KNIHKUPEC 05

50
Janek Ledecký se synem Jonášem na křtu knihy Verše potrhlé. foto: Mirek Žebrák
Pojďme ještě k hudbě,
v předvánočním období chystáte
tradiční turné, po čtyřiadvacáté…
Už po pětadvacáté.
Čas letí, však vaše první sólové
album „Na ptáky jsme krátký“ je
z roku 1992, takže bude mít příští
rok 30 let!
No… Příští rok mám spoustu výročí.
To jo, budete mít šedesát let. Jsem
překvapený, ale vychází to.
Když se podívám do občanky, tak jo.
Vnímal jste v mládí, že po třicítce je
každý starý?
No jasně. Kolem dvaceti jsem
měl za to, že kdokoliv se na pódiu
objeví s elektrickou kytarou a je
mu kolem čtyřiceti, tak je to ostuda
a hanba. S věkem pak přichází
přehodnocování. Vezměte si Rolling
Stones. Když jsem viděl hrát ty
osmdesátileté chlapíky, mám takové
světýlko na konci tunelu (smích).
Bob Dylan zase před dvěma lety
třikrát po sobě vyprodal Lucernu.
Bylo senzační, jak si osmdesátiletý
pán s velkou grácií a radostí užíval
večer. V tomto jsem optimista, navíc
mám štěstí, že se mně dobře drží
fyzička. Mám srovnatelnou formu,
jako když mi bylo nějakých 25 nebo
30 let. Výhodou ale je, že jsem se
posunul v technických sportech jako
je lyžování, snowboardování nebo
windsurfing. Což je díky tomu, že si od
Ester půjčuju trenéry. A Ester má ty
nejlepší na světě, to dá rozum.
A v hudbě?
Daleko víc cvičím na kytaru a hraju
na ni daleko líp. Líp mi to zpívá, a na
koncerty chodí víc lidí. Jestli bude
tento trend pokračovat, důchod
vidím růžově.
Jak se těšíte na vánoční turné?
Mám výhodu oproti kolegům
a kolegyním, kteří jedou vánoční
turné, ale vlastně jsou to běžné
koncerty vyšperkované třeba
dvěmi koledami. Akorát, že se
jedou v prosinci. My s kapelou
úplně vyměníme repertoár, který
běžně bývá výběrem největších
hitů napříč alby, a ještě ke kapele
přibereme smyčcový kvartet. A to
rovnou M. Nostitz Quartet. V druhé
polovině koncertu hrajeme celé
album Sliby se maj plnit o Vánocích,
dvanáct písniček. Snad všichni je
tam znají nazpaměť. Překvapilo mě,
když jsem si všiml ve třetí řadě páru
asi dvacetiletých lidí, kteří si zpívali
všechno durch v řadě. Šel jsem po
skončení za nimi, a ptal se, kde se
to naučili? Jestli jsou sourozenci?
Nebyli, plánovali svatbu. A vyprávěli
o svých maminkách, o adventu
a pečení cukroví, a o tom, jak u nich
doma vždycky vrazili Ledeckého do
přehrávače a moje písničky tam jely
až do Štědrého dne. Takže je mají
podprahově spojené s magií Vánoc.
A – upřímně řečeno – ani tenkrát
neměli na vybranou.
Rok se sešel s rokem, třeba si příště
koupí vaši knížku pro svého sviště.
Přesně tak. Nejvyšší čas. Protože
„Příště svišti sviště drž se jako klíště!“
(smích).