P07-08_21

#07–08

KNIŽNÍ

MAGAZÍN

NEJEN

O KNIHÁCH

69 Kč

KRÁLOVNA KRIMI

AGATHA CHRISTIE

Žena, která stvořila

Hercula Poirota

MICHAELA PAVLÁTOVÁ

A ZUZANA STIVÍNOVÁ

Cena z Annecy, festivalu

animovaných filmů

NAPĚTÍ, TEMNOTA,

PORAŽENÉ ZLO

Důvody, proč tolik

milujeme detektivky

CHARISMATIČTÍ

KRIMINALISTÉ

Od Philipa Marlowa

až po Harryho Holea

07

9 772571 346009

Karel Gott

Mrazivé čtení na horké léto

V TÉHLE RODINĚ MÁ KAŽDÝ

SVÁ TAJEMSTVÍ

Lucy svou tchyni Dianu poznala před pě lety

a okamžitě poznala, že nesplňuje její představy.

I přesto se jí snažila vždycky zavděčit. Teď se

našlo Dianino tělo a vedle něj dopis na rozloučenou.

Pitva prokáže, že šlo o vraždu. Navíc je

zřejmé, že každý člen rodiny něco tají. Ale co?

NENÍ NIC NEBEZPEČNĚJŠÍHO

NEŽ ZNÁMÁ TVÁŘ...

Když se v otevřeném hrobě najde tělo mladé

ženy, je k němu přivolána inspektorka Loe

Parkerová, která si klade otázku, zda to není

nedávno zmizelá mladá žena. Jenže to není

jediná pohřešovaná. Loe a její tým se obávají,

že je na svobodě sériový vrah.

MINULOSTI NEUTEČEŠ

Strhující příběh o prokurátorce, která se musí

vyrovnat s temnou minulos. Před lety byl

tož její manžel odsouzen za několik brutálních

vražd. Stálo ji spoustu úsilí si dát život zase

dohromady. Jenže pak kdosi začne opět zabíjet

a kopírovat styl jejího bývalého muže. Bude

schopná vraha zastavit...?

BESTSELLER, PODLE KTERÉHO NETFLIX

NATÁČÍ NEJDRAŽŠÍ FILM, VYCHÁZÍ ČESKY!

Court Gentry je bývalý agent CIA a má pověst nejlepšího nájemného vraha

na světě. Přezdívá se mu Šedý muž a kolují o něm legendy. Je to samotář bez

rodiny, přátel i domova. Přijímá pouze zakázky, kdy má zlikvidovat zločince.

A vždy zasáhne svůj cíl. Vždy.

Barbara

Nesvadbová

kreativní ředitelka Page

@barbaranesvadbova

@pagemagazin

editorial

foto: Anna Kovačič

Začínáme končit

Letní dvojčíslo Page je poslední vydání časopisu, který jsme

pro vás s láskou připravovali.

Byl to s vámi půvabný čas. A celičký koncept nás s Pavlínou

Saudkovou nesmírně bavil. Po šatičkách a botkách

z Harper’s Bazaaru byl tolik osvěžující...

Obě milujeme knihy. I divadlo.

Objevily jsme ryze čisté přátelství s Janou Brázdilovou.

A spoleh na muže s vydavatelem Antonínem Kočím.

Covidová etapa s knižním trhem kapku zatočila, stejně

jako s ostatními kulturními subjekty. Víte, někdy na počátku

druhé vlny sepsala kouzelná Terezie Kovalová status na Instagram,

jak by bylo lidem bez hudby, tance a knih. Smutno,

že? Nevěřím, že psát o psaní je zbytečné. Zbytkové. Naopak

jsem absolutně přesvědčena, že život v komuně lidí, kteří

milují knihy, je osvěžující pro hlavu každého.

Jak jsme si ověřili nedávno na jižní Moravě, lidé tak zcela

nepíší své vlastní příběhy. Kvantová fyzika osvícených mágů

kapku selhala. Také jsem po přečtení Tajemství marně za deště

v Paříži přivolávala taxi a nakonec byla vděčná za metro.

A kolik niterných dopisů jsem sepsala za úplňku! Jistě víc než

knih, které mám na vrubu.

Co ale jistě pravda je, že v každé životní situaci máme na

vybranou. I v té krizové. Vybavují se mi situace, kdy zemřel

táta. Kdy jsem se rozváděla. Kdy jsem onemocněla... Co je

proti tomu říkat sbohem tisku? Malina.

Krystalicky nejhorším prožitkem je loučit se s lidmi. A je

celkem šumák, zda vám je sebere osud. Či někdo jiný. Bolest

je identická. Ne nadarmo se říká, že loučení je malá smrt.

Jenže víte, co je nesmírně dobré? Jedinec to v daném okamžiku

nevidí. Nevnímá. Ale už jsem sdostatek stará, abych

věděla, že vám píšu pravdu. Po každé kapitole přichází další.

A věřte mi, z těch nejhorších traumat vycházíme mnohem

silnější. Projít smutkem, znamená zažehnout vlastní lampu.

Projít zklamáním znamená uvědomění vlastní síly.

Můj přítel Sanjiv Suri vždy opakuje: „Proč se tolik bojíš

být sama, Barbaro? Musíš se to konečně naučit. Vždyť jen

sama se sebou proplouváš světy. Tvé děti, tvoji bližní, tvá

práce, to jsou jen kulisy dočasně propůjčené existence.“

A jasně, nepíšu teď o literárním věstníku. Nějak se to

sešlo… Píšu o ztrátě důvěry. O zradě. Ošklivé slovo? Což? Nikdy

nepatřilo do mého slovníku. Ale k transformaci bytosti

je dobré prožít vše.

Také máte tolik rádi ruské romány? Tu jejich hlubokou

duši? Paní Bovaryová není Anna Karenina. A Dostojevskij byl

jen jeden. Je vlastně kouzelné nacházet svůj svět v knihách.

Miluji všechny druhy ztvárnění umění. Dokonce i balet.

Louskáček mě spolehlivě každičký prosinec rozpláče. Ale jen

repliky z Malého prince, Medvídka Pú a Jihu proti Severu

umím nazpaměť. Jsou pro mě bytostně potřebné. A zachraňují.

Víc než jakákoli modlitba či mantra.

Tak čtěte. Hodně! Ať už je váš vnitřní nebo vnější svět

jakkoli lehkým, či těžkým, kouzlo knih nikdy nemizí.

Fantazie dává křídla.

editorial

Page — 3

S TEVE S EM-S ANDBERG

Vojín W.

Autor bestselleru Chudí v Lodži se vydal do doby

napoleonských válek. Vykresluje přesvědčivý

obraz doby i titulní postavu, jejíž vnitřní zmatek,

bloudění i duševní strádání vede k vraždě ze

žárlivosti. Z románu Vojín W. přímo dýchá

duch počátku devatenáctého století.

JAK UB KÖNIG

Vřeteno

Hudebník známý jako Kittchen nebo frontman

kapely Zvíře jménem podzim debutuje dystopickým

románem Vřeteno, jehož hlavním hrdinou je mladík

Key. Ze čtvrti jménem Mnohodvůr stoupá ze

spodních pater společnosti až mezi aristokraty.

HANA KULASOVÁ

Kapka kámen

vyhloubí

Deník odvážné mámy o autismu a socialismu. Jak

se „obyčejná žena v domácnosti“ v šedesátých

letech 20. století dovedla poprat s úkoly, které

trápí spoustu rodičů i dnes? Staršímu synovi Hany

Kulasové byl diagnostikován autismus, mladší byl

nadprůměrně inteligentní a pěkně neposedný.

PÁTRÁNÍ

NAPĚTÍ

ŽIVOT

VRAŽDA

DETEKTIV

OSUD

PŘÍPAD

PRAVDA

THRILLER

SPRAVEDLNOST

TEMNOTA

Léto, čas prázdnin a dovolených. Čas si v klidu číst. V klidu, ale zároveň v napětí.

Detektivka jako žánr totiž pořád zůstává v popředí zájmu českých čtenářů, možná

i proto, že v těch současných krimi thrillerech je hodně realistického vyprávění,

mívají silný sociální podtext, postavy knih žijí ve skutečném světě své skutečné

životy. V literatuře, filmu i televizi jsme detektivkou zahlceni – na jedné straně za

to může úspěch severských detektivek, na druhé pak obliba amerických televizních

kriminálek. Severská krimi už je značkou jako originální šampaňské. Skandinávie

má úžasnou přírodu, prosperuje, přesto tu existuje zlo. Jak je to možné? To je výchozí

bod severské krimi, proto je tak přitažlivá. A Henning Mankell, Stieg Larsson,

Stefan Ahnhem či Jo Nesbø vydláždili cestu pro nová jména. Na internetu lehce

vyhledáte sto nejlepších detektivních románů všech dob – to kdyby vám náhodou

nestačily tipy na celé letošní léto, které najdete v tomto vydání Page s podtitulem

Krimi. Dovolte si bát, ale zároveň neztraťte víru v dobro a spravedlnost. Ony přece

jen existují, i když někdy je těžké tomu uvěřit.

KRIMI

úvod

Page — 5

obsah

8 O knize

Dramatik, scenárista, herec

a principál divadla Zdeněk Svěrák

o nově natáčeném filmu Betlémské

světlo, o své nové povídkové knize

i o Cimrmanovi

10 Otázky bez odpovědí

Fyzioterapeut a odborník na

celostní medicínu Pavel Kolář má

novou knihu – hlavním tématem

stres jako naše cesta k větší

odolnosti.

12 Diář osobnosti

Martina Formanová napsala

svoji nejintimnější knihu.

Jmenuje se Nalakuj to narůžovo.

Vyrovnává se s ní se smrtí manžela,

světoznámého režiséra Miloše

Formana.

S popularizátorem společenské

etikety Ladislavem Špačkem

o jeho nové knize Byznys etiketa

a komunikace.

50 Rozhovor

Motivačn

51 Rozhovor

Motivačn

63 Téma v knihách

Motivační knihy.

66 Publicistika

Jak si zvyknout sportovat

pravidelně a s radostí?

70 Publicistika

O mentalitě vrcholových

sportovců.

knihkupectví luxor

@knihkupectvi_luxor

knihkupectví luxor

@pagemagazin

15 Kulturní tipy

Živé umění se vrací na scény.

Můžeme zase do divadel, do kina,

na výstavy. Hurá!

20 Rozhovor

Spisovatel Jaroslav Rudiš

o knižních láskách, své slabosti

pro vlaky, jízdní řády a nádraží, ale

také o Kafkovi.

22 Rozhovor

Že byl William Shakespeare

surrealista, tvrdí herec David

Prachař. Nejen s ním, ale i s jeho

kolegy Markem Danielem,

Josefem Poláškem a režisérským

duem SKUTR, tedy s Lukášem

Trpišovským a Martinem

Kukučkou, jsme si povídali

o Bouři, kterou v premiéře uvedou

Letní shakespearovské slavnosti.

38 Portrét

Spisovatel Michel Houellebecq

je prý lehce vulgární, depresivní

francouzský intelektuál. Geniálně

popisuje temnotu duše.

72 Publicistika

Proč rozdělujeme tělo a mysl?

78 Rozhovor

Vydejte se za hranice – země i vaší

sociální bubliny.

86 Cesty s...

Po Jižní stezce Via Czechia

s publicistou a cestovatelem

Janem Hockem.

88 Cesty s...

Po Jižní stezce Via Cze

90 Gurmán

S chutí exotiky.

92 Design

Inspirováno sportováním.

98 Abeceda

Cestovatelka Lucie Kutrová a její

pohled na svět.

PAGE

červen 2021

Vydavatel: Euromedia Group, a. s.

Nádražní 896/20, 150 00 Praha 5

Distribuce: Neoluxor, s. r. o.

Na Poříčí 25, 110 00 Praha 1

tel.: 296 110 359

Prodejní cena: 69 Kč

Náklad: 60 000 ks

Kreativní ředitelka Page:

Barbara Nesvadbová

Šéfredaktorka: Pavlína Saudková

Art directorka: Marie Štumpfová

Marketingová manažerka: Jana Brázdilová

Redakce: Světlana Hanušová, Eva Kadavá

Korektorka redakce: Tamara Mrnková

Korektor inzerce: Jarmil Vepřek

Spolupracovníci: Laura Crowe

Grafická spolupráce: Robert Imrych

ISSN 2571-3469

Evidenční číslo přidělené Ministerstvem

kultury: MK ČR E 23543

Tisková produkce: Šikovné ruce/Marketing

reklama, Olbramovická 702/11, 142 00

Praha 4

42 Rozhovor

Pilot Martin Šonka a chirurg

Tomáš Šebek mají často hlavu

v oblacích. Ale s respektem.

Právo na chyby v sazbě či tisku vyhrazeno.

Na titulní straně: Karel Gott;

foto: Vilém Sochůrek

44 Rozhovor

S nakladatelkou Ivou Pecháčkovou

o ilustracích a ilustrátorech.

46 Rozhovor

Muzikantka Ridina Ahmed a její

nový podcast Sádlo otevřel téma

přijetí vlastního těla.

48 Sebereflexe

Page — 6

obsah

Deník jsem si nikdy

nevedl. Texty písní

jsem si při jejich učení

psal neustále, ale

zaznamenávat den

za dnem?

foto: Vilém Sochůrek, reprodukce z knihy Má cesta za štěstím

Page — 8

o knize

Karel Gott:

Má cesta za

štěstím

Vychází jedinečná kniha, která přináší

autentický obraz fascinující životní

dráhy výjimečného umělce, který na

hudebním nebi začal zářit už ve svých

dvaceti letech.

Ve sředu 14. července by mu bylo dvaaosmdesát. Jenže

odešel. Dárek tedy dostávají všichni to, kteří ho obdivovali,

jako zpěváka, člověka, jako symbol... V polovině července

vychází unikátní autobiografie Karel Gott: Má cesta za

štěstím, kterou otevírá prolog napsaný králem Českých

slavíků v létě 2019, tedy jen pár týdnů před koncem

jeho života. Dočtete se zde: „Lidská paměť zdaleka není

dokonalá, a ta moje překypovala zážitky. Oporou mi byly

rovněž četné diáře s bezpočtem termínů a produkčních

poznámek. Deník jsem si nikdy nevedl. Texty písní jsem

si při jejich učení psal neustále, ale zaznamenávat den za

dnem pocity ze svých koncertů? Nebo zážitky z cest? Či

seznamy pracovních úspěchů? To mě při mém pracovním

tempu nikdy ani ve snu nenapadlo...Dovedu si představit,

že spousta lidí, ať přátel, či známých, kteří prošli mým životem

a v knize se nenajdou, může být zklamána. Ale věřte

mi, že pokud by se v knize měli všichni objevit, stal by se

z mé autobiografie nezáživný telefonní seznam. Vzpomínal

jsem a psal s tím nejlepším vědomím a svědomím, aby zde

nechyběli pro mě zásadní lidé, kteří mě jakkoliv ovlivnili či

výrazně vstoupili do mého života.“

V knize najdete na osmnáct set fotografií a jiných obrazových

a dokumentačních materiálů, z nichž mnohé dosud

nebyly zveřejněny. Karel Gott se na sklonku hvězdné kariéry

rozhodl zrekapitulovat svůj výjimečný životní příběh – napsat

vlastní autobiografii. Knihu dokončil ještě za svého života

a intenzivně též pracoval na obrazové dokumentaci až do

posledních dnů. Otevřeně hovoří o svém soukromí, dcerách,

manželství, ale také o věcech, které byly doposud z různých

důvodů zahaleny rouškou tajemství. Jeho vzpomínky sahají

až do nejútlejšího dětství, vyprávějí o rodičích i širší rodině,

o školních letech, o kamarádech i osobních zálibách, k nimž

patřilo už v klukovských letech zejména malování. Je ve své

inventuře osudu sebekritický i mimořádně upřímný, především

v závěrečných kapitolách, v nichž popisuje těžké období

zápasu se zákeřnou chorobou. V mnoha směrech je kniha

strhující obraz celého fenoménu Gott. P

Kniha Má cesta za štěstím

je ucelený, v mnoha

směrech strhující obraz

osudového vzepětí

výjimečné osobnosti.

Vyjde v den, kdy by

Karel Gott oslavil sé

dvaaosmdesátiny, tedy

14. července 2021.

o knize

Page — 9

Lenka Elbe

Poučíme se někdy?

Mohou se lidé konečně

přestat třídit podle

množství melaninu?

Jak odstartovat

epidemii kritického

myšlení?

Jaké otázky si klade reklamní textařka,

scenáristka, spisovatelka a vítězka

Magnesie Litery za debut roku 2021?

V románu Uranova je hlavním hrdinou

město Jáchymov, město lázní a lágrů,

stříbra a uranu, město s historií slavně

krásnou i neslavně strašnou...

Budou někdy války

jen obrazy z historie?

Jak si představit

nekonečnost vesmíru

a nemít z toho bolehlav?

Jak sundat fanatikům

klapky z očí?

Jak vytrolit trolla?

Opravdu se využijí

jednosměrné letenky

na Mars?

Mele ještě tichá

voda břehy?

Když se J. A. Komenský

ztratil, bylo mu trapné

zeptat se na cestu?

Co brání českým televizím

vysílat zahraniční pořady

v původním znění?

Přijde po pandemii

éra excesivního

společenského života?

Zvládneme vrátit Zemi

divokou přírodu?

Přestanou někdy

lidé sedat na lep

populistům?

Prvotina Lenky Elbe je sympatickým pokusem, jak sdělit závažné poselství populární

formou. Příběh začíná jako víceméně realistická próza s detektivními prvky.

Angličan Henry se vypraví do Jáchymova, kde v roce 1968 záhadně zmizela jeho

přítelkyně Angela, jejíž otec pocházel z Čech. Text se však brzy mění v oslnivý ohňostroj

nápadů, příběhů a žánrů. Osciluje mezi thrillerem, fantasy, sci-fi, dystopií,

romancí, běžné každodenní situace se nečekaně střídají s nadpřirozenými scénami.

V popředí však stále zůstává idea věčného boje mezi dobrem a zlem.

foto: archiv

Page — 10

otázky bez odpovědí

edice

moje

knihovnička

edice

démanty

literatury

JIŽ VYŠLO

JIŽ VYŠLO

JIŽ VYŠLO

SLEDUJTE NÁS:

25 KNIŽNÍCH DELIKATES každý rok.

Víc jich nepotřebujete.

LEDA

Dara Rolins

9. října 2019, Blesk pro ženy

„Mým mottem je zbytečně se nepatlat s věcmi, které nejdou

změnit. Zvednout se, oklepat se a jít dál.“

červenec 2020, Forbes

„Za normálních okolností je téma dětství samozřejmě

intimní věc, ale v mém případě začala v dětství moje

profesionální dráha a ovlivnila mě ve všem, co jsem...

Mé dětství mě naučilo disciplíně, poctivosti, schopnosti

zorganizovat si čas a taky schopnosti pracovat s volným

časem, protože jsem ho v dětství měla málo. Taky mě

utvrdilo v pocitu, že dřina je normální součást úspěchu

a člověk se jí nemá bát. Každá dřina vás někam posouvá. A to

platí v každé branži.“

6. července 2020, Ženy.cz

„Mám vždy řidiče. Sedím vzadu a mám tam takový malý

office. Vezmu si knížky, časopisy, počítač, notes, hudbu

a snažím se tam dělat něco kreativního pro sebe. Bojuju

totiž s tím, že promarňuju tolik hodin v autě. Nikdo si to

nedovede představit. Jedu třeba sedm hodin někam, tam mě

vyšoupnou na jeviště, kde si odzpívám a odtančím hodinu,

hodinu a půl, a zase jedu dál. To cestování je únavnější než

čtyři pět ‚vystupek‘ za víkend.“

Zpěvačka pokračuje svou sérií

Diářů. Ten pro rok 2022 se nese

ve stylu těch předchozích, zase

má její rukopis, zase vás nechá

nahlédnout do svého života. A my

udělali mediální rekapitulaci jejích

posledních dvou let – a názorů.

je potřeba zvednout se občas z gauče a něco se sebou dělat.

Nemusíte se za každou cenu nutit do běhu nebo posilování,

pokud vás to nebaví. Vyberte si jinou aktivitu, kterou budete

dělat rádi a pravidelně, choďte třeba na procházky... Pravda

je, že mám výhodu. Genetická výbava může být jak kamarád,

tak i velký protivník. Ale jinak je to disciplína, nikoli dřina,

jak mi někteří říkají, kterou jsem si ušila na své tělo i povahu.

Vyzkoušela jsem různé sporty v poměrně vysoké intenzitě,

od běhání a posilování až po thajský box, a pochopila jsem,

že nic se nemá přehánět. Proto jsem si vybrala jógu, která

vyhovuje mým fyzickým dispozicím a duši.“

16. května 2021, DVTV

„Když se koukám na malou Darinku, dokážu se dojmout.

Byla za tím tehdy moje touha, ne nesplněné ambice mých

rodičů. Karel Gott byl mentor, přítel i vzor. Hudba mi dělá

radost, ale není zdaleka vším, co generuje peníze.“

16. srpna 2020, idnes.cz

„Moje dcera je vychovávána ve světě bez předsudků, vedena

přirozenou láskou k sobě, ke svému tělu a bez hrozby, že je

na nahotě něco odstrašujícího. Něco, za co by se měla stydět.

Ona nebo jakákoli slečna, žena, máma. Jde pokaždé jen

o formu, způsob ‚jak‘... Je to složité téma a to poslední, co mu

sluší, je černobílé vidění.“

únor 2021, Glanc

„Chci být ve spojení se silnými značkami, nejsem příznivcem

jednorázových a krátkodobých spoluprací, které dělají

někteří youtubeři. Ale nic proti nim, od toho tady přece jsou,

aby tvořili nějaký aktuální obsah.“

6. dubna 2021, idnes.cz

„Mých pětapadesát kilo neznamená, že všechny ženy v mém

věku budou vypadat dobře jedině tehdy, když na tom budou

stejně. Každému sluší něco jiného. Nejde přece o centimetry

v pase, důležité je, aby byl člověk pohyblivý a v kondici. Proto

Diář 2022: Rok podle Dary

Dara Rolins připravila pro své fanoušky

další krásný diář! Kromě

základního ročního kalendária

přináší i motivační texty, rady, jak

dosáhnout ve svém životě harmonie,

nebo zdravé recepty a návody,

jaké potraviny vám dodají energii.

Na zadní vnitřní straně obálky je

praktická kapsička, kde na vás jako

dárek čeká bloček na poznámky.

Diář vychází ve dvou formátech,

v tradičním velkém a nově také

v menším, který se lépe vejde do

kabelky.

autorka: Pavlína Saudková; foto: archiv

Page — 12

diář osobnosti

Léto s Patrikem Hartlem

První román populárního autora Patrika Hartla

vychází po osmi letech s filmovou obálkou.

Román s vtipným nadhledem vypráví příběh čtyř

kamarádů, kteří si 20 let po maturitě uvědomí,

že ve skutečnosti nežijí tak, jak si v osmnácti

představovali. A protože si musí přiznat, že by

sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, rozhodnou

se, že s tím něco chtějí udělat.

Nové vydání knihy je rozšíreno

o autentické fotografie z natácení

stejnojmenného filmu.

film

v kinech

od 29. 7.

Vychází i nová podoba Malého prazského erotikonu,

která Vám ve sbírce nesmí chybět!

Takto knihu čtenářům doporučuje herečka Ivana Chýlková:

„Napínavá, vzrušující, dojemná, zábavná, překvapivá

knížka! A to tak, že chvílemi zapomenete

i na sebe sama... Nutno ji mít doma!!!“

Compagnie 100Issues

kombinují pohyb,

pouliční umění, tanec

a hudbu.

AirGym Art Company,

představení Hotel Laputa

kultura

Letní Letná

Po úspěchu Tatiany-

-Mosio Bongonga,

která v roce 2019

přešla po laně přes

Vltavu, přijíždí

do Prahy další

provazochodkyně,

Johanne Humblet ze

souboru Les Filles

Du Renar Pâle. Její

představení Résiste

zahájí festival.

Mezinárodní festival nového cirkusu

a divadla

Kdy: 12.–31. srpna 2021

Kde: v pražských Letenských sadech

Po loňské light verzi přináší 18. ročník festivalu

program plný zahraničních hvězd nového

cirkusu, kterému dominují francouzské

soubory. Novocirkusový film noir přiveze hlavní

hvězda festivalu, soubor Cirque Le Roux, který

vyprodává sály po celé Evropě. Artisté se opět

inspirovali filmovou tvorbou, tentokrát ze

sedmdesátých let minulého století a přivezou

představení, které je poctou filmu i současnému

cirkusu. Deer in the Headlights vypráví příběh

rodiny, ztráty a života skrze výstřední a komické

intriky. Akrobaté Compagnie 100Issues propojí

ve svém představení nový cirkus, japonskou

mangu i Bollywood a strhující jízdu v podobě

akrobacie, vrhání nožů, ale i zpěvu předvede

ve své show soubor Cirque La Compagnie.

Představení L’Avis Bidon akrobaté prošpikovali

také momenty s komorní atmosférou, kdy mají

publikum doslova na dosah. S diváky tak mohou

intenzivně a interaktivně sdílet své emoce, akrobatické

kousky i smysl pro humor. „Když jsme

v roce 2004 začínali, upřímně jsem věřil, že nový

cirkus přináší lidem radost. Věřil jsem, že má budoucnost

a že má smysl o tom přesvědčovat širší

publikum. Mé přesvědčení trvá, v tuto dobu víc

než kdy dřív. Proto jsme do Prahy opět pozvali

ty nejlepší ze světa nového cirkusu a divadla,“

říká Jiří Turek, ředitel Letní Letné.

letniletna.cz/cs/vstupenky/

tanec s ohněm v rámci

Flow Arts Night

Hlavní zahraniční hosté

jsou odtajnění, program

Letní Letné skrývá ještě

nejedno překvapení.

Včetně toho nejlepšího

z české novocirkusové

scény.

vlevo: Balancealots

je česko-skotské

novocirkusové duo

Aleš Hrdlička a Hannah

Lennox.

kultura

Page — 15

kultura

2

2

1

Dokument

1 —Lindemann: Live in Moscow

Pravděpodobně poslední koncert v podobě,

jakou jsme znali v éře před celosvětovou pandemií.

V polovině března 2020 zpěvák Rammstein

Till Lindemann a švédský multiinstrumentalista

Peter Tägtgren vystoupali na pódium v moskevské

VTB Aréně. V kinech od 1. čevrence.

2 —Chci tě, jestli to dokážeš

Obrna připoutala Jani na lůžko a dívka je

závislá na pomoci svých blízkých. Matka Martina

se potýká s alkoholem, sestra Kateřina je

nevidomá. Z této konstelace vyrůstá dojemný,

ale nesentimentální příběh o potřebě lidské

blízkosti. V kinech od 29. července.

3 —Hejtři

Hatari se prohlašuje za „antikapitalistickou,

BDSM techno kapelu“. Dokážou přispět do

celospolečenské debaty svým uměním? Nebo

jejich poselství nezvládne proniknout přes

bublinu, kterou vytvořila Eurovize? V kinech od

5. srpna.

4 —Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Po čtyřech desetiletích od smrti jedné z největších

legend českého divadla, Jana Wericha,

vznikl jeho první velký filmový dokumentární

portrét. V kinech od 5. srpna.

3

5 —Svéráz českého rybolovu

Parta šesti chlapů vyráží na dalekou cestu za

rybami do Norska. Stejně jako dalších patnáct

tisíc Čechů i oni jednou ročně sbalí své rybářské

pruty, smažené řízky i kartony piv a dají na čas

sbohem svým partnerkám, hospodám a domovům.

Moře jim poskytuje svobodu. V kinech od

22. července.

4

Festival

6 —Mezinárodní filmový festival

Karlovy Vary

Pandemie zamíchala festivalovými plány. Ale

Karlovy Vary zase ožijou filmem! Festival se

letos koná netradičně až od 20. do 28. srpna.

6

5

Page — 16

kultura

Filmy

7

7—Expedice džungle

Film studia Disney Expedice: Džungle, inspirovaný

slavnou atrakcí v zábavním parku Disneyland,

je dobrodružnou výpravou do amazonského

pralesa. V hlavích rolích Dwayne Johnson

a Emily Blunt. V kinech od 29. července.

8—Prvok, šampón, Tečka a Karel

Martin Pechlát, David Švehlík, Hynek Čermák

a Martin Hofmann v příběhu Prvoka, Šampóna,

Tečky a Karla si čtyři kamarádi ve středním

věku přiznají, že nežijí tak, jak si představovali.

A rozhodnou se vyřešit svou krizi provokativní

hrou a plněním odvážných úkolů. Podle stejnojmenné

knihy a v režii Patrika Hartla. V kinech

od 29. července.

8

9 —Croodsovi: Nový věk

Za to, že jsou Croodsovi trochu zaostalí, může

nepochybně táta Grug. Ten se držel hesla:

„Všude dobře, v jeskyni nejlíp.“ Když konečně

překonali strach, zjistili, že svět může být báječným

místem k životu. Po mnoha našlapaných

kilometrech a řadě příjemných i nepříjemných

zážitků Croodsovi takové místo našli. Mělo

jen jednu nevýhodu. Žila na něm jiná rodina –

Lepšíkovi. Už jejich příjmení napovídá, že jsou

na trochu jiné civilizační úrovni než viditelně

zaostalí Croodsovi. V kinech od 22. července.

10—Voyagers –Vesmírná mise

Budoucnost lidí na naší planetě je opět v ohrožení...

V kinech 29. července.

10

11

11—Gump – pes, který naučil lidi žít

Příběh o hledání psího štěstí a také o překážkách

a pastech na cestě k tomu správnému

člověku. Je o síle a nezlomnosti, která se ukrývá

v každém psovi. Hrají: Boleslav Polívka, Eva

Holubová, Ivana Chýlková, Karel Roden, Jana

Plodková, Richard Krajčo, Patricie Pagáčová,

Marek Taclík, Zbigniew Czendlik. V kinech od 22.

července.

12—Zátopek

Australský rekordman Ron Clarke přijíždí

v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním

běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně

obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se

děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních

momentů atletova sportovního i soukromého

života a spojuje se v komplexní portrét muže,

jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední

závod skončí. Václav Neužil a Martha Issová v

kinech od 26. srpna.

13—Rozhněvaný muž

Jaké tajemství skrývá nová posila bezpečnostní

firmy? Kdo je vlastně tajemný H. a jakou má

minulost? Tohle bude pro Los Angeles dlouhá

noc... . Film v hlavní roli s Jasonem Stathamem

v kinech od 22. července.

9

12

13

kultura

Page — 17

kultura

Anna Hulačová:

Dialog

Lawrence Wells:

Parrots with masks

Ko-laborace

Co: Velká „bienálová“ výstavu 51 umělců

Kdy: do 26. srpna 2021

Kde: Pragovka Gallery, Praha

Rezidentská výstava Ko-laborace pod kurátorským

vedením Petra Vaňouse představuje na

bezmála 2000 metrech čtverečních díla 51 rezidentů

Pragovky, mezi nimiž nechybí například

Filip Černý, Matouš Háša, Anežka Hošková,

Anna Hulačová, Jakub Janovský, Jiří Matějů,

Vladimír Merta, Karíma Al-Mukhtarová, Pasta

Oner, David Pešat, Jana Preková, ale ani Adam

Štěch.

Téma kolaborace, které si kurátor zvolil, se

opírá rovněž o současnou společenskou situaci.

Kolaboraci pojímá Petr Vaňous jako entitu,

kterou lze chápat (a prožívat) dvěma možnými

způsoby. „Zatímco v angličtině jde o standardní

označení běžného druhu spolupráce, v češtině

název vykazuje jednoznačně rozporuplný význam,

který pociťujeme negativně. ‚Kolaborace‘

je sice spolupráce, ale s historickými asociacemi

na činnost spojenou se zrádným, zrazujícím

jednáním, či přímo se zradou (přiznanou či skrytou).

Konotace názvu je tedy subverzivní sama

o sobě. Má sama v sobě umístěnou významovou

rozbušku, pro každého ovšem jinak silnou,“

vysvětluje svůj záměr kurátor.

Tato výstava je třetí z řady velkých rezidentských

výstav, pořádaných každý druhý rok za

účelem prezentace děl umělců, kteří dlouhodobě

patří k umělecké komunitě Pragovky.

David Pešat:

Cesta tmou

Kateřina Adamová:

Žaludek

Page — 18

kultura

Tři kapitoly Daniela

Hradeckého získaly

Literu za prózu.

Ocenění v rámci

letošního ročníku

Pavel Novotný

s cenou za poezii

Magnesia Litera

nahoře: Lenka Elbe a její

Litera za debut roku;

vlevo: Během večera

vystoupila kapela Zvíře

jménem Podzim.

V přímém přenosu na ČT art byly na začátku

června uděleny výroční ceny Magnesia Litera.

Knihou roku se stala Shakespearova Anglie.

Portrét doby od Martina Hilského. Nejvýznamnější

český znalec díla anglického dramatika

Williama Shakespeara v knize Shakespearova

Anglie. Portrét doby představuje přelomové

časy, v nichž vznikala velká díla alžbětinské

literatury, a které měly pro anglickou společnost

a civilizaci formativní význam. Literu za prózu

obdržel Daniel Hradecký za knihu Tři kapitoly.

Jde o trojici jazykově vybroušených kratších

próz, které naplňují svědectví o souboji jedince

s existencí na okraji, a to nejen společenského

vyloučení. Sbírka básní Pavla Novotného Zápisky

z garsonky získala Literu za poezii. Tento

poetický cyklus je neskrývaně autobiografický.

Promyšlená práce s jazykem a prožitými motivy

jednotlivé básně propojují v čtivý celek. Česká

koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková

získala Literu za publicistiku za svou knihu

Svědectví o životě v KLDR. Zaznamenala v ní

sedm rozdílných osudů lidí, kteří z KLDR utekli.

Jejich příběhy přibližují život v zemi, v níž se

i blízcí lidé vzájemně hlídají, jejich život předurčuje

kastovní systém a součástí každodenního

života je hlad. Literu za debut roku má Lenka

Elbe za knihu Uranova. Literu za knihu pro děti

obdržel Bogdan Trojak za Safírové ledňáčky

a Glutaman. Tři ledňáčci se v příběhu náhodou

zmocní tajného deníku kapitána jedné říční lodi.

Spolu s malou Justýnkou a jejím bratrem Kajetánem

se vydají po stopě podivných, a ne zrovna

etických objevů jistého šíleného vědce.

ze světa knih

Page — 19

Už od ledna vede

Národní galerii

Polka. Kurátorka

a muzikoložka, která

předtím vedla Slezské

muzeum v Katovicích.

Jedním z jejích cílů je,

aby se lidé výtvarného

umění nebáli.

Alicja Knast

o objevování

umění

Page — 20

rozhovor

Chci, aby se lidé

výtvarného umění nebáli.

Chození do galerie nemá

být jen pro vyvolené.

autorka: Pavlína Saudková; foto: archiv Národní galerie

Alicja Knast

Vystudovala

muzikologii na

Univerzitě Adama

Mickiewicze v Poznani

a celý svůj profesní

život působila

v několika polských

muzeích (v Národním

muzeu v Poznani nebo

Muzeu Fryderyka

Chopina ve Varšavě).

Od roku 2014 byla

ředitelkou Slezského

muzea v Katovicích,

z něhož byla v roce

2020 z politických

důvodů odvolána. Pod

jejím vedením získalo

Slezské muzeum mimo

jiné cenu EMYA (soutěž

Evropské muzeum roku

2017) a zlatou „medaili

Za zásluhy o kulturu

Gloria Artis“ (udělena

v roce 2019). V lednu

2021 byla jmenována

generální ředitelkou

Národní galerie na

šestileté období.

Co je podle vašeho názoru

základní rolí kultury v lidském

životě? Jak moc nás umění

formuje?

Kéž by se tato otázka kladla všude

a pořád. Nejstručnější odpovědí by bylo,

že umění nám dává vhled do „jinakosti“

a zároveň nám ulehčuje přístup k sobě

samým.

Co by byl člověk bez umění?

Umělecká tvorba, kreativita, vystavení

se umění jsou stejně důležité jako

jakákoli další oblast lidské existence.

Představte si, že byste najednou měli

zakázáno poslouchat hudbu či hudbu

tvořit, například zpívat. Umíte si představit

takový svět? Umíte si představit

zabránit člověku tvořit umění, či vnímat

jakoukoli formu umění, například

ve třiceti letech života? Nemyslím si, že

by to kdokoli dokázal. Představuji si, že

by to bylo sabotováno, nebo by to bylo

jednoduše nesplnitelné. Může to být

dokonce nápad pro sci-fi film či knihu.

Zajímalo by mě, jak by takový příběh

skončil.

Co je důležitější: znát, nebo

cítit umění?

Možná vás zklamu, ale nemyslím si, že

na to existuje odpověď. Je to, jako se

ptát, jestli je zima důležitější než léto.

Je práce generální ředitelky

také kreativní, nebo je to spíše

manažerská pozice?

Manažerství je ta nejlehčí část a nijak se

neliší od jakékoli jiné práce či organizace,

která potřebuje strukturu a procesy.

Na této pozici je unikátní to, že členové

a členky týmu potřebují nejen vedení,

ale také inspiraci. Nejenže musím znát

tendence v mnoha oblastech kreativity,

ale musím si také klást výzvy v tom, jak

přemýšlím, a umět přemýšlet novými

způsoby.

Cítíte se výjimečně jako žena

na vysoké a prestižní pozici?

Ne, nikdy jsem neměla dojem, že by

ředitelky byly horší či lepší než ředitelé.

Všechno je otázkou nahromaděných

zkušeností. Mám za sebou kapitálové

investice a také jsem byla manažerkou

velkých institucí spravujících kulturní

dědictví. Prestiž pro mě na této cestě

nikdy nebyla důležitá. Hodnotu vidím

v tom, do jaké míry mohu přispět svými

zkušenostmi a znalostmi.

Na jakou cestu se pod vaším

vedením vydává Národní

galerie?

Národní galerii čekají velké investice do

projektu v Jinonicích (centrum pro péči

o sbírky a vzdělávání, pozn. redakce)

a revitalizace Veletržního paláce. Instituci

to změní na dalších padesát let. Pak

také plán digitalizace celé sbírky, jejího

přesunu do Jinonic a na další místa

i vytvoření nových stálých expozic.

Zabere to deset až patnáct let, záleží to

na financování.

Co v jazyce běžného dne

galerie a jejích návštěvníků

znamená, že chcete, aby byla

NGP přístupná všem? Jaké

nástroje je možné použít, aby

se posílil zájem o umění? Lze

toho dosáhnout například

pokračováním některých

online programů, které běžely

během pandemie?

Jsem zásadně proti domněnce, že je

účast na aktivitách v galerii prospěšná

pouze vzdělaným vrstvám veřejnosti.

Neznamená to jen posílení zájmu

o umění, jako spíš to, že dáme našim

potenciálním návštěvníkům nástroje,

se kterými dokážou umění objevovat

a objevovat, jak je pro ně relevantní.

Je možné pro dosažení těchto

cílů a vizí toto nějak vztáhnout

k českému prostředí? Jak moc

se liší Češi od Poláků?

