 

Vězeň času, Radleyovi – Upíři 

odvedle, Důvody proč zůstat 

naživu a Půlnoční knihovna. Po 

celém světě se prodaly již více než 

tři miliony jeho knih. 

ukončil. Příběh Půlnoční knihovny je 

tedy psychologicky dokonale autentický. 

Právě proto v něm spousta 

čtenářů nachází kus sebe. 

Haigovo psaní je zábavné, strhující 

a srdceryvné. Čeští čtenáři si už mohli 

přečíst Klub mrtvých otců, Radleyovi 

– Upíři odvedle, román Vězeň času 

nebo deníkové zápisky Důvody, proč 

zůstat naživu.

Půlnoční knihovna // Matt Haig 

Není to život, není to smrt. Není to šet a zjistit, jestli by jí v nějakém jiném 

sen, ale ani skutečný život. Zkrátka „jejím“ životě nebylo lépe než v tom, 

něco uprostřed, čemu je třeba přijít který právě končí. Má na to buď nekonečnou 

spoustu času nebo jen pár 

na kloub. Je to Půlnoční knihovna, 

skvělý, lehce filozofický román od vteřin, to ukážou hodiny, zastavené 

Matta Haiga. 

právě o půlnoci. Dokud se nerozběhnou, 

může Nora zkoušet a pátrat. 

Nora Seedová prožila (podle ní samé) Možná přijde na to, že žádný život není 

třicet pět zcela zbytečných let, nic lepší než ten původní, možná ne, to již 

významného neudělala a nikomu 

prozradí román Půlnoční knihovna. 

nebude chybět, proto se rozhodla 

svůj život ukončit. Je ztělesněnou 

Matt Haig ve svém novém románu 

katastrofou, protože se nedostala na opět bere čtenáře na parádní jízdu. 

olympiádu, nevzala si svého snoubence, 

zklamala bratra, zradila rodiče. zákrut, sešupů, výstupů i překvapení, 

Na horskou dráhu zvanou Život, plnou 

A ani o tu kočku se nezvládla postarat, z níž se dá sestoupit jen jediným způsobem. 

Připravte se na to, že s Norou 

takže žádná škoda, když navždy zmizí 

ze světa. 

prožijete spoustu jejích možných 

životů, závisejících rozhodnutích, která 

Nezní to jako úplně šťastný začátek v daný moment udělala. A pokud 

románu, ale nebojte se, vše se změní, nejste úplně imunní, možná se při 

když se Nora propadne do Půlnoční čtení zastavíte také nad vlastním životem… 

Co je úspěch, kdy jsme skutečně 

knihovny. Tato knihovna je jakousi 

přestupní stanicí mezi bytím a nebytím, 

místem, kde v policích čekají 

tehdy udělali něco jinak? Jenže, co 

šťastní a byl by život lepší, kdybychom 

různé možné i nemožné varianty jejího je měřítkem úspěchu, čím je pro nás 

života. A díky hodné paní knihovnici, štěstí a jaký život je lepší?! Na to neodpoví 

nikdo jiný než my sami. A paní Elmové, si je Nora může vyzkou- 

stejně 

Životu 

není třeba 

rozumět, 

stačí ho žít 

jako Nora v Půlnoční knihovně si 

s tím musíme také sami poradit. 

Matt Haig, známý svými romány 

Vězeň času či Chlapec, kterému 

říkají Vánoce, napsal další vynikající 

román nutící k zamyšlení, jehož čtení 

si neskutečně užijete a s poslední 

stránkou budete chtít víc, a ještě 

minimálně jednou tolik. 

Helena Herynková 

9 

RECENZE 

www.nasenakladatelstvi.cz

10 

TIP REDAKCE 

Tove Janssonovou znají desetitisíce 

českých čtenářů především jako 

autorku kouzelných příběhů 

o skřítcích muminech. V našich 

končinách podstatně méně známá 

je pak její tvorba pro dospělé. Tuto 

nepochopitelnou literární mezeru 

a nespravedlnost se snaží zaplnit 

nakladatelství Argo, které vydalo 

v jednom svazku dvě částečně 

autobiografické prózy – podruhé 

v českém překladu Dceru sochaře 

a vůbec poprvé pak Fair play. 

Posmutněle 

poetické 

vzpomínání 

Tove 

Janssonové 

Argo, 348 Kč, již vyšlo 

text: Jiří Popiolek 

foto: tovejansson.com

Jakkoli je hned na začátku třeba jasně 

a nahlas říct, že ani jedna z próz nemá 

s muminkem nebo jeho rodiči a kamarády 

vůbec, ale vůbec nic společného, 

určitému srovnání se dlouholetí, 

zapálení čtenáři muminích knih stejně 

nevyhnou. Ta poetika příběhů zasazených 

do severského klimatu skandinávského 

pobřeží, kde léto je krátké, 

barevné a intenzivní, a zimy dlouhé, 

temné a mrazivé, má totiž mnoho styčných 

bodů. 

Fantaskní 

vzpomínky na 

dětství 

Dcera sochaře je sbírkou krátkých, do 

fantaskna stylizovaných črt z dětství 

Tove Janssonové, v nichž se často dá jen 

stěží rozpoznat, co je realita, a co sen, 

protože i sám život rodiny Janssonových 

byl všechno, jenom ne fádní. 

Dětskýma očima nahlížené nelehké 

soužití sochaře a ilustrátorky, autorčiných 

rodičů, plné osamělých zasněžených 

nocí, ale i večírků, bizarních 

návštěvníků, domácích zvířat (včetně 

opice pojmenované Poppolino) nebo 

výletů na rozbouřené moře, autorka 

zahalila podmanivým závojem snění 

a surreálního vnímání okolního světa. 

I ty nejobyčejnější věci jako kámen, 

maminčina sukně nebo třeba mořský 

záliv zde mají pohádkový nádech, jakkoli 

prosycený temnými dětskými strachy 

a občas i neradostným skutečným 

životem, jenž se do vyprávění zabodne 

sice málokdy, o to však intenzivněji. 

Vnitřními démony sužovaný tatínek, 

kterého deprese opouštěly jen v těch 

nejzuřivějších bouřích, je zde vykreslen 

v laskavých barvách, jeho bohémský 

život pak jako jedno velké, fascinující 

dobrodružství plné nezapomenutelných 

zážitků. Maminčin smutek 

a občasné útěky pak získávají pel 

poetických výletů, jako třeba ten za 

dědečkem, pastorem, jemuž v „rajské“ 

zahradě krásně rozkvetlo všechno, co 

kdy zasadil. 

Příběh dvou žen 

Nakladatelství Argo zvolilo pro svou 

dvojknihu nesmírně zajímavý formát 

– z každé strany nalezne čtenář jeden 

titul, oba opatřené působivými obálkami 

vycházejícími z maleb samotné 

autorky, která nebyla jen spisovatelkou, 

ale také úspěšnou malířkou. 

A stejné je to i s oběma texty – po 

obrácení knihy čtenář obrazně otočí 

i list a dostane se do zcela odlišného 

světa, v němž dvě stárnoucí umělkyně 

(inspirované Tove Janssonovou a její 

dlouholetou přítelkyní a partnerkou 

Tuukikki Pietiläovou) žijí společně 

v jednom domě – a jejich byty odděluje 

dlouhá, prázdná půda. 

Fair play se dá charakterizovat jako 

útlý román v povídkách, nejčastěji dialog 

dvou zcela odlišných, přesto však 

nerozlučných žen, Jonny a Mari, které 

jsou konfrontovány se situacemi, do 

nichž se dostaly, případně s návštěvníky, 

již narušili jejich poklidný život 

plný výletů na moře, večerních filmů 

nahrávaných na videokazety nebo cest 

po světě. 

Praktická, trochu cynická Jonna 

a křehká, často pochybující Mari čelí 

těmto výzvám – nedopsané povídce, 

mlze, bouři, která může potopit jejich 

motorovou loďku, nové kameře, Jonnině 

žačce nebo starému polskému 

loutkáři, jenž se rozhodl Mariným 

postavám vdechnout vlastní život jí 

navzdory – s ironií a vtipem, ale zároveň 

s nezaměnitelnou filozofií a láskyplnou 

poetikou, které vyvolávají úsměv na 

tváři a trochu i smutek. 

Janssonové knihy „pro dospělé“ si 

tak zachovávají to nejdůležitější, čím 

fascinují i ty „dětské“. Všudypřítomnou 

lidskost, hřejivou touhu po lásce a přátelství, 

sepětí s přírodou a neskutečnou 

fantazii, v níž i běžné věci, s nimiž se 

potkáváme na každém kroku, dostávají 

čarovný, neskutečný nádech. 

11 

TOVE JANSSONOVÁ (1914–2001) 

Finská, švédsky píšící spisovatelka, malířka, ilustrátorka 

a autorka komiksů. Narodila se do umělecké 

rodiny sochaře Viktora Janssona a grafičky a ilustrátorky 

Signe Hammarstenové-Janssonové. Světové 

proslulosti dosáhla svými dětskými příběhy o šťastné 

rodině muminků, které začala psát už ve čtyřicátých 

letech 20. století a široké oblibě dětí i dospělých se 

těší dodnes. Neměli bychom však pomíjet ani její 

tvorbu pro dospělé, jež čítá tucet svazků, ale čeští 

čtenáři zatím měli možnost přečíst si pouhé tři. 

Rozsahem spíše kratší, intimní a často autobiografická 

díla nezapřou Janssonové poetickou duši, víru 

v důležitost umění ani lásku k přírodě. 

(zdroj: www.argo.cz)

12 

PROMOTION 

Horor patří k obecně zdaleka nejbohatším 

žánrům. I ti nejznámější prozaici světové 

literatury do jeho hlubokých vod více či méně 

zabrousili a zkoumali jeho hranice. A právě 

tyto počátky gotické a hororové literatury daly 

později vzniknout těm nejznámějším dílům 

žánru. Nejinak je tomu i u celé řady autorek, 

jejichž vybrané povídky představuje tato 

nádherná publikace, nabízející mrazivé příběhy 

od více i méně známých spisovatelek a vedle 

legend představuje i neprávem zapomenutá, 

přesto brilantní díla… 

Fobos, 449 Kč, již vyšlo 

Královny 

hrůzy 

– Splněný sen pro ty, kdo se rádi bojí 

text: Tomáš Lesk 

Za krásnou obálkou knihy s luxusním 

velkým formátem se skrývá úctyhodná 

práce editora Graemea Davise, který dal 

dohromady soubor děl z per amerických 

a britských dobových autorek, 

čímž poskytl čtenářům ucelený průřez 

žánrem. Na 560 stranách rozehrává 

čtení, jež bude v našich myslích rezonovat 

ještě dlouho. Z toho dokonce 

některé příběhy vychází v češtině vůbec 

poprvé. Krom nesporné kvality půjde 

tedy bezesporu i o vysoce ceněný artefakt, 

který by rozhodně neměl chybět 

v knihovničce žádného fanouška hrůzu 

nahánějících děl. 

Strach i respekt budící fantazie velkých 

žen ožívají a na stránkách této knihy tak 

najdeme kupříkladu známou povídku 

Žlutá tapeta od Charlotte Perkins 

Gilman, která patří k vůbec nejlepším, 

jaké kdy byly (nejen v hororu) 

napsány, a odráží v sobě víc než živý 

boj za ženská práva a feminismus 

s autorskou obratností. Po právu patří 

mezi naprostou klasiku. Vedle ní se 

ale dostane i kupříkladu na vskutku 

těžkou váhu, a sice Mary Shelleyové, 

jež stojí za románem Frankenstein. 

Další jí napsané hrůzostrašné příběhy 

možná nejsou většinovému čtenáři 

tolik známé, přesto by byla rozhodně 

velká škoda je opomenout. 

Překvapením může být zjištění, že 

i Louisa May Alcottová (nadčasový 

román Malé ženy) má zde svůj příspěvek 

(který mimochodem vůbec 

jako jeden z prvních zpracovává 

tematiku mumií), vedle ní se k nám 

v této sbírce dostává ještě namátkou 

Harriet Beecher Stoweová 

(kniha Chaloupka strýčka Toma). 

Z méně známých a skoro zapomenutých 

královen hororu pak 

jmenujme ještě například Mary 

Cholmondely a Charlotte Riddell, 

jež si rovněž zaslouží pozornost. 

Připravte se bát i být překvapeni 

temnou fantazií spisovatelek, 

které se ne vždy proslavily, a přesto 

strčí do kapsy i mnohdy známější 

počiny…

VYDEJTE SE S AMARI 

na stáž Úřadu pro nadpřirozené 

záležitosti 

1 BLACKOUT. 12 TEENAGERŮ. 

6 ŠANCÍ NA LÁSKU 

Šest povídek o lásce od současných autorek 

VÁŠ PRŮVODCE 

VYVÁŽENOU STRAVOU 

pravidelně používá více než milion lidí 

Úchvatný román o záhadném dítěti, 

které naučí dva dospělé, co znamená 

VĚŘIT A MILOVAT 

Mystický román inspirovaný životním 

PŘÍBĚHEM ANEŽKY ČESKÉ 

s ilustracemi Petra Nikla 

Lechtivá romance od autorek 

bestsellerových sérií 

BOŽSKÝ a VÁŠNIVÝ 

PRO NI 

PŘEVÁŽNĚ VÁŽNĚ O DĚJINÁCH 

M. Stehlík a M. Groman o veřejném 

prostoru, médiích a realitě kolem nás 

OBJEVTE TAJEMSTVÍ METODY 

WIMA HOFA 

včetně 30denní výzvy 

pro úplné začátečníky 

HUMORNÝ RODINNÝ 

ROAD TRIP PO AMERICE 

od autora knihy 

Pod Annapurnou svítá modře 

PODCAST 

ROKU 2020 

vítěz kategorie 

Objev roku 

PRO NĚJ

14 

ROZHOVOR 

Běžecký závod v New Yorku blíže propojil 

kroky novináře Tomáše Poláčka a známého 

kardiochirurga Jana Pirka. Jeden prožíval svůj první 

maraton, druhý ten poslední. „Půlku jsme dokonce 

běželi vedle sebe,“ říká Tomáš. Po letech se spolu 

začali potkávat pravidelně, aby velkou měrou i při 

běhání vznikla kniha rozhovorů. 

Srdcař 

v cílové 

rovince 

se rodil 

s dupáním 

a funěním 

BIZBOOKS, 349 Kč, již vyšlo 

text: Jan David 

foto: Tomáš Binter 

Jaké má kardiochirurg Jan Pirk srdce? 

Honza miluje motory. Je o něm známo, 

že sbírá veterány a velorexy, na chalupě 

má spoustu starých motorek JAWA. 

Od dubna do října pak jezdí do práce 

– takže ze Žižkova do Krče – na skútru. 

Náš knižní rozhovor jsme začali dělat 

v březnu roku 2020, kdy jsem ještě 

navzdory svému střednímu věku neřídil. 

Nicméně pár měsíců před tím, než jsme 

v srpnu 2021 s knihou končili, mě Honza 

inspiroval k pořízení skútru. Okamžitě 

jsem se s ním sžil a proklínal oněch 

promarněných pětadvacet let, kdy jsem 

řídit mohl, ale jezdil jenom městskou 

hromadnou dopravou. 

A jak to souvisí s jeho srdcem? 

Na pár posledních propovídaných 

odpolední u lahve vína už jsem za ním 

jezdíval do posázavských Konojed, kde 

má tu chalupu, na své zelené Vespě 

stopětadvacítce. Coby začátečník jsem 

ovšem podceňoval oblečení, a ano, bylo 

sice léto, ale pohled na hosta v tričku 

s krátkým rukávem se Honzovi vůbec 

nelíbil – a tak mi věnoval svou lyžařskou 

bundu s nápisem JAN PIRK na zádech. 

Hodnej je, moc hodnej! A když zmiňuju 

tu bundu, tak má samozřejmě srdce 

sportovce, dokonce sportovního fanatika. 

Neusnul by po dni, během kterého 

by si nezaběhal, nezalyžoval nebo nezajezdil 

na kole. Díky tomu jsme se taky 

pořádně poznali. 

To bylo při pražském půlmaratonu, 

kde ti už prý radil, jak běžet? 

Roku 2010 mě kolegové z magazínu 

Mf Dnes poslali na reportáž o tom, jak 

se neběžec Poláček protrápí pražským 

půlmaratonem. Honza všechny tyhle 

závody vždycky běhá, je už takový maskot, 

tak mi tehdy zcela zbytečně radil, ať 

například nepřepálím start a rozložím 

si tempo, jinak zdechnu. Nicméně to 

jsme si ještě vykali, šlo jen o pár minut... 

Mnohem líp jsme se poznali na podzim 

roku 2014 v New Yorku.

Ty jsi běžel poprvé, on naposled – 

k radosti jeho manželky pak prý přesedlal 

na půlmaratony… 

Jo, já běžel svůj první a on svůj poslední 

životní maraton. Protože jsme byli oba 

sami a neradi zbytečně rozhazujeme, 

dohodli jsme si na čtyři noci hotelový 

dvojlůžák. Tehdy jsme si potykali, a půl 

maratonu dokonce běželi vedle sebe. Až 

na třicátém šestém kilometru se tehdy 

šestašedesátiletý Honza utrhl a s časem 

3:36 mě nakonec porazil o čtvrt hodiny – 

rozložit tempo nedovedu dodnes. 

zajímavým předkům, což nám bohatě 

vystačilo jak na běh, tak na víno po něm. 

Byly to nejobtížnější podmínky pořizování 

rozhovoru? 

Vůbec, pro nás je to běhání přirozené, 

vlastně to bylo – až na zmíněné funění – 

stejné, jako by někdo jiný dělal rozhovor 

při procházce. 

No, já to asi neumím. Ty ale děláš 

netradičním způsobem rozhovory 

častěji. 

Snažím se, mám to rád. S Oldřichem 

Kaiserem jsme různými vlaky putovali 

přes Osvětim do Treblinky a povídali si 

v kuse čtyři dny. Byl to jediný rozhovor, 

který jsme v našem časopisu Reportér 

rozdělili dokonce do dvou čísel, dohromady 

měl snad šestnáct stran. 

Také jsi hodně dlouho čekal, než 

Oldřich Kaiser kývnul, a bylo to pak 

skvělé! Jak to ale začalo s jazzovým 

trumpetistou Lacem Déczim, 

se kterým jsi dělal svoji první knihu 

rozhovorů? 

To byla náhoda – dělal jsem s Lacem 

standardní rozhovor do Reportéra, sedli 

jsme si, ale hlavně se pak výsledný text 

hodně líbil Lacovu synovi Štěpánovi. Ten 

si správně uvědomil, že se blíží tatínkovy 

osmdesátiny, a tak je možná 

nejvyšší čas zachytit jeho život a historky 

ve velkém. Navrhl akci „kniha“ 

a já se okamžitě chytl možnosti, že 

bychom si povídali deset dnů u Laca 

doma v americkém Connecticutu, 

dva kilometry od Atlantiku. Dopadlo 

to nakonec ještě líp – vzal jsem 

tehdy čtyřletého syna, který se stal 

obětí Lacovy svérázné výchovy, čímž 

jsem do knihy zadarmo dostal dost 

humornou linku. 

Rozhovory s trumpetistou a kardiochirurgem 

od sebe dělí pět let, 

ale také zcela odlišný mediální 

obraz. Jeden je vzorem slušnosti, 

druhý neslušnosti… Díky čemu sis 

rozuměl s oběma? 

Laco je mnohem hodnější a slušnější, 

než si cizí lidi myslí. A Honza 

je zas oproti svému mediálnímu 

obrazu mnohem veselejší, lidovější 

a uvolněnější. Už několik let mi 

například denně posílá vtipy, které 

bývají spíš košilaté než intelektuální. 

Málokdo by asi tipoval, že Laco 

je striktním abstinentem, zatímco 

Honza podle mého pozorování 

denně vypije své čtyři deci vína nebo 

>> 

15 

Kolik jste toho spolu kvůli knize 

naběhali? 

Obvykle jsme si jednou nebo dvakrát 

měsíčně zaběhli sedm kilometrů za 

líných padesát minut, a potom dvě 

hodiny seděli u piva nebo vína. Honza 

by zvládl delší tratě, ale pro mě to 

nebylo praktické, nahrávku rušilo naše 

dupání a funění. 

Jaký byl první nahrávací běh? 

Tak tohle je velká výhoda povídání 

s Honzou. Na první běh jsem se trochu 

připravoval, ale na trati mi okamžitě 

došlo, že to je zbytečné, protože on si 

skutečně rád povídá, a k tomu je dobrý 

vypravěč. Myslím, že jsem se zeptal na 

rok 1948, kdy se narodil, a Honza se přes 

Jana Masaryka dostal ke svým nesmírně

16 

NOVINÁŘ A CESTOVATEL 

Tomáš Poláček se narodil 21. prosince 1977 otci Lubomírovi (zemřel 

o pět let později) a matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty 

žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní 

– stojí na webu magazínu Reportér, pro který Tomáš Poláček píše 

rozhovory a reportáže od roku 2014. Velký čtenářský ohlas měla jeho 

třítýdenní cesta stopem na olympiádu v Pekingu 2008. Přejel také 

celé Česko na segwayi, na olympiádu v Londýně zase dojel na elektrokole 

(často vybitém). Zúčastnil se „Dakaru“ v Jižní Americe, projel 

přes pouště sever Afriky po arabském jaru. O svých cestách stopem 

skrze kontinenty napsal dvě knihy, které jsou víc osobní zpovědí než 

klasickým cestopisem. Další knihu skládal s legendárním jazzovým 

trumpetistou Lacem Déczim, nově vydal knihu rozhovorů s kardiochirurgem 

Janem Pirkem (s autorem tohoto rozhovoru se znají 

dlouhé roky, proto si tykají). 

