KNIHKUPEC 05

dvě kapitoly, podobně jsem to udělal
i u Indonésie, kde jsem po skončení
gymnázia strávil přes měsíc. Vybral jsem
do knihy prostě to nejzajímavější a nejprdlejší.
19
Líbí se mi stručné infoboxy vložené do
kapitol…
To jsou zajímavosti, které by se mi do
příběhu dostávaly krkolomně. Zdály se
mi ale tak pozoruhodné, že jsem se o ně
chtěl podělit. Forma malých okýnek mi
připadala příjemná.
Netradičně je cestovatelská kniha bez
fotek, proč?
Rozhodli jsme se jít cestou ilustrací.
Zaprvé si nemyslím, že bych byl nějaký
úžasný fotograf. A druhou věcí je, že nejbizarnější
zážitky se často nedají zachytit
fotkou. K ilustracím si každý může
malinko přidat svoji fantazii.
zase v pohodě a užíval si moře s bezstarostností.
Mnohá kapitola by možná vydala na
samostatnou novelku…
Snažil jsem se neomáčkovat. I když
bych některé příběhy bez problémů
napsal na třicet stran, tak jsou
všechny maximálně pětistránkové.
Cestovatelských knih vychází moc,
nejsem facebookově ani instagramově
známý, chtěl jsem se odlišit.
Zvolil jsem taktiku – radši kratší
a údernější. Snažím se odlišit i tím,
že se pokouším přiblížit místní
souvislosti, proč daná země vypadá,
jak vypadá, proč jsou některé země
úspěšné a jiné selhávají. Není to jen
klasická popisová cesta. Poslední roky
jsem autorsky přispíval i do časopisu
Lidé a Země, ale až teď v knize mohu
zmínit i věci odvážnější až nekorektní.
Myslím, že v Americe už by tato
knížka asi nevyšla.
Počkat, asi nevyšla?
Jasně, kvůli dnešní hyperkorektnosti.
V jedné kapitole zmiňuji kontroverznosti
současné Ameriky. Přijde mi,
že bílý muž je tam dnes braný jako
outsider, který by měl někam zalézt
a neobjevovat se. Je to znát i na
vědeckých konferencích a na univerzitách.
Sám jsem to tam pocítil, tak
se to aspoň snažím popisovat na vtipných
příbězích. Kalifornie, kde jsem
vyrůstal, mi opravdu přirostla k srdci,
ale dnes už bych se tam nepřestěhoval.
Už jsem si sundal růžové brýle, lách ztroskotáš nebo tě žahne nejje-
Nutno podotknout, že ne vždy v kapito-
a když vidím možnosti, co bych mohl dovatější zvíře. Pobavil mě zájezd na
dělat v Česku nebo v Holandsku, kde Západní Saharu autobusem s cestovkou,
která záhy zkrachovala. To ti bylo
jsem vyrůstal v dětství, tak už bych
zůstal v Evropě.
teprve nějakých 15 let?
Snažil jsem se využít i nějaké příběhy
Které kapitoly by vydaly bez problému
na celou knížku?
Nejranější příběh je z doby, kdy mi byly
z mládí a počátečních let cestování.
Určitě ty africké. V Keni jsem třeba čtyři roky. Je to kraťoučký zážitek z pohraniční
zóny v Chorvatsku, kde se tou
strávil měsíc s organizací Veterináři
bez hranic, kde jsme očkovali psy proti dobou bojovalo. Zajímavé je, že zrovna
vzteklině. Potom jsme ještě cestovali před dvěma dny jsem tudy projížděl po
po nedostupných místech, dostali Maslenickém mostu, který byl tehdy rozbombardovaný
a byla tam místo něj pon-
jsme se až na hranice se Somálskem,
kde jsme si půjčili bárku a ztroskotonová
náhrada. V příběhu je zmíněný,
tali. Tento příběh jsem rozdělil na tak jsme se tam s tátou byli podívat.
Julius Lukeš (1990)
Lékař, vědec a cestovatel, který se od malička
toulá mezi kontinenty. S dobrodružně založenými
rodiči, kteří jej naučili milovat akční styl života
za hubičku, strávil část dětství v Holandsku
a Kalifornii se zastávkami v Mexiku a Asii.
Kamarády přezdívaný „Lowcash“ vyrazil v 17 letech
sám do Číny. O rok později opustil Brazílii na cizí
letenku, čímž uzavřel svou první padesátku zemí. Dosud navštívil 105
zemí, mnohé opakovaně. Má doktorát z molekulární a buněčné biologie,
genetiky a virologie, se specializací na dětské leukemie. Nyní se věnuje
oftalmologii. Přednáší a publikuje v Čechách i zahraničí. Domlouvá se
anglicky, německy, španělsky a „rukama a nohama“.
Více na www.juliuslukes.cz
>>