Moje odpověď zde zní třikrát ano. Typy

investic do kulturních institucí v České

republice a v Polsku se liší natolik,

že to má obrovský dopad na situaci

sektoru. Bohatství kulturních památek

v Čechách je výsledkem kvalitních

revitalizací. V Polsku je daleko méně

institucí, které by sídlily v historických

budovách, proto ten rozdíl. Velice zde

zjednodušuji, nicméně si myslím, že typ

infrastruktury a investice kapitálu mají

velký vliv na kulturu a její programy.

Jak moc se kultura změnila

během pandemie koronaviru?

Stala se velice ceněnou a uznávanou,

ale také jí velice ublížilo, že se nemohla

volně rozvíjet kvůli chybějící zpětné

vazbě publika i kvůli finanční nejistotě.

Na druhé straně je vidět, jak si veřejnost

více uvědomuje roli umění v našich

životech.

Umění zanechává stopu a je

záznamem současnosti pro

budoucnost. Dokážete říct,

jakou zprávu zanechává

současné moderní umění

budoucím generacím?

Že lidské interakce jsou dynamické

a neměly by se omezovat na fyzickou

přítomnost. Digitální řešení pro uměleckou

tvorbu a interakci s publikem

jsou nekonečná.

Na jaké výstavy se můžeme

v Národní galerii těšit do

budoucna?

Ráda bych využila této příležitosti

a všechny pozvala na listopadovou

výstavu Falza? Falza! ve Šternberském

paláci, která se zabývá problematikou

uměleckých napodobenin a padělků,

které jsou staré jako umění samo, a také

výstavu Buddha zblízka o buddhistickém

umění, která se bude konat ve

Valdštejnské jízdárně. Následující rok

uvedeme stálou expozici současného

umění a architektury a několik projektů

v Malé dvoraně. Národní galerie bude

příští rok také velice aktivní na mezinárodní

scéně. P

rozhovor

Page — 21

Page — 22

rozhovor

Michaela Pavlátová

Výtvarnice, režisérka

a animátorka

absolvovala roku

1987 VŠUP, ateliér

animovaného filmu.

Její animované filmy

získaly řadu prestižních

mezinárodních

ocenění, roku 1993

byla za animovanou

grotesku Řeči, řeči, řeči

nominována na Oscara.

Repete byl oceněný na

Berlinale 1995 Zlatým

medvědem v kategorii

krátkých filmů. V roce

2000 debutovala

v hraném filmu

povídkou Absolutní

láska z povídkového

snímku Praha Očima.

Jiný

svět

filmu

Moje

slunce

Mad

Zuzana Stivínová

Její otec je hudebník

flétnista Jiří Stivín,

herečka Eva

Svobodová je její

babička. Během studií

na pražské konzervatoři

si zahrála na celé řadě

pražských divadelních

scén (Divadlo Semafor,

Realistické divadlo,

Divadlo Na Zábradlí,

Divadlo v Celetné),

poté byla v angažmá

v pražském Národním

divadle. Kromě své

herecké práce v divadle

se také aktivně věnuje

dabingu, vystupuje

jako zpěvačka

Jejím manželem je

molekulární biolog

Lukáš Čermák, mají

dva syny.

Zuzana Stivínová a Michaela

Pavlátová už mohou slavit.

Moje slunce Mad si přivezlo

cenu z prestižního festivalu

animovaných filmů ve

francouzském Annecy.

Autorka Pavlína Saudková

S vaším celovečerním

animovaným filmem Moje

slunce Mad se podle mě

pojí hned několik témat.

Začněme mužstvím.

Michaela Pavlátová: Dokázala

jsem si živě představit, že

se česká holka Herra odstěhuje

za Nazirem do Kábulu, do země,

která nikdy nebyla bezpečná. On

je zkrátka chlap a ona chlapy

postrádá. Představovala jsem si

ho jako manžela Petry Procházkové,

jejíž kniha Frišta byla pro

film předlohou, jako nádherného

velkého chlapa, něžného medvěda.

U českých mužů mám často pocit,

že jsou okouzlující jiným způsobem,

necítím z nich obvykle toho

chlapa ochránce. Zvláštní bylo, že

Francouzi, koproducenti filmu,

nedokázali pochopit, proč se

dobrovolně vydá do Afghánistánu,

proč nosí burku. Zamilování pro

ně bylo jako důvod málo. Oni jsou

tam v mnoha ohledech daleko

rozhovor

Page — 23

emancipovanější, pro ně láska

argumentem nebyla. Zatímco

pro mě byla důvodem největším.

Vidím v sobě touhu po velkých silných

mužích, i když v mém životě

byla nejrůznější plejáda mužů, jen

těch velkých medvědů bylo málo.

Když nějakého takového vidím,

pokud je možnost, obejmu ho.

Jak často se vám to stává?

Michaela Pavlátová: Jak

učím na FAMU, někteří pedagogové

postavu medvědů mají.

Ovšem můj manžel váží čtyřicet

devět kilo, teď snad dokonce padesát.

Mužství je velmi široký pojem.

Velkým objevem pro mě bylo

sesterství a sesterstvo, které jsem

objevila poté, co jsem si zařídila

životy s muži. Zuzana to má jinak,

ale pro mě mezi holkami zmizí

konkurence a najednou zjistím,

že je to skupina lidí, kteří mají

něco společného. Mám ráda obojí.

Mužstvo i ženstvo.

Zuzana Stivínová: Ano, já

to mám přesně opačně – s muži

mizí konkurence a cítím se s nimi

skvěle. Se ženami ne vždycky.

Může to být hereckým

prostředím?

Zuzana Stivínová: Možná.

Zkrátka vždycky jsem ráda

chodila do pánských šaten, do

pánských maskéren, vždycky jsem

byla klidnější s kluky. Samozřejmě

ale chápu i sesterství, letité

přátelství s kamarádkami, kde

se cítíte bezpečně, můžete říkat

cokoli. A žádná neříká: „Jak to

tedy vyřešíme?!“ Jenom vás třeba

vyslechnou. Protože někdy nemáte

touhu problém řešit, chcete se

o něj jen podělit.

Michaela Pavlátová: Asi máš

štěstí na jiné muže. Ti moji spíš

říkají, že to uděláme tak, jak to

navrhnu.

Zuzana Stivínová: K mužství

musím podotknout, že jsem měla

naivní představu, že je orámované

šířkou ramen, ale už jsem se jí

vzdala.

Michaela Pavlátová: Muže

znám jen z vlastních zkušeností.

Když jsem měla psát mužské postavy,

často jsem si uvědomila, že

nevím, jak myslí, jak spolu mluví,

jak moc dávají najevo emoce. Jistě,

nejsou všichni stejní. Ale jsou pro

mě záhadou. Cítím k nim něhu,

protože vidím, že spoustu věcí

musí dělat, protože se to od nich

očekává. A je mi jich vlastně líto.

Zuzana ale ví o mužích víc, ona

má doma úžasnou partu.

Zuzana Stivínová: Žiju mezi

ponožkami v absolutním testosteronu.

Konkrétně si o nich mluvit

netroufám, protože už jsou tak

velcí a samostatní, že nemohu jejich

životy pouštět do tisku. Jsem

ale naprosto spokojená, že jsem

jimi obklopená. Nejsem ta matka,

která by musela plést copánky.

Jako malá jsem chodila do Skautu,

moje oddílová vedoucí byla

Helena Illnerová – za komunismu

to pro nás bylo neuvěřitelné štěstí,

pro ni nutnost. Vychovala nás

holky výborně k samostatnosti.

Když jsem z oddílu odcházela,

říkala: „Slůně, jsi chytrá, hezká,

umíš zacházet se sekyrkou. Ale

tu sekyrku vždycky nech pod

postelí.“ Tehdy jsem tu metaforu

nepochopila. A když jsem potkala

muže, ukazovala jsem, jak si umím

postavit sama ten stan s pod-

Moje slunce Mad získalo

ještě před českou

premiérou mezinárodní

cenu! Trvalo to dvacet

osm let, než se český

film dostal do hlavní

soutěže na největším

a nejprestižnějším

festivalu animovaných

filmů ve francouzském

Annecy. Moje slunce

Mad je příběhem české

dívky Heleny alias Herry,

která opouští Prahu,

aby se v Kábulu z lásky

vdala za svého spolužáka

Nazira. Kromě vidiny

láskyplné budoucnosti

v početné rodině Herru

z Čech táhne i touha po

nových zážitcích v exotickém

prostředí.

Page — 24

rozhovor

autorka: Pavlína Saudková; foto: Marta Režová

Vždy jsem ráda chodila

do pánských šaten, do

pánských maskéren, vždy

jsem byla klidnější s kluky.

sadou, takže jsem vždycky všechny

absolutně odpudila. Takže teď už mám

sekyrku pod postelí.

A kdy jste tedy tu metaforu

pochopila?

Zuzana Stivínová: Když jsem

mnohokrát selhala. (smích)

Michaela Pavlátová: Ještě bych

dodala, že můj muž Vráťa Hlavatý

má v sobě velmi silný ženský prvek.

Je to muž, který měl odjakživa pověst

donchuána. Ženy s ním vždy dobře

vycházely a vycházejí – a on dobře

vychází se mnou, protože ve mně je

zase hodně toho mužského.

Zuzana Stivínová: Když jsem

před lety zkoušela s Bolkem Polívkou

a s pány Lasicou a Satinským a Julek

se ptal, jak se mám, a já říkala, že

špatně, přičemž on odvětil: „Protože

seš invalídka. Jsi pěkná, samostatná

a máš mužský mozek.“ To mi tenkrát

pomohlo. A já s tou invaliditou pak

skvěle pracovala a dopadlo to na

výbornou. Mojí terapií je práce. Hrála

jsem i pár mužských postav, hrála

jsem ostatně i opici, nebo bezpohlavní

postavy, panoše mezi dívkou a chlapcem.

Krok po kroku jsem se přes role

poznávala.

Jaké je poselství filmu Moje

slunce Mad?

Michaela Pavlátová: Každý ve

filmu uvidí něco trochu jiného. Při

přípravě před pěti lety jsem také měla

trochu jinou představu. Co ale přetrvává

od začátku, je ta síla nevzdat to.

Člověk má být statečný.

Zuzana Stivínová: A také je to

film o lásce a o rodině. Kdekoli. O povinnosti

a zodpovědnosti. A o loajalitě.

Michaela Pavlátová: Fascinovala

mě postava Herry, která je obzvlášť

v knize tak výrazná, že snadno nabudete

dojmu, že jste to vy, i když ona je

mnohem statečnější. A jiná. Její vztah

s Nazirem a rozhodnutí jít za někým,

koho moc milujete, se také postupně

posune, protože najednou je mezi

nimi něco, co se nedá napravit, jsou

to dva lidé na dvou loďkách, díváte

se na sebe, ale ony se vzdalují a vy

s tím nemůžete nic dělat. Tato linka

byla silnější v knize, než je nakonec

ve filmu. A zvláštní bylo poznání, že

rodiny jsou všude stejné, jen někde

žijí na obtížném místě, což se výrazně

podepisuje na jejich dalším životě, na

jejich osudu...

Jak moc důležitý je fakt, že se

příběh odehrává v Kábulu?

Michaela Pavlátová: Místo

je zajímavé. Dostáváte se někam,

kam byste neměli šanci se v životě

dostat. Nebo byste tam byli jen jako

turisté. Tady se dostanete přímo do

rodiny, vidíte všechno to „špinavé

i čisté prádlo“... Pozorujete to jiné

i to stejné, poznáváte tradice. Vidíte,

že hrdina se chová jinak v cizí zemi

a jinak ve svém prostředí. Postavení

žen v Afghánistánu, byť se říká,

že v rodinách jsou silné a všechno

určují, je jistě jiné než u nás. Herra

v určitý okamžik dostane příležitost

se realizovat prací pro humanitární

organizaci, po nějakou dobu je tam

jakýmsi prostředníkem, protože ti

„zápaďáci“ by rádi, aby přesvědčovala

ženy, ať si sundají burky, že všechno

pak bude jednodušší. Ona ale zase

vidí, že mnoho tradic má smysl. Aby

si někdo sundal burku, musela by

tomu předcházet strašně dlouhá

doba vzdělávání mužů. Není to tak

jednoduché.

Zuzana Stivínová: Pořád

je to ožehavé téma. Nedávno,

asi přede dvěma lety v létě ve

čtyřicetistupňových vedrech, jsem

tady v Čechách točila íránský film

Poloviny. Měla jsem zimní kabát,

protože nesmělo být vidět nic, co by

jen naznačovalo, že jsem žena. Pod

kabát mě navíc fačovali, protože byly

vidět obrysy mých ňader. Hlídali každý

detail. Skriptka musela vykrývat svým

tělem holku, která měla na ulici holá

ramena. Kdyby to neudělali, cenzura

by jim celou scénu vystřihla. A ani

by jim to neřekli. Je to takový zvyk,

zákon. I když jsem hrála Evropanku,

muselo to být podle jejich zvyklostí,

nesměla jsem pít alkohol, ani mít na

stole před sebou pivo. I to by vystřihli.

A bylo tedy potřeba vše respektovat.

Dovedete si samy sebe

představit v roli Herry ve

skutečném životě?

Zuzana Stivínová: Ano, dokážu

si představit, že někoho milujete

a odjedete s ním na konec světa. Zažila

jsem to v trochu jiné formě, když jsem

s manželem odjela do New Yorku.

Tenkrát na dobu neurčitou. Považuji

za svobodu, že můžete odjet za láskou.

Michaela Pavlátová: Já také

odjela za svým milovaným klukem do

Ameriky, ale to je vlastně jiné. Asi bych

nebyla tak statečná jako Herra a do

Afghánistánu bych neodjela. Nejsem

takový dobrodruh.

Zuzana Stivínová: Zajímavý je ale

i osobní příběh Petry Procházkové,

která už zase žije tady.

Michaelo, o Heře jste řekla,

že jsou pro ni typické tři

věci – statečnost, tolerance

a skromnost. Jak důležité jsou

tyhle tři aspekty pro vás?

Michaela Pavlátová: Důležité

pro mě jsou. Pochopitelně. A někdy

jsem překvapená, že jsem statečnější,

než bych si představovala. V jiných

situacích mi to zase tolik nejde. Jsou

to jistě důležité hodnoty. Pro každého.

A s věkem určitě dokážete být

statečnější a postavíte se i za věc, která

vám nemusí přinést nutně jen dobro.

Zuzana Stivínová: Já bych chtěla

být laskavější. Díky zkušenostem jsem,

myslím, velkorysejší. P

Aby si někdo sundal

burku, musela by tomu

předcházet dlouhá doba

vzdělávání mužů.

rozhovor

Page — 25

Novinky

Nevinný záskok

Lizzy Dentová

Křehká krása

Petra Durst-Benningová

Co kdybys mohla být někdo jiný?

Jen na léto... Birdie a Heather jsou

nejlepší kamarádky. Když Heather

překvapivě zruší letní práci

someliérky ve Skotsku, rozhodne

se za ni Birdie zaskočit. Vždyť

co na tom může být složitého?

K masu červené, k rybě bílé…

379 Kč / Cosmopolis

Již vyšlo

Tři osiřelé sestry se na sklonku

19. století snaží přežít v drsném

prostředí sklářské vesnice.

Aby uhájily svou nezávislost

a svobodu, musí bojovat proti

tradicím a předsudkům. Jak

mají tři osamělé ženy přežít

v mužském světě? Přečtěte si

nezapomenutelný příběh o kráse

skla a ženské odvaze.


Již vyšlo

Vraždy s cejchem

Elina Backmanová

Na život a na smrt

Laura Griffinová

Napětí a romantika od nové

hvězdy finské krimi.

Na ostrově byla nalezena mrtvola

s čerstvě vypálenou královskou

korunou na těle. Špičkového

komisaře Heina stopy zavedou

do městečka, které se pyšní

nejen svou historií, ale samo sebe

dokonce označuje za království.

Naplní se jeho obavy, že se

nejedná o ojedinělý trestný čin?

Soukromé vyšetřovatelce Kiře

zastřelí před očima „parťáka“

a záhy je jasné, že šlo o vraždu

a v ohrožení je celý tým právníků

a spolupracovníků. Včetně

Kiry. Firma si proto najme

bezpečnostní agenturu. Kiru

dostane na starost bývalý mariňák

Jeremy a od první chvíle to mezi

nimi jiskří. Ale city musí stranou,

teď jde o život...


Již vyšlo

379 Kč / Metafora

Již vyšlo

Tři ženy pana Wrighta

Linda Keir

Lark, Jess a Holly, tři cizí ženy,

mezi kterými však existuje jedno

velmi bolestné pojítko s příjmením

Wright. Okouzlující partner,

pozorný milenec a starostlivý

manžel – každá ho zná jinak a pod

jiným jménem. Lži a nevěra ale

mají ve zvyku vyplouvat na povrch

a charismatického pana Wrighta

se pravda chystá dohnat už velmi

brzy.

399 Kč / Metafora

Již vyšlo

MODERNÍ ROMANCE

JEN

O TROCHU

VÍC

Druhá kniha

nové série bestsellerové autorky

PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ

SIMONA

AHRNSTEDTOVÁ

Jen o trochu víc

Simona Ahrnstedtová

Stella během jediného dne ztratí

milence, práci i domov. Po divoké

noci dochází k jedinému řešení,

jak ze všeho ven – musí opustit

Stockholm a pokusit se prodat

chátrající domek po prarodičích.

A tak se ocitá na venkově, ve

společnosti krav, slepic, koz

a jednoho nafoukaného farmáře…

který ovšem umí neobyčejně

dobře líbat.

399 Kč / Metafora

Již vyšlo

promotion — novinky

Prsa a Vajíčka

Mieko Kawakami

Když je

život jedna

velká hrozivá otázka…

599 Kč / Odeon

Vyjde 13. července

Máte pocit, že nerozumíte

svému tělu? Neodpovídáte

zažitým stereotypům nebo

se bojíte přiznat okolí, že

máte prostě a jednoduše

strach? Prsa a vajíčka

vám ukážou, že v tom

nejste sami.

Nacuko, Makiko a Midoriko. Tři ženy, tři odlišné

pohledy na svět a vlastní tělo. Jedna touží po

plastice prsou, aby si připadala mladá a žádoucí.

Další své tělo vůbec nechápe a hnusí se

jí vše, co souvisí s dospíváním. Poslední zase

svému tělu nerozumí, jako by snad ani nebylo

její. Během několika málo dní, kdy se sejdou

pod jednou střechou a vedou plytké konverzace,

však pozvednou oponu svých životů, své

minulosti a společných vzpomínek.

Později se jejich životy posunou. Každá

z nich má své touhy a sny, nové role a životní

dráhu. Příběh se zaměřuje především na

vypravěčku – Nacuko. Její touha porodit dítě

je silnější než cokoliv jiného. A že toho v životě

tolik nechce. Je však sama a pohlavní akt je pro

ni nemožný. Zjistí, že to jde i s pomocí dárce

spermatu a začne přemýšlet, zda se touto cestou

vydá i ona. Během pátrání po odpovědích

objevuje také druhou stranu věci. Děti narozené

ze zkumavky nemusí být nadšené z toho, že se

narodily. Možná se nedokážou ani smířit s představou,

že jejich rodiče vlastně nejsou rodiče.

Kde je tedy „zlatá střední cesta“? Existuje

vůbec správná odpověď na její otázky? Je přivedení

dítěte na svět jen egoistický a sobecký čin

dospělých? A co geny? Převáží nakonec úplně

všechno? Mieko Kawakami odkrývá mlčenlivý

svět pokrytý stereotypem, ale plný trápení a hledání

vlastní svobodné vůle.

Vnímání vlastního těla může (ale nemusí),

podobně jako vnímání světa dětskýma očima

formovat to, čím jsme, když vyrosteme. Každý

člověk má na sobě už od narození nálepku. Těch

nálepek je pak mnoho, protože rolí v životě hrajeme

spoustu. Máme nalinkované životy, předpoklady

a okolí přímo vyžaduje, aby bylo vše

splněno. Jinak jsme „divní“, ne? Mieko Kawakami

přesně do tohohle světa plného stereotypů

a zaprášených tradic hází vidle. A rozhodně se

jimi ohání všemi směry. Nebojí se otevírat témata,

kterým by se jiní autoři vyhnuli. Sděluje věci

napřímo, někdy až s apatickou odevzdaností.

A přitom tak naplno a intenzivně, že dokáže

šokovat a zaskočit. Kniha je rozdělena na dvě

části. V první jsou střípky vzpomínek utvářející

celkový obraz o hrdinkách umně zakomponovány

do zdánlivě banálního a plochého rozhovoru

sester během jejich setkání. Druhá je víc zaměřena

na hlavní hrdinku toužící po vlastním dítěti.

Ani tady se čtenáři nevyhnou překvapivému

konceptu ani závěrům, které šokují.

V knize Prsa a vajíčka najdete leccos. Jde

o nádhernou mozaiku v mnoha vrstvách, která

se nebojí mluvit ani být smutná, když se tak cítí.

Nemá strach ani z odsouzení či pohrdání. Boří

stereotypy. Ponouká čtenáře přemýšlet a zamyslet

se, protože mít vlastní vůli je to nejcennější,

co můžete ztratit.

Není divu, že autorce za román vysekl

poklonu i její mnohem slavnější kolega Haruki

Murakami!

Tereza Bártová

promotion — recenze

Novinky

Zabil jsem

generála Franca

Joan-Lluís Lluís

Jaký by byl osud Katalánska,

kdyby se Španělsko zapojilo do

druhé světové války? A jak by

dopadl sám generál Franco?

Prožijte příběh alternativních

dějin spolu s Agustím Vilamatem,

jenž je hrdinou proti své vůli.

Dobrodružství nesmělého

mladíka, jehož už od dětství

provází láska k četbě a k vlastní

mateřštině.

286 Kč / Bourdon

Již vyšlo

Cvičebnice

tvůrčího psaní

Alžběta Bublanová,

Andrea Salzerová

Cvičebnice je určena pro

všechny, kteří chtějí psát, anebo

si psaní vyzkoušet a kreativně se

vyjádřit. Provede vás od prvotního

nápadu přes jednotlivé části

psacího procesu a také poradí,

co dále dělat s hotovým textem.

I Shakespeare nějak začal!

299 Kč / Grada

Již vyšlo

Příběhům o lásce

věřit zakázáno

Javier Ruescas

Láska za časů Youtube –

Sedmnáctiletá youtuberka Cali se

připravuje na maturitu a po svém

se vyrovnává s popularitou na

sociálních sítích. Nikdo ji nenaučil,

jak to chodí, jak se smířit s tím, že

je neustále na očích a sledovaná,

nikdo jí neporadil, co všechno

může sdílet, aniž by o sobě

prozrazovala příliš.

340 Kč / Šulc-Švarc

Již vyšlo

MARTIN VITICKÝ

Objetí mravenečníka:

Napínavý román z Rio

de Janeira

Martin Vitický

Mladá diplomatka Ellen Vargasová

přijíždí do Rio de Janeira, kde má

působit čtyři roky na britském

velvyslanectví. Z letiště spěchá

přímo za svým otcem, známým

brazilským geologem, od něhož

po příletu obdržela znepokojivou

zprávu. Její obavy se potvrdí, když

dorazí do otcova bytu a zjistí, že

byl unesen.

379 Kč / ANAG

Již vyšlo

Kapesní moudrost

duše

Sri Chinmoy

Duše k nám promlouvá tiše.

Její světlo prosvítá za našimi

každodenními činnostmi,

myšlenkami a pocity, podobně

jako kaligrafické kresby „ptáčků

duše“ měkce prosvítají za slovy

Sri Chinmoye v této knížce.

A stejně jako moudrost těchto

aforismů, také poselství duše

je ve své jednoduchosti zářivé,

srozumitelné a přes svou jemnost

schopné zcela proměnit náš život.

229 Kč / Madal Bal

Již vyšlo

Hodná taška

Praktické a navíc s inspirací.

Tyhle skládací tašky jsou

dostatečně veliké na nákup, ale

i na koupaliště. Vyrobené jsou

z recyklovaných PET lahví, unesou

toho opravdu hodně, a přitom

vypadají krásně. Jednu můžete

mít vždy v kabelce nebo v autě

pro strýčka příhodu. A v pouzdru

na zip jsou také skvělým dárkem.

Vybírejte ze 4 motivů tašek a také

4 motivů batůžků.

179 Kč / Madal Bal

Již v prodeji

promotion — novinky

Věčná vzpoura v srdci

konzervativce

Kniha rozhovorů

se známým politologem,

překladatelem

a publicistou prof.

Alexandrem Tomským

o životě, literatuře

a politice, úryvek je

z kapitoly o životě

českého emigranta

v Anglii.

Věčná vzpoura

v srdci konzervativce

Lenka Jaklová,

Alexander Tomský

220 Kč / Leda

Vyjde na konci

srpna

Je vlídnost nakažlivá?

Ovšem, všeobecná veřejná ohleduplnost,

zdvořilost, ba až úslužnost člověka ovlivní,

někteří emigranti to považovali za anglické pokrytectví.

To je velký omyl. Ctnosti i nectnosti,

jak už víme od Aristotela, jsou návykové. Známe

to z dětství – děti jsou pravěk lidstva (Karel

Čapek). Dítě je malý sobec, vše pro sebe,

nic pro druhé, co je moje, to nepustím. Moje

děti v Anglii prošly celkem svobodomyslnou

výchovou, ale už od školky slyšely to nejčastěji

frekventované „poděl se“ (share), „omluv se“

(say sorry) a poděkuj. Tohle jim vtloukají do

hlavy v základní škole dnes a denně. Etika a etiketa

mají k sobě blízko a v Anglii je to něco

jako světské náboženství.

Co dalšího jste na Angličanech

vnímal pozitivně?

Zajímavý empirický vztah ke světu, který se

projevuje ve stylistice. Například Angličan by

neměl říct: všichni se zbláznili. Má se omezit

na většinu, nebo oslabit na jestliže, možná,

pravděpodobně, částečně „if“, „maybe“,

„possibly“. Předpokládá se, že žádný výrok

nepostihuje celou empirickou či sociologickou

realitu, ta je nutně relativní. Jde také o vyjádření

respektu k reálnému světu: nikdy nic není

stoprocentní, žádné apodiktické vyjádření do

empirie nepatří. Angličané doktrinářství instinktivně

odmítají, o to překvapivější je jejich

dnešní ústup před politickou korektností, zřejmě

si ji pletou se slušným chováním. Proto tak

instinktivně nesnášejí ideologii, středověkou

spekulativní metafyziku zarazila Ockhamova

břitva, v Anglii se nerozvinula metafyzika jako

v katolické Evropě. Je ohromné, jak v projevu

vyjadřují úctu vůči svobodě druhého, „mohl

bych se mýlit“ nebo „bylo by hezké, kdybyste

vzal v úvahu i možnost“ a tak podobně. Tato

opatrnost a zdvořilost zároveň zobrazují zkušenost,

že realita nemusí být pro každého stejná.

Anglický důraz na zdrženlivé vyjádření

(„understatement“), když mluví o sobě, je také

výrazem pokory, vychloubají se primitivové

jako Američani a ti ovšem také tíhnou k přehánění.

Všimněte si, že novináři u nás používají

nabubřelé titulky, stupňování – nej, přívlastky

jako obří nebo ohromující či dokonce dechberoucí,

to k nám proniká z Ameriky. Anglický

tisk býval jiný, spíš událost podceňoval:

„malý problém, jen trochu, možná, případně,

nicméně“. Vžila se u nás sice spojka „nicméně“,

ale jen jako bezvýznamná vsuvka mezi dvěma

větami.

Anglický cit pro úměrnost vyzdvihuje

i Karel Čapek v Anglických listech. Přehánění

je nepříjemné, vychloubání odporné, ješitnost

u mužů v Anglii vůbec nepozorujete, každý

by se tím shodil. A ještě jeden zajímavý rys –

Angličané nepovažují upřímnost za ctnost, ale

bezmála za nectnost. Říkat někomu pravdu

do očí, to zraňuje, upřímnost bolí, pravda je

nepříjemná. Proto ta pověst pokrytců.

A co pověstný anglický smysl

pro ironii a suchý humor?

Fantastický, setkáte se s ním prakticky denně

a praktikují ho všichni a na všech úrovních.

V sedmdesátých letech bylo v módě vystavovat

vzadu v autě různé nápisy: „Nepřibližuj

se tak blízko, vždyť se sotva známe! Nebo,

pokud šlo o vůz, který už měl nejlepší léta za

sebou, měl tam napsáno „recyklovaný Ferrari“,

„Nerozčiluj se, jedu, co mi síly stačí“, „Nesleduj

mě, taky bloudím“. Je to zábavné, Angličané se

v zápase s chmurným počasím umějí bavit.

Narazil jsem na ironické, dokonce žertovné

úřední nápisy. To bylo opravdu nezvyklé.

„Nedoporučuje se dotýkat vedení vysokého

napětí, nemuseli byste se vrátit domů.“

Když nasněží, Angličan zůstane doma.

Sebenepatrnější sněhový poprašek je kalamita.

Sníh je v jižní části země vzácná, v podstatě invazivní

látka cizího původu, s níž obyvatelé neumějí

zacházet, a proto je nejlépe zůstat doma.

Já to netušil a jednou vyrazil autem, vrstvička

sněhu na ulici byla naprosto zanedbatelná. Po

chvíli jsem si všiml, jak je všude málo lidí i aut.

Přijedu na nádraží, zaparkuji – měl jsem jet

vlakem do Walesu na nějakou politologickou

konferenci – a na vývěsní tabuli čtu oficiální

oznámení: „Tratě Britské železnice napadla cizí

látka neznámého původu, vlaky až do odvolání

nejezdí.“ A bylo to. S naprostou vážností.

Jednou jsem se svými žáky, čtvrťáky základní

školy, navštívil zoologickou zahradu. Míjeli

jsme malé hrošíky a jeden kluk říká druhému:

„Podívej se na ty mrňavý slony!“ A ten druhý na

to: „Sloni? Vždyť nemají křídla!“

promotion — ukázka

Rusovláska u cesty

Anne Tylerová

279 Kč / Ikar

Vyjde 1. srpna

Když nevidíte na cestu...

Máte chuť na pomalé čtení

o obyčejném životě bez

velkých zvratů? Baví vás

divní hrdinové těžko se

orientující ve vztazích? Pak

zkuste knihu Rusovláska

u cesty od americké

autorky Anne Tylerové.

Anne Tylerová je americká spisovatelka psychologických

románů, která v roce 1989 získala

Pulitzerovu cenu. Vydala již přes dvacet knih,

z nichž několik bylo přeloženo i do češtiny

(například Běh času, Večeře v restauraci Domov,

Děvče na ocet). Rusovláska u cesty je její zatím

poslední knihou, v loňském roce se ocitla v širší

nominaci na Man Bookerovu cenu, u nás nyní

vychází v nakladatelství Ikar.

Hlavním hrdinou knihy je Micah Mortimer,

systematický muž středního věku, který má rád

své zvyky a rutiny. Každý jeho den začíná během,

po snídani následuje luxování pod stolem

a úklid nějaké části bytu dle harmonogramu.

Čtvrtek je třeba den kuchyně, kdy se čistí pult,

spotřebiče a jedna celá skříňka. I vztah s přítelkyní

Cass má svá pravidla, stejně jako činnost

jeho malé firmy. Micah se živí jako IT specialista,

provozuje technickou podporu na zavolání

– pomáhá lidem s drobnými potížemi kolem

počítačů, na které běžný smrtelník nestačí (mimochodem,

díra na trhu, jak ráda bych občas

někomu zavolala, aby mi nainstaloval tiskárnu

nebo zaktualizoval modem). Krom toho se jako

správce stará o jeden baltimorský činžovní

dům a jeho nájemníky, což mu zaručuje bydlení

zadarmo.

Micah má rád vše pod kontrolou, neměnný

stav mu přináší klid, jenže jednoho dne se

všechno sesype. Přítelkyni hrozí vystěhování

z podnájmu a jemu vůbec nedojde, že by jí měl

nabídnout, ať se k němu nastěhuje. A u zadního

vchodu do domu se objeví osmnáctiletý mladík

jménem Brink, který si myslí, že je Micahův syn.

Může nějaká drobnost spustit řetězovou reakci,

která povede k nečekaným následkům? Stojí za

to stát za svými návyky a stereotypy, nebo je na

čase se změnit?

Rusovláska u cesty je poměrně ironická,

vtipná a občas i dojemná kniha s podivínským

hrdinou. Micah je člověk, který svým způsobem

života dráždí své okolí, i když on sám nechápe,

proč tomu tak je. Jeho dosavadní vztahy nikdy

neskončily dobře, byť Micaha ani jednou nenapadlo

dávat si to za vinu. Ale co když svůj život

vidí jinak, než jak se ve skutečnosti odehrává?

Anne Tylerová je velmi přesná pozorovatelka

každodenního života, jedna z těch autorek, které

dokážou psát o obyčejných věcech neobyčejným

způsobem. Nečekejte nějaký převratný

děj, prudké zvraty či napínavou zápletku, spíše

podrobný popis plný detailů (setkání, které dalo

knize název, vás určitě pobaví). Ač se v knize

zdánlivě nic moc neděje, je tam nakonec vlastně

skoro všechno: vztahy milostné, rodinné,

rodičovské i sousedské, nemoc i stáří, minulost,

současnost a snad i budoucnost. Těch 168 stran

vám uteče, ani nebudete vědět jak.

Hana Kubíková


edice

AGORA

edice

DÉMANTY

literatury

JIŽ VYŠLO

JIŽ VYŠLO

JIŽ VYŠLO

SLEDUJTE NÁS:

25 KNIŽNÍCH DELIKATES každý rok.

Víc jich nepotřebujete.

LEDA

Šedý muž

Mark Greaney

399 Kč / Kalibr

Již vyšlo

Šedý muž není

jen nelítostný zabiják

Říkají mu Šedý muž.

Nikdo nezná jeho identitu

ani minulost a všichni se

ho bojí. Je to nelítostný

zabiják, který nikdy

neselže. Ale stejně s ním

budete sympatizovat.

Akční a špionážní thrillery už dávno nejsou jen

čtením pro tvrdé chlapy, ale mohou si je užít

i dámy. Příkladem je legendární James Bond.

Nyní máme naději, že se zamilujeme do Šedého

muže. Pokud milujete akční a špionážní

thrillery, právě ve stylu Jamese Bonda, potom

se těšte na příběh, který je velmi originální, ale

zároveň důvěrně známý. Upřímně, v tomhle

žánru je zatraceně těžké přijít s něčím novým.

Mark Greaney na to šel jinak, mnohem rafinovaněji.

Využil to, co v žánru funguje a na čem

jsou čtenáři závislí. To všechno promíchal,

nebál se přidat i pár žánrových klišé, a tak

vznikl příběh, jaký tu ještě nebyl. Ačkoliv je

Šedý muž nelítostný zabiják, nikdy nepřestal

být člověkem a nestydí se za to, že i on má city

a dokáže projevit emoce.

Jedna mise, kterou musí splnit, je hodně

osobní a týká se malých dětí. I proto příběh

čtenáře zasáhne na nejcitlivějším místě. Jaký

tedy Šedý muž je? Je to prostě onen typ hrdiny,

ze kterého se ženám třesou kolena a každý

muž tajně sní o tom, že bude alespoň zčásti

jako on. Court Gentry alias Šedý muž je bývalý

agent CIA. Z náznaků se dozvíme, jaký byl jeho

výcvik a jaké má schopnosti. Kdysi se něco přihodilo

a z agenta se stal štvanec. Nyní je Šedý

muž nájemný zabiják a všichni moc dobře vědí,

že je nejlepší z nejlepších.

On sám si nepotrpí na žádné salónní

řečičky, a když už něco řekne, pak jsou to

hlášky typu: Umím zabíjet lidi. A tohle jsou lidé.

V rukách méně obratného autora by z Šedého

muže mohla vzniknout směšná figurka nebo

parodie sebe sama, ale Mark Greaney dokázal,

že jeho hrdinu budete brát vážně, ne-li obdivovat.

S Šedým mužem se poprvé setkáváme

na misi, kde naplno projeví svou povahu. Úkol

splní, ale protože nedokáže odolat pomstě,

provede něco, kvůli čemu prozradí svou totožnost.

V té chvíli věci naberou rychlý spád.

Pátrají po něm nepřátelé a spikne se proti

němu i někdo, komu dosud stoprocentně věřil.

Šedý muž je akční thriller, ale zároveň také příběh

o odvaze, věrnosti a síle přátelství. Téměř

všichni tady intrikují s cílem zbavit se případné

hrozby. Šedý muž totiž přijímá zakázky a nezajímá

se o to, kdo si ho najímá a proč.

Kniha je prvním dílem chystané série a přiznám

se, že už se těším na další díly.

A moc se těším také na film – v Los Angeles

se totiž podle této knižní předlohy začal právě

natáčet vůbec nejdražší filmový projekt společnosti

Netflix s Ryanem Goslingem a Chrisem

Evansem v hlavních rolích.

Veronika Černucká


Odpustit druhým,

odpustit sobě

Odpuštění znamená především vymanit se z hněvu

a lítosti, tedy osvobodit se. Odpouštíme druhým, ale

děláme to i pro sebe. Autorka ukazuje, jak odpustit

skutečně, nerezignovat, jít dál.

Jak na odpuštění

Chceme-li podrobně prozkoumat problematiku

odpuštění, ocitáme se před zásadní otázkou:

Jak odpustit? Teoreticky můžeme velmi dobře

chtít prohlásit „Co bylo, bylo“ a nechat za sebou

stará trápení a urážky. Jsou ovšem zrady tak velké,

že nenacházíme sílu a vůbec cestu k odpuštění.

Stejně jako když truchlíme, máme-li dojít

úspěšně k pozitivnímu završení celého procesu,

je třeba projít jednotlivými fázemi.

Lékař a vedoucí projektu Odpuštění (Forgiveness

Projects) na Stanfordské univerzitě

Frederic Luskin uvádí následující etapy:

• Dopřát si čas, abychom dobře porozuměli

situaci a tomu, co nás zranilo.

• Udělat, co je v našich silách pro to, abychom

se cítili lépe. My, ne ostatní.

• Zjistit, zda nás zraňuje současná situace,

nebo vzpomínka na dřívější zranění. Postupně

se soustředit na přítomnost.

• Mít kontrolu nad stresem a dokázat ho

uvolnit. Dbát na kondici tělesnou i duševní

(relaxací, jógou atd.).

• Nebýt závislý na druhých (v otázce lásky,

rozptýlení). Neočekávat od druhých to, co

nám nemohou poskytnout. Usilovat o své

štěstí vlastními silami.

• Soustředit své myšlenky a síly na své budoucí

plány, ne na přemítání o minulosti.

• Nepodlehnout tendenci pomstít se, jen

bychom tím rozdmýchávali hněv. Otevřít se

možnosti žít lepší život, naplnit ho novou

láskou, novými přátelstvími a být šťastní.

• Přijmout představu, že jde o zkoušku,

která tvoří jednu z kapitol našeho života.

Zkusit v ní nalézt ponaučení, které nám

pomůže na další cestě.