BIZBOOKS, 399 Kč, již vyšlo 

ekvivalent v pivech. Jedno je ale spojuje, 

velmi inspirativně stárnou. Ježiš, jak já 

bych chtěl mít jednou jejich energii! 

Laco ve svých třiaosmdesáti letech hraje 

snad sto padesát koncertů ročně, Honza 

Pirk dělá dvacet operací srdce měsíčně 

a například dnes mi volal, že právě uběhl 

čtrnáct kilometrů a jestli nezajdeme na 

jedno... Jsou neuvěřitelní. 

Mě zase přijdeš neuvěřitelný ty, když 

píšeš ve svých reportážních knihách 

ze stopování kolem světa, jak dramaticky 

projíždíš Kongem nebo klopýtáš 

nocí přes hranice ve střední Americe. 

Díky čemu se nevzdáváš, ani když 

máš namále? 

Zbytečně bych nedramatizoval. Měl 

jsem obrovské štěstí v tom, že mě 

od patnácti let nejvíc ze všeho bavilo 

stopovat, a to hlavně na východ, do 

Rumunska, do Turecka, nebo na 

Kavkaz. Pak jsem nastoupil do novin, 

a v Mf Dnes měl dobré šéfy, kteří řekli: 

„Tak stopem jezdi dál a piš o tom.“ Byl 

bych hloupej, kdybych toho nevyužil. Od 

prvního momentu jsem si té možnosti 

vážil, chápal ji jako krásnou prodlužku 

mládí, a když mě na cestách občas 

něco bolelo nebo štvalo, pořád jsem si 

opakoval: važ si toho, že takhle můžeš 

trajdat. Jediné místo, kde jsem se jako 

stopař píšící reportáže cítil dlouhodobě 

špatně a v ohrožení, byla Demokratická 

republika Kongo, a tu jsem ani 

celou neprostopoval: ve vnitrozemí mě 

mírotvrci z OSN posadili do nákladního 

letounu a za hodinu jsem byl na hranici 

s turisticky mnohem schůdnějším 

Kongem Brazzaville. 

Byl náročnější stop z Prahy přes Asii 

a obě Ameriky na jih do Ohňové země 

nebo napříč Afrikou z jihu na sever? 

Mně se zeměkoule objížděla nečekaně 

snadno. Z Prahy do východoruského 

Magadanu a z Aljašky do Ohňové země 

ani jedinkrát nešlo o zdraví. Pak to šlo 

nádherně i z JAR do Zambie, ale zasekl 

jsem se v tom Kongu – skončila silnice, 

všude divní ozbrojenci, nevěděl jsem 

kudy kam. Tyhle šoky jsem ještě pár 

týdnů rozdýchával, střední Afrika asi 

nikdy nebude mým nejmilejším regionem, 

ale vzpomínám, že od Beninu 

do Maroka šlo už zase všechno snadno 

a lidi byli fajn. Na severu Maroka jsem 

pak musel do špitálu s malárií, ale s tím 

se musí počítat. 

Krátce po malárii, kterou jsi přežil 

tak tak, jsi začal běhat. Netajíš se ani 

v knihách tím, že jsi trpěl úzkostmi 

a svíráním hrudníku. Co ti ještě 

v životě pomáhá cítit se líp? 

Mé úzkosti mají asi přímou souvislost 

s těmi dvěma dlouhými etapami 

cesty kolem světa v letech 2015 a 2017, 

a následnými knihami, které jsem 

o tom napsal: v obou případech jsem 

zcela vyčerpaný odevzdal rukopis 

a propadl se do depresí. Rozhodně 

mi pomohlo běhání, ale musím říct, 

že když bylo nejhůř, na rok jsem začal 

brát antidepresiva. Poslední dva roky 

se cítím dobře, takže bych asi měl zase 

někam odjet. 

Na jakých knížkách jsi vyrostl se už 

dá asi dohledat v jiných rozhovorech. 

Jaké knížky čteš rád v současnosti? 

Čtu málo, mnohem víc koukám na 

Netflix. Navíc nebudu originální: ze 

současných Čechů mám asi nejraději 

Petra Stančíka a ze světa určitě Michela 

Houellebecqua. Ale ty musí milovat 

snad každý chlap ve středním věku...

Málokdo projde životem bez šrámů. Někomu toho ale osud 

naložil tolik, že si nedovedeme představit, jak to může unést. 

Se šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, si 

povídal známý spisovatel a publicista Aleš Palán. Nejsou to 

přitom rozhovory o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se 

rodí až v průběhu boje, a především o naději. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Tenkrát v Hollywoodu je dlouho očekávaná románová prvoti- 

na Quentina Tarantina, alchymisty, jenž dokázal proměnit 

filmový brak ve zlato. Stejně jako na plátně sledujeme herce 

Ricka Daltona a jeho dubléra, šoféra a přítele Cliffa Bootha. 

Oba se musejí vyrovnat s vlastním stárnutím a proměnou 

filmové kultury, v níž už jen obtížně hledají své místo. 

Naše nejúspěšnější knihy v roce 2021 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Druhé, rozšířené vydání knihy, kterou Martina Formanová 

navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého 

prádla a Snědla dětem sladkosti. Setkáváme se se zralou ženou 

reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí 

deníku zpracovává svůj smutek ze ztráty člověka, po jehož 

boku strávila dvacet tři let a se kterým vychovala dva syny. 

O „nejlepším tenistovi všech dob“ vyšla již řada publikací 

a článků, převážně od sportovních novinářů, ale pohled Milana 

Hanuše je v tomto kontextu ojedinělý stylem i pojetím. 

Vedle sportovní stránky totiž přibližuje také psychologické 

pozadí tenisové hry i výjimečný způsob, jakým Roger Federer 

dokázal fenomenálně rozvinout svůj talent.

18 

TIPY OSOBNOSTÍ 

Michael Alexa 

Překladatel 

Doporučil bych knihu Saturn 

Jacka Dehnela, u které mě 

zaujal nápad spojit kunsthistorickou 

záhadu (neřkuli 

skandál) s velmi moderním 

pohledem na nesymetrické 

vztahy v rodině. A to na pozadí 

dramatických událostí španělské 

války za nezávislost. 

Román se čte jako Dan Brown, 

je podnětný jako Dostojevskij 

– a jeho jazyk je dílem zkušeného 

postmoderního vypravěče. 

V českém prostředí 

jde také o cenné rozvinutí 

poněkud ploché postavy 

Franciska Goyi z Formanova 

filmu Goyovy přízraky. 

Jana Bernášková 

Spisovatelka, herečka 

Jakou knihu bych doporučila nejlepšímu příteli? 

V každém životním období asi jinou, ale momentálně 

mě baví Indigový svět. Tato kniha pracuje s kvantovou 

fyzikou – se silou, která je všude kolem nás – a vysvětuje 

nám, jak tuto sílu využít pro sebe. Jak nakládat s vlastními 

myšlenkami, které mají obrovskou sílu a moc. Jak 

si díky svým myšlenkám nešlapat po štěstí, ale naopak 

najít svou vnitřní sílu. Věděli jste, že myšlenka má energetickou 

sílu, která se dá změřit? 

Tipy 

osobností 

knižního 

světa 

Jakou knihu byste doporučili 

nejlepšímu příteli a proč? 

Blanka Šustrová 

Redaktorka nakladatelství Jota 

Doporučila bych knihu Amari a Noční bratři od 

B. B. Alstona. Je sice primárně určená dětem kolem deseti 

let, ale napínavá dobrodružství plná magie, všelijakých 

udělátek a navíc vtipných referencí máme my, generace 

odkojená Harrym Potterem, rádi i v dospělosti. Po přečtení 

prvních stránek Amari jsem se nedokázala odtrhnout, 

dočetla jsem knihu na posezení asi ve tři ráno a pak jsem si 

říkala, že není možné, aby někdo napsal tak dobrý debutový 

román pro děti. Alstonovi se to povedlo. 

Radek Štěpánek 

Redaktor a PR nakladatelství Host 

Nejlepšímu příteli bych doporučil knihu Terror od Dana Simmonse. Vím totiž, že 

Vláďu, stejně jako mě, zajímají polární výpravy a mytologie původních obyvatel 

Arktidy. Terror má skoro 700 stran, navíc velmi drobnou sazbu, ale je právě o tomhle. 

A určitě stojí za věnovaný čas. Je příběhem o odvaze, přežití v podmínkách, které 

si jen málokdo z nás dokáže představit, navíc přesně vychází z toho, co o slavné 

Franklinově výpravě dosud víme. A to, co nevíme, se snaží dovyprávět. Finále má fascinující, 

neočekávané. Úžasná kniha.

Markéta Hejkalová 

Knižní 

kalendář I 

Hodně novoročních předsevzetí je 

negativních. Lidé se odhodlávají, co 

nebudou dělat: nebudu kouřit, nebudu 

pít alkohol aspoň v únoru, nejkratším 

měsíci v roce, nebudu trávit tolik času 

na sociálních sítích, nebudu sledovat 

diskuse o covidu a tím pádem se nebudu 

ani bát a rozčilovat. 

Fejeton 

19 

FEJETON 

Knižní lidé by si možná mohli dát pozitivní 

předsevzetí: každý měsíc přečíst 

jednu knihu – vím, že většina čtenářů 

Knihkupce jich přečte mnohem víc – 

ale takovou, která má ten daný měsíc 

v názvu. Je to vůbec uskutečnitelné? 

Některé měsíce se nabízejí samy – srpen, 

ten se dokonce vnucuje – po jiných jsem 

musela pátrat, ale nakonec jsem knih 

našla tolik, že jsem se rozhodla rozdělit 

tento fejeton ne na dvě, ale dokonce na 

tři části. Vím, že fejeton není seriál, ale 

snad mi ten žánrový prohřešek odpustíte 

– knihy s měsíci v názvu za to stojí a byla 

by škoda je vynechat jen kvůli předepsanému 

počtu znaků včetně mezer. 

Takže začínáme. Co jiného číst v lednu 

než román německého autora Rolanda 

Schimmelpfenniga s dlouhým názvem 

Jednoho jasného, mrazivého rána na 

začátku 21. století? Na namrzlé dálnici 

nedaleko Berlína havaruje kamion a v tu 

chvíli se kolem mihne vlk... 

Únorovou knihu jsem dlouho hledala, 

ale nakonec jsem našla titul současného 

českého autora Jana Sojky Rok bez 

února. Autor má měsíce v oblibě, protože 

jiná jeho kniha se jmenuje V srpnové 

žízni a obě – podle anotací soudě 

– jsou o mezilidských vztazích a krizích. 

V březnu se nabízí historický román 

amerického autora Thorntona Wildera, 

nazvaný Březnové idy. Vypráví o posledních 

dnech Gaia Julia Caesara a já jím 

končím první, zimní část našeho knižního 

kalendáře na rok 2022. 

TIŠINA 

Příběh o nerozlučném poutu, 

které nerozdělí ani smrt.

20 

INFLUENCEŘI 

Hanka 

Kyliánková 

Nechte 

se ovlivnit! 

Hanka pracuje jako učitelka na gymnáziu, 

momentálně si ale užívá mateřskou 

dovolenou 

Jak byste charakterizoval/a obsah 

vašeho instagramového profilu? 

Můj instagramový profil je zaměřený 

čistě na knihy, hlavní náplní jsou 

minirecenze a doporučení na 

mnou přečtené knihy, často také 

na audioknihy. 

Jaký žánr osobně preferujete? 

Momentálně nejvíce preferuji 

současnou českou prózu, ráda ale sáhnu 

i po té světové (to však většinou na 

doporučení, sama světovou produkci 

nejsem schopna usledovat) a ráda 

bych si rozšířila obzory na poli současné 

české poezie. 

Nejoblíbenější kniha? 

To je pro každého milovníka knih ta 

nejtěžší otázka a ani já na ni nedokážu 

odpovědět. Do výběru toho nejlepšího 

by se ale určitě propašoval Hastrman 

Miloše Urbana, Válka s mloky Karla 

Čapka a z úplně jiného soudku třeba 

Osvícení Stephena Kinga. Z audioknih 

mě pak napadají Žítkovské bohyně nebo 

Růže pro Algernon. 

Největší knižní překvapení této doby? 

Konec podcastu Liberatura s Jonášem 

Zbořilem, to nesu opravdu těžce. 

Kolik přečtete ročně knih? 

Kolem šedesáti. 

@ hankathebookworm

Petr Čornej, Pavel Bělina 

a kolektiv 

Dějiny zemí 

Koruny české I. a II. 

Slavná příručka, která daleko přesáhla hranice 

dané školním prostředím a získala si širokou 

čtenářskou oblibu, se vrací v nové verzi. Kromě 

aktualizací reflektujících současný stav poznání 

autoři připravili nové kapitoly věnované pravěku, 

první světové válce nebo období let 1945–1992. 

Billy O’Callaghan 

Doživotí 

Tři postavy, tři osudy a téměř sto let irské historie. 

Oblíbený spisovatel, který se českým čtenářům 

představil románem Náš Coney Island, ve 

své nové knize přináší velký příběh rodinných 

vztahů, nevlídných historických okolností 

a těžkého života v chudé a zkoušené zemi. 

PhiliPPe BrenO t 

l aëtitia CO rynO vá 

Sexkomiks 2: 

Intimní historie Afriky a Orientu 

Po dějinách sexu v západní kultuře, kterým se 

věnoval první svazek Sexkomiksu, se vydáme 

do sexuálních světů geograficky vzdálenějších. 

Vypravíme se za mýty a pohádkami, rituály, 

náboženstvím i každodenností Afriky, 

Blízkého východu, Indie, Číny a Japonska.

22 

ROZHOVOR 

Spisovatel Daniel Petr se vrací k tématům, kterými 

čtenáře zaujal už v oceňované knize Straka na 

šibenici. Nový román Odečítání pohybů souřadnic, 

který vyšel letos v lednu, zavede čtenáře do zámoří, 

ale i do odlehlých oblastí Slezska. Daniel Petr 

v něm zkoumá dvojnictví, rodinná traumata, ale 

i pokušení ideálních předobrazů, které všichni 

hledáme, možná ale nikdy ani neexistovaly. 

Setkání 

Host, 359 Kč, již vyšlo 

s dvojníkem 

změní hlavnímu hrdinovi nového románu 

Daniela Petra život 

Text: Radek Štěpánek 

Foto: Ondřej Lipár 

Mickey Watts je obráběčem kovů 

v Maine v USA. Jak a proč se dostane 

do Slezska? 

Mickey pracuje v americké pobočce 

švýcarského výrobce CNC strojů jako 

servisní technik. CNC stroje jsou zařízení 

schopná obrábět s téměř neuvěřitelnou 

přesností. To má ale svou odvrácenou 

stranu – jakmile se s nimi pohne, je 

třeba znovu podstoupit náročné seřizování. 

Do toho se nikomu nechce častěji, 

než je nutné. Z tohoto důvodu tu neplatí 

rčení o Mohamedovi a hoře a pro 

servisní techniky je jednodušší cestovat 

po světě za svými stroji než naopak. 

Mickey nejprve získává praxi v Ženevě 

a odtud se vydává do Prahy uskutečnit 

svou první zakázku. Protože mu krátce 

nato končí smlouva a on stojí před vol- 

bou, co dál, rozhodne se v Praze nějakou 

dobu zůstat. Jedním z důvodů je, že se 

ani po třicítce nedokáže zbavit strachu 

z otce, despotického válečného hrdiny 

z Vietnamu. Kromě toho se v Praze 

zamiluje do absolventky veterinární 

fakulty Zuzany Kvapilové. 

Kvůli přirozenému odporu ke změnám, 

který se s přibývajícím věkem projevuje 

stále výrazněji, se Mickey rozhodne 

v Praze zůstat. Téměř všechen čas tráví 

v práci a jedno z mála rozptýlení pro 

něj představují páteční setkání s přáteli 

ve vinárně ve Slavíkově ulici. Právě tady 

padne návrh na víkendovou výpravu 

se stany a spacáky do Slezska, která 

přinese zvrat do Mickeyho jednotvárného 

života. 

Proč jste si vybral jako místo části děje 

knihy právě Ameriku? Má to putování 

mezi Amerikou a srdcem Evropy 

nějaký hlubší význam? 

Příběh Mickeyho proměny začíná 

v době, kdy do Bílého domu přichází 

Donald Trump. Ve známém heslu 

„Make America Great Again“, které 

předchozímu americkému prezidentovi 

pomohlo vyhrát volby, je nejdůležitější 

slovo again (opět). Sděluje jím svým 

voličům, že existuje předobraz ideální 

Ameriky, ke kterému je třeba se vrátit. 

Podobně chce Mickey zabránit proměně, 

kterou zprvu považuje za projev 

přibývajícího věku, a tak jako Karel 

Gott toužil být Forever Young, snaží se 

hlavní hrdina stát tím Mickeym, jakým 

byl kdysi.

O umístění části děje do střední Evropy Nejvýrazněji se jeho proměna projevovala 

v tom, že nedokázal odpovědět na 

rozhodla skutečnost, že jsem v Americe 

nikdy nebyl a jako většina z nás otázky týkající se filmů, a to ani ty nejjednodušší. 

O to víc byli přátelé překva- 

o ní vím velmi málo. Tím mám na mysli 

skutečnou Ameriku, ne tu, kterou 

pení, když se mu po čase začala vracet 

představují The Avengers. Nesnažím paměť. Utvrdil je tím v jejich podezření, 

se o analýzu problémů, se kterými se že se za jejich známého pouze vydává. 

Američané potýkají, to by bylo nad 

Ve skutečnosti ho vězní ve sklepě, kde 

moje síly. Spíš si stejně jako mnozí 

ho týrá, aby z něj vytloukl vědomosti, 

z nás kladu otázku „co se to tam ksakru které pak vydává za své. Šlo samozřejmě 

o vtip, ale mě v tu chvíli došlo, 

děje?“ O to líp pak rozumím Mickeymu, 

jehož strach z otce dokáže alespoň 

že příběh je na světě. 

načas rozptýlit 6000 kilometrů ležících 

mezi Prahou a Bangorem. 

Kniha zkoumá i vztahy mezi dětmi 

a jejich rodiči, traumata z dětství. 

A pak, proč to nepřiznat, umístění 

Proč právě tohle téma? 

hlavní postavy do cizího prostředí 

To je obtížná otázka, protože je těžké 

představuje poměrně častý způsob vyhnout se v odpovědi opakování toho, 

rozvíjení zápletky. Mickey, přestože už co už jsme všichni slyšeli milionkrát. 

v Čechách žije deset let, stále zakouší Moji rodiče se rozešli v době, kdy jsem 

pocit neznáma – ten tu představuje dospíval, a tvrdit, že mě to nepoznamenalo, 

by bylo lhaním si do vlastní kapsy. 

opuštěná krajina ve slezském pohraničí. 

Připadá mi, že právě tenhle pocit Jestliže cítím po šesti letech potřebu 

nejistoty je pro pochopení uvažování vrátit se k tématu, kterým jsem se 

části současných Američanů důležitý. tehdy zabýval ve Strace na šibenici, 

znamená to, že jsem své trauma z dětství 

ještě nepřekonal a s terapeutickou 

Ve Slezsku se Mickey potká se svým 

dvojníkem, což mu změní život. Jak rolí literatury to nebude tak slavné, jak 

vás téma dvojnictví napadlo? 

se někdy tvrdí. 

Jednou jsme seděli s přáteli na terase 

jedné restaurace a vzpomněli si na 

To říkám samozřejmě s nadsázkou 

svého známého. Šlo o člověka, kterému a také se značnou dávkou úlevy. Literatura 

má být podle mého názoru přede- 

bylo na první pohled ukradené, jak 

vypadá – měl nadváhu a umaštěné 

vším literaturou. Pokud od ní má autor 

vlasy. O to víc se zajímal o filmy. Na 

jiná očekávání, je jako důchodkyně, 

požádání dokázal vysypat informace která si přišla k okénku na poště postěžovat 

na své zdravotní potíže. Ty, kdo 

o jakémkoli dílu světové kinematografie 

– kdo ho režíroval, o co v něm šlo stojí za ní, to dříve nebo později otráví. 

a kdo v něm hrál. Jednoho dne odjel 

do zahraničí, a když se po nějaké době Konec knihy působí skoro hororově. 

vrátil, vyšlo najevo, že už není tím, 

Máte horory rád? 

kým byl dřív. Nešlo přitom o to, že po Hororové prvky jsem použil už ve 

nadváze nebylo ani památky a byl pečlivě 

ostříhaný. Jeho chování působilo v Sestře smrt. A je to tak, horor jako 

Strace na šibenici a samozřejmě také 

dojmem, jako by se vrátil někdo jiný. žánr mě vždycky fascinoval. Četl jsem 

Daniel Petr se narodil v roce 1975. Do většího 

povědomí čtenářů se zapsal svou třetí prozaickou 

knihou, románem Straka na šibenici 

(2015), který byl nominován na cenu Magnesia 

Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Publikoval 

v řadě literárních časopisů a je spoluautorem 

divadelního textu Unser Zimmer / Náš pokoj. 

