KNIHKUPEC 05
Listopadové vydání magazínu Knihkupec tradičně přináší nejdůležitější informace z knižního světa. Rozhovor s bestselleristou Robertem Bryndzou, s generálním ředitelem Albatros Media Václavem Kadlecem a s dalšími osobnostmi. Vedle řady recenzí a knižních tipů na vás čeká pravidelný přehled knižních novinek předposledního měsíce roku.
Listopadové vydání magazínu Knihkupec tradičně přináší nejdůležitější informace z knižního světa. Rozhovor s bestselleristou Robertem Bryndzou, s generálním ředitelem Albatros Media Václavem Kadlecem a s dalšími osobnostmi. Vedle řady recenzí a knižních tipů na vás čeká pravidelný přehled knižních novinek předposledního měsíce roku.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
20<br />
Jak vzpomínáš na své cestovatelské<br />
začátky?<br />
Obdivuju hlavně, jak jsme jezdili divoce.<br />
A obdivuju moc moji mamku, že na to<br />
kývala a že to zvládala. Vlastně oceňuju,<br />
že mi pak v mých 17 letech dovolila jet<br />
samotného do Číny nebo do Brazílie.<br />
Tátovi jsem zase vděčný za to, že do své<br />
práce zahrnující cestování často zapojil<br />
místo spolupracovníků svoji rodinu.<br />
Když to šlo, tak nás vzal na konferenci<br />
nebo sběr vzorků s sebou a mohli jsme<br />
s ním zažívat dobrodružství. Díky tomu si<br />
dodnes skvěle rozumíme, a to nejen na<br />
cestách.<br />
Co jste tam dělali? Když jsme<br />
domlouvali rozhovor, byl jsi na<br />
Krétě, pak najednou přišla odpověď<br />
z Albánie, teď zmiňuješ<br />
Chorvatsko…<br />
Byl jsem se ženou a malým synem<br />
pár měsíců na Krétě. Pak odletěli<br />
letadlem, přiletěl za mnou táta<br />
a vydali jsme se zpátky přes Balkán<br />
autem plným věcí. Měl jsem narozeniny<br />
a moc jsme si to užili. Jsem tady<br />
chvíli, ještě se po té době aklimatizuju<br />
a vracím do reality.<br />
Co třeba bylo zábavné?<br />
Již na pevnině, v řeckém městě<br />
Nafpaktos, jsme se trochu opili<br />
a dováděli. Pak mě hecoval, že<br />
musíme vylézt na hradby, že není<br />
starý a že to zvládne. Museli jsme<br />
prolézt kolem nějakého hlídače, jenže<br />
jak jsme byli v podnapilém stavu,<br />
tak jsme tam usnuli a probudili nás<br />
až přivolaní policajti. Bylo to takové<br />
neplánované dobrodružství. Doufám,<br />
že přesně to je cítit i z knížky – že<br />
nejde o žádnou honbu za senzacemi.<br />
Ano, někdy možná trochu riskujeme,<br />
ale s cílem užít si dobrodružství.<br />
S tátou, který je známý parazitolog,<br />
se jmenujete úplně stejně. Jak se ti<br />
s takovým jménem žije? Sám vím<br />
o případu, kdy se kamarád novinář<br />
chystal na rozhovor se specialistou<br />
na prvoky, ale přišel jsi ty.<br />
Kvůli jménu si mě lidé pletou s tátou<br />
nejen na internetu, ale i ve vědě. On je<br />
samozřejmě na vědeckém poli mnohem<br />
známější, takže když jsem jel<br />
někam na zahraniční stáž a dopředu<br />
si mě vygooglovali, tak si mysleli,<br />
bůhví kolik už jsem toho nepublikoval.<br />
No, a pak jsem tam přijel já<br />
(smích). Se jménem už jsme se oba<br />
naučili žít s tím, že to má spíše vtipné<br />
výhody, jako například poloilegální<br />
směny letenek a podobně.<br />
Julius Lukeš se jmenuje i tvůj roční<br />
syn. Je prý už pátý v řadě?<br />
Přesně tak, ten se bude muset<br />
tuplem snažit, aby si ho nepletli. Já<br />
si dnes za jméno píšu „junior“, ale<br />
jestli bude také vědec, tak už si tam<br />
asi bude muset psát tu pětku. Nebo<br />
„junior junior“. (smích)<br />
Už je také pěkně rozcestovaný…<br />
Nicméně tys měl za sebou první<br />
padesátku zemí už v osmnácti<br />
letech! Jak jsi to stihnul, při studiu?<br />
Cestuju celý život díky rodičům.<br />
Třeba i během gymnázia jsem dostal<br />
každoročně měsíc volna, kdy jsem<br />
s nimi vyrazil na cesty. Vždy jsem se<br />
také snažil využívat každého většího<br />
životního kroku, jako před nástupem<br />
na vysokou školu nebo pak po<br />
výšce, teď zase po Ph.D. Vždycky<br />
se snažím dát si i půlroční pauzu<br />
a cestovat. Knížka tak popisuje různá<br />
období mého života, možná i různé<br />
pohledy dospívajícího kluka, pak<br />
puberťáka, který dělá blbosti, pak<br />
možná někoho trochu opatrnějšího<br />
a teď možná ještě opatrnějšího, když<br />
mám prcka.<br />
Sběr jakých vzorků?<br />
Táta je parazitolog, takže jsme sbírali<br />
různá zvířata hostící v sobě parazity,<br />
které studoval. Ať už to byly chobotnice<br />
v Chorvatsku, nebo ploštice v různých<br />
částech světa, třeba na Kubě.<br />
Čerpal jsi při psaní jen ze vzpomínek<br />
nebo sis psal deník?<br />
Naštěstí jsem si odmala psal deníky. Od<br />
třinácti let mám z každé cesty nějaké<br />
poznámky, případně jsem se snažil<br />
doptat. Nic jsem ale nepřibarvoval. Co<br />
jsem nevěděl, to jsem nenapsal.<br />
A opravdu si pamatuješ ze svých čtyř<br />
let vrtulník přistávající na pláži, ze kterého<br />
vyskakují vojáci v plné polní?<br />
To si zrovna pamatuju živě. Třeba ten<br />
popisovaný Maslenický most ne, ale<br />
vojáky si pamatuju úplně jasně. Byl jsem<br />
kluk a byl to zážitek!<br />
Proč jste tehdy jeli do zóny, kde se<br />
bojovalo?<br />
Protože táta přesvědčil mamku, že je to<br />
ideální místo, kde nikdo nebude. Což měl<br />
pravdu (smích). Kromě dvou důchodců<br />
z Holandska jsme tam byli jediní turisti.<br />
I když pro to byl samozřejmě důvod, na<br />
který jsme brzy přišli, tak jsme se přesunuli<br />
jinam. Nicméně ti vojáci nezalezli do<br />
zákopu a nezačali hned střílet. Možná se<br />
přiletěli vykoupat.<br />
Říkal jsi, že možná budeš muset<br />
vzít telefonát kvůli pohovoru, což se<br />
nestalo. Co tě pracovně čeká?<br />
Rád bych se věnoval oftalmologii, tedy<br />
očnímu lékařství. Těším se na to, protože<br />
jsem dělal výzkum v genetice dětských<br />
leukemií, a právě díky genetice vidím<br />
v tomto oboru nové možnosti.
Change language