Projít každou z těchto etap obnáší dlouhý

a často nelehký proces. Je to cesta obohacující

a osvobozující zároveň. Nedojít na její konec,

tedy k odpuštění, znamená stále otevřené rány

a setrvání v negativitě, neschopnost posunout

se dopředu.

Každý může dojít k odpuštění. Někdy je

třeba delší čas, aby člověk tu představu vůbec

Odpustit druhým,

odpustit sobě

Amélie Fleurot

299 Kč / Portál

Již vyšlo

přijal. Je na místě si také uvědomit, že ten, kdo

se snaží odpustit, vyvíjí své úsilí především

kvůli sobě. Stejně jako když postupně trénujeme

sval, časem posílíme svou schopnost

odpouštět.


DIRK DE WACHTER

Umění být

nešťastný

INSPIRUJÍCÍ POHLED NA

ŠTĚSTÍ A SMYSL ŽIVOTA

PŘEKLAD MILENA NOVÁKOVÁ

Autor, známý belgický psychiatr, věří,

že snaha o štěstí jako cíl života je

chybná. Vyzývá lidi, aby se navzájem

častěji podporovali a nehledali hned

odbornou pomoc. De Wachter pevně

věří, že smutek není psychiatrická

porucha, ale součást života. Proti

hledání štěstí klade usilování o smysl

a význam, což jsou podle něj mnohem

cennější vodítka na cestě životem.

JOYCE DUNBAR

Pan Baf

ILUSTRACE PETR HORÁČEK

PŘEKLAD MARIE TĚTHALOVÁ

Byl jednou jeden kocour, kterému říkali

pan Baf. Proč mu tak říkali? Protože

měl smysl pro legraci a na každého rád

bafal. Všichni se před ním museli mít

na pozoru, i když nikomu nic neprovedl.

Bafal ale pořád a moc rád. Najednou ho

ale bafání přestalo bavit. „Co se to se

mnou děje? Nejsem už moc starý?“ ptal

se pan Baf sám sebe. Pak mu jeho člověk

řekl. „Podívej, tady je Pampeliška,“

a z košíku vyskočilo malé žluté kotě.

„BAF!“


Doporučujeme

Knižní tipy

Sledujete pravidelně knižní novinky a tipy

napříč českou i světovou literaturou? Zajímá

vás to nejlepší čtení tohoto měsíce? Začtěte se

společně s námi.

Nemá, a dobře, že nemá

Edina Szvoren

Úsměv Štěstěny

Rebecca Gablé

Jaké nebezpečí číhá na chlapečka, když si

skládá puzzle? Patří vibrátor do kredence za

římský pekáč? Kdo a kdy konečně zabije toho

kapra? Skvrny uschnou, ale dá se zapomenout

na flekatá kolena? Povídky oceňované maďarské

spisovatelky Ediny Szvoren nám prozradí

odpovědi jen na některé z těchto otázek, na

jiné si čtenář bude muset přijít sám. V hloubi

každé povídky cítíme skrytou přítomnost tiché

tragédie. Odhalíme ji? Nevidíme totiž všechno.

Anglie 1360. Po smrti svého otce, bývalého

hraběte z Waringhamu, uprchne dvanáctiletý

Robin z klášterní školy. Vstoupí do služby jako

stájník na statku, který kdysi patřil jeho rodině.

Jako syn údajného velezrádce patří k nemajetným

a je odkázaný na milost vrchnosti.

Především Mortimer, syn nového hraběte,

šikanuje Robina, kde jen může. Mezi chlapci

vznikne smrtelné nepřátelství. Ale Robin jde

svou cestou, která ho posléze zavede zpět do

světa šlechty a rytířství a nakonec i ke dvoru.

Po boku charismatického vévody z Lancasteru

prožije polní tažení, vzpoury a politické triumfy

– a setká se s ženami, které jsou stejně krásné

jako nebezpečné. Ale kolo Štěstěny se točí

nepřetržitě dál, a zatímco Anglie se pod vládou

mladého, nezkušeného krále řítí do zkázy,

Robin náhle znovu stojí proti svému dávnému

nepříteli…

253 Kč / Bourdon

Již vyšlo

Hotel Adlon

Rodica Doehnertová

Barvitá rodinná historie, která začíná lží a končí

láskou. Rodica Doehnertová, autorka scénáře

úspěšné televizní série Hotel Adlon, nechává

ve své knize znovu ožít strhující historii

legendárního grandhotelu a rodin Schadtových

a Adlonových. Mistrovsky přitom klene oblouk

od založení hotelu v době císařství až k jeho

novému otevření ve sjednoceném Německu.

399 Kč / Brána

Vyjde 28. července

699 Kč / Brána

Vyjde 2. srpna

Růže a tis

Agatha Christie

Královna napětí vykreslila další působivý

psychologický příběh. Hugh, jehož nehoda

upoutala na invalidní vozík, se ocitá v městečku

St Loo, kde právě vrcholí předvolební boj.

Obyvatelka místního zámku Isabella očekává

návrat lorda Ruperta, své lásky z dětství. Na

scénu vstupuje John, kandidát konzervativců,

Rupertův dokonalý protějšek. A životní plány

všech se začnou hroutit...

329 Kč / Ikar

Vyjde 16. července

promotion — knižní tipy

Chlapec z Buchenwaldu

Robert Waisman, Susan McClellandová

Doporučujeme

Když američtí vojáci v dubnu 1945 osvobodili

pracovní tábor Buchenwald, objevili téměř

tisícovku vyhladovělých židovských chlapců,

kteří přišli o své nejbližší a zůstali sami. Po

jejich osvobození vznikla nadace, která zajistila

jejich přesídlení do Francie a dalších zemí.

Příběh buchenwaldských sirotků je v této knize

vyprávěný z pohledu tehdy čtrnáctiletého

Romka Wajsmana, který se usadil v Kanadě.

299 Kč / Brána

Již vyšlo

21 návratů

do olympijské historie

Petr Feldstein

Kniha 21 návratů do olympijské historie

vychází v 21. roce 21. století a připomíná

některé z příběhů, které se v souvislosti

s nimi odehrály. Všichni hrdinové měli jedno

společné: každý považoval svou účast

na olympijských hrách za vrchol svého

sportovního snažení. Za příležitost změřit síly

s nejsilnějšími soupeři.

299 Kč / Universum

Již vyšlo

Kukačky – Moje dítě

není moje

Příběh dvou manželských párů, které zjistí,

že jejich dítě není jejich. V porodnici došlo

k záměně, rodiny si odvezly domů toho

nepravého. Šest let dáváte to nejlepší dítěti,

které nade vše milujete. A teď víte, že se

narodilo někomu jinému. Co má člověk

v takovou chvíli udělat?

Román podle oceňovaného seriálu České

televize. Obsahuje fotografie z natáčení.

S motorkářem u stolu

Josef Káďa Kadeřábek

Humorné historky lidí, kteří mají jako svého

koníčka cestování na dvou kolech se silným

motorem, se tentokrát točí okolo součásti

každého výletu, kterou představují chutná

jídla. Kuchaři z povolání jistě prominou, že

vše není přesně podle zásad gastronomie, ale

právě proto, že řadu uvedených „mňamek“

připravovali většinou lidé bez odborného

vzdělání, je to i povzbuzením pro ostatní.

399 Kč / Brána

Vyjde 1. července

Lovec

Jack Heath

Timothy Blake, bývalý konzultant FBI, teď

obstarává pro šéfku podsvětí likvidaci těl. Jednou

v noci však najde tělo, které najít neměl,

a nezbývá mu než ho ukrýt. Jenže pak ho FBI

požádá o pomoc při pátrání po pohřešovaném

univerzitním profesorovi a Blake v něm

poznává mrtvého, kterého má ve svém mrazáku.

A vzápětí se ztratí další muž. A pak další.

V texaském Houstonu řádí sériový vrah a Blakeovi

na vyřešení případu dochází čas. Vyšetřování

ho zavede do továrny na výrobu sexuálních

panen, na louisianskou skládku odpadu a do

tajného srubu uprostřed lesa. Společný hon na

vraha ho opět sbližuje s agentkou FBI Reese

Thistleovou – jenže ona se tak dostává čím

dál blíž k odhalení jeho strašlivého tajemství.

Dokáže Blake usvědčit vraha, aniž by zároveň

usvědčil sám sebe? Lovec je dalším spletitým

a napínavým příběhem mrchožrouta, který za

své služby požaduje vskutku zvláštní odměnu,

a potěší zejména fanoušky Dextera a Hannibala

Lectera.

359 Kč / Kalibr

Již vyšlo

359 Kč / Ikar

Již vyšlo


Doporučujeme

Láska v troskách

Oddný Eir

Čerstvě rozvedená spisovatelka hledá nové

základy partnerského soužití i rodinného

života a usiluje o obnovení pout mezi

člověkem a přírodou. Vydá se na cestu

po stopách svých vikinských a keltských

kořenů. Novela psaná ve formě deníku sahá

od drobných všedních postřehů k závažným

otázkám a skládá rozmanitý celek z prvků

filozofie, historie, erotiky a poezie.

242 Kč / Bourdon

Již vyšlo

Marta spí

Romy Hausmannová

Tchyně

Sally Hepworthová

„Kdysi mi někdo řekl, že v životě máte dvě rodiny

– do jedné se narodíte a tu druhou si vyberete.

Ale úplně pravdivé to není. Jistě, vyberete

si partnera, ale třeba děti už si nevybíráte. Také

si nevybíráte švagry a švagrové, partnerovu

tetu, což je stará panna tíhnoucí k alkoholu,

ani jeho bratrance, u něhož se netrhnou dveře

s přítelkyněmi, které neumí anglicky. A ze všeho

nejméně si vybíráte tchyni. Tohle všechno určují

pochechtávající se sudičky...“

Lucy svou tchyni poznala před pěti lety. Ačkoli

se k ní Diana tehdy chovala přátelsky a zdvořile,

Lucy okamžitě poznala, že nejspíš nesplňuje

její představy. I přesto se jí snažila vždycky

zavděčit. Teď se ale našlo Dianino tělo a vedle

něj dopis na rozloučenou. V něm se píše, že

raději zemře hned, než aby sváděla únavný boj

s rakovinou. Jenže při pitvě se žádná rakovina

nenajde... Místo toho patolog odhalí stopy jedu

a dušení. Navíc je zřejmé, že každý člen rodiny

něco tají. Ale co...? A kdy už konečně všechno

to tajnůstkaření skončí?

Jsou to už roky, kdy Nadju odsoudili za

strašný zločin. Po propuštění z vězení si nic

nepřeje toužebněji než vést normální život.

Jenže pak dojde k vraždě a osamělý dům

ve Spreewaldu se stane jevištěm bizarní

hry – Nadju její minulost učiní dokonalou

obětí. A dokonalou vražedkyní… Od autorky

bestselleru Milé dítě.

359 Kč / Kalibr

Vyjde 2. srpna

Kondenzovaný humor

Jiří Suchý

Český spor o Milana Kunderu

Jiří P. Kříž, ed.

Kniha Český spor o Milana Kunderu shrnuje

ve třech oddílech texty 40 autorů, které se

z mnoha úhlů pohledu vztahují k obvinění

vznesenému proti Milanu Kunderovi

v týdeníku Respekt roku 2008 a ke knize

Jana Nováka Kundera: Český život a doba

z roku 2020.

300 Kč / Galen

Již vyšlo

„Beletrie ve své nejlepší podobě!“

– Liane Moriarty, autorka celosvětového hitu

Sedmilhářky

299 Kč / Ikar

Vyjde 7. července

Jiří Suchý je jako národní poklad řádně

zmapovaný. Co ale na mapě Jiřího Suchého

chybí? Kondenzovaný humor – ucelený

soubor slovních hříček, epigramů, komických

scén z divadelních her divadla Semafor,

povídek a skečů doplněný o dvě analýzy

humoru od samotného autora a závěrečnou,

ryze vědeckou kapitolu pořadatele Tomáše

Edelsbergera o podstatě a formách humoru.

400 Kč / Galen

Již vyšlo


KNIHY NA KRÁSNÉ PRÁZDNINY

Z NAKLADATELSTVÍ ŠULC – ŠVARC

Magda Váňová

ZAPOMEŇ NA MINULOST

Minulost určuje

touhu po něčem jiném

Javier Ruescas

PŘÍBĚHŮM O LÁSCE

VĚŘIT ZAKÁZÁNO

Láska v čase YouTube

přeložila Jitka Schmidtová

Vázáno, 288 stran, 340 Kč

Sedmnáctiletá youtuberka Cali

se po svém vyrovnává s popularitou

na sociálních sítích. Nechce

s neznámými lidmi sdílet úplně

všechno, někteří pak mají pocit,

že ji dobře znají, jsou drzí a chovají

se, jako by jim patřila. Její matka

klidně nasdílí téměř všechno na

kameru a v podstatě ji nedá z ruky,

je to i zdroj příjmů jejich rodiny.

NOVINKA Cali je zamilovaná do stejně

úspěšného youtubera Gerarda a užívá si života zlaté mládeže, ale

hluboko v srdci cítí, že to není ono… A do toho se objeví Héctor,

obyčejný kluk z dětského domova, který se snaží vypátrat svoji rodinu.

Cali díky němu objeví úplně jiný svět, ve kterém platí pravidlo:

Příběhům o lásce věřit zakázáno.


Působivý román o třech manželkách

uznávaného lékaře se odehrává převážně

v poslední čtvrtině minulého století.

V každé životní etapě byla pro doktora

Prokopa důležitá právě ta, se kterou

žil. Miloval ji a ona ho formovala tak,

aby ta následující byla úplně jiná. Tyto

tři ženy ho dokázaly ovlivnit silněji než

události, které změnily celou

společnost. Román je nejen zrcadlem životů tří Josefových žen,

ale také se v něm odhaluje, jaký doopravdy je tento šarmantní

a ženami obdivovaný muž.

Ludmila Vaňková

ČAS VONÍ DÁLKOU

Naprsquaw

Iveta Svobodová

PŘESTAŇ SE BÁT

Tři detektivky s Lubošem

Neumannem


Vyšetřovatel Luboš Neumann se

v detektivkách Ivety Svobodové

jako policajt narodil a jako policajt

v nich už zůstane. Temné kořeny

zločinu se často ukrývají v rodinných

vztazích a pro Neumanna mají

navíc osobní rozměr. Jeho kamarád

hokejový reprezentant se dostane

do podezření, že uškrtil bývalou

manželku. V druhém příběhu

Neumannův syn Petr chodí

NOVINKA s dívkou, která se bojí přiznat,

že ji terorizuje a zneužívá její bratr. Třetí příběh se odehrává v Neumannově

penzionu U Tří modřínů. Někde ve sklepení je ukrytý poklad a po půl

století se ho chce zmocnit lékař, který umí pomocí indiánských jedů

vyvolat záhadné choroby. Všechny tři novely jsou napínavé, plné

nebezpečí a nečekaných odhalení, za kterými stojí Neumannův

neobvyklý způsob vyšetřování.


Dvoudílný historický román

z roku 1848, v němž se na pozadí

bouřlivých událostí v rakouské

monarchii rozvíjí milostný příběh

nadějné divadelní herečky Katinky

Krákorové a studenta Vojty

Náprstka, kteří po nezdařené

revoluci uprchnou na jedno celé

desetiletí do Ameriky. Je to kniha

o přátelství, touze po svobodě

NOVINKA

a lásce, která by se neměla

naplnit jen poddanstvím ženy mužovi. Tak ji prožívá Katinka, která

se vedle Vojty stane pro Američany NAPRSQUAW.

Jana Pachmanová

JÍM / NEJÍM

S alergeny i bez nich


Originální kuchařka s barevnými

fotografiemi pokrmů přináší nové

možnosti klasických i moderních

receptů upravených přesně pro vaše

potřeby podle vašich alergenů.

Dominika Boček – Petra Kamelandrová

MUCHLINKA

Dětský svět v moři překvapení


Příběhy z Bublinkova o chobotničce

Muchlince a jejích kamarádech

z mořského světa potěší všechny

zvídavé děti i jejich rodiče. Inspirativní

a motivační pohádky jsou doplněné

otázkami, které rodičům pomohou

začít povídání o smyslu přečteného

příběhu. Knihu doprovodila hravými

ilustracemi Denisa Pospíšilová.

https://www.facebook.com/sulcsvarc/

https://www.instagram.com/sulcsvarc/

ŠULC-ŠVARC

TIP PAGE:

Film Agatha Christie:

Život v obrazech, 2004

Děj filmu se odvíjí mezi

dvěma rozhovory. První

interview poskytuje slavná

spisovatelka novinářům

při příležitosti desátého

výročí uvedení své hry

Past na myši v roce 1962.

V tom druhém si o mnoho

mladší Agatha v hypnóze

vybavuje okolnosti, které

vedly k jejímu pověstnému

zmizení v roce 1926. Tehdy

ji jedenáct dní marně

hledala policie a byla

považována za mrtvou,

až ji identifikoval host

v hotelu v Harrogate, kde

se zapsala pod jménem

Nancy Neele. Po náhlém

odjezdu z domova se

svým vozem havarovala,

zřejmě se zranila na hlavě

a následkem byla amnézie.

autorka: Světlana Hanušová; foto: Gettyimages.com

Page — 38

portrét

Agatha

Christie

Je nejprodávanější autorkou všech dob.

Co do počtu prodaných knih ji trumfla pouze

bible a William Shakespeare. Jen v angličtině

se prodaly více než dvě miliardy výtisků,

dočkala se překladů do 103 jazyků.

autorka Světlana Hanušová

A její život? Ten rozhodně nebyl nudný. Agatha Mary

Clarissa Millerová se narodila v září 1890 ve znamení Panny

do středostavovské rodiny v jihozápadní Anglii v rodinném

domě v Torquay. Byla nejmladší ze tří sourozenců. Dětství

měla téměř idylické – úpravná viktoriánská vilka s pečlivě

udržovanou zahradou, služebnictvo, vybrané jídlo. Jako malá

nechodila do školy, rodiče ji učili doma. Byla bystrá a šikovná,

holčička s talentem na kdeco. Přestože měla slabý hlásek,

hezky zpívala, měla hudební sluch, takže se rychle naučila

na klavír. A už jako malá měla bujnou fantazii a sepisovala

nejrůznější básničky a příběhy o zvířatech, nebo si vymýšlela

imaginární přátele, se kterými mluvila... První mraky na nebi

rodinné idylky se objevily, když jí v roce 1901 zemřel otec –

a matka najednou neměla dost financí utáhnout nákladnou

domácnost. Její nepředvídatelný starší bratr Monty byl

typický enfant terrible, hýřil a roztočil z rodinného dědictví,

co jen mohl. Když bylo Agatě šestnáct, odjela do Paříže

studovat klavír a zpěv. Naštěstí pro všechny milovníky jejích

knížek byla spíš stydlivější typ introverta a nerada se předváděla

před publikem. A to jí zůstalo i v době slávy. Nesnášela

jakékoli proslovy před lidmi a nepřála si mít na přebalech

knih své fotky.

‚‚Madam, ale já opravdu

nemohu za to, že slečna

Agatha čte. To ona sama!“

rozčilovala se prý chůva...

portrét

Láska a válka

Ve svých dvaadvaceti letech se Agatha seznámila s pilotem

Královského letectva Archiem Christiem. Vzali se o Vánocích

roku 1914. Během první světové války nebyl čas na radovánky.

Čerstvě vdaná Agatha pracovala jako pomocná sestra

Červeného kříže a jako lékárnice. Stačí aspoň trochu znát

její detektivky, abyste poznali, že si na rozdíl od novodobých

severských detektivek nikdy nepotrpěla na násilné mordy

plné krve a brutality (i když pár úderů těžkým předmětem

do hlavy včetně mražené kýty jako vražedného nástroje byste

v jejích knížkách také našli). Její oběti jsou často elegantně

sprovozeny ze světa otrávením. Jedy byly její tajná vášeň,

v ošetřovně, kde pracovala ve svém rodném městě Torquay, je

za chodu lékárny pilně studovala, zajímala se, četla si o nich,

a byla dokonce svědkem neúmyslného zabití člověka kvůli

chybě v dávkování léků... I její manžel Archie byl jakožto

letec samozřejmě ve válce, létal ve Francii, takže se během

válečných let skoro nevídali, jen si příležitostně psali. Jejich

manželský život pořádně naplno začal až v roce 1918, po

skončení války.

V roce 1922 vyrazili na cestu po světě z Jižní Afriky až do

Honolulu. A pokaždé když se dostali k moři, naskočili na

prkno. Mnozí historikové se dokonce domnívají, že Agatha

a Archie, duo A&A, byli vůbec první dva Britové, kteří se

naučili surfovat! Naopak činnost, kterou si Agatha Christie

nikdy neosvojila, bylo kouření, i když žila v době, kdy cigarety

u dam byly skoro společenskou normou.

První detektivka z hecu

Své první dílo Záhada na zámku Styles napsala během první

světové války – a poprvé tu vystupuje budoucí legenda,

svérázný Belgičan, detektiv Hercule Poirot. Předlohou pro

jeho postavu se stala řada uprchlíků z Belgie, kterým Británie

Page — 39

poskytovala během války azyl. Také se říká, že se spisovatelka

nechala inspirovat konkrétní osobou, Belgičanem, kterého

kdysi zahlédla na nádraží v Devonu. Popsala ho jako člověka,

který působil kulatě a podivně, měl zvláštní účes, knír a inteligentní

tázavý pronikavý výraz.

Záhadu na zámku Styles napsala částečně z hecu své

sestry Madge a částečně, aby si odpočinula od monotónní

práce v ošetřovně, kde od rána do večera jen vydávala a občas

i míchala léky. Vrahovo nakládání s jedem na konci knihy

v knížce popsala tak precizně, že když dílo v roce 1920 vyšlo,

objevila se na něj pochvalná recenze i ve farmaceutickém

magazínu. Agatha svou prvotinu později ještě poupravila

a nabídla ji několika různým vydavatelům. Šest z nich rukopis

odmítlo, teprve sedmému se zalíbil.

Začátek spisovatelčiny kariéry

Nedlouho po válce, 5. srpna 1919, se manželům Christieovým

narodilo dítě – dcera Rosalind. Už jen pár týdnů po porodu

podepsala Agatha smlouvu s nakladatelem Johnem Lanem

na dalších pět knih. Pokračovala v psaní, experimentovala

s různými typy záhadných kriminálních příběhů a stvořila

cool detektivní dvojku, vtipné britské manžele Tommyho

a Pentličku a také slečnu Marplovou, za jejímž roztomile staropanenským

viktoriánským vzhledem se skrýval detektivní

génius, kterému nic neunikne. Další detektivy vymýšlela prý

proto, aby sama sebe nenudila. Střídala kulisy a místa děje,

každá nová kniha byla zajímavá, originální a dobrá. Agatha

je fenomén možná právě proto, že žádná z jejích knížek není

slabý odvar těch předchozích. Je rafinovaná a možná až po

pozorném pročtení většiny jejího obsáhlého díla v příbězích

najdete určité vzorce a know-how, podle kterých se

zápletky odvíjejí. Autorka je ale mistryně matení, servíruje

fakta rafinovaně a v každé knize jinak, občas dokonce ráda

porušovala pravidla detektivního žánru – například ve

Vraždě Rogera Ackroyda je vypravěčem sám vrah. Někdy

páchá zločin zahradník, jindy ten zdánlivě nejslušnější lékař,

manželka, manžel, osoba, od které byste to nejméně čekali,

nebo naopak ta, od které byste to čekali nejvíc, ale která má

tak neprůstřelné alibi, že jste si jisti, že to nemohla být ona.

Faktem je, že její knihy mají specifickou atmosféru, kterou

tam umí dostat jen ona. Literární badatelé se často shodují,

že je to tím, že vše, co prožila (dětství ve středostavovské

rodině, život v městečku Devon, cesty po světě, lékárny…), ve

svých příbězích použila. Její psaní je tedy hluboce osobní až

autobiografické, ale vše osobní je promítnuto do neosobních

příběhů. Její mimořádná schopnost popisovat vše tak,

aby nenudila a mělo to spád, plus vymyslet k tomu parádní

zápletky z ní udělala královnu detektivky. Stejně tak během

čtení intuitivně nabudete snadno dojmu, že ona sama byla

povahou mixem slečny Marplové, Poirota a Pentličky.

Zlomový rok 1926

V tomto roce jí zemřela matka a provalilo se, že Archie

si našel milenku, svou sekretářku (kterou si později i vzal

a měl s ní syna). Obojí ji samozřejmě hodně vzalo – a 3.

prosince pak zmizela. Byla nezvěstná jedenáct dnů. Hledala

ji celá Británie a o této záhadné události dokonce psali i na

titulní straně The New York Times. Do pátrání po ztracené

autorce se zapojil i sir Arthur Conan Doyle, který se ji

pokoušel najít pomocí vyvolávání duchů a dalších různých

okultních praktik. Neuspěl. Celé to vyústilo v rozsáhlé

policejní pátrání, do kterého byly poprvé v britské historii

zapojeny i letouny. Nejprve police našla její prázdné auto,

ve kterém údajně havarovala, následně dostali pátrači tip

od zaměstnance lázeňského hotelu v Harrogate, který

měl dojem, že jedním z hotelových hostů je právě Agatha

Page — 40

Christie. Další svědek, banjista jazzové kapely, tvrdil, že ji

zahlédl na tanečním večírku. Manžela Archieho čekalo v hotelu

nemilé překvapení. Agatha Christie, která se v recepci

ohlásila jménem jeho milenky Nancy Neele, svého manžela

nepoznala a tvrdila, že Neele je její pravé jméno. Následně se

nechala dlouho přemlouvat k odjezdu zpátky do Londýna.

Dodnes se přesně nevyjasnilo, jak to s jejím zmizením bylo.

Někteří tvrdí, že šlo o pomstu manželovi, který spisovatelce

přiznal, že má poměr se svou sekretářkou, jiní tvrdí, že se

Agatha pokusila o sebevraždu, která ji na pár dnů připravila

o paměť. Ona o události jako pravý introvert střežící si své

soukromí nemluvila. Nejpravděpodobnější je, že upadla do

amnézie následkem hlubokého traumatu a deprese.

Brzy se však rozvedla a začala znovu psát. S dcerou Rosalind

odjela na Kanárské ostrovy, kde dokončila Záhadu

modrého vlaku. Koncem roku 1928 napsala první z romantických

novel Obrův chléb (vydala ji pod pseudonymem

Mary Westmacottová, aby nezatížila jiný žánr svým už velice

slavným jménem, ostatně pod smyšleným jménem napsala

od roku 1930 do roku 1956 šest milostných románů. I když

nikdy nedosáhly takových ohlasů, jako její detektivky, své

čtenářky si našly).

Cesta na Východ

Když rozvod aspoň trochu přebolel, vydala se splnit si jeden

ze svých velkých životních snů – cestu Orient expresem do

Bagdádu, navštívila vykopávky v Uru, kde se seznámila se

svým druhým manželem, o třináct let mladším archeologem

Maxem Mallowanem, asistentem slavného sira Leonarda

Woolleyho. „Archeolog je tím nejlepším manželem, jakého

žena může mít. Čím jste starší, tím jste pro něj zajímavější,“

vtipně komentovala údajně jejich vztah Agatha. Vzali

se v září 1930 v Edinburghu a podruhé vdaná paní začala

pendlovat mezi Londýnem a Blízkým východem. Psala dvě

až tři knihy ročně a blízkovýchodní atmosféra na ně měla

velký vliv. Známe kultovní detektivky jako Vražda v Orient

expresu, Smrt na Nilu, Vražda v Mezopotámii...

Druhou světovou válku prožila v Londýně, opět jako

dobrovolnice ve výdejně léků. V tomto období vznikla

Agatina nejznámější díla jako Deset malých černoušků nebo

Pět malých prasátek. V roce 1946 prasklo, kdo se skrývá pod

jménem Mary Westmacottová, a Agatha byla zklamaná,

že už si nebude moci užívat psaní bez tlaku, který leží na

jméně Christie. V roce 1955 se stala nositelkou Ceny Kruhu

newyorských divadelních kritiků za drama Svědek obžaloby,

o rok později získala Řád britského impéria a v roce 1971 jí

královna Alžběta II. udělila titul lady. V polovině sedmdesátých

let nechala zemřít Hercula Poirota v románu Opona

– a belgický detektiv se tak stal prvním fiktivním hrdinou,

o jehož smrti se psalo v The New York Times na titulní

straně. Sama autorka ho přežila jen o půl roku, zemřela

v hrabství Oxfordshire 12. ledna 1976 ve věku 85 let. P

portrét

Slečna Marplová

a záhady: Povídky

Kratší příběhy, v nichž

vystupuje Jane

Marplová, ctihodná

stará panna, proslulá

jako „odbornice

na mrtvoly“, která

nemilosrdně odhaluje

pachatele.

Hercule Poirot: Povídky

Luxusně vypravená,

ilustrovaná sbírka

zahrnuje více než

padesát kratších

případů věhlasného

belgického detektiva.

Deset malých

černoušků

Agatha Christie je

známá svou láskou

k dětským říkankám.

Důmyslné spojení

zdánlivě nevinné slovní

hříčky s vražednou

zápletkou dovedla

v románu Deset malých

černoušků z roku 1939

k nepřekonatelnému

vrcholu.

Christie byla odchována

britským impériem,

zároveň ale byla svědkem

jeho postupného rozpadu.

Světová

literární událost,

která vás vezme

za srdce

také jako

AUDIOKNIHA

K D E

Z P Í VA J Í

RACI

Krása

je všude

okolo nás

I v nás

Podmanivý

příběh ženy, která

přes rány osudu

věří ve štěstí

ZAČÁTKY

POSLEDNÍ KNIHA

BOŽSKÉ SÉRIE

OD AUTOREK

BOŽSKÝCH A VÁŠNIVÝCH

nejdivnější kniha

roku 2021

Gotický

paranormální román

o prolínání světa

živých a mrtvých

Barbora

Chalupová:

Zákon lásky

Její jméno jsme slyšeli mnohokrát

v souvislosti s dokumentárním filmem V síti.

Byla to ona, kdo s Vítem Klusákem otevřel

velké téma zneužívání dětí na internetu.

Nyní točí o manželství pro všechny...

Proč manželství pro všechny?

Zákon lásky mapující debatu ohledně

manželství pro stejnopohlavní páry

jsem začala natáčet dříve než film V síti,

a stal se vzhledem k ignorování našimi

zvolenými zástupci dokumentem

časosběrným. Prvotním impulzem pro

jeho vznik bylo moje náhodné setkání

s dobrovolníky iniciativy Jsme fér, kteří

po mně chtěli podepsat petici za manželství

pro všechny. Bylo to na přelomu

let 2017 a 2018 a já se jich jako asi většina

lidí, kterých se téma osobně netýká,

zeptala, zda je vůbec nějaký rozdíl mezi

registrovaným partnerstvím a manželstvím.

Záhy jsem zjistila, že registrace

právně ani symbolicky v podstatě nic

neznamená. To byl prvotní moment,

kdy jsem se o téma začala hlouběji

zajímat. Mnoho mých přátel a kolegů se

mě opatrně ptalo, zda má vůbec smysl

točit film o homosexuálech v roce 2018,

tyto obavy se ovšem po prvních dnech

natáčení rozplynuly, protože jsme

nakonec po tři roky přihlíželi nesmírně

vypjaté debatě.

Podaří se podle vás Česko

povýšit na první zemi

bývalého východního

bloku, kde se podaří zavést

„manželství pro všechny“?

To si netroufám říci. Když se podívám

na východ od nás, vidím státy, v jejichž

parlamentech se téma nedostalo ani

na stůl, takže nějaký náskok v tomto

ohledu máme. Ale jestli se to u nás brzy

stane, záleží především na výsledku

říjnových voleb.

Jak moc konzervativní, nebo

jak moc pokroková je česká

společnost? Jsme liberální

a otevřená země?

Podle oficiálních statistik je česká společnost

manželství pro stejnopohlavní

páry ze dvou třetin nakloněna. Sama

jsem se při natáčení setkala s oběma tábory.

Předsudky, které česká společnost

má, většinou mizí při setkání s reálným

homosexuálním párem. Lidé najednou

vidí, že stejnopohlavní páry řeší úplně

stejné problémy, prožívají úplně stejné

radosti a z příkladu ze zahraničí je jim

zřejmé, že tato novela zákona jejich

vlastní heterosexuální vztah nijak

neohrozí.

Narazila jste na nějaké

dezinformace o vztazích mezi

stejnými pohlavími?

Když se v dubnu letošního roku po

více než tisíci dnech čekání chystalo

hlasování v prvním čtení ve Sněmovně,

kolovaly řetězové e-maily, že manželství

pro stejnopohlavní páry se rovná obchodu

s dětmi. To je samozřejmě velmi

násilná manipulace, která má za úkol

pouze nahnat strach a obavy z možné

změny.

Co vám natáčení posledních

dvou dokumentů dalo?

Přineslo nový pohled? Nový

aspekt tématu? Co vás nejvíc

zaujalo, překvapilo?

V rámci natáčení dokumentu V síti

mě překvapilo množství dospělých

jedinců, kteří naše domněle dvanáctileté

figurantky oslovilo. Za pouhých

deset dní v ateliéru to bylo bezmála dva

půl tisíce lidí. Byly to výzvy s různým

Barbora Chalupová

debutuje tragikomickou

dokumentární roadmovie,

která sleduje

cestu zákona, jež může

ovlivnit život mnoha

lidí. Zákon lásky zajistí

manželství všem bez

ohledu na jejich sexuální

orientaci a podporuje ho

většina obyvatel České

republiky. Komu tedy

zákon vzbuzující vášně

a nebývalé emoce vadí?

Page — 42

rozhovor

Barbora Chalupová

Česká filmová režisérka

a scenáristka, která

točí především

dokumentární filmy.

Studovala FAMU

a už během studia

prvního ročníku

natočila studentský

film Ďakujem ti,

melónik a jako

studentka druhého

ročníku film Do zbraně

a v roce 2017 pro

cyklus Český žurnál

film Teorie rovnosti,

který se zabývá

postavením mužů a žen

v Česku. S režisérem

Vítem Klusákem

spolupracovala na

filmu mapujícím

sexuální predátory na

internetu s názvem

V síti.

autorka: Pavlína Saudková; foto: archiv Barbory Chalupové

sexuálním podtextem, jejichž autoři si

vůbec neuvědomovali, jakým způsobem

může tato často agresivní komunikace

děti celoživotně poškodit. To, že je něco

online, neznamená, že to dítě nezraní.

Natáčení Zákonu lásky ve mně zase

vytvořilo obrovskou skepsi vůči našim

zákonodárcům. Dívat se takto zblízka

a koncentrovaně na ty nikam nevedoucí

absurdní debaty ve Sněmovně

bylo nesmírně frustrující. Nikdy jsem

nebyla v zákulisí lidskoprávní iniciativy

a nepozorovala jejich snažení z takové

blízkosti. Často jsem si tak kladla otázku,

zda bych sama měla tolik trpělivosti

a síly, kdybych takto prosazovala nějaké

svoje zájmy.

Jaké jsou nejčastější

argumenty proti zákonu

umožňujícímu uzavření

manželství párům stejného

pohlaví? A které nejčastěji

zaznívají pro?

Odpůrci nejčastěji mluví o rozvratu tradiční

rodiny. Bohužel mezi opozicí byly

slyšet i hlasy označující homosexualitu

za nemoc, případně přirovnávající gaye

a lesby k pedofilům a zoofilům, což ale

nemá s tématem manželství skutečně

nic společného. Stoupenci zákona

chtějí, aby měly stejnopohlavní páry

stejná práva. Chtějí si vzít stejné jméno,

chtějí mít právo na vdovský a vdovecký

důchod, chtějí mít právo na společné

osvojení dítěte, těch rozdílů je snad přes

stovku.

Jaký byl nebo stále je váš

pocit z absurdních debat ve

Sněmovně?

Podle oficiálních statistik

jsou Češi manželství pro

stejnopohlavní páry ze

dvou třetin nakloněni.

Myslím, že nadhled, se kterým film

téma zpracovává, byl možný jen díky

tomu, že se mě téma osobně netýká.

Pochybuji, že bych dokázala udržet

vyvážený tvar díla, kdybych ho měla

vytvářet pod přímým tlakem tolika

agresivních a nenávistných slov. Naší

ambicí je, aby se o tématu mluvilo, aby

ho společnost neignorovala, když už ho

ignorují naši zvolení představitelé. Téma

vzbuzuje obrovské vášně, to ale není

důvod před ním utíkat.

Jaká další témata vás jako

dokumentaristku zajímají?

O čem bude Konec světa?

Tématem celovečerního dokumentárního

filmu Konec světa je vznik a fungování

informačních sítí a jejich dopad na

jednotlivce. Hledá odpovědi na to, jak se

vyznat ve světě přeplněném informacemi.

Jak odlišit fakta od výmyslů a lží?

A jak využít svobodné a nekonečné

možnosti internetu pro svůj názor?

Film se bohužel stále nachází ve vývoji,

neboť nám pandemie znemožnila cestovat

do zahraničí, kde jsme plánovali natáčet.

Během karantény jsem se ovšem

nechtěla vzdát, a tak během posledního

roku a půl vznikl scénář k hranému

filmu se stejným tématem. Místo dokumentu

momentálně vcházím do krajiny

hraného filmu.

Jak velkou sílu má dokument?

Má moc změnit pohled

společnosti? Vyvolat

celospolečenskou diskusi?

Není například otisk V síti jen

výjimečným případem mezi

dokumentárními filmy?

Odezva společnosti a institucí na téma

zneužívání dětí na internetu byla silná

a myslím, že celkové vnímání tématu

se hodně proměnilo, což mě ohromně

těší. Uvědomuji si ovšem, že k nějaké

hlubší systémové změně je potřeba

ještě spousta kroků, aby se například

změnily učební osnovy, nebo se zpřísnily

tresty za online zneužívání. Náš film

ovšem nemusí být nějakým výjimečným

případem, protože ukázal, že pokud

společnost podporuje nějakou myšlenku

a sama se chce aktivně podílet na

osvětě, může skutečně i jeden pouhý

dokumentární film přinést alespoň

naději na změnu k lepšímu.

rozhovor

Page — 43

Martin

Kyšperský

Až v září do kin připlují Marťanské lodě,

prožijete velmi niterný příběh o lásce, o osudu,

o žití tady a teď. Martin dal filmu nejen svou

poetickou duši a hraje jednu z hlavních rolí, ale

je také spoluautorem hudby.

Pojďme si povídat o novém

filmu Marťanské lodě. Vy

hrajete Martina, Eliška

Křenková Elišku. Dočetla jsem

se, že je to filmová romance.

Ale jaká? Co byste o filmu řekl,

abyste přilákal diváka?

Je to upřímný, čistý film o lásce kluka

a dívky, kteří se potkají v Brně, a tam

také většinu příběhu prožijí. Je to film

o tom, jak se věci obtížně plánují, protože

se všechno stejně vyvine, jak má. Je

to osudová láska, velký příběh dvojice,

která chce vztah udržet, ale nemá to

snadné. Je to film o překonávání obtíží

a síle citu. A může na něj zajít kdokoli,

do kina bych stejně tak poslal sám sebe,

když mi bylo sedmnáct a chodil jsem do

biografu fanaticky každý den, ale i sebe,

až mi bude šedesát. A možná bych Marťanské

lodě doporučil i svému tátovi.