V roce 2018 mu vyšel krimithriller Sestra smrt. 

strašidelné příběhy už jako kluk. Když 

mi bylo dvanáct, vytrácel jsem se 

v noci tajně ven, potmě lezl na strom 

na zahradě, kde jsem si postavil bunkr, 

a při svíčce si tam četl Frankensteina. 

Mělo to úplně jinou atmosféru než 

doma v posteli. 

Ale abych se vrátil k Odečítání pohybu 

souřadnic. Napsal jsem ho jako poctu 

klasikovi hororu, jehož jméno tu 

záměrně neuvádím, ale uhodnout ho 

je snadné. Nápovědou je místo, kde se 

odehrává část děje. A abych případnou 

nejistotu rozptýlil úplně, v knížce lze 

najít název jednoho z románů zmíněného 

autora. 

Ta kniha přesto není horor a ani se jím 

nesnaží být. Naopak, některými prvky, 

které mohou hororově vyznít, jsem se 

vlastně příběh snažil odlehčit. Chce 

to ale pozorné čtení, při něm snad ta 

ironie vynikne. 

Vaše nová kniha vznikalo poměrně 

dlouhou dobu. Proč? 

Důvodů je několik, ale hlavní je ten, 

že když přijdu večer z práce domů, 

vrhnou se na mě dvě malé děti, aby mi 

ukázaly, co postavily ze židlí v obýváku, 

co namalovaly (čím, to poznám už ve 

dveřích podle šmouh na jejich oblečení) 

a donutily mě sníst umělohmotnou 

pizzu s hranolky. 

Následuje opravdová večeře, a pak se 

manželka vytratí do kuchyně, aby uvařila 

na druhý den, naskládala nádobí 

do myčky a vyprala. Já nic z toho dělat 

nesmím, protože jsem při mytí nádobí 

ztupil několik nožů, zničil dřevěnou 

misku a při praní obarvil nátělníky. 

Uspávání dětí probíhá tak, že jediný, 

kdo usne, jsem já, a když se po 

půlhodině probudím, jsou děti ještě 

vzhůru. K psaní se dostanu většinou 

před devátou večer, a mám tak na 

něj necelé dvě hodiny, protože ráno 

v šest zase vstávám do práce. Kromě 

toho hodně škrtám. Když to shrnu, je 

vlastně zázrak, že dokážu vůbec nějakou 

knížku dokončit. 

23

24 

TIP REDAKCE 

Viktoriánská doba, magická scenérie Oxfordu, 

bojovnice za ženská práva a jeden neskutečně 

přitažlivý vévoda z Montgomery. Přečtěte si 

příběh o zakázané lásce a spalující vášni, kterou 

nedokážou spoutat ani svazující konvence 

a přísná etika. Také zbožňujete historické romance 

okořeněné pořádnou dávkou jiskření mezi 

hlavními hrdiny? 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo 

Ukázka z knihy: 

Už to bylo dávno, kdy se naposledy 

líbala s mužem, ale když 

se na něho podívala, vzpomněla 

si, jaké jí to přinášelo potěšení… 

obratný dotek jazyka, tvrdé, 

dychtivé svaly pod jejími dlaněmi, 

krev v jejích žilách sladká a hustá 

jako melasa… 

Rebelky 

z Oxfordu 

Odvážné čtení pro výjimečné ženy! 

Annabelle Archerová dostane jedinečnou 

příležitost stát se jednou z prvních 

studentek Oxfordské univerzity. Stipendium 

jí poskytne dámský spolek, který 

se snaží prosadit volební právo pro ženy. 

Má to ovšem jednu podmínku – Annabelle 

musí na oplátku najít vlivného 

muže, který se postaví za zájmy spolku. 

Jejím cílem se stane chladný a vypotext: 

Tereza Becková 

Otočil k ní hlavu, jako by zašeptala 

jeho jméno. 

Lehce se na něj usmála. 

Píše se rok 1879 a svět ovládaný muži se 

otřese v základech. 

čítavý vévoda z Montgomery, který na 

příkaz královny řídí britskou politiku. 

Oči mu potemněly jako obloha 

před bouří. Ta náhlá ostrá intenzita 

jeho pohledu ji ochromila, 

strhla ji a ona padala a padala 

do hlubin jeho duše, když před 

ní na okamžik otevřel její brány 

dokořán. Zaslechla tiché zalapání 

po dechu a uvědomila si, že vyšlo 

z jejích vlastních úst. (…) 

Když si Annabelle najde cestu na jeho 

panství, rychle si uvědomí, že největší 

výzvou bude mu odolat. Vévodu tvrdohlavá 

intelektuálka dohání k šílenství, 

a co je ještě horší, zdá se, že kvůli ní 

úplně ztrácí svou chladnou rozvahu. Ale 

nebyl by nejlepším stratégem v zemi, 

kdyby se s ní nepokusil vyjednat docela 

jinou dohodu… 

On je moje druhá polovina. 

Ta myšlenka ji zasáhla, jako by na 

ni někdo vylil vědro studené vody. 

EVIE DUNMORE 

Spojení mezi nimi už jí nepřipadalo 

jako sen. Bylo skutečné. A to 

nebylo možné. 

Zachvěla se. 

Na sedadle naproti ní zaťal 

Montgomery ruce v pěst. 

Bestsellerová autorka USA Today, spojila při psaní série 

Rebelky z Oxfordu kouzelné scenérie města Oxford se 

svou vášní pro historické romance, ženské průkopnice 

a vše viktoriánské. Vystudovala diplomacii, a to právě na 

Oxfordské univerzitě. Živí se jako konzultantka a je členkou 

Asociace romantických spisovatelů RNA. V současné době 

žije v Berlíně a lásku k Velké Británii 19. století soustřeďuje 

do svého psaní a sbírky tartanových plédů.

Svět podle Agnes: Život s mnichem // Agnes Pechová 

26 

RECENZE 

Dvě děti, manžel, tři psi, kočka a svět 

momentálně sbalený a napůl vybalený 

ve stěhovacích krabicích. Dokonalé 

podhoubí pro blog, ale také spousta 

materiálu na skvělou knížku. To je Svět 

podle Agnes. 

Když začala Agnes Pechová před pár 

lety psát blog a svěřovat se s každodenními 

radostmi i strastmi čtenářům 

na internetu, možná ani nečekala, že 

jí to vydá na celou knížku. O několik 

let později Agnes stále baví internet 

(a mnohem širší čtenářskou základnu) 

a na světě je už druhá kniha. 

Svět podle Agnes: Život s mnichem je 

novým pokračováním glos a fejetonů 

ze života autorky, psaných tak, jak se 

o ně dělí právě na svém facebookovém 

a instagramovém profilu. Někdy se 

jedná o delší zážitek, jindy jen o krátkou 

poznámku, vždy se nad ní však 

pobavíte. Často si vzpomenete na 

podobnou situaci z vlastního života 

a rodiny, protože nějakou takovou 

trampotu zažijeme občas všichni. 

Agnes umí trefně, a na malém 

prostoru, vypíchnout humornost či 

trapnost situace. Na nic si nehraje, píše 

tak, jak my ostatní obvykle mluvíme, 

a o to příjemnější čtení je. A jako matka 

dvou synů, jednoho navíc v pubertě, 

a manželka mnicha a mistra bojových 

umění, má zážitků na rozdávání. Když 

Být manželkou mnicha a mistra bojových umění v jednom, 

vychovávat puberťáka, mimino, tři čuby a kocoura není vždy 

k tomu připočtete tři fenky a kocoura, 

úplně jednoduché. Agnes o tom ví své… A co teprve, když se 

celá tahle smečka musí odstěhovat z Prahy na odlehlý statek 

začíná teprve ta pořádná mela. Agnes 

na Vysočině. To začíná ta pravá jízda okořeněná spoustou 

šlamastyk, trapasů a tragikomických příhod! Agnes si však 

vždy poradí – s humorem a s grácií sobě vlastní (a samozřejmě 

pohlíží na život s lahví humorem, vína). nadhledem 

a na každé tragédii najde aspoň smítko 

Zápisky jedné výtržnice na mateřské, 

humoru. Smítek má která ve každou svém tragédii životě přemění v také komedii. 

ISBN 978-80-908161-5-2 

dost, protože celou velkou rodinu v současné 

době stěhuje z Prahy na statek 

9 788090 816152 > 

kdesi na Vysočině. Šlamastyky, trapasy 

Agnes 

Agnes Pechová 

ŽIVOT S MNICHEM 

SVĚT PODLE 

SVĚT PODLE 

Agnes 

ŽIVOT 

S MNICHEM 

Agnes Pechová 

i další neobyčejně obyčejné příhody 

střídají jedna druhou a vy se nad nimi 

při čtení královsky bavíte. Možná si často 

s lehkostí řeknete, že jste rádi, že se tohle 

neděje vám, a můžete se nad tím jen 

smát. Příjemným zpestřením je fotografická 

příloha, dokreslující vyprávění. 

Svět podle Agnes: Život s mnichem je 

útlá kniha, kterou přelouskáte snadno 

a s velkou radostí. Připravte své blízké na 

to, že jim z některých kapitol zacitujete 

s úvodním slovem „hele, to je jak u nás“ 

nebo „to musíš slyšet, co se jim zase 

stalo“. A až dočtete a utřete slzu od smí- 

Rosier, 299 Kč, již vyšlo 

chu, schováte si tenhle malý poklad do 

knihovny na horší časy, abyste se k němu 

mohli vrátit, až dojde u vás doma na 

nějaké drama. 

Takže, vyhnat děti z pokoje, zavřít psa 

a jiné chlupáče vedle, nohy na stůl, 

sklenku vína do ruky a pojďme prožít 

Svět podle Agnes. 

Helena Herynková 

Kontinuita parku // Petr Šesták 

Host, 349 Kč, již vyšlo 

Není a ani 

nemůže být 

všechno ideální 

Na nádraží v pohraničním městečku 

přijíždí Josef se svými zidealizovanými 

představami, jak bude svému rodnému 

městu prospěšný. Od chvíle, kdy před lety 

„lidé montovali na hranicích dráty, aby je 

po letech mnohdy titíž lidé zase nadšeně 

přestříhali“, se zde po sametové revoluci 

vyměnilo mnoho obyvatel. Dokonce 

se objevily i dvojjazyčné nápisy, i když 

ne tolik, jako v dobách, kdy docházelo 

k odsunům usedlíků, jednou českých, 

podruhé německých. Josef vzpomíná na 

dobu, kdy tady prožil mládí, i na své pozdější 

cesty po cizině, kde sbíral zkušenosti, 

jež by chtěl nyní předat dál. Nastoupí jako 

učitel v místní škole. Poměry se sice změnily, 

ale nikoli lidé. Jiný přístup ke studentům 

je Josefovi vytýkán. Na každém kroku 

naráží na neporozumění. Chce publikovat 

v místním plátku, ale není mu to umožněno. 

Seznámí se ekologicky laděnou 

dvojicí, která jej a jeho nápady oceňuje, 

ale když dojde na věc, nechají Josefa ve 

štychu. Ten je rozčarován poměry a postojem 

zdejšího zastupitelstva. Revitalizace 

parku, jejž Josef tolik miloval, vůbec neodpovídá 

jeho představám. 

Mohlo by to být jakékoli město v pohraničí. 

Mohla by to být kdejaká větší vesnice. 

To autor nechává na představivosti 

čtenáře. Nekonkretizuje nic a nikoho. 

Ani Naše hlavní město, ani například 

„Nezodpovědné obyvatele města, kteří 

se v Novém režimu dostatečně nezorientovali, 

a ač se zaleasovali u nejbohatšího 

z nejbohatších Nových bohatých, zchudli 

a byli odsunuti na periferii“. 

Je sympatické, jaký nevšední slovník 

používá spisovatel v celém románu, dává 

místům i lidem své vlastní přezdívky, píše 

vtipně, i když zahořklost hlavní postavy 

je znát. A je chvályhodné, že se naši 

současní mladí autoři narození v totalitě 

a dospívající v době po Listopadu věnují 

moderní historii bez zatížení a vlivu jediného 

správného názoru. Ústy Josefa se 

nebojí Petr Šesták vyslovit kritiku nešvarů 

Nové doby a popsat přesně jednání lidí, 

které čtenáři může připomenout mnohé, 

co poznali na vlastní kůži. Perfektně 

napsaná kniha, která upoutá stylem i celkovým 

vyzněním. 

Zuzana Dorogiová

Kde se les dotýká hvězd // Glendy Vanderahová 

Jota, 398 Kč, již vyšlo 

Dítě z vesmíru 

přináší dobro 

„Je nebezpečné dotýkat se hvězd na 

zem spadlých z nebe…“. Tak tahle písnička 

od Suchého a Šlitra by se hrdinům 

románu Kde se les dotýká hvězd 

asi dost líbila… 

Joanna je studentka ornitologie, která 

má za sebou dva náročné roky. S jizvami 

na těle i duši ustála rakovinu prsu a teď 

na venkově usilovně pracuje na svém 

projektu o hnízdění ptáků. Jednou 

večer ji ale doma překvapí malá bosá 

holka v pyžamu, která tvrdí, že přichází 

z vesmíru. Přiletěla prý na Zemi zkoumat 

lidi, a až zažije pět zázraků, zase 

se vrátí domů. Víc o sobě neprozradí. 

Možná Ursa utekla z domova, možná jí 

někdo ubližoval? Jo požádá o pomoc 

zvláštního mladíka Gaba ze sousedství, 

farmáře a prodavače vajec, ale ani ten 

netuší, co si s Ursou počít. Rozhodnou 

se pár dní počkat, jenže v mezidobí si 

je Ursa omotá kolem prstu – získá si je 

svou bezprostředností, imaginací a inteligencí. 

Tahle malá holka dokáže nastudovat 

vysokoškolskou učebnici, vyzná se 

v Shakespearovi a navíc jak tvrdí: dokáže 

lidem přivolávat dobré věci. To se 

opravdu děje – všichni společně prožívají 

kouzelné prázdniny, Jo s Gabem se díky 

Urse, přestože jsou oba tak trochu „rozbití“, 

začínají sbližovat. Oba si ale stále 

více uvědomují, že se pohybují na tenkém 

ledě – jejich počínání by mohlo být 

klasifikováno jako ohrožení dítěte. Jenže 

přece nenechají Ursu napospas systému? 

Ale co bude na konci prázdnin? 

Minulost je nakonec dostihne všechny 

a ty zázraky budou ještě potřebovat… 

Kde se les dotýká hvězd je téměř 

magická kniha. Skvěle se čte, všechny 

tři osudy se proplétají a překvapivě 

doplňují, dozvídáme se o možných příčinách 

Gabových psychických problémů, 

o obavách Jo z návratu nemoci, dojímá 

nás Ursina fantazie. Bojíme se o všechny 

ty zranitelné duše, tiše doufáme, že to 

všechno dobře dopadne. Je tu přece 

tolik přátelství a lásky. Uvědomujeme 

si, že ve skutečnosti by to asi takhle 

nefungovalo, láska možná hory přenáší, 

ale s depresí spíše nehne, ale chceme 

se nechat okouzlit a užít si to. Trochu 

romantiky a naděje jednou za čas, to 

se přece smí. 

Glendy Vanderahová se se svým debutem 

trefila do přízně čtenářů, kniha se 

v roce 2019 stala bestsellerem časopisů 

Wall Street Journal a Washington Post. 

Jsem ráda, že se ve zdařilém překladu 

Tomáše Bíly pokusí získat i naše okoralé 

duše. 

Hana Kubíková 

27 

Dámský gambit // Walter Tevis 

Po smrti matky se osmiletá Beth 

dostane do sirotčince. Správce domu 

ji naučí hrát šachy. Poté, co si ji vezme 

do pěstounské péče náhradní rodina, 

zkusí si zahrát svůj první žákovský turnaj 

a k překvapení všech vyhraje. Jenže 

od rodiny odejde otec a matka řeší 

svůj smutek prášky a pilulkami. Beth 

jí pilulky krade, neboť ze sirotčince 

přišla už lehce závislá, jelikož tam dávali 

dětem tabletky na uklidnění každý 

den. Přesto je v šachu velmi úspěšná 

a může si za odměny v soutěžích kupovat 

odborné knihy, z nichž získává další 

teoretické zkušenosti. Je obdařena 

schopností představit si šachovnici 

v hlavě a po paměti zkoušet jednotlivé 

tahy. Brzy s nevlastní matkou cestuje 

po Americe a vyhrává jeden zápas za 

druhým. Časem se dostane i do Evropy, 

a začíná být populární ve hře, jež je 

vyhrazena mužům, jak jí je dáváno 

najevo. Muži ji mezi sebe přijímají s rozpaky 

i s jistou povýšeností. Je přece jen 

žena. Když získá titul mistryně Ameriky, 

vyšle ji rodná země do Sovětského 

svazu, aby se pokusila získat metu 

nejvyšší a vyhrála nad dosud neporazitelnými 

Rusy, což byl úkol nesnadný, 

a nadto mezi mocnostmi v době 

studené války šlo o politickou prestiž. 

Jenže Beth zrovna v té době bojuje 

nejen s prášky, ale i s alkoholem. 

Americký romanopisec a povídkář 

Walter Tevis dokázal zpracovat děj 

i téma románu natolik přitažlivě, že 

i ti, kteří nerozumějí šachu a ani jej 

neumějí hrát, jsou napínavým podáním 

naprosto uneseni. Krom toho je 

obdivuhodné, jak se jako muž dokázal 

vypořádat s ženskými pocity, s intimitou 

zvláštní, téměř osamělé dívky, 

jejími stavy skepse i radostí. Umí 

trefně popsat postavení ženy mezi 

mužskou společností. Žena musí být 

několikanásobně lepší a vynikat, aby ji 

mužský kolektiv mezi sebe přijal, nebo 

ji dokonce uznával. Řeší i problém 

Argo, 398 Kč, již vyšlo 

návykových látek, ale v žádném případě 

nemoralizuje. Podle jeho skvělé knihy byl 

v roce 2020 zpracován na Netflixu populární 

televizní seriál. 

Zuzana Dorogiová

28 

ROZHOVOR 


foto: archiv nakladatelství Fortuna Libri 

Mýlil 

jsem se, 

manžel Marie Terezie vůbec nebyl bačkora 

„Najednou vám to začne psát, jako byste rozhrnul závěs 

a nahlédl do historie,“ říká o spisovatelském naladění 

Josef Bernard Prokop, autor lucemburské pentalogie, 

která začala tajným deníkem Karla IV. Nyní píše romány 

z doby Marie Terezie. Jak zjišťuje, jestli má jeho příběh spád 

a není upovídaný? 

Psal jste si někdy deník? Myslím 

vlastní deník. 

Psal jsem si ho po vzoru Rychlých šípů 

v sedmi, osmi letech. Ještě ho mám 

někde schovaný. Jako kluci jsme také 

zkoušeli žít modrým životem, protože 

jsme četli foglarovky, které už byly libri 

prohibiti (pozn. redakce církví či vládn. 

režimem zapovězené knihy) a měly pro 

nás cenu zlata. Záhada hlavolamu, Stínadla 

se bouří… Četli jsme je i ve škole 

při hodině, a když si toho učitel všiml, 

řekl: „Zabavovat ti to nebudu, ale ať to 

čtení pod lavicí aspoň není vidět.“ Táhl 

s námi. K tomu mám příhodu, jak jsem 

měl štěstí v neštěstí. 

Povídejte... 

Moje babička byla lékařka, dědeček 

také, a měli ordinaci v Praze na 

Korunní třídě. Hned naproti bydlel 

pan Foglar se svou maminkou, a když 

pak byla starší, moje babička ji chodila 

ošetřovat. A protože už měla malého 

vnoučka, to jsem byl já, tak se pana 

Foglara zeptala, jestli bych mohl chodit 

k němu do oddílu. 

Vy jste chodil do Foglarovy 

slavné Dvojky? 

Bohužel ne, to je to. Řekl tehdy, že to není 

problém, jen musím umět dobře plavat, 

protože v oddílu jezdili na lodích. To ale 

problém byl, protože jsem absolvoval 

jen jednu lekci kurzu plavání, kde nás 

trenér hodil rovnou do hloubky. Trvalo 

pak několik let, než jsem svoji obavu 

z vody překonal. Ale o tom štěstí – později 

k nám do školy přišel hledat nové členy 

vedoucí 4. přístavu Jana Nerudy, dnes 

jsou to Vodní skauti. Tam jsem začal chodit 

a patřil jsem do oddílu Albatrosů. 

Byl jste kronikář? 

To ne, ale hodně jsem v té době četl. 

Naši měli obrovskou knihovnu. Rychle 

jsem si udělal věci do školy, a pak jsem 

četl a četl. Později jsem ještě hrál na 

klavír a ministroval v kostele, kde jsem 

se zamiloval do varhan, což mi vydrželo 

do dneška. 

Co jste četl kromě foglarovek? 

Miloval jsem od dětství pohádky, četl 

jsem romány, ale také Bibli. Naši tam 

JOSEF BERNARD PROKOP 

Hudebník, redaktor, spisovatel, 

pedagog. Autor dvanácti historických 

románů, prvním byl Karel 

IV. – Tajný deník, zatím posledním 

v loňském roce František Štěpán 

Lotrinský: Bohatý manžel chudé 

císařovny. Aktivně koncertuje na 

varhany, a to nejenom v Česku, 

ale ve většině zemí Evropy. 

Narodil se a studoval v Praze 

(varhany, klavír, hudební věda), 

je katolík. Po krátké pedagogické 

praxi už třicet let pracuje 

v Českém rozhlase, kde je redaktorem 

a moderátorem. Kromě 

toho je také autorem více než 

dvou stovek rozhlasových pořadů, 

spoluautorem televizních pořadů 

(s režisérem A. Moskalykem) 

a autorem tří divadelních her. 

Je aktivní i v muzikologické 

práci, mimo jiné je zakladatelem 

a předsedou České společnosti 

Jana Ladislava Dusíka. Vychovává 

mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha 

v Čelákovicích u Prahy. 

měli i Korán nebo osmidílný komplet 

pohádek Tisíce a jedné noci. Dědeček 

z maminčiny strany byl totiž polyglot 

a arabista, hovořil čtrnácti jazyky včetně 

arabštiny. Maminka byla překladatelka, 

ta uměla také dvanáct nebo třináct 

jazyků. Mám po nich nadání na jazyky, 

ale jsem líný. 

Když jsem se na začátku zeptal 

na deník, myslel jsem, jak rychle 

se dostaneme k vaší první knize 

– Tajnému deníku Karla IV. Jak to 

bylo s jeho sochou u Karlova mostu, 

která vás postrčila k napsání úspěšného 

románu? 

S nápadem na knížku jsem začal 

koketovat v roce 2012. S kamarády jsme

tehdy psali různé skeče, scénáře, 

napsal jsem i divadelní hru. Tou dobou 

jsem šel po Karlově mostě, zvedl jsem 

hlavu, tam seděl Karel a koukal na mě. 

Vážně to tak vypadalo... 

Asi jste navnímal z vnějšku, na co 

jste byl vnitřně naladěn? 

Určitě ano, většina lidí tam prostě uvidí 

sedící sochu. Já už jsem ale v té době 

„ležel v Karlovi“ deset let. Nejprve jsem 

o něm chtěl v devadesátých letech 

napsat seriál, režisér Moskalyk byl 

z třinácti napsaných dílů nadšený. Pak 

ale z natáčení sešlo. Odjakživa mám 

rád historii a knihy, které ji popisují, 

například středověké kroniky. Vždycky 

mě bavilo představovat si, o čem se 

v nich píše. Úplně jsem viděl to gotické 

okénko, ze kterého kronikář opatrně 

pozoruje dění, aby ho nemohli zasáhnout 

samostřílem. Čtení s představivostí 

a citem je velké dobrodružství. 

Nejlepší nápady vám prý chodí při 

natřásání v hromadné dopravě? 

Teď mi to chybí, protože jsem dva 

roky nejel vlakem. A co začal covid, 

tak tramvají jen párkrát. Pomáhá mi 

ale procházení s hafanem, máme 

švýcarského salašnického psa. Někdy 

mě vyžene ven i na dvě hodiny, to je 

paráda. Něco si očichává, a vy si přemýšlíte. 

Bude to ale podobné jako v té 

dopravě. Až když se uvolníte, mohou 

přijít nápady. Není to mystické ani 

nadpřirozené, je to jen využití stavu 

relaxace. Číňané tomu říkají – být 

prázdná nádoba. Což je skvělé, protože 

pak vám ji mysl může zaplnit. Občas 

si při procházkách Prahou chystám 

i malá dobrodružství, kdy se snažím 

vsugerovat si, že jsem tu jako cizinec… 

oponu dějin a koukáte, jak se lidé hýbou, 

co říkají. Pak to jenom popíšete. 

Kolik toho napíšete, když vás 

políbí múza? 

Můj rekord je 53 stran za den. Když se 

tohle spustí, tak si říkáte – Bože, jen 

abych to nezapomněl. Píšete a píšete 

a píšete. Neberete telefony, jenom něco 

zhltnete, aby vás nerušilo kručení břicha, 

maximálně skočíte ven s pejskem. Musíte 

té možnosti využít. Nechci ze sebe dělat 

primadonu, ale při psaní u mě hodně 

záleží na náladě. Když píšete, tak na to 

musíte být naladěný. Jan Werich řekl 

geniálně, že byste měl psát vždycky, když 

máte čas. Abyste byl při tom, když to na 

vás přijde. Někdy máte termín, potřebujete 

psát, a zoufale vám to nejde. Nechce 

se vám do toho, tak se pustíte alespoň 

do úprav textu. Najednou ale – jako byste 

lusknul prsty – začne vám to psát. Není 

to tak, že vy začnete, ale ono to začne. 

Nevíte, odkud to jde. Jako byste rozhrnul 

závěs a nahlédnul do historie. Jen si pak 

musíte hlídat, abyste místo románu 

nepsal historickou publikaci. 

Jak to myslíte? 

Často se mi to dělo u Marie Terezie. Než 

z reálií dešifrujete osud a příběhy, kolikrát 

jsem si musel dávat pozor, abych 

nenapsal populárně naučnou literaturu. 

Jak jste se od Marie Terezie dostal 

k napsání zatím poslední knihy 

o jejím manželovi? 

Nabízelo se to samo. O Marii Terezii toho 

byla napsána hromada, ale o Františku 

Štěpánovi Lotrinském není skoro 

zmínka. Je to pomalu podobné jako 

se Sámem, o kterém najdete jenom 

odstaveček ve Fredegarově kronice ze 7. 

století. Víte, František Štěpán mi vždycky 

připadal jako bačkora. A mě zajímalo, 

jestli bačkora opravdu byl. 

Jenže nebyl, že? 

Málo se třeba ví, že v roce 1763 zachránil 

Rakousko před bankrotem. Kdyby 

>> 

29 

To znám! Stejné věci pak 

vidíte poprvé. 

Přesně. Můžete pak vidět i věci, kterých 

jste si předtím nikdy nevšiml. 

Jakým stylem píšete, když se držíte 

historických reálií? 

Je to jednoduché a říkám to vždycky 

i na besedách. Znáte třeba historické 

body A a D. Ty neznámé body B a C 

se ale samy nabízejí. Jen je propojíte 

příběhem. Dokonce se mi stalo, že 

jsem něco uhodl. Něco jsem napsal, 

a až následně bylo objeveno, že se to 

tak skutečně stalo. Když už máte dané 

období dějin natrávené, rozhrnete

30 

nebylo Františka, možná by se Marie 

Terezie musela vzdát trůnu a uchýlit 

se do Toskánska. Jenže František 

byl šikovný hospodář, zdědil spoustu 

peněz, které navíc dokázal rozmnožit. 

Pomohl jí několikrát, i na její korunovaci 

dal půl milionu zlatých, což byla 

úžasná suma. Když pak zemřel, rod po 

něm zdědil tak obrovský majetek, že 

byl až do rozpadu Rakouska-Uherska 

základem habsburského pokladu. Snažil 

jsem se Františka Štěpána pojmout 

z mužského hlediska. Jeho příběh pro 

mě byl výzvou a mám radost, že se 

kniha čtenářům líbí. 

Knihy klasicky píšete nebo je 

namlouváte přes nějakou aplikaci? 

Píšu. Musíte ale zálohovat! Jednou 

se mi stalo, že jsem přišel o výsledky 

třítýdenní práce. Najednou jsem 

musel začít znova. Zajímavé je, co jsem 

zjistil díky načítání audioknih zrakově 

postiženým pro digitální internetovou 

knihovnu KTN. Měl jsem tu čest načíst 

i tři svoje knížky, detektivky o paní 

Grimmové, a při čtení nahlas jsem 

si uvědomoval věci, kterých jsem si 

dříve při pročítání potichu nevšimnul. 

Zjistíte, jestli to má spád, jestli je to 

upovídané. Od té doby si své knihy 

pročítám i nahlas. 

Od roku 2014 jste napsal dvanáct knih. 

Uživil byste se tím? 

Českou nevýhodou je malé čtenářské 

publikum. Jeden známý z Ameriky mi 

říkal: „Hochu, u nás už bys za svoji tvorbu 

měl vilu a v garáži tři auta.“ Tady mi to 

určitě nehrozí. (smích) Ale to tam, prosím 

vás, nepište. 

Proč? 

Všichni mi gratulovali k úspěchu první 

knihy. U druhé a třetí knihy ale nadšení 

u některých z nich opadalo, a zcela pak 

u nich zmizelo, když mi vyšla osmá, 

dvanáctá kniha… Pár si jich prostě myslí, 

jak jsem díky psaní bohatý a nejspíš 

mi závidí. Možná je ale jednou trochu 

pozlobím, aspoň na den si půjčím Rolls- 

-Royce a nechám se vozit olivrejovaným 

šoférem. (smích) 

OneHotBook, 369 Kč, již vyšlo 

Audioknihy Josefa 

Bernarda Prokopa 

Sedm autorových knih má i svou 

audioverzi. Poslední z nich je Marie 

Terezie – Symfonie života velké 

císařovny, kterou na sklonku roku 

2019 načetli renomovaní herci Hana 

Maciuchová a Otakar Brousek ml.

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Patrick Forsyth 

Theo Theobald 

Jak si lépe 

zorganizovat čas 

Naučte se dobře nakládat 

se svým časem a zvládat úkoly 

v termínech 

Zlepšete 

své prezentační 

dovednosti 

Jak srozumitelně, inspirativně 

a sebevědomě prezentovat 

vstříc úspěchu 


Alan Barker 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Patrick Forsyth 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Zlepšete 

své komunikační 

schopnosti 

Naučte se psát 

zprávy a návrhy 

Jak získat důvěru, umět 

se prosadit a sebevědomě 

komunikovat 

Jak jasně a efektivně reportovat 

a připravovat přesvědčivé návrhy 



Lehce 

na sobě 

zapracujte! 

Roy Lilley 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Jak jednat 

s problematickými 

lidmi 

Rychlé a účinné strategie 

jednání nejen s potížisty 

Michael Armstrong 

Naučte se 

správně vést lidi 

Získejte zásadní manažerské 

a řídicí dovednosti, které 

skutečně vedou k výsledkům 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 



Buďte výkonnější 

a mějte vše 

pod kontrolou. 

Knihy jsou určeny všem, kteří na sobě chtějí 

pracovat a zlepšovat se. Jsou nabité chytrými 

postřehy, radami a skutečně účinnými technikami 

prověřené praxí. Pomohou Vám lépe prezentovat, 

komunikovat a rozhodovat se. Naučí vás, jak 

správně sepsat byznysplán i marketingový plán, 

jakým způsobem řídit projekty nebo psát dobré 

reporty. Získejte klíčové dovednosti a zlepšete 

nejen své pracovní výkony! 

Jak správně rozhodovat a řešit problémy 

John Adair 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Jak správně 

rozhodovat a řešit 

problémy 

Naučte se rychle a efektivně 

překonávat překážky a činit 

správná rozhodnutí 


John Westwood 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

Sestavte dobrý 

marketingový plán 

Paul J. Fielding 

Jak správně 

řídit projekty 

Osvojte si nezbytné dovednosti 

pro časově a finančně efektivní 

řízení projektů 


Brian Finch 

Jak napsat dobrý 

podnikatelský 

záměr 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

 

SVĚTOVÝ 

BESTSELLER 

ŽÁDNÁ VATA, ROVNOU NA VĚC! 

9 x 279 KČ A 1 x 299 KČ 

NEBO VŠECH 10 ZA 1 990 KČ V KOMPLETU! 

Jak správně stanovit strategii, 

efektivně plánovat a dosahovat 

marketingových cílů 


Postupy a tipy, které vám 

pomohou získat podporu pro vaše 

nápady a podnikatelské plány 

vstříc úspěchu

32 

text Jiří Popiolek 

TIP REDAKCE 

Erika 

Fosterová 

Panteon literárních detektivů současnosti –5 

Na počátku všeho byla slečna Marplová. Právě ona byla prvním nezpochybnitelným 

důkazem toho, že detektivní žánr nemusí být doménou pouze mimořádně 

inteligentních mužů s malými šedými mozkovými buňkami, ani ošuntělých, 

osamělých drsňáků s pozitivním vztahem k alkoholu. Postava ženského detektiva 

prošla za těch takřka sto let mnoha podobami – a jedna z jejích aktuálních má tvář 

Eriky Fosterové, šéfinspektorky londýnské policie. 

Britský spisovatel Robert Bryndza 

vyletěl ke spisovatelskému nebi rychlostí 

světla – vždyť jenom jeho prvního 

románu s Erikou Fosterovou, Dívky 

v ledu, zmizely z pultů více než dva 

miliony výtisků, práva na jeho vydání 

se prodala do dvaceti devíti jazyků 

a zejména ve Spojených státech se 

dostal na mnohé prestižní žebříčky 

bestsellerů. Během dvou let pak přibylo 

dalších pět pokračování – a ani ta 

za autorovou prvotinou v úspěšnosti 

nikterak nezaostávala. 

Dívka v ledu 

Hledat příčiny tohoto úspěchu není 

příliš složité – Bryndza umí vybudovat 

napínavou, skoro až seversky 

nelítostnou zápletku a přijít s jejím 

překvapivým řešením, aniž by porušoval 

základní pravidla logiky. Bryndzův 

Londýn je živoucím, atmosférickým 

městem plným protikladů. A Bryndzova 

hlavní hrdinka je nepřehlédnutelná 

a nezapomenutelná postava s mrazivou 

minulostí a nejistou budoucností. 

Šéfinspektorka Erika Fosterová (pro 

české čtenáře zajímavá také tím, že je to 

Slovenka žijící v Anglii) se vrací do služby 

po několika měsících. Poslední akce, jíž 

velela, dopadla katastrofou – zemřelo při 

ní několik policistů, a jedním z nich byl 

i její milovaný manžel Mark. Z Eriky se 

kvůli tomu stala psychicky nevyrovnaná 

žena, která si neví rady se svým životem, 

inklinuje k různým závislostem a někdy 

reaguje značně nevypočitatelně. 

Její detektivní instinkt však neselhává, 

a tak když dostane za úkol vyřešit brutální 

vraždu mladé dívky, již vrah nechal 

zamrznout v ledu, neohlíží se na nic a na 

nikoho. Přes značný odpor rodiny oběti, 

patřící k londýnské smetánce blízké 

britské vládě, i některých svých kolegů 

se rozhodne vést vyšetřování směrem, 

jenž jí připadá jediný správný.

Porušuje pravidla, jde hlavou proti zdi, 

nevadí jí, když si znepřátelí nadřízené. 

Její chování je někdy rozčilující, nepochopitelné 

a v dobrém slova smyslu 

doslova otravné. I za cenu sebezničení, 

tváří v tvář vrahovi, který je jí posedlý, 

se však tvrdohlavě žene za vyřešením 

případu – i když dobře ví, že odhalená 

pravda nebude nikomu příliš po chuti… 

Chladnokrevně 

S postupujícím časem se život Eriky 

Fosterové v dalších románech poněkud 

uklidňuje a normalizuje, trauma způsobené 

pocitem viny pozvolna mizí, je 

ale jasné, že v podvědomí číhá neustále 

– a vynoří se vždycky v těch nejméně 

vhodných okamžicích. 

Erika tak kopíruje cestu mnoha svých 

mužských protějšků a předchůdců 

jako třeba v této sérii článků již zmiňovaný 

Harry Hole. Není si schopna najít 

fungující vztah, občas propadá temným, 

depresivním stavům, straní se lidí – 

a pokud se dostane k případu, soustředí 

se pouze na něj, bezvýhradně, plně, 

sebedestruktivně. 

A že případy, jež řeší, podobný přístup 

vyžadují, je nabíledni. Mrtvoly, které 

vyplaví voda rozřezané v kufru, mučené 

dívky pohozené v kontejneru, mnoha 

ranami brutálně ubodaná oběť vracející 

se v noci před Štědrým dnem mrazivými 

londýnskými ulicemi domů, kostra 

malého dítěte v zatopeném lomu… 

Také samotní sérioví vrazi, jejichž myšlenkové 

pochody Bryndza v románech přibližuje 

čtenáři v krátkých úderných kapitolách, 

psychopatické osobnosti s různými 

bizarními úchylkami (kupříkladu plynová 

maska na tváři), berou svůj souboj se 

šéfinspektorkou nebo s policií osobně. 

A tak pravidelně dochází k tomu, že 

vrahovým objektem zájmu se stávají 

Erika nebo kolegové a jejich rodiny. Smrt 

i násilí číhá za každým rohem, ve tmě za 

okny bytu, v zahradách a ulicích nočního 

Londýna – a vrahové se nevyhýbají ani 

přímému kontaktu s vyšetřovateli v jejich 

domech či bytech. Kvůli tomu se nikdo 

nemůže cítit v bezpečí, a to ani na místě, 

které by mělo být nezpochybnitelnou 

zónou klidu a harmonie. 

Bryndza se brutality nikterak nebojí, 

strach o hlavní hrdinku i její okolí je tak 

nedílnou součástí celé série. 

Smrtící tajnosti 

Tým Eričiných spolupracovníků 

a souputníků je v celé sérii v podstatě 

neměnný, sympatický a velice vhodně 

sestavený tak, aby si čtenář k většině 

vedlejších postav postupně vybudoval 

silné pouto. A to včetně Eričina přímého 

nadřízeného, komandéra Paula 

Marshe, který svým oportunistickým, 

opatrným chováním, někdy dokonce 

podlézavým vůči „honoraci“, hází 

Erice klacky pod nohy a komplikuje jí 

při práci život. 

To detektivové Mossová a Peterson, 

nejvýraznější postavy ze skupiny 

spolupracovníků, jsou Erice Fosterové 

vždy oporami. Jak malá, trochu 

podsaditá Mossová, jež se svou manželkou 

vychovává dítě, tak vysoký, 

svalnatý černoch Peterson mají své 

mikropříběhy, jež se vyvíjejí velice 

pozoruhodným způsobem – a čtenáře 

zajímá, co se s nimi dál stane. 

A ještě jedna entita je pro fungování 

série důležitá. Bryndzův Londýn – plný 

temných zákoutí, chudinských čtvrtí, 

zapadlých ulic a podchodů a jiných 

zajímavých lokalit. Londýn mrazivý 

i horoucí, nebezpečný i přitažlivý, kde 

se za každou záclonou může i v tom 

na první pohled nejklidnějším místě 

skrývat někdo zvrácený a sadistický. 

33 

Robert Bryndza skvěle umí pracovat 

s dynamikou příběhu, intuitivně 

chápe, kdy se děj musí hnát kupředu, 

a kdy má naopak zvolnit a pozdržet 

se právě u těchto míst, bez nichž by 

atmosféra knihy nebyla ani zdaleka 

tak podmanivá. 

Temné hlubiny 

Emoce, emoce a zase ty emoce. Série 

o Erice Fosterová je jimi prosycena, ale 

pracuje se s nimi velice dovedně a bez 

pocitu jakékoli nepatřičnosti. Autor 

netlačí na pilu – či spíše tlačí na ni 

přesně v těch okamžicích, ve kterých 

má. Čtenář tak silně prožívá v prvním 

plánu Eričin pohnutý osud – a drží 

>>

34 

jí palce, aby se s ním nějak vyrovnala, 

ale v plánu druhém na hladinu vyplouvají 

i osudy kolegů, obětí a také jejich 

příbuzných. 

Bryndza umí načrtnout charaktery 

svých postav jednoduše a úspornými 

prostředky – a překvapivě dokáže soucítit 

i s těmi, jejichž povahy rozhodně 

nejsou křišťálově čisté. To se týká především 

obětí – ne, nebyli to dokonalí lidé, 

ale rozhodně si nezasloužili skončit tak, 

jak skončili. Toto nečernobílé vnímání 

dodává celé sérii další nečekaný rozměr. 

Co bude s Erikou Fosterovou dál, 

se uvidí. Robert Bryndza po šestém 

románu prozatím v jejích příbězích 

nepokračuje a „přesedlal“ na jinou 

silnou hrdinku – soukromou vyšetřovatelku 

Kate Marshallovou. Vzhledem 

k Eričině oblíbenosti však rozhodně není 

vyloučeno, že se k ní zase po čase vrátí 

– a fanouškům v to nezbývá než doufat. 

Případy se Erice sice podařilo úspěšně 

vyřešit všechny, její životní příběh ale 

není dovyprávěný ani zdaleka. 