Kvůli té průzračnosti příběhu.

Předobrazem filmu byla

stejnojmenná sbírka básní.

Básnická sbírka byla inspirativní startovní

bod pro scénář. Rozhodně filmem

neznějí básně. Spíš to, za jakých okolností

sbírka vznikala, bylo impulzem

k tomu mě oslovit, zda bych se nechtěl

na vzniku filmu podílet. Původně jsem

měl jen poskytnout námět...

...a nakonec jste byl vy ten

nejlepší adept na hlavní roli.

Byl jsem na konkurzu sám na sebe. Chopil

se toho Jan Foukal, dokumentarista

a hudebník, který chtěl, aby vše bylo co

nejautentičtější.

Elišku hraje, jak už jsem říkala,

Eliška Křenková. Režisér říká,

že o obsazení rozhodla chemie

mezi vámi dvěma.

S Eliškou jsem už předtím točil televizní

film Nonstop lahůdky, jeden z dílů série

Jak si nepodělat život, spřátelili jsme se

a obdivuju ji. Je dobrá herečka a k roli

přistupuje velmi poctivě. Příprava filmu

byla dlouhá, společně jsme jezdili na

chatu k režisérovi, přehrávali jsme si

scénář, abychom si to celé šili na tělo.

Asi ne každý herec by byl ochotný investovat

tolik energie. A kromě toho je s ní

legrace a je velmi milá. A pro nás oba

bylo natáčení, myslím, velkou katarzí.

Bude zpívat?

Zpívání Elišky hraje v příběhu také

určitou roli. A máme soundtrack.

Věříte v osud? V náhody?

Nevím, jestli existuje náhoda, ale věřím,

že má každý svou cestu, která je nějak

dlouhá a je vedená určitým směrem,

věřím, že věci se mají stát tak, jak se

nakonec stanou.

V synopsi se píše: „Proletěla

jeho životem jako kosmická

loď. Zůstávají po ní šaty, věci,

dopis na rozloučenou. Ale

také vzpomínky, sny a věčná

pobídka ke hře. Co znamená

„věčná pobídka ke hře“?

Dívka, o které příběh je, byla hodně

přítomná ve svém životě. Moc chtěla,

abych to s ní sdílel. Když jsme byli spolu,

užívali jsme si radost i problémy až na

dřeň. Byla intenzivní. Dvacet čtyři hodin

denně, i v noci, když jsme z určitého

důvodu nespali. Něco jsme podnikali,

někam jsme jezdili... Nejspíš bylo v osudu

napsáno, že to nebude trvat léta,

a o to intenzivnější celý ten příběh byl.

Uvědomil jsem si, že je jenom dneska.

Není žádné zítra. Co uděláte teď, na

tom záleží.

Vidíte kolem sebe hodně lidí,

kteří žijou tady a teď?

Ani ne. I já žiju ve světě, ve kterém mu-

MARŤANSKÉ LODĚ

Martin (Martin

Kyšperský) a Eliška

(Eliška Křenková) se

poprvé setkávají na

narozeninové party ve

vybydlených prostorách

brněnského nádraží.

Mladá psycholožka

hudebníka pozve na

přednášku, kterou

pořádá. Na Martina

zapůsobí. On kolem

ní krouží, ona ho loví.

Martin za ní odletí do

Norska. Po návratů

domů zjišťují, že bez

sebe nemůžou být. Je

to jak z hollywoodské

romance, jen v kulisách

Brna. Vyléčí vesmírná

láska všechny bolesti?

Page — 44

rozhovor

Martin Kyšperský

Český hudebník,

frontman a hlavní autor

repertoáru kapely

Květy, kterou založil již

v roce 1993 na základní

škole, v roce 1999 ji pak

obnovil. Napsal knížku

pro děti Za Aničkou

kolem světa. Pracuje na

románu s pracovním

názvem Ptáček z hvězd.

Od roku 2015, kdy hrál

v televizním seriálu

Případ pro exorcistu,

se prosazuje také jako

televizní a filmový herec.

sím plánovat. Snažím se ale nezapomínat,

že život tady je krátký a že žádnou

další šanci nedostaneme. Že je tohle dar.

A je potřeba cítit vděk.

Pokračuji ve čtení ze

synopse: „Eliška zmizela, ale

přesto je svým způsobem

zde. Zanechává vzkaz, že

nesmrtelnost závisí na

živých.“

Dává to smysl. Co po člověku zůstane,

nejsou sochy, filmy, desky. Je to to, co

uloží do jiných lidí. Jeho pohled na svět,

jeho názor, jeho chování k nim. To se

nese dál.

Píše se o vás jako

o příležitostném herci. Čím je

pro vás tedy herectví?

Před deseti lety mě oslovil Honza Hřebejk,

abych šel na konkurz. Považoval

jsem to za zábavu. A od té doby jsem

se objevil asi v deseti filmech, v malých

i větších rolích. Nikdy ne v roli hlavní,

nikdy jsem nemusel film táhnout celý.

Hraní pro mě vždy byla zábava, ke které

přistupuji odpovědně.

A čím je pro vás hudba?

Hudba je čisté dobro. Zázrak. Dokáže

iracionálně měnit naši náladu, mluví

k nám nádherným jazykem, evokuje

vůně, sny. Je to něco nepopsatelného.

Jaká je hudba k Marťanským

lodím?

Jsou tu písničky, které jsem napsal já,

a scénická hudba, jejímž autorem je

Albert Romanutti z kapely Bert &

Friends. I když nevypadá jako autor scénické

hudby pro smyčce, napsal ji moc

krásně. Také uslyšíte jeho elektronickou

hudbu – a celé to dokresluje spoustu

filmových situací.

Nejspíš bylo v osudu

napsáno, že to nebude trvat

léta, a o to intenzivnější celý

ten příběh byl...

rozhovor

Jaké to je hudbu skládat?

Dovedu si představit

fotografii, scénář, film,

divadlo. Ale ne hudbu. Co se

odehrává ve vaší hlavě, co

slyšíte?

Máte pocit, paradoxně spíš jako barvu

než zvuk. A barvu chcete zachytit.

Podle mého názoru je to také otázka

neustálých rozhodnutí. Existuje svět

tónů, který máte k dispozici. A vy musíte

vybrat ten správný. Je to on? A jaký

rytmus? Jaké aranžmá? Kdybyste se

na té křižovatce neuměla rozhodnout,

tak se v těch možnostech utopíte. Je to

k zbláznění. Ale když to děláte dvacet

let, víte, co vám přináší radost. A když

se probudíte a slyšíte nějaký pocit,

když slyšíte barvu, je třeba si ji rychle

nahrát. P

Page — 45

Martina

Preissová:

Příběhy a pointy

Už jednadvacet let

je členkou Činohry

Národního divadla,

jistě si nenechte ujít

představení Za krásu

nebo Král Oidupús.

Letos se poprvé

představila i jako

spisovatelka...

Page — 46

rozhovor

autorka: Pavlína Saudková; foto: Profimedia.cz

Martina Preissová:

Jak jsem nebyla na

Lvech a jiné příhody

Martininy příhody a úvahy

o tom, jak se smířit

s časem, drobnými

i většími komplikacemi

všedních dní, své profese,

své rodiny, a vlastně

se sebou, jsou vtipné,

něžné i nahořklé, vždy

ale úsměvné. Protože

i kdyby třeba občas

nebylo veselo, vždycky

je možné podívat se

z okna, zazpívat si

v autě, políbit muže, ale

hlavně se brát takoví,

jací jste.

René Decastelo:

Slunečná 2

Seriál Slunečná, kde

Martina Preissová

hraje, v knižní podobě

je možnost sblížit se

s oblíbenými postavami

jiným způsobem než

přes obrazovku...

„Je mi čtyřicet tři let, jsem herečka,

mám manžela, už deset let ho mám,

a mám děti, dva kluky. A mám psa.

O tom se nechci moc rozepisovat.

Pořídili jsme si ho s mužem jako dva

mladí, nezávislí umělci v době, kdy

jsme se cítili osamoceni. A starat se

jeden o druhého nám přišlo nedostačující.

Ostatně všechny páry ze světa

showbyznysu se tehdy hojně fotily

se svými psími mazlíčky nebo dětmi

a nám se zdálo, že stran venčení,

krmení a nočních mejdanů v bytě

bude pes výhodnější než děti. Netušili

jsme, že pes, kterého jsme si tehdy tak

romanticky vyzvedli jako malilinkaté

štěňátko v útulku okresního městečka,

tady bude i teď, když už máme dvě

děti, večírky nepořádáme, ze starání se

o cokoli jsme unavení a jediné naše přání

je být každý aspoň chvilku sám.

U nás v práci… ano, říkám tomu tak,

je to práce! Řeči o uměleckém poslání,

kulturní službě národu, splněném snu

atd. nevypouštím z pusy od doby, kdy

jsem pochopila, že to tak vnímám pouze

já. Tak tedy u nás v práci finišujeme

k premiéře. Pro neznalé zákulisního

života je to něco jako třeba půlka

měsíce ve firmě, kdy šéf s příslušným

oddělením musí odevzdat návrhy

mezd. Nebo když v čokoládovně vrcholí

v červnu výroba vánočních figurek.

Nebo když se architektonický ateliér

přihlásí na poslední chvíli do soutěže

s návrhem na veřejné WC na náměstí

Tomáše Garrigua Masaryka, a je těsně

před uzávěrkou přihlášek. Tady je podobnost

s divadlem asi největší. Široká

veřejnost naprosto neomylně ví, jak by

ty dotyčné záchodky měly vypadat či

nevypadat, ale do výběrka se nikdo z ní

nepřihlásí.“ To jsou první dva odstavce

literárního debutu herečky Martiny

Preissové. Herečka je člověk jako každý

jiný. I když pracuje po večerech v bizarním

kostýmu s vrstvou make-upu

na tváři a občas ji vidíte v televizi. Její

pyramida potřeb je zrovna tak obtížně

zdolatelná jako ta vaše. A občas stejně

jako vy klopýtá už na těch nejnižších

stupních. Martina Preissová je herečka.

Její kolegyně o ní říká, že je Catherine

Zeta-Jones pro chudý. Její maminka

o ní říká, že se narodila s potleskem.

Nikdy jsem netušila,

kolik lásky umím dát

a kolik jí potřebuji.

To až v manželství...

A její bratr jí říká, že jestli se v televizi

v osm nebude křížit s Doktorem z hor,

tak se na ni bude možná dívat.

Vzhledem k úvodu vaší knihy

začnu i já otázkou týkající se

rozdílu mezi vnímáním vaší

herecké profese jako poslání,

nebo jako práce. Je to různé

v čase a v souvislosti s rolí?

Je načase si přiznat, že ideály studentky

herectví se sice nevytratily, ale zeslábly.

Občas se přihodí, že si během práce

uvědomím kouzelnou mantru o poslání.

Ale to jde ruku v ruce s tím, co právě

dělám. Tvorba je poslání, to ano. Už si

ale nejsem tak jistá, jestli se za poslání

schová třeba herectví v seriálu.

Je Národní divadlo pořád tou

zlatou kapličkou?

To, že je zlatá kaplička moje domovská

scéna, je pro mě důkaz existence zázraků

v mém životě. Je stále neopakovatelným

místem s neuvěřitelným geniem

loci. Z obou stran, jak z jeviště, tak

z hlediště je úchvatná.

Jak se po těch letech cítíte,

když vcházíte na začátku

představení na jeviště? Je

to vzrušení? Respekt? Jaké

emoce?

Jelikož netrpím trémou, neuvědomuji

si před vstupem na jeviště žádné vnitřní

pnutí. Jsem na jevišti tohoto divadla

šťastná. To až při děkovačce si pokaždé

uvědomím, že o tento pohled jednou

nerada přijdu.

Jaké bylo tak dlouho nehrát

před živým divákem?

Jsem asi jiná, ale musím přiznat, že jsem

si tu pauzu ani neuvědomovala. Samozřejmě

jsem ji vyplnila jinou prací, psala

jsem, točila, učila na dálku na DAMU,

učila svoje děti doma. Návrat na jeviště

byl pro mě podobný jako po mateřské.

Trochu mi pnul kostým v pase, ale jinak

jsem zažívala pouze štěstí z toho, že

divák si cestu k umění znovu našel.

Proč jste se rozhodla vlastně

psát? A kdy? Přišlo to v době,

kdy byla zavřená divadla,

nebo je to váš dávný sen, na

který dřív nebyl čas?

Já se vlastně nerozhodla. Nebylo to

tak, že bych sedla a psala. Už dlouho

se mi v hlavě rodily obrazy, které jsem

chtěla nějak zformulovat. Už dlouho

jsem měla pocit, že toužím po příbězích

a pointách. Takže jsem psala průběžně,

kdykoli jsem ukradla čas.

Jak často jste se dostala do

chvíle určité autocenzury?

No vidíte! Za živého boha jsem autocenzuru

při psaní nepocítila. To mě

ani nenapadlo. Až s prvními reakcemi

na knihu jsem občas litovala, ne nijak

hořce, spíš pobaveně, že jsem se nedržela

trochu zpátky. Další knihu, až se do ní

pustím, nejspíš nějakým filtrem proženu.

(smích) Ale já jsem velmi otevřený

člověk, takže nevím, jestli to budu umět.

Pro koho jste knihu Jak jsem

nebyla na Lvech a jiné příhody

psala? Představovala jste

si nějakého konkrétního

čtenáře?

Nepředstavovala. Je to, jako když vyprávíte

příběh a nemůžete na jeho začátku

říct, pro koho je. Ba dokonce někoho

zavrhnout. Psala jsem do široka. Ať si

knížka své oči najde sama.

O čem přemýšlíte, když

můžete mít chvíli, kdy jste

sama?

Těch chvil je málo. O to víc přemýšlím

o tom, co dělat, abych byla šťastná. Myslím,

že to je podstata těchto osamocených

chvil. Pracovat na harmonii.

Co vás naučilo herectví?

Že moje fantazie je neprobádaný vesmír,

který když přestanu objevovat, tak

vyhasne.

Co vás naučilo mateřství?

Trpělivost, nadhled a vědomí, že to

dělám nejlépe, jak dokážu. Stejně jako

moji rodiče a vlastně všichni rodiče.

A co vás naučilo manželství?

Odpověď o mateřství by se dala aplikovat

i na tuto otázku, jen s doplněním, že

jsem nikdy netušila, kolik lásky umím

dát a kolik jí potřebuji. To až v manželství.

Jste herečka, je vám čtyřicet

tři let… O čem ještě sníte?

Sním, že se nezměním za žádných

okolností ve vyhaslou, rezignovanou

bytost a že si na oslavě svých padesátin

zatančím tango, nebo aspoň podobně

vášnivý tanec. P

rozhovor

Page — 47

Olmo Omerzu

Jaký film bude Atlas ptáků?

Žánrově drama. Ale je v něm i hodně skryté ironie, humoru.

Příběh vypráví o stárnoucím šéfovi, patriarchovi rodinné

firmy, který na smrtelné posteli zjistí, že někdo z firmy vyvádí

peníze ve velkém, což nastartuje jeho pátrání, které se zaměří

na rodinné vztahy a vede také k účtování se svým životem.

Bude Atlas ptáků v něčem podobný vašim

posledním dvěma filmům, tedy Rodinnému

filmu a snímku Všechno bude?

Společné elementy bychom jistě našli, ale téma je jiné.

V posledních filmech šlo o příběhy, v nichž hráli velkou roli

dospívající. Atlas ptáků je herecký film, film o vztazích, kdy

se zároveň dotýkáme dnešní globální, internetem propojené

doby, virtuální reality, kterou částečně žijeme.

Není herecký film každý film?

Když říkám herecký film, představuji si film psychologický

o hlubším odhalování charakteru. Herci tu mohou uplatnit

širší paletu svého projevu. Před samotným natáčením proto

probíhá velmi poctivá práce s hercem, zkoušení, hledání

poloh a charakteru. Atlas ptáků je sice na jedné straně

založený na rozkrývání tajemství, je hodně dějový, ale zároveň

je to studie postav, které tady nejsou výhradně nositeli děje.

V tomto kontextu jsou všechny vaše filmy

herecké. Je tohle váš styl?

Nikdy jsem to takhle nevnímal, ale už před lety jsem Martinu

Pechlátovi vyprávěl, že zrovna připravuji film, který bude

hodně herecký. A on mi řekl podobně jako vy, že všechny

moje filmy už herecké jsou.

Co je pro vás na filmu nejdůležitější?

Citlivý jsem na autenticitu projevu. Přemýšlím o hereckém

obsazení, o způsobu, jakým pracovat, jak do příběhu

obtisknout realitu. Vidím rozdíl mezi tím, když se něco jen

napodobuje a když je projev skutečný. Věřím, že film má

schopnost dotknout se něčeho, o čem budete ještě dlouho

přemýšlet. Má schopnost uchopit nějakou situaci, která vás

překvapí a propojí se s vaším vlastním životem.

Čeho jste se dotkl u Atlasu ptáků?

Hlavní roli patriarchy, který byl celý svůj život hodně

sebestředný a který nedal na názor ostatních, hraje Miroslav

Nový film režiséra Olma Omerzua

proplétá komplikované rodinné

vztahy se světem moderních

komunikačních technologií,

které dokážou využít naše slabá

místa. Ve válce, která se ve filmu

Atlas ptáků pokradmu rozpoutává,

ale není vůbec jasné, kdo stojí

proti komu, natož kdo z ní vyjde

jako vítěz.

Donutil. V příběhu zažíváme jeho postupný pád. Rozpad

hodnot a toho, na čem svůj život stavěl. Velmi si cením toho,

že se nechal mnou režírovat, že mě k sobě pustil.

Jak moc musíte svoje herce znát?

Když se neznáme, a netýká se to jen vztahu režisér–herec,

držíme si distanc. Často rád dávám hercům protiúkoly,

neobsazuji je do role, kterou už hráli, i proto se na začátku

může objevit určitá nejistota – o to důležitější pak důvěra je.

Velmi pomáhá, pokud už za sebou nějakou spolupráci máte.

Proto opakovaně do svých filmů obsazuji Martina Pechláta

nebo Elišku Křenkovou. Jsou to výborní herci a důvěřujeme

si. A tak můžeme jít s každým filmech ještě dál. Můžeme se

pouštět do míst, která jsou víc bolavá a krutá, ale podstatná.

Poznat někoho trvá roky. Hledá se tedy důvěra

mezi režisérem a hercem jinak?

Princip je podobný. Ale proces je intenzivnější. A jde o ambici

nás všech, abychom se dostali co nejdál. Abychom zachytili

to důležité. Proto je podstatné se druhému otevřít.

Herci ve filmu hrají, nebo příběh odžijí?

Jak kdo, každý má různou techniku. Někteří jsou víc

kontaktní, nechají se ovlivňovat energií druhého herce, a pak

ti velmi připravení, kteří mají vše promyšlené a nechtějí si

svou představu nechat moc nabourat. Takový typ herce není

vhodný pro improvizaci jako v případě filmu Všechno bude,

kde hráli po boku Elišky Křenkové dva neherci a kdy velká

část filmu vznikala spontánně, nechal jsem je ovlivňovat

scénář, měnil jsem situace, počítal jsem s tím dopředu.

Kolik improvizace bylo u Atlasu ptáků?

Méně. U Atlasu ptáků je velmi důležitá struktura příběhu,

který je postavený na postupném odhalování podstaty.

Improvizace by film rozladila.

Život ve virtuální realitě jako jedno z témat

filmu. Měnili jste scénář třeba i v důsledku

covidové pandemie, která nás víc uvěznila

doma a odkázala na svět sociálních sítí?

Ani ne. Téma se týká konkrétnějšího fenoménu, který bych

nerad prozrazoval, protože je to velký spoiler celého filmu.

Ten fenomén se ovšem v průběhu lockdownu zesiloval

a podobných příběhů přibývalo.

autorka: Pavlína Saudková; foto: Gettyimages.com

Page — 48

sebereflexe

NOVINKY Z NAKLADATELSTVÍ ODEON

KOLIBŘÍK

Sandro Veronesi

Nenápadným hrdinou příběhu jedné rodiny je oční lékař Marco Carrera přezdívaný Kolibřík: zpočátku kvůli svému malému vzrůstu, později pro své

urputné úsilí udržet se na jednom místě i navzdory pohromám, jež se na něj ří. ří. Číst Kolibříka, melancholický román, jehož temackou temackou konstantou je

smrt a umírání, a přesto z něj sálá víra v život a v lidské pokolení, je jako listovat albem fotografií, probírat se zaprášeným archivem, dívat se na staré filmy,

poslouchat staré desky. Sandro Veronesi potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších současných italských romanopisců, neboť se přesvědčivě vypořádal

s nesnadným úkolem zachyt zachyt ducha času i jeho plynu plynu a vsknout vsknout individuální zkušenos zkušenos kolekvní kolekvní rozměr.

HOUELLEBECQ

Denis Demonpion

Michel Houellebecq je významným spisovatelem, jeho knihy vycházejí po celém světě, vznikají filmové, divadelní a rozhlasové

adaptace. Jeho romány i básně se dnes studují v akademickém prostředí. Ačkoli si pěstuje pověst nepříjemného a nepřístupného

společníka, je laureátem Goncourtovy ceny a před časem se stal nositelem Řádu čestné legie. Tyká si se současným

francouzským prezidentem i s jedním z jeho předchůdců. Český čtenář může číst Houellebecqovy prózy v překladech od roku

2004. Teprve nyní vychází kniha o něm – o tomto francouzském fenoménu současnos.

MUŽ V ČERVENÉM KABÁTĚ

Julian Barnes

V létě roku 1885 dorazili do Londýna tři Francouzi. Tím prvním byl vévoda Edmond de Polignac, typický zlatokop z vyšších francouzských vrstev, který si

hodlal najít bohatou americkou manželku. Druhým byl hrabě Robert Montesquiou-Fezensac, průměrný básník a nadšený sběratel kuriozit, který se vždy

s někým dohadoval. A m m třem třem byl běžný občan s italským jménem: doktor Samuel Pozzi. Lékař, myslitel a vědec. Barnesův Muž v červeném kabátě je

portrétem Belle Époque, oněch krásných časů, kdy byla v Paříži dokončena Eiffelova věž a krásná Sarah Bernhardtová byla na vrcholu kariéry – ale také

doby bizarních soubojů, vražd a soudních procesů včetně neblaze proslulé Dreyfusovy aféry.

Vyjde 9.8.

NEROZLUČNÉ

Simone de Beauvoir

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu

a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir. Autorka svůj příběh považovala za příliš „inmní“, než aby jej publikovala.

Vypráví v něm o hlubokém přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanu, ale spojuje

je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě. Kniha přichází ke čtenářům s předmluvou adopvní dcery

autorky Sylvie Le Bon de Beauvoir a rovněž s množstvím autenckých fotografií.

Jan Gardner

Co vás nejvíc baví na povolání scenáristy? Ta

práce a hledaní v době psaní, nebo výsledná

vizuální podoba?

Seriály nebo filmy jsou kolektivním sportem. Když máte

kolem sebe talentované spolupracovníky, tak vás inspirují

a dokážou i posunout na vyšší úroveň, než kam byste se

byl třeba schopen dostat sám. Dobrý herec si dokáže roli

přivlastnit natolik, že vy jako scenárista pak při psaní slyšíte

jeho dikci, žijete to s ním. Vede vás. Totéž když se režisérovi

podaří doladit nebo posunout scénu na nový level… Bohužel

existuje hodně případů, kdy z původního záměru zbyde jen

torzo. To je jedno z mála úskalí scenáristiky – finální podoba

díla není ve vašich rukou. Na druhé straně, když se to povede,

pak se dostaví kolektivní nadšení nad tím, jak to všechno do

sebe krásně zapadalo a rozkvetlo. Tomu se nic nevyrovná,

radost sdílíte, a tím se násobí. Beatles si určitě užili úspěch

a popularitu víc než Elvis, protože si mohli spolu povídat.

Jakým scenáristou jste? Tím, který má precizně

vypracovanou kostru, nebo „zahradníkem“,

kterému scénář roste intuitivně pod rukama?

Říká se, že autoři se dělí do dvou skupinou: na ty, kteří

jezdí na nákup s přesným seznamem, a na ty, kteří vejdou

do supermarketu a volně improvizují. Já patřím do té

první skupiny. Vždy si dělám detailní scénosled, a když píši

detektivku, tak i itinerář vraždy. Výhodou je, že pak člověk

ví, že mu příběh sedí, nemusí se obávat, že se propíše do

slepé uličky, a může se plně soustředit na dialog a popis

akce. Znám ale spoustu skvělých autorů zahradníků, které

by scénosled svazoval a kteří píší fantastické věci. Každý si

prostě musí najít tu svou cestu.

Co je základem dobrého vyprávění?

Začátek, prostředek a konec. O úspěchu nebo neúspěchu díla

pak rozhoduje s jakou finesou je to udělané.

Kdybyste si mohl vybrat jiný život, byl byste

raději scenáristou Woodym Allenem, nebo

Quentinem Tarantinem?

Vzhledem k tomu, co se momentálně děje v Allenově

soukromém životě, je volba snadná. Vážím si obou. Nepřijdou

mi od sebe až tak vzdálení. Oba vycházejí z toho, co dobře

znají, na čem vyrostli. Allen v newyorských intelektuálních

kruzích, Tarantino ve videopůjčovně v Los Angeles. Oba píší

Jaký žánr má nejraději scenárista

a spisovatel Jan Gardner?

Detektivku, love story, pohádku,

komedii, thriller, drama… Jako

čtenář si prý nevybírá. Jako

autor žánry většinou kombinuje.

„Sofistikovanost čtenářů nebo

diváků roste a musíte hledat nové

neotřelé kombinace, abyste je

zaujali.“

a točí, co je jim vlastní, a oba si svým talentem zaslouženě

vydobyli tvůrčí svobodu. Já tu autorskou svobodu našel

v knížkách. To je proti scénářům úplná nádhera. Nikdo

mi nepočítá komparzisty… Na Tarantina mám osobní

vzpomínku, i když nepřímou. Jako scenárista/dramaturg

jsem začínal ve firmě Rogera Cormana, krále béčkových

filmů. Jedním z mých prvních úkolů bylo psát posudky

na scénáře, které do firmy chodily. Mého předchůdce prý

vyhodili, protože odmítl Tarantinův scénář. Quentin na

Cormanových filmech vyrostl a je to z jeho díla cítit. Hrozně

chtěl pro Rogera dělat. Corman odstartoval kariéru Jamese

Camerona, Martina Scorseseho a spousty dalších. Tarantino

měl být další v řadě… Jenže nebyl. Kvůli mému předchůdci.

Tu práci jsem tenkrát hrozně chtěl, a tak jsem si Tarantinův

scénář vyhledal. Byli to Gauneři, jeho filmový debut. Dlouhé,

rozvláčné scény, které trvaly dvakrát třikrát tak dlouho, než

bylo v tehdejším Hollywoodu normou, samé nadávky… Prostě

peklo. Jenže jak jsem četl dál, tak to najednou dostalo takový

zvláštní rytmus a švih. Přečetl jsem to na jeden zátah.

Milujete detektivky. Doporučíte z poslední doby

nějakou skvělou?

Teď jste mě dostala. Čtu nyní spíš klasiky detektivní

tvorby… Můj první román Debutantka, který právě vychází,

se odehrává na přelomu dvacátých a třicátých let. Druhá

kniha, Devátý neznámý, volné pokračování Debutantky, na

něj navazuje. Je to pro mě výborná záminka, proč si znovu

připomenout autory zlaté éry detektivek. Právě jsem dočetl

Dorothy L. Sayersovou Vražda nepotřebuje reklamu, a je to

skvost. Kdo to nezná, vřele doporučuju. Já to četl už potřetí.

DEBUTANTKA

Pátek 4. října 1929. Slavnostní otevření

Barrandovských teras je událostí

sezony. K tanci hraje orchestr R. A.

Dvorského, bratři Havlové, Václav

Mária a Miloš, vítají přátele. Bouřlivá

dvacátá léta vrcholí... Když je večírek

v nejlepším, třeskne na parketu výstřel.

Noviny incident druhý den ráno

vylíčí jako Krvavý valčík. Do řešení

případu se pustí nevšední dvojice vyšetřovatelů.

Emily Vavřincová, jediná

dcera bohatého podnikatele, a Edgar

Hollander, nový komorník rodiny,

kterého Emily vydává za slavného

detektiva ze Scotland Yardu.

autorka: Pavlína Saudková; foto: archiv Jana Gardnera, Ivy E. Morwen

Page — 50

rozhovor

Představíte Linku? Kam jede, koho veze? Koho

bude bavit? O čem je?

Prozradit, kam Linka jede, by znamenalo vyzradit cíl, a to

by byla škoda, protože musím říct, že jsem už dlouho nečetl

knihu, a schválně neříkám komiks, která by měla tak skvělé

postavy, jež mluví dokonale odposlouchanými dialogy

plnými drsných hlášek a černého cynismu, a jejichž příběhy

se v určitý moment protnou a dají čtenáři pořádnou ťafku

do tváře… A protože každá z postav má za sebou kriminální

minulost, tak Linka bude bavit všechny, kdo mají rádi filmy

Guye Ritchieho nebo Quentina Tarantina. Potěší každého,

kdo si v příbězích rád všímá detailů, protože Linka je plná

různých odkazů a vtipných popkulturních narážek. A jako

varování snad bude působit na všechny, kteří se domnívají,

že spravedlnost je jenom ta bájná postava s šátkem na očích,

kterou lze beztrestně obelhávat a vysmívat se jí.

Bylo by možné vyprávět příběh beze slov?

Komiks Linka tak, jak ho napsal Max Bubakoff a ilustroval

David Petrželka, je skvělý právě v tom, že netrpí nešvarem

mnoha komiksů, které musí všechno okecat. Bubakoff umí

vystavět situace tak, že mluví Petrželkovým obrazem. A ty

obrazy jsou tak dokonale poskládané, že vytváří strhující

akční jízdu, kdy člověk doslova obrací jednu stranu za druhou

a příběh se mu odvíjí před očima jako film, jen tu a tam

doplněný dialogem některého z těch „badassů“, kteří jsou tak

zkažení a zhýralí, až jsou neodolatelní, a je jedno, jestli jde

o slepého věrozvěsta, nebo páreček nacistických lesbiček.

Jaké náhodné setkání pro vás bylo naposledy

důležité a v čem?

To je hezká otázka…, necháte mě chvíli přemýšlet?

Černobílý, nebo barevný?

Dříve bych řekl barevný, ale čím jsem starší, tím víc si

uvědomuji určitý paradox života, totiž že život není

černobílý, a přitom v černobílé je někdy víc barev než

v hollywoodském barevném bijáku. Ale jestli já nejsem moc

„moudrej“… Takže filmy a fotky mám rád černobílé. A život

co nejbarevnější.

Věříte v osud?

Nevěřím. Asi proto, že chci mít pocit, že život si člověk

píše sám. Do určité míry, protože tím, že žijeme obklopeni

David Laňka, majitel nakladatelství

No Limits, je přesvědčený, že

základna fanoušků komiksu je

stále silnější a že naši autoři, jako

je právě Max Bubakoff, už dávno

vystoupili ze stínu Rychlých šípů

a Čtyřlístku (myšleno s nadsázkou),

a dali by se bezesporu srovnat

s jejich zahraničními kolegy.

jinými lidmi, je ten náš život neustále ovlivňován jejich

rozhodnutími. Ale věřím tomu, že cokoli člověk použije, bude

mu vráceno, nebo jak říkala moje babička: „Jak do lesa voláš,

tak se z lesa ozývá.“ Proto se snažím žít v souladu se svým

svědomím. Aby mě na stará kolena nedoběhly nějaké špatné

skutky, jakkoli je fakt, že kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

A kdybych tu otázku vztáhl na hrdiny komiksu Linka, tak ti

si měli sakra rozmyslet, jak se v životě budou chovat, protože

to, co je čeká, nebude procházka v rounu andělském. (smích)

Je komiks subkultura?

Rozhodně je. Podobně jako fanoušci Star Treku. Vidět

jejich knihovny, sbírky postaviček, poslouchat je, jak sypou

z rukávu, co se které postavě v kterém sešitu kterého roku

stalo, to už leckdy není fanouškovství, ale fanatismus. Ale

fanatismus, kteří ti lidé nikomu nevnucují. Když někdo

komiksům neholduje, tak jím neopovrhují. A to je na nich

právě to skvělé. Nemluvě o tom, že dnes už snad každý ví,

že komiksy jsou plnohodnotná literární kategorie a mezi

jejich autory je tolik skvělých osobností, jejichž dílo už dávno

přesáhlo hranice komiksu a lze o nich bezesporu mluvit jako

o pokračovatelích Hemingwaye, Steinbecka nebo Čapka.

A jak poznat dobrý komiks?

Je to stejné jako u jakékoli knihy. Musí mít dobrý příběh

a plnokrevné postavy, které vás budou v každém okamžiku

zajímat. Musí ve vás probudit emoce, ať to znamená

rozesmát, zhnusit, dojmout, potěšit. A Linka dokáže tohle

všechno, a na konci vám ještě nabídne rozuzlení, po kterém si

budete chtít otevřít lahev whisky.

Matka s malou dcerkou na útěku.

Chlapec, co nikdy nic nevyhrál. Lupič

s taškou plnou peněz. Milenky procházející

krizí vztahu. Slepec, co miluje

bibli a vaření... Ti všichni se sejdou

v půlnoční lince dálkového autobusu.

Odvážíte se nastoupit? Vydáte se

s těmito losery na cestu, nebo si tuhle

linku raději necháte ujet a počkáte si

na další? Komiks Linka představuje

v dnešní době nečekaně nekorektní

čtení. Nedělá si hlavu s ničím, s nikým,

jemnocit tu jde stranou a zůstává pořádně

„erková“ zábava.

David Laňka

rozhovor

Page — 51

Václav Holanec studoval historii

a filmovou vědu, nyní se věnuje

zejména scenáristické práci a knižní

tvorbě. Za prvotinu Herci (2012)

obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Nyní přichází s novým románem...

Když na začátku

otočíte vysoké

karty, musíte mít

ještě něco v ruce

V poznámce na konci knihy popisujete, že jste

Nakolik je nápad – svět bez mužské sexuality –

Díkůvzdání rozepsal dlouho před rokem 2020.

originální?

Proč jste považoval za důležité tuto skutečnost

Tematicky blízké romány jsou spíše dystopie.

zmínit?

Díkůvzdání je v tomto jiné, je civilnější a subtil-

Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že jsem rychle

nější. Klade hlavní důraz do vztahové a exis-

„spíchl“ několik set stran na pandemickou notu.

tenciální roviny, akcentuje více naše úzkosti

Jedná se o látku z blízké budoucnosti, v níž

než vnější omezení svobody orwellovské typu.

má lidstvo za to, že nastal konec světa. Po celé

Je to příběh o lásce a zdolávání krize, ale také

planetě se rozšíří Langfeldtova nemoc. Říká se

o tom, že k Bohu se nelze dostat po dálnici. Je

jí nemoc díkůvzdání a zbavuje muže sexuality.

to příběh zoufalého muže, který žije uprostřed

Sexuální rozkoš promění v opak a muži přijdou

nešťastných žen.

o spermie. Nacházíme hrdiny v období prvních

adaptací na novou realitu. Katastrofa se proje-

V novém McEwanovu románu Stroje jako já

vuje jako chronická bolest, na kterou jsme si tro-

hlavní ženská postava vyzkouší sex s robotem.

chu zvykli, avšak netušíme, kdy nás srazí k zemi.

Něco podobného se děje i v Díkůvzdání, že?

„Motorem“ příběhu je však milostné drama.

V mém fiktivním světě jsou milenci virtuální.

Uživatelky si naprogramují jeho vzhled,

A kde se milostné drama odehrává?

chování, ale i prostředí, které s ním hodlají

Na Palávě. Tam žije farář František Zábrana.

sdílet. FancyMan ženy vybízí, aby se z nich staly

Chvíli mu trvá, než přijme, že je vůči nemoci

scenáristky a režisérky vlastní telenovely.

díkůvzdání imunní. Je toho na něj ale více. Mluví

k němu papež Jan Pavel II. a také současný

Co vás při psaní trápilo nejvíce?

papež František a diskutují třeba o celibátu.

Obava, aby si čtenáři neřekli: skvělý nápad, ale

Farář ve Strachohlávkách má strach, že se

nevyužitý! Sebelepší nápad potřebuje napínavý

zbláznil. Zamiluje se do psychoterapeutky Marie

příběh. Jako vypravěči vám na rozdíl od hráče

a projde rozsáhlou transformací. Z povahy věcí

pokeru neprojde blafování. Když na začátku oto-

Díkůvzdání

Václav Holanec

v určitých momentech příjemnou a v jiných

velmi bolestivou. A doufám, že pro čtenáře

napínavou a zábavnou. Jeho denní fantazie

číte vysoké karty, musíte mít ještě něco v ruce.

Helena Frantová

499 Kč / Odeon

Již vyšlo

nejsou autorská licence, odborníci tomu říkají

psychospirituální krize.

Vybral jste si římskokatolického faráře jako

hlavní postavu kvůli celibátu?

V naší kultuře stojí víra a sexualita v protikladu, ale

to je důsledek určitého společenského vývoje,

který se hodně odklonil od zdravých projevů bytí.

Rozšířená verze rozhovoru je k dispozici na webu:

www.holanec.eu

foto: Adéla Holancová

promotion — rozhovor

Kriminální thriller Objetí

mravenečníka je jeho

prvotinou. Martin Vitický

v rozhovoru odpovídá, proč

si pro svůj román vybral

právě Rio de Janeiro a jak

náročné je napsat thriller.

Objetí

mravenečníka:

Napínavý román

z Rio de Janeira

Martin Vitický

379 Kč / ANAG

Již vyšlo

Martin Vitický o Brazílii a své

knize Objetí mravenečníka

První otázku musím směřovat na onu

vzdálenou zemi v Jižní Americe, kde se váš

román odehrává. Proč právě Brazílie?

Do Brazílie jsem se zamiloval už před více než

třiceti lety. Nejdřív to byl zájem o portugalštinu,

která se postupně stala nástrojem k hlubšímu

poznání této země. Mám rád vřelost Brazilců,

jejich umění žít dneškem, přístup „chceš žít

v Brazílii, tak jsi Brazilec“. Rio de Janeiro bylo

přirozenou volbou.

V knize vykreslujete pohodovou atmosféru

Ria, ale i jeho temné stránky – únosy, korupci

a vysokou kriminalitu. Jak se vám tam žilo?

V Brazílii vždy jako kouzlem mizí moje introvertní

a zdrženlivá povaha. Mám pocit, že se tam ze

mě stává lepší člověk. Brazilci ví, jak vás otevřít,

a bránit se tomu vám nepomůže. A přestože

se země potýká s velkými problémy, troufám

si tvrdit, že pořád je víc toho pozitivního, co

Brazílie nabízí.

Kdy vás poprvé napadlo, že se pustíte do psaní

thrilleru? Bylo to náročné?

Evidentně dost pozdě, téměř v padesáti letech.