SÉRIE ERIKA FOSTEROVÁ 

OD ROBERTA BRYNDZY 

ROBERT BRYNDZA (*1979) 

Britský spisovatel se zajímavou 

Dívka v ledu 

(orig. 2016) 

Do posledního 

dechu (2017) 

Noční lov 

(2016) 

Chladnokrevně 

(2017) 

Temné hlubiny 

(2016) 

Smrtící tajnosti 

(2018) 

vazbou na Slovensko – jeho manžel 

je Slovák a sám Bryndza po letech 

strávených v Londýně, ale třeba 

i v Los Angeles, žije na Slovensku. 

Kromě detektivek je autorem 

několika romantických komedií 

a jednoho románu, ale proslavily 

ho až thrillery. S Erikou Fosterovou 

jako hlavní hrdinkou jich napsal 

šest, se soukromou vyšetřovatelkou 

Kate Marshallovou pak zatím tři, 

přičemž ten poslední, Propast smrti 

z listopadu 2021, vyšel v češtině 

dokonce dříve než v angličtině. 

Všechny díly série s Erikou Fosterovou jsou (anebo brzy budou) dostupné i jako audioknihy v podání oblíbeného 

interpreta Martina Stránského.

36 

AUDIOKNIHY 

Ani mi nedalo moc práce 

režisérku 

ukočírovat 

Petr Čtvrtníček s autorkou 

Lenkou Elbe 

text: Petr Nagy 

Z literárních debutů zaujal porotu soutěže 

Magnesia Litera 2021 nejvíce román Lenky Elbe 

s názvem Uranova. Barvitý příběh s prvky grotesky 

a fantastiky i notnou dávkou napětí vyžadoval 

velmi specifického narátora – jinými slovy to byla 

role jakoby přímo šitá na míru živelnému herci 

PETRU ČTVRTNÍČKOVI. 

OneHotBook, 399 Kč, již vyšlo 

Uranova je velmi ambiciózní prvotinou, 

jejíž autorka se pohybuje mezi 

různými žánry – od thrilleru, přes 

sci-fi a dystopii až po romanci. Která 

z těchto poloh byla vám osobně 

nejbližší a jak na vás působila kniha 

jako celek? 

Nejbližší je mi poloha vsedě před mikrofonem, 

a když je text zajímavý, tak je 

úplně jedno, jak se jeho žánru říká. Teď 

už se mohu přiznat, že když jsem knihu 

dostal k přípravě na natáčení, zhltnul 

jsem prvních padesát stránek a byl 

jsem tak napjatý, že jsem ji zaklapnul, 

aby mi ta zvědavost vydržela. Pak jsem 

se připravoval na etapy a další část 

textu si vždycky nechal až na den před 

natáčením. Nebyla to lenost, jen mám 

rád překvapení. 

Děj románu se odehrává v Jáchymově, 

městě lázeňských radovánek a uranových 

dolů. Mohl jste při čtení srovnávat 

autorkou podávaný obraz dotyčného 

města a regionu s nějakými 

vlastními dojmy či vzpomínkami? 

Protože jsem se narodil v „atomové 

vesničce“ v Řeži u Prahy, tak jsem křtěný 

nejen Vltavou, ale i jaderným palivem 

našeho výzkumáku, ale přiznám se, že 

jsem si palivové tyče zdejšího reaktoru 

ani nepotěžkal, jako kluk jsem měl 

jiné starosti. 

Jáchymov a jeho pohnutou historii 

jsem ještě před pár lety znal jen z knih 

a dokumentů o zrůdnosti komunismu, 

ale byl jsem tam několikrát v lázních a na 

výletech a malinko ten drsný kout naší 

země poznal. Syrová a magická krajina. 

Zakrátko tam jedu zas a tak tímto moc 

zdravím ředitelku lázeňského domu 

Běhounek, paní Edeltraud Štěpánkovou! 

Hlavním hrdinou téhle nevšední 

detektivky je Henry, britský důchodce, 

pátrající v Čechách po osudu své 

dávné snoubenky. Jaké pocity ve vás 

vzbuzovala tahle postava amatérského 

vyšetřovatele, tahajícího po většinu 

času za kratší konec? Prospělo nějak 

příběhu, že protagonista je cizinec 

nedotčený českými reáliemi? 

Jestli to prospělo příběhu, či nikoliv, to 

nevím, nebylo s čím srovnávat, to bych 

musel číst více verzí rukopisu, Henry 

mohl být taky strojvůdce z Břeclavi, 

ale myslím, že autorka zvolila správně. 

Henryho jsem ale vůbec nevnímal jako 

britského důchodce, šel jsem s ním příběhem 

velmi osobně, on byl moje alter 

ego, máme mnoho společného, i když 

moje dávná přítelkyně se nepropadla 

v poddolovaném Jáchymově, propadla 

jenom z matematiky, ale jinak skoro 

vše sedí. 

A co říkáte na jeho hlavní protihráčku 

i femme fatale, tajemstvím obestřenou 

doktorku Estelu Hansovou? Bylo 

obtížné propůjčit jí svůj hlas? 

Já v Estele okamžitě viděl Vilmu 

Cibulkovou, ta podoba, ta nekonečná 

přitažlivost, tajemství a ostych, který 

stále překonával Henry při navazování 

vztahu k Estele, to je přesně to, co jsem 

cítil. A jestli bylo obtížné propůjčit jí svůj 

hlas? Nevím, pro mě je spíš obtížné 

o tom takhle uvažovat, čtu postavy tak 

nějak intuitivně a nepřemýšlím o psychologii 

postav. A tomuhle textu by, 

myslím, nějaká výrazná stylizace asi moc 

nepomohla. A taky bůhví, jestli jsem 

tomu vůbec pomohl já….

Notně barvité až lehce bizarní charaktery 

najdeme rovněž mezi vedlejšími 

postavami, přičemž nejlepší tradičně 

přichází na konec, a to démonický 

Joe Sagrado Colorado Chuchin. 

Pro interpreta vašeho ražení asi dost 

vděčná figura? 

Tak tenhle chlapík mi přišel jako prima 

figura, bez které bychom se v příběhu asi 

neobešli, ale já měl plnou hlavu vztahů 

v trojúhelníku Henry-Angela-Estela. Ten 

lehce groteskní netvor Čučin je samosebou 

velmi důležitá postava, ale já jsem 

spíš na ženský. 

V Uranově obecně není nouze 

o humorně laděné pasáže, stačí vzpomenout 

třeba skupinu vědců, jimž se 

tu trefně přezdívá „radioaktivní pošuci“ 

a kteří stejně jako hlavní hrdinové 

pobývají v hotelu Sklodowska. Pro vás 

jako vyhlášeného komika musely být při 

načítání knihy tyhle úseky za odměnu. 

U pasáží s radioaktivními vědci jsem si 

vlastně odpočinul, spíše než popisy situací 

mám rád svižné dialogy a tihle potrhlí 

chlapíci jsou skvěle napsaní, tak díky 

Lence za ně! 

S odlehčenou formou vyprávění kontrastuje 

tíha velkých témat, o nichž 

kniha pojednává, jako je lidská touha po 

nesmrtelnosti nebo odvěký zápas dobra 

a zla. Zaujalo vás něco nebo překvapilo 

na způsobu, jakým k nim autorka 

přistoupila? 

To víte, že zaujalo, ale popsat to neumím. 

Hodnocení odvěkého zápasu dobra a zla 

radši nechám jiným. Já umím jen říct, 

jestli se mi něco líbí, nebo ne. A tohle je 

ten první případ. 

Jak vypadala vaše příprava na nahrávání 

a jak se vám spolupracovalo s režisérkou 

Jitkou Škápíkovou? Dalo jí hodně 

práce vás ukočírovat? 

Práce byla fajn, s Jitkou už jsme nějaké 

knihy dělali, a tak mi ani nedalo moc 

práce ji ukočírovat. 

Načítání audioknih se nevěnujete zase 

tak dlouho, i když jste už v této oblasti 

dosáhl řady ocenění. Co vás na tom 

baví nejvíc? A bylo pro vás nahrávání 

Uranovy něčím nové nebo zvláštní? 

Víte, já tuhle práci potkal až teď na stará 

kolena, a proto je pro mě každé načítání 

audioknihy nebo rozhlasová četba něčím 

novým a zvláštním. Vždyť já vlastně teprve 

začínám, a tak jsem vděčný za každou 

tuhle příležitost. A ty dvě hlavní ceny za 

dvě první práce u mikrofonu? V kartách 

vás taky nechají na začátku vyhrát… 

Bernard Cornwell: 

Bledý jezdec 

Čte: Vasil Fridrich 

15:39 / 399 Kč 

Koncem 9. století čelí Anglie 

nájezdům vikingů. Král Alfred utrpěl 

drtivou porážku, přesto se nevzdává 

a shromažďuje vojsko k odplatě. 

Oporu má v Uhtredovi, který strávil 

roky v zajetí seveřanů, ale nyní 

bojuje na straně Sasů. 

Kyle Perry: 

Hora duchů 

Čte: Aleš Procházka 

14:23 / 399 Kč 

V divočině tasmánských hor se 

ztratí čtveřice školaček a strašidelná 

legenda o Hladovém dědkovi znovu 

ožívá. Detektiv Con Badenhorst 

sice na pověry nedá, ale i tak je mu 

jasné, že ho čeká nadmíru složité 

vyšetřování. 

Agatha Christie: Smrt v oblacích 

Čte: Lukáš Hlavica 

08:13 / 379 Kč 

Petra Soukupová: Pod sněhem 

Čtou: Anna Fixová, Denisa Barešová, 

Petr Stančík: 

H2O a záhada Zlaté slzy 

Čte: Jiří Lábus 

01:44 / 269 Kč 

Když se Poirot probudí v letadle, které právě 

přistálo na jihu Londýna, stejně jako zbylé pasažéry 

ho zaskočí zpráva o smrti jejich spolucestující. Kdo 

zavraždil nalezenou indiánskou foukačkou známou 

pařížskou lichvářku? 

Viktorie Čermáková, Veronika Freimanová, 

Marie Maternová 

Vychází v únoru 

Tři sestry, jedno auto a pořádně dusná 

atmosféra. Vzájemné poměřování 

upjaté Olgy, neprůbojné Blanky 

a svobodomyslné Kristýny hrozí skončit 

vážným konfliktem – a to na ně v domě 

jejich rodičů čeká nemilé překvapení. 

Audioknižní 

tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Stověžaté Město nad Hltavou je už 

Hubertovi, Hugovi a Ofélii malé, 

takže zatouží po výpravě daleko 

za humna vyšponované fantazie. 

Nakonec se dostanou až na 

bájnou Protizemi, kde je čeká další 

podivuhodné dobrodružství. 

37

38 

Můj přítel Maigret // Georges Simenon 

RECENZE 

Můj přítel Maigret představuje již 

desátou vydanou audioknihu vydavatelství 

OneHotBook, v níž se posluchačům 

představuje legendární postava 

komisaře pařížské soudní policie Julese 

Maigreta. Na pultech obchodů ji od 

ostatních rozeznáte snadno, jako prozatím 

jediná opustila jedno z poznávacích 

znamení této série, tedy do temných 

tónů laděnou obálku. Jinak se však 

z hlediska tvůrčího týmu nic nezměnilo. 

V režisérském křesle opět usedl Hynek 

Pekárek a řádky Simenonova románu 

svým hlasem oživil herec Jan Vlasák. 

Ten se vrací k Maigretovi v momentu, 

kdy jej trochu obtěžuje přítomnost 

britského kolegy Pyka, kterého Scotland 

Yard vyslal do Paříže na studijní pobyt, 

aby se snad přiučil něco z metod slovutného 

francouzského kolegy. Jenže 

za všech okolností korektní policista 

začíná už po třech dnech, které spolu 

v deštivé metropoli strávili, Maigretovi 

trochu lézt na nervy. Vyhlídka na změnu 

prostředí, kterou slibuje nový případ, se 

tedy Maigretovi zamlouvá. Tím spíše, 

že oběť a možná i několik osob z jejího 

okolí kdysi nejspíše znal. Vlasákův hrdina 

je proto možná ještě o trochu zvídavější 

než obvykle, přese všechny okolnosti 

optimističtěji naladěný, vzrušený představou 

pobytu u moře i samotným pátráním. 

Bručí na svět kolem o něco méně 

než v předchozích dílech, dokonce si 

tu a tam ze svého britského kolegy 

utahuje. 

Vlasák se během let se Simenonovým 

stylem sžil a nyní už v jeho stopách 

vykračuje s jistotou jako by šel dobře 

vyšlapanou pěšinou. Pomalejší způsob 

vyprávění, doplněný mnoha 

Maigretovými úvahami okořeňují jako 

vždy výstižné charakteristiky prostředí, 

tak akorát popisné, aby si posluchač 

udělal představu o místě a chodu každodenního 

života, ne však příliš košaté, aby 

se současný konzument začal nudit. 

Nahrávku doprovází hudba, jejíž 

ústřední motiv se v průběhu série příliš 

5 hodin 25 minut / 319 Kč 

nemění, tentokrát však akordeon z větší 

části nahradil jemnější zvuk piana, 

doplňovaný šuměním mořských vln. 

Melodie je také pomalejší, zádumčivější, 

takže atmosféru příběhu doplňuje více 

než vhodně. 

Tomáš Macháček 

Celou recenzi si můžete přečíst na 

přehrát 

ukázku 

Winterbergova poslední cesta // Jaroslav Rudiš 

15 hodin 45 minut / 465 Kč 

Román Winterbergova poslední cesta od 

Jaroslava Rudiše vyšel německy už v roce 

2019 a ihned po svém vydání na sebe 

právoplatně strhl pozornost. O rok později 

za něj Rudiš získal ocenění Chamisso- 

Preis/Hellerau, které se uděluje autorům 

obohacujícím současnou německou 

literaturu překračováním hranic a propojováním 

kultur a jazyků. V říjnu 2021 

vyšel román konečně i česky v překladu 

Michaely Škultéty v nakladatelství 

Labyrint a v závěsu za knihou byla vydána 

i audiokniha v gesci OneHotBook. 

Jaroslav Rudiš v knize umně kombinuje 

dějiny (nejen) střední Evropy s dějinami, 

respektive osudem dvou v současném 

světě ztracených duší. Společná cesta 

vlakem z Berlína do Sarajeva pečovatele 

Jana Krause a jeho svěřence, náhle překvapivě 

vitálního, Winterberga po stopách 

starcovy dávné lásky Lenky podle 

bedekru z roku 1913 se tak nenásilnou 

formou stává historickou přednáškou 

plnou vzpomínek a zajímavostí. Prvotní 

rozdílnost obou hrdinů se postupem 

času a přibližováním se k cíli cesty stírá 

a oba nakonec nacházejí smíření, i když 

každý v trochu jiné podobě. 

Režisér Michal Bureš vybral pro načtení 

Rudišova textu Pavla Baťka. Herec 

byl postaven před opravdu nelehký 

úkol, protože musel hlasově ztvárnit 

a zejména odlišit dvě věkově rozdílné 

postavy, které spolu téměř neustále 

vedou dialog. Je pravda, že v první kapitole 

se Batěk ještě trochu hledá, avšak 

od druhé interpret více než dokazuje, že 

se pro načtení Winterbergovy poslední 

cesty přímo narodil. Velice dobře 

ztvárňuje Jana Krause – vypravěče 

ve středních letech, avšak naprostou 

interpretační dokonalost předvádí Batěk 

v pasážích vyprávěných Winterbergem. 

Jeho devětadevadesátiletý stařec není 

v žádném případě karikaturou, naopak 

zde dostává prostor zaujetí pro historii, 

poutavý a místy zrychlený přednes, který 

vyvolává obdiv i chuť tohoto užvaněného 

dědu umlčet. V kapitole o cestě autobusem 

ze Záhřebu do Sarajeva pak má 

posluchač dokonce pocit, že neposlouchá 

„pouhou“ jednohlasou četbu, nýbrž 

skvěle zahranou rozhlasovou hru o několika 

interpretech. 

přehrát 

ukázku 

Iveta Novotná 

Celou recenzi si můžete přečíst na

SLAVNÉ ČESKÉ OSOBNOSTI 

Z PERA JEJICH OPRAVDOVÉHO 

ZNALCE PETRA MACKA

40 

ROZHOVOR 

Z pohádek jsou 

pohádečky, 

i tak se kočíruje nakladatelství 


foto: archiv 

Dětské knihy se zkracují, 

audioknih přibývá, e-shopy 

nestačí, a kam zmizel 

papír. Antonín Kočí, ředitel 

nakladatelské společnosti 

Euromedia Group, přibližuje 

dění na knižním trhu. „Konec 

papírové knihy ještě určitě 

nepřichází,“ říká. 

Nádherně vám tady v kanceláři voní 

knížky, všímáte si toho ještě? 

(Smích) Ano, všímám. Mám to samozřejmě 

rád. Knihy mají svou specifickou 

vůni, někdy příjemnou, jindy méně. 

Záleží také na tom, ze které jsou tiskárny, 

jestli jsou barevné nebo černobílé. 

Rozhodně ale preferuji knihy z papíru. 

Na čem záleží, co cítíme? 

Třeba na tom, jestli se barvy v tiskárně 

hodně spečou. Také záleží, jestli jsou 

knihy zabalené v igelitu jako v pokožce, 

která uchovává jejich vůni. Už se 

to ale snažíme minimalizovat, je to 

neekologické. 

Leží tu v komínech desítky a desítky 

knížek. Kdy do nich musíte pracovně 

sáhnout? 

Fyzicky na ně sáhnout nemusím, ale na 

mnoha z nich jsem se podílel v jejich 

začátcích, třeba při domluvě s autory 

o podmínkách. To mám nejradši, když 

přijde autor, a s pomocí kolegů z výroby 

a z redakce dáváme dohromady nápady 

a pocity z popisu projektu. Máme tady 

všechny možné formáty knih, druhy 

papíru, a zkoušíme navrhovat, jak by 

konkrétní kniha mohla vypadat. Každá 

knížka má totiž potenciál pro ideální 

tvar a tvář. A u každého titulu se opakuje 

dobrodružství ve stylu pokus-omyl.

Jaký může být ten omyl? 

Někdy si zpětně řeknu, že kniha byla 

zbytečně velká a drahá, nebo moc těžká 

do ruky, takže se špatně čte. Třeba by lidé 

uvítali, kdyby byla o stokorunu levnější 

a zároveň v menším formátu. Někdy je to 

ale naopak – Ježíši, proč jsme tu knížku 

udělali tak malou? Obrázky mohly být 

mnohem lépe vidět! 

Jaké knize nevadí, že je větší a těžší? 

V minulém roce jsme například vydali 

knihu Babička od výtvarnice Míly Fürstové. 

Své obrazy tvoří velkoformátové, 

s mnoha drobnokresbami, kterých by si 

čtenář na menším formátu vůbec nemusel 

všimnout. Porovnáváme proto skeny, 

autorka je kontroluje, toto je přesně příklad, 

kdy ilustrace musí být dostatečně 

veliká. 

Od dětství mám raději knihy v pevné 

vazbě, ale lehčí brožované vydání 

může být vhodnější na cesty, třeba i do 

tramvaje. 

Přesně tak. Zkoušeli jsme stejnou 

knihu vydat zároveň v paperbacku 

i v hardbacku, jako třeba Robina Cooka, 

což mělo zajímavý vývoj. Jak jsme očekávali, 

paperbacky se prodávaly méně, ale 

zároveň si čtenáři koupili obou variant 

dohromady víc, než kdybychom vydali 

jenom jednu tradiční verzi v pevné vazbě. 

Stále častěji také používáme model, kdy 

knihu vydáme nejprve v hardbacku, 

a když je třeba zfilmována, tak ji poté 

vydáme paperbackově s filmovou 

obálkou. Uvnitř je ale obsah stejný. Pro 

čtenáře je kniha lehčí a levnější. 

Jak velký je cenový rozdíl pro koncového 

zákazníka? 

Výrobní cena paperbacku může být jen 

o šest korun levnější, ale rozdíl v maloobchodní 

ceně už je padesátikoruna. 

Češi si však stále kupují raději pevnou 

než měkkou vazbu. Naopak v západních 

zemích je mnohem víc paperbacku než 

u nás. Opravdu ale záleží na cílové nebo 

věkové skupině. 

Můžete to představit na příkladu 

některé z vašich značek? 

Pod naší značkou Yoli pro skupinu Young 

Adult, tedy mladší čtenáře od náctiletých, 

ale klidně až do 40 let, vycházejí 

výhradně paperbacky s chlopní. Je to 

tedy trochu vyztužená vazba a knížky 

jsou velmi oblíbené. Tento typ už navíc 

u knihkupců trochu prošťouchnul neoblibu 

měkké vazby, která je náchylnější 

k poškození při manipulaci. Pominout 

nemůžeme ani hledisko ekologické. 

Myslíte menší spotřebu materiálu? 

Také, ale náklaďák musí z tiskárny 

odvézt tuny knih. Když knihy nejsou 

v tuhých těžkých deskách, jsou lehčí, 

a může se spotřebovat méně nafty. 

Nehledě k tomu, že až nedávno jsem 

zjistil, že se k nám lepenky pro výrobu 

pevných desek knih vozí až z Dálného 

východu. Navíc začaly být loni nedostatkové 

a ještě zdražily. 

Když jste zmínil knihy pro mládež, jaké 

trendy jsou ve vašem nakladatelství 

Pikola pro děti? Jak obstojí v dnešní 

online době papírová dětská knížka? 

Obstojí, když má atraktivní ilustrace. 

Zajímavé je, že ještě před deseti lety 

jsme odmítali zahraniční nakladatele, 

když nám nabízeli knihy v rozsahu 24, 

32 nebo 40 až 48 stran. Říkali jsme: 

„Ne, u nás děti chtějí tlustší knihy. 

Musí mít minimálně 64 stran, jinak 

to u nás nejde.“ Tak teď už jsme také 

tam. Všechno se zkracuje, zrychluje, 

z pohádky je tak vlastně pohádečka. 

Samozřejmě záleží na věku, ale úspěch 

mají knihy s kratšími kapitolami, zajímavou 

grafikou... V poslední době tedy už 

i my vydáváme i takzvané bilderbuchy, 

velké obrazové knihy s minimem textu, 

a to dost úspěšně. 

Jak vás ovlivnilo covidové dění, 

a následný nedostatek papíru? 

Loňský rok byl nejtěžší v historii pro 

celou knižní branži. Mysleli jsme si, že 

s rokem 2020 budeme mít krizi se zavřenými 

obchody za sebou. Nějak jsme to 

ANTONÍN KOČÍ (*1970) 

přežili, drasticky jsme snižovali náklady, 

i počty vydaných kusů. Hodně jsme se 

naučili fungovat online na homeofficech... 

Promiňte, jenom e-shopy tedy nestačí? 

Lidé jsou stále zvyklí zajít si do svého 

knihkupectví? 

E-shopy vystoupaly z nějakých 15 procent 

trhu řekněme na 30 procent. To ale není 

100 procent. Velmi nás to postihlo, museli 

jsme omezit náklady, abychom nezásobovali 

knihkupce novými tituly, když měli 

zavřeno. Přesto byl rok 2020 ještě snesitelný. 

Rok 2021 ale zase znamenal totální 

omezení na první čtyři měsíce. Přesměrovali 

jsme tedy svoji pozornost na podzim, 

a tam se stala druhá věc – nemožnost 

vydat knížky, které potřebujeme. Jednak 

z důvodu nedostatku papíru a také kvůli 

vyblokování kapacity tiskáren. 

Kam zmizel papír? 

O papír bojoval celý svět. Často vzniká 

ze dřeva, které si Američané, Kanaďané 

a Číňané odvezli z Evropy jako stavební 

materiál. Nicméně pandemie znamenala 

výrobu daleko více obalů, protože se 

dováží kde co, od nákupů v papírových 

taškách po obědy. Zároveň papírny ani 

tiskárny už loni na podzim nepočítaly 

s tím, že by se zájem o tisk knih mohl 

výrazně zvýšit. Dříve jsme uměli udělat 

dotisk vyprodaného titulů do tří čtyř 

týdnů, loni to ale byly třeba i tři měsíce. 

Ani nejsilnější měsíce listopad a prosinec 

nás tak nezachránily. 

Kdybychom váš dnešní život v roli šéfa 

vložili do knihy, jaký by to byl žánr, a do 

kterého nakladatelství byste ho zařadil? 

Dobrodružná literatura? 

Vždy si říkám, že všechno, co jsem se 

v minulosti naučil, se hodí pro to, co 

Ředitel nakladatelství ve společnosti Euromedia Group, která patří 

mezi největší firmy podnikající v rámci knižního trhu v České republice 

– vlastní nakladatelské značky Kalibr, Ikar, Odeon, Universum, YOLI, 

Esence, Pragma, Laser, Brána, Listen, Témbr a Pikola. Vystudoval: FF/FTVS 

(učitelství AJ/TV) a žurnalistiku na FSV UK. Ve volném čase už neběhá 

maratony, ale poslední léta se věnuje biatlonu – nemusí se tam běhat tak 

rychle, při střelbě si člověk odpočine, ale hlavně je tam podle něj skvělá 

parta. Oblíbeným autorem je Haruki Murakami. Rád objevuje nová jména 

z nakladatelství Odeon, baví ho sledovat angloamerickou prózu, třeba 

Juliana Barnese. 

>> 

41

42 

o vydání titulu, kde komerční úspěch 

není primární. 

Společnost existuje už třicet let, kdy 

jste sem přišel? 

Začínali jsme v roce 1992 jako Knižní klub 

a dnes jsou Euromedia společností, která 

má pod sebou dvanáct značek. Nastoupil 

jsem v roce 1996, takže už jsem vlastně 

pamětníkem. Od té doby Euromedia 

koupila některé značky, jiné nově založila. 

V devadesátých letech vycházelo zhruba 

400 titulů, nyní jich je dvojnásobek. 

Mimo Euromedia jste pracoval i v Mladé 

frontě. Kdy jste to stihnul? 

Pracoval jsem tady deset let, pak jsem 

odešel do Mladé fronty na deset let, 

a před pěti lety jsem se vrátil. 

Kolem roku 2000 jste stál coby šéfredaktor 

u zrodu veliké encyklopedie 

Universum, kdy jste komunikoval se 

čtyřmi stovkami odborníků. To mohla 

být dobrá průprava na dnešní šéfování 

vydavatelství. 

Koordinačně to bylo nejnáročnější, co 

jsem kdy zažil. Jeden den jsem seděl 

s dvaceti právníky, další den s dvaceti 

lékaři, pak s jazykovědci, s historiky... 

Každý měl připomínky, jak zpracovat 

150 tisíc hesel. 

Na jaké vaše tituly se v letošním roce 

těšíte, a které byly zásadní loni? 

Vloni jsme zaznamenali velký úspěch 

s knihou pana profesora Pavla Koláře 

Posilování stresem, myslím, že pomohla 

mnoha lidem poprat se s divnou covidovou 

náladou. Fenoménem posledních 

dvou let je ale Marek Eben a jeho 

Myšlenky za volantem – půvabná, vtipná 

a moudrá kniha, kterou je radost číst. 

No a letos – v březnu oslaví Michal 

Viewegh 60. narozeniny, při té příležitosti 

vydáme jeho Děravé paměti – s velkým 

nadhledem se ohlíží za dosavadním 

životem. Těším se také na veletrh Svět 

knihy. Ten by měl proběhnout v červnu 

opět na Výstavišti v Praze, přijedou na 

něj i dva významní zahraniční autoři, 

jejichž novinky vydáme – Shari Lapena 

a David Lagercrantz. Ale pro mě osobně 

je veletrh velký svátek, možnost pokochat 

se, co nového vydali třeba kolegové 

z Paseky, Hostu, Arga a další. 

zrovna teď dělám. A je to skvělé, mám 

štěstí, že se mohu potkávat s lidmi, kteří 

ve svém oboru něco umějí. Snažím 

se tady s kolegy naladit na jejich vlnu, 

kolikrát mi pomůže třeba i to, že jsem 

ve škole hrál na klarinet, a mohu o něco 

lépe chápat hudebníka. Díky studiu na 

FTVS zase trošku rozumím sportovcům. 

Samozřejmě mi pomáhá i studium anglistiky 

a médií, tohle když se poskládá... 

Tak to vypadá na pozitivně motivační 

literaturu. 

Všechny zkušenosti se opravdu hodí. 

Lépe dokážu odhadnout potřeby té 

které publikace. Když sem pak přijde 

někdo, kdo chce podporovat třeba 

děti bez domova, tak se na takovou 

knihu nemůžeme koukat jako na 

běžný komerční produkt. Jako velké 

nakladatelství máme i určitou společenskou 

zodpovědnost. Někdy je tak 

potřeba odhlédnout od toho, že bychom 

jako firma chtěli vydělat. Přesto jsme 

často vnímáni jako ti velcí a zlí, kteří 

vydávají mraky knížek, a nedívají se 

nalevo napravo. 

Počkejte, co byste ale jako velké 

nakladatelství měli dělat jinak? 

No právě, knížky nejsou jenom byznys. 

Možná to tak nevypadá, ale vydávání 

knížek vnímám jako službu. Snažíme 

se lidem pomáhat, nejenom aby našli 

zábavu, ale aby se třeba poučili, nebo 

aby jim jedna knížka změnila život. 

I takové e-maily dostáváme. Primárně 

tedy není cílem prodat 20 tisíc kusů 

nějakého bestselleru. V tom vnímám 

svobodu, že mohu rozhodnout 

A jaká kniha vás naposled zaujala jako 

čtenáře? 

Teď mě baví Kunderovo Nevědění, přes 

Vánoce jsem s chutí přečetl román 

českého kardiologa, profesora Veselky, 

s názvem Srdcaři, ale nedávno jsem 

přečetl knihu Přízrak v hrdle. Napsala 

ji Doireann Ní Ghríofa, přeložená je 

z irštiny, báječná, fantastická. Zcela převrací 

dosavadní náhled na genderovou 

vyváženost dějin. 

Vidíte v papírové knize budoucnost? 

Ano. Třeba v případě uměleckých knížek 

nebo knížek s ilustracemi pro děti. 

U spotřební literatury se ale samozřejmě 

bude zvyšovat podíl e-booků a audioknih. 

Jejich podíl stoupá a nedivím se 

tomu – krásné podání hlasem herce je 

pro čtenáře další zážitek. 

Posloucháte audioknihy rád? Třeba 

v autě? 

Snažím se poslouchat, třeba když jsou 

na Českém rozhlasu Vltava čtení na 

pokračování. To mám opravdu rád, to 

je úplně jiný svět. Najednou vám ani 

nevadí, že stojíte v koloně. Když jsem 

sem před pěti lety nastoupil, můj tehdejší 

šéf říkal, že papírových knih i čtenářů 

sice bude ubývat, ale chce u toho 

být až do konce. Já u toho chci být také 

až do konce. Konec ale zatím určitě 

nepřichází. Za to jsem samozřejmě rád. 

Děláme různé psí kusy, aby nás nepřeválcoval 

Netflix a jiné audiovizuální světy. 

Těší mě, když každý rok učím studenty 

žurnalistiky základům teorie a praxe 

nakladatelství, že stále čtou, a mnozí 

i při studiu stihnou přečíst desítky knih 

ročně. No, raději to zaťukám. (klepe prstem 

do stolu pro štěstí)

PRÁVĚ VYŠLO 

obj. kód 5566 

1392 stran | vázaná 999 Kč 


688 stran | kroužková 729 Kč 


408 stran | kroužková 749 Kč 


464 stran | brožovaná 439 Kč 











Tyto publikace si můžete zakoupit na www.anag.cz 

nebo ve všech dobrých knihkupectvích po celé ČR. 

anag@anag.cz | 585 757 411 

www.anag.cz

44 

KNIŽNÍ STŘÍPKY 

Čtení 

do vlaku 

Znovu zkontrolovat tabuli s odjezdy a vydat se 

na perón vstříc kratším či delším cestovatelským 

dobrodružstvím nebo klidně každodennímu 

dojíždění za prací. A něco na čtení máte? 

text: Veronika Zavřelová 

foto: archiv 

je spolucestující, kterého si sami vyberete 

„Člověk má mít ve vlaku vždycky něco 

vzrušujícího ke čtení“, domníval se už 

i Oscar Wilde. Slova sice odkazovala k jeho 

vlastnímu deníku, coby poutavé četbě 

spolehlivého autora, my však můžeme 

s klidem sáhnout po nejžhavějších novinkách 

i lety prověřených titulech. 

Mnohá (větší) nádraží, zvláště zahraniční, 

vždy oplývají několika prodejnami 

časopisů a knih, v nichž se dá smysluplně 

trávit chvíle před odjezdem inspirativním 

listováním. 

Vyznačuje se četba zamýšlená do vlaku 

nějakými specifickými kvalitami? Vůbec 

nemusí jít o tak zvané lehké či bulvární 

čtivo nekladoucí žádných intelektuálních 

nároků na čtenáře. I cesty z příměstských 

stanic či krátké vzdálenosti jsou ideální 

třeba pro studium jazykových učebnic, 

časopis, střídání žánrů ve čtečce nebo 

audiopříběh do uší. 

Čeká-li nás delší trasa či výlet, je až uspokojivě 

hřejivé spolehnout se na delší, napínavé 

příběhy, jejichž obsah snad i koresponduje 

s uklidňujícím rytmem jízdy 

po železnici. O to více se necháme unést 

dramatickým textem. A nemusí jít nutně 

jen o pohnutý osud Anny Kareninové. 

Anebo se začtete do stránek příběhu, 

jehož slova korespondují s okolní krajinou, 

stejně jako se nabízí vhodná kombinace 

vína a sýra? Mezi úplnou vlakovou klasiku 

patří Agatha Christie a její detektivní 

román Vražda v Orient Expressu z roku 

1934. Ideální scenérií by jistě byla trasa 

kopírující napínavý příběh, tedy přímo 

z Istanbulu do Paříže, ale jakákoliv jiná 

kulisa za okny ubíhající krajiny postačí. 

Psychologický thriller Patricie Highsmith 

Neznámí z expresu (1950) zase předestírá 

temná myšlenková zákoutí 

spolucestujících s úvahami nad vraždou 

s velmi přesvědčivým alibi, k čemuž 

dlouhá cesta z New Yorku do Texasu 

přímo vybízí. 

Jestli cestou ubíhající krajinou, předměstskou 

zástavbou, dvorky a zahrádkami 

rozjímáte nad osudy majitelů, 

jejich spletitými či pohnutými příběhy 

a domýšlíte nejroztodivnější scénáře 

při pohledu do míjejících obýváků, pak 

Dívka ve vlaku (2015) britské autorky 

Pauly Hawkins je pro vás jako stvořená. 

Doprovodný gin na cestu domů je už 

pak jenom na vlastním uvážení. 

Z českých autorů jsou naprosto ikonickým 

titulem Hrabalovy Ostře sledované 

vlaky. Nenápadná a zdánlivě klidná 

malá železniční stanice funguje jako 

základna válečných zvratů a hrdinství 

i jako vstupní brána mezi mladickou 

naivitou a nerozvážností do dospělosti. 

Z nejsoučasnějších autorů, kteří žijí 

vlaky, dráhy a železnice paralelně 

v literárních příbězích i skutečnosti, je 

bezesporu Jaroslav Rudiš. Zkuste projet 

Jesenicko s Aloisem Nebelem nebo 

země bývalého Rakouska-Uherska 

s Winterbergovou poslední cestou. 

Literatura do vlaku a ve vlaku by měla 

svým čtenářům přinášet především 

radost z četby, z plynule ubíhající 

krajiny i příběhů, jež překonávají místa 

i čas. Spolucestující, kterého si sami 

vyberete a rozhodně se na něj můžete 

spolehnout!

Tanči, jako by tě nikdo neviděl navazuje 

na předchozí díl, a to Zpívej, 

jako by tě nikdo neslyšel. Nettie 

nastoupila na prestižní akademii, 

konkrétně obor Muzikál. Pak ale 

přišla o hlas a hrozilo jí vyloučení. 

Problémy se jí podařilo vyřešit, a tak 

zdárně pokračuje ve studiu – nyní již 

druhého ročníku. Ač si myslela, že 

to není možné, stojí před ní daleko 

větší výzvy, než jakým čelila naposledy. 

Získala hlavní roli ve školním 

King Cool, 399 Kč, 

muzikálu, a tak krok za krokem 

vychází 2. 2. 2022 

proniká do umění tance. Mimo to 

pokračuje v pátrání po tajemné 

minulosti své zesnulé matky, slavné 

baletky. Jako by toho nebylo málo, v jednom kuse ji sleduje televizní 

štáb, dokumentující každodenní život na Akademii. Navíc se jí zákeřná 

režisérka snaží poštvat proti staré sokyni a rozvrací také její vztahy s nejlepšími 

přáteli. Podaří se Nettie všechny trable ustát? 

Ochutnejte čerstvě upečené novinky 

young 

adult 

literatury 

Red, 399 Kč, již vyšlo 

Kate Stewart, autorka erotického 

románu Hejno havranů, si odskočila 

od psaní žhavých erotických scén 

k románu z prostředí vysoké školy. 

Kluk napravo je horkou novinkou 

ve stylu Všem klukům, které jsem 

milovala. Jedná se o vtipné, trochu 

sarkastické a neuvěřitelně roztomilé 

vyprávění. Ústředním motivem je 

rivalita chlapců ve snaze získat srdce 

jedné populární dívky. Ale nebojte, 

u boje o něčí přízeň nezůstane! 

Dějová linie má hluboký přesah zaměřující 

se na sílu přátelství i objevování 

vlastní identity. 

45 

PROMOTION 

text: Anastasja Vištalová 

Fobos, 399 Kč, již vyšlo 

První měsíce nového roku budou čtenářsky velice 

štědré, a to samozřejmě platí i pro žánr young 

adult. Těšit se můžete na první díl nové série i na 

vytoužená pokračování. Okusíte každodenní školní 

trable a přičichnete také k závažné společenské 

krizi. Degustace čtiva pro mladé dospělé 

právě začíná. 

Nádherně pošetilá snaha je pokračováním 

skvostného románu Naprosto 

pozoruhodná věc z pera Hanka 

Greena, jež je bratrem spisovatelského 

matadora Johna Greena. Toto 

nevšední sci-fi nabízí vhled do literatury 

pro mladé dospělé a zároveň 

kombinuje stará dobrá témata s novotami. 

Příběhem hojně prostupují 

plusy i mínusy používání sociálních 

sítí, a hluboké myšlenky, nad kterými 

se nejednou zamyslíte.

46 

ROZHOVOR 

Jiří Holub je spisovatel, kastelán a cestovatel. Píše 

knížky především pro děti a mládež, které ale baví 

Jsem 

nevyléčitelnej 

i dospělé. Povídali jsme si o radosti z práce na 

zámku, psaní nové knížky i touze opět cestovat. 

čtenář 

text: Helena Herynková 

foto: archiv Jiřího Holuba 

Jiří, potkáváme se na zámku a hradu 

Frýdlant, kde pracujete od nového roku 

jako kastelán. Je běžné, že kasteláni 

takto mění svoje působiště, a proč se 

to děje? 

Úplně běžné to není – mám většinu 

kolegů, kteří prožili celý svůj profesní život 

na jednom jediném objektu. Ostatně kastelánka, 

kterou jsem střídal, byla přede 

mnou na Frýdlantu dlouhých 32 let. 

Já to tak úplně nemám. Jsem takový 

typ rozjížděče – začít, připravit, dát tomu 

nějaký náboj – a zmizet zase dál. Tedy, 

tohle býval Holub před Rohozcem. 

V předchozích pracích jsem vydržel většinou 

tři až pět let. Až na Rohozci to bylo 

z plánovaných pár roků celých dvanáct. 

Asi stárnu… Uvidíme, co se mnou nový 

barák udělá. 

Kde všude jste jako kastelán působil? 

Začínal jsem na Červené Lhotě, ale hradů 

a zámků, kde jsem zanechal „holubí“ 

stopu, je podstatně víc. Zaprovázel jsem si 

třeba i na Vizovicích, Třeboni, Horšovském 

Týně, Jindřichově Hradci, pár náročných 

let jsem si užil na Karlštejně, ale kastelánoval 

jsem zatím jen na třech domech, 

a to Švihově, Humprechtu a Hrubém 

Rohozci. Na tom posledním jsem strávil 

krásných dvanáct sezon! 

Frýdlant je o mnoho větším objektem 

než předešlý Hrubý Rohozec. Čím 

vás překvapil a objevil jste zde něco 

nečekaného? 

Jsem tu moc krátce na to, abych mohl 

vyprávět. Řekněme, že teď jsem rád, 

když trefím od první brány do bytu 

(smích). Každopádně jsem se už 

stihl zamilovat. Ta pestrost objektu 

je neuvěřitelná. Úplně se ztotožňuju 

s Franzem Kafkou, který tu chvíli 

působil (ostatně, všichni si myslí, že 

právě Frýdlant ho tehdy inspiroval 

k napsání Zámku) a do deníku si 

o Frýdlantu napsal: 

„Frýdlantský zámek – Je tolik možností, 

jak jej vidět: z roviny, z mostu, 

z parku, mezi holými stromy, z lesa za 

vysokými jedlemi. Je postaven z částí, 

překvapivě poskládaných na sebe. 

A když člověk vstoupí na nádvoří, ještě 

dlouho se zámek nechce uspořádat, 

protože jeho mnohotvárnost je 

vystupňovaná temným břečťanem, 

začernalým zdivem, bílým sněhem, 

ledovým povlakem břidlicově zabarvených 

svahů střech.“ 

Tohle přesně je Frýdlant. 

Mimochodem, přestup sem vyřešil 

moje letité dilema, a to, jestli hrad, 

nebo zámek. Frýdlant je složený 

z obojího, takže jsem konečně spokojený. 

A na co byste čtenáře nalákal, aby 

se k vám přijeli podívat? 