V tomhle ohledu jsem na tom podobně jako

známý brazilský profesor Luiz Alfredo Garcia-

-Roza, můj velký vzor, který se rozhodl napsat

svůj první detektivní román až v šedesáti letech.

A ano, napsat thriller není snadné a jako psycholog

vás ujišťuji, že především vaši orientaci

na detaily, analytičnost a schopnost dotáhnout

věci do konce čeká náročná zkouška.

Mohl byste čtenářům přiblížit zajímavý název

Objetí mravenečníka?

Brazilská portugalština oplývá idiomy, které

v sobě mají zvíře. Kromě „objetí mravenečníka“

mají podobný význam obraty „přítel medvěd“

nebo „přítel jaguára“. Označují falešného člověka.

A když vás takový zdánlivý přítel obejme,

říká se v Brazílii, že vás objal mravenečník, který

svým objetím usmrcuje nepřátele.

Kniha se odehrává ve velmi různorodých

prostředích: diplomacie, favela či geologický

institut. Vše se vám podařilo zachytit velmi

věrohodně. Kde jste čerpal inspiraci?

Dvacet pět let v diplomacii, život v Riu a za

ostatním, třeba právě tou geologií, stojí důkladný

výzkum, desítky hodin strávených přípravou.

Mnoho věcí jsem také konzultoval se svými

přáteli v Brazílii. Moje psychologické vzdělání mi

rovněž při psaní velmi pomáhá.

Kterou postavu vás nejvíc bavilo psát?

Dělám všem postavám psychologické profily.

Vím, jaké mají vlastnosti, vím, co mají rády, vím

tudíž, jak by se v té které situaci zachovaly.

Všechny tyhle detaily způsobí, že se z nich

stávají samostatné jednotky, které přebírají

iniciativu. Na mě pak spoléhají, že jejich příběh

adekvátně zapíšu. Nemohu tak říct, že mě

některou baví psát více, spíš si je, podobně jako

čtenář, více či méně oblíbím. Ellen a Viviane

jsou moje oblíbenkyně. Z těch záporných mě

baví Manoel Miranda.

Kde všude román vznikal?

Část vznikla u nás, část v Brazílii a jedna část

na Zanzibaru. Některé scény jsou tak mnohem

autentičtější, než by se mohlo zdát. Rozhlížel

jsem se kolem sebe a zachycoval, co jsem viděl,

stejně jako oko kamery. Doufám, že ke čtenářům

přes všechno to napětí a objetí mravenečníků

pronikne i trochu toho brazilského slunce.

Eva Čechová


Dům bez zrcadel

Iva Pekárková

Čte: Jitka Ježková

Léta toužila po lásce, ale až teď, když už je jí

přes padesát, našla muže svých snů. Život je

krásný. Jen se nikdy nesmí dívat do zrcadla.

299 Kč / Témbr / 7:01

Audiokniha plná

hudby

Rudy Linka je světově

proslulým kytaristou,

kterému nedávno vyšla

jeho biografie. Ta se nyní

dočkala i své audioknižní

verze v podání

samotného autora.

V případě této audioknihy jste se ocitl jak

v roli interpreta, tak v roli režiséra. Jaké to

bylo?

Já jsem už přesně v této dvojroli poslední

3 roky díky natáčení naší TV show Linka

pro ČTart. Jsem jak moderátor, tak režisér

a musím se přiznat, že to funguje skvěle. Oba

se známe a oba už podvědomě víme, kdy ten

druhý míří úplně vedle a potřebuje pomoc.

Někdy si pomůžeme a někdy ne. I tak se

člověk něco naučí…

Jak vypadala vaše příprava na nahrávání?

Příprava byla jednoduchá – znovu jsem si

přečetl celou knížku a šel do studia. Z devíti

mikrofonů, které mám, jsem nakonec vybral

úplnou klasiku – Shure SM7B, a to hlavně proto,

že se do něj musí mluvit velice zblízka a chtěl

jsem, aby všichni měli pocit, že to, co říkám, je

jen „mezi námi“. Myslím, že se to povedlo.

Komu byste audioknihu „Rudy Linka: Na

cestě domů… vždycky“ doporučil?

Moje audiokniha není jen „čtení jinak“, je to

také poslouchání hudby, o které v knize píšu.

Kniha tištěná má plno fotek a audiokniha

má plno hudby, a tak se tyto dva formáty

navzájem doplňují. Je zde dokonce i písnička,

kterou jsem napsal už před sedmi lety a dal

jsem jí název „Na cestě domů… always“.

Zvláštní je, že se k textu hodila, jako kdybych

ji napsal až po napsání knížky.

399 Kč / Témbr / 7:31

Vyjde 13. července

Hrdinky

Kateřina Tučková, Renáta Fučíková a kol.

Čtou: Tereza Dočkalová, Naďa Konvalinková,

Veronika Lazorčáková, Eva Novotná a Jana

Stryková

Příběhy výjimečných českých žen od

nejstarších dob až po současnost!

349 Kč / Témbr / 7:48

Ema a kouzelná kniha

Petra Braunová

Čte: Martha Issová

Ema žije v domově pro opuštěné děti

a vypadá jako docela obyčejné děvče. Ale

obyčejná není. Vidí věci, které ostatní nevidí –

třeba malé víly.

299 Kč / Témbr / 3:13

Foto: Zuzana Schedová © Euromedia Group, a. s.

promotion — audioknihy Témbr

Tajemství skryté

pod hladinou

Očekávaná novinka Dívka pod hladinou

od Andrewa Maynea právě vyšla jako

audiokniha! Zjistěte, co vše se může

skrývat pod hladinou…

Andrew Mayne není pro české čtenáře žádným

nováčkem. Jeho série s geniálním Theem

Crayem se stala velmi oblíbenou nejen díky této

svéhlavé hlavní postavě, ale také díky čtivosti

a skvělým zápletkám. Po úspěšné Šelmě, Hračkáři,

Teorii vraždy a Temném vzorci nyní přichází

novinka Dívka pod hladinou, kde se čtenářům

poprvé představuje Sloan McPhersonová.

Sloan je ve vodě jako doma, potápění se

věnuje už od dětství. Když je ale do kanálu hozena

zavražděná mladá dívka, kterou Sloan navíc

nevidí poprvé, stává se svědkem a zároveň

podezřelým. Navíc to vypadá, že stopy vedou

také k drogovému kartelu…

Dívka pod hladinou je prvním dílem autorovy

nové série. Opět je zde originální a nevídaná

hlavní postava a spousta akce a napětí

k tomu. Fanoušci autora tak dostanou přesně

tu kombinaci, na kterou jsou zvyklí. Zároveň je

tato novinka vhodným odrazovým můstkem pro

všechny, které autor doteď míjel.

Audioknižního zpracování se ujal zkušený

a oblíbený režisér Jan Drbohlav. Interpretaci má

na svědomí herečka Barbora Kodetová, která

se svým hlasovým projevem k hlavní hrdince

skvěle hodí. Fanoušci audioknih jistě ocení i zajímavé,

skoro až „přímořské“ hudební přechody.

Audiokniha Dívka pod hladinou bude skvělou

volbou do horkých dní, neboť posluchače

zaručeně zchladí.

349 Kč / Témbr / 9:34

Druhá tvář

Ashley Audrain

Čte: Jana Stryková

Druhá tvář je znepokojivé, dechberoucí a silné

čtení o posedlosti a nejhlubších obavách matky,

jež by měla své dítě milovat…

349 Kč / Témbr / 8:49

Noční pták

Brian Freeman

Čtou: Vasil Fridrich, Jana Stryková

Nejděsivější vzpomínky jsou ty, které si

nepamatuješ. Detektiv Frost Easton nevěří

v náhody. Sebevraždy dvou žen v šíleném

záchvatu musí mít něco společného!

349 Kč / Témbr / 10:23

Foto: Zuzana Schedová © Euromedia Group, a. s.

Uprdelismus

Jan Menděl

Čte: Filip Švarc

Autor poznal různé příručky k lepšímu životu,

k němuž mají pomáhat meditace a cviky. Proti

tomuto trendu se však obrátil a řešení našel

v obráceném gardu.

349 Kč / Témbr / 7:04

promotion — audioknihy Témbr

Rozporuplně přijímaný

seriál, u kterého se sice řeší

jeho historická nepřesnost,

ale zároveň se stal zatím

nejúspěšnějším původním

dílem Netflixu. Natočen byl

podle knih Julie Quinnové.

Královna romance

Bridgertonovi:

Nevhodný návrh

Julia Quinnová

229 Kč / Ikar

Vyjde 12. července

Jako předobraz seriálu posloužily hned tři

z nich – a všechny se až po uvedení seriálu

dostaly na seznam bestsellerů The New York

Times. A obrovská obliba má vliv i na vývoj

trendů. Podle deníku Daily Mail si diváci snaží

vytvořit zromantizované prostředí regentské

Anglie i ve svých domovech. Narostlo

vyhledávání a nákup starožitného nábytku

i korzetů. Deník tyto trendy označil jako „efekt

Bridgerton“.

Americká spisovatelka Julia Quinnová si

stojí za tím, že i inteligentní ženy mohou číst

knihy z žánru romance. Quinnová se mimo jiné

přihlásila do vědomostní soutěže The Weakest

Link, jejíž českou obdobu můžete znát pod

názvem Nejslabší, máte padáka – a odešla se

79 000 dolary. S tím, jaké knihy byly vášní této

autorky, nesouhlasil ani její otec. A proto se

Quinnová rozhodla napsat svou vlastní knihu.

To se jí také povedlo a román této autorky se

stal bestsellerem přeloženým do tří desítek

jazyků. Quinnová se stala členkou americké

síně slávy romantických autorů. V té je teprve

patnáctou ženou spisovatelkou. Je také držitelkou

nemála literárních ocenění, mimo jiné

Rita Awards 2008 za knihu Tajné deníky slečny

Mirandy Cheeverové (o tom, jak se z ošklivého

káčátka stala krásná labuť, a o nevýslovné

lásce, kterou zažila).

Vlastním jménem Julie Cotler Pottingerová

se narodila v USA 12. ledna 1970. Dětství

strávila v Nové Anglii, po rozvodu rodičů ve

slunné Kalifornii. Už od dětství milovala knihy

a k jejich psaní ji v podstatě vyprovokoval

její otec, jenž neschvaloval četbu, kterou

jeho dcera celé dny hltala. A tak Julia na jeho

námitku bryskně odpověděla, že knihy jí slouží

jako studijní materiál, aby mohla začít s vlastní

tvorbou. A taky s psaním začala. Původně

vystudovala dějiny umění. Po úspěchu své

prvotiny Splendid, která byla prvním dílem

stejnojmenné trilogie, se však věnuje už

pouze psaní, přičemž většina jejích románů je

věnována manželovi. V současné době žije na

severozápadě Spojených států.

Bridgertonovi na Netflixu Příběh osmi

sourozenců ve světě společenské smetánky

se odehrává na počátku devatenáctého století

v Londýně. Julia Quinnová jej vypráví se sobě

vlastním humorem, zvláště v dialozích. O intriky,

skandály, ale i lásky není nouze. Se špetkou nadsázky

si můžete vytvořit téměř dokonalý obraz

o tehdejší londýnské „high society“.

promotion — portrét

Učitelka

nové

doby

Maria Montessoriová se

v roce 1896 stala první

doktorkou medicíny

v Itálii, zajímala se

o výchovu mentálně

postižených dětí

a později o nový program

vzdělávání.

Maria

Montessoriová

Učitelka nové doby

Laura Baldiniová

299 Kč / Ikar

Vyjde 11. srpna

Autorka Laura Baldiniová přibližuje románovou

formou náročnou cestu Marie Montessoriové,

inteligentní vzdělané dívky, která se díky

vlastní houževnatosti a cílevědomosti vypracovala

mezi odbornou špičku ve svém oboru.

Kvalitně napsaný, čtivý a zajímavý biografický

román poutavým způsobem seznámí čtenáře

s počátky kariéry této významné italské pedagožky

a zakladatelky výchovně-vzdělávacího

programu Montessori.

Maria Montessoriová se narodila 31. srpna

1870 ve městě Chiaravalle v Itálii. Její otec Alessandro

byl účetní ve státní správě, její matka

Renilde Stoppaniová byla velmi vzdělaná žena

a vášnivá čtenářka knih.

Rodina Montessoriových se přestěhovala

do Říma v roce 1875 a v následujícím roce byla

mladá Maria zapsána v místní státní škole na

Via di San Nicolo da Tolentino. Jak postupovalo

její studium, začala narážet na tehdejší hranice,

které omezovaly kariéru žen. Ona ale byla

rozhodnuta stát se lékařkou. Její otec byl proti

tomuto záměru – studium medicíny bylo tehdy

přístupné jen mužům – a zpočátku byl Marii

vstup do školy ředitelem této školy odepřen.

Ta se ale nedala odradit a jeden neúspěšný

pohovor s profesorem zakončila slovy: „Já vím,

že se lékařkou stanu.“ Zdá se, že v její prospěch

tehdy intervenoval i papež Leo XIII. V roce 1890

se Maria Montessoriová zapsala na univerzitu

v Římě, aby studovala fyziku, matematiku a přírodní

vědy. Diplom obdržela o dva roky později.

Tento fakt a papežova intervence jí umožnily

začít studovat na fakultě medicíny, a stala se tak

první ženou, která v Itálii medicínu studovala.

V roce 1898 byla tehdy osmadvacetiletá Maria

požádána o projev na Národním lékařském

kongresu v Turíně, kde obhajovala kontroverzní

teorii, že nedostatek vhodných podnětů

a opatření pro retardované a narušené děti je

důvodem jejich kriminality. Tuto tezi ještě rozšířila,

když oslovila Národní pedagogický kongres

následujícího roku, kde přednesla svou vizi

sociálního pokroku a politické ekonomiky s kořeny

ve vzdělávacích opatřeních. Později vedla

katedru antropologie na univerzitě v Římě.

Dne 6. ledna 1907 otevřela Dům dětí určený

pro chudé děti předškolního věku. Poprvé

začala používat a dále rozvíjela materiál pro

smyslovou výchovu vytvořený původně pro děti

mentálně retardované, školní materiál k nácviku

čtení, psaní a počítání. Zaměstnávala děti

praktickými činnostmi, jako je utírání prachu

a zametání. V Římě se podílela na založení první

asociace pro šíření svých metod, které nesly

název Opera Montessori.

Práci Marie Montessoriové ocenil i Sigmund

Freud po roce 1936, kdy byl ve Vídni založen

Montessori-Institut. V období fašismu byly školy

Marie Montessoriové v Itálii zavřeny, v Německu

a Rakousku byly její knihy páleny.

Maria Montessoriová (31. srpna 1870

Chiaravalle, Itálie – 6. května 1952 Noordwijk

aan Zee, Nizozemsko)

Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii,

zabývala se antropologií, biologií

a pedagogikou. V její práci se vzájemně

ovlivňovala teorie a praxe. Její síla spočívá

v praktickém uskutečňování myšlenek.

Převážnou část tvoří výklady pozorování dětí

a zdůvodňování pedagogických experimentů.

promotion — o knize

Čtení pro to nejkrásnější

Vzpomínky na

tebe

Jamie Becková

Francouzský

manžel

Klára Janečková

Léto v Provence

Lucy Colemanová

Sestry z Titaniku

Patricia Falvey

Emma

Jane Austenová

Rok Fern a Aidena se vyvíjí

Palubní lístek na Titanic se

Známý román s ústřední

Vzpomínky jsou někdy

Kamila váhá, zda není něco

opačnými směry a otázkou

pro nemajetné irské sestry

postavou v krásné a vzdě-

zrádné. A pokud ztratíme

v jejím vztahu skutečně

zůstává, jestli jim pomůže

stane životní šancí.

lané mladé ženě Emmě

paměť, je těžké vyznat se

špatně, nebo ji šálí mysl

zachránit manželství, nebo

Woodhousové.

v tom, co je skutečnost.

omámená léky?

je odloučí nadobro?

399 Kč / Motto

Již vyšlo

349 Kč / Slovart

299 Kč / Ikar

279 Kč / Ikar

299 Kč / Ikar

Již vyšlo

Již vyšlo

Již vyšlo

Vyjde 9. 7. 2021

promotion

romantické léto

Letní lásky bývají

intenzivní, ale někdy o to

kratší. Abyste nezraňovali

svou duši, prožijte lásku

na stránkách knih.

Dlouhé vlahé večery jsou

nejlepším časem pro snění

a čtení příběhů z trochu

jiného světa...

Jamie Becková: Vzpomínky na tebe

Steffi si toho v životě prožila hodně. Od chvíle,

kdy se stala obětí brutálního napadení, se potýká

s nepříjemnými výpadky paměti. Se svou

dlouholetou kamarádkou si otevře renovační

firmu a naplno se oddá své práci. Musí se ale

postavit minulosti a napravit staré křivdy...

Klára Janečková: Francouzský manžel

Albert Gabriel je synem přísného vojáka, který

doma vládne tvrdou rukou. Albert Gabriel je

bohatý a úspěšný, ale i nestálý. Svým chováním

od sebe odežene obě manželky a zůstává sám

ve srubu v lesích. Kamila se zrovna dostává

z bolestivé ztráty partnera a utápí se v žalu i alkoholu

a polyká prášky na uklidnění, když ji osloví

mladá Běloruska pátrající po své kamarádce.

Kamila, milovnice tajemna, souhlasí s tím, že jí

pomůže. Její úkol však nebude lehký; musí se

sblížit s podivínským starším Francouzem, získat

si ho a zjistit, kam se poděla jeho předchozí

žena, po níž jako by se slehla zem.

Lucy Colemanová: Léto v Provence

Když manželé Fern a Aiden vyhrají v loterii,

jejich plány s nově nabytým bohatstvím jsou

velmi rozdílné. Zatímco Fern je odhodlaná začít

budovat hnízdo, aby mohli založit rodinu, její

manžel by radši podnikl cestu kolem světa. Jenže

Fern není žádná velká cestovatelka, a tak se

brzy zformuje nápad roční „manželské pauzy“.

Patricia Falvey: Sestry z Titaniku

Po osudném lodním neštěstí se Delia ocitne

osamocená v New Yorku a souhrou nedorozumění

se stane tím, kým měla být její sestra –

guvernantkou. Může žít život své sestry?

Jane Austenová: Emma

Úspěšný román, kde čas plyne pomalu a porušení

společenských konvencí je neodpustitelnou

chybou, kde city a vztahy mezi mladými

ovlivňuje výše majetku a jejich svazky jsou často

výsledkem osobních obětí a kompromisů.

Vi Keelandová: Nevhodné!

Stačilo jedno žhavé video pořízené na dovolené

s přáteli a Ireland Saint Jamesové přišla domů

výpověď pro nevhodné chování. Povzbuzená

vínem se rozhodne napsat CEO společnosti, co

si o něm myslí...

Mona Kasten: Snít znovu

Když se Jude Livingstonové v Los Angeles

zhroutí sny, utíká za svým bratrem do Woodshillu,

kde se chce znovu postavit na vlastní

nohy. Jenže netuší, že jedním ze spolubydlících

v bratrově domě je i její bývalý přítel Blake,

kterému zlomila srdce.

Pauline Petersová: Chýše v močále

Irsko, podzim roku 1908. Victoria a Jeremy se

těší na romantickou svatební cestu. Jeremy se

ale zdrží, protože jeho otec je vážně nemocný.

Victoria cestuje s otcovým přítelem Hopkinsem

napřed, než jí těhotenství cestu ztíží. Při první

procházce na nádherném venkovském sídle

v irském hrabství Galway zabloudí do močálu.

Zachrání ji mladík jménem Ióseph…

Danielle Steel: Čas změn

Jako dcera a vnučka prominentních manhattanských

právníků je Meredith předurčená mít jen

to nejlepší. Odmítá však tradiční postavení poslušné

dcerky, a když se její otec stane členem

Nejvyššího soudu, sama se angažuje v procesech

na ochranu lidských práv a k ukončení

války ve Vietnamu.

Anna Todd: After 4: Pouto

Tessa už dávno není milá, naivní a poslušná dívka,

kterou byla, když poznala Hardina, právě tak

jako on už není nemilosrdný, mrzutý potížista,

do kterého se bezhlavě zamilovala. Tessa má

pro jeho výbušnou povahu pochopení a jako

jediná dokáže utišit jeho rozbouřené emoce.

Čím víc pravdy o jeho minulosti však vychází na

světlo, tím víc se poddává démonům své minulosti

a Tessu i ostatní blízké od sebe odhání.

Nevhodné!

Vi Keelandová

Snít znovu

Mona Kasten

Chýše v močále

Pauline Petersová

Čas změn

Danielle Steel

After 4: Pouto

Anna Todd

Grant je zvyklý střídat

Další román úspěšné

Závěrečná část strhující

Z Meredith se stává silná

Tessa se odmítá vzdát bez

ženy a na žádnou z nich se

autorky Mony Kasten,

tetralogie z viktoriánské

žena, která si na pozadí

boje. Za koho však bojuje?

nevázat. Peprný mail od

kterou si oblíbily čtenářky

doby na pozadí Irska usilu-

důležitých momentů

Za Hardina, anebo za sebe

prostořeké Ireland v něm

nejen v Německu.

jícího o nezávislost.

amerických dějin snaží

samu?

ale probudí zájem.

vybojovat vlastní cestu.

399 Kč / Omega

399 Kč / Ikar

299 Kč / Yoli

299 Kč / Ikar

Již vyšlo

Vyjde 11. 8. 2021

299 Kč / Ikar

Již vyšlo

Vyjde 14. 7. 2021

Již vyšlo

promotion

Audioknižní tipy

vydavatelství

OneHotBook

Nezávisle na tom, jak budou vypadat naše

letošní dovolené, neměnným zůstává fakt,

že audiokniha je vynikajícím společníkem na

cesty. Pár skvělých tipů jsme pro vás vybrali.

Kateřina Aragonská:

Pravá královna

Alison Weirová

Čte: Martina Hudečková

První svazek řady Šest tudorovských královen

předkládá dramatickou epopej o vnitřně poctivé

panovnici, jejíž svatá trpělivost ostře kontrastuje

s činy manžela Jindřicha VIII., prosazujícího své

ego přes veškeré překážky světské i duchovní.

449 Kč / 27:36

Kočka a město

Nick Bradley

Čtou: Pavla Beretová, Otakar Brousek ml.

a Ondřej Brousek

Sňatky z rozumu

Vladimír Neff

Čte: David Novotný

V třicetimilionovém Tokiu se kouzelná

kaliková kočka proplétá mezi mrakodrapy ve

snaze propojit zdejší udřené samotáře. Hebké

klubíčko osudů nadchne milovníky poetiky

Harukiho Murakamiho a Davida Mitchella.

379 Kč / 10:16

V první části pětidílné ságy ožívá Praha

padesátých a šedesátých let 19. století, kdy

společně s majetkem rodin Bornů a Nedobylů

roste i nespokojenost českých vlastenců

s postavením Čechů v habsburské monarchii.

389 Kč / 15:40

Nalezený

Erin Kinsleyová

Čte: Klára Cibulková

Návrat ztraceného syna přinese zdrcené

rodině úlevu. Tím ale noční můra zdaleka

nekončí. Evan nejenže odmítá popsat, co zažil,

ale dokonce nekomunikuje vůbec. A pak se

ztratí další dítě a vyšetřovatelé hrají o čas…

369 Kč / 11:13

Správná pětka a prázdniny

v maringotkách

Enid Blyton

Čte: Michaela Maurerová

Julián, Dick, George, Anna a pes Tim spolu tráví

každé léto a výjimkou nejsou ani tyhle prázdniny.

Právě když uvažují, co by podnikli, projíždí cirkus

a nabídne jim další dobrodružství.

289 Kč / 5:05

Manželovo tajemství

Liane Moriarty

Čte: Tereza Bebarová

Cecilia má všechno, co by si člověk mohl přát.

Její život je řádný a neposkvrněný jako její

domov. Dopis jejího manžela, který měl být

objeven až po jeho smrti, ale všechno změní...

389 Kč / 13:10

promotion — audioknihy OneHotBook

NNEJLEPŠÍ AUDIOKNIHA PRO DĚTI A MLÁDEŽ

•

•

•

EHLASÁ ČETBA • NEJLEPŠÍ

AUDIOKNIHA

NEJLEPŠÍ AUDIOKNIHA

JEDNOHLASÁ ČETBA •

Nejlepší audioknihy roku 2020

Pravomil

Petr Stančík

Čtou: Pavel Batěk, Jan Vlasák a Jitka Ježková

Historický román se inspiroval osudem

nechvalně proslulého komunistického soudce

a prokurátora Karla Vaše. Nenabízí jen poutavý

příběh v dobových kulisách, ale i notnou

porci absurdního humoru, který vyprávění

odlehčuje.

369 Kč / 11:30

EJLEPŠÍ

• NE

RETKA

K

INTERPRETKA

ĚZ

K

• NEJLEPŠÍ

ABSOLUTNÍ VÍT

ÍT

Í

- AUDIOKNIHA ROKU 2020 • ABSOLUTNÍ VÍT

Í

ÍT

ĚZ

INTERPRETKA

- AUDIOKNIHA ROKU 2020 •

K

•

NEJLEPŠ

–

JEDNOHLASÁ ČETBA • NEJLEPŠÍ AUDIOKNIHA

NEJLEPŠÍ AUDIOKNIHA

–

1794: Tři Růže

Niklas Natt och Dag

Čte: Daniel Bambas

Prostřední část trilogie aristokrata

s krvelačnou chutí vrtat se v ranách švédské

minulosti, v níž se osvícenství prosazovalo

jen těžce. První díl 1793: Vlk a dráb byl v jeho

vlasti vyhlášen knihou roku a nejlepší krimi

prvotinou.

479 Kč / 13:40

•

INTERPRET

NEJLEPŠÍ INTERPRET

NEJLEPŠÍ

•

NEJLEPŠÍ

NEJLEPŠÍ INTERPRET

INTERPRET

•

– VÍC

ÍC

Í

– VÍC

Í

ÍC

EHLASÁ ČETBA •

NEJLEPŠÍ

AUDIOKNIHA

–

NEJLEPŠÍ

DESIGN

•

NEJLEPŠÍ

DESIGN

Děvčátko Momo a ukradený čas

Michael Ende

Čte: Vladimír Javorský

NEJLEPŠÍ

AUDIOKNIHA–

Moderní pohádka o dětské nevinnosti a smyslu

času, jenž je nám vyměřen. O jeho veličinu se

sice svádějí literární bitvy už dlouho, ale dosud

ho nikdo neuctil uhrančivěji než tahle dívenka

světoznámého snílka.

349 Kč / 09:29

EJLEPŠÍ AUDIOKNIHA PRO DĚTI A MLÁDEŽ

•

Audioknihy Y CD / download

F

E

D

C

A

B

17

0

Sant

15

22

12

11

10

Teix

14

496

Deiá

867

13

9

6

T.

7

23

882

Sa

8

24

1

Ma-1

Japonsko

plnými doušky

FORMÁT 170x217 MM /

POČET STRAN: 244 / CENA: 490 KČ

LINGEA

Kniha nabízí fascinující cestu za

poznáním japonských památek,

reálií a stylu. Objevte města

prozářená neony, ostrovy bičované

větrem, starobylé tradice i moderní

architekturu. Poznejte jedinečnost

zdejší gastronomie a nechte se

inspirovat místní moudrostí.

Umění života

po japonsku

FORMÁT 170x190 MM /


LINGEA

Přijměte pozvání k pomyslné cestě po

zemi vycházejícího slunce a vykročte

k radostnějšímu putování vlastním

životem. Objevte tipy, jak nacházet

spokojenost a nezahltit se nepodstatnými

věcmi. Klidný a šťastný život je něco, co

si zasloužíme všichni – a lze ho skutečně

dosáhnout. Zjistěte, jak to dělají Japonci.

Objevuj Hrady

FORMÁT: 180x224 MM /


LINGEA

Léto a hrady patří k sobě, vždyť co

by to bylo za prázdniny nenavštívit

alespoň jeden? Obrázková knížka pro

všechny zvídavé děti je plná zajímavostí

o hradech a jejich obyvatelích. Dozvíte

se, jak se hrady stavěly, jak se lidé dříve

oblékali, co jedli i jak se bavili. Víte co

je halapartna, katapult, stolník nebo

varkoč?

Objevte i další knihy z této edice plné zajímavostí,

překvapivých skutečností i nádherných obrázků.

Průvodce

TOP10

FORMÁT: 100x191 MM /

POČET STRAN: 144/128 /

VKLÁDANÁ MAPA / CENA: 259 KČ

LINGEA

Nové průvodce přináší to

nejlepší z Kréty a Malty – a to

v mnoha směrech. Představí Vám

nejznámější památky a zajímavosti

na celém ostrově, odhalí bohatou

historii, přírodní krásy, pláže, bary,

festivaly, trhy… Přehledně doporučí

vždy 10 nejlepších tipů v dané

kategorii. Průvodce TOP 10 oceníte

pro jeho skladný formát plný

nejdůležitějších informací, fotografií

a podrobnou vloženou mapu.

TENERIFE

inspirace na cesty

TENERIFE

průvodce

MNICHOVABAVORSKO

inspirace na cesty

TENERIFE

inspirace na cesty

MALLORCA

inspirace na cesty

Průvodce Berlitz

FORMÁT: 105x144 MM / POČET STRAN: 144 /

CENA: 199 KČ / LINGEA

Praktické průvodce do kapsy.

Vybírejte z více než 80 destinací.

Doporučujeme vzít si s sebou

i konverzace Lingea.

MNICHOV A BAVORSKO

průvodce

SICÍLIE

inspirace na cesty

MALLORCA

průvodce

MALLORCA

inspirace na cesty

Ma-13

Parc Natural de

S’Albufera

Ma-12

Tomir

1102

Coves de

Miquel Campanet

Punta Cala Rotja

S’Illeta

Santuari

Puig Major de Lluc

Embassament

5 mil

1445 de Gorg Blau

Ma-10

Embassament

de Cúber

0 5 km

Punta de Deià

Sóller

Son Marroig

Deià

Ma-13

Mirador de R. Llull

Ma-11

Castell

Santuari de

Coll de Sóller

d’Alaró

Inca

1064

Santa

Muro

Magdalena

Jardins

d’Alfàbia

Foro de Mallorca

Sa Cartoixa

Mirador de

Jardins Raixa

Ses Ànimes

La Granja

Ermita de

Puntals

Maristella

Ma-13A Santa Maria

del Camí

Sineu

Cabaneta

Son Berga

Ma-13

Petra

La Reserva

Ma-11

Puig de Galatzó

Santuari de

la Consolacion

Ermita de Bonany

Calvià Palma de Mallorca

Ma-15

Ermita de

El Terreno Fundació Pilar

Sant Miquel

i Joan Miró

Aeroport de

Ma-19 Son Sant Joan

Ma-19A

T. de Búger

Vinegrella

T. de

de Solleric

foto: Profimedia.cz

Krimi napříč

stoletími

Od Ezopa až po severské

krváky. Jak se nám náš

oblíbený detektivní žánr

s časem proměňoval?

téma v knihách Page — 63

Člověk je tvor zvídavý a zvědavý. Má smysl pro spravedlnost a řád. Také

má ovšem ve svém arzenálu kromě mnoha pěkných vlastností jistou dávku

agrese a brutality. Když jsou dohnány do extrému a tma lidskou mysl zcela

pohltí, mohou se dít ošklivé věci. Vraždy, intriky, násilí. Zákon to nenechá

jen tak. Zlo by mělo být potrestáno, jako v pohádce. Někdo ale musí vypátrat,

jak se věci staly... Přirozená touha člověka po napětí, odhalení, vyřešení

čehokoli způsobuje, že krimi žánr se na žebříčku čtenosti drží už pár staletí

na předních místech. Sednout si za letního dne do stínu pod strom, vzít si

do ruky dobrou detektivku a začíst se...

Deduktivní příběhy s kriminálními náměty můžete objevit už v biblických

apokryfech, Ezopových bajkách nebo některých orientálních

pohádkách. Různé zápletky, mordy a loupeže se řešily i v loupežnických

románech osmnáctého století nebo později v romantických gotických

románech, které byly jakousi popisnou prózou s tajemstvím. Jako samostatný

žánr se detektivní romány zavedly ve druhé půlce devatenáctého

století – města rostla, lidí přibývalo, třídy se rozdělovaly, zločin bujel

ostošest, námětů na psaní bylo habaděj.

Už v první polovině devatenáctého století, konkrétně v roce 1841,

vyšly dodnes oblíbené detektivní povídky Edgara Allana Poea Vraždy

v ulici Morgue, ve kterých se záhadně objevuje mrtvola v zavřeném

pokoji. A policie je bezradná i neschopná zároveň. Pomůže až detektiv

Dupin, který nepodléhá prvoplánově falešným dedukcím… Poeův život

byl dostatečně temný, aby dokázal vystihnout tísnivou atmosféru i na

papíře. Typický enfant terrible. Sirotek, který propadl alkoholu, drogám

i hazardním hrám, oženil se se svou třináctiletou sestřenkou a dělal dluhy,

kde jen mohl. Psal, propadal depresím a občas stihl ohromit veřejnost

některým svým literárním klenotem. Právě jeho dílo bylo inspirací pro

mnoho pozdějších autorů, včetně sira Arthura Conana Doyla a jeho kultovního

hrdiny Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna

detektivem Dupinem…

1 Hříchy pro pátera Knoxe Cyklus detektivních povídek Hříchy

pro pátera Knoxe začal psát Josef Škvorecký v šedesátých

letech, veden snahou vytvořit nový, dosud nevyzkoušený model

detektivních příběhů. Ústřední hrdinkou je zpěvačka Eva Adamová.

2 Karibské tajemství A zase ta Agatha Christie! Slečna Marplová

tráví prázdniny na ostrově St. Honoré u Karibského moře. Nikoho

z fanoušků oblíbené hrdinky detektivních příběhů Agathy Christie

jistě nepřekvapí, že nádherné počasí a překrásná přímořská scenérie

jejímu zvídavému duchu nepostačují. Ani historky jejího společníka

majora Palgravea ji příliš nezaujmou. Zpozorní až v okamžiku,

kdy se major pochlubí, že vlastní fotografii domnělého pachatele

neobjasněné vraždy. Den nato je major nalezen mrtev. 3 Studie

v šarlatové Doktor Watson se vrací se zraněním z Afghánistánu

do Londýna. Náhodou potkává svého přítele Stamforda, který mu

zprostředkuje setkání se Sherlockem Holmesem. Protože se oběma

ten druhý zamlouvá, najmou si byt č. 221B na Baker Street. Watson se

zajímá, jakou má Holmes práci, a zjistí, že je soukromý detektiv... Série

Arthura Conana Doyla začíná... 4 Zrádná škraboška V detektivce

Richarda Austina Freemana je v brčálově zeleném rybníce nalezeno

tělo muže. Dr. Thorndyke zjišťuje, že se jedná o vraždu smrtícím

jedem podaném v injekci. Netuší však, na jak zlomyslného protivníka

tentokrát narazil… 5 Vraždy v ulici Morque Edgar Allan Poe

přivedl na scénu prvního velkého detektiva – Augusta Dupina, který

metodou racionální analýzy, pouze na základě výpovědí svědků

a nepatrného množství stop objeví nepředvídatelného vraha.

6 Povídky otce Browna: Paradoxy pana Ponda Gilbert Keith

Chesterton napsal na pět desítek povídek s oblíbenou postavou

kněze, který si libuje v paradoxu, filozofické úvaze i v jemném

humoru. Tento výbor jich uvádí 19. Do souboru je též zařazen výbor

z Paradoxů pana Ponda, v nichž hlavní hrdina v kroužku svých přátel

vypráví historky či anekdoty s tajemstvím, které svým svérázným

způsobem uvažování objasňuje.

Dál…

Je zima 1886. Sir Arthur Conan Doyle si zalézá do své pracovny z dubového

dřeva, zapaluje svíce a začíná psát. Přesně o rok později světu představí svůj

detektivní román Studie v šarlatové, v němž se poprvé objeví pozoruhodný

muž s netradičními schopnostmi a brilantním intelektem, nejlepší detektiv

na světě Sherlock Holmes. Génius, který svou inteligenci využívá v boji

proti zločinu. Vystudoval Oxford i Cambridge, získal mnoho znalostí

z oblasti literatury, chemie, geologie, anatomie a dalších oborů. Je i velmi

nadaným hercem a ovládá mnohá přestrojení, ale také hru na housle.

Závislost na kokainu, kouření dýmky či jeho vědecké experimenty jsou

důsledkem jeho nudy, která ho trápí ze všeho nejvíce. Způsob jeho chování

je celkově dost samotářský a podivínský, jediným blízkým člověkem mu

je lehce natvrdlý Watson, který mu ovšem dopomohl k vyřešení velké části

případů.

V psaní detektivek ve formě logické hádanky v Poeově a Doylově stylu

pokračovali i další autoři: Gilbert Keith Chesterton, autor známých Povídek

otce Browna. Lékař a fyzik Richard Austin Freeman, který působil

jako vojenský lékař v Ghaně, přičemž práce v Africe podlomila jeho zdraví,

takže se musel po čtyřech letech vrátit do Londýna. Ordinoval nějaký

čas na chirurgii, ale jeho zdravotní stav mu nedovolil dlouho v lékařské

praxi pokračovat, a tak se pustil do psaní. Nejvíce se proslavil v roce 1930

detektivkou Otisk rudého palce. Je ale i autorem několika desítek románů

a povídek s postavou dr. Thorndyka, detektiva a vědce.

První polovina dvacátého století byla obecně zlatým věkem klasické

detektivky, vynikajícími autorkami byly i ženy. Agatha Christie je mezi

nimi samozřejmě královnou. Hercule Poirot, slečna Marplová, Tommy

a Pentlička – její detektivové, kteří nikdy nenudí. Následují ji neméně

zábavné Ngaio Marshová a Phyllis Dorothy Jamesová.

Hra podle pravidel

Stejně jako jiné literární žánry, i detektivka má svá pravidla, která se postupem

času uvolňují. Ronald Knox (1888–1957) byl anglický katolický kněz

a spisovatel detektivních příběhů. Významným dílem jsou jeho Satirické

eseje, které obsahují první holmesologickou studii, v níž je Sherlock líčen

jako existující osoba. Nebo jeho fiktivní rozhlasová reportáž z Londýna

Page — 64

téma v knihách

uprostřed revoluce. Známým se stalo jeho desatero doporučení, kterých

by se měli autoři detektivek držet, aby hráli poctivou hru se čtenářem,

který má mít možnost zápletku rozřešit. Toto desatero inspirovalo Josefa

Škvoreckého k sepsání souboru povídek Hříchy pro pátera Knoxe, v nichž

je vždy jedno pravidlo záměrně porušeno.

Desatero pátera Knoxe:

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.

2 . Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.

3 . Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta

je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové

zařízení předpokládat.

4 . Nesmí být použito žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů

a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování.

5 . V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu

dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější

rekvizitě šestákových detektivek.)

6 . K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden

nevysvětlitelnou intuicí.

7 . Pachatelem nesmí být sám detektiv.

8 . Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři.

9 . Duchem chudý přítel detektivův, jeho „Watson“, nesmí zatajit žádné

myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen

velmi mírně podprůměrnou.

10 . Nesmějí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci.

autorka: Světlana Hanušová; foto: archiv

Ve Spojených státech se paralelně s britskou detektivní klasikou zrodil

nový typ detektivky, takzvaná drsná škola, jejímž protagonistou je osamělý

bojovník za spravedlnost. Chandler, Hammett, Stout, Cheyney. Později

se stává hlavní postavou detektivky i policejní profík – třeba u Simeona

nebo McBaina. Od devadesátých let 20. století začala ze severní Evropy

vládnout krimi žánru severská detektivka.

Severní vítr je krutý…

„Noci jsou dlouhé, alkohol tvrdý a lidé vychováváni k tomu, aby skrývali

city a střežili svá tajemství.“ Tak zestručňuje v nadsázce rozbor skandinávské

detektivky třeba časopis Economist. „Krimi a horory jsou podivuhodnou

specialitou národů, které jsou bohaté, zdravé a kde procento vražd

je relativně nízké a podmínky pro život dětí stojí v čele mezinárodních

žebříčků,“ říká Peter Aalbæk Jensen, jenž s dánským režisérem Larsem von

Trierem založil filmovou společnost Zentropa. Příběhy ze severu jsou plné

krve a zvrácených vrahů, kteří se mnohdy neštítí ničeho. Mrtvoly v mrazáku,

kanibalové, uřezávání údů zaživa. Perverzní úchylové, kteří vás umějí

vyděsit natolik, že se pak bojíte jít v noci sami na záchod... K severské krimi

patří i popisy severské krajiny, přírody, moře – dokonalé kulisy.

Dost se však změnilo, když světlo světa spatřilo Milénium Stiega

Larssona. Trilogii hltali od roku 2004 se zatajeným dechem tisíce

čtenářů. Důvody, proč právě Larssonovy romány zaznamenaly tak velký

čtenářský úspěch, hledají mnozí teoretici i nakladatelé. Jejich úvahy se

v zásadě ubírají dvěma směry: Jedni tvrdí, že úvodní (a nejlepší) Larssonův

román byl v žánru kriminálního thrilleru inovativní tím, s jakou vážností

a jak detailně se v detektivce autor pokusil zachytit některé obecné

jevy, které v současné euroamerické společnosti ohrožují zákonnost

a demokracii: Sílící vliv velkého byznysu, jenž prorůstá do politiky i médií.

Autor byl sám investigativní novinář a pokračoval v dlouhé tradici

spisovatelů, kteří glorifikují novinářskou profesi, zároveň však propojoval

pátrání novinářské s policejním. Druhý a zřejmě pádnější důvod obří

popularity Milénia jsou hlavní postavy: Novinář Mikael Blomkvist není

v detektivním žánru typově nikterak výjimečný, ale zato jeho parťačka

s rysy superhrdinky Lisbeth Salanderová, ta je trefou do černého! Když

ji Larsson vymýšlel, představoval si prý, jak by mohla dopadnout Pipi

Dlouhá punčocha jako velká... Larssona brzy následovali další autoři.

Manželské duo píšící pod pseudonymem Lars Kepler, Jo Nesbø, Henning

Mankell, Judi Adler Olsen, Äke Edwardson, Asa Larsson, Peter Høeg,

Anders de la Motte… Snad každý měsíc najdeme v knihkupectvích nějaký

drsný příběh z drsného severu. P

1 Cit slečny Smilly pro sníh Román dánského autora Petera Høega,

jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda

hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede

přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů,

přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním

k ostrůvku u západního pobřeží Grónska. 2 Království Jo Nesbø nás

vezme do zapadlé vsi v norských horách, kam se z ciziny vrací zdejší

rodák Carl Opgard a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního

wellness hotelu. Jeho bratr Roy se těší, že v malém hospodářství, kde

oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také

velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za

něj vyřeší... 3 Zrcadlový muž Návrat hypnotizéra komisaře Joony

Linny v osmém případu Larse Keplera. Šestnáctiletá Jenny zmizí

cestou ze školy. O pět let později se její tělo objeví na hřišti v centru

Stockholmu. Pachatel dívku oběsil obzvlášť krutým způsobem na

ocelovém laně ji vytáhl na dětskou prolézačku. 4 Muži, kteří

nenávidí ženy Součást trilogie Milénium Stiega Larssona, autora,

který se nespokojil s naplněním žánrových konvencí, ale který psal

se silným zanícením pro problémy současnosti, uvažoval o vztahu

politiky a morálky. 5 Usměvavý muž Poté, co komisař Kurt

Wallander, postava z knih švédského spisovatele Henninga Mankella,

při výkonu služby zabije člověka, propadne se do alkoholem poháněné

deprese. Během dlouhých osamělých procházek po dánském pobřeží

dospěl k rozhodnutí, že jeho čas u policie skončil. Vyhledá ho však

starý přítel s prosbou o pomoc při vyšetřování podezřelé smrti jeho

otce. Kurt o tom nechce nic vědět a chystá se podat výpověď. Tentýž

den však zjistí, že onoho přítele nalezli zastřeleného. Okamžitě změní

rozhodnutí a vrátí se do práce, aby vyšetřil případ dvojnásobné

vraždy.. 6 Případ pro psychiatra V přízemí Steenovy psychiatrické

kliniky je v knize Phyllis Dorothy Jamesové nalezeno ženské tělo

s dlátem zabodnutým přímo do srdce. Superintendant Dalgliesh ze

Scotland Yardu, který je právě na nedalekém literárním večírku, musí

přispěchat, aby zločin vyšetřil a dokázal, kdo zavraždil tuto všemi

nenáviděnou vrchní zdravotní sestru...

téma v knihách

Page — 65

Jasné a odvážné piktogramy

designérky Yang

Liu se vracejí k rolím,

vztahům a odvěkým

klišé mužského a ženského

světa. Knihu Man

meets Woman vydalo

nakladatelství Taschen.

autorka: Laura Crowe; foto: Profimedia.cz

Page — 66

publicistika

Proč tolik

milujeme

napětí?

Krimi příběhy mají pověst

odlehčeného čtení pro chvíle,

kdy chcete vypnout. Jejich

význam však může být pro naši

psychiku mnohem podstatnější...

autorka Laura Crowe

My lidé máme nutkavou potřebu dokončovat vzorce. Složte

před námi puzzle, ukažte, že dva dílky chybějí, a v tu chvíli

zapomeneme na zbytek skládačky a obsesivně začneme myslet

na dva chybějící kousky. Podobně nás přitahují i AHA!

momenty. Nastiňte před námi určitý obraz světa, naznačte,

že něco v tom obrazu nesedí, přebývá, nebo je úplně jinak,

než jsme mysleli, a naše mysl nedá pokoj, dokud se před

námi tento svět neposkládá do smysluplného, harmonického

vzorce, ve kterém nic nedrhne ani neškobrtá. Skoro

jako by nás k tomu poháněla sama evoluce. Úleva z dokončeného

obrazu nebo pocit radosti ze správně přeskupeného,

nově pochopeného světa je to, co nás pudí k učení, pohání

nás kupředu a dovoluje nám do neznáma nejen vstoupit, ale

také tam třeba něco vybudovat, dostavět, dokončit.

Kdo píše detektivní romány,

ten musí být nejen spisovatel,

ale také dobrý psycholog

a kouzelník...

publicistika

Existuje jistě vícero důvodů, proč nás přitahuje dobře napsaná

detektivka či thriller, zvlášť když nás autor neochudí

o zážitek finálního rozuzlení a nevynechá odpověď na otázku

„kdo to udělal“. Není většího zadostiučinění pro autora

napínavé knihy, když si čtenář po jejím přečtení řekne: „To

jsem netušil – ale měl jsem!“

Uspokojení, co není hned

Jedním z důvodů obliby tohoto žánru je právě okamžik

pochopení: s každou dokončenou detektivkou se naše

dosavadní znalosti musely trochu otřást, trochu posunout,

trochu rozšířit, aby se do nich vešly nové informace, nové

poznatky, nové důkazy, nové souvislosti, nová rozuzlení.

V průběhu čtení jsme museli nejdřív uznat, že nevíme –

už to samo o sobě je svým způsobem osvobozující zážitek,

moment existenciální pravdy. Nevědění je tak důležitou

součástí napětí, že některé knihy s ním pracují přímo explicitně,

třeba jako Noah Hawley v díle s názvem Před pádem,

kde se události předcházející pádu soukromého letadla

musí rozplést nejen pro čtenáře, ale i pro hlavního hrdinu,

přestože jim byl na rozdíl od čtenáře plně přítomen.

V napínavých knihách tušíme, že odpověď leží někde

před námi, ale my ji neumíme rozkódovat. Jak hltáme

stránku za stránkou, začínáme být svědky našeho vlastního

dozvídání se a kapitolu za kapitolou najednou vidíme, jaké

Page — 67

to je nechat se vést knihou/životem a nechat je přinášet

odpovědi v jejich vlastním tempu. To je samo o sobě zvlášť

v dnešní době instantního uspokojení každé touhy, která

námi zavane, podstatný a nezvyklý zážitek – toužíme po

odpovědi, ale nemůžeme ji mít hned!

Jsme vydáni na milost autorově vyprávění, klíče dostáváme

kapku po kapce včetně falešných stop a správně

nastražených pastí vedoucích nás k příliš zbrklým závěrům.

Je-li autor dobrý spisovatel, hltáme jeho slova čím dál

hladověji, až po finální moment heuréky, velkého AHA!

Neboť co jiného je konec dobré detektivky než moment

nového pochopení celku?! Než demonstrace naší schopnosti

rozpustit hranice dosavadního světa a dovolit něčemu

novému, co v něm dosud nepřebývalo, nejen vstoupit,

ale také do něj zapadnout?! Při čtení detektivek si tak

k našemu vlastnímu překvapení připomínáme, že i když se

nějakým nedopatřením náš život vyvinul k tomu, že většinu

času strávíme v bezpečí auta, gauče nebo kancelářského

křesla, jedna část v nás si ještě pořád pamatuje, jak příjemné

a vzrušující je chvíli nevědět a pak zase vědět, ale trochu

jinak než předtím.

Temná stránka světa

Thrillery, krimi příběhy a napínavé detektivky mají

samozřejmě ještě jeden přitažlivý element: poražené zlo.

Kniha, která končí dohnáním viníka ke spravedlnosti,

odhalením zločince, vysvětlením nejasných, zamlžených či

zatemnělých míst nás z nějakého archetypálního pohledu

uspokojuje právě proto, že se s tím zlým a temným setkáme

– a vyhrajeme. Konečně, dokonce i mnoho autorů přiznává,

že právě to je element jejich práce, který je přitahuje. To, že

je náplň knihy nutí přemýšlet o utajovaných, schovávaných,

zamlčovaných a stinných částech lidské psýché a zároveň

hledat takové způsoby vyprávění, kdy se tyto části sice

projeví, ale nevyhrají, popisují mnozí z nich jako terapeutický

proces.

Dokonce se prý naučí na situace, které ostatní vykolejí

a rozruší, dívat s určitým zájmem. Když někoho přichytíte

při lži, jako obyčejný člověk budete zranění, rozčilení,

rozzlobení. Jako autor thrillerů možná taky – ale zároveň

si nebudete moct pomoct a budete si chtít kromě osobní

bolesti také všimnout, jak jste přišli na to, že je vám lháno.

Jaké byly podprahové signály, z jakých motivů se vám druhý

přiznal, co vás přimělo věc hlouběji prozkoumat a lež tak

odhalit? Přehnal lhář nějaké chování, nadsadil nějaké

tvrzení, nebo něco naopak natolik minimalizoval, že vám

to bylo podezřelé? Předstíral, že je něco důležitého triviální

maličkost, protiřečil si? Člověk ve vás bude v takové situaci

zklamaný, spisovatel ve vás se bude tetelit blahem, protože

přesně to budou detaily, které okoření jeho knihu tím

nejlepším možným způsobem.

Veleúspěšný autor thrillerů David Baldacci tvrdí, že

ten, kdo píše v tomto žánru musí být nejen spisovatel, ale

také psycholog a kouzelník a nemůže si dovolit vidět svět

černobíle. Thriller se podle něj dobrovolně dívá i na temnou

stránku světa. Začínajícím autorům radí, aby pokud si

nevědí rady, začali své vyprávění ztrátou: „Ztráta v příběhu

vždycky znamená, že postava přemýšlí, plánuje nebo se mstí.

Nechte svou postavu zažít ztrátu a už máte napětí.“

Role prostředí

Setkání s odvrácenou stránkou světa se přitom nemusí

udávat jen skrze samotnou zápletku. Dobré detektivky se

Page — 68

Zběsilý technologický

pokrok přinesl novodobým

autorům nové možnosti, ale

také nové výzvy.

publicistika

Přečtěte si...

1

Lucy Foley: The Guest

List

Na ostrově u irského

pobřeží se hosté sejdou

na svatbu roku. Když je

jeden z hostů nalezen

mrtvý, rozpoutá se bouře

a hosté tu zůstávají

uvězněni...

2

Noah Hawley: Před

pádem

Thriller scenáristy Sběratelů

kostí a tvůrce seriálu

Fargo. Mlhavá letní

noc. Soukromé letadlo

do New Yorku. Jedenáct

pasažérů, šestnáct minut

letu. A pak se stroj

zřítí do oceánu… Přežijí

pouze dva – neúspěšný

malíř a čtyřletý chlapec.

Devět obětí patřilo k privilegovaným,

vlivným

kruhům. Možná je něco

spojovalo.

3

Arthur Conan Doyle:

Pes baskervillský

Při četbě této vůbec

první do češtiny

přeložené holmesovské

detektivky vám bude

tuhnout krev v žilách.

4

Liane Moriarty: Sedmilhářky

Příběh tří matek, jimž

se jejich na pohled

všední životy krůček za

krůčkem nebezpečně

vymykají z rukou.

5

Cate Holahan: Lhářka

Pravda je často temnější

než fikce...

6

Peter May: Ostrov

Entry

Když detektiv Sime

Mackenzie nastupuje na

palubu letadla, ani se

neohlédne. Z montrealského

letiště odjíždí jako

součást osmičlenného

vyšetřovacího týmu,

směřujícího do Zálivu

svatého Vavřince. Ostrov

Entry je domovem

asi sto třiceti obyvatel —

a ten nejbohatší z nich

byl právě nalezen ve

svém domě zavražděný.

v nás dotýkají něčeho prehistorického a vibrují téměř

čímsi šamanským, mytologickým. Ožívají v nich

předměty, domy, krajiny, ulice, ale i často opakovaná

tvrzení, pohledy, pohyby či výrazy některých postav.

Roli bytostné temnoty na sebe často mohou brát

prostředí, v nichž se příběh odehrává.

Každý, kdo četl knihu Pes baskervillský Arthura

Conana Doylea s hlavním hrdinou Sherlockem

Holmesem, ví, že strašidelnější než pes samotný

byla močálovitá blata – s mihotavými světýlky lamp

v dálce paradoxně možná ještě víc, než kdyby zůstala

zcela potemnělá.

I proto se četné detektivky odehrávají na osamělých

loveckých chatách uprostřed lesů, ve vesnicích

v zapomenutých krajích či na nehostinných

ostrovech, v jakýchsi kapsách vyňatých nejen z času,

ale i prostoru hlavní pevniny, obklopené mořem

nevědomí a mlhou nejistoty. Přesně tak působí Ostrov

Entry ve stejnojmenné knize Petera Maye nebo

irský ostrov ve výtečné detektivce na prázdninové

čtení autorky Lucy Foleyové The Guest List, která

má v červnu vyjít zatím ve slovenštině pod názvem

Zoznam hostí (Peter May si ostrovy jako nedílnou

část napínavých knih oblíbil natolik, že na ně umístil

mnoho ze svých dalších knih).

Lokace však může hrát zcela opačnou roli a svou

zdánlivou nevinností stát v přímé juxtapozici se

zločinem, který se zde odehrává, skoro jako kdyby

na bílém pozadí temnota motivu ještě lépe vynikla.

Proto autoři umístí někdy dění do cukráren,

roztomilých maloměst nebo do dokonalého světa

bohatých žen, jako to například udělala Liane Moriarty

v Sedmilhářkách, kde se násilí odehrává přesně

v té domácnosti, kde to lidé na první pohled čekají

nejméně.

Technologie v detektivkách

Zběsilý technologický pokrok přinesl novodobým

autorům nové možnosti, ale také nové výzvy. Sociální

média mohou učinit nudnou ženu v domácnosti

nejinformovanější postavou s tím nejdůležitějším

kouskem informace, takže technologie mohou ovlivnit

to, kdo se v knihách stane protagonistou nebo

příhodnou falešnou stopou. Posledních dvacet let

například musí téměř každý autor vyprávějící příběh

odehrávající se v současnosti vyřešit zásadní otázku:

proč si oběť nezavolala o pomoc mobilním telefonem?

To proto zločinci či oběti telefon tak často spadne

v té nejnemožnější chvíli do vody, musí se ho dobrovolně

zbavit, aby nebyli vysledovatelní, klíčové okamžiky se musí

odehrávat v nezvyklých místech, aby se oběť nacházela

mimo signál zrovna v té chvíli, kdy by ho nejvíce potřebovala,

nebo jí mobil někdo ukradne, ztratí ho, zapomene,

1

vymění si ho omylem se servírkou v restauraci...

S telefonem pohodlně k dispozici v kapse by se

čtenář nikdy nemohl zbavit podvědomé otázky,

která by podprahově zlehčovala napětí: opravdu

si nemohla aspoň nouzově zavolat na policii?!

Jindy může mobilní telefon samozřejmě

dovolit rozvinout příběh cestami, o kterých se

2 Georgesi Simenonovi (autor Maigreta) či Erleu

Stanleymu Gardnerovi (autor Perryho Masona)

ani nesnilo. Cate Holahanová v knize Her Three

Lives (Její tři životy), které v češtině vyšel loni

thriller Lhářka, se pokusila roli mobilu zcela

převrátit a místo zdroje úlevy z něj učinila zdroj

napětí. Nainstalované domácí kamery, které

měly sloužit k pocitu bezpečí, se stanou kořenem

3

obsesivního podezřívání, rostoucích tajností

a naprostého zmatení čtenáře, který netuší, jestli

je špehovaná Jade podezřívaná právem, nebo zda

špehování je příčinou problému.

Zcela novou výzvou a zároveň zcela novým polem

možností se stanou čím dál dostupnější drony.

Dnešní autor nemůže opomenout fakt, že se

létající kamery rozšířily z armády a nejbohatších

4

vrstev mezi vybavení, které může běžně vlastnit

architekt, realitní makléř, amatérská fotografka

i adrenalinový sportovec. Kamera a foťák přítomné

ve formě mobilního telefonu doslova v každé

kapse a nyní s drony doslova úplně v každém

myslitelném koutku planety, osobní historie

dostupná kdykoli komukoli na internetu či

chytré domácnosti sledované dvacet čtyři hodin

5

denně sedm dní v týdnu přinesly spisovatelům

a scenáristům další otázky k řešení. Jak zajistit, že

některé činy postav nebudou zaznamenány? Jak

si postavy uchovají tajemství z minulosti, když

je vše dohledatelné? Jak se antagonista schová,

když se dá vysledovat jeho telefon? Jak se může

v domácnosti odehrát něco, o čem by nevěděla

Alexa ani Siri?

6

Pokusy o odpovědi na tyto otázky jistě přinesou

i nový druh témat, nejen nové zápletky.

Autoři thrillerů, zvlášť těch, které se odehrávají

na větší, třeba až nadnárodní rovině, se často

bezděky stávají i autory sociologickými a naznačují

témata, kterými se lidstvo prokousává, ať už

politicky, ekonomicky, nebo právě sociologicky.

Možná nás tak čekají nové, napínavé otázky.

Jako například: Co se stane, když nejsme chvíli připojeni

k internetu? Anebo naopak: Co se stane, když telefon už

nikdy nevypneme? P

autorka: Laura Crowe;

foto: Profimedia.cz

MYSLETE JAKO

AUTOR THRILLERŮ

Autoři detektivek, thrillerů

a krimi románů prý chodí světem

a pohlížejí na něj trochu jinýma

očima. Jejich představivost

neustále jede na plné obrátky

a nic není jen tím, čím se to jeví

nám. Máte-li pocit, že i vy v sobě

nosíte napínavou knihu, ale

nevíte, kde začít, vyzkoušejte si

následující cvičení:

Vyberte si jeden článek na

první straně novin a jeden na

zadní straně novin, které spolu

nesouvisí, a napište krátký

příběh, ve kterém tyto dva články

propojíte vyprávěním, které zní

logicky a uvěřitelně.

Obdobnou variantou takového

cvičení je, že si na křižovatce

nebo na náměstí všimnete dvou

lidí, z nichž každý kráčí opačným

směrem a evidentně k sobě

nepatří, a napíšete krátký příběh,

ve kterém jsou sice v této situaci

(každý kráčí opačným směrem

a zdánlivě k sobě nepatří), ale

jejich osudy jsou propojeny. Jak?

publicistika

Page — 69

Charismatičtí

detektivové

Mají obrovskou výhodu.

V knihách nemusejí

být dobří detektivové

jen klaďasové. Ti, které

čtenáři nejvíc milují, by

byli postrachem každé

rodinné oslavy.

autorka Laura Crowe

Amos Decker patří mezi společensky nesnadno stravitelné

osobnosti. Bývalý hráč NFL trpí po úrazu hlavy zvláštním vedlejším

příznakem: dokonalou fotografickou pamětí. Přestože

se mu hodí v jeho práci zvláštního agenta FBI, v mezilidských

vztazích mu nijak neprospívá. Podivín Decker, detektiv z thrillerů

Davida Baldacciho, je ukázkový typ chlápka, kterého by

bylo těžké milovat, kdyby bydlel vedle vás přes chodbu, ale

setkáte-li se s ním na stránkách knížky, oblíbíte si ho hned.

Možná dokonce pro ty stejné vlastnosti, které by vám pily krev

naživo. Morousovitost, nekomunikativnost, sociálně nešikovná

upřímnost spojená s nesmlouvavou všímavostí.

Psát postavu detektiva je svým způsobem spisovatelský sen:

hlavní postava vám klidně může i lézt na nervy a nemusí být

morálně placatý bezchybný svatoušek. Život, který poznamenala

nešťastná rozhodnutí, nemotorně vybrané zatáčky na

důležitých křižovatkách, prohrané souboje s vnitřními démo-

autorka: Laura Crowe; foto: Profimedia.cz

Page — 70

publicistika

Přečtěte si...

1

Raymond Chandler:

Loučení s Lennoxem

Za svou nejlepší

knihu, jak o Loučení

s Lennoxem mluvil sám

Raymond Chandler,

získal v roce 1955 cenu

Edgar Allan Poe Awards,

ocenění pro nejlepší díla

z detektivního žánru.

2

Agatha Christie: Záhada

na zámku Styles

První román Agathy

Christie s jedinečným

detektivem Herculem

Poirotem. Když za podivných

okolností umírá

postarší, křehká, leč bohatá

majitelka velkého

sídla, podezření, že byla

otrávena, se brzy změní

ve skutečnost. Kdo je

však vrahem?

3

Arthur Conan Doyle:

3x Sherlock Holmes

Sherlock Holmes a jeho

věrný pomocník doktor

Watson vyrážejí z londýnské

Baker Street

řešit své další tři případy:

V prvním se Holmes

potká s „ženou všech

žen“ Irenou Adlerovou

a předejde skandálu

v Čechách, ve druhém

bude na blatech pronásledovat

psa baskervillského

a ve třetím se

utká se svým úhlavním

nepřítelem – doktorem

Moriartym.

4

Jo Nesbø: Sněhulák

Sedmý díl krimi série

tentokrát s filmovou

obálkou.

5

Edgar Allan Poe: Vraždy

v ulici Morgue

Podivínský génius, velký

mystifikátor, básník

a melancholik napsal

morbidní „povídku

hrůzy“ o záhadných

vraždách v zamčeném

pokoji už ve čtyřicátých

letech devatenáctého

století a položil v něm

základy principů detektivního

žánru.

ny. Život, ze kterého čiší lidská nedokonalost. Když se

Amos Decker zdráhá setkat se svou bývalou kolegyní,

protože si uvědomuje, že si dovolil padnout na dno,

stydí se, jak je zanedbaný a obézní, čtenář se do něj

zamilovává ještě víc než předtím. Za to zdráhání, za

ten stud i za to, jak se mu život vymkl z rukou.

První detektiv:

Monsieur C. Auguste Dupin

Necelé půlstoletí předtím, než byla čtenářská obec

uchvácena Sherlockem Holmesem či Herculem

Poirotem, napsal Edgar Allan Poe Vraždy v ulici

Morgue se C. Augustem Dupinem v hlavní roli. Poe

tak v povídce o dvou ženách zavražděných v Paříži

představil světu nový žánr s novou postavou: detektivem,

který se vydává po umně rozhozených vodítkách

a náznacích směrem k vyřešení případu s bonusem, že

bude-li čtenář pozorně číst mezi řádky, může případ

vyřešit sám.

Poe, kromě toho, že přinesl první knihu s tématem

„záhada zamčeného pokoje“, v Dupinovi načrtl archetyp

detektiva, který se od té doby příliš nezměnil:

prudce inteligentní, bez zájmu o blízké lidské vztahy,

introvert, který případ neřeší kvůli slávě či penězům,

ale z čiré intelektuální zvídavosti. Vypravěčem není

on sám, ale blízký pozorovatel, který jeho práci obdivuje.

Zní vám to povědomě?

Co si přečíst: Povídku Vraždy v ulici Morgue najdete

ve stejnojmenné knize spolu s dalšími kratšími

dílky autora. Ne všechny povídky v tomto výboru

jsou z detektivního a hororového žánru, takže si

u čtení i trochu oddychnete.

Sherlock Holmes

Hlavní postava knih sira Arthura Conana Doylea je

tak slavná, že podobně jako u dnešních celebrit stačí

uvést jen křestní jméno a hned víte, že řeč je o Sherlocku

Holmesovi. Doyle se nechal natolik inspirovat

Poeovým Dupinem, že v první „holmesovské“ knize

Studie v šarlatové dr. Watson Sherlocka k Dupinovi

přímo přirovnává. Mnozí se domnívají, že Doyle

v Sherlockovi popsal sám sebe, nicméně předlohou mu byl dr.

Joseph Bell, forenzní vědec univerzity v Edinburghu. Doyle byl

jeho pomocníkem, takže se promítl spíš v roli Watsona. Dr.

Bell byl známý pozorností vůči nejmenším detailům a dedukcí

postavenou na umění pozorovat. Holmes se vyznačuje chladnokrevnou

logikou a nezájmem o lidské vztahy (v žádné knize

se ani jednou nesblíží se ženou ani nejmenším náznakem).

Jeho osobnost se pohybuje na hranici obsedantně kompulzivní

poruchy, často se uchyluje k morfinu či kokainu (obě látky byly

v Anglii 19. století legální).

V knize Poslední případ autor Holmese zcela nečekaně nechal

zabít, aby ho pak (zcela nečekaně) opět vzkřísil. Sir Doyle

si psal deníky, ale ani jedno z těchto náhlých rozhodnutí na

jejich stránkách nevysvětlil. Po jeho smrti se ukázalo, že chybí

jeden jediný jeho deník – právě ten z inkriminovaného období

Holmesova úmrtí a vzkříšení. Náhoda?

Co si přečíst: Vyzkoušejte audioknihu Poslední případ

s hvězdným obsazením (Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský...),

která tak rozlítila čtenáře svým koncem, že Arthur Conan

Doyle nakonec musel dopsat další příběh.

Hercule Poirot

Agatha Christie nechala zrodit jednoho z nejslavnějších

knižních detektivů všech dob v roce 1916, když pracovala

jako dobrovolná zdravotní sestra a inspirovali ji belgičtí

1

2

3

utečenci a vojáci v Torquay, její nově nabyté znalosti

z lékárnictví a knihy o Sherlocku Holmesovi. Svou

nejpopulárnější postavu pojmenovala podle dvou

jiných tehdejších fiktivních detektivů, Hercula

Popeaua z knih Marie Belloc Lowndesové a monsieur

Poireta z pera Franka Howela Evanse. Držela

se „sherlockovského modelu“ s excentrickým detektivem,

roztomilým asistentem a trochu natvrdlým

inspektorem. Její Hercule Poirot je bývalý belgický

policista, který se v Anglii schoval před válkou. Je

natolik marnivý, posedlý vzhledem včetně svého

knírku a náročný svými požadavky na okolí, že lezl

na nervy i své vlastní tvůrkyni. Agatha Christie

o něm prohlásila, že je „nesnesitelný, odpudivý, bombastický,

únavný, egocentrický, prťavý slizoun“.

Co si přečíst: Záhada na zámku Styles je první

knihou, ve které se Hercule Poirot představí i s věrným

plukovníkem Hastingsem.

Phil Marlowe

Raymond Chandler začal psát detektivky ve svých

čtyřiačtyřiceti letech, když v době velké hospodářské

krize v USA dostal padáka. Co by na mnohé

4

účinkovalo jako jízdenka do hluboké deprese,

zafungovalo na Chandlera jako vzpruha. Přestal

s pitím i nevěrami a vrátil se ke své velké vášni,

psaní. V roce 1939 knihou Hluboký spánek představil

světu Philipa Marlowa (na úvodní fotografii

v podání Roberta Mitchuma ze Sbohem buď, má

lásko, 1975), soukromého detektiva, který vyprávěl

své příběhy v ich-formě. Jeho knihy byly protkané

5 Chandlerovou lyrikou a postupně daly protagonistovi

čím dál lidštější rozměr. Marlowe je s každou

knihou propracovanější, komplexnější a temnější,

až v poslední knize Loučení s Lennoxem se jeho

prohřešky začínají nápadně podobat slabostem

a úzkostem samotného Chandlera. Phil Marlowe

se promítá v mnoha postavách kriminálek dodnes.

Michael Connelly, autor úspěšné série o detektivu

Harrym Boschovi, na otázku, zda se jeho postava

náhodou nepodobá nějak náhodně moc Marlowovi,

odpověděl: „V to doufám!“

Co si přečíst: Budete-li číst jen jednu knihu z této série,

začněte tou poslední, Loučení s Lennoxem. Chandler osobně

ji považoval za své mistrovské dílo a Marlowe je v ní jako

postava nejzralejší.

Harry Hole a severská lavina

Norský autor Jo Nesbø byl jedním z prvních, kdo světu

otevřel dveře, kterými do něj vtrhly skandinávské detektivky.

Drsná severská atmosféra, nadupané zápletky vyvolávající

u svých čtenářů závislost... Harry Hole je téměř antihrdina

nicméně s dobrým jádrem, utrápený muž se životní zátěží,

který své démony drží jen tak tak na uzdě, a přesto je motivován

touhou pomáhat druhým. Jeho osobní život připomíná

toho z vašich kamarádů, který zažil ty největší životní

karamboly. Kompetentní policista, neposlušný občan. V sérii

vyšlo neuvěřitelných dvanáct knih (zatím poslední Nůž).

Co si přečíst: Harry Hole má kultovní publikum, které

doporučuje vynechat první dvě knihy a začít až třetí v pořadí

– Červenkou. To, pokud máte v plánu přečíst si celou sérii.

Jestli ale chcete ochutnat jen jednu knihu, jděte rovnou na tu

sedmou – Sněhulák. P

publicistika

Page — 71

Od femmes

fatales

k alkoholičkám

Page — 72

publicistika

Ženy byly pro detektivky vždy

dokonalou vedlejší postavou.

Často přehlížené a v pozadí, mohly

nepozorovaně škodit i si všímat

detailů, které jiným unikly. Nyní

přebírají hlavní role – a rozhodně

ne jako nevinní andílci.

autorka Laura Crowe

Thrillery i romány s krimi zápletkou byly dlouho psané

hlavně muži pro muže. Ženské postavy se objevovaly téměř

výhradně ve vedlejších rolích milenek, sekretářek, nic netušících

podváděných manželek, najatých svůdnic a obětí. V knize

The Riddle of the Sands (Hádanka písků) autora Erskina

Childerse z roku 1903, která je často považována za první

špionážní thriller a před prvním světovou válkou se těšila

obrovské čtenářské popularitě, původně dokonce nebyla ani

jedna ženská postava a vydavatel musel Childerse přesvědčit,

aby aspoň jednu dopsal.

V detektivkách skoro celé století převládaly jednoduché

základní motivy jako peníze, mocenský vliv a sex a cesty

k jejich dosažení byly dost přímočaré. Raymond Chandler

svým kolegům v tomto žánru radil: „Máte-li pochybnosti,

pošlete dovnitř chlápka s pistolí v ruce.“ Vyšetřovatelé ztělesňovali

ideál městského kovboje a soukromá očka naplňovala

mužské fantazie o osamělém drsňákovi. Ženské postavy byly

psané ploše a jednorozměrně a neměly žádný jiný úkol než

posunout příběh kolem hlavního hrdiny o krok dál.

To se o moc nezlepšilo, ani když se později začaly ženy

objevovat i v roli důležitějších protagonistek. Důvodem

snad nebylo ani tak to, že by muži autoři byli nutně zavilí

misogyni, jako spíš že o skutečných ženských problémech,

potížích a prožitcích prostě neměli ani páru. Jen chlap by poslal

ženskou zpátky do náročné práce týden po porodu, jako

to udělal James Patterson své hrdince vyšetřovatelce Lindsay

Boxerové v knize Dvanácté zlo ze série Ženský vyšetřovací

klub (nutno dodat, že na knize spolupracoval s Maxine

Paetrovou). Ženy vědí, že týden po porodu jste většinou rády,

když si bez větších problémů dojdete na záchod.

S nadsázkou se skoro chce dodat, že nejvyšší míru mužského

pochopení ženské psychiky pak paradoxně můžeme

Ženy vědí, že nebezpečí

nespočívá tolik v šílenci,

který chce vyhodit celý

kontinent do povětří...

publicistika

najít v knihách typu Mlčící pacientka, trochu ve stylu „kdo

nic nedělá, nic nezkazí“: hlavní ženská postava výborného

psychologického thrilleru Alexe Michaelidese působí jako

ženská postava napsaná mužem důvěryhodně možná proto,

že prostě nemluví. Je možné, že dnes, kdy se hranice mezi

mužským a ženským světem stírá, začínají se jeden druhému

více podobat a splývat v jakési fluidnější a svobodnější

universum, je pro spisovatele snazší psát z pohledu opačného

pohlaví. Nesmíme zapomínat, že v době, kdy vznikaly první

díly o Jamesu Bondovi či inspektoru Maigretovi, byly hranice

mezi mužským a ženským světem pevně dané, tyto světy

vzájemně o své niternosti věděly jen málo, většina toho byly

předsudky a diskuse na téma, zda je gender biologický, nebo

kulturní koncept, by znamenala v lepším případě sociální

faux pas, v horším herezi – proto nikoho v těch dobách radši

ještě ani nenapadla.

Nespolehlivé vypravěčky

S novým miléniem do výrazně mužské domény detektivního

žánru vstoupila záplava žen autorek, které vnesly zcela

novou příchuť zápletek i hlavních postav. Žen spisovatelek

přibylo proti mužům tolik, až to skoro působí, že se muži

autoři dosud neoklepali ze ztráty detektivů hrdinů či detektivů

osamělých vlků jako hlavní osy dobré kriminálky, dokonce

ani když je na chvíli nahradili právníky, a nepodařilo

se jim naskočit na trend psychologicky komplikovanějších

příběhů. Étos hrdiny i klasického temného padoucha byl

vystřídán emočně zapeklitějšími příběhy a nespolehlivými,

nečitelnými hlavními postavami, ke kterým má čtenář spíš

ambivalentní vztah. V populárních knihách jako Zmizelá

od Gillian Flynnové nebo Dívka ve vlaku Pauly Hawkinsové

žádný život není tím, čím se na první pohled zdá být, a na

hlavní hrdinky není jako na vypravěčky nebo postavy spolehnutí.

Třeba proto, že mají jako Rachel v Dívce ve vlaku

nebo jako Anna v Ženě v okně autora A. J. Finna problém

s alkoholem. Nebo proto, že jsou jako v případě Amy ze

Zmizelé plné příliš temných tajemství, i když působí jako

hodné šikovné holky. Nebo proto, že jsou tak traumatizované,

že se z nich stala sice geniální a děsně cool, ale zcela

asociální stvoření, jako v případě Lisbeth ze série Milénium

švédského autora Stiega Larssona. Ne náhodou je jedním

z nejčastějších slov v titulech dnešních napínavých knih

slovo dívka/girl (Zmizelá se v angličtině jmenuje Gone girl

Page — 73

a první díl Larssonovy trilogie, který v češtině vyšel

pod názvem Muži, kteří nenávidí ženy, v angličtině

vyšel jako The girl with the dragon tatoo, další díly

pak byly Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka,

která kopla do vosího hnízda). Tyto dívky-ženy

jsou nevypočitatelné, nebo aspoň nevyspívají

v ženy, které odpovídají tradiční představě něžného

pohlaví.

Přesto jim čtenáři (a nejspíš hlavně čtenářky)

rozumějí a snadno se s jejich nedokonalostmi

ztotožní. Až příliš mnoho žen ví, jaké to je, když

v náročném životním období vyzunknete sama

doma v tichosti sedmičku vína, z níž se během pár

měsíců stanou dvě, ani nevíte jak. Až příliš mnoho

žen zná strašlivý tichý hněv, smutek nebo bezmoc,

které cítí od puberty, kdy je nějaký muž „bezděky“

chytl za prsa, štípl do zadku nebo před nimi rovnou

masturboval a ony nesměly nic říct, protože

by jim zničil život nebo protože prostě nevěděly, že

tak se takové situace řeší. Až příliš mnoho žen ví,

k jakému šílenství vede přetvářka v dusivé atmosféře

satelitních městeček, která vás nutí působit

jako dokonalé matky, milující manželky, schopné

zahradnice a úžasné hostitelky, zatímco vy bubláte

nespokojeností, umíráte nudou, padáte únavou

a trpíte samotou. To jsou podmínky, ze kterých vychází

nový typ zločinů, nový typ padouchů a nový

typ obětí současných detektivek. A čtenářky ty

podmínky až důvěrně znají.

vlevo: Angie Harmon,

představitelka Lindsay

Boxer v seriálové sérii

Ženský vyšetřovací

klub podle knih Jamese

Pattersona.

vpravo: Lisbeth Salander,

hlavní postava

knižní trilogie Stiega

Larssona Milénium

a čtvrtého pokračování,

kterého se po

Larssonově smrti zhostil

David Lagercrantz.

V Dívce v pavoučí síti

hraje Claire Foy.