Osobně si myslím, že Frýdlant patří 

mezi nejkrásnější zámecké stavby 

v Čechách. Když se k němu proderete 

serpentinami v bukových 

lesích, daleko, až na polskou hranici, 

nebudete litovat. Ohromí vás, 

okouzlí a věřím, že i pohltí. Komplex 

hradozámku je neskutečně malebný 

a v současné době nabízí 2 km prohlídkových 

tras, na kterých zdoláte 

cca 320 schodů a proženete pořádně 

váš krokoměr. Vybavení je původní, 

pochází přímo z Frýdlantu, tedy nebylo 

přivezeno z jiných zámků a historicky 

se řadí mezi nejstarší zpřístupněný 

hrad ve střední Evropě – a to už od 

roku 1801. 

V zimě za normálních okolností utíkáte 

ze zámku do světa a pracujete 

jako turistický průvodce. Kam byste 

nás poslal na dovolenou? 

Záleželo by na tom, jakou dovolenou 

chcete. Jestli aktivní, to bych vás určitě 

pozval do Afriky vylézt si jejich nejvyšší 

horu Kilimandžáro, nebo třeba do 

Patagonie, kde jsou úžasné národní 

parky a drsně krásná příroda. Pokud 

by mělo jít o nenáročnou dovču, pak 

třeba na Zanzibar, nebo do Střední 

Ameriky, třeba do Kostariky, Nikaragui. 

Za památkami pak do Mexika nebo 

Guatemaly – toho by bylo strašně moc! 

Co vás na cestování baví? 

Jsem prostě Holub a holubové holt to 

cestování mají v krvi nějak geneticky 

zakódováno. Miluju poznávání nových 

kultur, zvyklostí, objevování míst, které 

neznají ani oficiální průvodci, navazování 

přátelství s lidmi z celého světa. 

A víte, co mě na tom ještě hrozně baví? 

Vracet se domů! Vždycky ve světě 

si uvědomím, jak moc jsem vlastně 

spjatý s tou naší pidizemičkou, ve které 

je všechno, co miluju!

V době pandemie jste si zřejmě 

cestování příliš neužil (jako všichni). 

Chybí vám a kam vyrazíte nejdřív, až to 

bude možné? 

To si pište, že chybí. Vlastně jsem ani 

nevěděl, jak strašně moc. Kdyby nepřišel 

covid a omezení, asi by mi ani nedošlo, 

jak moc jsem na cestování závislý. Měl 

jsem velké svrbění vyrazit už letos, bez 

ohledu na nepohodlí a nejistotu s cestami 

spojenou, ale nová práce mi to 

zatím nedovolí. Doufám, že na podzim, 

až zavřeme, popadnu batoh a vyrazím 

zase na pár týdnů pryč. Určitě musím do 

Chile, to je můj druhý domov a své přátele 

jsem neviděl už dva roky. No a když 

zbyde ještě trochu dovolené, tak bych 

rád obejmul moje milované ve střední 

Americe. 

47 

A jak při své vytíženosti hledáte čas 

na psaní? 

No, moc ho není, to je vidět i na tom, 

kolik jsem toho za život napsal (smích). 

Nápad většinou dostanu v Čechách, 

rychle si ho nasmolím, abych nezapomněl, 

a pak někde ve světě, když mám 

chvíli volno, mě políbí múza a pustím 

se do toho. Moje učitelka tvůrčího psaní 

Daniela Fischerová, kterou dodnes považuju 

za nádhernou bytost a veleváženou 

přítelkyni, mi vždycky říkala: „Holube, ty 

píšeš lehce a rychle! A to může být tvoje 

výhoda, nebo prokletí.“ 

Měla pravdu. První verzi dokážu napsat 

za deset dní, hrubý nástřel, ten pak už jen 

doplňuju, opravuju a dávám s větším či 

menším úspěchem dohromady, dokud 

nevznikne „holubovina”, malá, ale (snad) 

čtivá knížka pro dospěláky nebo děti. 

Je pro vás složitější napsat příběh pro 

děti či pro dospělé? 

Jasně, že pro děti. Tam se podstatně 

víc bavím i tím, že vlastně pro děti 

pořádně nepíšu. Všechny jsou knížkami 

spíše o dětech, ale rozhodně ne 

jenom pro děti. Nejvíc dětská je asi 

dvojkniha Vzpoura strašidel a Kristýna 

se (ne)v(z)dává, která jako společný celek 

spatřila světlo světa předloni. 

Pro dospěláky píšu trochu jinak. Tam na 

povrch vystupuje melancholie, kterou 

v sobě asi někde hluboko mám, protože 

jinak si to nedovedu vysvětlit. Důležité je 

ale to, že mě strašně baví obojí. Kdybych 

měl ale zařadit sám sebe, řekl bych, že 

jsem autor literatury pro děti. 

>> 

Jiří Holub a interpret audioknihy Jaroslav Plesl

Slon-OB-01:Sestava 1 21.1.2022 15:17 Stránka 1 

48 

Kde hledáte pro své knížky inspiraci? 

Někdy stačí věta, situace, jak se stalo 

třeba u mojí prvotiny Kolik váží Matylda. 

Jinde to jsou třeba silné příběhy, které 

mi někdo vypráví a já je mám strašnou 

potřebu zachytit na papír a zvěčnit. Ale 

důležitá je pro mě fabulace – vymýšlím 

si a ze skutečných příběhů většinou 

použiju jen základ, povídku, kapitolu. 

Máte při psaní nějaký rituál? 

Já jsem hlavně strašně línej tvor! Vůbec 

to, že se dokopu, abych něco dokončil, 

považuju pomalu za rituál. Ale když tak 

o tom přemýšlím, pro dokončení knížky 

potřebuju být jinde než v Čechách. 

Zatím jsem jen jednu knížku dopsal na 

domácí půdě, takže asi ano, mám rituál! 

Už tři z vašich příběhů se dočkaly 

audioknižní podoby. Dvě promlouvají 

hlasem Davida Novotného, nejnovější 

se chopil Jaroslav Plesl. Už jste 

všechny tři slyšel a máte šanci „kecat“ 

do výběru interpreta? 

Je to tak. S interprety jsem strašně spokojený. 

Davida jsem si tehdy vybral sám 

ze tří možností, respektive se mi podařilo 

o něj poprosit a naše Mstivá Soňa (Pozn. 

red.: Jak se zbavit Mstivý Soni) je prostě 

skvělá! S Jardou to mám podobně – 

jsme přátelé i v osobním životě, tak jsem 

byl moc rád, když mi na to kývl a vznikla 

Vzpoura strašidel, která je díky jeho 

interpretaci neskutečně zábavná. Jsem 

z ní nadšený a kdykoliv někam jedu 

autem, poslouchám ji znovu a znovu. 

V současné době se připravuje k audioverzi 

moje dospělácká knížka Prostě na 

mě zapomněli, tak jsem sám zvědavý, 

kdo ji bude interpretovat a zda to bude 

jen jeden hlas, nebo třeba hlasy dva. 

Tipuju na ženy, vypravěčky obou linií 

jsou ženy, jedna mladá a jedna starší, 

tak si počkám a doufám, že se jako autor 

něco dozvím ještě před natáčením. 

zvedne mandle. A to je přece strašně stránek a strašně moc emocí. No 

fajn, když něco budí emoce (smích). a druhou takovou sérií jsou tři knihy od 

Becky Chambersové: Dlouhá cesta na 

Jste sám knihomolem a co vás na malou, rozzlobenou planetu, Dvě místa 

čtení láká? 

na slunci a Zpráva o životě vesmířanů – 

Já jsem nevyléčitelnej čtenář! Odmala! nádherná trilogie, tak plná melancholie 

Rodiče byli sami velcí čtenáři a na mě a vykořenění, že se jí pořád nemůžu 

a sestru tu svoji vášeň přenesli. Čteme nabažit a u jedné z nich dokolečka 

všichni, pořád a rádi. Je vlastně jedno bulím jako želva. 

co. Stejně jako se dojídá, tak se u nás 

i dočítá, a to i sebeblbější věc, která se V jednom rozhovoru jste svěřil, že 

dostane do ruky. Osobně miluju otevřít píšete také nový příběh pro dospělé. 

knížku a za pár okamžiků být v ní. Někde Jak jste s ním postoupil a o čem by 

tam. Někým jiným. Žít tolik životů, zažít měl být? 

tolik příběhů! Bez knížek bych to nebyl Rád bych se vrátil opět k historickému 

já. Bez knížek by mi bylo na světě šedivě tématu, spojenému s hrady a zámky, 

a nudno. 

a to osudu rohozecké hraběnky 

Leopoldiny Des Fours, která po aféře 

Jaká knížka na vás nyní čeká na nočním 

stolku? 

a porodila malou mulatku Polyxenu. 

s černošským řidičem otěhotněla 

S každou životní změnou, vztahy, 

Ten příběh je děsně zajímavý, ale zatím 

rozchody, stěhování, nová práce, mám se nemůžu dostat přes začátek a pořád 

takový rituál, kdy si musím přečíst svoje si nejsem jistý, jak ho uchopit. 

nejoblíbenější série. Takže jsem znovu 

pohlcený světem Pistolníka a Temné Mám několik rozdělaných kousků, ale 

věže od Stephena Kinga, kterou zbožňuju 

a četl jsem ji už asi desetkrát. 

bude, moje silně vyvinutá slabá vůle je 

uvidíme, co a jestli z toho nakonec něco 

A věřte, že to není lehká jízda, jde o tisíce rozhodující. 

Jiří Holub (*1975) 

Vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. Magisterský 

titul získal na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, kde studoval 

u Daniely Fischerové, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Inspiraci pro 

své knížky čerpá z předchozích i současného zaměstnání – byl prodavačem, 

hlídačem, průvodcem, moderátorem v rozhlase, instruktorem přechodu přes 

žhavé uhlíky, kuchařem, cestovatelem, recepčním a nyní je kastelánem na 

zámku a hradu Frýdlant a v zimním období tráví (za normálních okolností) 

pracovní dovolené v Latinské Americe a Africe, kde pracuje pro cestovní 

kancelář a píše. 

K vydání míří také vaše nová knížka 

pro děti – Slon v polívce. Prozradíte 

nám o ní víc? 

Slon se vaří pomalu. Pořád jsem počítal 

s tím, že ho dopíšu, jak je mým zvykem, 

na cestách, ale žádné nebyly, tak jsem 

se nakonec dokopal a dopsal ho vloni 

o Vánocích na Šumavě. Strašně jsem se 

těšil, že se ho podaří vydat před dalšími 

Vánocemi, ale „papírová krize“ a proces 

ilustrování rozhodl jinak. Pořád doufám, 

že vyjde letos na jaře. Jde o knížku pro 

děti a osobně věřím, že se bude moc 

líbit. Je vtipná, neuctivá, nespisovná, 

prostě další Holub, který kdekomu

Přece 

Nejlepší kosmonauti? 

ž 

ab 

á 

c 

i 

ze Šumavy! 

NOVINKA Pavla Renčína s ilustracemi 

Ivana Mračka (Krysáci) 

V samém srdci Šumavy žijí dva žabáci. Chytrák Žabimír 

a odvážný Kváček. Ten má veliký sen, že se stane 

prvním žabím kosmonautem. Totiž žábonautem! Věřte, 

že to je pro malého skokana pořádný úkol. A když 

jednou ztratí turisté u jejich tůňky pohlednici s fotkou 

něčeho, co vypadá přesně jako raketa, začne veselá, 

dobrodružná cesta... 

Vtipné 

a dobrodružné 

čtení pro děti 

od 6 let 

K dostání u všech dobrých prodejců

50 

ROZHOVORMarek 

Baroš: 

Dosud jsme nepochopili, že jsme 

součástí přírody 

text: Denisa Novotná 

Prostor, 247 Kč, již vyšlo 

Mráz, tíseň a hlad dominují v románovém debutu Marka 

Baroše LES (PROSTOR 2021). A také smrt. Číhá mezi stromy, 

v řece i ve starém kabátě, je všudypřítomná. „Příběh má 

základ v mých toulkách po lesích, kdy jsem dlouhé hodiny 

nikoho nepotkal a v tichu slyšel jen vlastní kroky,“ odhaluje 

Marek Baroš vznik své prózy. Les, nepřátelský a nebezpečný, 

obklopuje trojici běženců snažících se přežít ve vypleněném 

světě, který postihla katastrofa. Potravu si musí ulovit nebo 

najít, přespávají ve zvířecích norách a opuštěných domech 

a kvůli smrtící hrozbě se dorozumívají znakovou řečí. 

Patří k těm „hodným“ ve smyslu, že se neživí lidským masem. 

To však není jediné měřítko lidskosti. 

Les z vaší knihy není jen pouhou kulisou, 

je velmi expresivní, živý. Má svůj 

konkrétní předobraz? 

Od mala jsem se pohyboval po valašských 

a beskydských kopcích, chodil za 

kamarády, kteří za lesem bydleli. Když 

jsem o prázdninách nestihl dojít domů 

nebo nebyl poblíž seník, na kterém jsme 

celé léto spali, nalámal jsem si chvojí 

a přímo v lese přenocoval. 

To jste se nebál? 

Strach v lese přichází se soumrakem, 

když se šeří, ale víte, že vás zvířata obejdou, 

protože vás cítí, a lidé, kteří jediní 

představují nebezpečí, jsou zdaleka 

slyšet a stejně do lesa v noci nechodí. 

Strach ale i tak zůstává, proto je lepší 

zavřít oči a někde v hlubokém křoví jej 

zaspat, a v létě pak slunce vylézá brzy. 

Marek Baroš (*1973) 

Narodil se ve Valašském Meziříčí, 

kde dodnes žije a pracuje. 

Posledních šest let působí 

jako divadelní a programový 

dramaturg místního M-klubu. 

Věnuje se literatuře, divadlu a ve 

volných chvílích výtvarnému 

umění. Jeho Pohádky ze skládky 

(2021) se dočkaly knižního vydání 

i dvou divadelních adaptací. 

A k lesům mám blízko i v dospělosti, 

kdy můžu, vezmu pejska a jdu na pěkná 

místa, protože na horách, v lese nebo 

u moře vnímáte propojenost s přírodou 

a celým vesmírem, nějaké souznění 

a klid. A při jedné z takových procházek 

jsem si říkal, že jsem už dlouho nepotkal 

člověka, a prolétla mi hlavou myšlenka: 

co když jsem na světě sám a všichni lidi 

zmizeli. Ale koukl jsem na nebe a tam 

oralo letadlo, tak jsem se uklidnil a hned 

nato zalitoval, že už nikdy neuvidím 

azuro bez bílých čar, jako tomu bylo 

v dětství. A někdy v tu chvíli jsem začal 

psát Les a pár let na to pandemie na 

chvíli vyčistila nebe od všech letadel.

Román Les patří do postapokalyptické 

literatury. Jaký je váš vztah 

k tomuto žánru? 

Samozřejmě jsem četl další podobně 

laděné knihy jako Konec civilizace, 

Malevil, Pána much nebo Metro. Vyrostl 

jsem na Wyndhamově románu Den trifidů 

a dodnes patří k mým nejoblíbenějším. 

Jako malý kluk jsem ho četl, přímo 

hltal, dlouho do noci u lampičky, která 

unaveně blikala, protože v osmdesátých 

letech byl náš dům na konci elektrického 

vedení. Hlavně v sobotu večer, 

když se ve všech domácnostech peklo 

a pouštěla televize, se energie doplazila 

k nám domů s posledním vypětím sil. 

Krásné časy. 

51 

V Lese lze najít analogii k dílu amerického 

spisovatele Cormaca McCarthyho 

Cesta. Myslel jste na něj při psaní? 

McCarthyho Cestu jsem pochopitelně 

četl, je to bravurní dílo, stejně jako 

ostatní zmíněné tituly. Pokud bude 

čtenář vnímat nějakou spojitost mezi 

Lesem a Cestou, tak ať ji, prosím, přijímá 

jako hold všem zmíněným žánrovým 

klasikům. Román Les je stejně jako 

McCarthyho Cesta knižní road movie, 

kde je hlavní postava chlapec. A tady, 

myslím, podobnost mezi oběma díly 

končí. Les má dvě linie příběhu. Jednu, 

ve které je chlapec malý a snaží se 

orientovat v situaci, kdy se jeho svět od 

základu změnil. Aby přežil, musí v sobě 

najít správné instinkty, nespoléhat se na 

jiné, ale zároveň se od nich učit. V druhé 

linii příběhu je už dospělým mužem, 

nesoucím si návyky z boje o přežití. 

Na rozdíl od ostatních lidí, kteří založili 

kmeny a společenství, se neusadil, 

putuje krajinou a pozoruje, jak se nový 

svět vyvíjí. 

V románu nešetříte drastickými scénami. 

Proč jste se k nim uchýlil? 

Máte pravdu, že některé pasáže jsou brutální. 

Dlouho jsem přemýšlel, zda je vynechat, 

ale k vystižení situace a celkové 

atmosféry jsou potřebné. Jedním z mých 

inspiračních zdrojů byla sociální studie 

lidského chování v extrémních podmínkách, 

jako jsou nehostinná poušť nebo 

hory. Zkouška životem v přírodě prověřuje 

charakter, odpadají morální zásady, 

objevuje se násilí. Les pohltil člověka, vzal 

jej zpátky do svého lůna, mezi divoká 

zvířata. Můj román dává v jistém smyslu 

návod, jak přežít, poučit se a začít znovu. 

Identifikujete se s některým ze svých 

románových hrdinů? 

V každé postavě je vždy něco ze mě, 

i když se to snažím potlačit. Před třinácti 

lety jsem pracoval na textu, kde byla 

hlavní hrdinkou dívka a já se do ní cíleně 

vtělil. Snažil jsem se jako dívka přemýšlet, 

milovat se, žít. Posléze mě tato vnitřní 

změna dostihla v reálném životě a začali 

se mi dvořit muži. Nebylo to příjemné, tak 

jsem se zas přeladil do mužského módu. 

A pokud bych si měl vybrat postavu 

v Lese, která ke mně má nejblíže? Byl 

by to chlapec ve chvíli, kdy nemocný Ital 

svádí vnitřní souboj se Smutnou, vymýšlí, 

jak se jí zbavit, a hoch stojí před rozhodnutím, 

komu má věřit. 

Krátce před románem Les vám vyšla 

kniha Pohádky ze skládky. Oběma 

textům je společné enviromentální 

téma. Dělá vám vztah člověka k přírodě 

starost? 

Při rešerších k Lesu se mi dostala do ruky 

populárně-vědecká publikace Alana 

Weismana Svět bez nás. Autor se v ní 

zabývá myšlenkou, co by se stalo, kdyby 

lidstvo zmizelo. Předpokládá se například, 

že by spolu s námi zcela přirozeně 

vyhynuli švábi, ale ptáci by na tom byli 

mnohem lépe a vyvinuli by se v nové 

druhy. Autor mimo jiné popisuje příchod 

pravěkého člověka do Ameriky, kde do té 

doby žila velká zvířata. Podle některých 

vědeckých teorií je vyhubili právě pravěcí 

lidé. Lovili a zabíjeli je tak nemilosrdně, až 

způsobili jejich vymizení. 

Dnešní nevratná ztráta ohromného 

množství živočišných a rostlinných druhů, 

jak ji kolem sebe vidíme, se musí 

dotknout každého. Osobně nemám 

rád golfové trávníky obden žužlané 

sekačkami a přeměněné na místa bez 

hmyzu a života. Dnes toho o přírodě 

známe hodně, ale podstata nám uniká. 

Oprostili jsme se od ní a nechceme 

pochopit, že jsme její součástí. 

Jaká je vaše nejhorší noční můra? 

Často slýcháme, že je krásné zemřít ve 

spánku, hezky v poklidu. Na základě 

zkušenosti si to nemyslím, naopak, 

může to být ten nejhorší způsob smrti. 

Jednou mě probudila noční můra, byl 

jsem celý zpocený, hrůzou jsem se třásl 

a srdce mi tlouklo, jako by mělo puknout. 

Měl jsem živý sen, v němž jsem 

se dostal do mysli cizího muže. Pár dní 

na to jsem se dočetl v novinách, že o tři 

sta kilometrů dál nějaký muž téže noci, 

kdy mě přepadla noční můra, spáchal 

zločin. Zavraždil spícího člověka. Byl 

jsem rád, že ho chytili. Některé obrazy 

z mysli jiných lidí se mi vybavují i dnes. 

To jsou moje noční můry a já doufám, 

že se nezhmotní. 

Jaké je poselství Lesa? 

Představme si, že jsme členové jedné 

z prvních tlup Homo, pohybující se 

pralesem. Je noc, tlupa spí a tmou 

se neslyšně přibližuje hladový predátor. 

Najednou nás vzbudí křik, jsme 

ochromeni hrůzou, zmatení. Ráno 

zjistíme, že jeden člen tlupy chybí. Noc 

nebo něco v noci ho vzalo. Nevíme, 

co to bylo, a ta nevědomost je děsivá. 

Neznámo pojmenujeme zlo. Poselství 

románu vidím v pochopení, že všechno 

má konkrétní příčinu.

52 

TIP REDAKCE 

Fascinující příběh 

o nehynoucí síle 

naděje 

Cosmopolis, 429 Kč, vychází 

9. února 

od autorky bestsellerů Dopis, Klíč 

a Tajemství Kathryn Hughesové 

text: Adriana Borůvková 

Matka, která ztratila všechno. Dcera, která se 

snaží najít svou matku. 