1

Vrahem už není zahradník

Bombastické příběhy, kdy jde o záchranu celého

světa, ať už leží na bedrech agenta 007, nebo profesora

znalce symbolů, bývají u žen autorek vystřídané

zdánlivě nenápadnými, skoro by se chtělo říct

maloměstskými zločiny. Přestože za tímto trendem

může být vícero důvodů včetně toho, že čtenáře už

zachránci světa prostě nudili, jedním z nich je, že

ženy moc dobře vědí, že nebezpečí nespočívá tolik

v šílenci, který chce vyhodit celý kontinent do

povětří, jako spíš v naprosto nenápadném chlápkovi,

který s vámi vystoupí na stejné zastávce

autobusu, sympatickém pejskaři, který se s vámi

dá náhodou do řeči, nebo v sousedovi, který je váženým

členem městské rady a sponzorem školního

divadelního spolku. Například scénář ke komedii/

thrilleru Nadějná mladá žena, který v roce 2020

slavil úspěch na mnoha celosvětových filmových festivalech,

zřejmě mohla napsat jedině žena – v tomto případě to byla

Emerald Fennellová, která film i režírovala. Jen ženy totiž

vědí, jak bytostně nepříjemné jsou některé projevy mužské

„přízně“, v jakých nuancích se projevují, jak na ně ženy skutečně

reagují a co všechno se může stát třeba jen

proto, že jako žena jdete ve špatnou chvíli v baru

na záchod.

Útulné detektivky

Speciální odrůdou knih primárně žen autorek

většinou pro ženy či seniory jsou takzvané cozy

mysteries = útulné detektivky. Nenadává se v nich

2

sprostě, neprobíhá v nich perverzní sex, nepopisuje

se v nich násilí a krev v nich teče mimo stránky.

Hlavní postavou bývá žena, která se náhodou

či osudem ocitá v roli amatérského detektiva

a která se často pohybuje v nějaké oblasti, která

jí umožňuje být uprostřed toku informací nebo

být svědkem událostí, ke kterým ostatní nemají

3 přístup. Možná pracuje na poště, takže jí svěřují

drby lidé z celé vesnice. Nebo jí patří cukrárna, kde

lidé snadno zapomenou, že za barem jim servírka

chystá kávu, a řeknou si věci, jako by tam už nikdo

další nebyl. Nebo sedí za stolkem v knihovně

a vidí, že si zubařův syn začal půjčovat knihy

o tom, jak se kope velká díra na zahradě, i když

žádnou zahradu nemá.

1

Jednou z posledních a nejvydařenějších knih

z kategorie útulná detektivka je například Čtvrteční

klub amatérských detektivů, sympatické

dílo Richarda Osmana, kde je hlavní vypravěčkou

penzistka Joyce žijící v luxusním domově důchodců,

která se s partou stejně starých přátel může

pustit do vyšetřování vraždy hlavně proto, že jim

jako důchodcům leccos projde a lidé je hodnotí

2

jako neškodné. V nedávno vydaném memoáru Two

Truths and a Lie (Dvě pravdy a jedna lež) autorka

Ellen McGarrahanová, která pracovala nejprve jako

investigativní novinářka a posléze jako soukromá

vyšetřovatelka, píše, že ženy bývají nejlepšími

soukromými očky a vyšetřovatelkami proto, že je

společnost pořád ještě totálně podceňuje.

3 Konečně své o tom věděla i Agatha Christie –

matka žánru útulných detektivek, jak už vás jistě

napadlo s její slečnou Marplovou. Za první světové

války pracovala v lékárnách, kde se seznámila

s tehdejšími léky a jedy, což později uplatnila ve

svých knihách. Psát začala v osmnácti letech, ale

podobně jako J. K. Rowlingové se jí dlouho nedařilo

najít vydavatele a musela vytrvat přes několikerá

odmítnutí. Vydavatele, kteří ji poslali o dům dál, to

pak muselo mrzet podobně jako těch dvanáct, kteří odmítli

Harryho Pottera. Agatha Christie je spolu se Shakespearem

celosvětově nejprodávanější autorkou všech dob, ale to už jste

se u nás mohli dočíst... P

Přečtěte si...

1

Agatha Christie:

Vražda na faře

Poprvé se zde objevuje

později tak slavná

slečna Jane Marplová.

Zpočátku ji policie

přijímá jako ostatní osamělé

staré dámy, jako

neškodnou povídalku

s podivnými názory. Ona

však nejen zná místní

poměry, ale také dokáže

nahlédnout do hloubi

lidských povah.

2

Gillian Flynnová:

Zmizelá

Kriminální psychologický

román z roku 2012 se

stal literární senzací – 37

týdnů vévodil žebříčku

bestsellerů New York

Times a řada periodik

ho jmenovala nejlepším

thrillerem roku.

3

Paula Hawkins: Dívka

ve vlaku

Román, který si podmanil

všechny žebříčky

bestsellerů na obou

stranách Atlantiku. Ve

filmové podobě si hlavní

roli zahrála Emily Blunt.

4

Sally Hepworthová:

Tchyně

Lucy svou tchyni

poznala před pěti lety.

Ačkoli se k ní Diana

tehdy chovala přátelsky

a zdvořile, Lucy

okamžitě poznala, že

nesplňuje její představy.

Teď se našlo Dianino

tělo a vedle něj dopis na

rozloučenou...

5

Mary Kubica: Neznámá

žena

Krátce poté, co se Sadie

a Will přestěhují z rušného

Chicaga do městečka

na malém ostrově

ve státu Maine, dojde

v jejich sousedství

k chladnokrevné vraždě.

Násilná smrt Morgan

Bainesové otřese celou

místní komunitou, ale

nikoho nezasáhne tak

moc jako Sadie, kterou

znepokojuje temná

minulost její rodiny.

6

Megan Miranda: Naprosto

cizí

Když Leah přijde o post

reportérky, nastanou

jí těžké časy. Nevinné

setkání s bývalou spolubydlící

Emmy skončí

překvapivě: obě ženy se

rozhodnou přestěhovat

s nadějí, že se jim podaří

nechat minulost za sebou.

Brzy po nastěhování

však dojde k tragické

události: je nalezena

mrtvá žena, která se Lee

až neuvěřitelně podobá,

a Emmy zmizí...

autorka: Laura Crowe; foto: archiv, Profimedia.cz

Page — 74

publicistika

DOPŘEJTE SI RELAX I TROCHU NAPĚTÍ

Objetí mravenečníka

Napínavý román z Rio de Janeira

Martin VITICKÝ

Mladá diplomatka Ellen Vargasová přijíždí do Rio de Janeira,

kde má působit čtyři roky na britském velvyslanectví.

Z letiště spěchá přímo za svým otcem – známým

brazilským geologem, od kterého obdržela po příletu

znepokojivou zprávu. Její obavy se potvrdí, když dorazí

do otcova bytu a zjistí, že byl unesen. Proč by ale někdo

unášel pro většinu lidí nezajímavého vědce? A proč ji

otec žádal, aby nekontaktovala policii? Nemá tušení, co

to znamená, ale musí ho najít stůj co stůj. Brzy však odhalí,

že nepřítel je mnohem mocnější a v nebezpečí není

jen její otec. Čas dochází úplně všem…

424 stran, vázaná, 379 Kč

NOVINKY!

Kuchařka, která je inspirovaná více než

50 rodinnými recepty na mnoho sladkých

pochoutek.

136 stran, brožovaná, 349 Kč

Kniha je průvodcem přirozeným domovem

s minimem odpadu pro každou oblast vaší

domácnosti.

280 stran, brožovaná, 359 Kč

anag@anag.cz | 585 757 411

Pátrání může být

i naprosto niterné. Kdo

jsem já? Nelehká otázka,

možná dokonce otázka

bez odpovědi. Leckdy

hledáme celý život.

Autorka Světlana Hanušová

Celoživotní

hledání se

Podívejte se někdy na batole. Nebo mladší dítě školkové.

Pokud takhle malé děti neprošly nějakým traumatem,

je pro dospěláky inspirující pozorovat jejich počínání. Kdo je

„já“, neřeší. Oni tím „já“ jsou.

Někde jsem četla hezké doporučení: „Dělej vše, co děláš,

se sebevědomím čtyřletého dítěte v tričku s Batmanem.

Přesně! Malé děti jsou samy sebou, vidíte okamžitě jejich

povahy, bez přetvářek a s bezprostřední upřímností vám vpálí

vše, co vidí, slyší a cítí. Proto se i herci shodují, že nejtěžší je

hrát pro dětské publikum – když je nebavíte, kňourají, vrtí se

a z hlediště se pořád ozývá něco jako: „Mami, a kdy už půjdou

a bude konec?“ Než se spustí pubertální programy, spousta

dětí je své podstatě v podobě osobnosti v batmanovském kostýmu

na dosah. Rády dělají, co je baví, a pokud jim to rodina

umožní a vnímá, kým jsou, jaký mají temperament, sociální

inteligenci, jestli jsou intro-, nebo extroverti..., nemusejí se

příliš vzdálit od toho, co jim je přirozené.

autorka: Světlana Hanušová; foto: © Alexey Holod, Russian Federation, Shortlist,

Open, Motion (Open competition), 2019 Sony World Photography Awards

Page — 76

publicistika

Pak to přijde

Jediná jistota v této dimenzi zvané život člověka na planetě

Zemi je změna. I tenhle rajský věk jednou odezní a všemi

hledači pravdy v dospělosti tolik vyzývané vnitřní dítě je fuč.

Je z něj školák s mozkem bůhvíproč a bůhvíkým naprogramovaným

držet basu se stádem. Začíná se hrát na odchylky.

Lišíš se vzhledem, povahou, životním stylem? Ajaj, to zavání

problémem. Jen málokterá povaha kašle už odmala na to,

co se šušká, a tak se stane, že většina se začne formovat ne

podle toho „tak to cítím já...“, ale podle „takového mě chtějí

(rodiče, učitelé...)“. Tlak je velký. A zesílila ho i sociální média,

fenomén dnešní doby. V nejistém mládí je pak opravdu

nelehké být svůj. Stát si za svým já. Obzvláště když to vlastní

já hledáme celý život... V mozku (psychice) se navíc v úzkém

propojení s hormony těla nastartují nové programy, nejvíce

to rozjede ten, který hýbe světem lidí – sex. Opanuje nás, ani

nevíme jak. Když si upřímně vzpomenu, co jsem řešila v pubertě,

bylo to hlavně, jak vypadám, jestli se dost líbím, jestli

jsem dost atraktivní, úspěšná, šikovná, chytrá, zda mě bude

někdo chtít, že se mi tenhle kluk líbí, ale já jemu ne, že ten,

komu se líbím já, je mi protivný... A tisíce dalších podobných

věcí, za kterými stojí jediné – úspěšně se rozmnožit. Otázka

„kdo jsem já?“ se vytratila. Opět záleží na povaze. Hodně lidí

se v tomhle oplodňovacícm kotlíku ztratí, žen se to možná

týká ještě víc – porůznu přebírají formy mužů, se kterými

jsou (žiju s jogínem – živím se zrním, žiju s cestovatelem

– jezdím po světě, i když jsem od přírody spíš homegirl).

Přizpůsobujeme se, abychom se zalíbili, vyhověli. Vnitřní dítě

je zapomenuto kdesi pod hrou vztahů na přitahování a odpuzování.

Puberta a transformace z dítěte do dospělce není

nikterak banální období... Děláme miliony kravin a chyb,

odpojujeme neviditelnou pupeční šňůru od rodičů a motáme

se v novém dospělém těle i životě, každý, jak umí. Absurdní

na tom je, že v tomto období rebelií různého druhu, propadneme

přesvědčení, že jsme se konečně našli, že konečně víme,

kdo jsme, co chceme a co ne. Hm, s odstupem dvaceti let je

to vskutku úsměvné.

Když se rozmnožíme

To, za co jsme se až doposud považovali, se velice často změní

jednou velkou zásadní událostí lidského života – narozením

dětí. Jasně, jste to pořád vy, ale často se v člověku v tomto

období odkryje úplně nová dimenze. Já najednou už není

středobodem vesmíru. Tím se stává ty/my/děti/rodina. Ne

každý to tak cítí, ale velká většina rodičů potvrdí, že sami

sebe hodně poznali právě prostřednictvím dětí a té bezpodmínečné

lásky k nim.

Čas letí dál…

Děti rostou, a i když je nemáme, stárneme. Máme zkušenosti

a zkušenosti jsou v hledání sebe samého na jedné straně

devíza, na druhé nám svým způsobem zavírají různá vrátka

možností. Příklad? Když mi v pětadvaceti nezavolal týden

muž, se kterým jsem spala a chtěla s ním žít, byla jsem si jistá,

že ho unesli mimozemšťani, měl nehodu nebo se prostě něco

stalo. Po třicítce už si přiznám, že nezavolal, protože mě až

zas tak moc nežere. Život však umí překvapit – a když se

zatížíme přílišnou racionální praktičností, přijdeme o lecjaké

dobrodružství. Důležitý fakt je, že v kolotoči rodiny s malými

dětmi není moc času na naše nitro. My jsme tu pro děti,

a i když všude doporučují v rámci duševního zdraví si čas pro

sebe vždycky najít, ne pokaždé to klapne. Strašně to uteče,

děti jsou najednou velké, samostatné, střední věk je tu a my

se pomalu, ale jistě můžeme vrátit k sobě. A začínáme si víc

uvědomovat konečnost všeho.

Smrt a světla

V jedné z knih Carlose Castanedy o učení mexických šamanů

najdeme krásný příměr. Představte si život jako noční silnici

v horách a poušti. Jedete po ní v autě tmou a najedou se za

vámi v pustině objeví další auto s rozsvícenými světly. Jelo za

vámi celou dobu. Jen jste ho neviděli, mělo zhasnutá světla.

Najednou je rozsvítilo. To auto je smrt. Je tu s námi pořád,

ale jen občas rozsvítí světla a my si uvědomíme, že ať je člověk

jakýkoli a dělal a dosáhl v životě cokoli, smrt si to nakonec

bez rozdílu vezme. U žebráka i krále. Je to uvědomění na

dřeň – a okolo čtyřicítky či padesátky nám často podvědomě

dochází, že vlastně nemáme čas si na nic hrát. Vyloupneme

se. Moudří neříkají krize středního věku, ale zkušenost středního

věku. Co si budeme nalhávat, stárnutí není nic moc a je

pro odvážné, ale jednu výhodu tedy má – dává nám možnost

se pomalu, ale jistě se vymanit ze zajetých vzorců a očekávání

okolí a přiblížit se zase našemu čtyřletému Batmanovi.

Možná se v tomto věku přistihnete, že to, z čeho byste se

ještě před pár lety hroutili, je najednou banalita k smíchu.

Čím dál víc kašlete na to, co si o vás ostatní myslí a co

očekávají. Nemáte už ve svém věku tohle zapotřebí. Přesně!

Nemáte – a víte to. Protože podvědomě cítíte, že není čas se

zabývat prkotinami. Možná právě s tímto zjištěním začíná

tolik proklamovaná stařecká moudrost a nadhled. V tomto

věku můžete rekapitulovat a máte víc času pozorovat, kým

právě jste. V rekapitulaci často zjistíte fascinující skutečnost

– nahlédnete své různé tváře, které ve vás léta koexistují.

Totálně vzteklou, nabroušenou a agresivní žijící vedle milého

přátelského sangvinika. Rozpustilou, která miluje předvádění

se, vedle intelektuální, která nejraději sedí sama v hromadě

knih. Když se více ponoříte do nitra, zjistíte, že je podobné

Tolkienově Středozemi. Je tam vše od pokleslého vědomí

zlých skřetů, majetkuchtivích přičinlivých trpaslíků, hobitů

s velkým potenciálem, obyčejných lidí, ušlechtilých elfů,

magickými schopnostmi oplývajících čarodějů a nejen to

– tohle je zatím jenom Neznámo. To se dá poznat, probádat.

Pak je tam i Nepoznatelno – třeba Barlog, bytost tak

pradávná a temná, že je nad lidské síly do ní vhlédnout. Když

si tohle vše uvědomíme, zjistíme, že najít odpověď na otázku

„kdo jsem?“ je úkol nadlidský. Můžeme mít teorie, náboženská

dogmata, dokonce i různé spirituální vhledy, můžeme

se domnívat, ale jistě neví nikdo nic. Svět a lidé jsou velké

tajemství. Což je strašidelné a fascinující zároveň. P

Je to celoživotní cesta. Když

už se konečně najdete, zase

se začnete měnit, formovat.

Hledáte se tedy pořád.

publicistika

Page — 77

Slovo

Beaty

Parkanové

Je opravdu tlak kapitalismu

a peněz tím, pod čím se všichni

ohýbáme, co ničí vztahy? Protože

je odpověď nejednoznačná,

zasadila scenáristka a režisérka

svůj nový film do roku 1968. Je

také příběhem jejích prarodičů.

Beata Parkanová

Scenáristka, režisérka

a autorka knížek

absolvovala v roce

2015 FAMU. Dříve než

se začala věnovat

filmu, vyšla její literární

prvotina, knížka Moje

vtipný peklo (2005), na

kterou navázaly další

tituly včetně knížek pro

děti. Jejím autorským

celovečerním debutem

byl film Chvilky, který

byl uveden v soutěži

sekce Na východ

od Západu na KVIFF

2018. Novinkou je

drama Slovo. V hlavní

roli Martin Finger

a Gabriela Mikulková.

Jak je možné obrazem, tedy

beze slov, zachytit emoci?

Začíná to výběrem herců, kdy musím

věřit, že v sobě ten člověk tu možnost

emoce, kterou potřebuji, má. A bavíme

se o mých filmech, tedy o snímcích autorských,

artových, kdy jdete s kamerou

blízko, na detail. To už je oblast, kterou

ten člověk nezahraje, díváte se do jeho

duše, srdce, myšlení. A je fér, že kam chci,

aby pustili oni mě, tam je pustím v sobě

i já. Většinou chci, aby emoci cítili, našli

ji v sobě, nehráli ji. A tohle pak obraz

zachytí. Když Jenovéfa Boková hrála

Anežku ve Chvilkách, byla to postava,

která hodně cítí, ale málo mluví, která

má jiné reakce než Jenovéfa. Když se ve

filmu odehraje scéna, kdy se Anežka pomiluje

s kamioňákem a on před ní vezme

telefon od manželky, Jenovéfina reakce

by třeba bylo okamžitě toho chlapa

sjet, zatímco u Anežky to bylo vnitřní

trápení. Bylo potřeba si vysvětlit, kdo je

ta žena, která se stáhne s tím, že jí to nevadí,

poznat vnitřní svět té role. Protože

si píšu scénáře, mám vše hodně ve své

hlavě, takže je pro mě lehké vysvětlovat,

vyprávět během zkoušení, odpovídat na

vše, co herci potřebují o své roli vědět,

na place už jen zaznamenáváme. Víc než

psychologizace postavy, odmotivování

postav stylem „a protože se v dětství

dělo tohle, teď se děje tohle“...

Stejně za všechno nakonec

můžou rodiče!

Případně první milenec. A pak ten,

který není, na kterého se čeká. Pro mě je

důležitá intenzita situace, extrapsychologizování

nikam nevede, nebo věci více

zamotává, než rozmotává.

Proč je pro vás důležité

režírovat si filmy podle svých

scénářů?

Jako kdybych měla bytostnou potřebu

sepsat si téma, které si zrovna zpracovávám.

Takto se konfrontovat se světem,

nahlédnout ho. Je to nejdražší možná

terapie. Herec Martin Hofmann si dělal

legraci, že kdyby mě rodiče bezpodmínečně

milovali, mohla jsem mít levnější

terapie, že prý nás to dětství vyjde dost

draho... (smích) Ono je to dost náročné

i základně životně na výdej energie.

Když se mě někdo ptá, proč si myslím,

že je málo režisérek, jsem přesvědčená,

byť je to nefeministické, že je to fakt

těžká práce. Musíte obstát i v rámci

všech těch jednání, kdy se shánějí

peníze, kdy posuzují vás i vaši práci, kdy

s vámi leckdy jednají velice nevybíravě,

způsobem podceňujícím, odmítavým.

A zatímco to v muži častěji probudí

větší bojovnost za projekt, u žen se stává,

že se jim zdá smysluplnější pracovat

pro různé nadace, protože výsledek není

vždy úměrný boji. A je to profese, kdy

jste hodně sami. A v určité fázi nesete

za všechno zodpovědnost. Když se vám

daří, máte spoustu kamarádů, když

přijde propad, najednou jsou všichni

pryč a prý vás varovali.

Byly Chvilky populární?

Když byly v kině, tak ne. Popularitu si

vzaly zpětně, když tři měsíce po premiéře

začala Jenovéfa sbírat ceny – Cenu

české filmové kritiky a Českého lva, na

ČT1 v neděli v hlavním vysílacím čase

pak měly Chvilky skoro milionovou

sledovanost.

Jaké bude Slovo?

Klade na konci otázku, takže doufám,

že bude ptající se.

Odehrává se kolem roku 1968.

Hrají tam srpnové události

hlavní roli, nebo jsou jen

kulisou, do níž jste příběh

zasadila?

Doba je tu spíš jako archetypální model.

Slovo je melodrama, příběh manželů

Václava a Věry, kdy oba přicházejí o nějaké

základní opěry svého života, na které

spoléhali. On notář na malém městě,

který nechce vstoupit do komunistické

strany a po invazi se zhroutí, ona paní

notářová, která přijde o manžela. P

Page — 78

rozhovor

Objevte neznámá

místa Itálie

Číst tuhle knihu je

dovolená sama o sobě.

Oblíbená autorka křižuje

Itálii od severního

Furlánska po Sicílii

a cestou představuje

místní kuchyni i místa,

která v turistických

průvodcích nenajdete.

Sejdeme se na

piazzetě

Frances Mayesová

399 Kč / Paseka

Již vyšlo

Alba, něžné slovo. Úsvit. Už mnoho let se sem

chci podívat. Několikrát jsme si tu zkoušeli

rezervovat pokoj na božské říjnové slavnosti

lanýžů, ale vždycky bylo všechno plné. Dnes

tu nejsou skoro žádní turisti. Alba má sice

jen něco přes tři tisíce obyvatel, ale působí

jako skutečné město s elegantními cihlovými

budovami a historickým centrem s prostornými

piazzami, jež jsou lemovány kavárnami

a kvetoucími oleandry. Je vedro. Děláme

to, co málokdy, sedíme u kávy a merende

(dopolední svačiny). Jsou tu k vidění kostely

i muzea, ale my si povídáme, pozorujeme

lidi a protahujeme dopoledne. Alba musí být

skvostné místo k životu. Nejlepší víno a jídlo

a zjevně osvícení lidé, kteří své město udržují

v perfektním stavu.

Četla jsem, že sobotní trh se rozprostírá

v mnoha uličkách. Dokonce i v pondělí ráno

vás míjejí kola, ženy pilně nakupují a z otevřených

dveří vane vůně pečiva a chleba.

Nejprve navštívíme románskou Cattedrale di

San Lorenzo. Pochází z počátku dvanáctého

století, ale v průběhu času prošla několika

přestavbami, například v devatenáctém století

se v průčelí rozevřela rozeta. Všechny tři nás

upoutají nádherná stání na kůru s marketeriemi

z roku 1512. Vykládané vzory z různých druhů

dřeva zobrazují rostlinné motivy, knihy, krajiny

s vesnicemi, hudební nástroje, koše s ovocem

a náboženské symboly. Neforemný moderní oltář

a křeslo a agresivní závěsné osvětlení však

působí vtíravě a mému oku připadají ošklivé.

Procházíme kolem stylových degustačních

vináren, kolem cukrárny Cignetti, kde

od roku 1878 prodávají čokoládu a zákusky,

míjíme líbivé obchody s oblečením a luxusní

truhlářství Franco Fedele, kde bych si nechala

vyrobit knihovny, kdybych tu žila. Už jenom

způsob, jakým je ve výloze vystaveno nářadí,

vám napoví, že uvnitř najdete opravdového

řemeslníka se vším všudy. William si koupí

sklenici nutelly, nostalgická vzpomínka všech

Italů na dětství. Chce vědět, jestli v Albě, kde

byla vynalezena, chutná jinak.

„Podívejte se nahoru,“ říkáme pořád. Všude

se tyčí středověké věže. Vyhledáváme podloubí

a slunečníky. V létě je stín nutností. Moc

se mi líbí Chiesa della Maddalena, fantastická

cihlová stavba s kupolí zdobenou divokými

freskami s okřídlenými kněžími, kteří skotačí

s putti. Williama víc zaujme portál kostela San

Domenico. Vchod střeží řady sloupů ze zaoblených

cihel – šalvějových, růžových korálových.

Odevšad se sjíždějí gastronomičtí snílci,

aby se najedli v Piazza Duomo. Dnes mají

zavřeno, a beztak bychom si museli stůl rezervovat

několik měsíců předem. (Kdo to takhle

dělá?) Místo toho se naobědváme v La Piola,

méně formálním podniku přímo na náměstí

před katedrálou. Kavárna je vzdušná a vstřícná

a nesmírně lákavá. Její jméno ve zdejším nářečí

znamená „velmi místní osteria“. Denní menu

napsané křídou na tabuli působí nenuceně,

talíře navržené americkými umělci jsou odvázané

a dva zábavné lustry z ohýbaného drátu

s obrázky ptáků od Kiki Smithové jsou vyloženě

výstřední. Všechno nám moc chutná – polévka

z dýňových květů, vitello tonnato, agnolotti

plněné sýrem castelmagno s černými lanýži

a lískovými oříšky. Piemontská bílá jsme zatím

zanedbávali a napravíme to sklenkou Ceretto

Arneis, jemného a oduševnělého. Cerettovi,

rod vinařů a mecenášů umění, vlastní tuhle

restauraci i vyhlášenou Piazza Duomo.

Nakonec si dáme klasický místní dezert

bonèt (klobouček), který připomíná crème

caramel, ale připravuje se s kakaem a drcenými

amarettovými sušenkami. Tahle dobrota se

zrodila ve třináctém století, jen kakao, poměrně

nová přísada, bylo přidáno až po objevení

Ameriky. V Itálii ochutnáte čas.


Se špetkou

skořice

Elizabeth Acevedo

299 Kč / Yoli

Vyjde 9. července

Chuť prázdna

Barbora Adamcová

Dospívající a nepříliš sebevědomá Anna chce

mít pod kontrolou alespoň jednu věc – sebe

samu. Jenže co když ta kontrola znamená

snažit se za každou cenu získat co nejmenší

číslo na váze?

279 Kč / Yoli

Ochutná

svůj sen?

Všechny skryté dary

Caroline O’Donoghue

Maeve najde balíček podivných tarotových

karet a s nadšením se pustí do studia vykládání

budoucnosti. Když začne číst z karet spolužákům,

bere to jako hru. Pak ale někdo zmizí…

359 Kč / Yoli

Fanoušci young adult knih, teď dávejte pozor!

Hledáte milý a čtivý příběh na léto? Pak je novinka

Se špetkou skořice přímo pro vás.

Elizabeth Acevedo patří mezi světoznámé young

adult autorky. Na svém kontě má již 3 knihy a celou

řadu ocenění. Se špetkou skořice je prvním

románem, který vychází v českém překladu.

Emoni je optimistická a přátelská středoškolačka,

která bude velmi brzy čelit těžkému

životnímu rozhodnutí. Co bude dělat po střední

škole? Půjde dál studovat? A pokud ano, tak

kam? Emoni má velký sen, chtěla by jít studovat

na kulinářskou školu, jelikož je vaření její vášní

a největším koníčkem. Nemá na něj ale tolik

času, jelikož tráví většinu dne se svojí malou

dcerkou a milovanou babičkou. Má spousty

povinností a chce pro své blízké být oporou. Je

nějaká šance, že by se Emoni podařilo zazářit,

splnit si sen a zároveň se věnovat rodině?

Se špetkou skořice není jen obyčejným

příběhem jedné středoškolačky, ale mnohem

víc. Je to příběh o plnění snů, o rodině, těžkých

rozhodnutích, ale také o radosti z maličkostí.

Emoni je nesmírně sympatická hlavní hrdinka,

se kterou se bude chtít skamarádit každý čtenář.

A každý čtenář bude také toužit po všech

těch dobrotách, které dokáže Emoni v kuchyni

vytvořit.

Tato provoněná novinka bude zkrátka

skvělým společníkem na letní piknik, dovolenou

nebo dlouhou cestu vlakem.

Zvěsti

Aleš Novotný

Nevlastní bratři Kryštof a Tomáš nedovedou

najít společnou řeč, Karin pochybuje o lásce

ke svému majetnickému příteli, Julián se trápí

nevěrou rodičů, Matyáš tají před ostatními svůj

vztah a Daniela se jen snaží zapomenout…

329 Kč / Yoli

promotion — Young adult

Hodní psi k jižnímu

pólu nedojdou

Tassen zůstává po

Majorově smrti sám

s paní Thorkildsenovou.

Tassen si ztrátu páníčka

kompenzuje pamlsky

a paní Thorkildsenová

propadne dračí vodě.

A tak začíná hořkosladký

příběh jednoho

obyčejného voříška.

Za sebe můžu říct, že jsem nadprůměrně chytrý

pes. Vlastně „hravý, inteligentní a učenlivý“,

mám to černé na bílém. S tím nemůžu než

souhlasit. Inteligentní. Aspoň měřeno podle

lidských kritérií. Ovšem vypadat v očích člověka

inteligentně nevyžaduje od psa zas tak mnoho.

Stačí zvládnout Sedni! a Dej pac! a jste na

dobré cestě, aby vás měli za génia. Nestydím

se za to, že mi tato nízká očekávání vyhovují.

Bezostyšně je využívám.

Moji lidští přátelé mě tedy považují za

Skvělého psa. Mezi psy se naopak nacházím na

těch nižších příčkách. Dokonce na těch úplně

nejnižších. Na sto osmdesátém šestém místě.

Nebo na patnáctém. Tak trochu obojí. Někde

na průsečíku mezi sto osmdesátým šestým

a patnáctým místem.

Jako pes propadám takřka ve všech oblastech.

Síla, velikost, instinkt, čich, agresivita: dosahuju

ve všech kategoriích tak nízkého skóre,

že ve světě, kterému by vládli psi, bych se sotva

mohl s někým spářit, pokud bych ovšem navzdory

očekáváním přežil štěněcí věk. Většina

zvířat rodí najednou víc potomků právě z toho

důvodu, že čas od času se mezi ně vloudí takoví

jako já. A obvykle skončíme jako potrava lišek

ještě před tím, než nám sestoupí kulky.

Takže jídla, střechy nad hlavou, péče o srst,

masáží, tepla a lásky se mi dostává jenom díky

lidské shovívavosti. Ano, lásky. Lásky potřebuju

hodně, nemám problém to přiznat. Taky hodně

lásky dávám. Zejména když to potřebujete. Společenské

plemeno. Přerostlý gaučový pes, který

by klidně mohl nějaké to kilo nebo dvě shodit,

ale jak to udělat, když se v domácnosti paní

Thorkildsenové tak často objevují dobroty?

Pohřeb mě vysloveně zklamal, ale mohou za to

jenom moje přehnané představy. Možná jsem

se nechal zlákat samotným slovem „pohřeb“.

Vzhledem k tomu, že my psi jsme známí tím, jak

zahrabáváme různé předměty a věci, především

předměty a věci, které jsou mrtvé, představoval

jsem si, že se budu moct uplatnit, ale nebylo

to tak. Paní Thorkildsenová ho očividně chtěla

zahrabat sama.

„Ty zůstaneš tady,“ prohlásila bez známky

jakýchkoliv emocí, když cestou na Majorův pohřeb

zavírala vchodové dveře. A tak to bylo.

Pár dnů nato malá smečka zase zmizela. Ten

den si pamatuji přesně kvůli muži, jenž měl mít

nezanedbatelný vliv na naši budoucnost, muži,

který měl v životě Paní Thorkildsenové po skonu

jejího manžela hrát důležitou roli:

„Nezapomeň, že ve čtvrtek přijde technik

a zapojí ten kabel,“ byla poslední věta, kterou

Štěně při odchodu své matce sdělilo.

„Nechci tu žádného technika na kabel,“

odsekla Paní Thorkildsenová.

Ani já o technika nijak zvlášť nestál, ale

přesto přišel, a stalo se to přesně tak, jak

Štěně předpovědělo, ve čtvrtek. A byl to milý

chlapík. Mladý, chlupatý, nezapřel jisté psí rysy.

Taky uměl dobře drbat za krkem a to hodně

znamená. Paní Thorkildsenová mu přinesla kávu

a skořicový rohlíček, přestože mladík odmítl.

Kávu nicméně vypil, a jakmile jen tak ze slušnosti

kousl do prvního rohlíčku, víceméně proto,

aby mu stará paní dala pokoj, byl ztracený. Paní

Thorkildsenová to samozřejmě věděla, ale přesto

si nemyslím, že by tím něco sledovala.

Každopádně to mělo za následek, že jí technik

v těžkém skořicovém rauši přes její vlažné

protesty namísto jednoho televizního programu

zprovoznil hned tucet. Když odcházel, dostal

rohlíčky s sebou do pytlíku a bylo to všechno

moc příjemné. Jakmile ale odešel, zeptala se mě

Paní Thorkildsenová:

„Co budu proboha dělat s tolika programy?“

A kdybyste mě zabili, nedokázal bych

odpovědět.

Hodní psi

k jižnímu pólu

nedojdou

Hans-Olav Thyvold

379 Kč / Ikar

Vyjde 11. srpna

Ukázalo se, že mnohá z těch mouder, která

jsem vyslechl ve štěněcím věku, možná i většina

z nich, jsou pravdivá, jenom pokud se výrazně

upraví, a možná jsou vlastně úplně špatně.

„Máš-li problémy se zažíváním, slupni vlastní

bobek!“ například. V jiné době a na jiném

místě jistě dobrá rada, ale v hustě obydlených

oblastech vám to jen tak snadno neprojde. Bůh

vás chraň, když dorazíte celí veselí a spokojení

domů s knírem špinavým od výkalů. Lidé reagují

překvapivě negativně. Stejné hovínko, které

s černým plastovým sáčkem na ruce opatrně

zvedají ze země a odnášejí do nejbližšího úložiště

hovínek, má najednou za následek zvyšování

hlasu a vulgární projevy odporu. „Ty čuně!“

vykřikují. Někdo uštědří i ránu, to je případ

sám o sobě, ale to nejhorší přijde pak, když vás

poníží zahradní hadicí a vy se s vrtěním ocasu

opatrně snažíte vrátit do společnosti a zjistíte,

že jste na žebříčku propadli o několik pozic níže.

Velká změna se dostavila nenápadnými krůčky.

Paní Thorkildsenová zjistila, že ji nejvíc baví sledovat

televizi dopoledne, a tak u toho zůstala.

A přesně tak, jak dříve s Majorem ve stejný čas

usedali ke zprávám, sleduje teď dopoledne program,

který moc nechápu, ale ji očividně baví.

Převážně tam spolu mluví lidé a já nerozumím,

co říkají. Staří lidé, mladí, muži a ženy, každý

den se potkávají, aby si promluvili, poplakali

a křičeli jeden přes druhého, a Paní Thorkildsenová

se na to dívá. Protože nejsem schopný

pochopit ani zbla z toho, o čem se hovoří, je

Paní Thorkildsenová tak moc hodná, že mi

vždycky odvypráví, co se daný den odehrává.

A že to není jen tak.


Nejen

komiksové

čtení na

prázdniny!

Prázdniny jsou tu, proto jsme se pokusili

vybrat pár knížek, které budou pro pohodovou

prázdninovou atmosféru přímo ideální.

Máme tu knížky dětské, akční i legrační. Prostě

parádní čtení na sluníčko, ale taky do případného

slejváku! Knížky pro každou příležitost

i pro každého čtenáře!

Milá Ligo spravedlnosti

V komediálním komiksovém příběhu, určeném

především mladším čtenářům, odpovídají

největší hrdinové vesmíru DC – členové Ligy

spravedlnosti – na dopisy svých největších fanoušků

– dětí! Dělá Superman někdy chyby? Poslouchala

Wonder Woman svoji mámu? Páchne

Aquaman jako ryba? Tato knížka, kterou svými

barevnými ilustracemi zaplnil Gustavo Duarte,

vás nechá nakouknout pod pokličku každodenního

hrdinství, bez ohledu na to, kdo má na

sobě kostým! A ukáže vám, že dítě i superhrdina

mohou mít někdy stejné problémy.

Avengers: Kdo by nechtěl

vládnout světu?

Něco zcela nového od Nakladatelství CREW –

román z marvelovského vesmíru! A jelikož je od

Dana Abnetta, tvůrce epických příběhů ze světa

Warhammeru, je jasné, že jeden hrdina nebude

stačit. A to ani zdaleka! Jsou tu totiž všichni

členové Avengers. Každý z nich bude muset

čelit té největší hrozbě. Jejich velcí protivníci

Hydra, Ultron, A.I.M., Dormammu a další se totiž

rozhodli ovládnout svět. Každý sám za sebe

a všichni najednou. A proti nim stojí osamocení

hrdinové: Iron Man, Black Widow, Hawkey, Hulk,

Captain America i Thor! Jsou členové Avengers

sólo stejně silní jako v týmu? To zjistíte v téhle

nonstop akční jízdě z pera skvělého tvůrce!

Velký vezír Iznougud

První české vydání slavného komiksu Reného

Goscinnyho, legendárního scenáristy a autora

Asterixe a Lucky Luka! Iznougud je vezír

v Bagdádu, sloužící velkému kalifovi. Má jediné

přání – odstranit svého šéfa a stát se novým

kalifem. Jenže, jak to bývá, celý svět je proti

němu. A veškeré jeho plány mají ve zvyku se

nějakým nepříjemným způsobem zvrtnout…

Iznougud, série plná situačních a slovních

vtípků, zábavně vykreslená Jeanem Tabarym,

patří do svaté trojice nejslavnějších komiksů

Reného Goscinnyho! Vychází v edici Mistrovská

díla evropského komiksu.

promotion — komiks

Bezpečný

svět v Domě

myšek

Za umělecko-knižním projektem Dům

myšek stojí nizozemská autorka

Karina Schaapman. V nakladatelství

Meander jich vyšlo už osm, nejnovější

je Přístav. Pojďte si zamilovat i čtyři

plyšové myšky – Julii, Sama, baletku

Elišku a dědu námořníka.

Karina Schaapman vyrábí z kartonových krabic,

látek a dalších různých materiálů domy a celé

prostředí, kde žijí plyšové myšky a společně

zažívají spoustu dobrodružství. Autorka je

všechny fotí a z fotografií uspořádává knížky

s autorskými texty.

Jaké jsou začátky vašeho malého myšího

impéria?

Začala jsem tím, že jsem sešila malou přikrývku

z různobarevných kousků látky. Přikrývka už

z podstaty představuje úkryt, bezpečí a teplo.

A přesně takový by Dům myšek měl být, měl by

prezentovat bezpečný a útulný svět, ve kterém

se neděje nic hrozného nebo kde má všechno

alespoň šťastný konec. Po přikrývce přišla postel

a brzy nato první prázdná oranžová krabice,

z níž vznikly první čtyři místnosti.

Jací jsou hlavní myší hrdinové Sam a Julie?

Myška Julia jsem zkrátka já, a proto většina

příběhů je autobiografická. Jako dítě jsem často

podnikala dobrodružství. Myslím, že je důležité

mít kamaráda, se kterým můžete stavět sněhuláky,

sdílet tajemství a vydávat se na dobrodružství,

právě z tohoto důvodu existuje Sam.

A společně se svými příbuznými ztělesňuje

Juliin sen mít velkou rodinu.

Můžou si čtenáři postavit vlastní myší obydlí?

Samozřejmě že můžou. Spousta škol dělá

s pomocí mých knížek projekty, v rámci kterých

si staví svůj vlastní Dům myšek. Rovněž máme

myší YouTube kanál, kde zájemce učíme, jak

na to.

Osmero knih Domu

myšek a plyšové

postavičky

Nikola Hoření: Ida se raduje

Veverka Ida má pořád důvod k radosti:

když se kouluje s kamarády, cachtá se

ve vaně či s tátou brnká na piano.

Markéta Pilátová:

Veverka z Vamberka

Žanetka snídá kaši na zahradě, když

vtom jí do talíře spadne veverka. Obvykle

by zvířátko rychle utíkalo zpátky

na strom. Veverka z Vamberka se ale

bouchla do hlavy a ztratila paměť…


To nejlepší pro děti

Novinky pro malé čtenáře od českých i světových autorů

a ilustrátorů vám přinášíme z nakladatelství Pikola.

6+ 8+ 5+ 6+

Sasanka:

Dobrodružství

neobyčejného

hříbátka – Cesta za

stromy

Alexa Pearlová,

Průšvihy drzého

záškoláka: Trapné

hlášky (pra)rodičů

Láďa Hruška,

ilustrace Filip Škoda

Superhry a zábava

Pavla Köpplová

Ve světě hravých příšerek se děti

nudit nebudou. Klasické rodinné

hry v novém nápaditém pojetí.

Řemesla

Klára Smolíková,

ilustrace Honza Smolík

Mlynářský učedník Matěj jde

vandrovat po světě. Během

ilustrace Paco Sordo

Letní prázdniny jsou konečně

Domino, pexeso, černý Petr,

putování nastoupí do služby

tady! Miky Marný se pohádá

vystřihovánky, ale i tangramové

k šestnácti mistrům různých

Sasanka je neobyčejné hříbátko:

s rodiči, a tak nejede na

skládačky. Kromě her, které se dají

řemesel. Naučí se, jak se kovají

umí létat. Ale copak je jediná

společnou dovolenou do

hrát zas a znovu, si děti procvičí

koně, jak se vyrábí dřevěné sudy

na světě? Téhle záhadě musí

Chorvatska, ale na vlastní pěst

mozkové závity při logických

nebo vaří pivo. Zábavný průvodce

přijít na kloub! Spolu se svým

k babičce a dědovi. A to přímo…

hrách či spojovačkách.

světem polozapomenutých

nejlepším kamarádem Vinýskem

do Prčice! Moc zábavy si od toho

řemeslných postupů.

se proto vydává tajemným lesem

neslibuje, ale brzy zjistí, že děda

199 Kč / 72 stran

do kouzelné země najít svoje

je pořádný srandista, že Vánoce

Již vyšlo

249 Kč / 64 stran

příbuzné.

lze slavit i v červenci a že lásce

Již vyšlo

na první pohled se nedá odolat.

199 Kč / 104 stran

Zvlášť když jde o pejska.

Již vyšlo

259 Kč / 168 stran

Již vyšlo

promotion — novinky pro děti

8+

7+

7+

8+

Malá tajemství přírody:

Co můžeš pozorovat

v lese, u rybníka

i v městském parku

Luděk J. Dobroruka,

Velký sešit pro

malé dobrodruhy

Bear Grylls,

ilustrace Bernard Chau

Bear Grylls:

Dobrodružství na moři

Bear Grylls,

ilustrace Emma McCannová

Among us:

Průvodce impostora

Kevin Pettman

Pst! Tohle je zbraň pro všechny,

Jana Dobroruková,

Sešit pro všechny malé

Chloe si užívá den se svými

kdo chtějí sejmout posádku

ilustrace Petr Rob

dobrodruhy. Pro všechny, kteří se

kamarádkami. Jsou v přírodě, střílí

a vzít nohy na ramena. V tomto

nebojí čelit nejnebezpečnějším

z luku a ohromně se baví. A také

neoficiálním průvodci totiž hráči

Příroda je všude kolem nás. A tahle

zvířatům světa ani vyrazit na

po sobě zanechávají odpadky. Pak

najdou vše, co potřebují k tomu,

knížka pomůže s důkladným

ledovou expedici do polárních

Chloe kouzelný kompas přenese

aby se stali těmi nejlepšími

prozkoumáním přírodnin. Poradí,

krajů! Fascinující informace

na tropický ostrov uprostřed

impostory! Navíc naleznou plno

co a jak sledovat. V lese, na louce,

o přírodě, úžasné tipy přímo od

oceánu, kde na ni čeká zkušený

nezbytných tipů pro posádku,

u vody… A upozorní, na co si

Beara Gryllse. Spousta zábavných

průvodce Bear Grylls. Čekají

díky kterým odhalí impostora

sáhnout. Ukáže také, jak se chovat

aktivit a úkolů, doplněných o víc

na ně tekuté písky, ohrožené

a zůstanou naživu.

ekologicky. Čím hlouběji děti

než 200 samolepek!

druhy mořských živočichů

nahlédnou do tajů přírody, tím víc

a nebezpečný příliv. Naučí se

259 Kč / 80 stran

si ji zamilují.

299 Kč / 136 stran

Chloe respektovat přírodu?

Již vyšlo

Již vyšlo

279 Kč / 128 stran

199 Kč / 144 stran

Již vyšlo

Vyjde 9. července

8+ 8+ 4+ 7+

Každý den je úžasný

Mike Barfield,

ilustrace Marianna Madriz

Příručka pro

moderní holky

kolektiv autorů

Otrapové, škodiči,

naschválníci, prudiči

Dagmar Kýrová,

ilustrace Aneta Žabková

Detektivové z Tajemné

ulice: Záhada upířího

hrobu

Marta Guzowská,

Každý den v roce se stane něco

Příručka pro všechny dnešní

ilustrace Agata Raczyńská

pozoruhodného. Někdy jsou to

holky, ať už je baví cokoli –

Veselé básničky o všech

události světového významu,

kreslení, tvoření, vyrábění, móda,

potvůrkách, stvořeních

Když strýček pozve Anďu a Péťu

jindy zase drobné zajímavosti. Kdy

sport, dobrodružství… Kromě tipů

a vynálezech, které nám

na archeologický výzkum, všichni

se do vesmíru dostala první žena?

na nejrůznější činnosti přináší také

komplikují naše dny, ale bez nichž

jsou naprosto nadšení. Tím spíš,

Kdy se americkému řidiči kamionu

příběhy inspirativních žen i rady,

by náš život možná neměl tu

že archeologové při vykopávkách

podařilo vznést se do vzduchu

jak pečovat o své tělo a budovat

správnou šťávu. Vtipné říkanky

objevili hrob upíra. Když potom

pomocí heliových balonků?

si sebedůvěru, jak relaxovat

o mravencích, rybenkách,

z hrobu za podivných okolností

Kdy se slaví mezinárodní den

a mnoho dalšího.

ale i o mobilech a sousedovi

zmizí upírova lebka, je jasné, že

nachos? Tahle knížka je nabitá

s vrtačkou doprovází nápadité

naši detektivové před sebou mají

informacemi, obrázky a vtipem.

359 Kč / 128 stran

ilustrace Anety Žabkové.

nový úkol.

Vyjde 19. července

359 Kč / 144 stran

259 Kč / 56 stran

249 Kč / 176 stran

Vyjde 15. července

Vyjde 2. srpna

Vyjde 9. srpna

promotion — novinky pro děti

Oslo, hlavní město Norska, nemá

nic společného s oslíkem. Místní

jeho název vyslovují trochu

šišlavě jako „Ušlo“. Vládne tady

dobrá nálada a mají tu rádi děti.

Oslo

Kdysi dávno ho založil král Harald III., přezdívaný

také Poslední Viking. Dnes je Oslo nejrychleji

rostoucím evropským velkoměstem. Počet

obyvatel města se výrazně zvyšuje každý rok.

Třeba na sever

JOACHIM DVOŘÁK

založil před téměř třiceti

lety nakladatelství

Labyrint. Dnes je

i vydavatelem časopisu

pro děti Raketa.

„Jako staršímu tatínkovi se mi před deseti lety narodila

dcera Mia. Tehdy jsem opustil svůj poněkud bohémský život

a na všechno kolem sebe se začal dívat z jiné perspektivy.

Možná k tomu přispělo, že se mi záhy rozpadla rodina, a tak

jsem s dcerou trávil mnohem víc času, než bylo obvyklé.

Začali jsme podnikat výpravy nejen po Česku, ale i do

zahraničí. Poprvé jsme spolu sami letěli do Thajska, když

byly Mie dva roky. A pak se z našich cest stal rituál. Jsem

přesvědčený, že je důležité, aby děti měly šanci poznávat jiné

kultury už v útlém věku.

Cestování rozvíjí představivost, schopnost orientovat se

a umění řešit nečekané situace. Je to důvod, proč snít a toužit

po dobrodružství, i argument, proč se učit cizí jazyky a chtít

rozumět jiným kulturám. Spíš než pro nás velké jde o činnost

nezbytnou pro naše děti, protože kultivuje jejich osobnost

a učí je respektu a samostatnosti. Svět je pestrý – a i když je

cizí a odlišný od toho našeho, děti by měly vědět, že se ho

nemusí bát.“

Opera s šikmou střechou

„Hned pod nádražím je v Oslu zátoka Bjørvika, populární

místo, které v době naší návštěvy vypadalo jako velké mraveniště.

Z jedné strany rostla do nebe nová budova Munchova

muzea, z druhé se stavěla nová knihovna. A uprostřed

svítila již hotová krásná stavba z bílého mramoru, kde sídlí

Norská národní opera a balet. Připomíná ledovou kru, po

níž můžete šplhat, jak se vám zlíbí, střecha je vlastně velké

šikmé náměstí. Shora je skvělý výhled na celé město, můžete

si tu číst, opalovat se, hrát si nebo dole brouzdat bosýma

nohama v mořské vodě. Z bývalých přístavních doků vznik-

Page — 86

cesty

Budova Opery byla

slavnostně otevřena

12. dubna 2008

a stala se dominantou

panoramatu města.

la vedle Opery malá čtvrť Sørenga s kavárnami

a dlouhým dřevěným molem s veřejným bazénem.

Otužilci si můžou zaplavat.“

Lunapark

„TusenFryd je největší zábavní park v Norsku

pro všechny věkové kategorie. Lunapark leží

asi 25 minut autobusem z centra v příjemném

prostředí lesů a kopců. Je v něm klid, jaký by

někdo, kdo byl třeba v Disneylandu, nečekal. Na

návštěvu stačí dvě až tři hodiny, potom se vám

už bude točit hlava. Najdete tu atrakce jak pro

nejmenší děti, tak pro ty větší (i dospělé). Báječné

jsou dráhy ve vodě, ze kterých nevyjde nikdo

suchý, ale je možnost se usušit v obří sušičce.“

Na 31 atrakcích parku

TusenFryd se ročně

vystřídá až půl milionu

návštěvníků.

V Kon-Tiki se

specializují na expedici

T. Heyerdahla, najdete

tu také originální vor,

na němž cestoval.

Dobrodružství s Kon-Tiki

Z centra města nás na poloostrov Bygdøy pohodlně dovezl

autobus linky 30. Hned vedle Framu je ještě jedno muzeum

a v něm další unikátní plavidlo. Před sedmdesáti lety ho

norský cestovatel Thor Heyerdahl vyrobil z balzového dřeva

(bez jediného hřebíku) – jako repliku indiánského voru. Chtěl

dokázat svou teorii, že obyvatelé Tichomoří kdysi připluli

z Jižní Ameriky. Loď dostala název Kon-Tiki podle inckého

boha slunce. Šestice kamarádů vyplula z Peru a po 101 dnech

v bouřlivých vlnách Tichého oceánu dosáhla korálového útesu

nedaleko Tahiti. Aby lodí nebylo málo, tak se v muzeu ještě

nachází originál člunu postaveného z papyru, pojmenovaného

Ra po egyptském bohu slunce. A kdo nebude mít pořád dost,

za rohem je ještě Muzeum vikinských lodí.“

text a foto: Joachim Dvořák, Shutterstock; supervize: Eva Kadavá

Vedla Osla najdete v knize mimo

jiné Benátky, Berlín, Vídeň či

Bratislavu a Londýn.

Cestování vám

zkrátí interaktivní

kreslené stránky se

zábavnými úkoly.

Dr. Proktor a Hilda

„Přiznávám, že příběhy o hodném doktoru

Proktorovi, který vynalezl prdicí prášek, jsme

nečetli, ale známe je z audioknih. Stejně jako

on bydlí v Dělové ulici v Oslu i další hrdinové –

holčička Líza a zrzoun Bulík. A někde poblíž se

narodil spisovatel Jo Nesbø, který to vymyslel.

On jinak píše jenom detektivky. Možná je čtou

vaši rodičové, proto se někdy v noci bojí víc než

vy. Z Norska pochází i nebojácná modrovlasá

holčička Hilda z našeho oblíbeného komiksu.

Ta se zase nebojí vůbec ničeho, nosí černý baret,

červené holínky a kamarádí se s trolly, kteří

se naopak zase bojí lidí, a proto se schovávají

v horách a lesích.“

Amundsen

„Sofie z knížky Josteina Gaardera Sofiin svět má příjmení

Amundsenová, což je v Norsku slavné jméno. Roald

Amundsen byl odvážný cestovatel a polárník. Na lodi Fram

se vypravil s expedicí do Antarktidy, kde jako vůbec první lidé

došli až na jižní pól. My jsme Fram objevili v hangáru ve tvaru

obrovského stanu na kraji města. Má své vlastní muzeum,

které kdysi dokonce navštívil Karel Čapek (autor knížky

Cesta na sever). Ve svém cestopisu popsal přesně to, čeho jsme

si všimli i my – celý škuner se dá uvnitř prolézt, na palubě je

malý větrný mlýn, který vyráběl elektřinu, a v kajutách námořníků

jsou dřevěné postýlky tak maličké, že v nich mohli

spát asi jen skřítkové.“

Kniha na výlety

přináší ilustrované

reportáže z cest

po Evropě, jak je

zaznamenali během

pěti let táta s dcerou.

Interaktivní kreslené

stránky se zábavnými

úkoly, praktické rady

a tipy jinde nenajdete.

Dvaadvacet originálních

výletů obsahuje

trochu zeměpisu,

dějepisu, přírodopisu,

ale i architektury,

výtvarného umění

a gastronomie.

cesty

Page — 87

Hrad Houska, místo,

kde podle pověsti také

straší duch velitele

švédského vojska, který

prý ovládal černou

magii, ale u hradu

byl zastřelen dvěma

odvážnými myslivci.

Tajemná místa

Některá místa opředená

legendami nás přitahují

i děsí zároveň. Můžeme

mít husí kůži, ale někde

uvnitř cítíme touhu

odhalit jejich tajemství,

čím jsou mimořádná.

autorka Eva Kadavá

Brána do pekla

Pokud bychom měli vybrat jediné nejtajemnější místo

v celém Česku, byl by to zřejmě hrad Houska, ležící padesát

kilometrů severně od Prahy. Opředen záhadami je už jeho

zrod. Nikdo neví, proč byl vlastně postaven. Stojí na místě,

které nemá žádný strategický význam, stranou důležitých

obchodních stezek, nikdy nebyl hradem královským, nestřežil

hranice a navíc stál v pustině, daleko od zdroje vody. Ještě

záhadnější je jeho obranný systém. Na rozdíl od jiných hradů,

které se bránily nájezdům zvenčí, je hrad Houska postaven

tak, jako by chránil něco, co se naopak nemá dostat ven.

Postaven byl na skále, ve které vede puklina údajně až do

samotného pekla. Přímo nad průrvou nyní stojí kaple, jejíž

výmalba je také záhadou sama o sobě a prý nemá ve světě

obdoby. Ústředním motivem je levoruká lukostřelkyně, jakýsi

napůl člověk, napůl zvíře, jež míří šípem na člověka. V době

zrodu kaple se výtvarným znázorněním levorukosti vždy

prezentovalo něco zvláštního až ďábelského.

Podle pověstí se brána pekel otevřela právě puknutím

skalní stěny. Otvor se místním podařilo zasypat až po třech

letech usilovné práce, a tak preventivně nad místem praskliny

pro jistotu postavili hradní kapli jako „zátku do pekla“.

Při prohlídkách hradu

Houska se dodnes

stává, že se návštěvníkům

udělá nevolno

nebo mají pocit lehkého

omámení.

autorka: Eva Kadavá; foto: Shutterstock.com, archiv

Page — 88

publicistika

Podle historiků má vše

daleko jednodušší vysvětlení.

Na Housce fungoval pro

německé vojáky nevěstinec.

V podzemí hradu je pak řada podzemních chodeb. Traduje

se, že jsou v nich pohřbeny kostry „nelidí“. Místo, kudy do

nich bylo možné vejít, bylo údajně označeno nad dnes již

neexistující hradní bránou. Záhadné je již samotné pojmenování

hradu Houska. Pochází prý z keltského výrazu „gosca“,

což znamená brána.

Nejnovější poznatky archeologických průzkumů ukazují,

že byl hrad založen v první polovině 13. století Přemyslem

Otakarem II., a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem.

Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad

řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáte

snad se všemi slohy. Z historických dokumentů vyplývá,

že hrad měl nacistům sloužit jako místo pro plození zástupců

pravé árijské rasy. Podle historiků šlo však jen o zástěrku a vše

má daleko jednodušší vysvětlení. Na Housce fungoval pro německé

vojáky nevěstinec. Současní majitelé, kterým byl hrad

navrácen v restituci, pečlivě napravují čtyřicetiletou „péči“

státu o památku, jež je zejména díky původní gotické hradní

kapli hodnocena jako přinejmenším středoevropský unikát.

Pod Býčí skálou

Nachází se v Moravském krasu nedaleko Brna a první zmínka

o ní pochází z roku 1663. Od poloviny devatenáctého století

tu probíhal archeologický průzkum a nejvýznamnějším nálezem

je bronzová soška býčka. Vedle ní tu archeologové nalezli

také hliněné nádoby, zbraně, šperky a spoustu kostí. Údajně

šlo o více než čtyři desítky pohřbených lidí a podle všeho se

jednalo o rituální obětiště.

Právě proto je Býčí skála považována za místo se silnou

negativní energií. Původ obětiště pochází zřejmě z doby

bronzové. Podle starodávného zvyku muselo totiž bohatého

velmože následovat do říše mrtvých i čtyřicet mladých dívek,

sloužící a koně. Tělo nebožtíka bylo po smrti spáleno na hranici,

ostatní však zemřeli během krutého mučení. Uťaté ruce

se našly na kamenném oltáři, mrtvoly bez hlavy zůstaly ležet

tam, kde se zhroutily. A o nic lépe nedopadli ani koně. Máte-

-li raději méně tragické příběhy, dejte na jinou verzi příběhu,

podle níž se jedná o ostatky výpravy kupecké karavany.

Tak či onak, z Býčí skály údajně dodnes vychází výrazná

negativní energie, která od vstupu odrazuje všechny citlivé

jedince. V noci se tu zjevuje záhadný oheň, hořící býk a další

přízraky, prý je tady slyšet nářek...

Tajemný les

Toulat se v něm můžete nedaleko Českých Budějovic. Na

první pohled tu není nic zvláštního k vidění, ovšem legendy

vyprávějí, že jsou zde slyšet zvláštní melodie, mužský hlas,

hlasité kroky a podobně. Branišovský les provází tajemná

minulost. Na samém okraji lesa, mezi Branišovem a samotou

U Petrů, stával svého času strom oběšenců, na kterém

ukončilo život nemálo lidí. Jeden z místních, pan Kříž, se

rozhodl dalším sebevraždám zabránit a příslušnou větev

odřízl, rozřezal a doma spálil. Později mu následkem úrazu

ochrnula ruka. Nakonec lidé z okolí strom porazili, rozřezali

a na místě spálili. Poblíž místa nyní stojí dřevěná boží

muka zvaná Černý sloup.

A to není zdaleka vše. Další svědectví dávají les do souvislosti

s časovými posuny, mizejícími postavami, brněním

v těle. Pro záhady v Branišovském lese však nemusíme daleko

do historie. V osmdesátých letech údajně došlo v oblasti

k pádu neznámého objektu, který připomínal obrovskou zářící

kouli. Místo uzavřela speciální jednotka a přístup neměla

ani zdejší vojenská posádka. Po otevření prostoru tu zůstaly

stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou.

Hřbitov bláznů

Nyní polorozpadlý hřbitov byl vysvěcen 12. září 1909 jako

součást Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Jako první zde byl

pohřben o pár dnů později jedenáctiletý pacient František

Jankovský postižený hydrocefalem, tedy vodnatelností

mozku. Ročně tu našlo odpočinek na osm desítek zesnulých

pacientů. Kromě nich jsou tu pochováni také jejich

ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci a úředníci. Většina

náhrobků je nyní rozkradena a poničena, proto na návštěvníky

působí děsivým dojmem. O negativní energii místa hovoří

senzitivní jedinci s údajnou schopností vnímat paranormální

jevy. Jednou z domněnek, která se k hřbitovu váže, je ta, že je

tu pochován vrah Otýlie Vranské. Ostatky mladé prostitutky

s nohama a hlavou pečlivě oddělenými od těla objevili v září

1933 zaměstnanci drah ve dvou kufrech směřujících vlakovou

poštou do Bratislavy a Košic. Vrah nebyl nikdy dopaden.

V současné době je hřbitov veřejnosti nepřístupný a velmi

zchátralý. Většina bývalých hrobů je obrostlá břečťanem

a zbylo zde jen velmi malé množství náhrobků. Bývalá kaple

s márnicí jsou v dezolátním stavu. P

Branišovský les se

dostal také do knih.

V roce 2020 vyšlo

v sérii Původní česká

detektivka dílo Pavla

Kohouta Les Bor.

Hřbitov bláznů, občas

se tu pro otrlé konají

noční komentované

prohlídky.

Pod Býčí skálou se

prý vyskytuje řada

paranormálních jevů.

publicistika

Page — 89

Jde to i jinak

Omrzely vás kavárny a restaurace, které

nevybočují z řady? Tentokrát jsme se zaměřili

na podniky, kde dokazují, že sázka na nejistotu

může vyhrát nad průměrností.

Rezervace do

Eatery Long Story

Short nejsou

nutné, ale jsou

vítané.

Stavba objektu

vinařství Krásná

hora je ztělesněním

novodobého pojetí

tradiční venkovské

architektury.

LONG STORY SHORT, OLOMOUC

Ať už v Olomouci žijete, nebo se sem chystáte, určitě si

nenechejte ujít koncept Long Story Short, ke kterému kromě

bistra, restaurace a pekárny patří i designový hostel. Vše je

situováno do bývalé pevnosti jen pár kroků od centra města

a rádi sem chodí jak místní, tak turisté. Na tamní chleba se

každé ráno stojí fronty a kupují ho i jiné podniky v Olomouci.

Pro formálnější večeři doporučujeme rezervaci v restauraci,

pokud chcete jen tak poklábosit s přáteli, je skvělou možností

bistro na horní terase u vstupu do hostelu. Sem můžete zajít

i na báječnou snídani. www.longstoryshort.cz

1 Chleba, máslo,

nakládaná

zelenina,

sušené maso či

farmářské sýry

2 Bílá Frankovka,

J. Stávek

3 Smetanový dort

s malinovým

želé

autorka: Eva Kadavá; foto: archiv

Page — 90

gurmán

Panelka, Luleč

Díky bohu za takové nadšence, jakými jsou Šárka a Ondřej.

Mají spolu nejen dvě děti, ale také kiosek nebo spíš bistro

Panelka u prvorepublikové plovárny v Luleči na Vyškovsku.

Můžete si tu dát červené kari, udon nudle, asijský bůček, ale

i halušky nebo grundle. Na své si samozřejmě přijdou také ti, co

chtějí hřešit. Na čepu je hodonínský Křikloun nebo Slavkovský

pivovar, limonády tu dělají ze Sirupárny. Do toho tu pořádají

koncerty, divadla, workshopy. www.panelka-lulec.cz

1 Aktuální nabídku jídla najete na

Facebooku.

2 Ochutnejte třeba thajský salát Yam

Neua Yang s chilli & limetkovo-rybí

zálivkou a steakem.

Sophie‘s Café, Olomouc

Další povedený olomoucký podnik. Zdánlivě nenápadná kavárnička

zašitá v úzkém domě na Denisově ulici na dohled

krásného kostelu Panny Marie Sněžné. Ke kavárně patří

kouzelná zahrádka na dvorku ověšená bylinkami a houpacími

sítěmi, takže se nenechejte odradit, pokud nahlédnete

dovnitř a bude zdánlivě plno. Prostor pojme až padesát lidí.

Jak je poslední dobou zvykem, potrpí si tu na české a moravské

dodavatele, takže kávu berou z pražírny La Bohème,

pivo z regionálního pivovaru Chomout a v menu nechybějí

ani legendární syrečky. www.miss-sophies.com

1 Ke kavárně patří i milý romantický

hotýlek, takže neváhejte tu přespat.

4pokoje,

Brno

Snídaňová kavárna,

bistro, koktejlový bar

a párty zašívárna.

4pokoje, to jsou čtyři

různé koncepty v jednom

dni. A k tomu

pořádná porce

barvami hýřícího

designu i neformální

atmosféra. Neočekávejte

tady espresso ani

cappuccino – místo

toho vám tu naservírují

filtrovanou kávu

z originální směsi

brněnské pražírny Rebelbean.

Z výčepních

kohoutů tu kromě

piva tečou i ledový

čaj, ledová káva, limonády

a koktejly.

www.miluju4pokoje.cz

1 Otevřeno denně

od 8 hodin ráno

minimálně do 2

(a někdy i do 5)

Vnitroblock, Praha

Ve Vnitroblocku mezi holešovickými ulicemi Tusarova 31

a Dělnická 32 to zdaleka není jen posezení u kafe. Můžete si

tu zatancovat, koupit tenisky nebo zajít do pidikina. Koncept

tamní kavárny Signature jde na vrub autorů vyhlášených podniků

Kavárna co hledá jméno a Radlická – kulturní sportovna

na Smíchově. I tady má prostor nezaměnitelnou industriální,

ale útulnou atmosférou, kde si můžete dát výběrovou kávu,

domácí limonádu, koktejl, skvělé dortíky, zmínit musíme

zdejší koblihy – a je toho určitě mnohem víc, za čím stojí do

Vnitroblocku vyrazit. www.vnitroblock.cz

1 Signature aperol s organic

proseccem a domácím sirupem

gurmán

Page — 91

Už tam budem?

Je jedno, zda tuhle otázku omílá oslík ze Shreka, nebo vaše děti. Základ je

všechny členy prázdninové výpravy náležitě zabavit.

1

3

2

6

4

5

7

8

1 ježek v kleci, drevenedarky.cz, 129 Kč; 2 sešity Retro, bobo.cz, od 40 Kč; 3 dřevěný hlavolam, cistedrevo.cz, 389 Kč/4 ks;

4 fotoalbum, papelote.cz, 439 Kč; 5 set kuličkových per, bellarose.cz, 424 Kč; 6 žolíkové karty, bonami.cz, 149 Kč;

7 brož, nila.cz, od 490 Kč; 8 pouzdro na tužky, elarte.cz, info o ceně v obchodě.

autorka: Eva Kadavá; foto: archiv firem

Page — 92

design

LASKAVÝ PŘÍBĚH Z NELASKAVÉ DOBY

ROMÁN O TICHÉM SVĚTĚ LITERATURY,

JEHO SÍLE HOJIT ZRANĚNOU DUŠI A SBLIŽOVAT LIDI

JELI BYSTE MÍSTO SVÉ SESTRY NA LÍBÁNKY?

SE ŠVAGREM, KTERÉHO NESNÁŠÍTE?

OD AUTOREK SÉRIÍ BOŽSKÝ A VÁŠNIVÝ

398 KČ

348 KČ

1 600 TIPŮ

KAM VYRAZIT PO ČESKU

NEJLEPŠÍ SPOLEČNÍK PŘI PLÁNOVÁNÍ

VÝLETŮ NAPŘÍČ REPUBLIKOU

598 KČ

Přehledné piktogramy,

weby, mapky, rejstříky

Bonusové slevy

na vstup či pobyt

ZBĚSILÁ JÍZDA SVĚTEM TANEČNÍ HUDBY V LAS VEGAS

ROMÁN O SVĚTĚ, KDE KAŽDÝ KAŽDÉHO VYUŽÍVÁ

OD AUTORA BESTSELLERU TŘETÍ POLOČAS

KARIÉRU KLAVÍRNÍHO VIRTUOSA PŘERUŠÍ

FATÁLNÍ DIAGNÓZA... SILNÝ ROMÁN O BEZMOCI,

KŘIVDÁCH, OBĚTAVOSTI I SMÍŘENÍ

328 KČ

328 KČ

BEZ KNIH NENÍ LÉTO

Vítejte

v knihkupectví

Luxor

Nové knihkupectví Luxor Čtyři dvory se nachází

nedaleko hlavního vchodu do stejnojmenného

obchodního centra v Českých Budějovicích.

V prodejně najdete velký výběr knižních titulů,

dárkového sortimentu a společenských her.

V bohatě zásobeném papírnictví seženete

všechno pro školu i kancelář. Pro kreativce

nabízíme široký kreativní sortiment a výtvarné

potřeby. Pobočka je rovněž výdejním místem

e-shopu. Knihkupectví je bezbariérové, uzpůsobené

pro potřeby vozíčkářů a kočárků.

Těšíme se na vaši návštěvu!

Luxor OC Čtyři Dvory

OC Čtyři Dvory, České Budějovice

ctyridvory@luxor.cz

+420 380 070 718


1

1

Děčín

Liberec

1

Chomutov

1

Kladno

13

Praha

1

Mladá

Boleslav

1

1

Pardubice

Hradec

Králové

1

Chrudim

1

1

Opava

1

Ostrava

1

Frýdek-

Místek

1

Olomouc

Plzeň

2

2

1

Tábor

Jihlava

3

Zlín

Brno

2

České

Budějovice

Břeclav

1

37 prodejen

ve 20 městech

po celé České

republice

Kde nás najdete?

Nabízíme

široký výběr

české a světové

beletrie, napínavé

i romantické

příběhy. Najdete

u nás cizojazyčnou

literaturu,

učebnice, ale také

kuchařky a sci-fi.

Brno Starobrněnská 16/18

Brno NC Královo Pole,

Cimburkova 4

Brno Olympia,

U Dálnice 777 (Papírnictví)

Břeclav Sady 28. října 431/17a

České Budějovice U Černé

věže 15

České Budějovice OC Čtyři dvory,

Milady Horákové 1498 (Papírnictví)

Děčín Tržní 1069/32

Frýdek-Místek OC Frýda,

Na Příkopě 3727

Hradec Králové Futurum,

Brněnská 1825/23a

Mladá Boleslav Bondy Centrum,

tř. V. Klementa 1459

Olomouc Galerie Moritz,

8. května 24

Opava OC Breda & Weinstein,

U Fortny 49/10

Ostrava Avion SP, Rudná 3114

Pardubice Palackého tř. 2549

Plzeň Plzeň Plaza, Radčická 2

Praha 1 Palác knih LUXOR,

Václavské náměstí 41 (Papírnictví)

Praha 1 Obchodní pasáž

Florentinum, Na Florenci 2116/15

Praha 1 OC Quadrio,

Spálená 2121/22

Praha 4 OC DBK,

Budějovická 1667/64

Praha 5 OC Nový

Smíchov, Plzeňská 8

Praha 6 vestibul metra A –

Dejvická

Praha 9 Galerie Harfa,

Českomoravská 2420/15a

Praha 10 OC Europark Štěrboholy,

Nákupní 389/3

Tábor 9. května 517

Tábor OD Dvořák,

9. května 2886

Zlín Zlaté jablko,

náměstí Míru 174

Chomutov OC Chomutovka,

Praha 1 Palladium,

Farského 4732

náměstí Republiky 1

Chrudim Široká 117

Praha 2 Hlavní nádraží,

Jihlava Masarykovo

Wilsonova 300/8 (Papírnictví)

náměstí 1205/47

Praha 3 OC Atrium Flora,

Jihlava Citypark, Hradební 1

Vinohradská 2828/151

Kladno Central Kladno,

Praha 4 Westfield Chodov,

Petra Bezruče 3388 (Papírnictví)

Roztylská 2321/19

Liberec OC Forum Liberec,

Praha 4 Novodvorská Plaza,

náměstí Soukenné 669/2a

Novodvorská 1800/136

nejprodávanější knihy LUXOR

beletrie

a krimi

Listopád

Alena Mornštajnová

— Host

Její konec

Shari Lapena

— Kalibr

Šikmý kostel 2

Karin Lednická

— Bílá vrána

Večer a Jitro

Ken Follett

— Kalibr

Šikmý kostel

Karin Lednická

— Bílá vrána

Krize

Felix Francis

— Kalibr

Myšlenky za

volantem

Marek Eben

— Brána

Povídky a jedna

báseň

Zdeněk Svěrák

— Cosmopolis

populárně

naučná

555: Výlety

s Gastromapou

Lukáše Hejlíka

Lukáš Hejlík

— Kosmas

Cirkadiánní kód:

Využijte přirozený

rytmus těla pro zdraví,

výkon a zhubnutí

Satchin Panda

— Zoner

Uprdelismus

Jan Menděl

— Praga

Toulavá kamera 32

Iveta Toušlová,

Josef Maršál

— Freytag & Berndt

Za časů našich

prababiček

a pradědečků

Hana Kneblová

— Brána

Super jednoduše

Zdeněk Pohlreich

— Sevruga

Matla

Roman Staša

— BizBooks

Husitská revoluce:

Stručná historie

Petr Čornej

— Paseka

literatura pro děti

a mládež

Strašidelné historky

báječného kamaráda

Rowleyho Jeffersona

Jeff Kinney

— CooBoo

Dogman: Pán blech

Dav Pilkey

— Pikola

Půlnoční slunce

Stephenie Meyerová

— Egmont

Psí poslání:

Příběh Baileyho

W. Bruce Cameron

— Pikola

Medovníček a jeho

nemocnice pro zvířátka

Jan Lebeda

— Pikola

Deník malého

poseroutky 15:

Samá voda

Jeff Kinney

— CooBoo

Prašina 1

Vojtěch Matocha

— Paseka

Kouzla rodu Thornů

Margaret Rogersonová

— Fragment

Zrušený rok:

Deník 2020

Michal Viewegh

— Ikar

Ledový muž

Wim Hof

— Jota

Objevujeme: Zvířata

z celého světa

kolektiv autorů

— Pikola

Kavárna U Anděla:

Dcery naděje

Anne Jacobsová alias

Marie Lamballe

— Ikar

Život na naší planetě:

Mé svědectví a vize

pro budoucnost

David Attenborough

— Práh

Alea, dívka moře:

Řeka zapomnění

Tanya Stewnerová

— Fragment

promotion — žebříček — červen 2021

1

2

3

4

5

cizojazyčná

literatura

Little Women

Louisa May Alcott

— Alma Books

Home Body

Rupi Kaur

— Simon & Schuster

Sapiens: A Brief

History of Humankind

Yuval Noah Harari

— Vintage Books

Beyond Order

Jordan B. Peterson

— Penguin Export

Klara and the Sun

Kazuo Ishiguro

— Faber & Faber

audio tipy LUXORU

vinylové

desky

Nevermind

Nirvana

— Geffen Records

Když vydala Nirvana své

album Nevermind, nikdo

netušil, že se stane jedním

z nejikoničtějších alb celé

historie.

Abbey Road

(50th Anniversary)

Beatles

— Universal Music

Abbey Road je posledním

albem kapely, na kterém

spolupracovali všichni

členové.

Pulp Fiction

Soundtrack

— Universal Music

Soundtrack

z nejkultovnějšího

z kultovních filmů 90. let,

autorské bible Quentina

Tarantina.

6

Normal People

Sally Rooney

— Faber & Faber

CD

7

8

21 Lessons for the 21st

Century

Yuval Noah Harari

— Vintage Publishing

Surrounded by Idiots:

The Four Types of Human

Behaviour

Thomas Erikson

— Ebury Press

Máma mi na krk dala klíč

Jaromír Nohavica

— Supraphon

V patnácti autorských

písních nabízí ostravský

bard silné melodie a ještě

silnější texty.

9

Project Hail Mary

Andy Weir

— Cornerstone

mluvené

slovo

Myšlenky za volantem

Marek Eben

— Témbr

10

Shadow & Bone

TV Tiein Edition

Leigh Bardugo

— Hachette

Children's Group

Kniha Marka Ebena

Myšlenky za volantem

představuje soubor

sloupků a fejetonů, které

vycházely časopisecky

v letech 2014–2020.

promotion — žebříček — červen 2021

Magdaléna Borová

Anna

budoucnost

cit

divadlo

emoce

fantazie

generace

heroina

informace

jistota

klam

láska

monodrama

noc

odvaha

příroda

risk

sympatie

terapie

uspokojení

vhled

zpěv

Po mnoha letech v Národním divadle a po

úspěchu role Marie ve filmu Krajina ve stínu

nyní chystá herečka Magdaléna Borová svůj

autorský projekt. S dramaturgyní Terezou

Marečkovou dává dohromady monodrama

na motivy knihy Do tmy Anny Bolavé.

Anna Bolavá, autorka románu, Anna Klimešová, režisérka inscenace,

Anna Bartáková, hrdinka, s níž intenzivně žiju už dva roky...

Neplánovat. Být tady a teď. To nám jistě nabídly poslední dva roky

s koronavirem...

Cítit se. Skutečně se cítit, a tedy naplno žít, úkol největší.

Neopakovatelný okamžik. Naštěstí stále nenahraditelný. Sdílení.

Nádherný materiál k tvorbě.

Neohraničená, neviditelná zahrada, do které můžu vstoupit, kdykoli chci,

a pozvat tam leckoho.

Je možné zkusit svým životem čistit, co bolelo ty přede mnou, a co už

není potřeba, nepředávat dál...

Právě načítám audioknihu Babička, a tak jsem opět v myšlenkách

s Boženou Němcovou, to je jedna z mých žen... A příběh jedné velmi

svérázné hrdinky se snažím vyprávět ve svém novém představení.

Když je jich příliš, blokuju se a nepřijímám... Děje se to často...

Opřít se o sebe sama.

Tříbí cestičku k pravdě, je tedy potřeba.

Nejjemnější místo někde uvnitř.

Tvar, o kterém jsem netušila, co obnáší. Výzva. Pokorné učení se. Krok na

cestě k herecké svobodě.

Čas, kdy můžeme vstoupit do tmy.

Ctnost, o kterou prosím.

Zdroj všeho.

Ráda bych ho víc pustila do života.

Kéž by mohly proudit k našim politickým představitelům.

V tu pravou chvíli mi tolik pomohla.

Vstát na Nový rok brzy, chodit sama Jeseníky a potkat jednu srnu.

Nic nepotřebuju. Všechno je v pořádku.

Nejpřirozenější druh meditace. Propojení těla a duše. Komunikace

s druhými.

autorka: Pavlína Saudková; foto: Profimedia.cz

Page — 98

abeceda

Nečekané!!!

Veleúspěšná sága pokračuje!!!

P07-08_21

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?