Dopis, který může změnit osud jim oběma. 

A malý medailon, který ukrývá velkou minulost. 

To vše v sobě spojuje POSLEDNÍ SLIB. 

Tara Richardsová byla ještě dívka, 

když přišla o matku. Když Tara po 

letech dostane dopis od londýnského 

advokáta, jeho obsah s ní otřese. 

Někdo jí zanechal klíč od bezpečnostní 

schránky, v níž se skrývá 

předmět, který změní vše, co si Tara 

myslela, že ví. Zavede ji na cestu do 

Španělska, kde hledá odpovědi, které 

ji pronásledují už čtyřicet let. 

Violet lituje svého rozhodnutí vycestovat 

do zahraničí bez své čtrnáctileté 

dcery. Zatímco slunce zapadá za 

obzory hor nad starodávnou španělskou 

vesnicí, připomíná si, že to dělá 

pro jejich budoucnost. Dnešní noc, 

4. června 1978, pro ně bude začátkem 

nového života. Tato noc skutečně 

změní Violetin osud, a to tím nejneočekávanějším 

způsobem… 

Rok 1978. 

Tara a Violet, dcera a její matka, jež otěhotněla, 

když jí bylo pouhých čtrnáct let, 

se spolu protloukají životem, jak jen to 

jde. Violet je kabaretní zpěvačka vystupující 

po večerech v horších i lepších 

klubech a sní o tom, že jednou prorazí, 

stane se hvězdou a dopřeje konečně 

své milované dceři ten nejlepší možný 

život. Pak jednou po svém vystoupení 

potká Larryho Valentina, který by jí 

mohl nabídnout to, co hledá – lásku, 

zázemí, jistotu, život v bohatství. Vše 

se vyvíjí nadějně, Larry ji pozve na 

dlouhou dovolenou do Evropy, odkud 

se Violet chce vrátit jako zasnoubená 

žena. Jenomže se nevrátí vůbec… 

Také Taře je pouhých čtrnáct let, když 

se jí svět otočí vzhůru nohama. Její 

matka se nevrátí z dovolené a ona 

se musí přestěhovat ke své babičce 

a smířit se s tím, že matku kromě 

ní nikdo nehledá. Ale kde má začít 

a jak postupovat, když ani neví, kam 

vlastně odjela… 

Leovi bude pětadvacet, žije na statku 

svých rodičů ve Španělsku, kde se stará 

především o koně, a cítí, že je čas, aby 

se usadil a vzal si za ženu milou, překrásnou 

dívku ze sousedství. Jenomže 

pak se krutou hříčkou osudu i jeho 

život zhroutí a on hledá nový směr, 

kterým se jeho cesta bude ubírat… 

Rok 2018. 

Tara je dávno dospělá žena s vlastním 

synem a má za sebou víc životních 

kotrmelců než jen to, že jí před 

čtyřiceti lety zmizela matka. Tahle 

záhada jí ale ani po těch letech nedá 

spát. Proč se jí Violet neozvala? Proč 

ji nikdo nenašel? Pak jednou dostane 

dopis, který někdo napsal před 

sedmatřiceti lety a který jí zavede do 

banky do bezpečnostní schránky, kde 

nachází starý medailon. Medailon, 

který dala své matce Violet těsně 

před tím, než odjela na dovolenou, 

z níž se nevrátila. 

Kdo dopis napsal a co o Violet ví? 

A dokáže Tara po tolika letech svou 

milovanou matku najít? 

„Okamžitě jsem to spatřila. Poznala 

jsem to i bez toho, abych to vyndala 

z krabičky. Ruce mi vyletěly k ústům, 

aby ztlumily výkřik, a vstala jsem 

tak prudce, až se židle za mými 

zády převrátila.“

KNIHY, KTERÉ NELZE MINOUT! 

Novinky nakladatelství Argo. 

detektivky a thrillery 

Tana Frenchová 

SLÍDIL 

Královna psychologické 

detektivky je zpět s dalším 

strhujícím příběhem! Propracované 

charakteristiky 

postav a nečekané odhalení, 

mění čtení detektivního 

románu v nezapomenutelný 

zážitek. 

Jozef Karika 

PROPAST 

Další fantastický mysteriózní 

thriller z pera autora 

bestsellerů Strach, Trhlina, 

Tma nebo Smršť. Je stará 

legenda horských vůdců 

o nadpřirozené síle shazující 

lidi do hlubin jenom 

strašidelná fáma, nebo 

obsahuje zrnko pravdy? 

romány 

Mira Marcinów 

OSIŘELEC 

Oceňovaný román mladé 

autorky vypráví o prázdném 

místě po blízkém 

člověku, o smutku v době 

a společnosti, která je raději 

mladá, veselá a zdravá 

a neví si úplně rady 

s umíráním. 

Lars Mytting 

ŠESTNÁCT STROMŮ NA SOMMĚ 

Romantický historický thriller, 

který je zároveň strhujícím 

čtením a reflexivní 

cestou k sobě, k dějinám, 

ke smyslu života a k individuální 

morální zodpovědnosti. 

komiksy 

Jacques Tardi 

TO BYLA ZÁKOPOVÁ VÁLKA 

Proslulý francouzský komiksový 

tvůrce Jacques 

Tardi je první světovou 

válkou přímo posedlý 

celý život a věnoval jí 

řadu děl. To byla zákopová 

válka je jistě tím 

nejlepším. 

Yslaire 

SLEČNA BAUDELAIROVÁ 

I dvě stě let po svém narození 

zůstává Charles 

Baudelaire jedním z nejčtenějších 

a nejobdivovanějších 

básníků. V Yslairově 

komiksu se ovšem na jeho 

život díváme optikou Jeanne 

Duvalové, té, kterou 

miloval i nenáviděl nejvíc. 

#mojeargo

54 

Žhavé 

text: Jana Bebčáková 

PROMOTION 

novinky, 

u nichž roztajete i v tom největším mrazu 


Nymfomanka 

(Sonia Rosa) 

Pokud chcete sáhnout po něčem 

netypickém s hlubším přesahem, 

Nymfomanka pro vás bude 

přesně to pravé. O žhavé erotické 

scény sice nebude nouze, ale 

zároveň nahlédnete do strastiplného 

života ženy, která se 

navzdory svému nelehkému 

osudu snaží získat zpět svou 

důstojnost i lásku. 

Anita je závislá a sex jí ovlivňuje 

celý život. Večírek nebo benzinová 

pumpa, je to jedno. Svést 

muže dokáže kdekoliv a málokterý 

z nich je schopen odolat. 

Život na hraně si ale vybírá svou 

daň. Přichází o syna, dům i práci. 

Neustávající touha po sexu nakonec 

vždy zvítězí nad vším ostatním. 

Přesto ale Anita touží po 

blízkosti druhého člověka a lásce. 

Dokáže nad svým zákeřným 

onemocněním zvítězit a najít 

v životě štěstí? 

Venku nám zima stále vládne pevnou rukou. Nyní vám ale 

přinášíme nálož peprných knih, při jejichž čtení se umrznutí 

rozhodně bát nemusíte. Zahřejí vás, ať už venku svítí slunce, 

nebo jsou teploty hluboko pod nulou. 

Vášeň (Geneva Lee) 

Je tady první díl dlouho očekávané 

série Královská sága, jež vás zavede do 

třpytivého světa vyšší společnosti. Čeká 

vás čtení nabité intrikami, tajemstvím 

i elektrizujícím jiskřením. 

Clara právě odpromovala na Oxfordu 

a nechá se od své kamarádky Belly 

přemluvit, aby s ní vyrazila na promoční 

večírek. Když se rozhodne vzdálit od 

vřavy rozjeté party, nemá tušení, že 

stejnou myšlenku měl i někdo jiný. 

Tajemný a přitažlivý muž nakonec Claru 

za podivných okolností políbí. Clara 


ho nedokáže dostat z hlavy, a navíc 

zjišťuje, že onen záhadný cizinec nebyl 

nikdo jiný než princ Alexander, samotný 

následník trůnu. Brzy se znovu setkávají a roztáčí se spirála plná sexu i nebezpečí. 

Dokážou odolat tlaku paparazzi a královské rodiny, nebo je jejich vztah 

odsouzen k zániku? 

Její tajemství (Penelope Bloom) 

Chcete se při čtení ze srdce zasmát a královsky pobavit? Pak pro vás další díl úspěšné 

romantické série Objekty touhy bude naprosto ideálním čtivem. I tentokrát vás totiž čeká 

hrdinka, která nešetří vtipem ani sarkasmem. 

Violet udělala chybu. A možná dokonce více než jednu. Nejenže Petera Barnidge požádala 

o práci, ale jeho nabídku přijala navzdory svému plánu vmést mu ji do tváře. Po prvním 

pracovním dni se pro ni jméno pana Superstara, nejprodávanějšího mezinárodního autora, 

stává náhražkou nadávek. Chtěla by ho nenávidět, ale místo toho po něm tajně touží 

a nedokáže myslet na nic jiného. A k tomu je tady ještě ten malý detail, který zapomněla 

zmínit při pohovoru… 

Kontrast, 349 Kč, již vyšlo

PÍŠE SE ROK 1879 

A SVĚT MUŽŮ SE OTŘESE V ZÁKLADECH 

ODVÁŽNÉ ČTENÍ 

PRO VÝJIMEČNÉ 

ŽENY

56 

TIPY 

Freed - Padesát 

odstínů svobody 

pohledem 

Christiana Greye 

// E L James 

Londýnské celebrity: 

Prostě to zahrej 

// Lucy Parkerová 

Protivný náfuka a upřímná naivka ve svěží 

romantické komedii na prknech, která 

znamenají svět. 

Herecká hvězda Richard lámal srdce londýnským 

fanynkám, ale v poslední době neumí krotit 

prchlivost a jeho popularita klesá. Vedení divadla 

přijde s nápadem – aby si Richard zlepšil reputaci, 

začne naoko chodit se slušňáckou herečkou. 

Schválně! Vážně to mezi nimi jiskří nebo to 

jen hrají? 

Jota, 378 Kč, již vyšlo 

Valentýnské 

Prožijte znovu Padesát odstínů 

svobody očima Christiana Greye, 

prostřednictvím jeho myšlenek, 

vzpomínek a snů. E. L. James se vrací 

s hlubším a temnějším pohledem na 

milostný příběh, jenž okouzlil miliony 

čtenářů po celém světě. Dokáže se 

Christian vyrovnat s vlastní pohnutou 

minulostí a podlehne konečně Anině 

bezpodmínečné lásce? 

Baronet, 659 Kč, již vyšlo 

tipy 

Své milované či milovanému 

můžete udělat radost nejen 

čokoládou a květinou. Vyznejte 

tentokrát lásku krásnou knihou. 

Bible vagíny - Průvodce 

životem s vulvou a pochvou 

bez mýtů a předsudků 

// Jen Gunterová 

Tato kniha plná zkušeností, humoru, laskavosti 

a vysoké erudice se stane vaším spolehlivým 

zdrojem informací: o anatomii, reprodukčním 

zdraví, hygieně, antikoncepci, onemocněních, 

menopauze, sexu... A v neposlední řadě i o tom, 

jak to vše probrat se svým lékařem. Už nemusíte 

hledat na internetu, ptát se kamarádek či zkoušet 

babské rady. 

Jan Melvil Publishing, 519 Kč, již vyšlo 

Čokoládový klub 

// Carole Matthewsová 

Byli jste už někdy v čokoládovém 

nebi? Čokoládový klub spojuje 

čtyři velmi rozdílné ženy, které 

mají jedno společné: nedokážou 

odolat čokoládě. Když se v životě 

některé z nich objeví krize, vyhlásí 

čokoládovou pohotovost. Jejich 

záchranné akce jsou bláznivé 

a někdy hodně dobrodružné. 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo 

Pekárna plná života 

// Ruth Kvarnström-Jonesová 

Do Halleholmu, idylického pobřežního maloměsta 

nedaleko Stockholmského souostroví, dorazil 

podzim. Život Lovisy Lindegrenové se po 

událostech knihy Pekárna s vůní skořice konečně 

ustálil. Se svou Pekárnou má velké plány a slibně 

se vyvíjí i její vztah s Axelem. Když však do jejich 

životů zasáhne nemoc, klid a pohoda jsou ty tam. 

Metafora, 399 Kč, vychází 16. února

Rudý vlk 

// Rachel Vincentová 

Trochu temnější příběh o Červené karkulce, 

kombinující pohádkové prvky s hororovou 

atmosférou. V den svých šestnáctin se Adéla 

dozvídá, že patří k rodu, který po staletí brání 

vesničany před zkázou. Adéla stojí před 

rozhodnutím, zda je ochotna vzdát se milovaného 

muže a vysněné budoucnosti, aby dostála 

povinnostem a ochránila rodinu a sousedy. 

57 

Cosmopolis, 379 Kč, vychází 16. února 

Obhájce 

// Michael Connelly 

Blázzznivé námluvy 

// Robyn Neeley 

Cassie se právě o krok přiblížila vytouženému 

povýšení v reklamní agentuře. Nečekaně však 

musí odjet do městečka Honey Springs, kde jí 

teta odkázala včelí farmu a až nemile přítulnou 

kočku – fuj, bílé chlupy na černém značkovém 

kostýmku. Navíc farmu nevede nikdo jiný než 

Nick. Když ho znovu uvidí, jako kdyby zabouchala 

na včelí úl. 

Alpress, 289 Kč, již vyšlo 

Advokát Michael Haller úřaduje na 

zadním sedadle svého Lincolnu 

a jeho metody jsou svérázné. Právo 

podle něj není otázkou viny a neviny, 

ale také manipulace a vyjednávání. 

Pohodlí klidného zastupování 

podvodníčků zmizí, když vezme 

obhajobu muže, obviněného 

z napadení ženy. V tomhle případu 

totiž půjde nejen o spravedlnost, ale 

hlavně o život. 

Slovart, 349 Kč, již vyšlo 

Hrnčířovo pole 

// Ellis Peters 

Při obdělávání pole darovaného klášteru objeví 

mniši ostatky neznámé ženy. Kosti nenesou 

známky násilné smrti, a osud dotyčné je záhadou 

stejně jako její totožnost. Bratr Cadfael se vrací 

s novým případem a rychle se spolu se šerifem 

Hughem Beringarem ocitají ve velmi choulostivé 

situaci. Vrahem totiž může být bývalý hrnčíř, 

současný mnich. 

Mystery Press, 329 Kč, vychází 14. února 

Violoncellistka 

// Daniel Silva 

Pátrání po vrahovi nejbohatšího muže Ruska 

Viktora Orlova zavede proslulého špiona Gabriela 

Allona z Londýna do Amsterodamu a nakonec do 

Ženevy, kde soukromá zpravodajská služba řízená 

přítelem ruského prezidenta používá „aktivní 

opatření“ ve stylu KGB, aby podkopala Západ 

zevnitř. Zastavit ji může jen Gabriel s pomocí 

geniální mladé ženy… 

HarperCollinsPolska, 349 Kč, již vyšlo 

Angličan 

// David Gilman 

Špionážní thriller, spojující to nejlepší 

– napětí, akci, drsné scény, zbraně 

a neohrožené bojovníky. Jedním je 

také Angličan: Dan Raglan, outsider, 

bývalý člen francouzské cizinecké 

legie, plně vycvičený zabiják. Musí 

si poradit s několika nebezpečnými 

úkoly najednou, ve hře jsou lidské 

životy a ve vzduchu visí teroristická 

hrozba. 

Kalibr, 399 Kč, vychází 10. února

58 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNU 

Z 3 KNIH COURA 

Správné znění tajenky 

zašlete mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu 

napište Křížovka 

a nezapomeňte připsat 

adresu, na kterou 

zašleme případnou 

výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec 

zveřejníme 28. února jména tří výherců, které 

budeme následně sami kontaktovat. 

Tajenka ukrývá citát Boženy Němcové.

VÝCHODNÍ BRÁNA DO 

ČESKÉHO 

ŠVÝCARSKA 

Krásná Lípa. Město, které za posledních patnáct let doslova rozkvetlo 

a dělá teď skutečně čest svému jménu. Navíc jde o úžasně strategické 

místo – dá se odtud snadno dosáhnout na všechno, co je na Děčínsku 

a Šluknovsku zajímavé. Prostě – ideální základna pro dovolenou. 

VÍTE, ŽE… 

… můžete v Krásné Lípě zažít 

Kulturní léto? Série koncertů 

a zajímavých akcí probíhá po celé 

prázdniny, týden co týden je tu 

připraven atraktivní program, ve 

kterém si každý najde to svoje. 

Více na www.krasnalipa.cz. 

MĚSTO K ODPOČINKU STVOŘENÉ 

Krásná Lípa ale není jen skvělým 

východištěm na toulky krajinou, je to 

i místo, kde si můžete užít mnohé radosti – 

a nezáleží na tom, chcete-li lenošit, nebo být 

třeskutě aktivní. O lecčems už jste si přečetli 

na jiných stránkách – třeba o jubilujícím 

Domu Českého Švýcarska s interaktivní 

expozicí i Informačním střediskem nebo 

tady hned vedle o pivovaru Falkenštejn. 

Kromě příjemných architektonických 

procházek po městě za jedinečnými vilami 

(třeba největší funkcionalistickou vilou 

v Česku nesoucí jméno továrníka Palmeho 

nebo neorenesanční Hielleho vilou) můžete 

klidně brouzdat rozsáhlým městským 

lesoparkem, obdivovat skovsty lidové 

architektury – typické podstávkové domy 

v Kamenné Horce nad městem, vydat se 

městskými ulicemi po stopách zdejšího 

rodáka malíře Augusta Frinda (průvodcem 

vás zdarma vybaví v Informačním 

středisku)... Na milovníky řízenějšího 

pohybu čeká dobře vybavený Sportovní 

areál Českého Švýcarska s celoročním 

provozem, který nabízí kryté víceúčelové 

hřiště, tělocvičnu, venkovní kurty a hřiště, 

hernu na stolní tenis, lezeckou stěnu, 

beachvolejbalové hřiště, minigolf, dětské 

eldorádo s lanovkou, trampolínou, hradem 

a prolézačkami... 

KRÁSNOLIPSKO A JEHO PŮVABY 

Okolí Krásné Lípy je také krásné – a je úplně 

jedno, kterým směrem se vydáte. Tady jsou 

mé tipy. Köglerova naučná stezka – 23 km 

dlouhý okruh se čtyřicítkou informačních 

zastavení vás zavede až na území národního 

parku České Švýcarsko, vystoupáte na 

vrchol Vlčí hory a ještě výš, až na prosklenou 

vyhlídkovou plošinu zdejší rozhledny 

s opravdu nebývalým panoramatickým 

výhledem... Projdete zkrátka celé severní 

Krásnolipsko a pochopíte duši krajiny. 

Kyjovské údolí. Nádherný a idylický kaňon 

říčky Křinice, kolem které pohodlně 

dojdete až k Turistickému mostu anebo 

ještě dál, třeba až do Saska. Sněžná. Tahle 

severní část Krásné Lípy vás ohromí jedním 

z nejfotogeničtějších míst celého okolí 

– barokní kapličkou Nejsvětější Trojice 

pod mohutnou lípou se siluetou Vlčí hory 

na obroru. Odtud pak sejdete idylickou 

cestou k pozoruhodnému poutnímu místu, 

kostelu Panny Marie Sněžné, a vydáte-li 

se dál, po červené směrem na Krásný 

Buk, povedou vás od Grohmannova kříže 

směrovky k arboretu v soukromé zahradě 

pana Fritscheho, které je celoročně volně 

přístupné. Na jaře vám tu vyrazí dech květy 

osypané rododendrony, v létě záplava lilií 

a rybníčky s lekníny, na podzim neskutečná 

paleta barev. Karlova výšina. Vydáte-li se 

kousek po Köglerově stezce a na rozcestí 

Nad Vápenkou odbočíte na žlutou, čeká vás 

krátký výstup na Široký vrch kolem Kočičí 

a Dračí skály až na Karlovu výšinu s Karlovou 

vyhlídkou. To si vážně dopřejte – pohled 

odtud na lesy Českého Švýcarska je vskutku 

jedinečný. Žlutá tu tvoří okruh, takže se zase 

pohodlně vrátíte zpět do města, které vám 

prostě nemůže nepřirůst k srdci.

Deset nejprodávanějších 

knih nakladatelství | 2021 

Martina Formanová 

Nalakuj to narůžovo 

Quentin Tarantino 

Aleš Palán 

Nevidím ani tmu 

Tenkrát v Hollywoodu 

Milan Hanuš 

Živý mýtus Roger Federer 

Guzel Jachina 

Děti Volhy 

Alexandr Mitrofanov 

Mrazík s pendrekem v ruce 

Andrea Sedláčková 

Téměř nesmrtelná láska 

Philippe Sands 

Krysí stezka 

Elena Ferrante 

Prolhaný život dospělých 

Vladimír Kroc 

Petr Brukner 

Nakladatelství založené v prosinci 1989. Dáváme kvalitním knihám prostor

KNIHKUPEC 07

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?